č.j. KSUL 46 INS 28599/2013-A-7
Usnesení Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Renatou B. Zlámalovou v insolvenční věci navrhovatele – dlužníka: 1) Petr Dostál, nar. 11.3.1980, trvalý pobyt: Žalhostice 120, 411 01 Žalhostice, a 2) Radka Dostálová, nar. 14.6.1985, trvalý pobyt: Dlouhá 13, 412 01 Litoměřice, oba adresa pro doručování: Heydukova 1870/20, 412 01 Litoměřice, o insolvenčním návrhu dlužníků spojenému s návrhem na povolení oddlužení t a k t o : Soud vyzývá navrhovatele 1) Petra Dostála, aby nejpozději ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto usnesení d o p l n i l - návrh na povolení oddlužení tak, že: 1) předloží výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů; podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny (§ 394a odst. 2 IZ), 2) doloží výši průměrné čisté mzdy, příp. jiného příjmu, který zákon umožňuje zabavit (tedy nikoli cestovní náhrady); 3) dlužník sdělí, zda a v jaké výši má stanovenou vyživovací povinnost soudem k dítěti, se kterým nežije ve společné domácnosti; své tvrzení doloží kopií rozhodnutí soudu o úpravě práv a povinností k nezletilému synovi a příp. jakýmkoli pozdějším rozhodnutím soudu o změně výše vyživovací povinnosti. Odůvodnění: Dne 17.9.2013 byly Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručeny insolvenční návrhy spojené s návrhy na povolení oddlužení dlužníka 1) Jiřho Houdka a 2) Ivany Houdkové (dále jen navrhovatelé nebo dlužníci). Svými návrhy se oba navrhovatelé - manželé domáhají rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení povolením oddlužení splátkovým kalendářem. Soud pro totožnost předmětu řízení (úpadek dlužníků - manželů resp. jejich společného jmění) přiměřeně postupoval dle § 112 občanského soudního řádu a spojil obě řízení pod sp.zn. KSUL 46 INS 25677/2013. Návrhy jsou podány jako návrhy na povolení oddlužení na zákonem požadovaném formuláři, který může být zároveň použit jako insolvenční návrh. Insolvenční návrh spolu s návrhem na povolení oddlužení je dlužník ze zákona povinen podat současně (§ 106 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů - jinak pouze IZ), což může splnit tím, že ve formulářové žádosti o oddlužení vyplní položku 6. Navrhovatelé položku 6 vyplnili. Insolvenční soud tak musel zkoumat, zda podané návrhy mají náležitosti jak insolvenčního návrhu, tak i návrhu na povolení oddlužení.
„pokračování“
-2-
č.j. KSUL 46 INS 28599/2013
Insolvenční návrhy mají náležitosti dle § 103 IZ, když navrhovatelé v návrhu a seznamu závazků, který je jeho nedílnou součástí, uvedli, že mají více závazků k více věřitelům (15) po splatnosti déle než 30 dnů po splatnosti, z nichž 5 je déle než 3 měsíce po splatnosti již z toho důvodu, že jsou vymáhány v exekučním řízení. Nadále nejsou schopni své závazky plnit, proto jejich splácení zastavili. Svá tvrzení dlužníci doložili listinnými důkazy (především vypisy z účtů a výzvami k zaplacení, rozhodnutími soudu a exekutorů). Ke svým návrhům dlužníci přiložili řádné seznamy majetku, závazků a zaměstnanců dle § 104 IZ, které jsou předloženy společné pro oba manžele. Soud tak má dle vylíčených a doložených skutečností za osvědčený úpadek dlužníků resp. jejich společného jmění manželů (dále jen SJM) dle § 132 IZ, když – slovy zákona dlužníci „mají více věřitelů, ke kterým mají závazky po splatnosti déle než 30 dní, které není schopen plnit“ (srov. § 3 odst. 2 písm. a), b) IZ). Dále se soud s ohledem na § 148 odst. 3 IZ zabýval návrhem na povolení oddlužení. Návrhy jsou podány na zákonem předepsaném formuláři. Resp. na zákonem předepsaném formuláři pro rok 2013. Jak soud vysvětlil v usnesení o spojení věci, má za to, že je účelné postupovat i v roce 2014 dle předpisů platných v roce 2013, dle kterých ještě nebylo možné podat společný návrh na oddlužení manželů (§ 394a IZ), a samostatná řízení dlužníků – manželů se spojovala, pokud předmětem úpadku byly závazky ve společném jmění manželů (dále jen SJM). V situaci, kdy soud postupoval tak, že účinky podání návrhů nastaly v roce 2013 a soud tedy tyto spojil do jednoho řízení, ovšem z logiky věci návrhy dlužníků neobsahují náležitosti, které zákon zavedl od 1.1.2014. Protože ovšem ne všechny závazky dlužníků jsou součástí SJM dle obecné právní úpravy, je třeba pro možné oddlužení SJM provést v intencích novely ins. zákona, aby byl dlužníky předloženo „výslovné prohlášení obou manželů, že souhlasí s tím, aby všechen jejich majetek byl pro účely schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty považován za majetek ve společném jmění manželů“ (podpisy obou manželů u tohoto prohlášení musí být úředně ověřeny). Toto prohlášení, které je obligatorní náležitostí návrhu a společné oddlužení manželů vytvoří zákonnou fikci nedělitelného SJM ke dni podání návrhu (ke dni podání tohoto prohlášení), a pro účely ins. řízení se tak má za to, že veškeré dluhy i veškerý majetek, který ke dni podání dlužníci-manželé mají, jsou součástí jejich SJM, ačkoli by tomu tak mimo ins. řízení optikou obecné právní úpravy nebylo. Soud proto dodatečně vyzval dlužníky k předložení tohoto prohlášení. Soud se dále zabýval příp. překážkou podnikání, tzn. zda návrh podala oprávněná osoba dle § 389 IZ, tzn. „fyzická osoba, která nemá dluhy z podnikání“. Dlužník 1) sám uvádí, že závazky k některým věřitelům jsou z podnikání (v celkové výši necelých 150 tis. Kč). Soud tak konstatuje, že navrhovatel 1) je fyzickou osobou, která má ze svého podnikání dluhy. Zákon stanoví po novele účinné od 1.1.2014 demonstrativně 3 vyjímky, kdy dluh z podnikání není překážkou řešení úpadku oddlužením v odst. 2 shodného ustanovení: 1) souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, 2) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém soud zrušil konkurs po splnění rozvrhového uspokojení nebo pro nedostatek majetku, 3) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Soud dodává, že jde o demonstrativní výčet, a považuje za možné, aby bylo
„pokračování“
-3-
č.j. KSUL 46 INS 28599/2013
schváleno oddlužení např. také tehdy, kdy všechny dluhy, tzn. i ty pocházející z podnikání, budou předpokládaně uspokojeny v oddlužení v celé výši 100%. Ad 1) dlužník nedokládá souhlas žádného ze svých věřitelů s pohledávkou pocházející z dlužníkova podnikání s řešením jeho úpadku oddlužením; ad 2) předchozí ins. řízení dlužníka 1) bylo skončeno zastavením před rozhodnutím o úpadku dlužníka; ad 3) žádný z věřitelů není označen jako zajištěný. Soudní praxe se nicméně ustálila na názoru, že nadále se aplikují závěry Nevyššího soudu ČR ohledně charakteru závazků z podnikání (srov. např. sp.zn. KSPH 39 INS 4221/2008, 29 NSČR 20/2009, nebo KSUL 43 INS 2864/2008, 29 NSČR 11/2009), a k uplatnění námitek proti splnění podmínek oddlužení dlužníkem je třeba aktivního přístupu věřitelů. Soud s přihlédnutím k ust. § 397 odst. 1 věta druhá IZ má za to, že charakter a poměr dluhů z podnikání není bez dalšího překážkou pro povolení oddlužení v této fázi řízení. Návrh má náležitosti § 391 IZ a jsou přiloženy přílohy dle § 392 IZ, ovšem nikoli zcela, když dlužník sice uvedl, že má příjem ze mzdy ve výši cca 31.020,- Kč měsíčně, ovšem tento příjem je dle všeho (potvrzení zaměstnavatele, pracovní smlouva) tvořen čistou mzdou v minimální výši, a neidentifikovaný přebytek je vyplácen jako cestovní náhrady. Zásadní rozpor je tedy ve skutečnosti, že dlužníci předpokládájí srážky na splátkový kalendář s příjmem z čisté mzdy i cestovních náhrad dlužníka 1), což ovšem není možné. V oddlužení splátkovým kalendářem jsou věřitelé uspokojováni obdobně jako při výkonu rozhodnutí či exekuci srážkami ze mzdy či jiných příjmů na přednostní pohledávky. Podle § 276 o.s.ř. srážky ze mzdy lze provádět jen do výše výkonem rozhodnutí vymáhané pohledávky s příslušenstvím. Srážky ze mzdy se podle § 277 o.s.ř. provádějí z čisté mzdy. Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci (§ 109 odst. 2 zák. práce). Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 zák. práce). Jde o cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. zák. práce), náhrady při přeložení (§ 165 zák. práce), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. zák. práce) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 zák. práce). Cestovní náhrady při pracovní cestě tedy nepodléhají srážkám ze mzdy. Z toho ve smyslu § 398 odst. 3 IZ plyne, že s nimi nelze pro účely oddlužení uvažovat, neboť jsou příjmem nepostižitelným. Soud proto vyzval dlužníka 1), aby doložil své očekávané příjmy, které jsou postižitelné ve prospěch věřitelů, tzn. čistou mzdu, příp. jiné příjmy rozdílné od cestovních náhrad. Soud zdůrazňuje, že postihnout nepostižitelné příjmy je v soudním řízení nepřípustné, ikdyby s tím povinný/dlužník výslovně souhlasil (srov. § 281 o.s.ř., nehledě na to, že nepostižitelné příjmy jsou nepostižitelné vždy pro své účelové určení, a nelze proto uvažovat, že jde o volné prostředky ve formě mzdy, či jejích náhrad).
„pokračování“
-4-
č.j. KSUL 46 INS 28599/2013
Shodně jako v předhchozím řízení dlužníka 1) nebyl odstraněn nedostatek v neurčitém rozsahu vyživovací povinnosti. Dlužník 1) má 3 nezaopatřené děti, z nichž 2 žijí s dlužníkem ve společné domácnosti, tzn. dlužník k nim má zákonnou vyživovací povinnost, a 1 dítě z předchozího manželství s ním ve společné domácnosti nežije. Dlužník sice existenci této vyživovací povinnosti v tomto řízení přiznal, ale nesdělil, natož doložil, výši této vyživovací povinnosti (dohodou/soudním rozsudkem). Rozsah vyživovací povinnosti je nezbytná skutečnost k ověření podmínky schopnosti splnit oddlužení, neboť vyživovací povinnost (i příp. dluh na ní) je přednostní pohledávkou, která se upokojuje před pohledávkami přihlášenými. Soud proto dlužníka 1) vyzval rovněž k odstranění nejasností ohledně rozsahu vyživovací povinnosti. Neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Takto se postupuje i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti (§ 393 odst. 1 a 2 IZ). Dále soud přezkoumal návrh dle § 395 IZ, tzn. s ohledem na splnitelnost podmínky min. 30% uspokojení nezajišt. závazků a (slovy zákona) tzv. nepoctivého záměru dlužníka. Nepoctivý záměr dosud nebyl zjištěn (s výhradou hned několika rozporů v původním návrhu dlužníka). Schopnost uhradit více než 30% na nezajištěné závazky ověřena není. Odhlédne-li soud od neodstatků (fikce SJM a určitost vyživovací povinnosti), které předpokládá dlužníci odstraní dle této výzvy, tak soud nemá za doložený dostatečný příjem (ani majetek ve výši 13 tis. Kč), který by garantoval předpoklad uspokojení nezajištěných věřitelů min. ve výši 30% (dlužník 1) nedoložil výši zabavitelných příjmů (chybně zahrnul do předpokládaných příjmů i nepostižitelné cestovní náhrady), dlužník 2) má zcela nedostatečný příjem z rodičovského příspěvku ve výši 3.800,- Kč. Je na dlužnících, aby doložili splnění všech podmínek zákona pro povolení oddlužení. V opačném případě soudu nezbyde, než návrh na povolení oddlužení zamítnout a prohlásit na jejich majetek konkurs (§ 395 + § 396 IZ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 91 IZ). Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn o přílohy a jejich náležitosti dle § 104 IZ, insolvenční soud jej odmítne dle § 128 odst. 2 IZ. V případě jeho odmítnutí insolvenční řízení končí Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (§ 393 odst. 3 IZ).
„pokračování“
-5-
č.j. KSUL 46 INS 28599/2013
V případě zjištění úpadku dlužníka a současného odmítnutí, zamítnutí nebo zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení soud současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 odst. 1 IZ). Prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k doplnění podání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení (§ 74 odst. 2 IZ).
V Ústí nad Labem dne 26.3.2013 JUDr. Renata B. Zlámalová v. r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Denisa Hlavová
