KSBR 45 INS 13410/2014 3 VSOL 642/2014-A-9
Usnesení Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Pavla Jančeka, nar. 28.9.1987, bytem se Slavičíně, Sedlářská 243, PSČ: 763 21, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20.5.2014, č.j. KSBR 45 INS 13410/2014-A-4,
takto:
Usnesení soudu prvního stupně se
potvrzuje
.
Odůvodnění:
Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů ode dne nabytí právní moci zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výší 50.000 Kč, a to buď na účet soudu prvního stupně specifikovaný ve výroku rozhodnutí, nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužník pobírá mzdu ve výši 3.400 Kč měsíčně, a dále má uzavřenou smlouvu o důchodu na částku 2.000 Kč a do 30.6.2014 má ještě příjem ze smlouvy o provedení práce s měsíční odměnou 7.200 Kč a jeho závazky vůči nezajištěným věřitelům představují celkem částku 384.365 Kč. Z insolvenčního návrhu soud zjistil, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let, když 30 % z této dlužné částky představuje 115.309 Kč. Po výpočtech došel soud k tomu, že dlužníku může být z jeho měsíčního příjmu strhávána částka 2.000,- Kč, což za 5 let dělá 120.000
pokračování
-2-
KSBR 45 INS 13410/2014 3 VSOL 642/2014-A-9
Kč + 1 měsíční odměna z dohody o provedení práce ve výši 7.200 Kč, celkem tedy za 5 let 127.200 Kč. Po odečtení odměny a náhrady hotových výdajů insolvenčního správce vychází, že dlužník by byl takto schopen uspokojit své nezajištěné věřitele v rozsahu pouze 21 %. Dlužník tak nedosahuje na zákonnou minimální třicetiprocentní hranici uspokojení svých nezajištěných věřitelů. V případě dlužníka nepřichází do úvahy využití zpeněžení majetkové podstaty, protože dlužník uvedl, že vlastní pouze věcí osobní potřeby a mobilní telefon. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního správce. V případě prohlášení konkursu, který jako jediný možný způsob řešení úpadku dlužníka přichází do úvahy, je třeba, aby po rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu měl insolvenční správce k dispozici pohotové finanční prostředky, neboť bez těchto prostředků by nemohl svoji funkci řádně vykonávat. Soud proto rozhodl o povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, kterou shledal jako přiměřenou výši zálohy, když dlužník nevlastní žádný majetek, takže je velmi pravděpodobné, že ani zpeněžením majetkové podstaty by se nezískaly žádné finanční prostředky, z nichž by mohla být případně hrazena odměna a hotové výdaje insolvenčního správce. Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání, ve kterém uvedl, že rozhodnutí spočívá dle jeho názoru na nesprávném právním posouzení věci a s tímto názorem se nemůže ztotožnit. Domnívá se, že soud nesprávně zhodnotil jeho očekávané příjmy v následujících pěti letech, kdy jako jeden ze svých příjmů uvedl dohodu o provedení práce u zaměstnavatele RONY sped, s.r.o. kdy průměrný čistý příjem se zakládá na úrovni cca 7.200 Kč. Argumentuje tím, že uvedl, že není ve výpovědní lhůtě, ani s ním není vedeno jednání o ukončení pracovního poměru, což se rovná skutečnosti, že s tímto příjmem počítá do budoucna, v opačném případě by si nedovolil do insolvenčního řízení vstupovat. Tvrdí, že dohoda u tohoto zaměstnavatele bude opakovaně prodloužena. Pokud bude zohledněn jeho příjem z dohody o provedení práce, tak bude schopen za 5 let trvání oddlužení splátkovým kalendářem uspokojit své nezajištěné věřitele v rozsahu vyšším než 30 % výše jejich pohledávek. K odvolání dlužník předložil potvrzení společnosti RONY sped s.r.o., se sídlem ve Slavičíně, z něhož vyplývá, že v případě dlužníka Pavla Jančeka, nar. 28.9.1987 dohoda o provedení práce se bude od 1.7.2014 opakovaně prodlužovat za stejných podmínek. Podle ust. § 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „IZ“) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení
pokračování
-3-
KSBR 45 INS 13410/2014 3 VSOL 642/2014-A-9
týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné. V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u Krajského soudu v Brně návrhem dlužníka spojeného s návrhem na povolení oddlužení, z něhož vyplývá, že dlužník je v úpadku, protože má 8 nezajištěných závazků, které jsou více jak 30 dnů po splatnosti a není je schopen plnit v plné výši. Celkovou dlužnou částku svých závazků uvedl dlužník ve výši 384.356 Kč. Uvedl, že byl nucen zastavit platby svých peněžitých závazků, neboť měsíční příjem po odečtení životních potřeb, zejména na bydlení a obstarání základních životních potřeb, nedosahuje pravidelné výše měsíčních splátek všech nezajištěných závazků tak, aby je mohl plnit řádně a včas. Není v jeho silách situaci finančně zvládat; v některých případech mu byly již naúčtovány sankční poplatky a penále. Dlužník nemá žádné vyživovací povinnosti, ve vlastnictví má pouze mobilní telefon a své osobní věci. Dlužník uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou u zaměstnavatele METRO AZ s.r.o. se sídlem v Uherském Hradišti; čistý průměrný měsíční příjem činí cca 3.400 Kč. Dále má příjem z dohody o provedení práce u zaměstnavatele RONY sped, s.r.o.; průměrný čistý příjem z této dohody činí 7.200 Kč a dále očekává plnění ze smlouvy o důchodu uzavřené s paní Evou Jančekovou, která se mu zavázala platit peněžní prostředky ve výši 2.000 Kč měsíčně po dobu 60 měsíců trvání účinků schváleného oddlužení splátkovým kalendářem. S ohledem na všechny tyto své příjmy je podle svého tvrzení schopen v následujících 5 letech uspokojit své věřitele v rozsahu vyšším než 30 % výše jejich pohledávek. Z dohody o provedení práce, kterou dlužník předložil, vyplývá, že byla uzavřena mezi společností RONY sped, s.r.o. a Pavlem Jančekem, na základě této dohody o provedení práce se zavázal Pavel Janček provést pro společnost RONY sped, s.r.o. práce dle jeho požadavku k zajištění provozu vozidel autoparku společnosti s tím, že práce bude prováděna ve Slavičíně. Dohoda byla uzavřena na dobu od 1.1.2014 do 30.6.2014; bylo dohodnuto, že práce v tomto období bude prováděna v rozsahu nejvýše 300 hodin. Bylo ujednáno, že za řádně provedenou práci odpovídající smluvním podmínkám bude vyplacena odměna ve výši 7.225 Kč, která bude vyplácena v hotovosti 1 x měsíčně.
Podle ust. § 108 odst. 1 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci
pokračování
-4-
KSBR 45 INS 13410/2014 3 VSOL 642/2014-A-9
dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle ust. § 398 odst. 3 IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že příjmy dlužníka nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů byly uspokojeny nejméně ve výši 30 % za 5 let. V případě dlužníka nutno vycházet z toho, že pro účely splátek v oddlužení je možné do budoucna počítat s jeho příjmem z pracovního poměru u zaměstnavatele METRO AZ s.r.o., to je s částkou ve výši 3.400 Kč a s příjmem, který má dlužník z uzavřené smlouvy o důchodu, to je s částkou 2.000 Kč. Pro účely splátek v oddlužení by z těchto dvou příjmů dlužníka mohla být použita měsíčně částka 2.000 Kč, z čehož vyplývá, že za 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře by dlužník zaplatil svým nezajištěným věřitelům na jejich pohledávky částku 120.000 Kč; po odečtení nároku insolvenčního správce na jeho odměnu a hotové výdaje, byl-li by správce plátcem DPH, to je částky 65.340 Kč, by se jednalo o částku 54.660 Kč, což však přestavuje pouze 14,22 % uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. K očekávanému příjmu dlužníka z dohody o provedení práce, i za předpokladu opakovaného uzavírání této dohody do budoucna, nelze pro účely plnění splátek v oddlužení přihlížet. Jak vyplývá se shora citovaného ust. § 398 odst. 3, věty první IZ, při oddlužení plněním splátkového kalendáře, je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Úprava výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použije také na výkon rozhodnutí srážkami z jiných příjmů, které nejsou mzdou. Předpokladem je, že jde buď o příjmy, které jsou vyjmenovány v § 299 odst. 1, větě první o.s.ř., to je plat, odměnu z dohody o pracovní činnosti, odměnu za pracovní nebo služební pohotovost, odměny členů zastupitelstva územních
pokračování
-5-
KSBR 45 INS 13410/2014 3 VSOL 642/2014-A-9
samosprávních celků a dávky státní sociální podpory, které nejsou vypláceny jednorázově, anebo o příjmy, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jejichž taxativní výčet je obsažen ve větě druhé § 299 odst. 1 pod písm. a) až k) o.s.ř. Příjem z dohody o provedení práce není mzdou a ani se nejedná o jiný příjem, který by byl výslovně uveden v ust. § 299 o.s.ř., z čehož vyplývá, že výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nepodléhá odměna z dohody o provedení práce uzavřená podle ust. § 75 zákoníku práce. Nepodléhá-li odměna z dohody o provedení práce výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, nelze odměnu z dohody o provedení práce použít ani pro účely splátek v rámci oddlužení. S příjmem dlužníka z dohody o provedení práce do budoucna tudíž nelze počítat, z čehož vyplývá závěr, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení by byl zamítnut podle ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ a na jeho majetek by byl prohlášen konkurs (§ 396 IZ). Soud prvního stupně správně uzavřel, že pro případné prohlášení konkursu na majetek dlužníka je třeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, protože dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky, které by mohl mít k dispozici insolvenční správce po zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Bez pohotových finančních prostředků nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Složená záloha by tak sloužila nejenom pro prvotní překlenutí nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení, ale též i jako záruka úhrady odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů, v případě, že by se majetek dlužníka nepodařilo zpeněžit v dostatečném rozsahu tak, aby z výtěžku zpeněžení mohly být hrazeny náklady insolvenčního řízení včetně nákladů odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Soud prvního stupně správně stanovil i výši požadované zálohy, když pouze odměna insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu činí podle ust. § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. 45.000 Kč, přičemž nutno dále počítat s tím, že insolvenčnímu správci by vznikly i další hotové výdaje. Z výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však též doručuje i zvláštním způsobem. Olomouc 26. srpna 2014
Za správnost vyhotovení: Zuzana Žádníková
JUDr. Radka Panáčková, v.r. předsedkyně senátu
