Jednací číslo: KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
Usnese ní Krajský soud v Brně rozhodl asistentkou soudce Mgr. Janou Komárkovou v insolvenčním řízení dlužníka: Martin Medek, r.č. 730102/4423, Oskol 3203/22, 767 01 Kroměříž takto: Soud u k l á d á dlužníku, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, složil na účet Krajského soudu v Brně číslo: 6015-5720621/0710, variabilní symbol: 2849351263, konstantní symbol: 1148, částku 50.000,- Kč, jako zálohu na náklady insolvenčního řízení.
Odůvodnění : Dne 6. 12. 2013 byl insolvenčnímu soudu doručen insolvenční návrh dlužníka. Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené podání bylo opatřeno úředně ověřeným podpisem dlužníka, insolvenční soud v souladu s § 97 a § 101 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“ nebo „IZ“) oznámil zahájení insolvenčního řízení. Účinky zahájení insolvenčního řízení nastaly dne 6. 12. 2013 v 10:29 hodin [ § 101 IZ]. Podle části první, čl. II zák. č. 294/2013 Sb., kterým byla novelizována ustanovení IZ, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Přestože řízení o tomto dlužnickém návrhu bylo zahájeno před účinností novely IZ provedené zák. č. 294/2013 Sb. (účinnost od 1. 1. 2014), musí být na toto řízení vztaženo znění této právní normy ve znění zák. č. 294/2013 Sb. a to s ohledem na citované znění přechodného ustanovení zák. č. 294/2013 Sb. Podle § 389 odst. 1 IZ dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde- li o a) právnickou osobu, která podle zákona není považována za podnikatele a současně nemá dluhy z podnikání, nebo b) fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.
pokračování
-2-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
Podle § 389 odst. 2 IZ Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele. Dle § 108 insolvenčního zákona insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je- li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli - zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Soud zkoumal návrh dlužníka na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a zjistil, že dlužník nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení. Podle § 395 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle § 396 odst. 1 insolvenčního zákona jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, a to podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, § 2 odst. 2 ve znění účinném do tohoto data, byla podnikatelem a) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, b) osoba, která podniká na základě živnostenského oprávnění, c) osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, d) fyzická osoba, která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsaná do evidence podle zvláštního předpisu. Podnikáním se podle § 2 odst. 1 rozuměla soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. V rozhodovací praxi soudů se přitom při výkladu tohoto zákonného ustanovení do 31. 12. 2013 vycházelo z toho, že pro závěr, že jde o „podnikatele“ ve smyslu citovaného ustanovení § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku, není určující pouze zápis v živnostenském rejstříku, a že tedy není podnikatelem fyzická osoba, která sice má živnostenské oprávnění, ale která nepodniká. S účinností od 1. 1. 2014 byl obchodní zákoník zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (§ 3080, bod 72. Zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „občanský zákoník“).
pokračování
-3-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
Podle ustanovení § 3029 odst. 1 občanského zákoníku, dovolávají- li se právní předpisy ustanovení, která se tímto zákonem zrušují, vstupují na jejich místo jim odpovídající ustanovení tohoto zákona. Podle ustanovení § 420 odst. 1 občanského zákoníku, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Podle § 421 odst. 2 občanského zákoníku, má se za to, že podnikatelem je osoba, která má k podnikání živnostenské nebo jiné oprávnění podle jiného zákona. Z citovaných ustanovení občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 tedy vyplývá, že prvořadým kritériem pro posouzení toho, kdo je podnikatelem, je skutečná povaha činnosti, kterou osoba vykonává, s tím, že kdo jedná v právním styku v souladu s ustanovením § 420 odst. 1 občanského zákoníku, je podnikatelem. Druhořadá je pak vyvratitelná právní domněnka uvedená v § 421 odst. 1 občanského zákoníku. Dlužník ve svém insolvenčním návrhu v bodě 6 formuláře, na němž se tento návrh podává, výslovně uvedl, že není podnikatelem. Dlužník dále ke svému insolvenčnímu návrhu připojil vlastnoručně podepsané prohlášení, v němž uvedl, že není podnikatel a jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Dlužník ve svém návrhu uvedl, že má celkem 13 závazků, z tohoto 10 nezajištěných v celkové výši 653.381 Kč a 3 zajištěné v celkové výši 433.572 Kč. Nahlédnutím do rejstříku ARES a živnostenského rejstříku insolvenční soud zjistil, že dlužník byl v živnostenském rejstříku zapsán pod IČ 879 98 459, s tím, že podnikání podle živnostenského zákona ukončil ke dni 30. 11. 2013. Nahlédnutím do rejstříku ekonomických subjektů ARES insolvenční soud dále zjistil, že dlužník je pod stejným IČ nadále zapsán jako fyzická osoba podnikající podle jiných zákonů než podle živnostenského zákona a zákona o zemědělství. Podle rejstříku ARES dlužník vykonává činnost zástupců pojišťovny a makléřů. Ze Seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou insolvenční soud zjistil, že pod stejným IČ je dlužník i nadále zapsán v tomto seznamu jako výhradní pojišťovací agent. V případě dlužníka je tak naplněna vyvratitelná právní domněnka stanovená v § 421 odst. 2 občanského zákoníku, když dlužník má i nadále k podnikání oprávnění podle jiného než živnostenského zákona. Z daňových přiznání připojených dlužníkem k jeho insolvenčnímu návrhu a návrhu na povolení oddlužení je zřejmé, že dlužník měl v letech 2011 a 2012 příjmy z podnikání a jiné samostatně výdělečné činnosti. Z tohoto je tedy zřejmé, že minimálně v těchto letech byl dlužník podnikatelem ve smyslu § 2 obchodního zákoníku a § 420 odst. 1 občanského zákoníku. Z listin připojených dlužníkem k insolvenčnímu návrhu pak insolvenční soud zjistil, že v případě minimálně 4 z 13 dlužníkových závazků se jedná o závazky pocházející z jeho podnikatelské činnosti, jedná se konkrétně o závazky vůči Okresní správě sociálního zabezpečení, panu Mgr. Petru Taláškovi, IČ 714 63 127, společnosti ERGO pojišťovna a.s., IČ 618 58 714 (dříve VICTORIA VOLKSBANEN pojišťovna a.s.), a společnosti Urso Group S. E., IČ 293 11 004. Závazek k věřiteli Okresní správa sociálního zabezpečení dlužník
pokračování
-4-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
doložil platebním výměrem č. 736/2013 ze dne 16. 9. 2013. Z tohoto platebního výměru je zřejmé, že dlužníkův závazek vznikl z důvodu neuhrazení doplatku na pojistném na důchodové pojištění za rok 2012 a dlužného penále ze záloh a z doplatku na pojistné za rok 2012. Tento závazek tedy pochází z dlužníkovy podnikatelské činnosti, když dlužník v roce 2012 vykonával samostatnou výdělečnou činnost, avšak neplatil pojistné na důchodové pojištění (přestože podal přihlášku k dobrovolné účasti na důchodovém pojištění osob samostatně výdělečně činných). Závazek vůči společnosti ERGO pojišťovna a.s., IČ 618 58 714, dlužník doložil mimo jiné žalobou o zaplacení částky 355.668 Kč podanou tímto věřitelem. V této žalobě byl dlužník identifikován jako osoba podnikající ve smyslu zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí. Podle žaloby dlužník uzavřel s žalobcem (věřitelem ERGO pojišťovna a.s.) smlouvu o zprostředkovatelské činnosti směřující k uzavírání pojistných smluv (zprostředkovávání pojistných smluv a jejich sjednávání). Za tuto činnost dlužníkovi náležela provize. Mezi dlužníkem a věřitelem EGRO pojišťovna a.s. byla následně uzavřena dohoda o narovnání, v níž se dlužník zavázal věřiteli uhradit celkem částku 291.034 Kč. Z výše uvedeného je zřejmé, že tento dlužníkův závazek pochází z podnikatelské činnosti, když dlužník pro věřitele vykonával zprostředkovatelskou činnost na základě svého podnikatelského oprávnění (dlužník byl a stále je zapsán Seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vedeného Českou národní bankou) a za tuto činnost získával provize z uzavřených smluv (tedy dlužník prováděl samostatně výdělečnou činnost za účelem dosažení zisku). Také tento závazek dlužníka tak pochází z jeho podnikatelské činnosti. Dlužník dále ve svém návrhu uvedl závazek k věřiteli Mgr. Petru Taláškovi. Tento závazek dlužník doložil návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu a elektronickým platebním rozkazem ze dne 23. 10. 2013. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu věřitel uvedl, že na základě plné moci dlužníka zastupoval v soudním sporu vedeném s věřitelem ERGO pojišťovna a.s. Z dohody o narovnání mezi dlužníkem a společností ERGO pojišťovna a.s. je zřejmé, že věřitel Mgr. Petr Talášek v tomto sporu dlužníka skutečně zastupoval. Na základě návrhu na vydání platebního rozkazu byl ve prospěch věřitele Mgr. Petra Taláška vydán elektronický platební rozkaz. Jak je uvedeno výše spor dlužníka s věřitelem ERGO pojišťovna a.s. vznikl v souvislosti s dlužníkovou podnikatelskou činností. Právní zastupování v tomto sporu pak také souvisí s dlužníkovou podnikatelskou činností. Dlužník dále ve svém návrhu uvedl závazek k věřiteli Urso Group S. E., IČ 293 11 004, tento závazek dlužník doložil smlouvou o úvěru ze dne 22. 3. 2013. V této smlouvě byl dlužník identifikován svým identifikačním číslem a ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že tento úvěr byl dlužníkovi poskytnut jako podnikatelský, když obě strany při jeho poskytování jednaly jako podnikatelé. Z předložené smlouvy o úvěru je tak zřejmé, že také tento závazek dlužníka pochází z jeho podnikatelské činnosti. Minimálně 4 ze 13 dlužníkem uvedených závazků tak jednoznačně pocházejí z dlužníkovy podnikatelské činnosti a dlužník tak v okamžiku podání insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení měl závazky z podnikání. Přesto dlužník ke svému návrhu připojil vlastnoručně podepsané prohlášení, v němž uvedl, že žádný jeho závazek nepochází z podnikatelské činnosti. Dlužník tak má z podnikání závazky v minimální výši 543.162 Kč, z toho 285.162 Kč jsou závazky nezajištěné, což představuje 43,6 % všech jeho nezajištěných závazků. Toto procento navíc bude vyšší, jelikož dlužník ve svém návrhu neuvedl své závazky v aktuální výši. Například závazek k věřiteli Mgr. Petr Talášek dlužník uvedl ve výši 11.279 Kč (a
pokračování
-5-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
označil jej jako nevykonatelný), z elektronického platebního rozkazu je však zřejmé, že tento závazek je vykonatelný a navíc je vyšší o zákonné úroky z prodlení z dlužné částky a o náhradu nákladů řízení. Závazek k věřiteli ERGO pojišťovna a.s. dlužník uvedl ve výši 260.000 Kč, avšak doložil jej dohodou o narovnání, podle níž byla dlužná částka 291.034 Kč. Z podaného insolvenčního návrhu dlužníka je evidentní, že dlužník nesplňuje podmínku stanovenou § 395 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, tedy, že je insolvenčním návrhem sledován nepoctivý záměr. Dlužník ve svém návrhu zcela zatajil, že je osobou podnikající a naopak výslovně prohlásil, že není podnikatelem a také, že žádné jeho závazky nepocházejí z podnikatelské činnosti. Z příloh připojených k insolvenčnímu návrhu je však zřejmé, že minimálně čtyři z dlužníkových závazků pochází z jeho podnikatelské činnosti. Dlužník tedy ve svém návrhu uvedl vědomě nepravdivé informace a zatajil údaje potřebné pro řádné posouzení insolvenčního návrhu. V případě, že dlužník ve svém návrhu vědomě uvedl nepravdivé informace je možné důvodně předpokládat, že takovýmto návrhem je sledován nepoctivý záměr. Insolvenční soud tak v souladu s § 395 odst. 1 písm. a) IZ musí návrh na povolení oddlužení zamítnout a v souladu s § 396 odst. 1 IZ rozhodnout o řešení dlužníkova úpadku konkursem. Dlužník ve svém návrhu navrhuje insolvenčnímu soudu, aby rozhodl tak, že dlužník je v úpadku a způsobem řešení úpadku bude oddlužení formou splátkového kalendáře. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že soud by musel v souladu s § 395 IZ návrh dlužníka na povolení oddlužení zamítnout a současně rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem (§ 396 IZ). V případě, že je dlužníkův úpadek řešen jinak než oddlužením je možno v souladu s § 108 IZ uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost složit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník ve svém návrhu uvedl, že vlastní pouze movité věci v celkové dlužníkem odhadované hodnotě 9.800 Kč a dále bytovou jednotku zapsanou na LV 9623 v k.ú. Kroměříž, která je však předmětem zajišťovacích práv a případný výtěžek z jejího zpeněžení půjde na uspokojení zajištěného věřitele. Vzhledem ke skutečnosti, že z insolvenčního návrhu vyplývá, že kromě nemovitosti, která je předmětem zajišťovacích práv, dlužník nevlastní žádný hodnotnější majetek, soud v dané chvíli nemá za osvědčené, že dlužník disponuje hotovými finančními prostředky, pomocí nichž by bylo možno pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce v případě, že by byl shledán úpadek dlužníka, insolvenční soud by rozhodl o úpadku dlužníka a ustanovil insolvenčního správce. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 2 VSOL 22/2009-A-25 ve věci KSOS 33 INS 3782/2008 „Důvodem pro nezaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá žádné finanční prostředky, a to zejména proto, že sám ve svém návrhu tvrdí, že podnikatelskou činnost nevyvíjí již od konce roku 1995. Dlužník byl totiž povinen podat insolvenční návrh včas, to je v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a následném rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy není podstatné, z jakého důvodu dlužník nemá dostatečný majetek (zda je tomu tak z objektivních příčin nebo následkem neúspěšné podnikatelské činnosti).“
pokračování
-6-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
Vrchní soud v Olomouci také ve svém rozhodnutí č.j. 2 VSOL 141/2009-A-10 ve věci KSBR 31 INS 1080/2009 konstatoval: „Dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, to je v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a následném rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení pro nezaplacení zálohy není podstatné, z jakého důvodu dlužník nemá dostatečný majetek (zda je tomu tak z objektivních příčin nebo následkem neúspěšné podnikatelské činnosti).“ Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Za takovéto náklady lze především považovat poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné apod. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže správce svoji funkci řádně vykonávat. Minimální odměna insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem přitom činí 45.000,-- Kč (§ 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 5. 2009 č.j. KSBR 31 INS 4670/2008, 2 VSOL 119/2009 – B – 19). Na minimální výši odměny má insolvenční správce nárok i v případě, že nedojde k žádnému zpeněžování majetku dlužníka, i v takovémto řízení totiž insolvenční správce musel učinit celou řadu úkonů (především ke zjištění případného majetku dlužníka). Insolvenční správce má dále právo na odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek věřitelů, která činí za každou přezkoumanou přihlášku pohledávky věřitele částku 1 000 Kč (§ 2a vyhlášky 313/2007 Sb.), a na náhradu hotových výdajů dle § 7 vyhlášky č. 313/2007 Sb. Bylo by v rozporu s celospolečenským zájmem, aby tyto náklady nesl stát, přičemž smyslem úpravy zálohy na náklady insolvenčního řízení je právě zabránění této situaci. Z uvedených důvodů považuje insolvenční soud složení zálohy za nezbytné. Insolvenční soud se proto rozhodl uložit navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,- Kč, která by měla postačovat na úhradu prvotních nákladů insolvenčního řízení v případě, že by bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a ustanoven insolvenční správce a tyto finanční prostředky by v majetkové podstatě dlužníka chyběly.
Po uč e ní : Proti tomuto rozhodnutí je odvolání přípustné ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení; odvolání se podává k Vrchnímu soudu v Olomouci prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pracoviště Husova 15, 601 95 Brno. Usnesení se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 1 a § 74 odst. 1 IZ). Dlužníkovi bude toto rozhodnutí doručeno do vlastních rukou (§ 75 IZ); dlužníkovi běží lhůta pro podání odvolání od okamžiku doručení rozhodnutí do vlastních rukou.
pokračování
-7-
KSBR 28 INS 35126/2013-A-19
Nebude- li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní- li tak, může přikročit k jejímu vymáhání. (§108 odst. 3 IZ). Prominutí zmeškání lhůty není v insolvenčním řízení přípustné (§ 83 IZ). Krajský soud v Brně dne 7. 8. 2014 Mgr. Jana Komárková, v.r. asistentka soudce Za správnost vyhotovení: Naděžda Koblížková
