Drahelské listy Občasník společnosti Příroda pro Drahelčice, o.p.s Číslo: 3/2013
Citát čísla: „Čím méně vůdce dělá a mluví, tím šťastnější je jeho lid, čím více se vychloubá a chvástá,tím nešťastnější je jeho lid.“ Lao´ C
Pamětníci vzpomínají
V úvodu tohoto článku bych chtěla poděkovat všem ochotným starousedlíkům, kteří zavzpomínali na své dětství a mladá léta, anebo na vyprávění svých rodičů a prarodičů. Pomohli nám tak zmapovat život v Drahelčicích v určitém časovém úseku minulého století. Jedná se o dobu, kdy ještě nebyla televize, o internetu se ani nezdálo, osobní auto vlastnili pouze jednotlivci, telefon jakbysmet. Žilo se podstatně pomaleji, možná pravdivěji a méně povrchně. Lidi nehonil čas, naopak svůj čas dokázali prožít. Možnosti byly ale omezené a starost o živobytí daleko větší. Obživou sedláků bylo zemědělství, většina mužů však odjížděla za prací do Prahy, nučických rudných dolů, kladenských uhelných dolů nebo do ocelárny Poldi Kladno. Ženy se staraly doma o děti a domácnost. Často chodily pomáhat na pole, která patřila statkářům Miroslavu Kotoučovi, Josefu Kotoučovi (neboli Mařencovi), Josefu Kotoučovi (neboli Husáčkovi), pánům Pospíšilovi, Sulánskému, Žižkovi, Konvalinkovi, Humplovi, Kokrdovi, Kosovi a Rabochovi. Zemědělstvím se živili i drobní hospodáři. Ti nevlastnili koně, ale k obdělávání svých polností využívali krávy. Byla to paní Rybářová a pánové Fousek, Švejnoha, Jaroslav Kotouč, Pleskanka, Bureš, Čáslavský, Vršecký a Paták. Místem pro život vesnice navýsost důležitým, jakousi její tepnou, bývala vždycky hospoda. Tam se sousedé scházeli, domlouvali vzájemnou pomoc, diskutovali a samozřejmě se i bavili. Je téměř neuvěřitelné, že v jednu dobu vedle sebe v Drahelčicích existovaly až tři hospody. Každá z nich ale měla své zvláštní postavení. Hostinec U Drdů, který dosud každý zná, byl dříve takzvanou dělnickou hospodou. Druhá hospoda U Plódrů (dnešní tělocvična a její okolí) sloužila víceméně sedlákům a majetnějším občanům. A nakonec oblíbená hospoda U Panenků, s pěkným venkovním posezením, byla ukryta přímo v lese. Chodívalo se k ní špacírem přes Bitýň (po cestě od lípy, kolem kůlen až k lesu).
Drahelské listy
Taťána Hamouzová V hospodách U Drdů a U Plódrů se pořádaly různé tancovačky a bály. Sloužily také ke schůzím různých spolků. U Plódrů byla i obecní knihovna. Kdybychom chtěli zabrousit ještě do dávnější historie, tak před první světovou válkou ve statku u Pospíšilů (dnes majetek rodiny Musilových) poskytoval veškeré služby pro vozky a koně zájezdní hostinec. Přepřahaly se tu koňské povozy, v případě potřeby se koně i kovali. Dalším místem každodenního setkávání byly zdejší krámky se základními potravinami a různým drobným zbožím. Patřily paní Rybářové (krámek stál na dnešní Malé Straně) a panu Rybářovi z návsi. Na jeho domě ještě dnes můžeme číst nápis „Smíšený obchod Fr. Rybáře“. Později vznikla prodejna v domku Haškových, na začátku ulice Ke Hřišti. Maso se prodávalo v řeznictví U Drdů a U Plódrů. Přibližně v prostorech nynější hasičárny bývala „mlíkárna“. Tam se odkupovalo mléko. Vlastní pekárnu jsme neměli, chléb se dovážel od hořelických pekařů pana Chládka a Charváta. Pro vesnici byla nepostradatelná některá řemesla. Jednalo se třeba o kovárnu pana Patáka a pana
Kroupy. V dobách povozů, tažených koňmi nebo kravkami, provozoval svou živnost kolař pan Bezkočka. Nedaleko hospody U Panenků se nacházely
dva kamenolomy, jeden pana Václava Rabocha a druhý pana Konvalinky. Vytěžený kámen se použil například k výstavbě regulace vsí protékajícího Radotínského potoka. Ostříhat nebo oholit se nechávali pánové v holičství pana Šilhavého. Vyprat prádlo chodily hospodyně do prádelny, zřízené na místě obecní pastoušky (dnešní společenská místnost obecního úřadu). Později tam byl i mandl, poté co skončilo mandlování prádla u Pleskanků. Zvlášť pozoruhodná byla trafika, malý stánek na Malé Straně, naproti domu Liškových, kterou vedla paní Pajmová.
Co říci závěrem? Snažila jsem se alespoň v hrubých rysech popsat jistou pospolitost a sounáležitost obyvatel Drahelčic v jednom období. Tehdy se všichni vzájemně znali a i z nedostatku jiných příležitostí spolu více komunikovali. Ačkoliv naše víska byla vždycky poměrně malá, přesto žila. Prostřednictvím svých hospůdek, krámků, řemeslníků, služeb, sedláků, ale i díky činnosti různých spolků a dodržování místních tradic. S ohledem na výše uvedené vyvstávají otázky. Máme tady v současnosti všechno, co potřebujeme a co si přejeme? Nechybí nám obchod s potravinami? Byl by zájem o služby, za kterými by se nemuselo dojíždět? Postrádáme u nás další místa k setkávání, jež by více vyhovovala dnešním požadavkům? Nebude časem potřebná pro děti kromě školky dokonce i škola? Hledejme na tyto otázky odpovědi a buďme si vědomi toho, že my sami tvoříme realitu, kterou právě žijeme. Pokud se nám nelíbí, musíme se pokusit o změnu. Pravda je, že to není snadné, ale jiná cesta není. (Omlouvám se všem, které jsem ve svém článku neuvedla.)
- Fotografie použity z archivu paní Danuše Rybářové -
Oživme centrum Drahelčic, velikost na to již mají......
Jan Vejbor
Vážení čtenáři, brzy přijde čas dlouhých chladných večerů a s nimi možnost ohlédnout se za uplynulým rokem. Z mnoha jednání našeho zastupitelstva mi utkvěla jedna nosná myšlenka, a to možnost požádat velkého investora o realizaci projektů pro blaho obce. Projektů, na které by obec sama o sobě neměla. Ať už se o tom bavím se starousedlíky, anebo s obyvateli z nové výstavby,navazuje na to další myšlenka: v obci chybí centrum s občanským zázemím. A to jak coby místo každodenního setkávání, tak svým umístěním. V české vesnici jsou tímto místem zpravidla hospoda a potraviny. Stejnou roli ale může zastat i malá nekuřácká kavárna/vinárna, kde u pár stolků a v pohodlných křesílcích lze zakončit i procházku po obci při návštěvě známých. Anebo školka/mateřské centrum, kde se ráno a odpoledne setkávají rodiče a mohou spolu naplánovat nějaký odpolední program.Napadá mě i kadeřnictví/manikúra/pedikúra/masáže. Nakonec, všechny služby mohou existovat na hromádce v jednom kompaktním domě. A slyšel jsem, že v obci by se takovíto provozovatelé našli. Jen nemají takovou vstupní investiční sílu, takový objekt vybudovat. Podle pamětníků na návsi vždy nějaký obchod nebo služby byly. Nyní zde máme naštěstí alespoň malou hospůdku. Avšak jako kuřácké místo pro chlapy není pro maminky s kočárky ideální. Namítnete, že investor Na Malé Růži měl v předkrizovém plánu takový multifunkční dům postavit. Pokud k tomu dojde, a teď mě hned neodsuďte jako věčného nespokojence, není to podle mého názoru řešení pro obec, ale pro tamní rostoucí areál. Drahelčice svým půdorysem připomínají rozloženou knihu, ale zatímco jedna strana roste, střed i opačný konec nikoliv. Přitom v každé obci se člověku vnitřně žije a cítí lépe, když se v ní nalézá vybavené centrum. Nemyslete si, že neznám překážky tomu všemu, nakonec část už jsem zmínil: chybějící prostory provozovny a nejasná ekonomická udržitelnost. Avšak právě na základě sdílených zkušeností z naší i dalších obcí vím, že velcí investoři mají sílu právě tyto problémy překonat – pokud dostanou právě toto zadání. Věřím, že situace není tak bezvýchodná, aby se při jednáních místo pro takový „dům služeb“ na návsi nenašlo. Co se týče finanční udržitelnosti, slyšel jsem argument, že podobné projekty se zde neudrží už proto, že místní na nákup zajedou raději do Rudné nebo do Zličína. Podle mě to ale není věc daná, ale naopak podmíněná tím, že zde dnes žádná jiná možnost nakoupit si není. A výdělečně činných obyvatel je zde čím dál více. Věřím, že bude-li to v zájmu zastupitelstva, které k tomu dostane od občanů jasný mandát, může být podmínkou k dalším investicím v obci právě výpomoc investorů s odkoupením a/nebo vybudováním takového objektu. Vážení čtenáři, tento článek vyjde paralelně jako samostatné téma na Drahelčickém webovém fóru, kde se můžete vyjádřit/ napsat Váš názor(www.drahelcice-forum.cz). Budu se těšit na váš názor/pohled.
-2-
Druhá světová válka v Drahelčicích - rok 1940
„Jen mrtví viděli konec války, jen mrtví vědí, co znamená žít“. Platon
Další díl našeho putování největším vojenským konfliktem minulého století věnujeme roku 1940. Opět bude především čerpáno z kroniky obce, která se nyní nachází v Okresním archívu Praha – západ se sídlem v Dobřichovicích, a z dalších zdrojů, především historických knih. Ale hlavně bych chtěla opět poděkovat panu archiváři Bc. Tomáši Krákorovi za jeho ochotu a vstřícnost. Válka postoupila do dalšího roku, Hitler zaútočil na země Beneluxu, které se mu podařilo dobýt. Dále si jako další cíl vytyčil dobytí Francie. Ta byla dobyta a německá vojska vítězně vkročila dne 14. 6. 1940 do Paříže. S Evropou to v tuto dobu nevypadalo právě dobře. A co se dělo u nás, v Drahelčicích? Obec se navzdory konfliktu rozrostla o další dva domy, a sice č. p. 129 p. Miroslava Šrotýře a č.p. 128 p. Sylvestra Marka. V tomto roce se narodilo 13 dětí, 8 lidí zemřelo , nejstarším byl pan Josef Pelák a bylo mu 77 let. Sňatek uzavřely 4 osoby. Spálou, dnes běžným onemocněním, onemocněli bratři Kotoučové z č. p. 88 a v nemocnici pobyli 6 neděl. Marie Skočdopolová zůstala se spálou v domácím ošetření. V té době již stával za vsí objekt radiostanice, kterou od září 1939 střežil říšský oddíl SS. Ten byl ale vystřídán od října 1940 četnictvem. Radiostanice, v minulosti nazývána též vysílačka, již zde nestojí. Celý objekt nyní je pouze oplocen a patří správě Pražského hradu. Hospodářský život v republice v tomto roce a hlavně ku konci roku už byl velmi trpký. I Drahelčice trpěly. Nedostatek všeho se začal velmi projevovat, skromné zásoby potravin, co občané ve spěchu nakoupili, již došly a jiných nebylo možno nakoupit. Drahota stoupala navzdory stagnujícím výdělkům. Začal se velmi rozvíjet výměnný obchod. Nedostatek se projevil i v 14 denním nedostatku piva a kuřiva. Pivo zdražilo z 1,30K na 1,70K a kuřivo o 20% válečnou přirážku. Například i husa, která se dříve prodávala za 50 K, nyní se prodávala i za 180 K. Horníci v nučických dolech si vydělali za směnu, tj. 8 hodin, 41 K, dělnice u rolníka za 10 h práce 16 K. Okresní úřad nařizoval dodávky obilí, brambor, vepřového masa a vyškvařeného sádla z domácích porážek, byla nařízena i dodávka sena i slámy. Dále zde během jednoho týdne na konci října, pravděpodobně z důvodu obavy před navýšením dodávek z domácích porážek, bylo zabito 36 vepřů. V hostinci pana Václava Drdy byla zřízena sběrna vajec. V usedlosti pana Václava Rabocha zřízena sběrna mléka. Z této sběrny se prodávalo též mléko, 1l za 2 K, ale občan si mohl na lístek koupit pouze ¼ l denně. Dále byly od začátku června též i uzeniny na lístky. Potravin bylo málo a bohužel se ve vsi objevil mor vepřů. Ve velkostatku zašlo na něj 60 kusů prasat a v obci 43.
Petra Ďuranová O masopustě, ačkoliv byly běžně zábavy povolovány, u nás nebyla povolena ani jedna. Od května až do 25. prosince byl opět zákaz všech tanečních zábav. Mládež Národního souročenství sehrála v červnu divadelní představení pod názvem „Falešná kočička“. Ochotníci z Chýně sehráli další představení v hostinci pana Plódra a Dušničtí divadelníci sehráli dvě divadla v přírodě v lese U Panenků. Přednášky a schůze spolků byly omezeny, protože se vše muselo hlásit a žádat o povolení okresní úřad 3 týdny před konáním schůze. Půjčování knih se dělo obvyklým způsobem jako dříve, to jest každou neděli dopoledne od října do konce dubna. Knihovníkem byl tehdy pan František Kokrda. Okresní úřad ale vydal nařízení, kterým byly některé knihy z obecní knihovny vyřazeny. 29. června došlo do obce nařízení, kterým se stanovilo, že ze staleté lípy se musí sundat tabulka s názvem „Lípa Masarykova“. Všechna ostatní označení v obci, jak obecní, tak i soukromá, musela být dvojjazyčná, a sice německo-česká. Dne 25. 6. obcházel četník se starostou všechna popisná čísla, protože dle nařízení musel každý vlastník domu vyvěsit na svém domě praporky, říšský německý a protektorátní, kdo je neměl, musel je opatřit během dne. Praporky musely být vyvěšeny k oslavě vzdání se Francie. Stejně jako roku 1939 přišla do obce jarní zátopa. V březnu napadl sníh, poté nastala rychlá obleva, voda v rybníkách se prudce zvedla, ledy se začaly zvedat, praskat, až zastavily odtok vody. Tím byla způsobena zátopa v obci. Na odstranění ledu byli hasičským sborem svoláni občané ku pomoci a v noci byly postaveny hlídky. Zátopa nebyla tak dramatická jako o rok dříve. Jaro bylo slunečné, ale v květnu přicházejí nečekaně mrazy. Mnoho ovocného stromoví jak v obci, tak v okolí obce při cestách pomrzlo, hlavně hrušky a švestky. Aleje byly na jaře napučeny, ale zmrzly, a tak zašly. Proto bylo nařízeno okamžitě tyto stromy zlikvidovat. A tak bylo i ovoce pomálu. Aleje se prodávaly každý rok v dražbě. Vzhledem k velmi slabé úrodě toho roku byla jablečná alej koupena panem Kučerou z volné ruky, aby byla alespoň částečně hlídána. Proto, aby děti na stromy nelezly, a tak je nepolámaly. Kromě běžného osevu pšenicí, ovsem a ječmenem, bylo nařízeno okresním úřadem osít pole řepkou. Tento nařízený osev byl rozdělen mezi hospodáře úměrně dle velikosti polností. V prosinci opět přichází tuhá zima s holomrazy, na Nový rok sněží a cesty jsou zaváté. A tak končí další trpký rok. Bohužel ne zdaleka poslední.
Dotace na ošetření lípy a přiléhající jabloňovou alej Jarka Staňková V minulém čísle Drahelských listů jsme psali o projektu „Zdravé stromy pro zítřek“, do něhož chceme přihlásit naši lípu a získat tak její bezplatné ošetření. Původně jsme avizovali, že žádost o zařazení do tohoto projektu podá obec. Bohužel zastupitelstvo obce se usneslo, že pokud žádost podá, uvede zde „natvrdo“ maximální výši obecních nákladů (jde o náklady na materiálové vybavení, které mohou vzniknout při prořezu). Obávali jsme se, že by tato podmínka mohla negativně ovlivnit získání dotace, proto se společnost Příroda pro Drahelčice, o.p.s. dohodla s obcí následovně: obec nám povolí vstup na pozemek a odborné ošetření lípy, dále přispěje na materiálové vybavení v rámci ošetření do výše maximálně 2.500 Kč a žádost o zařazení do projektu na získání dotace podá společnost Příroda pro Drahelčice, o.p.s., sama. Naší lípě je ve výsledku srdečně jedno, kdo podal žádost, hlavní je výsledek. Pokud dotaci získáme, lípu přijedou zhodnotit odborníci z Mendelovy univerzity v Brně, z lesnické fakulty, a ošetření provede certifikovaný arborista mající doklad ETW, což je certifikace evropského „doktora stromů“. Výše uvedený text je už částečně minulostí, protože ještě před uzávěrkou našeho časopisu přišla úžasná zpráva, že jsme DOTACI NA OŠETŘENÍ LÍPY ZÍSKALI!!!
-3-
Když stojíte u lípy, nemůžete si nevšimnout přilehlé jabloňové aleje. Je pravda trochu zanedbaná, jak si dlouho žila svým vlastním životem, ale o to více nenahraditelná. Jabloně zde rostou navzájem propojené se šípky i bezinkami tak, že se vytvořil uzavřený ekosystém. Jedna strana aleje chrání tu druhou před větry, nepřízní počasí a díky tomu zde sídlí i hnízdí mnoho ptáků, z nichž někteří jsou uvedeni na tzv. červeném seznamu ohrožených živočichů (například krutihlav, brkoslav, jestřáb). Tato alej je navíc i osázena ještě starými odrůdami jabloní, které již dnes nejsou běžně k vidění, i to je další důvod, proč by měla být uchována. Z výše uvedených důvodů jsme měli velkou šanci na získání až 100% dotace z operačního fondu životního prostředí na ošetření této aleje. Pozvali jsme sem odborníky, kteří by celou žádost o dotaci pro nás připravili. Bohužel obecní zastupitelstvo získání této dotace nepodpořilo. Nicméně získali jsme alespoň povolení pro odborné ošetření a omlazení jabloní v této aleji. Společnost Příroda pro Drahelčice, o.p.s. se zavazuje k tomu, že ošetření jabloní bude provedeno pod odborným dohledem arboristy a obec, že nám povolí vstup na pozemek a provedení odborného ošetření stromů.
Drahelská boží muka I přes můj rezervovanější vztah ke křesťanské církvi, mám za to, že bychom měli mít úctu k církevním památkám a chránit jejich „genia loci“ možná o to více, že naše vesnice má málo památek, a ty které máme, nejsou právě historicky cenné a možná díky tomu také nejsou středobodem zájmu nás všech. Toto byl jeden z důvodů, proč jsem se angažoval v obnově božích muk v Drahelčicích pod lípou. Záměrem je obnovit historické pietní místo s tím, že by bylo hezké použít také prvky, pokud možno staré a původní. Dnešní doba, pro ulehčení, nese sebou možnost koupit celý křížek z plechu a o moc se nestarat, ale tomu se snad vyhneme. Představa je taková, že se obnoví pískovcový podstavec včetně fragmentu původní bosáže. Na toto proběhlo malé výběrové řízení, které vyhrál kameník z Mníšku pod Brdy a to, ani ne tak cenou jako znalostmi a přístupem. Dalším krokem bylo sehnat nějaký původní kříž, jelikož ten náš se zcela ropadl, přes veškerou péči místních. Kříž nám věnoval Mgr. páter Vlček z farnosti v Sedlci-Prčicích, za což mu velmi děkuji, a také děkuji za zprostředkování mým přátelům na Arcibiskupství pražském. Jedná se o litinový kříž, který bude také nutno repasovat a následně olovem zalít do pískovcového podkladu. Zlacení Krista na kříži se zamítlo, aby se nezvyšovalo riziko vandalismu, a pak už jen následně osadit na trny pod lípu.
Tomáš Lubovský Posledním problémem, který v současnosti řešíme, jsou peníze. Obec nám přislíbila 30.000,- Kč, ale nechceme tuto nabídku využít, peníze obce jsou potřebnější na jiné, mnohem praktičtější a podstatnější věci. O peněžní podporu budeme žádat ambasádu Francie, kde jsme již dříve zjistili, že podobným projektům jsou nakloněni. Dle informací z ambasády je lepší, když tuto žádost o „dotaci“ podpoří lidé z veřejného života spjatí s Francií. Tuto podporu máme zatím od pí Marty Kubišové, v nejbližších dnech dorazí i od pí Chantall Poullaine a pí Lenky Filipové. A proč Francouzi? No přeci, pod naší lípou jsou pochováni francouzští vojáci, jejichž vojska stanovala zde od Hořelic až po Úhonice při válkách o dědictví rakouské. Bude potřeba částka kolem 40.000,Kč, do které bychom rádi zahrnuli také informační tabuli s historií lípy. Termín realizace by měl být do jara včetně posvěcení.
Upozornění: V pátek 10. 11. 2013 se objevila na úřední desce obce veřejná vyhláška o návrhu zadání nového územního plánu Drahelčic. Na úřední desce MěÚ Černošice je již od 8. 10. 2013. Každý z občanů má právo do tohoto dokumentu nahlédnou a v případě potřeby jej písemně připomínkovat a tyto připomínky doručit do 23. 10. 2013 na MěÚ Černošice. Zde je i odkaz na elektronickou verzi návrhu zadání, která je k vidění na oficiálním webu MěU Černošice. http://upd.mestocernosice.cz/projednavane/Drahelcice/drah_UP_navrh_zadani.pdf
-4-
Potřebujeme v Drahelčicích mateřskou školku?
Lenka Vondrusová
Také se v noci budíte s otázkou v hlavě, kam budou chodit vaše děti do mateřské školy? Obvoláváte mateřské školky v okolí a poníženě posloucháte odmítání a věty typu: „U nás to ani nezkoušejte, nemá to cenu.“? Tak to jsme na tom podobně. Poprvé mi na mou otázku ohledně školky odpověděl prodejce domu přesně před dvěma lety: „Ano školka bude.“ Podruhé, cca loni na obecním úřadě: „Ano, školka bude.“ Tehdy jsem byla ještě důvěřivá a naivně věřila, že se celá věc opravdu řeší a do roka by školka mohla stát, protože domky tu rostou jako houby po dešti a do většiny z nich se stěhují mladí lidé s malými dětmi. Letošní jaro jsem se opět informovala, jak to se školkou vypadá, protože tato otázka u nás začala být velmi aktuální (synovi jsou právě 4 roky). Jsem sice s mladším dítětem na mateřské dovolené, tedy starší syn může být s námi doma, ale myslím si, že v tomto věku děti opravdu potřebují dětský kolektiv, aby se naučily základní vztahové vazby s vrstevníky a zvykly si na pravidelné řízené aktivity v kolektivu, aby pro ně pozdější přechod do školy nebyl šok. Zřejmě podobnou potřebu mělo více rodičů, protože proběhla veřejná schůze zastupitelstva, kde se toto téma probíralo a také tam zaznělo, že školka není v současné chvíli pro obec prioritou. Byla jsem zklamaná a také naštvaná. Napadlo mě, že možná proto, aby se věci nějak pohnuly kupředu, je třeba mít konkrétní data o potřebě školky. Upřímně řečeno, být zastupitelem, asi bych také neřešila pár rozvášněných rodičů. Protože jsem chtěla získat reálná data s co nejvíce vypovídající hodnotou, vytvořila jsem jednoduchý dotazník a obešla několik rodin v okolí. Vyplnění dotazníku bylo naprosto anonymní a dobrovolné, abychom se vyhnuli problémům se zákonem o ochraně osobních údajů. Nutno podotknout, že už v době mého amatérského průzkumu se obec začala mnohem intenzivněji otázkou školky zabývat. Poslední informace jsou dokonce tak pozitivní, že skoro doufám, že možná příští rok na podzim už své děti povedeme do naší nové školky. Možná také nevíte, že obec není dle zákona o obcích povinna zřídit školku, ale je povinna umístit všechny děti v posledním roce předškolní přípravy do MŠ. Tzn., měla by zajistit v okolí dostatek míst ve státních školkách pro tuto věkovou skupinu. A v zákoně o obcích je uvedeno, že obec koná v zájmu svých občanů. Pro vaši informaci uvádím dosud získané informace z dotazníku.Hlavní závěr je, že už nyní, při oslovení zatím 38 domácností, je potřeba míst ve školce pro 40 dětí. Upozorňuji, že jsem se ptala hlavně v lokalitě, kde staví Bemett. Není tam vůbec započítána poptávka z lokality Růže, kde ještě nikdo reálně nebydlí. Také je zajímavé, že kvůli školce si mnoho domácností nepřihlašuje do Drahelčic svůj trvalý pobyt. A přestože příjem pro obec na osobu není nijak závratná částka, a sice cca 8 500,- Kč za osobu bez rozdílu věku, při cca 20 nepřihlášených občanech se jedná o necelých 180 tisíc Kč, které mohly být v obecní pokladně a nejsou tam. Počet Procenta Počet dětí z oslovených rodin celkem 52 100% Počet dětí trvale přihlášených v Drahelčicích 40 76,92% Počet dětí trvale nepřihlášených v Drahelčicích 12 23,08% Počet dětí v předškolním věku 46 88,46% Počet dětí ve školním věku 6 11,54% Potřeba školky v Drahelčicích 40 76,92% Počet dětí, které nyní chodí do státní školky 14 26,92% Počet dětí, které nyní chodí do soukromé školky 7 13,46% Počet rodičů s trvalým pobytem jinde 9 14,06%
Pokud by se obecní úřad o moje závěry zajímal, není problém je předložit. Zdůrazňuji, že dotazníková akce není namířena proti zástupcům obce, ale naopak má pomoci osvětlit reálnou potřebu školky v naší obci. Domnívám se, že ještě žádné takové šetření zde neproběhlo. Prosím všechny, kteří dosud tento dotazník nevyplnili a mají zájem jej vyplnit, aby si jej stáhli z této webové adresy: http://www.drahelcice-forum.cz/tema.php?tema=4a vyplněný poslali na adresu:
[email protected] Předem děkuji. Lenka
Omlouváme se čtenářům, v minulém čísle Drahelských listů omylem vypadla věta z titulního článku „Posvícení“, plnou verzi najdete na www.drahelcice-forum.cz, v odkazu Drahelské listy, číslo . Děkujeme za pochopení. Redakce listů
-5-
Veverka Barča Když jsem dostala nabídku psát článek o veverce obecné, ani na chvilku jsem neváhala. Jednak proto, že jako malou mě bavilo v lese, místo sběru hub, hledat v korunách stromů to poskakující rezavé stvoření s dlouhým ocáskem, což mělo za následek mizivé množství hub v mém košíku, na rozdíl od košíků zbytku rodiny. A pak hlavně kvůli našim dětem. Proč kvůli dětem? Protože když se zeptáte dnešních dětí, jak vypadá veverka, tak Vám vyjmenují nejspíše celou partu Chipmunků nebo kluky z Rychlé roty. A přitom nemusíme za veverkou obecnou cestovat tak daleko. Máme ji přímo v naši vesnici. Dříve jsme mohli zahlédnout veverku v parku, nebo na borovicích u pana Procházky, kde měla hnízdo v ptačí budce. Dnes ji můžeme vidět v jabloňové aleji. A pojďme si něco o tom skákajícím hlodavci povědět. Veverka obecná se řadí do třídy savců, řád hlodavců. Čeleď je veverkovitá, rod Sciurus. Vyskytuje se od Irska a Velké Británie, přes celou Evropu a severní Asii až po Koreu a ostrov Hokkaido v Japonsku. Když uvidíte veverku, na první pohled nepoznáte, jestli se jedná o samce nebo samičku, neboť se neliší velikostí. Dospělý samec i samička váží okolo 300g a tělo má dlouhé 200 až 270 mm. Sám ocas měří od 140 do 200 mm a je pro veverku velmi důležitý. Slouží jako brzdící padák a také jako kormidlo. Zbarvení veverky je sytě rezavé, tu právě můžete vidět u nás v aleji, přes kaštanově hnědou, tmavší hnědou až téměř černou s možnými šedavými odstíny. Spodní část těla je až po spodní čelist jasně bílá, s ostře ohraničenými okraji. Různá zbarvení je dáno spíše oblastí výskytu daného jedince. V chladnějším podnebí, ve vyšších nadmořských výškách a v jehličnatých lesích převažují veverky tmavě zbarvené, kdežto v teplejších podnebných podmínkách, nížinách a listnatých lesích převažují rezavě zbarvené veverky. Barva srsti také slouží jako maskování před predátory. Na veverce si ráda pochutná kuna lesní i skalní, ale také liška obecná, rys ostrovid, vlk a vzácně i zdivočelá kočka domácí. Může být také součástí potravy některých dravců – jestřába lesního, krahujce obecného a sov (výra velkého a puštíka obecného).
Denisa Pazderová
Veverka je samotářský tvor, který má většinou stálý domovský okrsek. Avšak má několik sídel. Letní a zimní. Letních si buduje hned několik, ty podle potřeby střídá, a zimní, které je zpravidla jen jedno. Veverka obecná je přizpůsobena životu na stromech, kde můžeme najít právě její hnízda. Často využívá opuštěná hnízda dravců. Ale hledá i dutiny stromů a ptačí budky. Umí si ale také hnízdo postavit. To je pak kulovité, spletené z větviček, vystlané pro komfort mechem, trávou, listím, peřím, zvířecí srstí nebo podobným materiálem. A v kterou denní dobu je nejlepší se za veverkou obecnou vydat? Doporučuji hned po ránu nebo v pozdním odpoledni, kdy je veverka nejvíc aktivní. V zimním období je to trošku těžší, neboť veverka sice trvale nespí, ale doba jejího pobytu mimo hnízdo je snížena. V případě špatného počasí zde může být i několik dní. Přes rok se veverka živí tím, co ji dané prostředí, ve kterém žije, dovolí. Její hlavní potravou jsou semínka ze šišek, houby. Nepohrdne ani výhonky stromů, pupeny a různými rostlinami. Z jara vyplení i ptačí hnízdo, kde si pochutná jak na vejcích, tak i na mláďatech. Na podzim jsou její potravou zejména ořechy, bukvice a jiné plody, ze kterých si tvoří zásobu na zimu. Zásoby si většinou zahrabává. Tvorba zásob je důležitá pro následné období zimy a předjaří. Závisí na ní přežití veverky a úspěšné rozmnožení. Mláďata může mít veverka obecná většinu 2x do roka, v období únor až duben a květen až srpen. Ale pokud je samice v dobré kondici, může mít i třetí vrh. Samice je březí 36 až 42 dní, počet mláďat je obvykle od 3 do 7 a váha při narození je okolo 9 g. Mláďatům se za 31 dní otevírají oči, kojena jsou 5 až 7 týdnů a samostatná jsou většinou v 7 až 8 týdnu. Pohlavně dospívají v příštím roce. Průměrný věk veverek je od 3 do 5 let.. Veverka byla do 60. let minulého století považována za zvěř škodnou a stávala se běžně lovenou. Dnes však veverku obecnou řadíme do kategorie ohrožených druhů, a tudíž se nesmí lovit. Můžeme ji také najít na mezinárodním Červeném seznamu IUCN. Když budete mít chvilku čas, vezměte děti na procházku a při troše štěstí zahlédnete to poskakující, rezaté stvoření. Ať děti znají i tu naši veverku Barču.
1.11. 2013 v 19:00 hod se koná veřejné zasedání zastupitelstva naší obce v restauraci U Drdů. Toto vydání pro Vás připravili:
autoři článků a dále: - Petra Ďuranová roz. Kapalínová, výběr a redakce textů - Ivan Ďuran, redakce textů - Tomáš Lubovský, sesazení a grafická úprava - Taťána Hamouzová, korektury textů
fotografie jsou použity z archivu paní Danuše Rybářové a Tomáše Lubovského. V Drahelčicích dne 13.10. 2013 vyšly nákladem 250 vytisků.
Drahelské listy
Děkujeme za Vaši pozornost a přízeň.
