3/2012
MĚSÍČNÍK PRO VELESLAVÍN A OKOLÍ
A
RM ZDA
Kaskadérství už věším na hřebíček říká sportovní instruktorka
HANKA DVORSKÁ
Milí tenáři asosu Vleslavín39, Jiří Šlitr v jednom svém výstupu říkával: „Abych toto představení povznesl na světovou úroveň, zazpívám píseň.“ Inspiroval jsem se tím, a abych náš lokální časopis povznesl alespoň na úroveň celostátních tiskovin, které své komentáře a rozbory prošpikovávají ohromujícím množstvím čísel (někdy spíše číslic), naplním jimi svůj úvodník rovněž tak. I když třeba nemáte pro numera smysl, čtěte klidně dále, i když na dalších řádcích se bude operovat s čísly v řádu miliard. Nepůjde o taková čísla, jaká čítáváte nebo slýcháváte denně ve zpravodajství, tedy ani o sumy EUR, které se přelévají mezi jednotlivými zeměmi Evropské unie navzájem, ani o výši škrtů nebo na čemkoliv uspořených nákladů, ba ani o zpronevěřené prostředky. Nejde o nic menšího, než o nás samotné, o lidi. Na zeměkouli žije v tomto okamžiku něco málo přes 7 miliard lidí. Nemůžeme si to sice přepočítat, ale je to nejspíše skutečnost, tvrdí to statistici. Jiní vědci - z amerického Úřadu pro studium populace - pro změnu spočítali, že na naší planetě až do současné doby žilo celkem 107 miliard lidí. Samozřejmě postupně, naštěstí. To si také nemůžeme přepočítat, není jak. Protože s čísly lze všelijak čarovat (politici by mohli vyprávět), neodpustili si ani zmínění vědci pár dalších výpočtů. Dodávají například, že dnešní stav živých, tedy oněch 7 miliard, překročili mrtví už dávno, a to někdy mezi lety 8 000 před naším letopočtem a začátkem našeho letopočtu. A také konstatují, že na každého dnešního živého člověka připadá 15 mrtvých lidí, kteří žili na Zemi
před námi. V čemž se mýlí, konstatuji já. Dopustili se totiž logické chyby: vydělili 107 miliard sedmi miliardami (=15,285714285714285714), místo aby dělili pouhých 100 miliard sedmi miliardami (=14,285714285714285714). Zapomněli totiž odečíst od 107 miliard, což je počet všech lidí, kteří až do dneška na Zemi kdy žili (tedy mrtví i živí dohromady) 7 miliard dnes aktuálně žijících. Takže ve skutečnosti na 7 miliard žijících lidí připadá dnes jenom 14 mrtvých předchůdců! Tolik můj český příspěvek k mylnému závěru amerických vědců. Odhlédneme-li od zmíněné triviální metodické chyby, lze v jejich zprávě narazit ještě na další „objevné“ informace. Zmínění experti uvádějí, že délka života současných lidí ve vyspělých zemích činí 75 až 80 let, zatímco ve středověku to podle nich bylo jen 10 až 12 let, což znamená, že velká část tehdejších jedinců nepřekročila ani hranici dětství, takže se nemohla rozmnožovat. Aby lidská populace nevyhynula, bylo za těchto podmínek zapotřebí zhruba 80 porodů na tisícovku obyvatel. Dneska prý stačí i současných 23 novorozenců na tisíc lidí, aby se lidstvo množilo stávajícím tempem. Proč tedy svět řeší demografickou krizi a důchody, autoři neobjasňují.
V TOMTO ČÍSLE:
Kaskadérka Hanka Dvorská
Ulice slavných osobnosti
Avšak dosti sarkasmu. Ať už je skutečnost jakákoliv, ať jsou uvedená čísla méně či více pravděpodobná a jejich intepretaci lze s úsměvem zlehčovat, faktem je, že při pomyšlení na všechny ty miliardy individuálních osudů, citů a snů příslušníků druhu homo sapiens, co kdy žili, se skutečně tají dech. Jiří Hruška
Svatební veletrh
MĚSÍČNÍK PRO VELESLAVÍN A OKOLÍ • propagační bulletin Registrace: MK ČR E 14105, 23.12.2002 • Periodicita: měsíčník • Ročník: dvanáctý • Vydavatel: Přerost a Švorc - auto, s.r.o., Veleslavínská 39, 162 00 Praha 6, IČ: 63073188 • Redakce: Miloslav Přerost, telefon: 602 248 494,
[email protected] • Inzerce:
[email protected], Dagmar Čámská • Grafická příprava: Petr Mazný • Titulní fotografie: archiv H. Dvorské • Za věcnou správnost a obsah článků odpovídají autoři • Za text a obsah inzerátů odpovídají zadavatelé inzerce. • www.veleslavin39.cz • Uzávěrka podkladů: 27. 2. 2012
2
ČÍM ŽIJE PRAHA 6 Zprávy z Městské části
M
ěstská část Praha 6 oznámila termíny k přijímání dětí k předškolnímu vzdělávání pro školní rok 2012/13. Žádosti o přijetí dítěte budou vydávat ředitelky nebo vedoucí mateřských škol ve dnech 28. a 29. března 2012, žádosti budou případně ke stažení na webových stránkách jednotlivých škol. Ve dnech 11. a 12. dubna 2012 budou školky přijímat od rodičů vyplněné žádosti při osobním jednání. Časy budou vyvěšeny na jednotlivých zařízeních. K žádosti je nutné předložit platný průkaz totožnosti žadatele(rodiče nabo zákonného zástupce) a rodný list dítěte. V rámci Městské části Praha 6 lze v žádosti uvést další náhradní mateřskou školku, kam bude žádost předána v případě naplnění kapacity školky požadované. Výsledky přijímacích řízení budou zveřejněny formou kódovaných seznamů na vývěskách mateřských škol a na jejich webových stránkách. Záporná rozhodnutí o přijetí obdrží zákonní zástupci dítěte do 30 dnů do vlastních rukou, kladná rozhodnutí budou odeslána jen na vyžádání.
Č
ástkou 4 900 Kč ročně přispěje MČ Praha 6 prostřednictvím Arcidiecézní charity na školné, školní pomůcky, látky na uniformu a na základní zdravotní péči osmileté dívce z Indie. Sheeba Rani se tak stane druhou adopcí na dálku, kterou tato MČ realizuje. „Arcidiecézní charita zajistí, že se tyto finanční prostředky dostanou ke konkrétním dětem. Při adopci získává MČ Praha 6 podrobné informace o dětech a v průběhu roku jsme od dětí obdrželi i osobní dopisy s poděkováním,“ řekla starostka MČ Praha 6 Marie Kousalíková. Radnice Prahy 6 již podporuje indického chlapce Umamaheshwara Achariho, a to stejnou roční částkou.
N
ové otevírací doby knihoven v Praze platné od 1. března 2012 přinášejí významnou změnu, která se dotkne téměř celé sítě pražských knihoven. Velké a střední pobočky budou mít nově otevřeno i v pondělí odpoledne. Provozní doba velkých poboček (ÚK, Opatov, Dejvice, Smíchov, Korunní) se příliš nezmění, mimo sobot, kdy se otevírací doba o něco zkrátí. S většími zásahy musí počítat čtenáři středně velkých knihoven (např. Spořilov, Prosek, Novodvorská, Chodov, Modřany, Ládví, Barrandov, Holešovice…), kde se krátí takzvané dlouhé úterky. Počínaje prvním březnem budou mít knihovny otevřeno jen do 16:00 hodin. Naopak v pátek se knihovny neuzavřou již v 15:00 hodin, ale až o hodinu později. Změny nastanou i u sobotního režimu. Zcela jedinečnou otevírací dobu mají nastavenou malé knihovny (Pankrác, Hloubětín, Michle, Dědina) a nejmenší po-
bočky (Cibulka, Velká Chuchle), a to podle své využívanosti a místa, kde působí. Tyto pobočky budou mít otevřeno pouze některé dny v týdnu. Konce výpůjček připadající na dny, kdy budou mít malé a nejmenší pobočky nově zavřeno, budou automaticky posunuty. Za dny, kdy má knihovna zavřeno, není účtován poplatek za zpoždění. Od 1. 3. 2012 se z důvodu úsporných opatření ruší provoz poboček Vršovice, Pankrác – oddělení pro dospělé, Letná – oddělení pro dospělé a Cibulka – oddělení pro dospělé. Výpůjčky je možné vracet v kterékoli jiné pobočce Městské knihovny v Praze. Nová provozní doba poboček v Praze 6 platná od 1. března 2012: Dejvice (budova NTK, Praha 6, Technická 6): po 13-19; út-pá 9-19; so 9-13 Břevnov (Praha 6, Bělohorská 56/1666): po 13-19; út 9-16; st-čt 12-19; pá 9-16 Petřiny (Praha 6, Mahulenina 31/17): po 13-19; út 9-16; st-čt 12-19; pá 9-16 Dědina (Praha 6, Žukovského 888/2): út-čt 12-18; pá 9-15 Městská knihovna v Praze žádá své čtenáře a návštěvníky, aby věnovali novým úpravám provozní doby pozornost. Bližší informace naleznete také na webových stránkách knihovny www.mlp.cz.
3
ČÍM ŽIJE PRAHA 6 Zprávy z Městské části
21. 2. 2012
4
ČÍM ŽIJE PRAHA 6 Zprávy z Městské části
CVIČENÍ PO CELÝ ROK, V BŘEZNU ZUMBA
C
vičení pro všechny věkové kategorie od nejmladších (od 1,5 roku) až po starší a pokročilé. Místo konání: Ústřední vojenská nemocnice, Praha 6, U nemocnice 1200 Rodiče s dětmi (pondělí 17-18 hod.) Cvičení vedou kvalifikované zkušené lektorky. Vše je především formou hry. Využíváme říkadla, písně, pohybové hry, relaxační cvičení a nejrůznější náčiní - trampolínky, duchny, bedny a bedýnky, žebříky, lavičky, kladiny, vozíčky a koloběžky, koberce, žíněnky, kruhy, obruče a kroužky, míčky a míče, tyče, drátěnky, kostky, kuželky, stuhy, šátky, padák, i oblíbenou prolézačku s klouzačkou. Cvičení rozvíjí pohybové dovednosti dětí, zlepšuje se jejich koordinace, prostorová orientace atd. Děti se seznamují s ostatními dětmi a dospělými a učí se s nimi spolupracovat. Cvičení pomáhá rozšiřovat slovní zásobu dětí, děti si trénují i paměť. Předškoláci (úterý 16-17 hod.) Děti v předškolním věku tráví pohybem značnou část, ne-li většinu svého času. Na cvičení mají dostatek času a prostoru, aby mohly uvolnit tu spoustu energie, mohly běhat a skákat. Zároveň se rozvíjí jejich obratnost, koordinace pohybů i schopnost držet rovnováhu. Cvičení pro předškoláky je také ideální přípravou před nástupem do školy. Předškoláci už cvičí bez rodičů a postupně se tak učí samostatnosti. Sportovní gymnastika pro dívky (úterý 17-19 hod., čtvrtek 17-19 hod., neděle 17-19 hod.)
H
Činnost oddílu je zaměřena na sportovní gymnastiku na nevrcholové úrovni. Dívky se zúčastní soutěží ČASPV příp. ČOS (memoriál Soni Dubské, pražský přebor Praha - Open, Závod pro radost, soutěže v pódiových skladbách, atp.). Do gymnastické přípravky přijímáme dívky od 5 let. Rytmická gymnastika, aerobik (pondělí 20-21 hod., čtvrtek 17-18 hod.) Cvičení při hudbě je pro ženy i muže všech věkových kategorií. Obsahuje prvky aerobiku, pilates, cvičení s overbally, tyčemi a stepy, posilování se zátěžemi (činkami) a posilovacími gumami i strečink. Cvičitelky se střídají. Jednou měsíčně pořádáme sobotní dopoledne se Zumbou. Zdravotní tělocvik a cvičení seniorů (úterý 15-16 hod.) Rehabilitační cvičení při hudbě, určené ženám i mužům všeho věku, zaměřené na zlepšení zdravotního stavu a prodloužení aktivního období života. Procvičují, protahují a posilují se všechny klouby a uvolňuje páteř. Cvičí se na podložkách, u ribstolí, s míčky, s posilovacími gumami apod. Vhodná pohybová aktivita má nejen ochranný, ale i léčebný význam. Preventivně působí proti mnohým „civilizačním“ onemocnění, oddaluje fyziologické změny vyvolané stárnutím, působí příznivě na tělesný a duševní stav a pomáhá k zachování soběstačnosti.
���������� ������� ��� �������� ������ �� ������� ���� ��������� ����� ���������� �� ��������� ��� ����� �������� �������������������������������������������������� ������������������������ ���������������������������������������������� ������������������������������������������������� ���� ������������ ��� ���� ������������ ��� ���� ������������������������������������������������ �������������������������������������������� ����������������������������������������������� �������������������������������������������� ������� ������ ����� ���� ���� ��������� ����� ��� ��������������������� �������� ����� ����� ������ ���� ����� ������� ��� ������� ��� ������������ ���� ����� ����� ������ ������ ������� ������ ����� ������ ���������� ���������������������������������������������� ����������������������������������������������� ����������������������������������������������� ��������������������������������������������� ����� ���� ������� ��� ����� ����� �������� �������� ������� ���� �������� ���������� �� ������ ���� ������� ���������� �������� ����� ������ ���� �������� ���������� �������� ������ ������ ������ �������� ���������������������������������������������� ���������������������������������������������� ��� ��� �������� ��� ������ �� ����� ��� ���� �������� �������������������������������������������� ��� ����� ��� ��������� ���� ���� ����� ��� ���� ���������� ���� �������� ��� ���� ����� ��� ��������� ��������������������������������������������� ���������������������� ����������� ���������������� ������������������� ���������������������� ���������������������������� ��������������������������������� ���������������� ���������������������������������������
����������� �� ���������������� ��������
Více informací naleznete na adrese www.tjuvn.cz
lavní město Praha ve spolupráci s městskými částmi 1 až 22 vyhlásilo 5. ročník filmové soutěže „Antifetfest aneb Jde to i jinak 2012“ pro školy, školská zařízení a nízkoprahové kluby. Uzávěrka je v letošním roce 30. března 2012. Přihlášky do soutěže naleznete na adrese http://rs.antifetfest.cz/prihlaska-2012 Soutěžící z Prahy 6 byli v minulých letech velmi úspěšní. V roce 2011 reprezentovalo MČ Prahu 6 rekordních 21 filmů z celkových 62. Ve finále pak zabodovala ZŠ Hanspaulka, která se umístila na druhém místě s filmem Kyberšikana.
�����������������������������
�� ������� ����������������������������������������������
������������5
KASKADÉRSTVÍ UŽ VĚŠÍM NA HŘEBÍČEK rozhovor se sportovní instruktorkou
HANKOU DVORSKOU
J
estli se o někom dá říci, že jeho životem je sport, je to Mgr. Hana Dvorská. Vystudovala Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, několik let byla učitelkou tělocviku. Díky svým sportovním aktivitám se dostala do hledáčku filmařů a udělala kariéru jako špičková profesionální kaskadérka. V současné době se nejvíce věnuje vlastnímu projektu Boot camp, který vyprofilovala jako týmový fitness program. Zároveň působí jako instruktorka aerobicu, spinningu, lyžování, snowboardingu, parašutismu, lezení, jógy a dalších sportů. V loňském roce jakoby mimochodem získala stříbrnou medaili na mistrovství světa v USA na dračích lodích. Pohyb je alfou i omegou života Hanky Dvorské a její nadšení pro něj je nakažlivé. Je externí pracovnicí na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kde vyučuje i její manžel. Vychovala dvě děti. n Jak jste začala jezdit na dračích lodích? Náhodou. Jela jsem v Praze po nábřeží na kole, viděla zvláštní velké lodě, tak jsem zastavila a zeptala se, co je to zač. Byly to dračí lodě a hned jsem byla vyzvána, abych si to zkusila. Hodila jsem kolo do lodě, čapla pádlo a jelo se. Mně se to strašně líbilo, tak jsem se do toho opřela. Trenér byl nadšený
6
a hned se ptal, jestli bych s nimi za Klub vodních sportů nejezdila závodně. Rehabilitovala jsem zrovna koleno po operaci, tak jsem si řekla, že ho budu nějaký čas šetřit a přitom sportovat, pádlování mi to umožní. Slovo dalo slovo a začala jsem chodit na tréninky. Kolegové, většinou samí bývalí vrcholoví sportovci, mě uvítali, protože jsem lehká, což je do lodě prima, ale zároveň mám sílu. Nakonec jsem se dostala až do veteránské reprezentace, ta je nad padesát let. Jezdím v mixu, což je minimálně osm ženských a dvanáct chlapů. Byli jsme na mistrovství Evropy dračích lodí v Amsterodamu a na několika dalších mezinárodních závodech. Na mistrovství světa veteránů v Tampě na Floridě v roce 2011 jsme vybojovali stříbrnou medaili. Na tu jsem hodně hrdá, nechali jsme za sebou posádky z celého světa, kromě Kanaďanů. n Dračí lodě jsou jednou z Vašich současných aktivit, ale vraťme se o řadu let dříve. Jak jste se dostala k práci kaskadérky? Jako malá jsem byla sportovní dítě a v patnácti letech jsem začala skákat z letadla. Absolvovala jsem základní parašutistický výcvik a moc mě to bavilo. Jednoho dne v roce 1985 za mnou přišel Jaroslav Tomsa, vedoucí skupiny barrandovských kaskadérů, v níž byli samí kluci, že režisér Kachyňa potřebuje do seriálu Vlak dětství a naděje kaskadérku holku. Ta by dublovala paní Vránovou, jež v příběhu měla spáchat sebevraždu skokem z okna. Tomsu napadlo hledat mezi parašutistkami, protože předpokládal, že ty se nebojí výšek. Mně tehdy bylo osmnáct, studovala jsem 1. ročník
vysoké školy a každá koruna byla dobrá. Tak jsem kývla. Točilo se u Malostranského náměstí, já měla skočit z 2. patra, dole na ulici už byly připravené papírové krabice, které utlumí dopad, převlékli mě do kostýmu a odvedli nahoru k oknu. Podle pokynů pana režiséra jsem měla chvíli zůstat stát na parapetu a jako se rozmýšlet, jestli opravdu skočím. Začalo se natáčet, já otevřela okno, vylezla na parapet a vyvalila oči. Do té doby jsem nikdy nic podobného nedělala, zdálo se mi to strašně vysoko a bylo to něco úplně jiného než vyskočit z letadla, kde se mi za chvíli otevře padák. Říkala jsem si, že tohle nemůže dopadnout dobře, že se skutečně zabiju. Stála jsem tam a váhala, ale nakonec jsem se rozhodla a skočila. Když mě dole vyhrabali z krabic, všichni tleskali a Kachyňa mně gratuloval, jak jsem to prý skvěle zahrála. Netušil, jak strašně jsem se bála a ke skoku se opravdu odhodlávala. Tomsa mi pak nabídl dlouhodobější spolupráci. Přitom všechno byla náhoda, já se kaskadérkou nikdy stát nechtěla. Začala jsem potom s kaskadéry pravidelně trénovat, bavilo mě to a postupně jsem se dostala k dalším nabídkám k natáčení. Chodila jsme točit tak 2 – 3x za celý rok. Až po revoluci, když sem začali jezdit natáčet zahraniční produkce, se to znásobilo. n Jaké české herečky jste zaskakovala? Mockrát jsem v různých situacích zaskakovala za paní Bohdalovou. Za Janu Štěpánkovou v Ranči U zelené sedmy jsem padala z kočáru, když s ním trhli zapřažení koně. Za Markétu Hrubešovou jsem v Žiletkách padala pod auto. Vzpomínám, že v tomto filmu chodila Markéta Hrubešová
neustále v minišatečkách s ramínky a velkým výstřihem. Takže pro mě nastal souběh dvou problémů: jednak jsem neměla jak skrýt chrániče na lokty a na kolena a jednak mým skromným hrudním partiím bylo nutno značně přidat na bujnosti. První problém se vyřešil sakem, které si hrdinka oblékla těsně před střetem s autem. Mohla jsem tak mít chrániče alespoň na rukou. Poprsí mi vyrobili maskéři tak, že na mě navlékli korzet a do něho nacpali horu molitanu, celé to přilepili a přelíčili. Takže jsem pak mnohem víc než samotný kotrmelec přes jedoucí auto a následný pád musela hlídat, aby mně ty vycpávky nevyletěly. Náhodný divák by měl jistě silný zážitek, protože pan režisér si několikrát osobně vlastníma rukama kontroloval, zda moje falešné poprsí správně drží. Nedělá mi problémy zaskakovat i menší kluky. Třeba ve Snowborďácích jsem za Mádla skákala s prknem s helikoptéry. n Ve kterých zahraničních filmech jste „hrála“? Možná to bude znít divně, ale já si názvy všech filmů, ve kterých jsem dublovala, ani jména konkrétních herců nepamatuju. Jsou mi totiž dost jedno, na televizi se nekoukám a do kina moc nechodím. Jednak nemám čas, jednak vím, jak to vypadá za kamerou, takže pro mě veškeré napětí nebo romantika ve filmu ztrácí půvab a nebaví mě, protože za tím hned vidím všechnu tu techniku a štáb. Titulů, ve kterých jsem pracovala, byly dohromady desítky. Názvy by stejně nikomu nic neřekly, spousta jich tu ani nešla. Jednalo se vesměs o nejrůznější béčkové komerční seriály nebo akční filmy - z těch známějších třeba Blade. Ale na druhé straně také například Bídníci, Troja, nebo Deník Anny Frankové. n Jak se o Vás tvůrci zahraničních titulů dozvěděli? Různě. Například když u nás natáčeli, využili barrandovské kaskadéry, a protože poznali, že jsme šikovní, angažovali nás, i když pak filmovali jinde. Tak to bylo třeba u zmíněné Troji. Produkce si také platí jakési skauty, kteří vyhledávají potřebné profese
pro natáčení, a ti mají dobrý přehled o tom, kdo kde jak pracuje a co umí. To se týká i kaskadérů, takže zejména na velkofilmech se setkává skoro vždycky stejná parta. Vedle našich jsou šikovní kaskadéři také Rusové, Maďaři nebo Bulhaři. I když se točí americké filmy, jejich vlastních dublů je v nich pomálu, u nich mají spíše jenom takové voňavky. Zkrátka kaskadéři z bývalého socialistického tábora jsou mnohem drsnější a více vydrží. n Jak časově náročné je natáčení kaskadérských scén ve filmech typu Troja? Tehdy jsme natáčeli s přestávkami několik měsíců na Maltě a v Mexiku. Zejména u kostýmních velkofilmů se točí dlouho. Většinou bývají dva tvůrčí štáby: první, velký natáčí běžným způsobem s herci, a druhý, malý štáb třeba půl roku dotáčí scény, při nichž jsou zapotřebí kaskadéři. Záleží na tom, jaký má produkce k dispozici rozpočet. Po sestřihání se to ani nezdá, většinou to jsou krátké úderné záběry doplňující děj.
n Setkala jste se v Troji s Bradem Pittem? Do kontaktu s Bradem Pittem jsem za dobu natáčení Troje přišla mockrát a musím říci, že mě překvapilo, jak je normální. I když v té době už byl světová superhvězda,
choval se k nám vždycky úžasně. Byl naprosto uvolněný a v pohodě, o přestávkách se s námi normálně bavil, chodil s námi do posilovny. Bylo nás osm kaskadérek a naším úkolem bylo ztělesňovat ženské v nejrůznějších nebezpečných situacích. V řadě scén jsme se praly, v záběrech z dobývané Troje jsme hrály zabíjené a znásilňované oběti. Dostaly jsme pokaždé jiné šaty a paruky a padaly jsme se schodů, v jiné scéně hořely, v další po nás dupal zpanikařený dav, jindy nás Řekové mlátili a pobíjeli, přeběhl přese mě kůň a tak podobně. Brad Pitt po natáčení podobných scén nikdy nezapomněl přijít a zeptat se, jestli jsme v pořádku. n Pitt měl také svého dvojníka? Brad Pitt má svého osobního dubla, jenž za něj vystupuje v riskantních scénách, které jemu samotnému produkce nedovolí hrát. Jezdí s ním po různých natáčeních po celém světě, je to Angličan a je mu opravdu dost podobný. My mu důvěrně říkali Brd Prt. n Zaskakovala jste někdy i Pittovu manželku Angelinu Jolie? Ano, také, dokonce v Praze, ale s tou jsem se při natáčení míjela, vůbec jsme se neviděli. Měla jsem problém s jejím oblečením, které jsem při záskoku na sobě musela mít. Nedostala jsem se ani do jejích košil, ani do džín, ty jako by byly dětské - nohavicí ve stehně jsem skoro neprotáhla lýtko. Přitom nijak velká nejsem, takže spíše ona je hodně hubená a drobná. n Co se ve filmu používá místo krve? Kečup? Třeba v Troji byl strašný masakr, komparsisté i kaskadéři tam leželi coby mrtvoly a ranění na schodišti chrámu, všude spousta krve i kusy masa. To všechno nebyl žádný kečup, ale rozmlácená dužina červených melounů, kterou mezi nás naházeli maskéři. Vypadalo to opravdu hodně věrně… n Zaskakujete-li konkrétní herečku, musíte jí být podobná, nebo je to jedno? V obličeji jí nemusím být vůbec podobná, protože stejně nesmí být vidět, že ji v danou chvíli zastupuju. Ale tělesná konstituce by podobná být měla. Když je bohatý kostým, je to v pohodě. Někdy je ale problém, protože jako sportovkyně mám vymodelované svaly, a když mám být za nějakou herečku v akci jenom v šatičkách s ramínky nebo v tílku, je to dost vidět. Když je rozdíl mezi námi natolik markantní, že je to nepřekonatelné, musí dublovat někdo jiný. Já nemám vypracované svaly proto, že bych chtěla být kulturistka, ale protože chci ve zdraví přežít všechny kousky, které si filmaři vymyslí. Když odněkud někam padám, musím být pevná, svalový korzet mám místo chráničů. Bez toho bych to nezvládla.
7
n Který záskok byl pro Vás nejtěžší? To nejde říct. Všechny akce musí být perfektně nacvičené a zajištěné. Musí se připravit a nazkoušet do detailu, jen tak se dají provést ve zdraví. Potom je jedno, jestli dělám seskoky, pády, nebo třeba skáču pod auto. Všechno musím mít pečlivě natrénované, nejhorší by bylo, kdybych dělala něco bezhlavě. Co pro mě bývá nepříjemné, je to, že velmi často se v létě natáčejí zimní scény a v zimě naopak letní. Takže v létě jsem třeba celý den v lyžařské výstroji, zatímco teploměr šplhá nad třicítku, zatímco když mrzne, až praští, běhám někde v krátkých rukávech. Právě v této souvislosti se pamatuji, že v nějakém seriálu jsem byla zastřelená a jako mrtvá jsem musela ležet bez hnutí v záběru. Jenomže to nešlo, protože jsem se tak klepala zimou, že to bylo vidět. n Byla jste někdy vážněji zraněná? Potlučená jsem byla mockrát, to k tomu patří. Třeba při jedné masové scéně útěku se stalo, že na mě spadl nějaký hromotluk a já se pak jen těžko sbírala ze země. Párkrát jsem měla lehký otřes mozku při natáčení pádů z koně. Ty se dělají tak, že kaskadér má na sobě takový pás, za který je zaháknuté přesně odměřené lano. Jeho druhý konec je pevně uchycen někde vzadu, a když kůň doběhne na určené místo před kameru, lano se napne a strhne jezdce dolů. Musí se to udělat v plné jízdě, takže výsledný záběr je velmi působivý, ale padat takhle na záda s koně je hodně nepříjemné. Jindy to přehnali herečtí partneři, kteří si mysleli, že kaskadérka vydrží všechno. V Mandragoře jsem dublovala babičku, kterou na hřbitově přepadnou feťáci, vezmou jí kabelku a při tom do ní buší hlava nehlava. Hráli je nějací nezkušení mladí kluci, vzali to vážně a normálně mě tam ztloukli. I taková jednoduchá scénka, když ji nedělají profesionálové, může být bolestivější, než natrénovaný špičkový kaskadérský výkon. Vážně jsem se zranila při natáčení v Turecku. Filmovaly se výbuchy, což se dělá na takové rampě, která vás, když na ni naběhnete, jako palicí přetlakem vymrští do vzduchu. Znamená to přesně v okamžiku nášlapu zpevnit co nejvíce celé tělo a teprve ve vzduchu se začít točit, jít do salta, rozhazovat rukama a podobně a nakonec spadnout do krabic. Já už byla unavená, protože natáčení se vleklo a dělali jsme to asi po dvacáté, přestala jsem se naplno soustředit, ztratila koncentraci a ten správný okamžik propásla. Následkem toho jsem si utrhla všechny vazy v koleně, přední i zadní. n Existuje hranice, za níž byste odmítla něco udělat, do čeho byste nešla? Když jsem byla mladá, rychle jsem se regenerovala a šla jsem prakticky do vše-
8
ho. Dneska už jsem hodně opatrná, nechci se zranit a tak hlavně vzhledem k věku už prakticky všechny náročnější nabídky odmítám. Žádné pády z výšky, žádné kruté rvačky. Beru ještě nějaké davové scény, ale jinak toho už bylo dost a více nechci. Chci se dožít stáří a umřít pak zdravá, proto už kaskadérství prakticky věším na hřebík. n Dokázalo Vás kaskadérství uživit, nebo jste ho brala spíše jako koníčka? Jednu dobu mě živilo a byla jsem vlastně kaskadérka z povolání. Po revoluci se totiž začala v republice točit spousta zahraničních filmů, takže prudce stoupla poptávka po všech profesích, které s filmem měly něco společného, tedy i po kaskadérech. Byla jsem v tom nejlepším věku a následujících deset dvanáct let jsem měla tolik práce, že jsem se nezastavila. Jenže na druhé straně jsem se fyzicky dost oddělala, všechny klouby vyvrácené, omlácená ze všech stran, pár jizev, utržené vazy. Jenomže postupně přestalo být pro zahraniční štáby ekonomicky výhodné tady natáčet a počet produkcí začal klesat. Protože jsem nikdy nepřestala cvičit a sportovat, ani skákat z letadla a dělala jsem i paragliding, rozhodla jsem se všech svých zkušeností využít a založila si vlastní „firmu na cvičení“. Protože jsem nechtěla mít jenom obyčejné fitko, rozjela jsem cvičení s názvem Boot camp, které už v té době začínalo být populární. n Co je to Boot camp? V armádě USA to původně znamenalo něco jako přijímač. Adepty na profesionální vojenskou službu odvezli na měsíc někam, kde je nutili plazit se v bahně, přelézat ostnaté dráty a zkrátka jim dávali do těla, co kdo vydržel. Pak někoho napadlo udělat z toho na stejném základě placené kursy pro běžné zájemce a kupodivu o to byl ohromný zájem. Já jsem svůj Boot camp přizpůsobila obrazu svému a stala se jeho hlavní instruktorkou. Žádné řvaní a vojenský dril, ale trochu tvrdší kondiční cvičení. Boot camp v mém podání, to je dynamický, týmový fitness program. Není to žádná vel-
ká věda, prostě se hýbáme. Ale žádné cvičení s činkami nebo na posilovacích strojích, ani florbal nebo squash. Na každou hodinu připravím jiný program, běháme, posilujeme s vlastní váhou a tak. To všechno třikrát týdně od půl šesté do půl sedmé ráno, po dobu šesti neděl. Ve velmi krátké době si tak lze podstatně zlepšit fyzickou i psychickou kondici. Vymýšlím náplň každé hodiny, aby byla zajímavá a každému něco přinesla, protože ke mně chodí mladí, staří, tlustí, tencí, holky, kluci… Boot camp je vhodný fakt pro kohokoliv. Kdo chce, podrobnosti najde na www.sportujme.cz. n Jak dlouho už Boot campy organizujete? V současné podobě jsem s nimi začala před čtyřmi lety. n Jaký je zájem? Zpočátku jsem si myslela, že kdo absolvuje Boot camp, skončí a do nového cyklu přijdou další zájemci. Jenomže spousta lidí se hlásí opakovaně, znovu a znovu, protože je to chytlo a baví je to a k nim se přidávají noví, takže se to takhle nabaluje. Do každého běhu Boot campu teď chodí tak 40 – 50 lidí. Vážím si jich, protože musí třikrát do týdne brzo ráno vstát a ještě než jdou do práce, jdou si docela náročně zacvičit. n Co Vás pudí k tomu, dávat si tak do těla? Baví mě to. A mám ráda lidi, líbí se mi, když vidím, že jim cvičení se mnou taky něco dává. n Jaký máte denní režim? Přizpůsobila jsem se tomu, že lidé chodí nejčastěji cvičit brzy po ránu, to je největší frmol. Naučila jsem se chodit spát v deset večer, každé ráno v pět dvacet vstávám a jdu cvičit. V pondělí, středu a v pátek mám Boot camp, v úterý a ve čtvrtek dělám instruktorku v Holmes place, což je velké fitness centrum na Andělu. Tam vedu jógu, spinning, body balance, posilovací cvičení… Mimo to chodím cvičit do Tyršáku, taky mám večer cvičení s muži v Sokole Holešovice, trénuju na dračí lodi. K tomu různé další příležitostné aktivity. n Jaké sporty máte nejraději? Mám ráda všechny sporty, hlavně outdoorové, ve kterých se používá vlastní síla. Úplně ze všeho nejraději běhám. Myslím, že běh je základ pohybu. n Kdy odpočíváte? Odpočívám v noci, když spím, to úplně stačí. Jsme na světě jenom chvíli, tak bychom měli využít každý okamžik do dna a neflákat se. Jiří Hruška foto: archiv H. Dvorské a M. Přerost
HISTORICKÉ OSOBNOSTI v názvech ulic Prahy 6 jich celoživotnímu hlubokému přátelství. Berta stále milovala Artura, a tak byli ve Vídni 12. června 1876 tajně oddáni. Jejich svatba nebyla u žádné z rodin vítána a proto odjeli na severní Kavkaz do Gruzie. Zde žili u Bertiny přítelkyně, kněžny Jekateriny Dadiany. Vyučovali v tamních šlechtických rodinách a psali články pro německé a vídeňské časopisy. Oba též pracovali ve vojenských lazaretech při rusko–turecké válce. Tato doba byla začátkem její nové filosofie, že utrpení, které přináší válka, je zlem, proti kterému je třeba se postavit.
SUTTNEROVÉ Ulice Suttnerové tvoří nová zástavba a její název vznikl poměrně nedávno. Nachází se mezi západním okrajem sídliště Červený vrch a Vokovicemi. Baronka Berta Sophia Felicitas von Suttner rozená hraběnka Kinsky z Chynic a Tetova, byla česko-rakouská radikální pacifistka a spisovatelka. V roce 1905 se stala první ženou, jíž byla udělena Nobelova cena za mír. Narodila se 9. června 1843 v Praze, jejím otcem byl hrabě František Josef Kinský, příslušník jedné z nejstarších šlechtických rodin v Čechách a matka Sofie Vilemína Körnetová, dcera německého básníka. A právě tento z pohledu tehdejší společnosti nerovnoměrný manželský svazek starého hraběte s dámou nižšího stavu zapříčinil, že všechny děti hraběte ztratily nárok používat tento titul a nemohly se řadit do kruhů vysoké šlechty. Berta svého otce neznala, narodila se až po jeho smrti. Krátce po narození žila
s matkou a starším bratrem v Praze, ale brzy všichni odjeli do Brna. Tam našli domov u hraběte Fürstenberga, který se stal jejím poručníkem. Zde se jí dostalo vzdělání, naučila se několik cizích jazyků a věnovala se i opernímu zpěvu. V roce 1856 se odstěhovali k tetě do Vídně, která ji zasvětila do literatury a filosofie. V roce 1873 přijala Berta místo vychovatelky a společnice čtyř dospívajících dcer svobodného pána Karla ze Suttnerů. V nové rodině byla velmi oblíbena, ovšem nejvíce si ji zamiloval nejmladší syn Suttnerů, Artur, který byl o sedm let mladší než Berta. Jejich tajná láska trvala tři roky, po jejím prozrazení musela Berta odejít. V té době odpověděla na inzerát v novinách, kde starší a vzdělaný pán, žijící v Paříži, hledal dámu pro práci tajemnice. Oním pánem byl Alfred Nobel, s kterým se také v roce 1876 setkala a krátce u něj pracovala. Nobel byl brzy nato požádán švédským králem, aby se vrátil do vlasti. Tak se i Berta po pár týdnech práce u Nobela vrací zpět do Vídně. Krátký čas, který prožila s Nobelem v Paříži, položil základ k je-
V roce 1885 se vrátili zpět do Vídně, kde došlo k usmíření s rodinami. Další rok odcestovali do Paříže, kde byli jako uznávání publicisté vítáni mezi literáty a intelektuály. Suttnerová píše protiválečné romány, jezdí na mírové kongresy, obhajuje práva žen a zasloužila se o založení mezinárodního smírčího soudu v Haagu. V roce 1892 se manželé Suttnerovi sešli s Nobelem. Na tomto setkání vyslovil Nobel návrh předat část svého jmění nadaci k vyplácení ceny nejlepším vědcům z přírodních věd, literatury a míru. Byla to právě její zásluha, že se Nobel takto rozhodl. V rose 1905 se jako první žena na světě stala nositelkou Nobelovy ceny za mír. Zemřela 21. června 1914 ve Vídni. M. Přerost
9
...od nemoci ke zdraví...
NOVINKOU U NÁS JE VÝUKA STUDENTŮ, říká profesor MUDr.
JAN BARTONÍČEK, DrSc.
Od 1. ledna letošního roku působí v Ústřední vojenské nemocnici Oddělení ortopedie a traumatologie ÚVN Praha - Klinika traumatologie pohybového aparátu 1. LF UK a ÚVN Praha, která chce mj. oblast operativy rozšířit i o výkony, které se v ÚVN dříve dělaly jen málo nebo vůbec ne. Pracoviště ošetřuje všechna poranění pohybového aparátu, poskytuje akutní i plánovanou péči včetně totální náhrady kyčelního a kolenního kloubu, operační léčbu v oblasti velkých kloubů, rekonstrukční výkony na noze, artroskopii ramenního, kolenního a dalších kloubů atd.. Podílí se i na ošetřování polytraumatizovaných pacientů. Přednostou nové kliniky je profesor MUDr. Jan Bartoníček, DrSc. Prof. Bartoníček se narodil 23. srpna 1955 v Kladně, je ženatý, má dceru a dva syny. Mezi jeho koníčky patří archeologie, historie a sport. n Pane profesore, jaká je struktura kliniky, jejímž jste přednostou a jaké je spektrum její činnosti? Kliniku tvoří tři lůžkové stanice (aloplastická stanice, traumatologická stanice, stanice všeobecné ortopedie), ortopedická ambulance, úrazová ambulance v rámci oddělení Úrazového příjmu a operační sály. n Nová klinika pracuje teprve několik týdnů. Jaké máte první poznatky z jejího provozu? Klinika byla ustanovena od 1. ledna 2012. Co se týká zdravotně-preventivní péče, zřízení kliniky ji neovlivnilo. To, co bude nové, bude výuka studentů 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy (1. LF UK). n Jaký zájem o ortopedii mají studenti medicíny?
10
V současné době docházejí už rok na kliniku pravidelně tři studenti 6. ročníku, kteří se s ortopedií a traumatologií seznámili v 5. ročníku. Zúčastňují se práce především na sále, kde se velmi dobře zapracovali, takže jsou i pro nás přínosem. Navíc docházejí na Anatomický ústav 1. LF UK na kurz Klinické anatomie a rekonstrukčních výkonů pohybového aparátu. Tato kombinace je pro ně tou nejlepší školou. Podobně jsem začínal i já jako student a dodnes to považuji za optimální začátek. n Znamenal vznik kliniky i personální rozšíření? Kolik lékařů pracuje na vaší klinice? Neznamenal, výuku studentů budeme zvládat ve stejném počtu lékařů, kterých je nyní osmnáct. n Můžete nám laikům přiblížit vzájemné vazby ortopedie a traumatologie?
Traumatologie pohybového aparátu je nedílnou součástí ortopedie. Je třeba si uvědomit, že každý chirurgický obor má „svoji traumatologii“, např. břišní či hrudní chirurgie, neurochirurgie atd. Nedílnou součásti rozvoje medicíny je totiž její specializace. Dnes už ani v rámci jednoho oboru, jakým je např. ortopedie, není nikdo schopen zvládat všechny operační postupy. Proto nepřekvapí, že traumatolog, jako odborník ošetřující všechna poranění, dnes neexistuje. Většina traumatologů je v současné době specializována na traumatologii pohybového aparátu a dále integrují péči o polytraumatizované pacienty. Pokud je však třeba operovat úraz hlavy, hrudníku či břicha, volají si chirurgy daného oboru. To, co může laika mást, je fakt, že úrazy pohybového aparátu u nás ošetřují ortopédi, traumatologové a všeobecní chirurgové. Je to dáno historickým vývojem ve střední Evropě. Obdobná situace je např. v Německu, Rakousku či Švýcarsku. Naopak v USA nebo Velké Británii ošetřují traumata pohybového aparátu striktně ortopédi.
n Jaké je technické a přístrojové vybavení kliniky? Myslím, že po všech stránkách velmi dobré. Samozřejmě je průběžně doplňujeme a obnovujeme. n Který přístroj nebo technologii byste ke své práci ještě uvítal? Asi by to byly tzv. motodlahy pro pasivní procvičování pohybu v ramenním, loketním, kyčelním a kolenním kloubu v časném období po operaci. Všechny tyto dlahy máme a používáme, ale pokud by jich bylo více, určitě by se „uživily“. n Jakým počtem lůžek disponujete? V současné době máme 65 lůžek včetně pěti nadstandardních lůžek a pěti lůžek jednotky intenzivní péče. n Jaký podíl má vaše pracoviště na činnosti Traumacentra ÚVN, případně Emergency? Naše pracoviště je nedílnou součástí Traumacentra ÚVN a společně především s dalšími chirurgickými obory se podílí na ošetřování polytraumat. Samostatně pak ošetřujeme končetinová poranění a poranění pánve. n Jaký je Váš vztah k armádě? Jste voják? Voják už vzhledem k věku nejsem, ale základní vojenskou službu jsem absolvoval. Měl jsem štěstí, že jsme s kolegou nastoupili k útvaru, kde panovaly velmi dobré vztahy mezi velením útvaru a ošetřovnou. Navíc nás potkalo neuvěřitelné štěstí při nástupu. Hned první den jsme doplnili mužstvo důstojníků z povolání ve fotbalovém utkání proti vojákům základní služby. No, a protože jsme oba hrávali dlouhá léta fotbal aktivně, zasloužili jsme se v posledních minutách o těsné vítězství 1:0. Vzhledem k tomu, že to bylo první vítězství důstojnického sboru po několika letech, bylo o naší další vojenské kariéře rozhodnuto. Ale
vážně, nepovažuji ten rok vojny za ztracený čas. V podstatě jsme dělali obvodní lékaře nejen pro vojáky, ale i pro jejich příbuzné a někdy to bylo docela zajímavé. Navíc bylo dost volného času na studium. Jediným negativním momentem byla situace, kdy jsme měli jet potlačovat kontrarevoluci do Polska, to se však naštěstí nestalo. n Jaký je Váš profesní životopis a jak jste se stal přednostou kliniky v Ústřední vojenské nemocnici? Během studia jsem pracoval na Anatomickém ústavu 1. LF UK. Po promoci jsem nastoupil na Ortopedickou kliniku na Bulovce vedenou prof. Slavíkem. Zde jsem získal základní vzdělání a složil I. atestaci. Po čtyřech letech jsem přešel na nově budovanou ortopedickou kliniku ve Vinohradské nemocnici vedenou prof. Čechem. Zde jsem postupně složil II. atestaci z ortopedie, obhájil kandidátskou, habilitační (docentskou) práci a v r. 1993 vyhrál konkurz na místo přednosty. V roce 2004 jsem byl jmenován profesorem ortopedie. Funkci přednosty jsem zastával až do roku 2009, kdy jsem přešel na 1. LF UK a pracoval jak ve Fakultní Thomayerově nemocnici, tak na Anatomickém ústavu 1. LF UK. V roce 2010 jsem dostal nabídku od současného vedení ÚVN a po absolvování konkurzu jsem se stal od ledna 2011 primářem zdejšího ortopedického oddělení s cílem vybudovat kliniku. To se během roku podařilo, takže od ledna 2012 jsem přednostou kliniky. n Proč jste si za svůj obor vybral právě ortopedii? Možná za to může právě ÚVN. Moje matka byla na zdejší ortopedii opakovaně operována, já jsem za ní jako malý kluk docházel. To bylo moje první seznámení s ortopedií. Sám jsem se stal pacientem střešovické ortopedie jako medik, když jsem utrpěl úraz kolenního kloubu.
n Jaké operace jsou ve vašem oboru nejčastější? Z těch plánovaných jsou to především náhrady (aloplastika) kyčelního a kolenního kloubu a artroskopické operace kolenního kloubu. Z úrazových diagnóz jsou to zlomeniny horního konce stehenní kosti. n Dají se specifikovat vaši typičtí pacienti? Typický ortopedický pacient? Samozřejmě před operací kulhá o holi, po operaci si už jen hůlkou při chůzi lehce pohazuje. Ale vážně. Co se týká náhrad kloubů, jsou to muži i ženy, většinou po šedesátém roce věku. Pacientkám se zlomeninou horního konce stehenní kosti se blíží osmdesátka. Druhým extrémem jsou mladí pacienti - především muži, sportovci s poraněním kolenního kloubu. n Máte svoji osobní specializaci? Od začátku své profesní kariéry jsem se snažil naučit se toho co nejvíce. Kromě standardních ortopedických operací, jako jsou náhrady kyčelního a kolenního kloubu, jsou to rekonstrukční (nealoplastické) výkony na těchto kloubech a na kloubech nohy. Z traumatologických operací jsou to především nitrokloubní zlomeniny a dále rekonstrukční výkony po špatně zhojených zlomeninách. n Co je pro Vás nejlepším stimulem do práce? To, že mohu dělat obor, který jsem si sám vybral a který mne stále baví. Jiří Hruška foto: archiv a M. Přerost *** Druhou část rozhovoru s přednostou Oddělení ortopedie a traumatologie ÚVN Praha - Kliniky traumatologie pohybového aparátu 1. LF UK a ÚVN Praha profesorem MUDr. Janem Bartoníčkem, DrSc., přineseme v příštím čísle časopisu VELESLAVÍN39.
11
ČT PÁ SO ST ČT PÁ NE ST ČT PÁ SO NE ÚT ST ČT PÁ SO ST ČT PÁ SO
HOSTÉ : 05. 03. PO 06. 03. ÚT 10. 03. SO 25. 03. NE 26. 03. PO 27. 03. ÚT
ze 2012
HODINY JDOU POZPÁTKU HODINY JDOU POZPÁTKU LEVANDULE 16:00 KYTICE JÁ JSEM OTEC BEMLE A JÁ MATKA ŽEMLE MAMZELLE NITOUCHE LYSISTRATA (zájezd: Olomouc) ŽIVOT JE NÁHODA V OBNOŠENÝ VESTĚ A DNES HRAJEME JAZZ (host: Harmcore jazzband) LEVANDULE HODINY JDOU POZPÁTKU 16:00 HODINY JDOU POZPÁTKU (zájezd: Brno) MAMZELLE NITOUCHE HODINY JDOU POZPÁTKU VOCAĎ POCAĎ ANEB ZUZANA MÁ DOMA ZEBRU HODINY JDOU POZPÁTKU (zájezd: Bratislava) HODINY JDOU POZPÁTKU (zájezd: Bratislava) LEVANDULE MAMZELLE NITOUCHE DAL SI RŮŽI DO POLÍVKY KYTICE 16:00 VŠECHNOPÁRTY VŠECHNOPÁRTY FELIX HOLZMANN VČERA DNES A ZÍTRA TWO VOICES VŠECHNOPÁRTY GOSPEL TIME PARTY
Není-li uvedeno jinak, začátky představení v 19.00 hodin. Vstupenky již nejsou v prodeji v původní pokladně divadla Semafor, ale v „opchodě“ Klokočí přímo před divadlem. Otevřeno je ve všední dny od 13:00 do 19:00, v sobotu a v neděli pak vždy dvě hodiny před plánovaným představením.
b ř e z e n 2 012
01. 03. 02. 03. 03. 03. 07. 03. 08. 03. 09. 03. 11. 03. 14. 03. 15. 03. 16. 03. 17. 03. 18. 03. 20. 03. 21. 03. 22. 03. 23. 03. 24. 03. 28. 03. 29. 03. 30. 03. 31. 03.
DIVADLO SPEJBLA A HURVÍNKA 01.03. ČT 10.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 02.03. PÁ 10.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 03.03. SO 14.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 16.30 04.03. NE 14.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 16.30 06.03. ÚT 10.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 07.03. ST 10.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 07.03. st 19.00 TO NEJLEPŠÍ SE SPEJBLEM A HURVÍNKEM 08.03. ČT 10.00 HURVÍNKOVO DOBRODRUŽSTVÍ 09.03. PÁ 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 10.03. SO 14.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 16.30 11.03. NE 14.00 16.30 HURVÍNEK A ZRCADLO 13.03. ÚT 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 14.03. ST 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 14.03. st 19.00 SPEJBLOVO HUDEBNÍ ZMATINÉ 15.03. ČT 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 16.03. PÁ 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 17.03. SO 14.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 16.30 18.03. NE 14.00 16.30 HURVÍNEK A ZRCADLO 20.03. ÚT 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 20.03. ÚT 14.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 21.03. ST 10.00 HURVÍNEK A ZRCADLO 22.03. ČT 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 23.03. PÁ 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 23.03. PÁ 15.00 HURVÍNEK MEZI OSLY Představení s českými a japonskými titulky) 24.03. SO 14.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 16.30 25.03. NE 14.00 16.30 HURVÍNEK MEZI OSLY 27.03. ÚT 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 28.03. ST 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 28.03. st 19.00 O MYŠÍCH A LOUTKÁCH 29.03. ČT 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 30.03. PÁ 10.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 31.03. SO 14.00 HURVÍNEK MEZI OSLY 16.30
POKLADNA D S+H Dejvická 39, Praha 6, tel.: 224 316 784, PO - PÁ 10.00 – 14.00 hod. a 15.00–18.00 hod., SO/NE 13.00–17.00 hod. a půl hodiny před každým představením. Hrajeme-li představení pro dospělé je pokladna otevřena do 19.00 hod.
SOUTĚŽ! OTÁZKY REDAKTORA OTAZNÍKA Správná odpověď z minulého čísla zní: b) První úsek metra A mezi dnešní stanicí Dejvická (tehdy Leninova) a Náměstím Míru byl slavnostně zprovozněn 12. srpna 1978. Z došlých správných odpovědí jsme vylosovali 3 výherce, kteří obdrží knížku z nakladatelství FRAGMENT Zdeněk Svěrák - NOVÉ POVÍDKY.
1. Roman Fajt, Praha 6 l 2. Miroslav Vyskočil, Praha 6 l 3. Alena Švábová, Praha 6 Ceny si vyzvedněte do konce března 2012 v autosalonu Přerost a Švorc AUTO, Veleslavínská 39, Praha 6 v pracovní dny od 8 do 19 hodin nebo v sobotu od 8 do 13 hodin.
OTÁZKA 3/2012
Ve kterém roce obdržela Baronka Berta Sophia Felicitas von Suttner jako první žena na světě Nobelovu cenu za mír? a) 1855 l b) 1905 l c) 1959
Své odpovědi zasílejte na adresu: Veleslavín 39, redakce, Veleslavínská 39, 162 00 Praha 6, e-mail:
[email protected] SMS: 602 248 494, nejpozději do 20. března 2012, nezapomínejte k odpovědi připojit také své kontaktní údaje.
V březnu soutěžíme o tři knížky Osobnosti Prahy 6, kterou vydala Městská část Praha 6 ke svému 90. výročí v roce 2010.
T Ě Š Í M S E N A VA Š E O D P O V Ě D I !
VÁ Š R E D A K T O R O TA Z N Í K
Zajímavosti ze života živočichů 19. ZAJÍMAVÉ ZPŮSOBY PÉČE O MLÁĎATA Vyprávění o zajímavých způsobech péče o mláďata v říši ptáků ukončíme řádem běžců. Na novozélandských ostrovech žije podivný pták bez křídel a bez ocasu. Je to noční pták kivi jižní. Kromě odlišného způsobu péče o mláďata je zajímavý i tím, že má nejlépe ze všech ptáků vyvinutý čich. Nosní otvory má umístěny až na špičce dlouhého zobáku. Zobákem prohledává půdu a čichem nachází kořist (larvy hmyzu, brouky, pavouky i drobné
vejce. To byla celá účast samic na hnízdění, po vylíhnutí kuřat museli od nich samice oddělit, aby je nezabily. V kaliningradské zoo měli samce, který při sezení na vejcích vůbec nepřijímal potravu ani vodu a zřídka z hnízda vstával. Podle pozorování v moskevské zoologické zahradě samec emu při sezení na vejcích po dobu padesáti dvou dnů nepřijal žádnou potravu. Ztratil za tu dobu osm kilogramů (patnáct procent) své hmotnosti. Nandu pampový
Kivi jižní obratlovce). V době rozmnožování vyhrabává kivi nohama nehluboké nory, do kterých samička snese velké až půlkilové vejce. Samička sama má hmotnost asi dva a půl kilogramu. Vejce zahřívá pouze samec, zaleze do nory a téměř bez přerušení a bez potravy sedí na vejci plných osmdesát dní. Mládě se líhne již se zcela vyvinutým peřím. Když sameček vysedí mládě, samička snáší vejce druhé. I o tuto druhou snůšku přejímá péči sameček. Téměř půl roku sedí sameček kivi jižní v noře na vejcích. V savanách Jižní Ameriky žije nandu pampový. V době toku se kolem samce shromáždí pět – šest samic. V závěru toku vykrouží samec v zemi mělký mísovitý důlek, do kterého samice snáší vejce. Snůška obsahuje patnáct až šedesát vajec. Samice pouze snesou vejce a všechnu ostatní péči o vejce i mladé ponechávají na samci. Po čtyřiceti dnech sezení se líhnou první mláďata, samec se o ně stará pět týdnů. Až po této době se k nim připojují samice a celý rod se vydává savanou za potravou.
Po stepích Austrálie a Tanzanie se prohání emu australský. Samec vyhrabává v křoví nebo pod stromem velké hluboké hnízdo a vystýlá ho travou a listím. Samice snáší do hnízda osm až deset vajec. Vejce jsou dlouhá patnáct centimetrů a mají hmotnost více jak půl kilogramu (to je hmotnost asi patnácti vajec slepice). Samec sedí na vejcích šedesát dní, hájí hnízdo tvrdě před nepřáteli, ale i před matkou, která by vejce rozbila a vypila. Vylíhlá mláďata jsou roztomilá, brzy po vylíhnutí se pohybují kolem otce, jenž je po dva měsíce pečlivě vodí i zahřívá. Rodinný život emu hnědých je dobře známý ze zoologických zahrad. Ve frankfurtské zoologické zahradě po šestnácté hodině vždy samec z hnízda vstal, aby se trochu prošel. V tu dobu mu slepice sedaly na hnízdo a přidávaly další Emu australský
Nejznámější z řádu běžců je pštros dvouprstý žijící v suchých savanách a polopouštích Afriky a jihozápadní Asie. Ptáci se pohybují po savaně v hejnech
Pštros dvouprstý s jediným samcem a několika samicemi, z nichž je jedna „hlavní“. Všechny samice snáší veliká vejce do jediného společného hnízda, které má podobu pouhého dolíku v zemi. Když se soustředí vajec mnoho, hlavní samice je z hnízda odstraňuje, dbá, aby v hnízdě zůstala ta, které snesla ona. Samec sedí na hnízdě více než samice, hlavně pak v noci; oba sedí velmi vytrvale plných šest týdnů. Po vylíhnutí mladých zůstává samec jejich hlavním opatrovníkem, i když mu samičky pomáhají. Vodí kuřata savanou, pomáhá jim shánět potravu a brání je před nepřáteli. Stanislav Srnský
13
Svatební veletrh v
Letošní největší svatební veletrh v České republice se konal 10. až 12. února 2012 v Hotelu Diplomat v Praze 6. Přinesl nejen mnoho zajímavých nápadů a služeb, ale také cenná doporučení a zkušenosti pro nastávající svatebčany.
hotelu Diplomat
Veletrh poskytl jedinečnou příležitost zhlédnout nejnovější modely svatebních šatů v rámci několika módních přehlídek. Nespočetné množství svatebních šatů, prstýnků, rady s přípravou svatby, výběrem romantického místa a například i tipy na vytvoření nezapomenutelných svatebních fotografií nabídlo více než 100 vystavovatelů z nejrůznějších oborů.
���������������������
������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������������������������ ������������������������������������������������������������������������������������������������������������ ����������������������������������������������������������������������������������������������������������� ������������������������������������������������������������������������������������������������� �����������������������������������������������������������������������������������������������
�������������� ���������������������� ������������������������������� ����������������������������������������
�������������������� ������������������������� ������������������ ��������������������
�������������������� ����������������������� ���������������� ��������������������
���������������� �������������������������
