KSUL 81 INS 13993/2012-A-33
USNESENÍ
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kašparovou v insolvenční věci navrhovatele – věřitele Hellmutha Georga Funka, nar. 16.01.1974, trvale bytem Loheringstrasse 6, Lohmen, SRN, zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem kanceláře: Kollárova 18, Teplice, proti dlužníku AUTOCENTRUM lbl & Strnad spol. s r.o., IČO: 25013882, se sídlem Mírové náměstí 645, 417 42 Krupka 1, zastoupeného Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Vodičkova 33, 110 00 Praha 1, o návrhu na zahájení insolvenčního řízení, takto: I.
Insolvenční návrh navrhovatele doručený soudu dne 10.6.2012 se zamítá.
II.
Insolvenční navrhovatel je povinen do tří dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatit dlužníku k rukám právního zástupce dlužníka, advokáta Mgr. Bc. Ladislava Kočky, náhradu nákladů řízení ve výši 18.151,40 Kč včetně DPH (15.001,20 Kč + 21% DPH 3.150,20 Kč).
III.
Insolvenčnímu navrhovateli se vrací po právní moci tohoto usnesení složená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem po právní moci tohoto usnesení.
IV.
Soud vyzývá insolvenčního navrhovatele, aby ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto usnesení soudu sdělil číslo účtu, na který je možné vrátit složenou zálohu na náklady insolvenčního řízení.
V.
Soud ukládá insolvenčnímu navrhovateli, povinnost, aby ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000,-Kč, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem č. 3703-3024411/0710, v.s. 8144139932, vedený Českou národní bankou Praha, pobočka Ústí nad Labem, nebo hotově do pokladny v prvním patře zdejšího soudu.
pokračování
2
KSUL 81 INS 13993/2012
Odůvodnění: Dne 10.06.2012 byl soudu doručen návrh insolvenčního navrhovatele Hellmutha Georga Funka, nar. 16.01.1974, trvale bytem Loheringstrasse 6, Lohmen, SRN, zastoupeného JUDr. Janem Svobodou, advokátem se sídlem kanceláře: Kollárova 18, Teplice, proti dlužníku AUTOCENTRUM lbl & Strnad spol. s r.o., IČO: 25013882, se sídlem Mírové náměstí 645, 417 42 Krupka 1, zast. Mgr. Bc. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem Vodičkova 33, 110 00 Praha 1 na zahájení insolvenčního řízení. Ve svém návrhu navrhovatel uvádí, že má za dlužníkem pohledávku z titulu nevrácených půjček, které dlužníkovi poskytl v letech 2004 až 2007, a to na jistině ve výši 2.000.000,-Kč. Navrhovatel dále tvrdil, že smlouvy o půjčkách byly uzavřeny písemně a předmět půjčky předán dlužníku při jejich sepisu. Dlužník dluhy z půjček uznal písemně co do důvodu i výše dne 3.5.2007. Jako dalšího věřitele dlužníka navrhovatel uvedl Libora Waldhausera, Lenku Waldhauserovou a RWE Energie, a.s. Usnesením ze dne 14.6.2012, č.j. KSUL 81 INS 13993/2012-A-6, soud vyzval dlužníka k vyjádření se k podanému návrhu, zejména k vylíčení rozhodných skutečností, označených důkazů a připojení listin prokazujících jeho tvrzení a připojení listin, na něž se odvolává. Současně soud rozhodl podle § 128 odst. 3 IZ, aby dlužník předložil soudu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 IZ a současně dlužníka poučil, že pokud dlužník tuto uloženou povinnost nesplní, má se za to, že není schopen plnit své peněžité závazky (právní domněnka platební neschopnosti dle § 3 odst. 2 písm. d) IZ). Dne 26.6.2012 bylo soudu doručeno vyjádření dlužníka, ve kterém dlužník uvádí, že nárok uplatněný navrhovatelem neuznává. Zpochybňuje pravost a pravdivost uznání dluhu, které za dlužníka podepsal bývalý jednatel pan Pavel Ibl, neboť ze žádných písemností, včetně účetní evidence, nevyplývá, že by dlužník jakékoliv půjčky od navrhovatele skutečně přijal. Pochybnost o pravosti a pravdivosti listiny s uznáním dluhu je umocněna i skutečností, že funkce jednatele Pavla Ibla zanikla dne 2.1.1999, o čemž navrhovatel věděl, resp. musel vědět, neboť k faktickému zániku jeho jednatelského oprávnění došlo v souladu s platně uzavřenou společenskou smlouvou dlužníka k uvedenému datu. Po zániku funkce nebyl tedy pan Pavel Ibl oprávněn jménem dlužníka samostatně jednat, a proto nemohl dne 3.5.2007 podepisovat jakékoliv uznání dluhu a dlužníka tak případně zavazovat. Návrh označil za šikanozní. Dlužník má ve svém majetku nemovitosti nezatížené žádnými věcnými břemeny ani zástavními právy v hodnotě 3.200.000,-Kč, a proto navrhovateli nic nebránilo v tom, aby svého uspokojení dosáhl prostřednictvím nalézacího soudního řízení a výkonu rozhodnutí. Totéž dlužník zopakoval i ve svém vyjádření ze dne 22.4.2013. Na výzvu soudu navrhovatel zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000,-Kč. Protože dlužník s tvrzeným úpadkem nesouhlasil, nařídil soud v souladu s ustanovením § 133 odst. 2 IZ jednání k projednání insolvenčního návrhu. Jednání se uskutečnilo dne 3.7.2013. Při jednání byly provedeny listinné důkazy předložené všemi účastníky a účastníci se rovněž k projednávané věci vyjádřili.
pokračování
3
KSUL 81 INS 13993/2012
Soud se při jednání nejprve zabýval otázkou, zda navrhovatel řádně doložil své pohledávky a zda mu tedy svědčí aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu. Navrhovatel prokazuje svou pohledávku toliko písemným uznáním dluhu ze dne 3.5.2007. Z toho uznání dluhu soud zjistil jednak to, že toto uznání podepsal jménem dlužníka Pavel Ibl, jednak to, že předmětem uznání je dluh ze smluv o půjčkách uzavřených mezi věřitelem (navrhovatelem) a dlužníkem dne 10.1.2004 na částku 300.000,-Kč, dne 19.3.2004 na částku 600.000,-Kč, dne 2.6.2004 na částku 300.000,-Kč, dne 27.6.2004 na částku 300.000,-Kč, dne 13.3.2006 na částku 300.000,-Kč a dne 7.3.2007 na částku 200.000,-Kč. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku a shodně z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17.10.2008 (č.l.A-31/6 ins. spisu) vyplynulo, že v obchodním rejstříku byl vymazán statutární orgán dlužníka jednatel Pavel Ibl a zapsán u vymazávaného jednatele Pavla Ibla den zániku funkce dne 2.1.1999. Toto usnesení nabylo právní moci dne 8.11.2008. Úspěch věřitele, jenž se domáhá vydání rozhodnutí o úpadku, závisí v tomto řízení nejen na tom, zda bude osvědčen úpadek osoby, proti níž návrh směřuje, ale předpokladem dosažení pro navrhovatele příznivého výsledku řízení je i to, že prokáže, že k podání návrhu je oprávněn. Proto zákon vyžaduje, aby navrhovatel doložil, že proti dlužníkovi má splatnou pohledávku (§ 105 IZ), tj. aby připojil ke svému návrhu veškeré listiny, z nichž lze spolehlivě učinit závěr o existenci jeho splatné pohledávky. Doložením splatné pohledávky vůči dlužníku navrhující věřitel prokazuje své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) ve smyslu § 97 odst. 3 IZ. Pokud se navrhovateli nepodaří prokázat oprávnění k podání návrhu (jinými slovy, nedoloží-li existenci splatné pohledávky vůči dlužníkovi), musí soud insolvenční návrh zamítnout dle § 143 odst. 2 IZ bez ohledu na to, zda z dalších zjištění lze usuzovat na úpadek dlužníka. Podstatné pro projednávanou věc ovšem je, že navrhovatel nepředložil jednotlivé smlouvy o půjčkách a ze skutkových tvrzeních navrhovatele nevyplývá, kterým právním řádem se smlouvy o půjčkách (absentuje mimo jiné tvrzení ohledně místa uzavření smluv o půjčkách a předání peněz), a potažmo uznání závazku, řídí (za situace, kdy navrhovatel je občanem Spolkové republiky Německo). Nelze tedy určit, zda uznání závazku, přeloženého navrhovatelem, a o který navrhovatel opírá oprávnění podat insolvenční návrh, má náležitosti předvídané daném právním řádem (pokud by se právní úkon řídil např. právním řádem České republiky, a to obchodním zákoníkem, ust. § 323). Stran smluv o půjček uzavřených po 1.5.2004, tedy po datu přistoupení České republiky k Evropské unii, dopadá na daný smluvní vztah Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (sdělení MZV 64/2006 Sb.m.s.), podle jejíhož čl.3 se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo vyplývat s dostatečnou jistotou z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle čl. 4 odstavec 1 v míře, ve které nebylo právo rozhodné pro smlouvu zvoleno v souladu s článkem 3, se smlouva řídí právem země, s níž nejúžeji souvisí. Podle čl. 4 odstavec 2 s výhradou odstavce 5 tohoto článku platí, že smlouva nejúžeji souvisí se zemí, v níž má strana, která je povinna plnit předmět smlouvy, v době uzavření smlouvy obvyklé bydliště nebo v případě obchodní společnosti, sdružení nebo právnické osoby ústředí. S ohledem na bydliště půjčitele by proto v případě, kdy rozhodné právo pro smlouvu nebylo
pokračování
4
KSUL 81 INS 13993/2012
zvoleno, bylo rozhodné německé právo. V projednávané věci však skutková tvrzení k určení rozhodného práva chybí. Navíc, i za předpokladu, že by rozhodným právem bylo právo České Republiky, nemohl by soud podanému návrhu vyhovět. Z provedených důkazů je nepochybné, že uznání závazku podepsal jménem dlužníka pan Pavel Ibl, bývalý jednatel dlužníka, jemuž funkce jednatele zanikla dne 2.1.1999. Zda ovšem navrhovatel jednal či nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, tedy zda mu byly známy příslušné doklady splňující zákonem stanovené náležitosti, na základě nichž by bylo možno u příslušného rejstříkového soudu s úspěchem podat návrh na zápis údaje o zániku funkce jednatele pan Pavla Ibla do obchodního rejstříku, je sporné. Zápisy do obchodního rejstříku spočívají na principu materiální publicity působí ve formálním a materiálním smyslu. Princip materiální publicity znamená, že údaje zapsané v obchodním rejstříku jsou právně účinné navenek i v případě, že neodpovídají skutečnému stavu, jsou-li splněny podmínky uplatnění principu materiální publicity. Platí tedy, že dokud skutečnosti zapsané v obchodním rejstříku nejsou vymazány nebo změněny, jsou účinné vůči každému a nikdo se nemůže dovolávat vůči jednajícímu, že zápis v obchodním rejstříku již neodpovídá skutečnosti, ledaže by jednající nejednal v důvěře v zápis v obchodním rejstříku, protože mu rozpor se skutečností byl znám. Třetí osoba je chráněna ust. § 29 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož proti tomu, kdo jednán v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Zavazuje proto obchodní společnost právní úkon toho, kdo je v obchodním rejstříku zapsán jako statutární orgán, i když už statutárním orgánem není. Podmínkou však je, že třetí osoba, vůči níž byl právní úkon učiněn, byla v dobré víře, že jedná se statutárním orgánem oprávněným jednat. Důkazní břemeno o známosti údaje třetí osobou leží na osobě, jíž se zápis týká (k tomu srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 30 Cdo 3172/2007 ze dne 6.1.2010). K prokázání pohledávky navrhovatele by tak soud musel provádět velmi rozsáhlé dokazování, které by nepochybně znamenalo účastnický výslech navrhovatele a výsledch svědka pana Pavla Ibla (ke zjištění, kde byly smlouvy o půjčkách uzavřeny, kde byly panu Iblovi předány finanční prostředky, jaké byly vztahy mezi navrhovatelem a panem Pavlem Iblem, jakož i dalších skutečností k prokázání, že navrhovatel věděl nebo musel vědět, že nejedná se statutárním orgánem oprávněným jednat). Takovéto dokazování však zcela jednoznačně přesahuje rozsah dokazování přípustného v insolvenčním řízení a k takovému dokazování je povolán pouze nalézací soud. V insolvenčním řízení je v tomto směru aplikovatelné stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (č.52/98), podle kterého povaha řízení o návrhu věřitele na prohlášení konkursu nevylučuje, aby soud o skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, prováděl dokazování o tom, zda pohledávka věřitele skutečně existuje, ale není povolán k tomu, aby ke zjištění této skutečnosti prováděl rozsáhlé dokazování. Zjistí-li tak soud, že k závěru o existenci splatné pohledávky věřitele je třeba takové dokazování provádět, pak návrh (bez ohledu na to, zda účastníci učinili důkazní návrhy ve výše uvedeném směru či nikoliv) zamítne proto, že věřitel svou pohledávku za dlužníkem nedoložil. Ze shodného důvodu soud zamítl návrhy dlužníka na provedení důkazu výslechy svědků.
pokračování
5
KSUL 81 INS 13993/2012
Soud tedy po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že navrhovatel neosvědčil existenci své splatné pohledávky za dlužníkem, a proto soud návrh navrhovatele zamítl pro nedostatek aktivní legitimace navrhovatele. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, tak tato podle § 142 občanského soudního řádu náleží dlužníku, který byl ve věci plně úspěšný. Dne 4.7.2013 bylo soudu doručeno vyúčtování nákladů právního zastoupení dlužníka. Dlužník tímto podáním uplatnil nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 82.039,45 Kč včetně DPH. Soud předložené vyúčtování překontroloval a dospěl k následujícím závěrům. Při absenci zvláštního právního předpisu o sazbách odměny za zastupování stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni je namístě postup dle § 151 odst. 2 věty první část věty za středníkem o.s.ř. Dlužníku tak náleží odměna za zastupování stanovená podle § 6 vyhl. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za zastupování právních služeb (advokátní tarif) ve výši 12.400,-Kč (tarifní hodnota dle § 9 odst. 4 cit. vyhlášky v platném znění 50.000,-Kč, sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky 3.100,- Kč; pakliže je tato sazba odměny přiměřená za právní služby poskytnuté v roce 2013, považuje soud, vzhledem k přechodnému ustanovení zákona č. 486/2012 Sb. a absenci konkrétního ustanovení upravující tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v insolvenčním řízení v roce 2012, za přiměřenou tuto sazbu odměny rovněž za právní služby poskytnuté v roce 2012). Dále dlužníku náleží režijní paušál podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 4 úkony právní služby po 300,- Kč za jeden úkon právní služby v celkové výši 1.200,- Kč. Dlužníku náleží rovněž náhrada za promeškaný čas ve výši 4 půlhodin po 100,-Kč za jednu půlhodinu, celkem tedy 400,-Kč (§ 14 odst. 3 vyhl.č.177/1997 Sb., advokátní tarif). Náhrada za použití osobního automobilu byla stanovena v souladu s ust. § 157 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. a § 1 a 4 vyhlášky č. 472/2012 Sb. Při sazbě 3,60 Kč za kilometr a ujetých 174 km z Prahy do Ústí nad Labem a zpět náleží dlužníku základní náhrada 626,40 Kč. Spotřeba paliva činí dle technického průkazu 5,9 l/100 km, cena nafty činí 36,50 Kč, náhrada výdajů za potřebované pohonné hmoty proto činí 374,80 Kč. Celková výše cestovních náhrad proto činí 1.001,20 Kč. K doložení cestovních náhrad dlužník řádně doložil kopii technického průkazu vozidla. Celkově tedy soud dospěl k částce 15.001,20 Kč. Protože právní zástupce dlužníka je plátcem DPH, je nutno náhradu nákladů právního zastoupení zvýšit o 21% DPH. Celková částka, která tedy má být navrhovatelem dlužníku zaplacena, činí 18.151,40 Kč. Insolvenční navrhovatel zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Za situace, kdy soud insolvenční návrh zamítl, nedošlo k ustanovení osoby insolvenčního správce, jehož náklady a odměnu by bylo třeba ze složeného zálohy hradit, rozhodl soud o vrácení zálohy navrhovateli. V souladu s ustanovením § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 549/1991 o soudních poplatcích soud vyměřil navrhovateli povinnost zaplatit soudní poplatek, který činí podle položky 4 odst. 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků 2.000,- Kč.
pokračování
6
KSUL 81 INS 13993/2012
Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího (§ 145 IZ a § 204 odst. 1 o. s. ř.); právo odvolání proti výroku I. má pouze insolvenční navrhovatel. (§ 145 odst. 2 IZ). Nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, přistoupí soud k vymáhání poplatku. Má-li poplatník (navrhovatel) za to, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků, může u soudu prvního stupně podat návrh, aby mu bylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, a to i se zpětnou účinností. Jestliže soud jeho návrhu vyhoví, je zproštěn povinnosti platit soudní poplatky; poplatky zaplacené před rozhodnutím o přiznání osvobození od soudních poplatků se však nevracejí. Dlužník je oprávněn po uplynutí 3 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí požádat o vyškrtnutí ze seznamu dlužníků v insolvenčním rejstříku. Údaje dlužníka soud znepřístupní do 15 dnů od doručení žádosti dlužníka (§ 425 odst. 1 IZ).
V Ústí nad Labem dne 11. července 2013 JUDr. Jana Kašparová v. r. samosoudkyně
Za správnost vyhotovení: Martina Pánková
