2013. učitelské noviny. V hledáčku jsou písemky z češtiny. týdeník pro učitele a přátele školy

eny

založ

1883

26/2013 ročník 116 25. červen

učitelské noviny týdeník pro učitele a přátele školy

KDE JE STÁTNÍ MATURITA S OBJEKTIVITOU NA ŠTÍRU .

V hledáčku jsou písemky z češtiny

7

13

18

23

JE TO JEN STRACH O MÍSTA?

NAČ SE TOHLE UČÍME?

MLČENÍ O REFORMĚ FINANCOVÁNÍ

LETOŠNÍ JEDNOTNÉ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY

cena 39 Kč www.ucitelskenoviny.cz

Úvodník

OBSAH 4–6 Téma týdne KDE JE STÁTNÍ MATURITA S OBJEKTIVITOU NA ŠTÍRU V hledáčku jsou písemky z češtiny.

7 Analýza JE TO JEN STRACH O MÍSTA? Degradace speciálněpedagogické odbornosti problémy jenom prohloubí.

8–9 Zeptali jsme se SROVNATELNOST HODNOCENÍ ŽÁKŮ JE NEJVĚTŠÍ PROBLÉM, vyplynulo z debat nad zprávou OECD.

10–11

Profil DVACET LET S CHLUPOVKOU

O škole, která ani po sloučení neztratila image.

12

Jak to vidí

Aleš Sedláček:

ROMANTICKÝ TÁBOR ÚŘEDNÍM PŘEDPISŮM NAVZDORY

13

Odborníci radí

Jiří Kostečka:

NAČ SE TOHLE UČÍME?

14–16

Reflexe VĚROZVĚSTOVÉ V 21. STOLETÍ

Co bychom mohli vědět o odkazu Cyrila a Metoděje.

18–19

Sonda MLČENÍ O REFORMĚ FINANCOVÁNÍ

20 Sonda AKREDITAČNÍ KOMISE: ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY NA FAKULTĚ VŠE

Maturita znovu od začátku Momentální politické turbulence musejí pozorovat střední školy nabízející maturitní obory s obavami. Očekávaná a taky slibovaná vize o klidné a seriózní diskuzi nad novým modelem státní zkoušky dospělosti, který by měl nahradit ten dosavadní, provizorní, totiž může vzít velmi rychle za své. Ministr školství v demisi Petr Fiala sice vyjádřil přání, aby budoucí nová státní maturita byla hlavně dobře promyšlená. Hodnoceno prizmatem osmnácti let příprav a nekonečných debat je to však poměrně naivní představa, jejíž bohulibé poselství mohou definitivně pohřbít blížící se volby, ať už budou řádné, nebo předčasné. Obávám se toho, že v nadcházejících měsících budou mít maturitu v rukách spíš politici než avizovaní odborníci. Pokud ale přesto zvedneme ministrem hozenou rukavici – jak by měla vypadat ona dobře promyšlená maturita? Co všechno musí zohlednit, aby vyhověla desítkám různých a mnohdy zcela protichůdných představ politiků, expertů a školských asociací o té nejvhodnější variantě? Například ministrova komise pro přípravu nové maturity doporučila zkoušku poskládanou ze tří povinných předmětů: z češtiny, matematiky a angličtiny. Seznam jejích členů sice měl reprezentativní punc, ale komise rozhodně nepřišla s něčím bůhvíjak konsenzuálním. Spíš naopak. Výsledek její práce děsí až příliš velkou množinu středních škol a možná i budoucích maturantů. Komise přitom obešla klíčový problém – to, že současná státní maturita nerespektuje zcela evidentní různost středoškolských oborů od gymnázií přes průmyslovky, zdrávky, obchodky až po čtyřleté učební obory s maturitou a nástavby. Tento problém však nelze vyřešit účetně tak, že se posílí porce všeobecných předmětů na úkor odbornosti nebo se úplně škrtnou nástavby.

na svou profesi. Naštěstí jsme ještě pořád daleko od chvíle, kdy tady budeme mít na sekundární úrovni jednotnou všeobecněvzdělávací školu s malým přívěskem podnikového vzdělávání a kdy odbornost se začne pěstovat až na vysoké škole, byť k tomu všechny možné školské strategie potichu a nenápadně směřují. Jinak řečeno, pokud jsou dnes středoškolské obory tak rozmanité a uznáme to, logicky se nabízí, že bychom se měli v budoucnu asi víc než té státní věnovat školní neboli profilové části maturity. Možná vůbec nejlepší by bylo, kdyby politici a různí školští experti – řečeno s Petrem Fialou – dobře promysleli poměrně čerstvý návrh zkouškového modelu, který si mezi sebou dohodli ti k tomu nejpovolanější – představitelé školských asociací. Už jsme o něm v UN psali, je poměrně prostý a snad by mohl spojit protichůdná zaměření maturitních oborů. Asociace navrhují dvě zkoušky společné části – češtinu a volitelně cizí jazyk nebo matematiku – a dvě zkoušky v profilové části, které jsou v kompetenci školy. Poslední pátou zkoušku by si žák volil ze společné nebo profilové části třeba podle toho, jestli chce jít po maturitě na vysokou, anebo rovnou do praxe. Samozřejmě jde o kompromis, navíc kompromis bez povinné matematiky, což může plány asociací pěkně nabourat. Ale určitě se zdá být smysluplnějším východiskem k případné maturitní diskuzi než trochu mimo současnou realitu škol hozený výstup ministrovy komise. Vážení čtenáři, příští 27. číslo Učitelských novin, v němž budeme psát mimo jiné i o právě zmíněném návrhu nové státní maturity z dílny školských asociací, vyjde po prázdninové pauze 20. srpna. Celá naše redakce Vám přeje krásné léto! Petr Husník

Současná státní maturita odborné školy přímo provokuje akcentem na gymnaziální vidění ideálního profilu středoškoláka. A to je její osudová chyba. Ještě pořád tady máme odborné školství, v němž se žáci připravují

Její děkan je ale přesvědčen, že žádný obor ohrožen není.

21

Sonda

DĚKAN ŠEVČÍK SE CHOVÁ JAKO V HLAVĚ XXII, říká právní zástupce jeho oponentů.

22 23

Zahraničí

Zrcadlo praxe JAKÉ JSOU LETOŠNÍ JEDNOTNÉ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY

24–25 26–27

Kaleidoskop Dopisy

Kresba: Václav Hradecký

Učitelské noviny, týdeník pro učitele a přátele školy

Založeny Josefem Králem v Praze roku 1883 Uzávěrka čísla 21. 6. 2013

3

TEXT: PETR HUSNÍK FOTO: KRISTÝNA VACKOVÁ A KATEŘINA MLEJNKOVÁ GRAFY: CERMAT

Téma týdne

4

KDE JE STÁTNÍ MATURITA S OBJEKTIVITOU NA ŠTÍRU V hledáčku jsou písemky z češtiny Statistiky CERMATu potvrdily to, co se vlastně tiše předpokládalo. Hodnotitelé písemných prací z češtiny na školách svým studentům přilepšovali. A dost možná poměrně výrazně. Může to ohrozit pověst státní maturity jako zkoušky, která by měla být striktně srovnatelná a objektivní? Není nad přesný metr Při premiéře státní maturity v jarním termínu nenapsalo písemku z češtiny 1,9 procent studentů… Psal se rok 2011 a hodnocení písemné práce z českého jazyka leželo v rukách stovek vyškolených učitelů. Výsledek přijali školy, učitelé a konečně i sami maturanti v pohodě. Peklo nastalo až o rok později. V roce 2012 už hodnotil písemky desetitisíců žáků tým speciálně vyškolených externích hodnotitelů, od nichž se čekalo, že jejich práce bude díky tomu srovnatelnější a objektivnější. Plusem mělo být to, že hodnocení probíhalo anonymně, to znamená, že hodnotitelé nevěděli, čí slohovku právě opravují. Vloni byli externí hodnotitelé rozdělení do skupin po 15 až 20 učitelích, kteří se

podle manuálu CERMATu měli zaměřovat nejen na dodržení metodiky hodnocení, ale také na zajištění srovnatelné přísnosti hodnocení. „Kromě toho má vedoucí týmu za povinnost provádět druhé revizní hodnocení těch prací, které jsou hodnoceny hodnotiteli nulou nebo jejichž bodové ohodnocení se pohybuje v pásmu kolem mezní hranice úspěšnosti. Chceme tak předcházet případným chybám při verdiktu zkoušku vykonal/nevykonal, tedy v případě tzv. hraničních hodnocení,“ řekl před rokem UN tehdejší ředitel CERMATu Pavel Zelený. Výsledek? V jarním termínu písemku z češtiny nenapsalo 7 procent maturantů! Nastalo mediální grilování CERMATu, které P. Zeleného stálo křeslo. Bouřily se

školy a neúspěšní studenti se v tisících odvolávali. Na druhé straně, možná centrální hodnocení nebylo dobře připraveno, ale principiálně to nebyl špatný krok. Když se totiž podíváme na grafy hraniční úspěšnosti žáků u písemek z češtiny v roce 2011, spatříme pěkný „zub“ tam, kde by měla mít křivka hladký průběh (připomínající Gausse). Co to znamená? V podstatě to, že v prvním roce státních maturit učitelé svým studentům poměrně výrazně nadržovali, když jim přidali rozhodující bod právě na zmíněné hranici vykonal/nevykonal. Poměrně výstižně celou situaci s centrálním hodnocením na svém webu popisuje občanské sdružení Matt a Hurry, které se věnuje přípravě studentů ke státní maturitě a u jehož zrodu stál právě P. Zelený: „Je zřejmé, že ani studenti, ani jejich učitelé nedocenili v plné míře úskalí přechodu na nezávislé hodnocení a že výuka stylistiky a písemného projevu se výrazně liší od maturitní zkouškové praxe. Tuto skutečnost potvrzují i závěry MŠMT obsažené ve Zprávě o průběhu a výsled-

ČJ – písemná práce MZ 2013 a 2012 jaro – řádný termín 9 2013 jaro – řádný 8

2012 jaro – řádný Polyg. (2013 jaro – řádný)

7

Polyg. (2012 jaro – řádný)

Počet žáků (%)

6 5 4 3 2

1,7 1,1

1 0

0

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 Body PP

Téma týdne

5

cích maturitní zkoušky v jarním a podzimním zkušebním období roku 2012, kterou předložilo vládě ČR. Zpráva dále konstatuje, že meziroční porovnání výsledků písemek ukazuje, že se v roce 2011 do hodnocení maturitních písemek ve školách ve zvýšené míře promítla i hlediska ´ležící mimo oblast jednotné metodiky hodnocení´ a že nemalá část studentů prokázala výrazné nedostatky svého písemného projevu. Přes tato konstatování však ministerstvo samo iniciovalo v případě češtiny návrat k hodnocení písemek ve školách a Parlament tuto změnu schválil…“ Když v loňském roce opravovali písemky centrální hodnotitelé, skok v úspěšnosti byl viditelně menší (padala dokonce obvinění na hlavu CERMATu, že písemky, které byly na hranici úspěšnosti, se hodnotitelům vracely, aby křivka byla co nejblíže Gaussovu průběhu. Letos se ale hodnocení písemek vrátilo z centra zpátky do škol a spolu s ním i onen „zub“ v grafech, jak se ostatně můžete na protější straně přesvědčit.

Zub jako nutné zlo Před zhruba dvěma týdny proběhlo v Senátu veřejné slyšení na téma státní maturita. Mimo jiné zde vystoupil ředitel CERMATu Jiří Zíka. Ten řekl, že průběh křivky, o níž jsme se zmínili, tedy onen skok na dvanácti bodech (cut-off score) ukazuje, že něco nebude úplně v pořádku. To „něco“ prý on sám nazývá sociálním faktorem, kdy hodnotitel, pokud jen trochu může, své hodnocení uzpůsobí a zvedne na dvanáct bodů, i když by měl obodovat žáka třeba na jedenáct. „Letos je skok markantní. V roce 2012, kdy práce opravovali centrální hodnotitelé, tam ale byl k mému překvapení také, byť menší. Hodnotitelé jsou zkrátka lidé a s tím musíme počítat,“ uvedl J. Zíka.

Na dotaz UN, zda přimhuřování oka učitelů češtiny nemůže učinit nevěrohodnou celou maturitu, odpovědělo i ministerstvo školství. Podle tiskového mluvčího úřadu Marka Zemana se tento fenomén objevil už v roce 2011 a byl jedním z důvodů k zavedení pokusu s centrálním hodnocením.

ČJ – didaktický test MZ 2013 jaro – řádný termín 5,0 4,5 4,0

Počet žáků (%)

3,5 3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0

„Tato složka se objevuje i u centrálního hodnocení a objevila se i v roce 2012. Je potřeba s ní počítat při každém hodnocení, které provádí člověk. Jeho vliv je, dá se říci, plošný a z pohledu srovnatelnosti zkoušky nemá zásadní dopad.“ Podle M. Zemana v rámci decentralizovaného hodnocení, a to jak u písemné práce, tak u ústní zkoušky, mohou existovat i jiné, a to zcela individuální „motivace“. „Nelze z nich však zkoušející pedagogy primárně obviňovat a hovořit třeba o masivním nadržování. Hodnocení probíhá podle předem daných centrálních kritérií a jeho srovnatelnost a objektivita je jistě vyšší než například u hodnocení v rámci profilových zkoušek. Jestliže byla a stále je akceptována profilová maturitní zkouška ve škole, není důvod kvůli tomuto faktoru zpochybnit maturitní zkoušku jako takovou. To, co je potřeba, je hledání cesty, jak tento jev do budoucna maximálně eliminovat,“ zdůraznil mluvčí a připomněl, že v porovnání s rokem 2011, kdy se písemné práce také hodnotily ve školách, u nich neúspěšnost žáků stoupla z dřívějších 1,6 procenta v základní úrovni obtížnosti na letošních 3,3 procenta.

▲

0 2 4 6 8 10 12 14 16 18 20 22 24 26 28 30 32 34 36 38 40 42 44 46 48 50 52 54 56 58 60 62 64 66 68 Body DT

I ministerstvo přiznává, že jednou z příčin je „sociální faktor“, který vede k jakési autokorekci hodnocení těsně pod cut-off score.

Téma týdne

6

„Něco takového, jako je náš systém hodnocení, by v Evropě nemohlo projít. Maturitu musíme nastavit korektně, to znamená, že tato zkouška musí bezpečně ohlídat slušnou výstupní úroveň středoškoláka. V maturitě moderního evropského formátu se písemné práce i ústní zkouška zásadně hodnotí a klasifikují nezávislými odborníky mimo domovské školy, v případě ústní zkoušky je navíc samozřejmostí nahrání ústního výkonu kandidáta na audiomédium,“ připomněl. Z letošních maturitních slohů… ▲

„Z masivního nadržování nechceme pedagogy v žádném případě plošně obviňovat, věříme v jejich profesionalitu. Díky metodice a proškolování učitelů se objektivita posuzování písemných prací z českého jazyka zvýšila,“ dodal M. Zeman.

Tak horké to nebude Podobnou otázku jako ministerstvu jsme položili i předsedovi Unie školských asociací Czesha Jiřímu Zajíčkovi. „To je těžké. Ano, najdeme tam zkreslení, ale docházelo k němu i vloni, kdy písemné práce z češtiny opravovali centrální

pletně, tedy včetně hodnocení písemek,“ dodal J. Zajíček.

Cinknutá maturita „V letech 2011 a 2013 se maturitní slohové práce hodnotily ve školách. Dramaticky vyšší neúspěšnost kandidátů při centrálním hodnocení v roce 2012 oproti těmto dvěma rokům lze vysvětlit jediným způsobem: domácí učitelé jsou na své vlastní žáky zjevně mírnější – nechceme-li samozřejmě připustit, že maturitní ročník 2012 byl jako celek podstatně hloupější než ročník předchozí a následující… Chybovost centrálních hodnotitelů ani

Perličky z letošních písemek Z blýžící se my večernímy hodinamy se představitelé města rozloučili. Na závěr bych rád podotknul moji úvahu o tom, že bulvár se už nezmění a bude nám nadále sloužit. Cestou domů mě pronásledoval prošedivělý str. 2. je na str. 3 omlouvám a se děkuji za pochopení.

hodnotitelé. Není to tedy nic, co bychom tady neměli už v minulých letech. Navíc je to patrné pouze u písemky z češtiny, ale maturita z češtiny je zkouška komplexní. Takže o znevěrohodnění maturity bych asi nemluvil,“ uvedl J. Zajíček. Czesha k této věci dokonce přijala stanovisko, v němž navrhuje vrátit hodnocení písemné práce z českého jazyka do centra s několikaletým přechodným obdobím, kdy bude hodnotit paralelně škola i centrum. „Nebylo ale přijato jednoznačně. Některým našim členům by se líbila varianta, kdy by po nějakou dobu hodnocení třeba na menším vzorku středních škol probíhalo jak v centru, tak přímo ve škole, aby terén dostal čas a prostor zkalibrovat své hodnocení na úroveň centrálních hodnotitelů. A pak ve chvíli, kdy už by to fungovalo, by už podle mě nebyl takový problém vrátit hodnocení plošně zpátky do centra. Navíc když se podíváte na cizí jazyky, kde se centrálně hodnotí i dnes, naprosto žádné potíže s tím nejsou. Jde jen o češtinu. Faktem je, že má-li maturita i v budoucnu zůstat zkouškou centrální, pak je logické, že musí být centrální kom-

zdaleka nebyla tak velká, aby se na ni dal svést rozdíl 5 procent (v roce 2011 byla neúspěšnost 1,9 %, o rok později 7 %, pozn. red.),“ uvedl pro UN Jiří Kostečka z Gymnázia Open Gate, který vede Středoškolskou asociaci češtinářů a loni na stránkách UN předložil řadu argumentů pro ponechání centrálního hodnocení písemek z češtiny na centrální úrovni. Křivky úspěšnosti, o nichž tu stále mluvíme, podle něj bez sebemenší pochyby ukazují, že „domovští“ učitelé svým žákům nepřípustně přidávají. „Gaussova křivka se přitom vždy záhadně hroutí v oblasti pásma cut-off score, kde vzniká zub, jenž by při standardním průběhu hodnocení nikdy vzniknout nemohl. Týká se to jak slohové práce, tak ale i ústní zkoušky,“ řekl J. Kostečka. Na zmíněném jednání Senátu dokonce kvůli tomu maturity označil za „cinknuté“. Svá slova podepřel i ukázkami z letošních písemek (viz rámeček), které, jak uvedl, dokládají bez nadsázky otřesnou jazykovou i myšlenkovou úroveň značné části současné středoškolské populace.

Jaká byla letošní maturita Podle ministra školství Petra Fialy byl návrat opravování písemek do škol správným krokem, protože loni docházelo k nespravedlivému hodnocení některých studentů. Navíc prý maturitu nelze postavit na apriorní nedůvěře vůči školám. Ministr minulý týden také zhodnotil letošní již uzavřené jarní maturity. „Podařilo se nám splnit hlavní cíl, který jsme si po nepovedeném loňském ročníku dali – stabilizovat situaci, úspěšně zorganizovat maturity, nepoškozovat zájmy žáků a dát maturantům i školám jistotu. Na tom, abychom dosáhli tohoto stavu, jsme pracovali celý rok, postupovali jsme systematicky a konzultovali jsme jednotlivé kroky s odborníky. Jsem rád, že opatření, která jsme udělali, zajistila, že jsme se vyhnuli chybám, k nimž docházelo v minulém roce,“ uvedl ministr. A my dodejme ještě pár čísel. K jarnímu maturitnímu termínu 2013 se přihlásilo celkem 99 849 žáků z 1190 škol, z toho 90 493 žáků k povinným zkouškám v řádném termínu. Všechny povinné zkoušky nakonec vykonalo 80 464 maturantů, z nich 83,6 procenta úspěšně a 16,4 procenta neuspělo alespoň u jedné zkoušky. „Největší problémy letos dělala maturantům matematika, kde neúspěšnost u povinných zkoušek v řádném termínu dosáhla 20,6 procenta. Do neúspěšných jsou započítáni i žáci, kteří se ke zkoušce nedostavili a neomluvili se, popř. jim nebyla omluva uznána,“ uvedl ředitel CERMATu Jiří Zíka. V těsném závěsu se v celkové procentuální neúspěšnosti, stejně jako v předchozích letech, drží němčina s 20,4 procenta neúspěšných v řádném termínu. Neúspěšnost v cizích jazycích celkově zdaleka tak vysoká není, v řádném termínu nesložilo některou z dílčích zkoušek společné části maturity z cizího jazyka pouze 7,9 procenta žáků. U zkoušky z českého jazyka a literatury dosáhla čistá neúspěšnost 6,4 procenta žáků. ●

TEXT: RADMIL ŠVANCAR ILUSTRACE: VÁCLAV JOHANUS

Analýza

7

JE TO JEN STRACH O MÍSTA? Degradace speciálněpedagogické odbornosti problémy jenom prohloubí Lítý boj se vede už několik let. Odstartoval ho rozsudek štrasburského soudu z roku 2007. Ten rozhodl, že několik ostravských Romů bylo zařazeno do zvláštních škol, ačkoliv nebyli mentálně retardovaní. Tím byli diskriminováni. Navržené řešení bylo náramně jednoduché – přesuňme všechny žáky zvláštních škol (tehdy již ovšem základních škol praktických – ZŠP) do škol běžných. A ještě se ušetří, protože v ZŠP je ze zákona ve třídě málo dětí a učitelé jsou speciálními pedagogy, takže mívají vyšší plat, což je drahé. Jak chytré. Že je to likvidace těch, kteří pro svoje rozumové omezení nikdy nároky běžné školy nezvládnou? Tak tento pohled je politicky nepřijatelný. Politika nad odbornost… Tato představa byla zformulována do Strategie boje proti sociálnímu vyloučení, kterou v roce 2011 přijala vláda za svou. Ministerstvo školství zareagovalo vytvořením akčního plánu opatření k výkonu příslušného rozsudku. Z jeho znění je zřejmé, že se na formulaci plánu podíleli i dominantní autoři Strategie. Silná lobby neziskových organizací, které na pomoc zejména romské komunitě čerpají nemalé státní a evropské dotace, zaštítěna právě rozsudkem štrasburského soudu, intenzivně tlačila na představitele ministerstva školství, aby se změnila legislativa. Jako výsledek tohoto formálního i neformálního vlivu se výrazně zpřísnily podmínky pro zařazování zejména romských (ale bohužel nejen) žáků do ZŠP. Tamější učitelé už několik let žijí v nepříjemné atmosféře. Postupně se dozvídají, že svým žákům poskytují méně kvalitní vzdělání, že kvůli tomu se jejich absolventi neuplatní na trhu práce, že kvůli škole na jeho požadavky nejsou dostatečně připraveni. Důvodem prý nejsou limity ve schopnostech, ale obsah vzdělávání. A když se proti těmto argumentům kantoři ozvou, uslyší, že je to jen proto, že se bojí o svá místa.

ředitelem, ale jen učitelem, možná ani to ne.“ Pominu urážlivost tohoto přehlíživého vyjádření – vůbec se ale nepřipouští, že by výhrady většiny speciálních pedagogů (nejen ze ZŠP) a také řady pedagogů „běžných“ základních škol měly svůj základ v zhodnocení prosazovaného trendu z odborného hlediska, z každodenní znalosti možností a mentálních mantinelů žáků těchto škol.

Konečně, nedávno v jednom rozhovoru řekl ombudsman Pavel Varvařovský doslova o lidech ze základních škol praktických: „Mají strach: vezmou nám děti a rozstrkají je do běžných škol, ředitel už nebude

Asi nikdo by nezpochybnil potřebnost co nejranější socializační péče o tyto děti. Tudy vede evoluční cesta k alespoň částečnému řešení otázky zvyšování vzdělání v romské komunitě. Ale revoluční řešení,

tedy přesunutí Romů do běžných škol, prostě nebere v úvahu jejich aktuální možnosti. Znamená prohloubení vzdělanostních problémů v této komunitě (prostě část z nich do školy chodit přestane) i odepsání několika generací mentálně postižených dětí většinové populace, které se dva cizí jazyky nebo abstraktní matematiku nenaučí a absence pracovních dovedností pro ně bude z hlediska dalšího uplatnění limitující. Jen člověk, který nevidí, neslyší a nemyslí, se může divit tomu, že se stále častěji objevují velmi ostrá vystoupení různých politiků proti přehlížení skutečnosti, že se s romskou komunitou spojuje i vy vysoký výskyt kriminality. Proti sociá álním nákladům, které je nezbytné vydávat, proti strachu, který se ve většinové populaci stále rychleji šíří. Proti doslova lžím, které někdy ve prospěch své argumentace zastánci rychlých změn pronášejí. Poslední do dobou se v tomto smyslu vyjádřili sená senátoři Jaroslav Doubrava nebo Jarosl Jaroslav Zeman, poslanec Otto Chaloupka, ekonom Pavel Kohout, podnikatel a kra krajský politik Jiří Zelenka… 40 % žáků se v anketě vyjádří, že by se přidali k protir protiromskému pochodu, a třetina říká, že by s Romem nekamarádila. Není to náho náhodou důsledek naprosto necitlivé a jedno jednostranně vedené „proromské“ politiky politiky? V Vzdělání. dělá Ano, to by skutečně mohlo pomoci. Ovšem je přitom nutné nesnižovat význam speciálněpedagogické odbornosti. Co si ale myslet o tvrzení, že problém vyřeší přítomnost jednoho či dvou „bývalých učitelů ze zvlášťky“ v každé škole – a kdyby to nestačilo, tak se prostě speciální pedagogové vytvoří nějakým rychlokurzem? A pokud přijmeme názor, že je existence ZŠP a speciálního vzdělávání lehce mentálně postižených i politickou otázkou, pak je třeba kvitovat aktivitu některých poslanců (poslankyň) a senátorů (senátorek), díky které musí autoři Strategie se skřípěním zubů vzít na vědomí i odborné názory a ve svých vizích se ZŠP počítat. ●

8

Zeptali jsme se

TEXT A FOTO: LUKÁŠ DOUBRAVA

SROVNATELNOST HODNOCENÍ ŽÁKŮ JE NEJVĚTŠÍ PROBLÉM, vyplynulo z debat nad zprávou OECD Na téma, co nám OECD doporučuje v oblasti hodnocení a co je třeba udělat pro to, aby naše výsledky ve vzdělávání byly i díky kvalitnější evaluaci lepší, proběhla veřejná diskuze během podzimu a zimy. O výstupech ze čtrnácti debat, jichž se dohromady zúčastnilo přes 600 zástupců odborné veřejnosti, informuje podrobná zpráva (včetně ankety s téměř pěti sty respondenty), která bude zveřejněna na webu ČŠI. Veřejná diskuze se uskutečnila v rámci IPn projektu Kompetence III spolufinacovaného Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR. Koordinátorkou aktivity Posouzení systému evaluace a monitoringu je Michaela Šojdrová z ČŠI. OECD nám doporučuje, abychom se více soustředili na formativní hodnocení než na hodnocení sumativní. Vidí to školy stejně? A pokud ano, jaké změny by z toho měly vyplynout? Účastníci diskuzí sice téma formativního hodnocení vesměs považovali za zajímavé, ale nevnímali ho jako nějakou prioritu. Nejsou toho názoru, že případná změna v této oblasti by nějak zásadně přispěla ke zlepšení výsledků našeho vzdělávání. Myslím, že naši učitelé ani nedělají nějaký zásadní rozdíl mezi využíváním sumativního a formativního hodnocení, v praxi používají oba dva tyto přístupy. V každém případě by ale bylo užitečné, kdyby se pedagogové průběžně zamýšleli nad tím, jaké podoby formativního hodnocení používají a zdali jsou jimi zvolené způsoby skutečně účinné. Formativní hodnocení totiž na rozdíl od hodnocení sumativního nemá tak rychlý efekt, ale z hlediska dlouhodobého může být účinnější. Navíc tam, kde je ve třídě více dětí či náročnější podmínky pro výuku, je volba a využívání formativního hodnocení ještě náročnější. Osobně mi to trochu přijde jako nějaký další módní trend. OECD například dříve propagovala testování, v poslední době od něj ale ustupuje. Není tedy reakce našich kantorů na doporučení OECD jen realistickým postojem?

Nikdy nepodceňuji nezávislý pohled z vnějšku. Myslím, že v tomto případě jde jen o upozornění na to, že formativní hodnocení nevyužíváme dostatečně, k čemuž se přikláním. Jsem toho názoru, že větší využití formativního hodnocení by mohlo přispět ke zlepšení našich výsledků ve vzdělávání zejména u dětí s rizikem větší neúspěšnosti. Tím se do jisté míry dostáváme k inkluzi. Další módní trend. Nemá tedy podpora formativního hodnocení sloužit hlavně jako nástroj na posílení politiky co možná největšího začleňování? Rozhodně nejde o takto jednostranný nástroj hodnocení, to by bylo velké nedorozumění. Větší důraz na formativní hodnocení může stejně dobře sloužit i pro lepší využívání potenciálu naopak nadprůměrně nadaných žáků. Za nejvážnější téma účastníci vašich seminářů však považovali srovnatelnost hodnocení. Nezapadá to snad organicky do jejich postoje k předešlému problému? Protože pokud se přesune důraz ze sumativního hodnocení na formativní, tedy dojde k větší individualizaci, zkomplikuje se tak snaha o vzájemnou srovnatelnost dosahovaných výsledků. Ano, na první pohled to skutečně vypadá, že by obě snahy mohly jít proti sobě. Není tomu ale tak. Problémy se vzájemnou

srovnatelností dosahovaných výsledků, na něž OECD také poukazuje, doposud vyplývaly z absence národního monitoringu dosahovaných výsledků a zejména národních standardů a jim odpovídajícím referenčním úrovním pro hodnocení. Nové nástroje pro zajišťování kvality vzdělávání nešly ruku v ruce s tempem decentralizace a posilováním autonomie škol. Problém také spočívá v přechodu žáka ze základní na střední školu. Základní škola, která je při klasifikaci ke svým žákům náročnější, jim tak sice pravděpodobně více prospěje při vzdělávání, ale snižuje jejich šanci na přijetí na ty střední školy, které mají jako klíčové kritérium přijímacího řízení právě výsledky ze základní školy. Navíc formativní hodnocení by mělo být nástrojem sloužícím k dalšímu rozvoji žáka a dosahování jeho co nejlepších výsledků, a to není v rozporu se snahou o srovnatelné hodnocení, které má nakonec sumativní podobu známky nebo bodů. Paradoxem však je, že OECD poukazuje i na to, že hodnocení v našich školách bývá často nespravedlivé proto, že kantoři do klasifikace kromě osvojených znalostí a dovedností započítávají i přístup žáka, tedy, řekněme, jak pilně se učí nebo dobře chová. Jde o komplikovaný problém. Odborná veřejnost vznesla v diskuzi požadavek, aby MŠMT vydalo metodiku, jak zohledňovat určité speciální potřeby žáků. A v ní by se mělo objevit i to, jak při hodnocení přistupovat k žákům, kteří sice nemají třeba dispozice k bezproblémovému zvládnutí dané učební látky, ale snaží se. Cílem vzdělávání je každého žáka motivovat k tomu, aby dosáhl svého maxima. A bylo by také dobré, aby každý žák nebyl na výstupu hodnocen jen známkou, ale aby bylo možné ocenit i jiné jeho schopnosti slovně. Předpokládám, že slovní hodnocení versus klasická pětistupňová klasifikační škála bylo časté téma vašich debat. Ano, diskutovali jsme o tom hodně. Řada učitelů, zejména na prvním stupni a především u výchov, se snaží slovní hodnocení prosazovat. Avšak nesetkávají se s příliš velkou podporou od rodičů žáků. Rodičům

Zeptali jsme se A nechybí i zde jakási metodika, která by určovala základní postupy toho, jak mají ředitelé škol své podřízené hodnotit? Ano, ukazuje se, že takováto metodika by byla užitečná. Je sice potřeba ponechat hodnocení učitelů v rukou ředitelů škol, ti by ale měli dostat k dispozici pro svou hodnoticí práci podporu třeba ve formě kritérií. A neměla by pak mít každá škola na základě této metodiky vnitřně závazný dokument určující pravidla pro hodnocení učitelů? Měla, ale bez metodiky bych už tak administrativně přetíženým ředitelům takovouto novou povinnost nepřidávala. V mnoha školách, jakkoliv to není povinné, interní kritéria hodnocení učitelů přesto mají a všichni jsou s nimi seznámeni, což je jistě dobrá praxe. A také je potřeba, aby spolu s tím existoval kariérní systém pro učitele i ředitele.

především vadí, že ze slovního hodnocení jednoznačně nevyplývá srovnatelnost. Tento postoj je dost pochopitelný, protože i zde chybí učitelům i rodičům státem stanovená referenční úroveň. Standard a referenční úrovně, odborná metodická pomoc ze strany státu, tyto úkoly z diskuze s odbornou veřejností vyplývají. A co vlastní hodnocení, tedy že žák posuzuje sebe sama? I tomuto tématu jsme se věnovali. Z toho, co nám v této věci řekli ředitelé škol, vyplynulo, že jde sice o velice náročný způsob hodnocení, ale také poměrně efektivní, pokud se podaří ho vhodně uplatnit. Díky takovéto sebereflexi může žák lépe poznat své skutečné možnosti a také lépe pochopit, co a proč po něm učitel chce. Jde v podstatě o konkrétní variantu formativního hodnocení. Jednu z debat jste zaměřili i na fakulty vzdělávající učitele, zejména pedagogické. V čem spatřujete v oblasti hodnocení jejich největší rezervy? Obecně se má za to, že skutečně hodnotit se naučí až absolventi pedagogických fakult, tedy v samotné škole. Je proto jasné, že zde chybí dostatečná praxe během studia. Přestože právě hodnocení nelze dobře zvládnout bez praxe, zajímalo nás i to, jak teoreticky vysoké školy studenty učitelství v této věci připravují. Dozvěděli jsme se, že základní informace rozhodně dostávají a někde tématu hodnocení věnují i poměrně velký prostor. Například na plzeňské pedagogické fakultě studenty postupně učí, jak s jednotlivými formami hodnocení pracovat, jak připravovat testy a jak je správně využívat. Ovšem na něja-

Otázkou je, jestli by tuto metodiku nemělo spíše vypracovat ministerstvo školství, byť samozřejmě ve spolupráci s akademiky… Myslím si, že dospějeme do bodu, kdy se problematika hodnocení stane výraznější součástí našich vzdělávacích dokumentů i legislativních norem.

Ano, pokud budeme pokračovat dále, je zde i hodnocení ředitelů zřizovatelem. OECD nám totiž také vytýká, že mnoho zřizovatelů nemá na problematiku školství, a tím i pro hodnocení ředitelů, odborně zdatné pracovníky… Víme ale o řadě případů, kde to naopak funguje výborně, včetně toho, že zřizovatelé mají vypracována přesná pravidla pro hodnocení. A opět jsme u stejného problému: I v této rovině chybí jednotná metodika. Navíc donedávna byl ředitel téměř neodvolatelný, což se ale změnilo a zřizovatelé tak dostali významnou motivaci k tomu, aby se hodnocení ředitelů škol začali více a důkladněji věnovat. Některé, zejména menší obce potřebují odbornou pomoc, zlepšení odborných kapacit je aktuální na všech úrovních.

Pokud jde o hodnocení učitelů, situace je dlouhodobě taková, že ředitelé škol, kteří ho provádějí, nemají v rukou dostatečné motivační nástroje, zejména finanční. Je i přesto toto hodnocení prováděno efektivně? Přestože se učitelé i ředitelé shodli na tom, že zde často chybí odpovídající finanční motivace, hodnocení učitelů v zásadě funguje. Ředitelé se jim totiž snaží poskytnout alespoň základní zpětnou vazbu. Problém je v tom, že v nejedné škole jde o hodnocení dílčí – ředitel nemá vždy dost času na to, v daném období zhodnotit důsledně všechny kantory.

A nakonec je zde ještě ČŠI. Tu OECD ve své zprávě poměrně dost chválila. Přesto, vyplynulo něco z diskuzí v tom smyslu, že by inspekce měla v něčem postupovat jinak? Zřizovatelé nebo rodiče, kteří jsou členy školských rad, by uvítali, kdyby inspekční zprávy byly pro laickou veřejnost srozumitelnější. Ty jsou totiž psány poměrně odborným jazykem. Inspekční zprávy ale začínají hrát stále větší roli. To je jistě dobře, a dá se proto předpokládat, že budeme na tuto situaci a na tyto požadavky reagovat. ●

kou metodiku nebo na příklady z praxe zaměřené speciálně na formativní hodnocení jsme v rámci fakult nenarazili.

Definice, ze kterých vychází ČŠI: Sumativní hodnocení – celkové, souhrnné, závěrečné zhodnocení dosahovaných výkonů v dané oblasti, vyjádřené známkou, body, procenty. Formativní hodnocení – hodnocení pro učení, které má být užíváno průběžně tak, aby bylo monitorováno učení žáků a aby bylo možno plánovat jejich další kroky ve vzdělávání. http://www.csicr.cz/cz/O-nas/Mezinarodni-setreni/Posouzeni-systemu-evaluace-a-monitoringu-v-CR

9

10

Profil

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ A KRISTÝNA VACKOVÁ

20 LET S CHLUPOVKOU O škole, která ani po sloučení neztratila image Kde je ten trpaslík mezi obry? Moderní školní budova uprostřed pražského sídliště Nové Butovice působí sebejistě. Žádná okopaná, počmáraná chudinka, které občas v podobném prostředí vídáme. Když projdete prosklenými dveřmi, nestudí. Květiny jsou zelené a panely ve foyeru plné fotografií. Je na nich dvacet let školy, která začínala o dvě stanice metrem dál jako prvostupňová a po sloučení s plně organizovanou školou rozkvetla do dnešní podoby. Žáků, tříd i učitelů má mnohem víc, ale říká se jí stejně – Chlupovka. Před dvaceti lety proto, že sídlila v Chlupově ulici. Po přestěhování do ulice Fingerovy škola požádala o možnost nést ve svém názvu jméno akademika O. Chlupa. práce nevyhovuje, odešel. Postupně se kolektiv tříbil a usazoval. Rodiče o nás začali projevovat zájem.“

Původní Chlupovka vznikla na začátku devadesátých let. Stejně jako dneska praskaly třídy prvního stupně základních škol ve švech, učilo se, kde to aspoň trochu šlo. Pak se uvolnila jednopatrová budova jeslí a Chlupovka byla na světě.

Co že tak najednou? „Hodně jsem o tom přemýšlela. Neměli jsme žádné extra vybavení. Počítačovou učebnu jsme nastěhovali do místnosti, kde byla dřív ředitelna. Ředitelna vznikla v jednom mrňavém kabinetě. Postupně jsme prostory vylepšovali – spolu s dětmi a jejich rodiči. To všechno se odrazilo ve vztazích. Rodiče vzali školu za svou. Tohle se rychle roznese a je to ta nejlepší reklama.“

Otakar Chlup (1875 – 1965), český pedagog, univerzitní profesor, akademik ČSAV. Podílel se na budování Kabinetu pedagogů ČSAV a Pedagogického ústavu J. A. Komenského ČSAV.

Zápisové trápení

Nesnadné začátky „Učila jsem tehdy na jiné škole v této části Prahy, ale už nějakou dobu jsem uvažovala, že místo změním. Když se objevila informace, že se hledá ředitelka pro prvostupňovou základní školu, přesvědčily mne kolegyně, abych se přihlásila,“ vzpomíná Blanka Janovská, ředitelka FZŠ Otakara Chlupa ve Fingerově ulici v Praze 5. Uspěla a na nové pracoviště s ní odešly další čtyři kolegyně. „Docela jsem je obdivovala, šly jsme vlastně do neznáma. Znaly mne jako kolegyni učitelku, ale já jsem nikdy nebyla ani zástupkyně ředitele. Jeden den jsem byla učitelka a druhý den ředitelka. Zvládneme to?“ První rok se rodičům nechtělo dávat děti do školy, o které vlastně nikdo nic nevěděl. Aby se ulevilo okolním přeplněným školám, byly roztrhány kolektivy několika ročníků. Vadila i frekventovaná ulice, kterou většina dětí musela cestou přecházet. Do začátku nic moc. V září 1993 zahajovala ZŠ Chlupova se 174 žáky v sedmi třídách poskládaných z žáků z různých škol. „První rok vůbec nebyl snadný. Učitelé se sžívali, neměli jsme zkušenosti s řízením, jen jsme věděli, že chceme učit jinak. Ale už jsme si mohli zvolit mezi dvěma vzdělávacími programy – Základní a Obecnou školou. Zkusili jsme Obecnou, vyhovovala nám.“ Ani materiální podmínky nebyly zrovna úchvatné. Vybavené byly asi jen dvě tři

Blanka Janovská vystudovala učitelství pro 1. stupeň základní školy na Pedagogické fakultě UK v Praze. Měla štěstí, že nastoupila do experimentální školy VÚP, která uplatňovala na tu dobu nadstandardní metody. „Dá se říct, že mým pedagogickým vzorem byla ředitelka Marghareta Zavírová. Byla přísná, chtěla od lidí práci, ale uměla ji ocenit. Přála mladým, vedla nás k tomu, abych se ze svých chyb učili. Pro začínajícího učitele byla úžasná i příležitost spolupracovat s vysokoškolskými učiteli z Prahy, z Hradce Králové.“

třídy, protože nějakou dobu působila budova jako detašované pracoviště vedlejší školy. Žádná kancelář, z jediného telefonu bylo sice možné volat ven, ale dovnitř se nedovolal nikdo. O prázdninách měli učitelé plné ruce práce, aby škola přivítala žáky v přívětivém prostředí. „Opřít jsem se mohla o kolegyně, které přišly se mnou, ostatní se postupně přidávali. Tehdy nebyl zájem o učitelská místa tak velký jako dneska, byli jsme rádi, když se nám podařilo zajistit vyučující pro všechny třídy. Kdo zjistil, že mu náš styl

Za dva tři roky začaly v den zápisu u Chlupovky narůstat fronty. Zájemců bylo tolik, že je škola musela odmítat. A to její spádovou oblast tvořila jediná ulice s několika vchody, její větší část patřila mateřské škole. Rodiče se sem sjížděli z celé Prahy i v době, kdy populační křivka mířila ke dnu. Odmítat bylo možná stejně těžké jako čekat, jestli k zápisu přijde dost dětí. Zájem o školu je enormní stále. Chlupovka by si mohla vybírat. Opravdu? „To nejde, děti ze spádové oblasti přijmout musíme,“ vysvětluje B. Janovská, „a všechny mimo ni se k nám nevejdou. Říkám to rodičům hned na začátku. Chápou to jen do doby, než se to dotkne jejich dítěte. Letos jsme chtěli vzít jen tři první třídy, protože se nám začíná plnit 2. stupeň, jenže ze spádové oblasti se přihlásilo 92 dětí. V září tedy otevřeme čtyři třídy, celkem pro 104 dětí.“ Říká se, že některé základky stavějí zápis skoro jako zkoušku, aby si pak vybraly ty nejschopnější děti. „Pokládám to za nesmysl. Už hodnotit děti v tomhle věku je dost brzy. Vyvíjejí se, každé přijde z domova jinak vybavené. To, které se zdá na začátku slabší, může během roku udělat daleko větší skok než to, které ho u zápisu převyšovalo. Zápis u nás

Profil

11

tradičně vypadá jako velká hra. Chceme, aby se budoucí prvňáčci do školy těšili, a ne abychom je odrazovali.“

Velké stěhování Před čtyřmi lety už byly bývalé jesle škole velmi, velmi těsné. Ve 13 třídách se učilo 320 žáků, a to byla stále ještě prvostupňová. Nicméně rodiče naléhali, aby děti měly možnost pokračovat stejným stylem výuky i na 2. stupni. Když ředitel FZŠ Fingerova odcházel do důchodu, stala se škola v Chlupově ulici nástupnickou organizací a ředitelkou sloučené školy Blanka Janovská. Od školního roku 2009-2010 se z malé Chlupovky stala velká. Ředitelku čekal nelehký úkol – sloučit dva pedagogické sbory s různými zkušenostmi. Ředitelé, kteří to zažili na vlastní kůži v bleděmodrém, vědí, jak náročná, dlouhodobá a hlavně nevděčná to je práce. „Nejtěžší bylo skloubit lidi, nejen ty z původní Chlupovky a Fingerovy, ale také z dalších škol. Museli jsme přijmout další učitele na 2. stupeň a také náhradu za ty, kteří z Fingerovy odešli. Bylo nutné projít ŠVP obou škol a to nejlepší z nich skloubit do jednoho. Proškolit učitele, aby všichni vycházeli ze stejných základů. Zkušené instruktory jsme zvali do školy, přesto to znamenalo nemálo sobot a nedělí. Myslím, že to většina učitelů pochopila.“

Sborovna se rozrůstá Sehnat nového učitele už není takový problém, jako byl ještě před několika lety. Horší už je, když má vedení školy jasnou představu, o jakého pedagoga by rádo sborovnu rozšířilo. Protože FZŠ Chlupova je školou fakultní, má možnost vybrat si posilu do sboru přece jen ulehčenou. Několik bývalých studentů, kteří sem chodili na praxi, už v kolektivu je. „O dalších nám řeknou i rodiče,“ prozradila B. Janovská. „Dostali jsme například tip na výbornou učitelku přírodopisu, která si přála změnit školu. U nás se jí zalíbilo natolik, že s sebou přivedla další dva kolegy. Ale i tak k nám chodí stejně jako do jiných škol učitelé na inzerát. První, co mne zajímá, je, jestli jim nevadí děti. I takoví učitelé jsou a je jich možná víc, než si myslíme, jen to nepřiznají někdy ani sami sobě. Ale takoví lidé by vůbec neměli ve škole být. Trápí se pak oni i žáci. Poznala jsem například učitelku, která nebyla schopná najít s dětmi společnou řeč. Zkoušeli jsme všechno možné, ale k ničemu to nevedlo, museli jsme se rozloučit. Teď učí dospělé a je spokojená. Učitel musí mít svoji práci rád. Školství nemá tolik peněz, aby si drželo lidi, které jejich práce netěší.“

Čeho si všimnou rodiče První „všimnutí“, že je něco jinak – a hned problém. Rodiče zjistili, že všechny třídy nevypadají stejně. Některé jsou nazdobené, vymalované, v jiných je starý nábytek. Začalo se šeptat, že ředitelka nadržuje „svým“

● 7. 1993 vznikla ZŠ Chlupova ● 1. 1995 získala právní subjektivitu ● 9. 5. 1995 se stala Fakultní školou PedF UK v Praze ● 9. 1999 byla zařazena mezi školy s rozšířenou výukou cizích jazyků ● 8. 3. 2000 byl škole udělen Patricií Bloem z Univerzity v Clevelandu (USA) Certifikát prvního tréninkového a metodického centra programu Čtením a psaním ke kritickému myšlení v ČR

● 7. 11. 2003 jí byl udělen Certifikát Tvořivá škola a Vzdělávací středisko činnostního učení realizující inovační politiku MŠMT ČR ● 9. 2004 – 30. 6. 2006 byla vybrána do dvouletého projektu Ověřování pilotních školních vzdělávacích programů pod záštitou MŠMT a VÚP, kterého se účastnilo 16 pilotních škol ● Ve školním roce 2009 – 2010 byla FZŠ Chlupova spojena s FZŠ Fingerova, vznikla FZŠ prof. Otakara Chlupa

kantorům natolik, že jejich třídy vybavila novým nábytkem. Bylo zaděláno na výbuch.

i na 2. stupeň. Takže jsme vymýšleli nové aktivity, které by to podpořily.“

„Samozřejmě že to nebyla pravda,“ líčí B. Janovská. Když se učitelky z původní Chlupovky přišly podívat do nových prostor, zhrozily se. „Neměli jsme tam nic extra, ale bylo u nás útulno. Každý učitel si třídu uzpůsobil podle svého, rodiče mu pomáhali. Jak byli z dřívějška zvyklí, začali pomáhat i tady. První prázdniny strávili učitelé i rodiče spoustu času ve škole. Natírali parapety, tapetovali nábytek, malovali. Ze starých botníků, které našli ve skladu, vyráběli skříňky, takže máme v několika třídách botník pokaždé jinak. Pochopitelně že pak tyhle třídy byly jako nové. Nezbylo mi, než to nespokojeným rodičům vysvětlit a provést je školou. Pomohlo to, leckterá třída se pak také vylepšila.“

Vznikl například projektový den Čtení pod lampou, na němž oba stupně spolupracují, starší děti chodí číst malým. Žáci 2. stupně také připravovali pro prvostupňové oslavy Dne dětí, zorganizovali pro ně na hřišti různé aktivity. „Dělá jim dobře být těmi staršími, rozumnějšími. Malé děti se k nim o přestávce na chodbě hlásí, nebojí se je požádat o pomoc. Naši žáci rozhodně nejsou andílci, ale problémy se šikanou tu nemáme.“

Aktivity pokračují Bývalá Chlupovka byla nejrůznějšími aktivitami pověstná a jak se zdá, sestěhování jim neublížilo. Naopak, jak říká ředitelka, přibyly další. „Někteří rodiče z prvostupňové školy měli zpočátku obavy, jestli se staršími žáky nepřijde do školy šikana. Co když budou napadat ty malé? Padaly dokonce návrhy oddělit od sebe oba stupně mříží, což jsme rozhodně odmítli. Naším cílem bylo naopak přenést styl vzdělávání a výchovy

■ Dvacet let je dlouhá doba. Když se sečtou všechny radosti a starosti, stálo to za to? „Je pravda, že někdy jsem měla všeho plné kecky,“ přiznává Blanka Janovská. „Dnes má škola přes 700 žáků, 75 zaměstnanců. Ale práce ředitele je náročná v každé škole, je to od rána do večera a ještě si ji nosit domů. Ale už kvůli dětem to za to stálo. Nemusejí po 5. třídě hledat jinou školu, vybudovali jsme tu odborné pracovny, knihovnu, po které jsem byla dlouho nemocná, máme divadelní sál. Děti mají fůru příležitostí, jak rozvíjet své zájmy. Naším cílem je vychovávat a vzdělávat každého podle jeho možností a schopností tak, aby se uplatnil.“ ●

12

Jak to vidí

TEXT A FOTO: XXXXX

ROMANTICKÝ TÁBOR ÚŘEDNÍM PŘEDPISŮM NAVZDORY Ernest Thompson Seton, otec woodcraftu a jeden ze zakladatelů skautingu, zařazuje již počátkem 20. století táboření pod modrou oblohou k prostředkům pro ozdravění a výchovu mládeže. Možná v té době netušil, kolika podob tato rekreace, tedy znovunabytí sil, dozná. Mám na mysli tábory v přírodě s minimem civilizačních vymožeností. Posezení u ohně pod noční oblohou plnou hvězd, zpívání písní, hraní divadla, vyprávění. Jednoduché činnosti odehrávající se v pravý čas na pravém místě dokáží zázraky… Atmosféra, kterou byste s vaší třídou, skupinou, oddílem, partou ve městě složitě navozovali v místnosti, je tu volně k mání. Věřili byste, že první týpí bylo postaveno v Čechách právě před 100 lety? Tábořili v něm na západní straně Plešivce u obce Lochovice studenti berounského gymnázia pod vedením pedagogů Miloše Seiferta a Miloše Maixnera. Do stanu, který měl průměr 3 metry, se jich pohodlně vešlo 13. A ještě zvládli vprostřed udržovat otevřený oheň.

Tři starostové na jeden tábor Co všechno ale dneska předchází té pravé táborové romantice? Není toho málo: Jelikož táboříte v údolí u potoka, jste pravděpodobně v údolní nivě. Kam až přesně niva sahá, vám nikdo neřekne, ale věřte, že váš tábor se v ní nachází. Údolní niva, to je VKP neboli významný krajinný prvek. Táboření, to je zásah do VKP. Kdopak je zde odpovědný? Určitě je to odbor životního prostředí pověřené obce. Dále pak zástupci obcí, do jejichž katastrů vaše tábořiště spadá. Navíc v údolí se rády potkávají hranice obcí. Například naše tábořiště spadá pod neuvěřitelné tři starosty, tedy účastníky řízení! Potok má svého správce. Nedej bože, když má potok ještě nějaký přítok. Správce přítoku může být totiž jiný než správce hlavního toku. Kdopak je majitel příjezdové komunikace? A kdo je majitelem sousedních pozemků? Nebo kdo je vlastníkem lesa? Či kdopak má pronajatou honitbu? Raději ještě přizveme tři občanská sdružení, která se zabývají ochranou přírody, a máme tým kompletní. Když se zadaří a jste majiteli dotčeného pozemku nebo máte souhlas majitele, obdržíte kladné rozhodnutí k provozu

tábora. Když je úředník osvícený, povolí vám – světe, div se – i latríny. Ty už nám ale někde začínají nahrazovat i modré navoněné plastové skříně plné jakési odporné zelené chemikálie. Pod rouškou ochrany spodních vod tak pravděpodobně zničíte lesní a polní cestu, to když se k nim bude zoufale snažit zajet pravidelná a štědře placená údržba. No a co obávaná hygiena? Je vůbec možné dodržet všechny hygienické požadavky zákona o veřejném zdraví, respektive vyhlášky MZ číslo 106 a jejích pozdějších novelizací? U menších táborů do třiceti dětí nejsou pravidla zcela striktní. Nad tento počet je vyhláška poměrně konkrétní, přesto mnohdy záleží na výkladu, tedy na kontrole, která se jistě do tábora dostaví. Mile mě před dvěma lety překvapil výklad hlavního hygienika, se kterým jsme absolvovali inspekční cestu po několika táborech, a to že polévání teplou vodou z konve ze žebříku podmínku sprchování splňuje. To pak svítá naděje, že úředník není jen od toho, aby šikanoval, ale aby v každé situaci pomáhal hledat řešení, která lid ochrání před epidemiemi, ale zároveň jej nepřipraví o táborovou romantiku.

Chcete dotaci? Musíte mít vzdělání A je na vedení tábora vyžadováno nějaké zdělání? MŠMT požaduje u táborů, které dotuje, speciální vzdělání hlavního vedoucího. Zákonný požadavek to není, ale v organizacích dětí a mládeže je to více méně standard, kterým se před rodiči i rády prezentují. Vedoucí musí mít kromě základů první pomoci i základní pedagogické znalosti, musí se orientovat v ekonomice tábora, bezpečnosti, právních normách, hygieně. Vedle hlavního vedoucího musí být v táboře přítomen ještě táborový zdravotník. Jeho vzdělání

řeší již zmiňovaná vyhláška ministerstva zdravotnictví. Česká rada dětí a mládeže (ČRDM) již několikrát spolupracovala s ministerstvem zdravotnictví na její novelizaci. V minulosti nám šlo například o to, aby povinné vybavení lékárničky nadměrně nezatěžovalo rozpočet tábora u pomůcek, které nesouvisejí s první pomocí a jsou běžně dostupné v každé lékárně. Dále jsme se zamýšleli nad teoretickým rozsahem požadovaných znalostí táborových zdravotníků – měli jsme zájem o posun k poskytování první pomoci, stejně tak jako k preventivním hygienickým opatřením. ČRDM sjednává také úrazovou a odpovědnostní pojistku na volnočasové, dobrovolnické aktivity s dětmi a mládeží. Tuto pojistku dlouhodobě spolufinancuje i MŠMT. Z jeho pohledu je to efektivní nástroj, jak ochránit dobrovolníky, kteří s dětmi pracují. Tím, že jsme se dokázali domluvit a pojistnou smlouvu uzavřít pro více jak 200 tisíc osob, jsme vyjednali zajímavé podmínky za neobvyklou cenu. Všechny vedoucí na táboře je tak možno pojistit na odpovědnost za škodu na majetku, nemateriální újmu třetím osobám či způsobenou škodu na životním prostředí. Všichni účastníci pak mají kryté základní úrazové pojištění. Při výběrovém řízení na pojišťovnu se snažíme vyhodnocovat pojistná plnění s cílem posílit prevenci při vzdělávání vedoucích právě při vyhodnocených rizikových aktivitách. Vždycky jsme s kamarády toužili po místě snů, kam budeme moci jezdit na tábory, postavit týpí a žít. I když musí tato romantická představa projít nějakou civilizační korekcí, dá se i dnes takovémuto snu přiblížit. Jde to i s dětmi, s rodinami, s mládeží. Každý rok pořádáme v Lize lesní moudrosti společný tábor, kde se sjede na 200 členů a příznivců a strávíme na něm společných čtrnáct dní táborovou rekreací. Rekreací snad v tom pravém slova smyslu. Aleš Sedláček, předseda České rady dětí a mládeže

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.

Odborníci radí

NAČ SE TOHLE UČÍME? Asi největší hloupost, jíž jsem se za své pedagogické dráhy dopustil, byla reakce na otázku jednoho z mých prvních gymnazistů, k čemu jim v životě budou větné rozbory. „Proč máme řešit, jestli ve větě Karel třásl stromem je stromem předmět, nebo příslovečné určení?“ „Protože je to v osnovách,“ odpověděl jsem tehdy, a hned vzápětí bych si byl nejraději dal pár pohlavků. Na druhou stranu – všechno zlé je pro něco dobré: od té chvíle jsem začal problematiku tzv. nepotřebného učiva a nepotřebných vědomostí důkladně promýšlet. O výsledku se tu podělím nejen s češtináři – věřím totiž, že mohou být inspirativní i pro učitele jiných předmětů. Hned následující hodinu jsem se v téže třídě pokusil o reparát: „Víte, v životě jsem nepotřeboval užít Eukleidovu větu nebo třetí odmocninu; a k čemu vám bude v praxi vědět, který český král padl v bitvě na Moravském poli? Přesto: vyhnali byste tohle učivo z osnov matematiky a dějepisu?“ Rozpředla se bouřlivá debata, operoval jsem „neprůstřelným“ požadavkem na všeobecnou vzdělanost, profesní nevyhraněností řady mladých lidí do nějakých 17 let… a přesto jsem cítil, že to nešťastné třesení stromem jim zdůvodnit nedokážu. Teprve po mnoha letech se mi dostaly do ruky práce švýcarského psychologa J. Piageta. Ten prokázal, že zhruba od 12 let věku jsou dospívající schopni vyššího stupně logického myšlení. Často se uvádí tento příklad: Zadáme-li dítěti před tímto věkem úkol Všechna feso jsou daro, všechna daro dovedou dobře plavat. Co si myslíš o feso?, prostě se zeptá, co je feso a co daro. Pubescent dokáže od řečové formy abstrahovat a úkol vyřeší. Je potenciálně schopen takových myšlenkových operací, jako jsou abstrakce, substituce a transformace, analýza a syntéza, indukce a dedukce, komparace a analogie, subsumpce a hierarchizace. Dostávám se k jádru věci. Soudím, že je povinností každého učitele posledních dvou ročníků základní školy a nejméně prvních dvou ročníků školy střední systematicky budovat u jeho svěřenců právě tyto myšlenkové operace. Ne každý sice bude potřebovat znalost odmocnin nebo adverbiale, ale všichni mohou využít metodologii řešení problémů, kterou si při takto koncipované výuce osvojí. Učme tedy své žáky nejen kde hledat

fakta, nejen jak dobře komunikovat: učme je na jakémkoli vhodném učivu, třebas i „nepotřebném“, také myslet. A to dokáže nejen matematika, ale každý naukový předmět: uvedené myšlenkové operace jsou totiž univerzální. Podle zkušeností středoškoláci slyší na toto češtinářovo konstatování: „Ano, naprostá většina z vás vskutku v budoucnu neupotřebí znalost rozdílu mezi předmětem a příslovečným určením; ale co se vám naopak bude v praktickém životě setsakramentsky hodit, je metoda, jak řešit náročné úkoly – například jaký je rozdíl v užití 7. pádu ve větách Karel třásl stromem a Karel se bránil sekerou. V každém středoškolském předmětu jsou tuny učební látky, jejíž smysl uniká žákům a občas snad i nám, učitelům. Dokážeme-li z ní vytěžit materiál pro budování uvedených myšlenkových operací a přesvědčit žáky o tom, že tak rozvíjíme jejich operační myšlenkové dovednosti, dostane naše výuka náhle nový smysl a cíl. Pro nás – i pro ně. Uvedu jiný příklad z oblasti jazykových rozborů: V jakém pádě je slovo metr ve větě Jáma byla metr hluboká? Do sedmé třídy se učíme poznávat pády jmen především pádovými otázkami. Jenže zde nelze použít ani „kdo, co?“, ani „koho, co?“; logickým dotazem na příslovečné určení míry „Jak hluboká je jáma?“ se nedostaneme k pádu. Jedná se o typický problémový úkol, tj. o situaci, již nelze řešit okamžitou aplikací prosté faktografické znalosti. Je třeba se zamyslet. V této chvíli vedu žáky k tomu, aby si zjednali jasno, v čem je vlastně problém. Zde vadí hlavně to, že slovo metr nemá jednoznačnou pádovou koncovku: může jít o 1. pád i o 4. pád. Nejeden středoškolák nyní navrhne metodu sporem, tedy vyloučení jednoho ze dvou jedině možných pádů. Vidí totiž, že slovo metr není v dané větě podmětem, a usoudí, že je tedy ve 4. pádě. Tento postřeh

pochválím, zároveň však poukážu na nutnost prověřovat i zdánlivě jasný závěr: v češtině totiž kupodivu může být v 1. pádě nejen podmět, ale právě i příslovečné určení – srov. Je chytrý jako liška. V této fázi již většinou napadne někoho ve třídě řešení: stejnou koncovku má v 1. a 4. pádě vzor hrad; ale ne třeba žena nebo růže – co zkusit nahradit slovo metr jinou délkovou mírou podle některého z těchto vzorů? Jsme u cíle: byla nalezena metoda substituce, jedna z oněch univerzálních myšlenkových operací; užívá se například též (ale nejen) v matematice. Jev složitý nahradíme v jisté fázi řešení jevem jednodušším či řešitelsky průzračnějším. Např v našem případě: Jáma byla stopu/ míli hluboká. Jasný 4. pád! Ještě někdo bude tvrdit, že jazykové rozbory jsou zbytečné? Dobrá, přidejme alespoň jeden další příklad: Jak je utvořeno slovo předměstský? – Hádali jste, že ze základu – městský předponou před-? Chyba! To byste nevysvětlili existenci slov jako nábřežní, zákeřný. Ta jsou evidentně utvořena z podstatných jmen břeh, keř, neboť žádné přídavné jméno *břežní, *keřný neexistuje. Je tedy zjevné, že slovo předměstský je utvořeno též od podstatného jména město současně předponou i příponou. Krásný příklad užití analogie. Budování a rozvíjení poznávacích a řešitelských myšlenkových postupů ve výuce mateřského jazyka a slohu zcela jistě vede k jejich úspěšné aplikaci při řešení problémů a úkolů i v předmětech (vzdělávacích oborech) jiných – a naopak. Tento fakt dává učitelům do ruky velmi efektivní nástroj, jak mohou své žáky přesvědčit o užitečnosti učiva i zdánlivě zcela neužitečného. Vyučující tak mohou čelit otázce z titulku článku jednoduchou odpovědí: protože tím rozvíjíte svou inteligenci. P. S. Ve větě Karel třásl stromem je podstatné jméno stromem v 7. pádě předmětem, zatímco ve větě Karel se bránil sekerou je podstatné jméno sekerou v 7. pádě příslovečným určením způsobu, a to prostředku.

Jiří Kostečka, Gymnázium Open Gate

13

14

TEXT: JAROSLAVA ŠTEFFLOVÁ FOTO: ARCHIV THREE BROTHERS, s. r. o., A HNUTÍ NA VLASTNÍCH NOHOU STONOŽKA

Reflexe

VĚROZVĚSTOVÉ V 21. STOLETÍ Co bychom mohli vědět o odkazu Cyrila a Metoděje Na časové přímce je nastaveno 9. století našeho letopočtu. Na Velké Moravě vládne silný panovník kníže Rastislav. Misionáři, kteří přicházejí z francké říše, aby zde šířili křesťanství, však znamenají pro zemi hrozbu závislosti na francké říši. Rastislav proto žádá papeže, aby zde založil biskupství, nebo raději arcibiskupství, které by podpořilo samostatnost velkomoravské říše. Když nepochodí, požádá o stejnou oporu byzantského císaře. Ten ve snaze rozšířit svůj vliv na další území Rastislavovi vyhoví. V roce 863 vysílá na Velkou Moravu věrozvěsty Konstantina a Metoděje. Od významného mezníku v naší historii uplynulo 1150 let. Výročí se chystáme oslavit s úctou, která mu náleží. Mnohé výstavy na toto téma už jsou veřejnosti několik měsíců otevřeny, Velehrad se chystá na svůj velký den… Ale zkuste se zeptat jen tak namátkou, co o věrozvěstech a jejich odkazu uvízlo lidem v paměti. Ti, co jsou nejvíc v obraze – a teď nemám na mysli odborníky, kteří se touto problematikou zabývají – si vzpomenou, že Konstantin, který posléze přijal jméno Cyril, a Metoděj byli první, kdo šířili náboženské myšlenky v jazyce, kterému zde rozuměli i „obyčejní“ lidé. Že vytvořili písmo zvané hlaholice a do staroslověnštiny přeložili nejdůležitější části Bible… Je to málo, je to dost? Záleží na úhlu pohledu.

pak v 7. ročníku, kam je v RVP ZV zařazen středověk. „Právě proto, že první informace mají tak brzy, v sedmičce se s nimi dobře pracuje. Téma je pro ně zajímavé, zvlášť když zdůrazníme, že jsme naučili skoro všechny Slovany psát. To je přece úžasné – staroslověnština se stává čtvrtým církevním jazykem!“ říká předseda Asociace učitelů dějepisu (ASUD) a zároveň učitel Základní školy ve Vratislavově ulici v Praze 2 Pavel Martinovský.

Jenže to, že žáci vyslechnou učitelovu přednášku, ještě neznamená, že jim uvízne v paměti. Dějepis by měl přinášet příběhy, prožitek, aby zaujal. Dlouhé sloupce dat nenadchnou. „Jedna věc mne překvapila. Šel jsem najisto do našich metodických sborníků, v kterých je spousta zajímavých nápadů. Zjistil jsem, že v nich je hodně ukázkových hodin například na téma Přemyslovci nebo husité, ale našel jsem jen jediný příspěvek o Cyrilovi a Metodějovi.“ V edici Inspirace už vydala ASUD za dobu své existence celkem čtrnáct sborníků, v nichž si učitelé navzájem předávají své zkušenosti. Metodická inspirace pro hodinu s názvem Význam vzdělanosti na Velké Moravě vyšla ve sborníku č. 11, který je věnovaný mezipředmětovým vztahům v dějepise. Její autorkou je Ludmila Bursíková z Gymnázia Opatov v Praze 4. Žáci dostanou mimo jiné také úkol najít v Proglasu text, v němž věrozvěstové hájí staroslověnštinu. Žáci se rozdělí do skupin, v každé se někdo ujme role jednoho z věrozvěstů a před ostatními pak přednese svoji obhajobu. Kdo bude nejpřesvědčivější? Kolegům pak L. Bursíková radí,

„Obyčejný“ dějepis V základní škole se děti setkají s Cyrilem a Metodějem už na 1. stupni ve vlastivědě,

Úryvek z Proglasu Proto slyšte, Slované, toto: Dar tento jest zajisté od Boha daný, dar boží jest to údělu na pravici, dar duším, nikdy se nekazící, těm duším, které jej přijmou.“ … Slyšte, všechen lide slovanský, slyšte Slovo, přišlo od Boha, slovo krmící lidské duše. slovo posilující srdce i rozum, slovo toto, připravující k poznání Boha.

Z filmu Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů

Reflexe k němu přibyl ještě stejnojmenný čtyřdílný seriál, na němž se jako koproducent podílí nejen Česká, ale i Slovenská televize. „Když chcete udělat komerční film, musíte se držet určitých pravidel, aby divák neztratil pozornost. Pak ovšem hrozí, že se odkloníte od skutečnosti,“ vzpomínal producent Viktor Krištof na dobu, kdy s tématem začali pracovat. „Rozhodli jsme se, že cestou komerce nepůjdeme, a zvolili jsme formát docu-dramatu, s nímž máme bohaté zkušenosti, natočili jsme jich přes osmdesát. Pak jsme si ale uvědomili, že rezignovat na klasickou filmovou podobu by byla chyba, a tak kromě čtyřdílného seriálu vznikl ještě celovečerní film.“

Děti zapojené do hnutí Na vlastních nohou Stonožka loni nakreslily a namalovaly práce na téma Cyrila a Metoděj pro výstavu v pražském Anenském klášteře

kde najdou jeden z mála dosažitelných textů z Proglasu (www.blisty.cz/2005/7/4/ art18809.html). „Věřím, že podobných nápadů je mnohem víc, jen si je učitelé nechávají pro sebe. Ale třeba je to i tím, že jde o krátký dějinný úsek, navíc natolik svébytný, že neláká k většímu projektu. Ale učitelé se mu rozhodně nevyhýbají,“ ujišťuje P. Martinovský. „Už téma Velké Moravy je samo o sobě nosné, můžete připojit pověsti, osobnost knížete Svatopluka. K těmhle tématům se s dětmi vracíme. Stačí ťuknout, třeba když probíráme 19. století a všeslovanství. Je pravda, že časová dotace nedovolí, abychom se tématu věnovali víc než dvě, maximálně tři vyučovací hodiny. Záleží na učiteli, na čem je postaví. Když děti zná, odhadne, co je může zaujmout. Nesmíme zapomínat také na to, že nezastupitelnou roli hraje genius loci, dotek historie v místě, v regionu…“

Odbornou kvalitu filmu garantuje tým složený z osmi historiků a zástupců církví České i Slovenské republiky. Záštitu nad ním převzaly tehdejší hlavy obou církví – kardinál Dominik Duka, arcibiskup pražský, a vladyka Kryštof, metropolita pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku. „Nebývá snadné skloubit dohromady názory více odborníků. Nešlo jen o to, že se v průběhu času dívala každá církev na tento úsek dějin z trochu odlišného úhlu. Podobně je třeba nutné dolaďovat například i názory archeologů. Jsem rád, že dnes mohu říci: Konsenzus, ke kterému jsme došli, se maximálně blíží realitě. Pokud jsme nebyli schopni rozluštit, kde je pravda, načrtli jsme v docu-sérii oba možné směry. Nebo jsme se dané situaci

raději vyhnuli. Ať se výkladu zhostí další generace.“ Jedna z předpremiér docu-dramatu byla součástí mezinárodní konference na téma Cyrila a Metoděje, která se konala na Karlově univerzitě. „Přiznávám, že jsem měl trochu obavy, jestli nebudeme pranýřováni. Přece jen tolik historiků pohromadě… Ale dopadlo to dobře.“ I když prý nějaká drobnost se při tak výpravném historickém filmu vždycky najde. Už bylo všechno hotovo, když si při projekci producenti všimli, že v davové scéně se jeden Velkomoravan pokřižoval obráceně. Nakonec se uklidnili, že to snad tolik nevadí. Vždyť se to tehdy teprve učili. Že historici jsou přísní, ale zároveň velmi důležití kritici, prozrazuje i další příběh. „Měli jsme natočenou krásnou, poetickou scénu, v níž oba bratři kráčejí po mořském břehu a vzpomínají, jak jako děti dováděli ve vlnách. Metoděj se najednou rozběhne do moře a láká za sebou opatrnějšího Konstantina. Protože běhat ve vysokých vlnách v dlouhém hábitu je nesmysl, shodí ho Metoděj ze sebe a vběhne do vody nahý. Ale narazili jsme. Nejen na etiku, ale hlavně jsme se dověděli, že v té době se mniši nekoupali. Záběr, na který jsme byli hodně pyšní, musel pryč.“ Seriál už má za sebou velkou slavnostní premiéru pro významné hosty v Obecním domě. Další promítání patří partnerům filmu, lidem, kteří k natáčení jakkoli přispěli. Česká televize by měla zařadit první díl do hlavního programu ČT 2 v sobotu 29. června ve 20.00 hod. Na velkém plátně budou moci některé díly zhlédnout návštěvníci Dnů lidí dobré vůle ve dnech 4. – 5. července 2013 na Velehradě. Film by měl vstoupit do kin během listopadu. „Naším přáním je, aby si lidé uvědomili, že historie není jen Karel IV., Jan Žižka a druhá světová válka, o které je natočeno nespočet filmů. Že významné kapitoly našich dějin jdou mnohem dál.“

Vstupenka do historie Film Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů mapuje život obou věrozvěstů od dětství až po jejich skon. Vznikal téměř tři roky ve filmové a produkční společnosti Three Brothers, která se cíleně zaměřuje na historické hrané a dokumentární filmy pro české i zahraniční společnosti, mezi nimiž je například ZDF, ARD, ARTE, BBC. Jména jeho tvůrců už předem slibují silný zážitek. Režisér Petr Nikolaev, kamera David Ployhar, scénář Miroslav Oščatka, v hlavních rolích Roman Zach jako Metoděj a Ondřej Novák jako Cyril. Původně to měl být pouze celovečerní hraný film, ale nakonec

Festival Jeden svět umožňuje školám, aby prostřednictvím internetu získaly přístup k filmům, které pomáhají oživit nejen výuku dějepisu. Asociace učitelů dějepisu by uvítala, kdyby podobně mohly časem využívat i film a docu-drama o Cyrilovi a Metodějovi. Už proto, že k této části historie moc moderních pomůcek není. Tím spíš přijde líto, že nesrovnalosti, které přibližně před rokem a něco na MŠMT silně zredukovaly projekty dotované ESF, spláchly i zajímavý projekt společnosti Three Brothers. „Zahrnoval film, multimediální on-line encyklopedii a zábavnou počítačovou hru,“ vysvětoval V. Krištof. „S hrou by bylo možné pracovat na interaktivní tabuli stejně jako v chytrém telefonu nebo tabletu. Děti by putovaly s hrdinou ze Soluně na Velkou Moravu, cestou by pátraly po různých tajemstvích. Aby dosáhly svého cíle, musely by se opírat o znalost reálií té doby, které by našly ve filmu, v knihách, v encyklopedii… Bohužel když jsme přišli projekt podat, dověděli jsme se, že už to není možné.“

▲

A potom knížky, výstavy, hudba, filmy… Všechno, co pomůže vrýt myšlenky hlouběji do paměti. I tohle k výuce dějepisu patří.

Obojí existuje samo o sobě, navzájem se nepopírá ani na sebe nenavazuje. Čtyřdílné docu-drama je víc didaktické, i když natočené filmově. Má pomalejší tempo, je v něm víc animovaných map. Dějem provázejí dva vypravěči. Jedním je sám Metoděj, který na smrtelném loži diktuje paměti svému učedníku Gorazdovi. To, co Metoděj nemohl zažít, popisuje druhý vypravěč hlasem Martina Stránského. Film je dějovější, není v něm tolik faktografie. Nese v sobě příběh, popisuje velkou bitvu u Veligradu, objeví se v něm vyfabulovaná, navíc ještě záporná postava kněze Eibena. Tvůrci ujišťují, že ani tento film není komerční.

15

Reflexe

16

▲

Projekt na počest věrozvěstů Dalším z pořadů s hlubokou silou prožitku, které se budou vracet k odkazu slavného výročí delší dobu, je společný pořad Alfreda Strejčka, Štěpána Raka, Jiřího Pavlici a Hradišťanu SLNOCE OT BOGA, který bude mít premiéru 30. června na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici. Spolu s nimi vystoupí také pěvecký sbor Stojanova gymnázia ve Velehradě, skupina HUKL a Smíšený sbor z Hluku a Buchlovic. „Nebudeme jenom mapovat historii, ale půjdeme ve stopách odkazu Cyrila a Metoděje až do dnešních dní,“ říká Alfred Strejček, který spolupracuje s Jiřím Pavlicou na scénáři. Pořad připomene velkomoravskou říši i knížete Rastislava. Velehrad jako místo, kde je pravděpodobně ukryt hrob Metoděje. Jako místo, kde se naplňuje vize věrozvěstů, aby právě tady byl bod setkávání a vzájemného porozumění. Dotkne se také vlády Karla IV., který se k cyrilometodějské tradici a sloužení mše ve slovanském jazyce hlásil. Zaznamená i to, jak ortodoxní větev katolické církve v různých obdobích slovanské obřady zakazovala, pak zase povolovala… Nezapomene ani na další významné výročí, které si letos připomínáme – 400 let Kralické bible, v níž se čeština dostala do té nejskvostnější podoby… Překvapilo vás něco při studiu historických dokumentů? – zeptali jsme se A. Strejčka. „Dostupných materiálů není mnoho, ale přinášejí řadu překvapení. Nejvíc mne asi zaujalo, že když k nám Cyril s Metodějem přišli, byli zaskočeni zdejším naprosto nevázaným životem. Velkomoravská říše byla sice pobožná, ale mravy lidí byly velice uvolněné. Ne vždy se věrozvěstové setkali s okamžitým pochopením a sympatiemi. Časem si vychovali kolem dvou set učedníků, kteří dál putovali po slovanském světě, aby šířili myšlenky i písmo. Nejsem ortodoxní, ale k náboženství se hlásím. Mám dojem, že

z onoho nevázaného života v nás leccos zůstalo, někdy až příliš. Morálce této společnosti by pevnější kodex mravní a etický určitě pomohl. V žádném případě by nám neublížil.“ Autoři téměř dvouhodinového pořadu, v němž mluvené slovo prokládá sugestivní hudba Hradišťanu, kompozice Štěpána Raka a sborový zpěv, předpokládají, že může oslovit i mládež. Nebudou v něm chybět legendy, melodramy, literární ukázky dotýkající se tématu. „Je mi líto, že mladí lidé pokládají dějiny za suchopárnou nutnost svého vzdělávání. Málokdo si uvědomuje, že jsou doslova živou tepající horkou rukou podávanou nám k poučení. Nedávno jsme byli se Štěpánem Rakem a naším pořadem o Karlu IV. v Oucmanicích, kousek od Brandýsa nad Orlicí. Sešlo se víc lidí, než má obec čísel, a po představení se rozpoutala živá debata. Nepřeslechnutelný byl názor jed-

Tituly, které mohou učitelé využít Jan Kvirenc a Eliška Kunstová: ČESKÉ DĚJINY DO ROKU 1914 Sbírka dokumentů přináší ukázky ze starých kronik, včetně ukázky z Proglasu. Matěj Pavlík, Roman Wimmer: CYRIL A METODĚJ – APOŠTOLOVÉ SLOVANŮ Obnovené vydání knihy biskupa Gorazda II. Petr Piťha: SLYŠTE SLOVO A ZPÍVEJTE PÍSEŇ Životní příběh Cyrila a Metoděje uvádí všechna základní historická fakta, aniž by porušil plynulý tok vyprávění. Hana Gerzanicová: CRHA A STRACHOTA KRAJEM JDOU Životní příběh věrozvěstů, kteří přinesli do naší země první slovanské písmo, bohatě ilustruje téměř 90 historických fotografií, kreseb a rytin. PŘÍPRAVA OSLAV 1150 VÝROČÍ SLOVANSKÉ MISIE NA VELKOU MORAVU Příručka pro školní praxi, lze stáhnout na www. sgv.cz/files_tiny/2012-13/priprava-oslav-1150.-vyroci-slovanske-mise-na-velkou-moravu.pdf

noho kantora: Kdyby se vyučoval dějepis i uměleckou formou, budou jím žáci daleko víc zasaženi, než když mají něco pouze namemorovat. Měl pravdu, učit by se mělo vyváženě rozumem i srdcem. To je klíč k oslovení mladé generace.“ Měl jste štěstí na takové učitele? „Měl, i když mne všichni neučili přímo. Studoval jsem na průmyslovce v Kutné Hoře, hrál jsem ochotnické divadlo. Právě tam jsem se seznámil se skvělým člověkem, učitelem historie Ladislavem Znojemským, který se mi stal i nejlepším přítelem. Zcela výjimečnou osobností byl i historik a blízký kamarád Zdeněk Jelínek, po roce 1989 ředitel Vojenského historického muzea. V nich jsem našel dva skvělé vykladače historie a jedinečné kantory. Vlastně k nim musím přičíst ještě naši češtinářku z průmyslovky, profesorku Marii Lipskou. Učila srdcem, založila s námi studentské divadlo. A další jméno Pavel Jurkovič – muzikant, pedagog a také blízký kamarád, který mne přiváděl k dějinám přes starou hudbu. Naučil mne hrát na zobcové flétny, zpívat gotické písně… I Pavla pokládám za svého velkého učitele.“ ■ Nejrůznějších pořadů, výstav a akcí připomínajících významné výročí Cyrila a Metoděje je nespočet (mnohé najdete na www.cyrilametodej.eu). Byla by škoda, kdyby jen prošly kolem nás. Není to jen okřídlená fráze. Dějiny skutečně učí. Ale jen ty vnímavé a ty, kdo se chtějí nechat poučit. ●

Inzerce

17

ZAHRADA JAZYKŮ – JAZYKOVÁ PROPEDEUTIKA NA ZÁKLADNÍ ŠKOLE, BRNO Základní škola Brno, Krásného 24 v současné době realizuje v rámci globálního grantu Zvyšování kvality ve vzdělávání v Jihomoravském kraji II Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost projekt Zahrada jazyků, který je zaměřen na jazykovou propedeutiku a počáteční výuku angličtiny v 1. a 2. ročnících ZŠ. Ve škole již vznikla moderně vybavená jazykoherna s počítači a interaktivní tabulí, barevným nábytkem, hudebním a výtvarným koutkem a spoustou hraček,her a učebnic. V projektu je zapojeno letos celkem 198 dětí, které jsou rozděleny do 20 krouž-

ků Jazykové přípravky / 1.. a 2. ročníky / a Zábavné angličtiny/ 3. – 5. ročníky /.V příštím školním roce bude zapojeno dalších 50 dětí. Cílem projektu je aktivní poznávání a objevování světa cizího jazyka prostřednictvím činností, které jsou dětem blízké / hry, písničky, říkadla, divadlo, keramika, ale také třeba vaření podle anglických receptů /. Součástí projektu jsou rovněž pobyty na školách v přírodě za přítomnosti rodilých mluvčích. Netradiční formy výuky mají děti motivovat k učení, poskytnout jim všem

rovnou příležitost k přístupu ke vzdělávání. Veškeré aktivity projektu se snaží zbavovat děti ostychu komunikovat v angličtině.Učíme děti důvěřovat vlastním schopnostem a využívat přirozenou tvořivost a fantazii. Výhodou jsou malé skupinky, kde mohou lektorky pracovat s dětmi individuálně. Nemalý přínos má realizace projektu pro zapojené pedagogy, kteří se neustále vzdělávají a získávají cenné zkušenosti pro svoji další činnost.

Základy biologie a ekologie Danuše Kvasničková

Dr. Anna Velanová, hlavní manažer projektu

NKA

NOVI

Nakladatelství Fortuna představuje čtvrté, přepracované a výrazně doplněné vydání učebnice Základy biologie a ekologie. Opatřeno schvalovací doložkou MŠMT. Učebnice může být využita na základních školách a navazuje na ucelenou řadu učebnic ekologického přírodopisu pro 6.–9. ročník autorského kolektivu pod vedením RNDr. Danuše Kvasničkové. Uplatnění nalezne zejména ve školách, které v souladu s aktuálními potřebami a trendy zdůrazňují ekologický aspekt výuky nejen v rámci výuky přírodopisu. Zejména je však určena školám středním, jejichž náplní je v souladu s RVP biologické a ekologické vzdělávání. Tato tematika může být vyučována jako předmět samostatný či v rámci předmětu jiného, podle ŠVP konkrétní školy. Učebnice klade důraz na praktické a dobře využitelné znalosti a dovednosti v životě každého žáka. Je rozšířena o základní informace z biologie člověka, věnuje se také ochraně zdraví jednotlivce, vztahům člověka k životnímu prostředí i tomu, Kč jak lidé svými činnostmi toto prostředí ovlivňují. Zdůrazňuje důležitost péče o ži3 4 1 a Cen votní prostředí, jehož jsme všichni součástí. Text je na mnoha místech výrazně aktualizován a je rovněž doplněn bohatým obrazovým materiálem, který zahrnuje jak fotografie a ilustrace, tak nejrůznější tabulky, grafy a schémata, v nichž jsou zachyceny i prognózy do budoucna, například odhad růstu světové spotřeby vody či změny v rozloze lesů. Učebnice obsahuje i otázky a úkoly, rozšiřující či doplňující učivo je po straně vyznačeno světle zelenou čarou. Nakladatelství Fortuna Ostrovní 30, 110 00 Praha 1 tel./fax 224 933 802, www.fortuna.cz

18

Sonda

TEXT A ILUSTRAČNÍ FOTO: RADMIL ŠVANCAR

MLČENÍ O REFORMĚ FINANCOVÁNÍ S končícím školním rokem se UN obrátily na ministerstvo školství s žádostí o informaci, v jakém stádiu je připravovaná změna financování regionálního školství, se kterou MŠMT po nástupu ministra Petra Fialy přišlo. Zcela změnit se mělo pojetí současného již nevyhovujícího způsobu financování množstvím normativů, které podle ministerských pravidel (podle vyhlášky o krajských normativech) vytvářejí krajské úřady. Koncepce měla být i jiná než kritizovaný návrh předchozího ministra školství J. Dobeše, který odstoupil mimo jiné proto, že na jeho realizaci nedostal v rámci školského rozpočtu finanční prostředky. MŠMT UN odpovědělo, že „z připomínek zaslaných v rámci meziresortního připomínkového řízení i tlumočených v rámci pracovních jednání ohledně změn financování regionálního školství vyplynula potřeba dalšího dialogu nad uvažovanými změnami a zejména nad jejich možnými dopady do hospodaření jednotlivých škol, krajů i celé České republiky. Navržené

změny v oblasti financování RgŠ proto vyžadují delší přípravu a projednání. MŠMT považuje za zcela klíčové posílení adresnosti financování v některých segmentech, proto bude nadále hledat možnosti jejich dosažení v rámci svých kompetencí a zmocnění (obsažených nyní v §160 až 163 školského zákona). Jedná se o naplnění některých cílů, které byly původně

Může reforma financování regionálního školství změnit situaci v odměňování tak, aby nebyl důvod stávkovat, podobně jako tomu bylo například v roce 2010?

řešeny navrženou novelizací školského zákona, to je zejména zajištění odpovídající podpory předškolního a základního vzdělávání s ohledem na rostoucí výkony v této oblasti vzdělávání a cílená podpora vybraných oblastí odborného vzdělávání s ohledem na potřeby trhu práce.“ UN v souvislosti s touto odpovědí například zajímalo, ve kterých segmentech je nutné posílit adresnost financování, jak bude možné připravovat změnu financování bez změny školského zákona, zda tento postoj znamená odložení tématu na dobu po volbách, aby se tématem zabýval až další ministr – a pokud ne, za jak dlouho budou konkrétní informace, o nichž by se dalo na školách diskutovat. Následnou žádost o rozhovor ale MŠMT odmítlo. „V průběhu komunikace se všemi přímými účastníky, kterých se změny ve financování Rgš týkají, nebude MŠMT komentovat tyto jednotlivé kroky v médiích. Médiím zcela jistě představíme finální podobu nového financování Rgš,“ odpověděl tiskový odbor. Podle MŠMT tedy není nutné, aby se učitelé a nepeda-

Sonda gogové přímo dozvídali, co se připravuje v systému, na kterém závisí výše jejich příjmu.

Školské odbory: Nechtěli jsme uvěřit „Když nám bylo na malé tripartitě náměstkem ministra školství J. Fryčem řečeno, že nepočítají se změnou příslušných paragrafů školského zákona a budou hledat možnost napasovat reformu financování regionálního školství na současnou dikci, nechtěli jsme tomu uvěřit,“ řekl na dotaz UN předseda školských odborů František Dobšík. „Souhlasíme s tím, že se musí o návrhu ještě jednat, v souvislosti se svými zásadními připomínkami jsme nedoporučili dál pokračovat v legislativním procesu (schvalování příslušných změn školského zákona). Ale tahle cesta není správná,“ dodal. Školské odbory jsou přesvědčeny, že pokud ministr školství (jakýkoliv) nesežene na zafinancování regionálního školství víc peněz a pokud bude mít pocit, že v současném systému někde něco vezme, aby jinde mohl přidat, pak vlastně ani není o čem jednat. „Stav, kdy by některý segment školství měl dostávat méně finančních prostředků, pro nás není přijatelný,“ říká F. Dobšík. Připomínám, že poslední z připomínek odborů k ekonomickým paragrafům zněla: „Navrhovaný systém není spojen s potřebným navýšením celkového objemu finančních prostředků na zajištění RgŠ ÚSC. Pouze jiným způsobem bude přerozdělovat současný objem. V podstatě navrhuje změnu systému, která by měla obhájit současnou výši finančních prostředků k zajištění financování RgŠ ÚSC, přednostně pak pro pedagogické pracovníky škol v ‚základní vzdělávací linii‘.“

SMO: Hluboké ticho Podle Marcely Štikové, předsedkyně školské komise Svazu měst a obcí (SMO), se po prvotní diskuzi na začátku roku dlouho nic nedělo. „Ptali jsme se tedy ministerstva školství na stav prací a dozvěděli se, že ‚připravují ostrá čísla‘,“ říká. Už připomínky ke školskému zákonu na začátku května se pak podle ní vypořádávaly bez „finančních paragrafů“. Domnívá se, že důvodem bylo velké množství nesouhlasných připomínek. Na dotaz dostal SMO odpověď, že „vypořádání připomínek k návrhu novely školského zákona ještě nebylo se všemi připomínkovými místy ve všech bodech uzavřeno. Proto zatím nebyl zákon předložen vládě k projednání. Pokud jde o části novely dotýkající se financování škol a školských zařízení zřizovaných územními samosprávnými celky, bude návrh nové čtrnácté části z novely vypuštěn. O tzv. reformě financování MŠMT dále povede konzultace, nikoli však ve vazbě na projednávanou novelu školského zákona a na lhůty legislativního procesu.“ Uvidí se, jestli ministerstvo školství využije čas prázdnin na dopracovávání této zá-

V době svého nástupu do funkce ministr školství P. Fiala mluvil o tom, že chce, aby se úřad těšil důvěře veřejnosti a reformu regionálního školství včetně jeho financování označil jako jednu ze svých tří priorit (UN 27/2012). Že o reformě nechtělo MŠMT příliš mluvit na začátku školního roku, nebylo překvapující (Dočasné ticho okolo RFRgŠ, UN 29/2012). O tématu jsme pak hovořili v lednu s náměstkem ministra J. Fryčem, kdy prohlásil, že cílem ministerstva je, aby byly změny systému financování regionálního školství všeobecně přijímány. Navzdory tomu při vyjmenovávání skupin, se kterými chtějí vést „otevřenou komunikaci“ (kraje, asociace, místní samosprávy, SMO, odbory a „další relevantní partneři“) se diskuze s kantory na školách neobjevila (UN 4/2013). O jedno číslo později jsme informovali o Strategii vzdělávací politiky do roku 2020, o které vyhlásilo MŠMT „veřejnou konzultaci“. V listopadu tohoto roku chtěl ministr P. Fiala předložit tento dokument vládě. Za zmínku stojí, že třetím problémem ze sedmi, se kterými se podle ministra nedá čekat, bylo právě financování regionálního školství. Teď, na konci školního roku, na počátku dvou měsíců, kdy budou pedagogové zaslouženě odpočívat, ale podrobnější informace scházejí, a není tak co konzultovat.

sadní změny. SMO říká, že bude připraven dovolená nedovolená, aby se v případě potřeby mohl k nějakému dalšímu návrhu vyjádřit. „Ale zatím je hluboké ticho, jako by nedávné povodně totálně prošly i Karmelitskou,“ glosuje M. Štiková. (Pozn. red. Karmelická je sídlem MŠMT.)

M. Chládek: Platy budou prioritou Na aktuální situaci s reformou financování regionálního školství jsme se zeptali i stínového ministra školství za ČSSD, senátora Marcela Chládka. „Mám informaci, že když ministr P. Fiala zjistil, že návrh reformy financování regionálního školství narazil na odpor, rozhodl se, že se soustředí na prosazení alespoň vysokoškolského zákona. Problém školství je, že začínáme jednou od půlky (maturity), jindy od konce (vysoké školy). Jistě, jsou to důležitá témata, ale začínat by se podle mého mělo od začátku – tedy od regionálního školství a jeho financování. A to by mělo být i jedním z témat Národních kulatých stolů, které připravuji,“ říká.

před volbami zalekli a řekli si, že to nechají k řešení někomu jinému. Proto také organizuji Národní kulaté stoly, nechci na tento problém rezignovat,“ slibuje. Regionální školství je podle něho ze současného objemu financí těžko ufinancovatelné, absolutní většina peněz jde na platy – jakýkoliv neúměrný zásah by znamenal buď propouštění, nebo snižování učitelských platů, s čímž nesouhlasí. „Chceme aplikovat ve financování i prvek kvality – s vědomím, že to bude velmi obtížné. Prvek kvality znamená otázku inkluze, úroveň zájmového vzdělávání, práci s nadanými, společenskou a kulturní funkci školy v obci… Prvky kvality ovšem nemůže vybírat politik od stolu, proto chci, aby se o nich diskutovalo u kulatých stolů,“ říká pro UN M. Chládek s tím, že změna financování může regionálnímu školství velmi pomoci, při špatném nastavení ale může být její účinek destruktivní.

V případě, že by ve školské zákonu „ekonomické“ paragrafy v navrhované podobě zůstaly, ČSSD by pro zákon nehlasovala. Co se vývoje návrhů reformy financování regionálního školství podle M. Chládka týká, za ministra J. Dobeše by změna přiškrtila malé školy. Ministr P. Fiala se z toho poučil a systém byl nastaven jinak. Problém je, že by znevýhodňoval jiný segment školství – školy velké. A oba systémy pak podle M. Chládka poškozovaly zájmové vzdělávání – ZUŠ. Zajímavé je, že i o reformě současné už mluví v čase minulém…

„S předsedou ČSSD B. Sobotkou jsem diskutoval o zvyšování platů pedagogů a nepedagogů. Chci, aby se to stalo klíčovou prioritou. Poslední snahy nebyly zcela špatné – nástupní plat 20 000 korun je správně. Špatně je ale to, že se nezvyšovala úroveň platů v dalších tarifních stupních. Chceme zvyšovat platy pedagogů i nepedagogů, dát více peněz na ONIV, posílit vysoké školství. Na platy je nutné přidat jeden až jeden a půl miliardy korun ročně. Rozpočet na platy se prostě musí navýšit. Zbylá část rozpočtu je podle mého ufinancovatelná i za současné výše. Z toho ale plyne, že rozpočet školství musí být navýšen a v tomto smyslu jsem také jednal s předsedou ČSSD B. Sobotkou.“

Co se mlčení ministerstva školství o úrovni příprav reformy regionálního školství týká, domnívá se M. Chládek, že stav MŠMT ministra P. Fialu po jeho nástupu do funkce před rokem nepříjemně překvapil. A v průběhu prací na této reformě zjistil, že by „nemusel skončit jako pan Čistý, který zachránil svět“. Paradoxně je podle M. Chládka k současnému návrhu více negativních připomínek než k předchozímu za exministra J. Dobeše. „Asi se toho rok

Je tedy před námi horké léto – nejen horké finančně z hlediska regionálního školství, horké zřejmě i politickými turbulencemi. Snad bude na konci prázdnin jasné, jestli se stane aktuální neurčitá podoba reformy financování regionálního školství pouze dalším nedůležitým a zapomenutým pokusem, nebo jestli získá podobu, o které se MŠMT nebude stydět informovat širokou veřejnost. ●

19

20

Sonda

TEXT: LUKÁŠ DOUBRAVA FOTO: KATEŘINA MLEJNKOVÁ A KRISTÝNA VACKOVÁ

AKREDITAČNÍ KOMISE: ZÁVAŽNÉ NEDOSTATKY NA FAKULTĚ VŠE Její děkan je ale přesvědčen, že žádný obor ohrožen není Už rok je děkan Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické (NF VŠE) Miroslav Ševčík ve sporu s částí pedagogického sboru a také s několika studenty (viz UN 24/2013). Jedna z věcí, kterou mu vyčítají, je údajné ohrožení kvality studia. Důkazem mají být zejména výsledky šetření Akreditační komise (AK). Z veřejného zápisu ze zasedání AK (4.–6. 2. 2013) vyplývá, že se komise mimo jiné věnovala i akreditacím či reakreditacím na NF. Zabývala se zejména studijním programem Ekonomie a hospodářská správa. U oboru Regionalistika – veřejná správa „AK konstatuje závažné nedostatky při uskutečňování studijního oboru a navrhuje omezení akreditace.“ V případě oboru Hospodářské a politické dějiny 20. století „AK požaduje předložit kontrolní zprávu o personálním zabezpečení studijního oboru v únoru 2015.“ U oborů Regionální studia, Ekonomická analýza a Ekonomická a regionální studia Latinské Ameriky bylo jednání přerušeno pro absenci odpovídajících podkladů nutných pro akreditaci. AK se také nelíbila situace ve studijním programu Economics and Economic Administration, respektive v jeho studijním oboru Regional Science – Public Administration. „AK konstatuje závažné nedostatky při uskutečňování studijního oboru a navrhuje omezení akreditace. Zdůvodnění: Garant studijního oboru nevykazuje odpovídající publikační činnost na úrovni doktorského studijního programu. Publikační činnost pracoviště v renomovaných zahraničních časopisech, případně časopisech s IF je nedostatečná (publikační činnost odpovídající doktorskému studiu vykazují pouze vyučující působící na pracovišti na částečný úvazek, přičemž mají plný úvazek na jiném pracovišti).“

k jednotlivým studijním oborům. V případě některých oborů došlo fakticky k přerušení projednávání žádostí o prodloužení platnosti akreditace, aby fakulta získala dostatek času k provedení dostatečných úprav – viz požadavky AK zveřejněné v zápisech ze zasedání, z nichž vyplývá, že dopracování žádosti se má týkat jak formální stránky, tak také některých aspektů odborných, včetně personálního zabezpečení.“

Děkan: Pochybil proděkan O komentář k dané situaci jsme požádali i děkana M. Ševčíka: „Fakulta má akreditace na doktorské obory do roku 2019. Pak má akreditace na řadu oborů do roku 2014 a další do roku 2015. Děkan Ševčík je přesvědčen, že zjištění AK fakultu nijak neohrožují

Problémy jsou i s personálním zabezpečením Na dalším zasedání AK (15.–17. 4.) se její členové k oborům znovu vracejí a opět poukazují na administrativní nedostatky. I u oboru Veřejná správa upozorňují „na nedostatečné personální zabezpečení profilujících právních předmětů, které zajišťují vyučující pouze na částečný úvazek, kteří zároveň nevykazují odpovídající publikační činnost v oblasti předmětů, které mají zajišťovat“ a též u Ekonomických a regionálních studií Latinské Ameriky AK zmiňuje nedostatečnou publikační činnost vyučujících v renomovaných časopisech, včetně garanta studijního oboru. „Je nutné urychleně řešit otázku garanta studijního oboru a zvyšovat kvalitu interních pracovníků.“ Požádali jsme proto přímo AK o zodpovězení následující otázky: Jak závažná výše uvedená pochybení jsou a neohrožují nějakým zásadním způsobem další fungování NF VŠE? Odpověděl nám Jiří Smrčka, tajemník AK: „Nemohu vyvozovat ze stanovisek AK nějaké obecné závěry pro fakultu jako celek. Stanoviska se vztahují

AK neodmítla akreditace prodloužit, ale požádala o doplnění. Nemám sebemenší důvod se domnívat, že akreditace nebudou prodlouženy. Za akreditace byl původně zodpovědný doc. Daniel Šťastný, který závažným způsobem pochybil, když nerespektoval požadavek na doplnění spisu ze strany tajemníka AK a pokyn děkana, aby to učinil. Důvodem byly administrativní nedostatky. Netýkají se personálního zabezpečení. Doc. Šťastný odstoupil v okamžiku, když si svá pochybení, která později potvrdil vnitřní kontrolní systém školy, uvědomil. V současné době připravuje akreditace nový proděkan, zkušený profesor Vojtěch Krebs. Vůbec nám nevadí, že lidé, kteří chtějí z fakulty odejít, tak učiní. Mají totiž téměř nulovou vědeckou činnost. Naopak se tím uvolní pracovní místa pro přijetí mnohem výkonnějších zájemců se zahraničními zkušenostmi.“ Studenti kritizující děkana Ševčíka se obávají, že je zejména ohrožen studijní obor Ekonomická analýza, jenž má být údajně nahrazen jinou specializací. To ale děkan jednoznačně odmítá: „Obor Ekonomická analýza bude rozhodně zachován.“ ●

Sonda

TEXT A FOTO: LUKÁŠ DOUBRAVA

21

DĚKAN ŠEVČÍK SE CHOVÁ JAKO V HLAVĚ XXII, říká právní zástupce jeho oponentů Robert Pelikán jim zatím jen radí a jedná jejich jménem, protože doposud nebylo potřeba provést žádný právní úkon. Hájí tak zájmy několika učitelů, kteří kritizují děkana Národohospodářské fakulty VŠE Miroslava Ševčíka. Děkan Ševčík našim novinám odmítl dát k dispozici zprávu Útvaru interního auditu VŠE (který se stal důvodem pro podání trestního oznámení na šest učitelů) s vysvětlením, že vyšetřování nebylo ještě uzavřeno a že zveřejnění by mohlo narušit práci orgánů činných v trestním řízení. Je především absurdní, že pan děkan odmítá výsledky auditu předložit těm, jichž se jeho obvinění týká! Připomíná to Hlavu XXII Josepha Hellera. Nikdy jsem se s něčím podobným ve své právní praxi ještě nesetkal. Pokud je pan děkan přesvědčen, že na zveřejnění auditu je ještě brzo, neměl o něm tedy veřejně mluvit. Ale jakmile jednou jeho údajné závěry uveřejnil, musí jej dát k dispozici těm, o které jde. Ovšem vy výsledky auditu máte… Nakonec se nám podařilo text zprávy získat od jednoho nejmenovaného novináře, jenž kopii dostal od pana docenta Ševčíka. Text ale není kompletní, chybějí v něm části některých příloh. Nicméně i z toho, co mám k dispozici, vyplývá, že šlo čistě o formální audit. To znamená, že hodnotí doklady, které byly poskytovány v rámci grantů za účelem jejich proúčtování – zda splňují všechny náležitosti. A zjistilo se, že některé doklady neobsahují rozpis daně z přidané hodnoty. Což je samozřejmě zcela jiné, než kdyby to byly doklady za něco, co neexistuje. Jinak řečeno, nejde o nějakou zpronevěru, jak pan děkan tvrdí, ale o to, že na některých dokladech není vyplněna určitá kolonka. Navíc nelze ani poznat, že jde o doklady od mých klientů. V grantovém systému to totiž funguje tak, že pracovníci vyplní příslušné formuláře a k nim přiloží odpovídající doklady. Vše ostatní je už věcí administrativy příslušné instituce. Když předané dokumenty přijme bez výhrad,

pro toho, kdo je odevzdal, celý proces de facto končí. Miroslav Ševčík ale tvrdí, že fakulta kontaktovala hotely, kde měli vaši klienti pobývat, a ukázalo se, že jejich návštěvy se nekryjí s tím, co vykazovali. Žádné důkazy pro své tvrzení ale nepředložil, z auditu nic takového nevyplývá a mí klienti to důrazně odmítají. Na všech vyúčtovaných cestách skutečně byli a utratili to, co vyúčtovali, nejsou to také nijak nepřiměřené sumy. Oni tam ostatně nejezdili na dovolenou – jednalo se o pracovní cesty, z nichž existují výstupy a je spousta zahraničních vědců, kteří se tam s nimi setkávali. Ta obvinění jsou absurdní. To znamená, že podle vašich dosavadních informací a z faktů, které máte k dispozici, vyplývá, že jediné pochybení, k němuž došlo, je nerozepsání DPH a navíc možná ani nejde o chybu vašich klientů. Ono je vůbec otázkou, jestli o chybu jde. Auditoři to hodnotili podle zákona o účetnictví, ale v tomto případě se o klasické účetní doklady nejedná. Jde o doklady, kterými dotyčný prokazuje, že grantové finanční prostředky vynaložil k danému účelu, pro ty platí jiná pravidla. Šlo téměř výhradně o prostředky z evropských grantů a evropskými kontrolami ty doklady bez jakéhokoliv problému prošly. Navíc jsou to doklady z ciziny, kde pochopitelně český zákon o účetnictví neplatí. A víte, co představuje onen více než milion korun, o němž děkan Ševčík tvrdí, že jej vaši klienti v podstatě ukradli? Tato částka je prostým součtem celkového objemu všech faktur, kde byl nějaký problém. To znamená, že pan docent Ševčík vlastně tvrdí, že si moji klienti ponechali peníze za všechny proplacené cestovní doklady. Jinak řečeno, podle něj vlastně nikde v daném období na zahraničních stážích nebyli a vše si vymysleli. Pět z šesti učitelů, které M. Ševčík obvinil, do čtyřiadvaceti hodin zveřejnilo text, v němž prohlašují, že se ničeho takového nedopustili. Ovšem děkan Ševčík UN předložil vyjádření dvou z těchto šesti podezíraných zaměstnanců (jeden z nich se pod výše uvedené prohlášení ale nepodepsal), kde oba jednoznačně přiznávají, že se ve vyúčtování dopustili chyb, a jeden dokonce uvádí, že jím předložené podklady a doklady byly nepravdivé!

Myslím, že dopisy připravil ten, kdo si je posléze nechal od obou pánů podepsat… Ti je pak svým podpisem ztvrdili pod nátlakem. Nicméně podle mých informací odkazuje děkan Ševčík u jednoho z mých klientů na zahraniční cestu, ze které se musel kvůli jiným pracovním povinnostem vrátit o několik dnů dříve, a šel se proto na příslušné oddělení fakulty dotázat, jak to má dále řešit. A tam mu řekli, ať to nechá být, což tedy udělal. Avšak za pár hodin mu telefonoval pan děkan s tím, že zpronevěřuje peníze fakulty, a požadoval sepsání takového dopisu. Celkově je podivné, opatřuje-li si někdo takové dopisy a schovává-li si je, aby je vytáhnul, když uzná za vhodné. O souladu takového postupu s právem mám vážné pochybnosti. Zejména to ale ukazuje jakousi atmosféru strachu, o které slyším při rozhovorech s jednotlivými aktéry znepokojivě často. A případné budoucí právní kroky? Jestli u některé ze stran sporu dochází k porušování práva, je to na straně docenta Ševčíka, a to v nejrůznějších formách. Nicméně se se svými klienty zatím snažíme žádný právní krok nepodniknout. Domnívám se, že právní nástroje jsou na řešení takovýchto situací příliš těžkopádné a mělo by se k nim sahat, až když selže všechno ostatní. Tohle by měl řešit rektor, ne soud. ●

22

Ze zahraničí

NEWYORSKÁ UNIVERZITA PRÝ POD TLAKEM PEKINGU Slepý čínský disident Čchen Kuang-čcheng, který po útěku z domácího vězení žije ve Spojených státech, obvinil Newyorskou univerzitu, že ho nutí ukončit studia. Prý se tak děje na nátlak čínské vlády. Univerzita ale obvinění odmítla. Čchen ve svém prohlášení uvedl, že Komunistická strana Číny vyvíjí „mohutný, neustálý tlak“ na Newyorskou univerzitu a žádá jeho odchod. Žádné podrobnosti ani důkazy, které by toto tvrzení podpořily, však Čchen neposkytl. Podle něj má autoritářská vláda v Pekingu větší vliv na americkou akademickou komunitu, než je obecně známo. „Činnost čínských komunistů v akademických kruzích ve Spojených státech je mnohem větší, než si lidé dokážou představit,“ konstatoval Čchen. „Akademická nezávislost a akademická svoboda v USA jsou totalitním režimem nesmírně ohroženy,“ dodal. Představitelé Newyorské univerzity označili Čchenovo prohlášení za matoucí. Upozornili, že univerzita nabídla disidentovi jednoroční studijní pobyt a ten nyní podle plánu končí. Činitelé univerzity prý také s Čchenem již několik měsíců jednají o tom, jakou má představu o své budoucnosti a o bu-

doucnosti rodiny, která v USA žije s ním. Spolupráci mu podle Newyorské univerzity nabídly dvě jiné akademické instituce. Slepému disidentovi Čchen Kuang-čchengovi se loni na jaře podařilo uprchnout z jeho domu v provincii Šan-tung, přestože budovu přísně střežila čínská policie. Aktivista se uchýlil na americké velvyslanectví v Pekingu a svým činem vyvolal krizi v americko-čínských vztazích. Čínská vláda mu nakonec dovolila i s manželkou a dětmi odcestovat do Spojených států, kde Čchen studuje právo a angličtinu. Disident rovněž píše knihu, která by měla vyjít ještě letos. Mluvčí Newyorské univerzity John Beckman řekl, že univerzita rodině platila ubytování, zdravotní péči a pojištění, lekce angličtiny, překladatelské služby a Čchenovi poskytovala speciální právní semináře a kontakty s nakladatelem.

Orientace na kompetence, popřípadě výsledky učení je ve finském vzdělávacím systému zavedena jako základní princip – dovednosti, schopnosti a kompetence získané před zahájením studia jsou uznávány nezávisle na tom, kdy, kde a jak byly získány.

Tento princip se odráží také v odborných profesních závěrečných zkouškách. Zde dochází k prokázání dovednosti profesního jednání složením zkoušky založené na kompetencích. Jedná se o praktickou zkoušku, která probíhá za přítomnosti zkušebního výboru přímo na pracovišti nebo tam, kde to není možné, v simulované pracovní situaci. Prokazované kompetence demonstruje kandidát v pracovním procesu a hodnotí je zkušební výbor. Teoretické znalosti nejsou zkoušeny odděleně, nýbrž jsou sledovány v rámci pracovní praxe. Profesní absolutoria ve Finsku získávají mladí lidé v počátečním odborném

Americký deník The New York Post nicméně již dříve napsal, že rozhodnutí Newyorské univerzity přijmout Čchena na studia souviselo s budováním areálu pobočky této univerzity v Šanghaji, což Newyorská univerzita rezolutně popřela. Spor ukazuje potenciální výhody v oblasti PR a rizika, jimž americké univerzity čelí, když přijímají čínské disidenty v době, kdy se současně snaží expandovat do Číny a kdy jsou čínští studenti stále důležitějším zdrojem příjmů těchto vzdělávacích institucí. Čínští studenti jsou nejpočetnější mezi zahraničními studenty na amerických univerzitách. Letos jich tam studuje téměř 200 000, což je o 25 procent víc než loni. Často platí plné školné.

Beckman v komuniké uvedl, že ukončení Čchenova pobytu na škole nemá nic

FINSKÉ ZKOUŠKY ZALOŽENÉ NA KOMPETENCÍCH

Nezáleží na tom, zda vzdělávání probíhalo v práci, samostatným studiem, prostřednictvím jiných aktivit v čestném úřadě nebo při činnostech v domácnosti. Podstatné je, že prokázané kompetence odpovídají požadovaným standardům a jsou prokazovány v odpovídajících (zkušebních) situacích.

společného s čínskou vládou. „Velmi nás rozhořčilo, když jsme se dozvěděli o Čchenově prohlášení, které obsahuje spoustu spekulací o roli čínské vlády při rozhodování Newyorské univerzity. Tato tvrzení jsou nepravdivá,“dodal Beckman.

vzdělávání. V případě odborného vzdělávání dospělých a dodatečného získávání profesních absolutorií je tu k dispozici právě systém zkoušek založených na kompetencích. Ve Finsku je uplatňován od roku 1994 a je přístupný všem zájemcům o vzdělávání nezávisle na věku, předchozím vzdělání nebo profesní zkušenosti. Zde udělená profesní absolutoria jsou uznávána státem a jsou zcela rovnocenná s absolutorii počátečního odborného vzdělávání. Na rozdíl od profesní přípravy pro mladé lidi však není nutné absolvovat celý regulérní vzdělávací program. Pro každého zájemce je vypracován individuální zkušební a učební plán. V plánu se přihlíží k již nabytým zkušenostem, znalostem a dovednostem, které jsou uznávány, to znamená, že není třeba učit se všechno znovu. Stačí jen znalosti, dovednosti a kompetence prokázat u zkoušek, které jsou vypracovány k tomuto účelu. núv

čtk

MAĎARSKO SCHVÁLILO POVINNÉ VÝLETY DO OSVĚTIMI Maďarští studenti budou v rámci školních výletů povinně navštěvovat památníky obětí nacismu. Parlament v Budapešti schválil usnesení, podle nějž se návštěva těchto míst dostává do školních osnov. Všichni žáci a studenti maďarských státních škol tak budou povinně navštěvovat například bývalý nacistický koncentrační tábor Osvětim na jihu Polska nebo památník holokaustu v Budapešti. Podle některých údajů zahynulo ve vyhlazovací mašinerii Osvětimi až 400 000 maďarských Židů. Návrh opoziční socialistické strany získal podporu vládní strany Fidesz disponující ústavní většinou, díky čemuž bez problémů prošel. čtk

Zrcadlo praxe …

Zoja Franklová, Národní ústav pro vzdělávání

JAKÉ JSOU LETOŠNÍ JEDNOTNÉ ZÁVĚREČNÉ ZKOUŠKY Přestože některým školám zkomplikovaly situaci povodně, skládalo závěrečnou zkoušku podle jednotného zadání v průběhu června téměř 28 tisíc žáků, což je o 3 tisíce víc než v minulém školním roce. Letos se pro nové pojetí zkoušek rozhodlo 402 škol s učebními obory kategorie H a 139 škol s obory kategorie E, kde se učí převážně žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Oproti minulému školnímu roku se zvýšil podíl škol používajících jednotné zadání v oborech kategorie H z 80,6 % na 85,7 % a v kategorii E se zvýšil z 61 % na 77,2 %. Nová závěrečná zkouška se připravuje od roku 2005 postupně v rámci několika projektů, na které přispívá Evropský sociální fond. V současnosti to je projekt Nová závěrečná zkouška 2, který začal v minulém roce a skončí v červnu 2014. Na konci školního roku 2013/2014 by měly finanční náklady na celou devítiletou přípravu jednotných zkoušek činit 170 milionů Kč.

Standardní režim nové závěrečné zkoušky je připraven tak, aby byl po skončení projektu velmi efektivní a přitom levný (uvažovaná částka 6 milionů ročně).

Kdo se podílí na vzniku jednotných zkoušek Sjednocení obsahu se týká vždy jednotlivých učebních oborů, pro každý z nich se vytváří jednotné zadání, které školy mohou na základě dobrovolnosti využít při svých závěrečných zkouškách. V autorských týmech, které vytvářejí databázi témat pro písemné, praktické a ústní zkoušky, pracovalo v tomto školním roce více než 500 učitelů odborných škol. Sestavená jednotná zadání v těchto dnech připomínkuje 65 zástupců zaměstnavatelů, které nominovala Hospodářská komora ČR na základě smlouvy uzavřené s NÚV. Tito odborníci z praxe se starají o to, aby zadání odpovídalo potřebám praxe a vycházelo ze současné technologické úrovně. „Když jsou žáci zkoušeni podle jednotného zadání, na němž spolupracují i zaměstnavatelé, budou mít k výučnímu listu také větší důvěru, budou vědět, že absolvent skutečně ovládá svůj obor,“ říká hlavní manažerka projektu Dana Kočková z NÚV.

Jak se školy rozhodují Podle dotazníkového šetření hraje při rozhodování pedagogů, zda se přidat k nové závěrečné zkoušce, velkou roli fakt, že přijetí jednotného zadání ulehčuje přípravu zkoušek. Škola už nemusí sama vymýšlet jejich obsah, ale převezme ho z jednotného zadání. Zadání nejsou školám doručována ve vytištěné formě, ale stáhnou si je z informačního systému a rozmnoží pro všechny žáky. Přitom ale jednotné zadání ponechává určitý prostor pro výběr témat a otázek tak, aby zkouška odpovídala zaměření školy. Tuto možnost využila např. SPŠ keramická a sklářská v Karlových Varech: „Jednotné zadání v oborech, které škola vyučuje, obsahuje témata všech možných zaměření v dostatečném množství. Vedení školy pak při přípravě zkoušek velmi dobře vybralo témata závěrečných zkoušek tak, aby zadání odpovídala skutečnému zaměření žáků,“ přibližuje konkrétní postup Romana Jezberová z NÚV, která ve škole vykonala monitorovací návštěvu.

V učebně Střední školy stavební a technické Ústí nad Labem.

Toto pojetí umožnil nový informační systém. V jeho databázi už nejsou obsažena jednotná zadání jako celek, ale jsou zde k dispozici témata písemných, praktických

a ústních zkoušek všech učebních oborů, ta se pak dělí na menší části a konkrétní úkoly. V současnosti obsahuje databáze více než 5000 témat a jejich počet se bude dále rozšiřovat. „Podrobnější strukturace, kterou umožňuje nově vyvinutý editor, má velkou výhodu – jednotlivá témata i jejich části se dají spolu kombinovat a vzniká možnost vytvořit mnoho dalších variant,“ upřesňuje D. Kočková. Přitom všechna témata jsou koncipována tak, aby měla srovnatelnou obtížnost, a tím je zajištěna také jednotná úroveň zkoušek na všech školách.

Školy se mohou poměřit se standardem Jednotné zadání může pro školu působit jako svého druhu standard. Škola, která se ho rozhodne použít, vlastně poměřuje úroveň svých absolventů s úrovní nastavenou zvenku a ověřuje si tím svou vlastní kvalitu. Ovšem než škola přijme jednotné zadání, musí zvážit, zda má dostatečné technické vybavení a jestli úroveň výuky odpovídá požadavkům nastaveným v jednotném zadání. Pokud tomu tak není, pak škola obvykle setrvala u své dosavadní praxe a připravila si zkoušky sama. Řada škol ale přijala jednotné zadání jako výzvu – a podle jeho úrovně upravila výuku či vylepšila technické vybavení.

Soutěž samostatných odborných prací Jednu z novinek, kterou přinášejí nové závěrečné zkoušky, představují samostatné odborné práce. Ty jsou v tomto školním roce součástí jednotného zadání 12 oborů. Žáci posledních ročníků je zpracovávají v průběhu 2. pololetí a při závěrečných zkouškách je pak obhajují. Podobně jako loni vyhlásil Národní ústav pro vzdělávání ve spolupráci s Hospodářskou komorou ČR soutěž samostatných odborných prací. Školy do ní poslaly celkem 57 prací, nejvíc v oboru Kuchař – číšník (zaměření Pohostinství: 18 prací), další práce byly z oborů Kadeřník, Cukrář, Kuchař – číšník (zaměření Kuchař), Kuchař – číšník (zaměření Číšník), Umělecký kovář a zámečník, Kovář a podkovář a Umělecký keramik. „Žáci učebních oborů ukázali, že si se zpracováním odborného tématu vědí rady a dokážou najít a dobře vybrat potřebné informace. Přitom také uplatňují svou invenci a hledají netradiční řešení,“ říká o letošním ročníku členka hodnotící komise Taťána Vencovská z NÚV. ●

23

24

Kaleidoskop

M. CHLÁDEK ORGANIZUJE NÁRODNÍ KULATÉ STOLY V druhé polovině června ohlásil stínový ministr školství za ČSSD a předseda školského výboru Senátu Marcel Chládek sérii Národních kulatých stolů, v rámci kterých chce diskutovat s odborníky, politiky i se studenty a širokou veřejností o podobě budoucího školství. V průběhu přibližně jednoho roku by mělo být otevřeno jedenáct diskuzních témat, která pak završí závěrečná konference. Cílem Národních kulatých stolů by mělo být za pomoci politické, odborné i veřejné podpory vytvoření celonárodní koncepce školství, která přesahuje dobu delší, než je jedno volební období, slibuje M. Chládek. „Chceme zapojit také veřejnost, proto plánujeme sérii veřejných slyšení tady v Senátu. Chceme změnit školství společně s učiteli, studenty a také přihlédnout k cenným zkušenostem ze zahraničí. Diskuze budou probíhat na půdě Senátu, který je zárukou kontinuity a stability. Tento projekt nebude stát a padat s mou osobou,“ tvrdí. Mezi tématy kulatých stolů se objeví učňovské a odborné školství, základní a předškolní vzdělávání, speciální školství, vysoké školství, otázka postavení učitele ve společnosti, poměr všeobecného a odborného vzdělávání, role nepedagogických pracovníků ve školství, nové trendy ve vzdělávání atd. Diskuze se zúčastnil i prof. Václav Pačes, biochemik, bývalý předseda Akademie věd ČR. Zdůraznil, že přijal účast na projektu pod příslibem nepolitičnosti těchto kulatých stolů. „Ocenil jsem vizi nepolitických kulatých stolů a nepolitického školství, se kterou pan senátor přišel,“ řekl.

Studentka VŠE v Praze Daniela Zatloukalová, která se stala jakousi garantkou účasti studentů na Národních kulatých stolech, zdůraznila nezbytnost posílení praxe i v rámci studia na vysokých školách a také nutnost přijetí opatření, která zamezí odlivu „mozků“ od nás do zahraničí. M. Chládek řekl, že jeho ambicí je stmelit snahy o pozitivní změnu školství a vytvořit obraz, který by bylo možné v dalších letech uskutečňovat. an

SIGNÁLY Z NEZNÁMA: ČESKÝ KOMIKS 1922–2012 Východočeská galerie v Pardubicích představí ve dnech 20. června až 20. října 2013 ve svých prostorách na zámku ojedinělou výstavu – devadesátiletý vývoj českého komiksu od nejstarších domácích pokusů (Josef Lada) až po díla a cykly současných autorů (Pavel Čech, Jiří Grus). „Na počátku nového tisíciletí se český komiks začíná těšit pozornosti, která mu byla v druhé polovině 20. století mnohdy až restriktivně odpírána. Domácí komiks, který ve 20. století mnohokráte čelil tu silnějším, tu mírnějším cenzurním zákazům, se dnes těší vynikajícímu zdraví a získává si stále větší přízeň čtenářů i kritiky, když svobodně vykračuje mimo dřívější žánrové hranice dětského čtení a začíná prozkoumávat nejrůznější žánry a přístupy, jak tiskem vyprávět příběhy obrazem a textem,“ uvedli výstavu její autoři P. Kořínek a T. Prokůpek. Tematické rozdělení nabízí návštěvníkovi příležitost na vlastní oči prozkoumat domácí komiksovou tvorbu v celé její možná netušené šíři. Signály z neznáma. Český komiks 1922–2012 mu představí dominantní žánry českého komiksu a jeho nejznámější postavy, zároveň ale výstava upozorní i na nejrůznější pozapomenuté autory a jejich hrdiny, kteří ač se možná v hlavním proudu a společenském povědomí zcela nezabydleli, leckdy dokážou svým osobitým pojetím nebo výtvarnou kvalitou ohromit. Samostatnému prozkoumání jsou pak podrobeny i četné intermediální vztahy českého komiksu: ke slovu tak přijdou například četná blíženectví mezi reklamou a komiksem či filmem a komiksem. Expozici obsahující více než 300 originálních komiksových kreseb a maleb, dobových tisků a nejrůznějších archivních a sběratelských předmětů spojených s komiksovou tvorbou doplní komentované prohlídky, beseda s autory a bohatý další doprovodný program (více na www.pater/vcg.cz).

PUTOVNÍ VÝSTAVY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ PANT K 80. výročí narození Olgy Havlové se konalo 21. června 2013 na Ladronce neformální zahájení výstavy Olga Havlová ve vzpomínkách přátel a fotografiích Bohdana Holomíčka. Na podzim si ji budou moci zapůjčit školy. Dvoudenní expozici připravilo Občanské sdružení PANT, Gymnázium Olgy Havlové a Výbor dobré vůle – Nadace Olgy Havlové. Jak uvedl autor výstavy Petr Šimíček, tvůrci se zaměřili na zásadní životní situace Olgy Havlové, na místa, údobí a především na osobní, lidský rozměr jejího portrétu. Jedná se o další ze série výstav pro žáky základních i středních škol vytvořených v rámci projektu Občanského sdružení PANT Moderní dějiny do škol, který je spolufinancován ESF a státním rozpočtem České republiky. Od začátku nového školního roku si mohou školy zapůjčit výstavy Pavel Tigrid – slovy proti totalitám a Berlínská zeď, od října bude po České republice putovat i expozice o Olze Havlové. Pro vyučující je ke každé výstavě připraven katalog s kompletními texty jednotlivých panelů na DVD a rozsáhlý metodologický materiál. Další informace naleznou zájemci na vzdělávacím portálu Moderní dějiny.cz, kde je možné výstavy objednat. kuč

Kaleidoskop

25

PÁD VLÁDY OVLIVŇUJE I NOVELU ZÁKONA O VŠ Rada vysokých škol (RVŠ) se na svém sněmu zabývala v rámci vnitřního připomínkového řízení návrhem novely zákona o vysokých školách, kterou připravuje MŠMT. K té měla RVŠ začátkem května zhruba 150 připomínek, z toho asi 30 zásadního charakteru. Řadu z nich se podle předsedy rady Jakuba Fischera v jednání s ministerstvem podařilo odstranit. Ve svém usnesení je však rada i nadále proti omezování autonomie fakult v rámci univerzit, dále chce, aby se zdůraznila odpovědnost škol za kvalitu nebo se upravila podoba takzvaného kontraktového financování veřejných vysokých škol. RVŠ také upozorňuje na systémové problémy, které do návrhu novely nebyly začleněny, například respektování zvláštního charakteru práce akademických pracovníků a po-

stup při odebírání akademických titulů a hodností. Radě také vadí, že MŠMT z návrhu v průběhu přípravy vypustilo některé podle ní progresivní prvky, jako třeba regulaci činnosti poboček zahraničních VŠ. Ministerstvo školství také odmítlo část návrhů RVŠ majících vést k vyjasnění některých nejednoznačných formulací stávajícího zákona. Kdy půjde novela do vlády, není zatím kvůli současné politické situaci jasné. Ministr školství Petr Fiala, který na sněmu RVŠ vystoupil, akademiky ujistil o tom, že návrh půjde do parlamentu jen ve stabilní politické situaci, tedy za existence vlády, která bude mít důvěru Sněmovny. Navíc Univerzita Karlova ve svém prohlášení uvedla, že během vlády v demisi další pokračování přípravy novely ztratilo na věrohodnosti. rvš, čtk, uk

PLZEŇ POSTAVÍ TŘI NOVÉ MATEŘSKÉ ŠKOLKY Kvůli kritickému nedostatku míst i stavu některých budov postaví tři plzeňské obvody nové mateřské školky. Přijdou každá na zhruba 20 milionů korun. Město uhradí dvě třetiny nákladů a zbytek obvody Slovany, Doubravka a Černice. Školky, díky nimž se zvýší počet míst v Plzni o 160, začnou fungovat od září 2014 nebo od ledna 2015. Po schválení zastupiteli to

řekli náměstek primátora Martin Zrzavecký a radní pro školství Irena Rottová. Podle Zrzaveckého město mění priority a peníze sežene převodem z jiných kapitol rozpočtu. Navíc počítá, že na některé projekty, které chtělo financovat samo, sežene ještě evropské dotace z programu ROP. Už letos vydá peníze na projekty a pozemky školek. Současná kapacita plzeňských školek zřizovaných městem je 5103 míst. „I když se od školního roku

PODĚKOVÁNÍ UČITELKÁM ZŠ ČESKÉ LIBCHAVY Milé paní učitelky a paní ředitelko, chtěly bychom Vám alespoň tímto způsobem poděkovat za perfektní zázemí, které jste připravily nejen pro naši dceru, ale pro všechny děti v ZŠ České Libchavy. Štěpánka byla pět let žákyní ZŠ, kterou prošla s diagnózou vývojová dysfázie. Všechny učitelky se podílely na individuálních přípravách na hodiny, které byly vždy skvěle připravené. Velký obdiv a poděkování patří především třídní paní učitelce Mgr. Žanetě Motlové a paní asistentce pedagoga Mgr. Martě Balousové, které spolu vytvořily bezva tým pro práci nejen se Štěpánkou, ale i s ostatními dětmi. Jejich práce překračovala běžnou pracovní dobu. Absolvovaly s námi i sezení u paní logopedky, která je proškolila v práci s dětmi s dysfázií. Moc děkujeme. Další paní učitelky Mgr. Lucka Luxová a Mgr. Pavla Krejsová vyučovaly předměty jako angličtina, vlastivěda, přírodověda, počítače. I tyto hodiny byly pro naši dceru skvěle připravené. Moc si vážíme jejich zájmu a úsilí, se kterým pracují. Velký dík patří i paní ředitelce Mgr. Ivě Kalvachové, která posháněla peníze na plat asistenta pedagoga, a tak měla Štěpánka opravdu komfort ve výuce. Toto poděkování je opravdu na místě. Děkujeme, že jste jí dokázali zpříjemnit první školní léta, která ovlivní celý zbytek jejího života. Jste partou skvělých lidí a oceňujeme vaši náročnou práci. Děkujeme. Velmi spokojení rodiče

2008 se zvýšila o 577 míst, nedaří se ale uspokojit všechny zájemce, protože je navštěvují děti silných ročníků. Od roku 2010 ale počet narozených dětí klesá a tento trend se předpokládá i pro další léta,“ uvedla Rottová. Počty nepřijatých dětí zkresluje fakt, že v soukromých bytech žije v nájmu řada rodin s dětmi, jimž majitel nedovolí přihlásit se k trvalému pobytu, jde až o deset procent dětí. čtkv

VLÁDA PROTI STÁTNICÍM Z PSANÍ NA KLÁVESNICI Vláda odmítla senátní návrh novely školského zákona, který do zákona navracel státní zkoušku z psaní na klávesnici. Senátor a stínový ministr školství ČSSD Marcel Chládek, který návrh předložil, s rozhodnutím vlády nesouhlasí. Bez ohledu na stanovisko vlády však o návrhu ještě zřejmě rozhodnou poslanci. Státní zkoušky z psaní na klávesnici, zpracování textu na počítači, těsnopisu a stenotypistiky, tedy z grafických disciplín, musely být pro nynější školní rok pozastaveny. Ministerstvo o tom loni v září rozhodlo na základě právní analýzy a s přihlédnutím k jednoznačnému postoji škol reprezentovaných zejména Asociací obchodních akademií ČR. „Týká se to ročně až 5000 studentů odborných škol, administrativních škol, ale i škol typu gymnázií,“ uvedl již dříve Chládek v tiskové zprávě. Podle něj právní zakotvení těchto státnic vypadlo ze školského zákona nedopatřením. Zamítavé stanovisko vlády označil za ránu pro tisíce občanů, pro které ztratila jejich zkouška z tohoto předmětu smysl. Vláda označila předlohu za nesystémovou a poukázala na to, že připravuje vlastní celkovou normu, jež bude věc řešit. Senátnímu návrhu například vyčítá to, že nepojednává o úhradě za konání zkoušky a o financování prověrek a neobsahuje zmocnění k vydání vyhlášky, která by stanovila podrobnou úpravu zkoušky. čtk

26

Dopisy

V PODĚBRADECH JSME SI ZAZPÍVALI To bylo příprav, shánění, organizování, zajišťování, dopisování, žádostí, čekání na odpověď, vybírání, nacvičování, „pilování“ detailů, těšení se, nervozity, trémy, zpocených rukou a roztřesených hlasivek… Pak nastala sobota 14.00 a za dvě a půl hodiny bylo po všem. Lapidárně řečeno. Všechno ale stálo za to. Cirkusácky řečeno – i přes nepřízeň počasí jasme měli „sukces“. Kongresové centrum bylo plné tak, že lidé stáli v uličkách, některé jsme museli pouštět i do zákulisí. Diváci se bavili, tleskali, smáli se, a v některých pasážích se dokonce stávali zpěváky. Byla to velice zdařilá a důstojná oslava 10. výročí založení spolku Země dětí na Labi a spolupráce pěveckého sboru Kvítek při ZŠ Václava Havla v Poděbradech. Děti tuto událost oslavily se svými německými kamarády a mělnickými souputníky na řece Labi. Kapitána jim jako vždy dělal Rolf Zuckowski, se kterým si střihly duet Denisa Čapková a Terezie Soběslavová z Kvítku. Na koráb se nalodil i jeden host, který je mimochodem pro půlku fanynek moc mladý, pro druhou zase moc starý a pro všechny hlavně zadaný! Ondřej Ruml naladil hlas i krabičku a potěšil přítomné publikum svým talentem a přiblížil všem, „co i únor změní v máj“. Na skoro tři hodiny jsme všichni řekli starostem a počasí „tak a dost“ a řídili se Rolfovou radou „zpívej s námi hezky z plných plic“ v čele s Kvítkem a Kvítečkem, jejich malými, většími i těmi největšími (a to nejen výškou) zpěváky. Díky jim patří za to, že svým zpěvem a nadšením pro sbor neúnavně šíří dobrou náladu. Díky patří vedoucím sborů za to, že tuto snahu a energii usměrňují správným směrem. Díky dále patří všem organizátorům koncertu, sponzorům, městu Poděbrady a Středočeskému kraji za finanční a materiální podporu. A v nepo-

slední řadě rodičům, kteří vedou své ratolesti k hudbě a kteří před a během víkendu hlídali, pekli, vařili, nakupovali, připravovali snídaně a svačiny, stěhovali, upevňovali, montovali, nosili a přepravovali, překládali, ubytovávali. Vážíme si každé k dílu přidané ruky i doneseného proviantu. A vězte, že co zbylo k jídlu, nepřišlo vniveč, ale bylo rozdáno členům hasičských sborů z Poděbrad a blízkého okolí, kteří se v neděli i v dalších dnech podíleli na likvidaci následků vzedmutých spodních vod a nepřetržitého lijavce v našem lázeňském městě. A jsme zase na začátku. Vždyť idea založení spolku Země dětí na Labi vznikla po velkých povodních v roce 2002, kterým se ty letošní bohužel tak nápadně podobají! Přejme si, aby se už konečně protrhly mraky a vysvitlo na zem slunce. Aby se lidé přestali chmuřit a myslet na svá vytopená obydlí, a hlavně – aby nepřestali zpívat.

DĚJEPIS NA VLASTNÍ OČI Každý z nás ví, o co jde, když zmíníme slova jako fašismus, Adolf Hitler, koncentrační tábory nebo konečné řešení židovské otázky. Tato slova známe všichni, ale přežilo jen málo těch, kteří je zažili. Filmy a fotografie nám objasní hrůzy tehdejší doby, ale neřeknou vše. Pro přiblížení historie jsme se rozhodli navštívit koncentrační tábor Osvětim-Březinka. Po cestě na exkurzi nás průvodce seznamoval s historií měst, kterými jsme autobusem projížděli. Také nás začal připravovat na osudy vězněných židů. Po příjezdu jsme nejprve navštívili koncentrační

CIMBÁLKA PRO DĚTI V základní škole ZŠ Mládeže ve Znojmě působí pod vedením učitelek Marcely Přibylové a Gabriely Bajkové již druhým rokem Dětská cimbálová muzika, která má skoro 40 členů. Tato „cimbálka“ se účastní kulturních akcí pořádaných městem Znojmem, ale jsou zváni i soukromými společnostmi – Otevřené sklepy Nový Šaldorf. Protože folklór není mezi dětmi zrovna oblíbený, rozhodly se obě učitelky připravit výchovný koncert pro žáky 1.–5. ročníku. Hodinový program přiblížil žákům nejen písničky a hudební nástroje, se kterými se hraje v cimbálové muzice, ale malí hudebníci ukázali, že se tímto způsobem dá zahrát i hudba populární. Program viděli nejen žáci naší školy, ale byl velice kladně přijat i v ostatních základních školách ve Znojmě nejen vyučujícími, ale především dětmi. Romana Loydová, ředitelka ZŠ Mládeže, Znojmo

Gabriela Fričová, ZŠ V. Havla, Poděbrady

tábor Březinka, poté jsme se přesunuli do Osvětimi. Až zde jsme plně vnímali, co se tu skutečně dělo. Nahlédli jsme do bloků, ve kterých žilo až 400 lidí a které byly původně určeny pro koně nebo dobytek. Viděli jsme trosky plynových komor, kde umíraly miliony lidí. Ponurá atmosféra na nás dýchla zejména při spatření starých kufrů, hřebenů, zubních kartáčků, bot i oblečení. Vyslechli jsme příběhy a spatřili fotografie mužů, žen a dětí, kteří zde byli nuceni vykonávat náročné práce a žít v příšerných podmínkách. Spatřili jsme i tzv. „uličky smrti“, kde také umírali nevinní lidé. Lidé, kteří na rozdíl od svých věznitelů, neprovedli nic zlého a bezdůvodně přišli o život. Nastoupili do vlaku s vědomím, že se stěhují nebo jedou na dovolenou, a následně umírali krutou smrtí. Naopak těm, kteří měli na jejich smrti podíl, se leckdy podařilo utéct a dožili život v klidu. Všechny tyto skutky se děly kvůli tomu, že se lidé nechali zmanipulovat jedním člověkem. O Osvětimi je možné číst, mluvit, dívat se na dokumenty, ale nejpůsobivější je ji navštívit, aby člověk pochopil, co vlastně byla tato „továrna na smrt“, v níž zahynulo téměř 1,3 milionu lidí. Alena Mánková, 9. C, ZŠ Zeyerova, Olomouc

Dopisy

ASCHHEIMSKÉ DĚTI V JEDOVNICÍCH Ve dnech 10.–14. června 2013 hostila ZŠ Jedovnice jako každý rok děti z družební školy z Aschheimu u Mnichova. Díky tomu, že se umoudřilo počasí, mohly děti se svými vyučujícími absolvovat beze zbytku námi připravený program.

výpočetní techniky, lezeckou stěnu apod. – v řadě případů lepší, než mají oni v Německu. Ke krásným zážitkům patřily i pěší výlety do Rudického propadání, do Větrného mlýna v Rudici nebo společné posezení u ohně s opékáním špekáčků a písničkami.

Děti navštívily Moravský kras – Punkevní jeskyně, Westernové městečko, Vyškov se Zooparkem, Dinoparkem a Aquaparkem. Mezi nejsilnější zážitky patřilo adrenalinové dopoledne u rybníka Olšovec, během kterého si vyzkoušely Aquazorbing, Bunge running, Slak line, kladkové luky, indiánské foukačky apod.

Základní škola Aschheim jezdí na návštěvy do Jedovnic většinou dvakrát ročně a děti z Jedovnické základní školy jezdí do Aschheimu vždy v měsíci říjnu a měsíci srpnu. Naše vzájemné výměnné pobyty se mohou již řadu let uskutečňovat jen díky finanční pomoci Fondu Česko-německé budoucnosti.

Samozřejmostí byla prohlídka Jedovnic a především prohlídka naší školy. Velmi nás potěšilo, že děti obdivovaly vybavení naší školy – moderní učebny s interaktivními tabulemi, učebny

Již nyní připravuje ZŠ Jedovnice týdenní intenzivní kurz němčiny, který se uskuteční v srpnu v Aschheimu. Světlana Štěpánková, koordinátor projektu, ZŠ Jedovnice

ŠEST MEDAILÍ PŘIVEZLI Z ABILYMPIÁDY Každým rokem zúročují žáci soukromé speciální školy Arkadie svou celoroční přípravu účastí na abilympiádě dětí a mládeže v Jedličkově ústavu v Praze. Jedou bojovat se soupeři z celé republiky (letos jich bylo i s dvanáctičlenným družstvem Arkadie 124) o medaile. Jednotlivé disciplíny jsou voleny tak, aby děti motivovaly k rozvíjení dovedností uplatnitelných v budoucím pracovním prostředí. Letošní, již dvanáctý ročník abilympiády je věnován 100. výročí Jedličkova ústavu a jeho zakladateli profesoru Rudolfu Jedličkovi. Dvanáctičlenné družstvo Arkadie letos obsadilo 10 disciplín a přivezlo 6 medailí. Přímo s osobou profesora Jedličky souvisel úkol v malbě – namalovat jeho portrét. Úkolu se zhostil Fanda Bláha s úspěchem nejvyšším, získal „zlatou“. Stejně úspěšná byla Kristýna Šulerová z Krupky v disciplíně Studená kuchyně. Tato medaile byla o to cennější, že k ní vedla náročná cesta. Kristýnka čekala ráno marně v Krupce na autobus, který ji měl dovézt na teplické nádraží, odkud jela celá parta vlakem, autobus však nejel. Maminka telefonem zmobilizovala Kristýninu třídní učitelku Ivu Hampejsovou, ta nezaváhala a autem ji zavezla do Ústí, kde díky pětiminutovému zpoždění těsně před odjezdem chytily rychlík a Kristýna se mohla připojit ke svému družstvu. Dvě stříbrné medaile zajistili Nicole Bartošová za Tkaní a Honza Bokoč za Hry na PC, bronzové pak Marta Ličková za Aranžování květin a Kristýna Vojtíšková za Tkaní. Umístění dalších šesti, kteří na medaile nedosáhli, byla samozřejmě také úspěchem, a tak se mohli radovat z hodnotných cen. Petr Jadrný

MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA FESTIVALEM ZUŠ Ve dnech 23. a 24. května 2013 se v Obecním domě v Nymburce konal pod záštitou hejtmana Středočeského kraje Josefa Řiháka a za finanční podpory Středočeského kraje již VII. ročník Festivalu základních uměleckých škol Středočeského kraje. Festival se již tradičně skládá z pěti koncertů a vystupují na něm žáci středočeských ZUŠ, kteří se umístili na předních místech krajských a národních kol soutěže vyhlášené pro ZUŠ MŠMT ČR. Soutěžními disciplínami hudebního oboru v letošním školním roce byly: hra na akordeon (sólová, komorní, souborová a orchestrální hra), hra na elektronické klávesové nástroje, komorní hra s převahou dechových nástrojů, komorní hra s převahou smyčcových nástrojů a skladatelská soutěž. Soutěžní přehlídka literárně dramatického oboru zahrnovala projev dramatický, přednesový, loutkářský a pantomimu.

Festivalových koncertů v Nymburce se zúčastnili žáci ze 17 ZUŠ Středočeského kraje, kteří své nadání a um předvedli zejména žákům základních a středních škol města Nymburk. Na večerním gala koncertě 24. května, který navštívil náměstek hejtmana Středočeského kraje a starosta města Nymburk Miloš Petera, vystoupili nejen žáci ZUŠ, ale i významní hosté festivalu. Akordeonista Milan Řehák svým výkonem nadchl obecenstvo. Výraznou a nezapomenutelnou tečkou koncertu bylo vystoupení České dechové harmonie, kterou přítomní posluchači pustili z pódia až po přídavku. Slavnostním gala koncertem již tradičně slovem provázel Pavel Ryjáček, moderátor ČRo 3 – Vltava. Společně s organizačním týmem zajišťovali průběh festivalu Přemysl Landa a Lenka Škopová z odboru školství, mládeže a sportu krajského úřadu Středočeského kraje.

Prožili jsme v Nymburce dva příjemné dny naplněné hudbou i slovem. Sedmý ročník festivalu je již minulostí. Přáním Josefa Řiháka je, aby VIII. ročník festivalu hostila Příbram. Tak tedy na shledanou v Příbrami! Věra Janišová, ZUŠ Nymburk

27

28

Inzerce

SPOLUPRÁCE ZŠP, ZŠS A MŠS KLADNO, PAŘÍŽSKÁ 2199 S NSEV KLADNO – ČABÁRNA NA PROJEKTU EU „KVALITNÍ A EFEKTIVNÍ VÝUKA“ Chtěla bych vyjádřit velké uznání pracovníkům Naučného střediska ekologické výchovy Kladno – Čabárna, o. p. s., a upřímně všem poděkovat za spolupráci, která probíhá již řadu let. Pod vedením pana Petra Starého a jeho spolupracovníků/lektorů – Luďka Hory, Lucie Brázdové, Jitky Salcmanové, Zuzany Sukové a Martina Čurdy – probíhá spolupráce NSEV s naší školou na několika úrovních. Jedná se o: Environmentální výukové programy pro žáky ve škole Pobytové programy Tematické návštěvy Záchranné stanice AVES a vodního parku Čabárna Den Země Semináře a besedy pro pedagogické pracovníky Velikonoce v Avesu Mezinárodní výtvarná soutěž „Kladenská veverka“ V současné době je spolupráce s NSEV Kladno rozšířena o přírodovědné aktivity, které jsou realizovány v rámci projektu EU „Kvalitní a efektivní výuka zdravotně postiženého žáka – základní krok do života“, na který škola získala finanční prostředky ve výši 4.147.850 Kč. Programy, které ve škole či v NSEV probíhají, musí mít nápad, jednoduchost a hlavně srozumitelnost, proto jsou pro lektory velmi náročné na přípravu. Vyžadují spoustu času, přípravu didaktického materiálu pro představivost a názornost mentálně postiženého žáka, pozitivní motivaci, odbornost a kreativitu lektorů.

Český týdeník založený roku 1968

Ti prezentují žákům přírodu v mnoha vazbách a souvislostech, žáci se s přírodou seznamují, poznávají ji, osvojují si kladný vztah k přírodě. Rádi se zapojují do všech připravených aktivit, které jsou pro ně vždy zajímavé, zábavné a poučné, jsou spokojení a odnášejí si mnoho zážitků. Veškeré přírodovědné programy z „dílny“ NSEV jsou výborně nastavené mentalitě a úrovni našich žáků, svou kreativitou přinášejí mnoho námětů i pedagogům. Při pobytových akcích navíc ještě pracovníci NSEV vytvářejí pro žáky i pedagogy příjemné zázemí.

Naše rodina

26

PRÁ VĚ V YŠL

A

U všech pracovníků NSEV oceňuji především profesionalitu, životní zkušenosti, vstřícný přístup a maximální trpělivost a přizpůsobivost k našim žákům, kteří mají často i těžké mentální postižení. Jsem přesvědčená o tom, že jsou to lidé na svém místě a dělají záslužnou práci pro vzdělávání nejen našich žáků, ale i pedagogů. Velice si vážíme jak jejich práce, tak i jich samotných. Za kolektiv pedagogů ZŠP, ZŠS a MŠS Kladno, Pařížská 2199 Mgr. Taťána Semančíková, ředitelka školy

Máte před sebou důležitý úkol, ale nalézáte tisíc výmluv, proč sse do něj nepustit? Jde o  takzvanou prokrastinaci, a  právě o ní jsme si povídali s psycholožkou Petrou Vondráčkovou. V V rozhovoru nabízíme rady, jak z toho ven! Islandský Reykjavík proslavilo setkání prezidentů Reagana a Gorbačova, kteří se tu sešli ve vile Höfdi. V její blízkosti můžete navštívit místo, kde sídlil první parlament světa, nebo se vykoupat v horkých pramenech. Proč věří a  co pro něj víra znamená, svěřil biskup Václav Malý návštěvníkům chrámu P. Marie Královny míru v Praze 4 během Noci kostelů v pátek 24. května. Zvlášť v letošním Roce víry jsou to otázky na tělo pro každého z nás.

Inzerce

O VÝZNAMU AKTIVAČNÍCH CENTER V současné době probíhá v naší republice diskuse nad budoucností výchovně-vzdělávací soustavy. V konkrétní podobě se jedná o rozsah a podmínky inkluzivního vzdělávání dětí, žáků, studentů i dospělých spoluobčanů se speciálními vzdělávacími potřebami. Velmi náročný se uvedený proces jeví v oblasti vzdělávání mentálně postižených. Nastavený proces deinstitucionalizace umožňuje ve stále větší míře pobyt mentálně postižených doma v jejich rodinách. Transformace velkokapacitních ústavů sociální péče do podoby zařízení rodinného typu, podpora terénních sociálních služeb a vytváření spektra dalších podpůrných služeb na komunální úrovni představuje velký pokrok v péči o mentálně postižené. Princip deinstitucionalizace přináší individuální přístup ke všem lidem s postižením s přihlédnutím k jejich potřebám a schopnostem. Nezbytné služby jsou každému poskytovány v rodinném, či komunitním prostředí. Ambulantní služby a sociální služby denními nebo týdenními pobyty umožňují rozvíjet rodinné a společenské vztahy mentálně postižených přiměřeně jejich schopnostem v regionu, ve kterém žijí. Popsaná skutečnost však není vyvážena nabídkami pracovních a především vzdělávacích možností, které by mládeži s těžšími formami mentálního postižení zajistily aktivní prožití života. Resort práce a sociálních věcí problematiku řeší nabídkou pracovní rehabilitace. Úřady práce pomáhají občanům se zdravotním postižením vypracovat individuální akční plány, které nabízejí možnost chráněných pracovních míst (§ 75 zákona č. 435/2004 Sb.), pobytů v chráněných dílnách či některé z forem podporovaného zaměstnání (na volném trhu práce s podporou asistenta). Konkrétní počet pracovních míst je však nedostačující a pro skupinu mládeže s nejtěžším stupněm zdravotního postižení i nedostupný. Situaci pomáhají řešit různé tranzitní programy přechodu ze školy do zaměstnání (realizované např. o. s. Rytmus, AGAPO aj.), nejedná se však o systémovou nabídku dostupnou všem potřebným. Lze tudíž konstatovat, že podmínky konceptu deinstitucionalizace u mládeže s těžkým zdravotním postižením žijící v rodinách nejsou stále ještě dostatečně naplňovány. Resort školství se snaží řešit danou situaci prosazovanou koncepcí celoživotního učení, která se samozřejmě týká i občanů s mentálním postižením. Jejich vzdělávací potřeby se však v dané životní etapě výrazně liší od potřeb intaktní populace.

Pracovní i osobní ambice ustupují potřebě kvalitního a bezpečného zázemí s pevně stanoveným životním rytmem a systémem nenápadných, ale všudepřítomných a zcela nezbytných podpůrných opatření. Ve smyslu zajištění rovných příležitostí ve vzdělávání nabízí v současnosti resort školství mládeži s mentálním postižením zájmové vzdělávání prostřednictvím projektů ESF, konkrétně individuálního projektu národního s názvem „Aktivační centra – vzdělávání pro těžce zdravotně postižené“. Ta pro své aktivity využívají optimální prostředí speciálních škol, především bezbariérových a vhodně vybavených základních škol speciálních a středních praktických škol s jednoletou přípravou. V odpoledních a podvečerních hodinách, kdy skončil vyučovací provoz i zájmové činnosti školy, se otvírá prostor pro AC. Velká část mládeže s mentálním postižením sem zná cestu, neboť se často jedná o absolevnty těchto škol. Činnosti

Olomouc a Kroměříž) společně připravují dokument „Vzdělávací program a instruktážní metodiku pro lektory kurzů aktivačního centra pro žáky s těžkým zdravotním postižením“, který by na základě ověřených poznatků a konkrétních zkušeností pomohl v co nejbližší budoucnosti dalším školám pokračovat v započatém záměru a AC zřídit pro další zájemce. V současnosti jsou výše uvedené kurzy pilotně ověřovány. Vzhledem k velkému zájmu ze strany uživatelů se předpokládá jejich legalizace formou příslušných legislativních opatření ze strany MŠMT. Princip deinstitucionalizace by tak získal další oporu, neboť mládež s mentálním postižením žijící ve svých rodinách je závislá na racionálně řízených aktivitách, které si sama nedokáže zorganizovat a v odpovídající podobě zajistit. Záměrem je začlenit AC jako standardní vzdělávací nabídku právních subjektů vykonávajících činnost školy pro mentálně postižené – viz model:

Předškolní vzdělávání

Základní vzdělávání (PŠD)

Střední a celoživotní vzdělávání

Speciální MŠ

Vzdělávání žáků s LMP – RVP ZV, příloha ZŠ praktická

Praktická škola jednoletá

Přípravný stupeň ZŠS

Vzdělávání žáků se středně těžkým MP – RVP ZŠS, díl I Praktická škola ZŠ speciální dvouletá

Vzdělávání žáků s těžkým, případně hlubokým MP, Diagnostický postižením více vadami a autismem – RVP ZŠS, díl II pobyt ZŠ speciální Školská zařízení: školní jídelna, školní družina, školní klub, zájmové vzdělávání…

Kurz k doplnění vzdělání AKTIVAČNÍ CENTRUM

§ 42 ŠZ SPC pro MP

nabízené AC volně navazují na Rámcový vzdělávací program základní školy speciální a Rámcový vzdělávací program praktické školy s jednoletou přípravou. Smyslem je zachovat získané vědomosti, dovednosti a návyky z období školního vzdělávání, případně je dále rozvíjet vzhledem k aktuálním potřebám a schopnostem každého jednotlivého žáka včetně jeho zdravotního stavu. Z nabízených kurzů technických prací, lidových řemesel a poznávání světa kolem nás si uchazeč může zvolit ten kurz, jehož obsah nejlépe vyhovuje jeho individuálním požadavkům i představám jeho zákonných zástupců. Vzhledem k reálným schopnostem je po vzájemné konzultaci žák zařazen do kurzu základního, nebo náročnějšího rozšiřujícího. Lektoři stávajících 9 AC v městech 9 krajů ČR (Praha, Rakovník, Zbůch u Plzně, Karlovy Vary, Turnov, Chrudim, Jihlava,

Úkolem vyspělé společnosti, ke které se ČR řadí, je důstojně zabezpečit nejslabší článek spektra lidské populace. Nabídkou AC se resort školství zhostí uvedené povinnosti v oblasti celoživotního učení profesionálně a na srovnatelné úrovni se „vzorovými“ severskými zeměmi EU, především inspirativním Dánskem. Současná společnost je již ochotnější přistupovat ke změnám, které přinášejí přijatelnější pravidla pro život mentálně postižených. Slovíčka „deinstitucionalizace“, „integrace“ a „inkluze“ přestávají být noční můrou, ale stávají se příležitostí, jak provést mnoho věcí jinak. V oblasti mentálně postižených nanejvýš rozumně, uvážlivě, opatrně a s velkým citem a pochopením pro vyhraněné speciální potřeby uvedené skupiny spoluobčanů. PhDr. Marta Teplá [email protected]

29