2011

Zpravodaj oveček Dobrého Pastýře --------------------------------------------------------------------4. ročník 2. číslo 11/2011

Prožívat advent znamená vědět, kam jdu a co chci Advent, tj. příchod /z lat. advenio/, nám pokaždé, když postupně zažínáme svíce na adventním věnci, připomíná příchod Boha na tento svět, když se Ježíš narodil v Betlémě. O tomto příchodu jsme snad už mnoho slyšeli. V čase letošního adventu bychom se mohli zamyslet nad naším příchodem k Bohu. O čem mluví naše postoje a skutky? Stojí nám Bůh za povšimnutí? Nenecháváme ho kdesi zastrčeného, jako tenkrát v betlémském chlévě? Musíme si přiznat, že Bůh je ve svém příchodu důslednější! Více než 800 let před ním, oznamuje tuto skutečnost hlasem svých proroků, aby připravil lidstvo na tuto událost. Co dělám já, abych se připravil na příchod k Bohu, na setkání s Ním? Jestli chci znát Boha víc než jenom z pouček Katechismu, potřebuji najít k němu přístup, odstranit to, co mi brání dostat se k němu blíž, abych ho mohl poznat jako dárce pravého pokoje, pravou Lásku. Pokoj totiž člověk nenaleze, když zavře děti do pokoje si hrát, aby on měl víc času na TV, ani když dá bezdomovci pár drobných pro dobrý pocit, že udělal dobrou věc. Pomoc druhému, když to on potřebuje a mně to něco stojí; chvilka ztišení a uvažování o Bohu a o sobě, kterou si najdu i přes množství povinností; čtení Božího slova ve chvíli, kdy bych, podle mého uvážení, mohl dělat i „užitečnější“ věci – to všechno může být mým přiblížením se k Bohu, mým skutečným adventem, pokud to nezůstane jako událost ohraničena čtyřmi týdny nebo několika svátečnými dny, ale bude to životní postoj vyjadřující mé nitro, podstatu mého Já – to, kým jsem a co hledám. Člověk totiž může druhého obdarovat krásnými dárky, ale tím nezakryje skutečnost, že opravdu může dát jenom to, co nosí v sobě… P. Pavel Jombík, administrátor

2

Požehnání z Jeruzaléma Jestliže jsi dnes ráno vstal a cítíš se víc zdravý než nemocný, dostalo se ti víc požehnání než milionu těch, kteří tento týden nepřežijí. Jestliže jsi dosud nezažil hrůzu války, osamělost ve vězení, agonii mučení nebo svíravou bolest hladu, jsi na tom lépe než 500 milionů lidí ve světě. Jestliže se můžeš zúčastnit shromáždění věřících beze strachu z pronásledování, mučení a smrti, dostává se ti více požehnání než třem miliardám lidí na světě. Jestliže máš v ledničce jídlo, jsi-li oblečen, máš-li střechu nad hlavou a místo na přespání, jsi bohatší než 75% lidí na světě. Jestliže máš peníze v bance nebo jen peněžence a můžeš dát pár drobných někde na misku, patříš mezi 8% nejbohatších lidí na světě. Jestliže můžeš někoho vzít za ruku, obejmout ho, nebo alespoň dotknout jeho ramene, dostává se ti požehnání, protože tak nabízíš uzdravující dotek. Jestliže můžeš přečíst nebo slyšet toto poselství, dostal jsi dvojí požehnání: někdo na tebe myslí a ty ses to dozvěděl; dvě miliardy lidí neumějí číst a psát. Krátké zamyšlení o významu zvonů Zvony a zvonění Zvony neodmyslitelně patří ke křesťanské tradici a k naší kultuře, která byla je křesťanstvím utvářena. Tak jako kostely a kaple jsou viditelným znamením vztahu člověka k Bohu, tak je hlas zvonů slyšitelným znamením tohoto vztahu. Je znamením volání Boha k člověku i člověka k Bohu. Zvon mluví svým srdcem. Kostel bez zvonu je němý, jak jako zvon i člověk bez srdce. Hlas zvonu Oznamuje Kritovo vzkříšení Zve k modlitbě „Anděl Páně“ Zve věřící k bohoslužbě (ráno, v poledne a večer) Připomíná smrt Pána Ježíše (každý pátek v 15 hod kromě Velkého Pátku, kdy všechny zvony mlčí) Upozorňuje na proměňování (nejdůležitější okamžik mše sv., kdy se z chleba a vína stává Tělo a Krev Krista) Vybízí k modlitbě za zemřelé (po oznámení smrti 5 min.) Dává slyšitelný rozměr slavnostním příležitostem (církevní slavnosti, svatby, pohřby,…) Pomodli se křesťane, nežli život přestane.

3

* * * CO SE UDÁLO OD POSLEDNÍCH OVEČEK? * * * Cyklovýlet 2011 Nezadržitelně se nám blíží zima. Kola jsme pomalu ale jistě zazimovali, uložili do garáží nebo sklepů, spočítali najeté kilometry, píchnuté duše, ztracené odrazky… a to je ten pravý čas ohlédnout se za letošním cyklovýletováním. Možná si z předchozích čísel Oveček pamatujete něco o cyklovýletech naší mládeže. Letos se uskutečnil už třetí. Jako vždy se vše plánovalo dlouho dopředu. Těšila jsem se, že si to letos užiju jako účastník. Každý, kdo někdy cokoli organizoval, jistě chápe. Leč tak nějak ta organizace zase zbyla na mě  Ale což. Aspoň má pak člověk všechno pod kontrolou a ví, co se bude dít, říkala jsem si. Z tohoto omylu mě ovšem stejně jako vloni vyvedly nečekané zvraty, které se udály jen pár dní před odjezdem. Tak například neplánovaně přesunutý Farní den na den našeho odjezdu (26.6.), neustálé změny trasy, kdy jsme do ní potřebovali zakomponovat třeba úterní ranní mši na Hostýně, postupné ubývání potencionálních účastníků… Nakonec to dopadlo tak, že jsme jeli jen ve třech – já, Honza Kundrát a otec Janko. Ze začátku mě to, přiznávám, docela štvalo a mrzelo, protože plánování a organizace zabraly spoustu drahocenného času. Nicméně, ukázalo se, že i takovéto akce mají smysl a své kouzlo a parádně jsme si ji užili. Začali jsme vlastně už na Farním dnu. Po příjemném koncertu scholy se na farní zahradě opékalo, vykládalo, jedlo a pilo… Ale o tom v jiném článku. Když se blížila šestá hodina večerní, začala jsem být malinko nervózní, jestli stihneme ještě dneska odjet. Podařilo se nám to jen asi hodinku před setměním. Fara v Rajnochovicích, kam jsme měli ten večer dojet, naštěstí není příliš daleko a na „rozšlapání“ se to ukázalo jako akorátně dlouhý úsek. Nikdy jsem na zdejší faře nebyla. Překvapilo mě, jak perfektně ji mají uzpůsobenou pro různá setkání mladých i starších, je zde spousta prostoru, možnosti ubytování, a korunou toho všeho byla vám mnohým jistě známá podzemní kaple, kde jsme měli pak v pondělí ráno mši. Ubytovali jsme se a začali vymýšlet trasu. Jak to udělat, abychom byli v pondělí večer na Hostýně a zároveň se i někam podívali (nejkratší trasa Rajnochovice-Hostýn by zabrala jen pár hodin). Rozhodli jsme se pro Troják-Lukov-Rusavu a Hostýn. Ráno jsme královsky posnídali. Byly to téměř švédské stoly, toliko dobrot. Vlastně nevím, jestli to zařídil otec Janko anebo otec Kamil, zdejší farář. Každopádně to byl parádní začátek. Společnost nám dělal otec Jiří, místní kaplan. Toho teď zrovna čekalo období

4

přípravy na změny, protože bude v Rajnochovících následující léta dělat faráře. Nahradí tak otce Kamila. Čekali jsme ještě, zda se k nám přidá Vlaďka, ale nakonec to neklaplo, a tak jsme se po mši a požehnání na cestu vydali směr Troják. Cesta ubíhala rychleji, než jsme mysleli. Přeci jen to s námi a naší kondičkou ještě nebude tak zlé. Sjezd z Trojáku je neskutečný. Posunuli jsme se po mapě o takový kus za tak krátkou dobu! Načež jsme pochopili, že propočty vzdáleností a času, za který je urazíme, budou jaksi nerealistické. A tak jsme nic nehrotili, jeli piánko, když měl někdo hlad nebo žízeň, tak se zastavilo, když jsme nevěděli, kudy dál, ptali jsme se místních (Ano, zkušenosti z minula praví, že domorodci jsou lepší než kdejaká mapa) a pomalu jsme se blížili k Lukovu. Našim cílem byl hrad. Podle mapy se jevil blízko, ale do kopce. Podle paní z Kašavy a jiné paní z Vlčkové byl daleko a jen do několika menších kopců. No… obkroužili jsme ho snad ze všech stran, ale bohužel, nedobyli jsme jej. Zlákala nás perfektní asfaltová cyklostezka, která byla s kopce a dovedla nás jen do vesnice. Inu, hledání a cesty do kopců jsou vždy obtížné, cesta dolů snažší… A tak jsme si v Lukově dali výborný oběd – já lehký salátek, chlapi neodolali svíčkové a tak se nacpali, že mohlo pomoct jedině pivo. Poseděli jsme, povykládali (ono za jízdy to moc nejde) a vymysleli, že když už jsme tak blízko Štípy, tak se podíváme i tam. Štípecký kostel se právě opravoval. Všude uvnitř stálo lešení. Okolo pusto a prázdno. Napadlo mě, jak odlišně působí to místo, když tam zrovna není pouť anebo alespoň nedělní bohoslužba. Čas poskočil a bylo třeba vydat se dále. Když jsme o půl páté unavení odpočívali kdesi u Lukovečku a před sebou měli kopec Hrubá Malíková a Hostýn v nedohlednu, vůbec to nevypadalo, že tam dojedeme. A když, tak rozhodně ne za světla. Při cestě na onen kopec mě opět napadalo, jak těžká a dlouhá bývá cesta vzhůru, a jak rychle pak člověk může sjet dolů, anebo… padnout? Z počátku to vypadalo, že kopec statečně vyšlapeme a cesta na Rusavu nebude mít dlouhého trvání. Opak byl však pravdou. Myslím, že jsme nebyli ani v půlce, a všichni jsme postupně sesedali ze sedátek a věnovali se zdravé procházce – ano, nakonec jsme opravdu spíše tlačili. Celý proces tlačení kol pak doprovázela neustálá kontrola nadmořské výšky pomocí navigace a přemýšlení, za kterou zatáčkou by už mohl být nejvyšší bod, a my budeme moci opět sednout na kola. V průběhu jsme pochopili, že navigace není až tak přesná, jak se zprvu zdálo. Když nám po pěti minutách šlapání do kopce ukázala o 30 metrů nižší nadmořskou výšku, než předtím, spoléhali jsme se dále raděj na naše pozorovací schopnosti a odhad. Hurá,

5

vrchol dobyt! Přes stromy sice nebylo moc vidět, takže „krásná panoramata“ se nekonala. Cestu dolů jsme si ale s notnou dávkou zadostiučinění užili, méně už naše brzdy  V Rusavě jsme si chtěli dát večeři. Přece jen nám po tom výstupu trochu vyhládlo. Všude už ale zavírali, nebo měli zavřeno. Pokračovali jsme tedy do Brusného, což se ukázalo jako dobrá volba. Místní bývalý mlýn nabízel řadu dobrot. Chlapi si samozřejmě dali řízky, jak jinak. Ale ne ledajaké. Byl to řízek přes půl talíře a aspoň centimetr hrubý. No labužnicky si to vychutnávali a nadlábli se statečně. Sluníčko už bylo nízko nad obzorem a my se odtamtud nějak nemohli vyhrabat. Komu by se taky chtělo po tolika kilometrech, s plným břichem a vidinou dalšího šlapání do kopce? Nic naplat, statečně jsme se odhodlali a vyrazili dál. Do Bystřice se nám už nechtělo, a tak jsme na mapě našli cestu na Hostýn ze Slavkova. To jsme ještě netušili, co jsme si to na sebe ušili za bič. Ona by se možná dala i vyjet na kole, ale to bychom si nesměli vymyslet zkratku. Netroufám si odhadnout, jaký sklon měla ta pěšina vzhůru, nicméně přední kolo se jaksi záhadně dostávalo až nad hlavu a s batohem na zádech se šlo dost těžko, ani mluvit se nám u toho nechtělo. Kdo to vymyslel???!!!! Po téměř tři čtvrtě hodině stoupání nás nahoře jako odměna čekal výhled na kouzelný západ slunce. Bylo kolem půl desáté – ten pravý čas jít se neohlášeně ubytovat. Správce, nebo kdo to byl, z toho radost neměl. Ba naopak. Skoro jsme litovali, že jsme nezůstali spát raděj pod širákem. Nicméně vše se nakonec povedlo a z poutního domu ze třetího patra jsme měli okolní vesnice jako na dlani. Mile nás překvapila i kaple, která byla jen několik kroků od našich pokojů. Pozdní hodina nás neodradila od krátké procházky a posezení s modlitbou před kostelem. Nasávali jsme onu tajemně kouzelnou atmosféru teplé noci na poutním místě a těšili jsme se z toho, že jsme to nevzdali a šťastně dorazili až sem… Tu noc jsme spali, jako by nás do vody hodili. Tedy až na otce, kterému po všem tom jídle nebylo nadvakrát dobře. Ráno nás čekal brzký budíček a snídaně. V 9 se konala mše pro kněze z celé diecéze za vlastní posvěcení. Protože otec s Honzou zaspali, malinko jsme nestíhali. Nicméně urychlili jsme snídani a v 9 stáli v chrámu. Toliko kněží pohromadě jsem dlouho neviděla. Naživo vlastně ještě nikdy. Dalším nečekaným překvapením bylo, že mši sloužil kardinál Miloslav Vlk spolu s biskupy Janem Graubnerem a Josefem Hrdličkou. Tomu říkám ve všední den vskutku nevšední mše! Kardinál Vlk povídal při kázání o jednom svém hlubokém zážitku

6

z období totality, kdy zametal ulice. Ptal se Boha, proč takové ponížení, když studoval na kněze, jenž má být váženou osobou. Skrze Ducha Svatého se mu dostalo odpovědi, že je to proto, aby se naučil sloužit lidem a hlavně pokoře. Po mši následoval pro kněze ještě další program. Já s Honzou jsme přemýšleli, co zatím budeme dělat. V bazilice ale začalo být rušno. Jak jsme záhy pochopili, chystala se tam svatba. V úterý? Zvláštní. Nechyběly televizní kamery, pompézní výzdoba, nevěsta v nádherných šatech… a velmi charismatický kněz – P. James Manjackal. Dověděli jsme se, že je z Indie. Mši se ale snažil vést v češtině. V paměti mi zůstala část jeho kázání: mluvil o malém chlapci, který byl podle jeho učitele hloupý. Stále nedokázal pochopit, že 1 + 1 jsou 2 a ne jedna. Chlapec ho ale vzal po škole k řece. Šli kousek proti proudu až k soutoku. Tady mohl učitel názorně vidět, že dvě řeky se spojí v jednu a že tedy 1 + 1 je 1. Pak jej vzal domů a představil mu své rodiče. I oni byli dva, avšak tvořili jednu rodinu, jeden domov. Vždyť podle listu Efezským „Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo.“ Zdálo by se, že na tom vlastně ti dva ztratí, ale opak je pravdou. Budou sice jedno, ale mnohem silnější – jako ty dvě malé řeky, které se spojí v jednu velkou. Svatební obřad trval dlouho, a tak nás tam otec Janko po jejich programu zastihl. Po obědě jsme si dali krátkou procházku k rozhledně a odpočinek v trávě. Bylo úžasné nikam nespěchat a moct si to všechno pohodově užívat. Setkali jsme se ještě s několika známými kněžími, mezi nimi i s otcem Utíkalem, otcem Janem s Kelče, Kamilem Obrem z Rajnochovic a naším otcem Pavlem. Kolem čtvrté jsme se konečně dostali k odjezdu. Vychutnali jsme si rychlý sjezd do Bystřice, když tu si otec Janko uvědomil, že nemá bundu. Co teď? Poté, co obvolal několik známých kněží, projel se s otcem Janem na Hostýn a zpět (bezvýsledně), dali jsme si zákusek v cukrárně a jali se šlapat zpět na Hostýn v naději, že bundu ztratil někde cestou, a že ji tudíž někde po cestě najdeme. Potřetí se mi vybavila myšlenka o tom, jak snadno se člověk dostane dolů, ale cesta zpátky vzhůru vyžaduje spoustu sil… Když jsme došlapali až nahoru, naděje nás opustila – bundu jsme nenašli. Byl čas večeře. V poutních domech měli v restauracích už zavřeno, ale protože Bůh nás na naší cestě neopouštěl, objevili jsme jeden otevřený krámek. Sympatická paní na nás hned: „Co si dáte, slečno? A co si dáte vy, kluci?“, což otce Janka trochu zaskočilo. Nicméně nenechal na sobě nic znát, a když nám nachystala párky v rohlíku a bramboráčky a k tomu točené pivo, mohli jsme spokojeně

7

a s plnými žaludky přemýšlet, co dál. Přeci jen už bylo něco kolem sedmé večer. Znovu do Bystřice se nám už nechtělo. Riskli jsme tedy Hostýnskou magistrálu. Trochu odvážné v tak pozdní hodině, když většina cesty prochází lesem. Odvaha se nám částečně vymstila, když otec Janko pak v dosti pokročilém šeru přehlédl kořen stromu v cestě a přeletěl přes řídítka. Vypadalo to hrůzostrašně. Docela jsme se o otce v tu chvíli báli a doufali, že se mu nestalo něco vážného. Naštěstí z toho bylo jen několik odřenin a naražené koleno, pár šrámů na kole a pokřivené brýle, a nejspíš taky šok. Uf. Bylo ale třeba jet dále. Čekal nás ještě kus cesty. Do Rajnochovic a pak dál do Kunovic jsme z Tesáku jeli už víceméně po paměti. Vše zahalila tma. S jízdou v noci se nepočítalo, takže jsme měli, tuším, jen jedno světlo a měsíc svítil slabě. Dobrodružný to závěr. Nicméně jsme zdárně zdolali i poslední kilometry, v Kunovicích se rozloučili a rozjeli se každý směrem ke svému domovu. Může se zdát, že jsme na našem cyklovýletě pořád jen jedli nebo šlapali do pedálů. Pravdou však je, že jsme se i často modlili – v Rajnochovicích na faře, cestou u různých křížků, kostelů, před jídlem, ve Štípě, na Hostýně, v poledne Anděl páně. A tak nás Pán provázel celou cestu a (skoro) ve zdraví dovedl až domů. Díky, „kuci“  Mottem anebo poučením ze třetího cyklovýletu se pro mě stala ona na vlastní kůži několikrát zažitá zkušenost, jak obtížné je někdy hledat cestu (přesto, že máte mapu anebo se můžete zeptat lidí okolo) či stoupat nahoru, do kopce. Obrazně řečeno – hledat cestu k Bohu, snažit se být lepším člověkem. A taky, jak lehce se můžeme nechat svést lákavě snadnou cestou dolů, jak snadno můžeme klesnout a jak rychle… Jitka Martínková, Honza Kundrát

8

Jednota Orel Kunovice Soutěž „O kunovickou zlatou kosu“ V sobotu 18. června 2011 se konala soutěž v sečení kosou. Na louce pod rybníkem soutěžilo sedm sekáčů na dílcích o rozměru 15 krát 5 metrů. Za nejrychlejší čas 8,57 minut si pan Martin Klečka z Podhradní Lhoty odnesl hlavní cenu – kosu. Druhý skončil pan František Taichl z Kunovic a na třetím místě se umístil pan Zbyněk Bambušek z Loučky. Děkujeme všem sponzorům, organizátorům i divákům za podporu této akce. Camino de Santiago 2011 V pátek 5. srpna 2011 se vydali zástupci Orla Kunovice na svatojakubskou cyklopouť do Santiaga de Compostela. Pouť organizoval Orel Uherský Brod. Celkem 133 účastníků z Česka a Slovenska se vydalo třemi autobusy s přívěsy na kola směrem přes Chamonix, Lurdy do Burgosu ve Španělsku. Po slavnostním uvítání biskupem a zástupci města se účastníci vydali na první ze 7 etap s cílem ve světoznámém poutním místě. Celkem jsme našlapali 550 km po cestách i historických chodnících. Na závěr cyklopouti jsme navštívili Finisterru - konec světa. Po dnu odpočinku v Santiagu jsme se přesunuli do Madridu na světové setkání mládeže se sv. Otcem Benediktem XVI. Po skončení setkání s krásnými zážitky jsme se vrátili domů. Josef Hruška Sbor svatého Huberta ve Fryštáku V sobotu 13. srpna 2011 se v krásně vyzdobeném farním kostele sv. Mikuláše ve Fryštáku uskutečnila pro místní věřící zatím ještě nevídaná (a hlavně neslýchaná věc). Při mši svaté, kterou sloužil místní duchovní - otec Miroslav Dibelka, za hraběte Jana Nekeše z Landeku a živé i zemřelé členy singulárních společností, se představili Holešovští trubači (trio lesních rohů) a náš Pěvecký sbor svatého Huberta z Loučky. Společně zde přednesli mysliveckou mši. Hlavně myslivci a „singuláry“ zcela zaplněný kostel ocenil jejich výkon závěrečným dlouhotrvajícím potleskem. Vystoupení Pěveckého sboru svatého Huberta ve Fryštáku, pod vedením Mgr. Karolíny Kutálkové, bylo opravdu velkým zážitkem pro všechny zúčastněné. Přejeme pěveckému sboru do dalších aktivit hodně úspěchů a radosti ze zpívání. za farníky Jarmila Čajanová

9

Návštěva zvonařské dílny Na sobotu 3. září byl obecním úřadem naplánován a domluven zájezd do zvonařské dílny v Brodku u Přerova, kde odlévali zvony pro naši kapli v Kunovicích. Za krásného počasí jsme po obědě odjeli v ne úplně zaplněném autobuse a prožili jsme krásné odpoledne. V Brodku nás velice mile přijali a provedli nás dílnou, kde se zvony odlévají. Žasli jsme, protože snad všichni čekali dobře zařízenou výrobní halu, a zatím nás vítal rodinný dům, který měl na dvoře nijak zvlášť velké prostory a v nich vzniká nádherná práce několika lidí, která jméno naší vlasti šíří až v Americe! Z primitivní, velmi těžké práce, prováděné starodávným zděděným způsobem, a kterou neulehčuje žádná moderní technika, se vytvoří zvon, který se okrášlí, dostane jméno a pak po staletí svým hlasem zdobí místa určení. Ještě další zastávku jsme měli v Dubu nad Moravou, kde slavili pouť. V nádherném kostele Očišťování Panny Marie jsme prožili mši svatou s naším otcem Janem Rymbalou. Měli jsme domluveno setkání se zdejším farářem Janem Korekem, který nás provedl a seznámil se všemi prostory patřícími ke kostelu. Už při vstupu do kostela jsme obdivovali nádhernou výzdobu ze zrní a obilných klasů v různých zvláštních až dvoumetrových tvarech. Také prostory ve farních budovách jako lovecký salonek, vinotéka, stodola sloužící ke společenským účelům i ubytovací prostory. Zde jsme se občerstvili každý podle svého a ještě stihli shlédnout něco z pouťových atrakcí, kterých bylo tolik, že na všechny bychom potřebovali několik hodin. S krásnými zážitky jsme odjížděli domů. Marie Hrušková Svěcení nových zvonů a zrestaurovaného sloupu se sochou Panny Marie 17. září se uskutečnila v kapli v Kunovicích slavnostní mše svatá spojena s žehnáním nových zvonů a Mariánského sloupu. Této mše svaté se zúčastnilo mnoho věřících z naší farnosti i okolí, pozvaní hosté – kněží a představitelé veřejného života. Hlavním celebrantem byl kancléř Antonín Basler. Příprava této slavnosti byla náročnější, touto cestou chci poděkovat všem, kdo se zapojil. Také těm, kteří se modlili za zdaření této slavnosti, vždyť každé dílo by mělo být promodleno. Milost Boží nás neopouští, jen když si vzpomeneme na to krásné počasí, které nám bylo dopřáno. Iva Skýpalová

10

Vzpomínání na slavnost století Proč zrovna století? Můžeme ji takto nazvat! Copak nové zvony se žehnají každý rok? Věřme, že ty naše budou znít ještě více jak 100 let. V sobotu 17.9.2011 jsme se v hojném počtu shromáždili v kunovické kapli a kolem kaple, která je zasvěcena Božskému Srdci Páně. Zde jsme slavili slavnostní mši svatou, spojenou s žehnáním nových zvonů a zrestaurovaného sloupu se sochou Panny Marie. Celého obřadu se ujal P. Mgr. Antonín Basler, kancléř Olomouckého arcibiskupství. U stolu Páně s ním celebrovali o. Pavel Jombík, o. Jan Bleša, o. Bohumil Sviták, o. Vratislav Kozub a o. Petr Utíkal. Tuto mši svatou doprovázela dechová hudba z Branek, chrámový sbor sv. Huberta v čele s panem varhaníkem MUDr. Sehnalem a vedoucí sboru paní Karolínou Kutálkovou. Doprovod na mši sv. tvořili též naši hasiči s prapory a praporem obce. Při přímluvách nesli dary zástupci všech generací, od těch nejmenších až po ty nejstarší. Pozvání na tuto slavnost přijali a též se jí zúčastnili: představitelé a zástupci okolních vesnic, Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny, zástupci Mendlovy univerzity v Brně, pan Jiří Čunek – senátor za KDU-ČSL, hasiči a myslivci z naší vesnice a okolí. Po slavnostní mši se konalo občerstvení v místním hostinci, během kterého byly instalovány nové zvony, aby se s večerním klekáním poprvé rozezněly. Tyto zvony dostaly i svá jména: velký – Božského Srdce Páně, druhý menší – Panna Maria. Ať nám tyto zvony dlouho zní krásnými tóny po staletí a přeji jim, aby nikdy nemusely vyzvánět v tíživých situacích a chvílích ohlašujících nebezpečí. Slavnosti se zúčastnilo kolem 500 občanů Kunovic a okolí. Každý odcházel obdarován jistě velkými duchovními zážitky a též malými upomínkami na tuto slavnost. Podle ohlasů se tato slavnost velmi zdařila. Díky všem, kteří ji pomáhali připravit, organizátorům, kuchařkám, přispívatelům a sponzorům a hlavně zastupitelům obecního úřadu v Kunovicích v čele se starostou panem Ing. Hašou, kteří se zasloužili o nemalý finanční příspěvek z dotací EU na tyto zvony. Upřímné díky! Za farní společenství Jana Žídková

11

Svěcení zvonů – příspěvek od paní magistry z Hranic Bylo krásné sobotní odpoledne, a to 17. září tohoto roku, kdy mě mí přátelé pozvali na velikou událost, která se konala v Kunovicích. Bylo to svěcení zvonů a sloupu se sochou Panny Marie. Událost opravdu nevšední! Nádherná květinová výzdoba v kapli, ozdobené, blýskající se zvony, svátečně oblečení lidé, hasiči a myslivci s prapory, secvičený chrámový sbor, živá hudba. Hosté: z olomouckého arcibiskupství P. Antonín Basler – kancléř, z Brněnské Mendelovy Univerzity, ze Školního a lesního podniku Křtiny, pan senátor Čunek, několik kněží, starostové okolních obcí a hlavně usmívající se lidé, nadšená mládež a dovádějící děti. Ti všichni se zúčastnili mše svaté. Po jejím skončení byli všichni pozváni na občerstvení do místního hostince. Při odchodu jsme všichni dostali perníkový zvoneček a něco dobrého k zakousnutí. Technici zatím vynesli zvony na věž, aby je nainstalovali a doladili. V restauraci byly plné stoly jednohubek a cukroví, práce to šikovných místních žen. Hlavní chod na sebe nenechal dlouho čekat. S něčím takovým jsem se ještě nikdy nesetkala a obdivuji všechny organizátory! Jejich práce byla fantastická a téměř dokonalá! Tedy až na drobný problém s ozvučením venkovního prostoru v průběhu mše svaté. Občané Kunovic, já Vás obdivuji, trochu Vám závidím, ale hlavně blahopřeji, že dokážete v malé obci zorganizovat tak nádhernou událost a proměnit jí ve slavnost. S obdivem a poděkováním Mgr. Bohumila Mlčochová, Hranice Svatohubertská slavnost v Kelči V neděli 9. října v kostele sv. Petra a Pavla v Kelči se uskutečnila první Hubetrská mše svatá pod záštitou ČMS Vsetín a Mysliveckým sdružením Kelč. Mši svatou celebroval P. Mgr. Jiří Kopřiva spolu s otcem Janem Blešou. Kostel byl slavnostně vyzdoben v duchu myslivecké tradice, nechyběl ani obraz svatého Huberta. Mše svatá měla slavnostní ráz. Zazněla zde troubená Hubertská mše svatá B-dur od P. Vacka a J. Selementa v podání Holešovských trubačů a Pěveckého sboru svatého Huberta. Kdo se této slavnosti zúčastnil, odcházel obohacen velkým duchovním zážitkem. Po mši svaté bylo ve farním dvoře připraveno malé pohoštění, rozdávaly se koláčky, srnčí guláš a klobásky. Mnozí z nás, kteří se zde zastavili, měli možnost se setkat s panem Zábranským, který hrával na varhany v Kelči a vyučoval žáky hře na varhany. Toto setkání bylo velmi milé.

12

Vzpomínal na dobu, kdy vše bylo přísné, hlídané, zakázané…, na otce Zdražila, otce Cyrilka, otce Maráška, kardinála Tomáška, na své žáky, varhaníky – pana Masaříka z Loučky a jiné známé lidi. Nyní má 84 let, bydlí v Opavě a stále hraje na varhany v kostele Svatého Ducha na Horním náměstí. Jeho paměť a vitalita je úžasná, chce vydat knihu vzpomínek. Měl obrovský zážitek z této slavnosti, jeho velkou radostí bylo vidět a slyšet hrát svého žáka MUDr. J .Sehnala – našeho varhaníka. Pro ty, kdo jej poslouchali, to byl také obrovský zážitek, měli jsme možnost zaposlouchat se do krásného vyprávění tohoto člověka. Kéž takovéto chvíle nás provázejí a dovedeme je přijímat a naslouchat jim. Vždyť v dnešní uspěchané době je to vzácnost. Iva Skýpalová Přátelské setkání s důchodci V pátek 21. října 2011 se spolu setkali naši důchodci s představiteli obce Kunovice, aby jako každoročně prožili příjemný podvečer prokládaný hudbou a programem. Setkání se uskutečnilo v sále hostince Na Rozcestí. Celou akci připravil SPOZ při OÚ za finančního přispění obce. Jak lze hodnotit celou tuto akci? Z ohlasů přítomných jako velmi zdařilou. Celým pozdním odpolednem příjemně vyhrával pan Foltýn se synem. Nejroztomilejší byli naši nejmenší z místní MŠ. Ti ani nemuseli mluvit, ale jejich taneček roztomilých broučků sklízel obrovský úspěch. Dalším hezkým bodem programu bylo vystoupení žáků ZŠ a jejich paní učitelky a dalších účinkujících dětí. Díky! Překvapením pro přítomné byla děvčata –„mažoretky“ – žádné tetky, které oprášily vystoupení z farního plesu a dokázaly roztleskat celý sál. Toto vystoupení mělo své kouzlo. Třetina těchto děvčat je také již důchodového věku, takže lze říci „SAMY SOBĚ“. Paní ředitelko ochotnic – DÍKY. Vyvrcholením celého setkání bylo vystoupení našich hasičů. Ti jsou prostě nepřekonatelní! Jsme rádi, že jsme to všechno mohli zhlédnout, vždyť tato vystoupení bývají hlavně na plesech a tyto již mnohé naše bolavé nohy nenavštěvují. Celým odpolednem vtipným slovem provázela paní Zdenka Černochová za pomoci pana Pavla Suchánka. Po programu následoval přípitek pana starosty ing. Haši za zvuku vynikajícího sóla dvou trubek, které i zahájily fanfárou celé setkání. O toto mini vystoupení se nám postarali pan Tomek se svým žákem z LŠU Ondrou Žídkem. Pan starosta pak ve svém vystoupení seznámil přítomné s prací a s akcemi, které se konaly od posledního setkání. Přítomné

13

přišel pozdravit též náš duchovní správce o. Pavel Jombík. Celé akce se zúčastnilo bezmála 90 důchodců. Před koncem celého setkání bylo připraveno pro všechny přítomné pohoštění. Dle ohlasů se celá akce zdařila. Děkujeme všem, kteří toto setkání připravovali. Díky všem za vystoupení a hlavně díky obecnímu úřadu – celému zastupitelstvu, že na nás starší nezapomínají. Kolektiv důchodců V pátek 21.října uspořádal Obecní úřad Kunovice spolu se Sborem pro občanské záležitosti přátelské setkání se seniory. Tohoto setkání se zúčastnilo přibližně devět desítek seniorů z Kunovic. Kulturní program připravila Základní a mateřská škola z Kunovic, na trubku zahrál Ondra Žídků se svým panem učitelem. Nechyběly ani naše farnice – vlastně mažoretky z Kunovic, Loučky, Podolí a Kelče ve svém krásném červenobílém úboru. Kunovští hasiči svým tanečním vystoupením udělali tečku za celým kulturním vystoupením. Hrou na harmoniku a písněmi doplňoval pan Foltýn se synem z Polic. Páteční odpoledne bylo velmi příjemné, každý si mohl odnést dobrou náladu a také povzbuzující duchovní slovo od našeho otce Pavla Jombíka. Děkuji všem seniorům, kteří přišli a také těm kteří pomohli připravit kulturní program. Iva Skýpalová Schola Dobrého Pastýře Scholový výlet na Slovensko Od 28. do 31. srpna 2011 naše schola jela s otcem Janem na poznávací výlet do Žakovec na Slovensko. Posíleni modlitbou jsme se vydali za hranice naší drahé vlasti. Neohroženě jsme se vrhli do poznávání krás slovenské krajiny. Překvapila nás štědrá pohostinnost místních lidí. Jedním z našich zážitků byl i jednodenní výlet do Tater – pod Gerlachovský štít. Místními domorodci jsme byli upozorněni na nenadálá nebezpečí, která číhají v Tatrách na potulné české turisty. Naštěstí se nám nic vážného nestalo a v pořádku jsme se vrátili na naši „základnu“. Děkujeme moc otci Janovi za nezapomenutelný výlet plný zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. Zpívání scholy na svatbě Dne 18. června letošního roku zpívala naše Schola Dobrého Pastýře na svatbě bývalé "scholačky" Ivy. Bylo slunečno, když začala

14

svatební mše svatá v našem farním kostele. Jakmile nevěsta vcházela do kostela, začala naše kamarádka hrát na varhany první ze svých nachystaných svatebních pochodů a schola si zazpívala pár krásných svatebních písní. Venku před kostelem se blahopřálo a od nás zazněla poslední píseň. Jsme rádi, že se nám naskytla příležitost zazpívat si po dlouhé době na svatbě a tímto ještě jednou manželům gratulujeme!! Zpívání scholy na biřmování Naše schola byla požádána o výpomoc se zpěvem na biřmování, které se konalo 22. října 2011 v kostele sv. Václava v Loukově. Starší scholáci z tamější scholy měli přijmout svátost biřmování spolu s dalšími loukovskými a bílavskými farníky a mladší chtěli pomoct na této veliké události. Společnými silami mladí s mladýma nacvičili několik písniček a tímto zpěvem jsme dohromady doprovázeli slavnostní mši, kterou sloužil otec arcibiskup Jan Graubner. Na památku si otec odnesl domů loukovský kostel z perníku, který mu věnovali biřmovanci. Někteří z naší scholy přijali svátost biřmování loni, takže bylo zajímavé zúčastnit se jej tentokrát pouze jako "pozorovatelé". IV. Farní den, 26. června 2011 Tak jako minulé roky, i letos jsme pořádali farní den, a to již IV. v pořadí. Vše začalo koncertem scholy v kostele, kde bylo zajištěno ozvučení. Repertoár jsme se snažili vybrat pestrý a mezi písněmi, které zazněly, opět přibyly i nové dvě z vlastního tvoření. Zároveň jsme byli velmi rádi, že jsme i letos měli posilu ve hře na bicí, a to v podobě naší kamarádky, která působí ve schole v Kelči. Poslední píseň, která zazněla, se jmenovala Kolikrát a byla zároveň vítěznou písní v naší anketě. Děkujeme všem, kteří se i přes zataženou oblohu účastnili i následného opékání. Při ochutnávání všech dobrot měli všichni možnost zkusit si vyplnit test z autoškoly a pro děti byly připraveny opět hry. Děkujeme za vaše příspěvky, z kterých se zaplatila většina výloh na tento den. Schola Dobrého Pastýře Varhanický kurz Již od loňského roku probíhá v Olomouci dvouletý varhanický kurz. Někteří jej navštěvují již několik let. Já mám tu možnost se tohoto vzdělávání účastnit již druhým rokem. Přináší mi to mnoho

15

praktických a liturgických poznatků nejen v celkové liturgii, ale i v samotném hraní na varhany. Mám tu možnost projít rukama výborných učitelů na varhany. Kurz se uskutečňuje vždy jednu celou sobotu v měsíci a obnáší to samozřejmě i pravidelné cvičení na varhany. Poznávám, že hrát není jednoduché a obnáší to mnoho práce a trpělivosti, ale přináší to také radost z něčeho nově naučeného, co můžu zužitkovat v našem kostele. Zuzana Kundrátová Zprávičky z mládeže děkanátu Valašské Meziříčí Setkání schol 22. 10. 2011 se Rožnovským kostelem Všech svatých rozezněly libé, melodické, známé i méně známé písně a hlasy 5 hudebních těles – schol. Úvodní povzbudivé slovo a přivítání měl místní pan farář o. Kamil Obr. Poté se již rozezvučely připravené písně jednotlivých schol. Možná si říkáte, které scholy se zúčastnily. Byly to: Malá schola z Hutiska-Solance, rožnovská schola, schola z Valašské Bystřice, schola z Choryně a schola z Kladerub. Po dozpívání všech schol nám bylo poskytnuto přístřeší v pastoračním centru vedle kostela, kde jsme se posilnili párky, soutěžními buchtami a teplým čajem. A proč píši soutěžními buchtami? Každá schola měla za úkol upéci svoji soutěžní buchtu, kterou poté hodnotili všichni ostatní a měli možnost obodovat buchty dvěma fazolkami. Tuto soutěž vyhrála schola z Hutiska-Solance. Odpoledne nám zpříjemnil otec Pavel Šupol, v současnosti kaplan ve Zlíně, který se zabývá křesťanskou hudbou. Chce ji přiblížit zvláště mladým lidem. Vysvětlil scholám význam a vhodnost písní ke mši svaté a poukázal na hluboký význam textů písní. Dával za příklad zpěváky směřující své kroky k Bohu. Před 15 hodinou jsme se odebrali do kostela sv. Anny v Dřevěném městečku Valašského muzea v přírodě, kde jsme letošní setkání schol zakončili společnou mší svatou, kterou sloužil kaplan pro mládež našeho děkanátu, otec Jan Bleša. Nezbývá nic jiného, snad jen říci: díky, Pane, za zdařené a požehnané dílo, a všem zúčastněným scholám bych klidně řekla klobouk dolů. Zdenka Černochová, mladší Mládežnický ples děkanátu Valašské Meziříčí Plesová sezóna se opět blíží, proto si rezervujte termín na mládežnický ples děkanátu, který se uskuteční 4. 2. 2012. Podrobnější informace budou na plakátech. Srdečně se těší mladí děkanátu Valašské Meziříčí.

16

Světové dny mládeže v Tarragoně a Madridu Bylo pondělí 8. 8. 2011 a spousta mladých se balila na Světové dny mládeže do Madridu. Samotnému setkání předcházel předprogram, na který se vyjíždělo ze všech diecézí a arcidiecézí naší republiky. Naše Olomoucká arcidiecéze byla zastoupena největším počtem přihlášených účastníků. 8. 8. se účastníci odjíždějící na předprogram setkali v katedrále a zde jsme společně slavili mši svatou, která nám měla být posilou, požehnáním a sjednocením na cestu. V 19 hodin se 9 autobusů rozjelo směr Španělsko. O půlnoci jsme projížděli Prahou, po půlnoci přejeli hranice Česka a mířili dále, po celou noc, až do Francie. Tady byla naše první velká zastávka v městečku Annecy, které obklopuje z velké části jezero. Nad ním se tyčí krásné skály a celé městečko se pyšní romantickými, malými uličkami s mnoha obchůdky a krámky. Zde museli naši řidiči odstavit na 9 hodin autobusy a odpočívat. Po příjezdu ke zdejšímu kostelu nás přivítalo milé přijetí farnosti, kde si pro nás místní farníci v pastoračním centru připravili kávu, čaj, osvěžující nápoje, koláče, buchty,… Poté následoval volný program. Navštívili jsme největší dominantu města, kostel zasvěcený svatému Františku Saleskému a svaté Kláře de Chantall. Tito světci zde mají náhrobky, kde jsou uloženy ostatky. Z okolí kostela je překrásný výhled na celé městečko, jezero i skály. Tady na člověka působí atmosféra klidu, ticha a pohody. Odtud jsme směřovali k městu, kde jsme se kochali různými pamětihodnostmi. Na ulici jsme narazili na umělce – malíře sprejující na plátno různé obrazy. Obrazy sprejovali na přání a rovnou po dokončení prodávali. Navštěvovali jsme i kostely, které byly ve velké míře zdobeny zlatem, mnoha freskami a obrazy. Ve večerních hodinách byla v kostele, ke kterému jsme dopoledne přijeli, sloužená mše svatá pro účastníky z Olomoucké arcidiecéze. Ve 23 hodin jsme mohli směle pokračovat dál. Po celou noc jsme se vzdalovali víc a víc, směrem ke Španělsku. Kolem 10. hodiny ranní jsme přijeli na místo ubytování v Reus. Byli jsme zde první, protože naším úkolem bylo připevnit a rozmístit orientační tabule ve velké sportovní olympijské hale, ve které jsme byli ubytováni. Po příjezdu účastníků z Olomoucké, Ostravsko-Opavské a Brněnské diecéze jsme se vydali do místa našeho hlavního dění, města Tarragony, které je od Reus vzdálená 12 km. Zde byl individuální program s možností zúčastnit se mše svaté ve večerních hodinách. My se šli projít po městě. Slunce pálilo, naštěstí se v tomto přístavním městě nachází spousta míst, kde se lze ukrýt před ostrým sluncem. Palmy, ale i vodotrysky tady lemují kruhové objezdy, na hlavní třídě při průchodu městem jsou lavičky pro odpočinek taktéž

17

ukryty ve stínu palem. Místní obchody mají otevřeno většinou až do večerních hodin. Španělé mají vyhlášeno, že v době největšího horka musí mít zavřeno a odpočívat, pracují tedy z rána a na večer. V jednom ze supermarketů, který jsme navštívili, nás zaujaly mořské plody a ryby umístěné v ledu přímo na pultech. Našemu oku neunikly ani velké zvířecí kýty sušeného masa a šunky, kterou mají Španělé jako pochoutku. U nás vám před očima krájí salámy, u nich krájí šunku z uzené kýty . K večeru jsme se vrátili zpět do českého národního centra a zúčastnili se mše svaté, po niž jsme se vrátili zpět do Reus. Další den pokračoval v Tarragoně. Dopoledne jsme procházeli památky tohoto města. Dominantu tvoří hradební opevnění a zbytky hradeb. Z každého místa na hradbách byl úžasný pohled do širé dáli, města či k moři opodál. Vůně oleandrů, spousta krásných dřevin, u nás málo běžných stromů, jako například fíkovník, různé typy sekvojovců - to vše se nám dávalo poznat. Od opevnění jsme sešli k moři, kde jsme setrvali zbytek odpoledne. Slunce pálilo, až některé spálilo, avšak nám to nevadilo, za ten zážitek to stálo. Večer jsme se opět vrátili do haly v Reus a další den byla prohlídka tohoto hostujícího města. Ráno po snídani jsme byli rozděleni do skupin zhruba po 40 lidech a volontérky (dobrovolnice) nás provázely a ukazovaly nám pamětihodnosti města. Navštívili jsme kostely, muzeum známého architekta a umělce Antonia Gaudího, který se zde roku 1852 narodil, domov pro seniory a hospic malých sester Matky Terezy. Večer byla mše sv. spolu s dalšími poutníky - Belgičany a Ekvádorci - v Sanktuariu Panny Marie. Byla moc hezká - Španělé krásně hráli na kytaru, sice občas trošku mimo rytmus, ale i tak to bylo pěkné. Mše byla v 5 jazycích: katalánština, španělština, francouzština, angličtina a čeština. A právě v takových chvílích jsem byla hrdá na to, že jsem Češka . Po mši svaté byla prezentace poutníků: nejdřív byli Ekvádorci - ti měli krásně nacvičené tance (super hudba - klasická latina), pak jsme to zadřeli my (neorganizovaná polka při Vysokém jalovci) a závěrem večera to rozproudili Belgičani „dus dus“ písničkou a zpěvem. Další den ráno jsme brzy vyjížděli do Barcelony. Den jsme zahájili u moře slavenou mší svatou, kde se shromáždilo na 60 000 účastníků z různých zemí ubytovaných v okolí diecéze. Dopoledne jsme procházeli uličkami Barcelony, kochali se neuvěřitelnými stavbami Antonia Gaudího – parkem Güel - stavby jsou převážně vytvořeny z mozaiky, balkóny jsou různě zvlněny. Největším, nejkrásnějším dílem tohoto slavného architekta je chrám La Sagrada Família. Monumentální dílo, které se staví od roku 1882, není dosud dostavěno. V češtině je název

18

překládán jako Chrám smíření zasvěcený Svaté rodině. Katedrála byla vysvěcena v listopadu roku 2010 Benediktem XVI. Stavba je financována pouze z darů návštěvníků a příznivců. Celkové dokončení katedrály se plánuje na rok 2026, tedy na 100. výročí smrti Antonia Gaudího, ale ví jen Pán Bůh, zda se to podaří. Tak nádherné dílo nelze ani slovy popsat. Slavný architekt měl tuto stavbu do každého detailu promyšlenou. Člověku se tají dech jak při pohledu zvenčí tak i uvnitř. Můžeme vidět obrovská ocelová vrata, na kterých je napsaná modlitba „Otče náš…“ ve všech možných jazycích, a spousta dalších detailů. Člověk tady zapomene na všechny problémy, starosti, zapomene na čas, může jen žasnout. Odpoledne jsme procházeli uličkami Barcelony a navštěvovali další památky, přístav a moře. Večer byl u moře dobročinný koncert skupiny U2 revivel. Poslední den předprogramu jsme strávili opět v Tarragoně. Volontéři nás dopoledne po skupinkách vodili na určená místa. 1. byla katecheze místního biskupa v anglickém jazyce, 2. bylo ztvárnění pantomimického divadla na koloseu, bohužel jsme stihli pouze závěrečnou písničku. Naposledy jsme se odebrali k moři. Byl nádherný, slunečný den bez mráčků, moře bylo klidné, bez vln, teplé, úplná idylka. Posbírali jsme si mušličky na památku a odebrali se k městu vyhledat arénu, kde byla navečer sloužená závěrečná mše svatá pro diecézi Tarragona; opět s lidmi z mnoha ostatních zemí. Začalo se přinesením Panny Marie a modlitbou růžence v mnoha jazycích, poté byla mše svatá sloužená biskupy různých zemí. Úžasným zážitkem bylo zapálení svíček, při kterých se četly prosby. Bylo neskutečné si představit, že běžně ta aréna slouží pro býčí zápasy, a najednou je tam plno mladých lidí a slaví mši svatou, nádhera. Tak krásně jsme zakončili předprogram v Tarragoně! Ráno po probuzení jsme se v Reus sbalili, uklidili a mířili na ono místo hlavního dění - do MADRIDU. Madrid - přivítal nás v podvečerním čase, asi kolem 19 hodiny. Bydleli jsme v tělocvičně jedné školy. Úvodem jsme dostali uvítací balíček - batoh s logem setkání, který skrýval tričko setkání (žluté barvy s obrovským červeným křížem), účastnický kříž, mapy a plánky města, kartičku na dopravu, stravenky, modlitební knihy, vějíř a 0,1 % pivo . Hned první večer jsme šli vyzkoušet večeři na stravenku. Metrem jsme dojeli jednu zastávku a našli restauraci, která nabízela účastnické menu. Dali jsme si nabízený hamburger, osvěžující vychlazený nápoj a bylo nám krásně. Kousek opodál stál kostel. Šli jsme nahlédnout, akorát kněz zamykal. Požádala jsem ho anglicky o možnost prohlédnutí kostela. Byl ochotný, ptal se odkud jsme, jak se nám ve Španělsku líbí. Vyfotily jsme se s ním, rozloučili se a šli nočním

19

městem zpět do ubytovny. Po chvilkovém bloudění jsme přeci jen naši ubytovnu našli. Nebudu rozepisovat den po dni, napíšu zde průřez týdne prožitého v Madridu a zásadní okamžiky setkání. Další dny jsme chodili Madridem, objevovali nová místa, navštěvovali dostupné památky. Dopoledne bývaly ve zřízeném českém centru katecheze, kterou vedli čeští a moravští biskupové, hudbou doprovázela skupina Credenc a mše svaté taktéž sloužili biskupové. Odpoledne jsme se shodli na určitém místě a šli ho navštívit. Za zmínku stojí Museo del Prado – museum a galerie umění, které obsahuje více než 5000 maleb, 2000 fotografií, 1000 mincí a téměř 2000 dekorativních předmětů. Sochařství je zastoupeno více než 700 díly. Real Madrid je jeden z největších a nejznámějších fotbalových stadiónů. Zážitkem pro nás bylo, když jsme se na stadión dostali a ve vnitřních prostorách byla kaple, ze které šlo vidět přímo na trávník, úžasné. Do královského paláce jsme se bohužel nedostali, ani do katedrály. Jeden večer jsem si splnila přání a šla na modlitby Taize, které mám moc ráda. Svatého otce Benedikta XVI. jsme přivítali první den návštěvy, ve čtvrtek 18. srpna, na náměstí Plaza de Cibeles. V pátek 19. srpna se papež dopoledne setkal se španělským králem Juanem Carlosem v královské rezidenci Zarzuela. Odtud odjel do kláštera El Escorial, kde na prvním nádvoří pozdravil mladé řádové sestry a v bazilice promluvil k mladým univerzitním profesorům. Večer jsme se zúčastnili křížové cesty. V sobotu 20. srpna jsme se přesouvali na letiště Cuatro vientos (v překladu letiště čtyř větrů). Při ranním balení a postupném odcházení na program jsem ztratila v tělocvičně mobilní telefon. Byla jsem zoufalá, několikrát jsem si volala zpět, opakovaně prohlížela batoh a nemohla mobil najít. Začínala jsem být víc a víc nervózní, nenašla jsem. Po nějaké době, kdy jsem se to snažila hodit za hlavu, i když se mi to stejně nedařilo, jsem si znovu volala a najednou se v mém telefonu ozval hlas: „Našel jsem váš telefon, určitě se domluvíme a předám vám ho.“ V tu ráno mi spadl obrovský kámen ze srdce, rozbrečela jsem se a věřila, že tohle zařídil ten Nejvyšší, Bůh. Vzpomněla jsem si na úryvek z Písma: všechnu svou starost vložte na něj a on se už postará. A doopravdy to funguje. Mobil se mi zpět vrátil, nálezci jsem věnovala svíčku svatohostýnskou, kterou jsem měla jako suvenýr pro zvláštní příležitosti. Navečer za námi na letiště dorazil papež a vedl modlitební vigilii, která byla přerušena prudkou průtrží mračen, avšak úžasným svědectvím papeže bylo, že neodjel, jak ho mnozí z ochranky přemlouvali, ale počkal, než se počasí uklidnilo, a pokračoval ve vigilii. Po zbytek noci, kdy jsme na letišti přespali, bylo ticho a už nás

20

žádná bouřka nepřekvapila. Ráno v neděli jsme zakončili Světové dny mládeže se svatým otcem mší svatou, při které oznámil místo dalšího Světového dne mládeže konajícího se za 2 roky. Bude to v brazilském Rio de Janeiru. Zpět z letiště jsme se vraceli v davu tisíců účastníků, cestou vyměňovali ještě nerozdané suvenýry, až jsme nakonec po několika hodinách dojeli zpět do tělocvičny. Tam jsme se sbalili a hlavně osprchovali, na což se těšil každý, a ve večerních hodinách se rozjeli zpět k domovu. Další řízení Boží nás provázelo po nástupu do autobusu, kdy opět začala průtrž mračen, ve které jsme cestovali přes 2 hodiny. Velmi brzy všichni únavou usnuli. V pondělí odpoledne jsme měli opět přestávku ve Francii, tentokrát ve Versailles, kde jsme prošli Ludvíkovy zahrady, zámek byl bohužel v pondělí uzavřen. Zde jsem si vybavovala hodiny ze střední školy, kde nás učili o parcích a zahradách v různých slozích. V místním kostele jsme naše putování zakončili společnou mší svatou, večer zabloudili ještě do města a v nočních hodinách definitivně vyrazili směr domov. Co bych napsala závěrem? Bože díky, jsi veliký, mocný, úžasný a máš to vše pod kontrolou, ať jsme kdekoliv, v jakékoliv situaci. Chtěla bych poděkovat za finanční podporu nejmenovaným dárcům, rodině a mamce, která celou cestu absolvovala se mnou. A kdo ví, dá-li Pán, třeba opět na Světových dnech mládeže za dva roky v Rio de Janeiru. Zdenka Černochová, mladší Světové dny mládeže se konají co 2-3 roky. Tyto dny zavedl svatý otec Jan Pavel II. pro mladé, aby šířili poslání křesťanství a prohlubovali svoji víru skrze vzájemné vztahy. Úsměv – sv. Pio z Pietrelciny Úsměv nic nestojí a má velkou cenu. Obohatí toho, kdo ho dostane, a neochudí toho, kdo ho dává. Trvá jen okamžik, ale vzpomínka na něj může být věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj mohl obejít. Nikdo není tak chudý, aby ho nemohl dát. Přináší štěstí do domu, podpírá při práci a je viditelným znamením hlubokého přátelství. Úsměv dá odpočinout od únavy, obnovuje odvahu demoralizovaným, ve smutku je útěchou, pomáhá od každé starosti. Ale je dobře, že se nedá koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože jeho hodnota je v okamžiku, kdy je věnován.

21

      UGANDSKÉ OKÉNKO       Milí bratři a sestry, po delší odmlce vám poskytuji informace o našem farním bratrovi Jordanovi. Na začátku listopadu mě o něm informovala jeho teta sr. Stella Tumwesigye. Jordan se má moc dobře, ve škole se mu daří a je zdravý. Momentálně máme na účtu pro Jordana 11 300 Kč. Níže uvádím splátkový kalendář. Výběr z kasičky MISIE UGANDA bude vždy podle kalendáře uzpůsoben. Prosím, dle vašich možností, o pokračování ve financování Jordana, přestože máme poměrně slušnou částku peněz pro něho na účtu schovanou. Nikdy člověk neví, zda do jeho života nevstoupí nečekaná událost, nemoc, a proto jsme s danou částkou připraveni kdykoliv pomoci alespoň touto cestou, finanční. Za příspěvky všem dárcům z celého srdce děkuje a vyprošuje zdraví a Boží požehnání Karolína K. ADOPCE našeho ugandského bratra Jordana K. Tumwesigye ŠKOLNÍ ROK je rozdělen do tří období: 1. září – prosinec 2. únor – duben 3. květen – srpen Uzávěrka platby za každé období bude vždy 15. v daném měsíci:  za 1. období – 15. srpna  za 2. období – 15. ledna  za 3. období – 15. dubna Číslo bankovního účtu Adopce Uganda: 241863122 / 0300. Platba činí 120 Euro za jedno období. 120 Euro je cca 3 000 Kč. Celkem tedy adopce na celý školní rok činí 360 Euro, což je cca 9000 Kč. Ugandský přítel Absolon Chtěla bych se s vámi podělit o zprávu, která se ke mně dostala. Je smutná, ale zároveň může obohatit každého z nás…. Mnozí z vás již z mých úst slyšeli vyprávění o mém dobrém ugandském příteli Absolonovi. Jeho jméno ho charakterizovalo. Byl nadšený a zapálený do života, se kterým se uměl rvát…. Nejprve ale jak jsem se vůbec s Absolonem setkala… 5. 7. 2010, Uganda, Mbarara

22

Když jste v nějaké cizí zemi, získáváte spoustu zážitků a nových zkušeností. O Ugandě vám však můžu říct, že ač jste zde třeba jen dva týdny, máte pocit, že je to snad již měsíc. Základním důvodem je fakt, že na každém kroku zažijete nejen něco nového, jiného, ale dostanete se i do situace, která vás může obohatit, posunout dál. Uvědomíte si, že vlastně to, že žijete a máte to, co máte, nemusí být vždy takovou samozřejmou věcí, jak to mnohdy člověk bere. Včera jsem se seznámila s devatenáctiletým Absolonem Kabise. Naše setkání zapříčinil John, ředitel Holy Innocents Children´s Hospital (HICH). Absolon umí nejen výborně anglicky, ale také je jeho mateřštinou místní jazyk – „runian coli“. Byl ochotný mi pomáhat s vyplňováním dotazníků k výzkumu, který zde musím provést. Při chvilce mi také řekl něco o sobě. Právě dostudoval střední školu a rád by pokračoval ve studiu na univerzitě, kde by se věnoval ekonomice a obchodu. Pochází z Kampaly, v Mbaraře si u Johna přivydělává. Jeho otec byl na vysokém postu u ugandské policie do chvíle, kdy závist a touha po slávě předčila jeho spolupracovníky, a ti ho otrávili. Léky, které tehdy Absolonova matka u zesnulého otce nalezla, donesla do nemocnice k identifikaci. Jednalo se nejen o jed, ale také o léky s antiretrovirovým účinkem. Typ těchto léků se užívá při léčbě HIV pozitivních lidí. Absolonova matka do smrti svého manžela netušila, že se její muž léčí na AIDS. Nechala proto sobě i všem svým dětem udělat test. Zjistilo se, že je HIV pozitivní nejen ona sama, ale také dvě z jejích tří dětí. Nejstarší dcera z prvního manželství je negativní. O Absolonovi a jeho druhé starší sestře se to říci nedá. V Ugandě je mnohoženství běžnou věcí, a proto je taková rodinná pospolitost zcela normální. HIV negativní dcera se štítila své rodiny. Distancovala se, ale život je nevyzpytatelný… Momentálně pracuje v centru pro HIV pozitivní lidi a svým blízkým pomáhá jak jen může. Absolon je nejen velmi hodný a snaživý hoch, ale také chytrý a, troufám si říci, nadprůměrně inteligentní. Trpí ztrátou pigmentu, a proto má místy po těle světlejší barvu kůže. Je skromný. O svém životním příběhu píše knihu, rád by pomáhal lidem. Každý měsíc navštěvuje centrum pro HIV pozitivní, kde ho setkání lidí se stejným životním břemenem velmi posiluje. Tak ráda bych mu pomohla, umožnila splnit všechny jeho sny a přání, které má v mysli. Loučil se se mnou s faktem, že vlastně neví, jak dlouho tu ještě bude, jak dlouho bude moci žít, aniž by se u něj AIDS projevilo. Nedovolila jsem mu však v těchto řečech pokračovat, protože ani

23

my, relativně zdraví, nikdy nevíme, kdy zaklepeme na nebeskou bránu. …z ugandského deníku… 8. 11. 2011 „Vážení přátelé a kolegové, Je pro mě těžké a smutné vám oznámit, že nás Absolon Kabise opustil. Přestože byl od narození infikovaný virem HIV, žil plným a úspěšným životem, vynikal ve škole a měl stovky přátel. Beze strachu se na veřejnosti objevoval již od útlého věku, byl aktivní v Klubu Mulago Teen, jež je podpůrnou skupinou pro dospívající a mladé žijící s HIV / AIDS, objevoval se na veřejných shromážděních, a za tuto skupinu promlouval i v rádiu. V průběhu jara a léta roku 2010 pomáhal Absolon v nemocnici Holy Innocents Children´s Hospital (HICH) v Mbaraře, kde působil jako tlumočník v terénní službě v okolních komunitách a vesnicích. Podílel se na vzniku poradenského centra pro HIV spolu s testováním pozitivity v HICH. Přes kaskádovitý sled vedlejších účinků, včetně HIV znetvořující vitiliga (vitiligo – kožní onemocnění, kdy dochází k odumírání buněk tvořících kožní pigment, projevuje se světlými skvrnami na kůži nepravidelných tvarů), makulární degeneraci (nemoc, při které dochází k postupné ztrátě zraku) s následnou téměř slepotou a konečným lymfomem (lymfom – zhoubný nádor propukající v mízních uzlinách nebo v lymfatické tkáni, v okolí sleziny, jater, střev a velkých krevních cév), zůstal Absolon optimistický a veselý v pohledu do budoucnosti. Jeho čas na zemi dokazuje, že život nemusí být dlouhý, aby měl obrovský význam a úspěch. Opustil svou matku, dvě sestry a doslova stovky přátel.“ Volný překlad emailu, který mi došel od Johna A. Waldrona RN (Mezinárodní zdravotnické služby, USA – Uganda) Karolína Kutálková

24

Vyúčtování nedělního autobusu na mši svatou z Kunovic do Loučky a zpět, rok 2011 Vyúčtování jízdného autobusu – nedělní mše svaté od 1.1.2011 do 30.6.2011: Příjem Platba autobusu Rozdílplatby +− Leden 2 460 Kč 3 189 Kč −729 Kč Únor 1 190 Kč 1 635 Kč + 445 Kč Březen 1 695 Kč+dar 2 500 2 123 Kč − 428 Kč Duben 1 365 Kč 1 595 Kč − 230 Kč Květen 2 414 Kč 2 730 Kč − 316 Kč Červen 2 710 Kč+dar 1 975 2 253 Kč + 457 Kč SOUČET 11 834 Kč+4 475 13 525 Kč −1 691Kč Za půl roku chybělo doplatit 1 691 Kč. Dar 4 475 – doplatek 1 691 = + 2 784 Kč Vyúčtování jízdného autobusu – nedělní mše svaté od 1.7. 2011 do 31.10.2011: Příjem Platba autobusu Rozdíl platby +− Červenec 1 600 Kč 1 535 Kč + 65 Kč Srpen 1 752 Kč+dar 1 100 2 114 Kč − 362 Kč Září 1 665 Kč+dar 1 275 1 635 Kč + 30 Kč Říjen 2 500 Kč+dar 1 130 2 672 Kč − 172 Kč Listopad Prosinec SOUČET 7 517 Kč + 3 505 7 956 Kč − 439 Kč Za 4 měsíce chybělo doplatit 439 Kč. Dar 3 505 – doplatek 439 = +3 066 Kč. Součet darů za uplynulé období je 2 784 + 3 066 = 5 850 Kč. Dary zůstávají k dalšímu vyúčtování a placení jízdného. Bez darů nebo dotací autobusu bychom byli stále v záporném účtu. Děkuji tímto všem dobrým a ochotným lidem, kteří autobus na mši svatou podporují a rádi s ním i jezdí. Vždyť je to jedna z dobrých věcí, která slouží všem, kdo mají zájem se mše svaté v neděli účastnit a obohatit svůj duchovní život a zároveň vytvořit krásné společenství s ostatními věřícími v Božím domě. Jízdné zůstává nadále stejné – zdražovat se nebude. Dobrovolnosti dárců a příspěvků jsme nakloněni. Od 27. 11. 2011 začne jezdit autobus z Kunovic v 7:45 hod. Zastávky zůstávají beze změn. Mše svatá bude začínat v 8:00.

25

Přeji šťastnou cestu autobusem do Loučky a zpět a velké duchovní zážitky každou neděli na mši svaté. (Podrobné sbírky jsou vedeny v sešitě jízd). Zúčtovala Zdenka Černochová, listopad 2011 Liturgické postoje při slavení mše svaté

26



Při vstupní modlitbě, modlitbě nad dary a modlitbě po přijímání stojíme – tedy po výzvě „Modleme se“ nebo „Modlete se, bratři a sestry, aby se má i vaše oběť zalíbila Bohu, Otci všemohoucímu“ a odpovědi „Ať ji přijme ke své slávě a spáse světa“.



Při Eucharistické modlitbě si poklekneme až když kněz vztáhne ruce nad dary.



Po proměnění chleba a vína na Tělo a Krev Páně, když kněz položí kalich na oltář a poklekne, vstaneme spolu s knězem – stojíme až do přijímání. Tento postoj vyjadřuje, že Kristus nás svou obětí pozvedá z naší bídy jako Otec marnotratného syna a vrací nám hříchem narušenou důstojnost Božích dětí. Starší a nevládní můžou sedět.

Odpolední procházka Chtěla bych Vám nabídnout námět na nedělní odpolední procházku. Nechci, abyste si mysleli, že dělám propagaci Kunovicím, ale i odpoledne se dá prožít duchovně a v přírodě. Co tím myslím? Na jaře letošního roku se uskutečnila vzpomínková slavnost na pana Profesora R. Hašu. Mnozí z nás se jí účastnili a jak jistě víte, byla zde slavnostně požehnána lípa a obrázek svatého Huberta. Toto se stalo součástí lipové aleje v Kunovicích. Tato alej se nachází Na Drahách, začíná u potoka Komárníka a pokračuje směrem k lesu pod kunovickou Hůrku. V první třetině aleje je lavička se stojanem, kde je umístěn požehnaný obrázek Svatého Huberta s životopisem, atributy a motlitbou. Když si zde sednete, začtete se a prohlédnete si krajinu, je to milé pohlazení na duši. Popřemýšlíte-li o sv. Hubertovi, který by svým hýřivým životem zapadl do dnešní doby, a pak o jeho obrácení, musí člověk uznat, že Boží plány jsou nevyzpytatelné. Za kolejemi je zasazena požehnaná lípa, také je zde tabulka s textem, který si můžeme přečíst a zastavit se. Pak už se pomalu přiblížíte k naší nově upravené krajině. K tůni, k malému rybníku Pod Polomskem a velkému rybníku - nádrži Polomsko. Toto vše je součástí aleje a naučné stezky Prof. Rudolfa Haši. Naučná stezka pokračuje až na Polomsko, kolem myslivecké chaty, studánky a rozhledny. Na trase stezky je umístěno 12 naučných zastavení, když k tomu přidáme sv. Huberta a památnou lípu, je to jako u křížové cesty. Tato oáza klidu a krásné přírody se dá různým způsobem využít, jen musíme chtít. Je jen škoda, že se najdou tací, kteří nám tuto krásu ničí, poškozují a nefandí jí. Vždyť zde spousta lidí zanechala kus své práce, času a v loňském roce při slavnostním otevření stezky nám otec Pavel toto dílo požehnal. Procházku můžete uskutečnit v jakémkoliv ročním období i s hendikepem, vždy je tu krásně. Iva Skýpalová

27

      NAŠI PATRONI A SVATÍ       Svatý Hubert Sv. Hubert se narodil kolem roku 655 v Akvitánii ve Francii. Byl šlechticem a lovcem. Oženil se s Floribannou, dcerou Dagoberta a byl v manželství šťasten. Podle legendy jeho manželka zemřela na Velký pátek při porodu syna. Hubert z toho byl nešťastný, a aby na to nemusel myslet, vyjel si ještě toho dne na lov. V lese spatřil jelena, jemuž mezi parohy zářil kříž a uslyšel hlas, varující ho: ,,Proč stále jen hledáš a lovíš zvěř? Je na čase, abys začal hledat Boha! Jsi na cestě do pekla!“ Na Huberta zjevení mocně zapůsobilo, rozhodl se obrátit na lepší cestu a stát se knězem. Kolem roku 705 se stal biskupem v Maastrichtu. Roku 726 byl lovit ryby na řece Meuse. Stala se mu tam nehoda a po velkém utrpení za patnáct měsíců zemřel. Je patronem: Arden, biskupství Liége (Lutych), myslivců, lukostřelců, střelců, lesních dělníků, řezníků, kožešníků, lovců kožešin, soustružníků, optiků, slévačů, výrobců matematických přístrojů, matematiků, výrobců rolniček, loveckých psů, proti psímu kousnutí, proti vzteklině, proti uštknutí a proti strachu před vodou. Atributy: jelen s křížem mezi parohy, kniha, kříž; je zobrazován jako biskup nebo myslivec se psem a lesním rohem. Předsevzetí, modlitba: Budu pamatovat na smrt a na to, že mám evangelizovat svým příkladem. Bože, Tys naplnil svatého Huberta svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a přidružil jsi ho k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu dej i nám vytrvalost ve víře a lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po věky věků. Amen

28

☼ ☼ ☼ ☼ ☼ AKTUÁLNÍ INFORMACE ☼ ☼ ☼ ☼ ☼ ! ! ! Od první neděle adventní budou bohoslužby v neděli v 8 hodin. Takže i odjezd autobusu se posune o čtvrt hodiny později ! ! ! 26. listopadu 2011 proběhne v Podhradní Lhotě Adventní duchovní obnova. Hlásit se můžete u paní Jany Žídkové. Dne 18.12 2011 se uskuteční tradiční Adventní koncert v kapli Božského srdce Páně v Kunovicích. Vystoupí děti pod vedením Mgr. Miloslava Bubeníčka a loučská schola. Všichni jsou srdečně zváni! Adventní duchovní obnovy pro mladé Milý mladý, zastav se v předvánočním shonu, pojď se ztišit a připravit své srdce na veliké svátky. Nabízí se ti adventní duchovní obnova. Víkend prožiješ v silenciu (ztišení), budeme společně rozjímat nad Písmem a Kristovým životem, v tichu, modlitbě a svátostech tak budeš moci získat posílení pro celou adventní dobu. Kdy: 02. 12. 2011 - 04. 12. 2011 Kde: Přístav Rajnochovice Kdy: 16. 12. 2011 - 18. 12. 2011 Kde: T.S. Archa Rajnochovice Cena pro oba termíny je 300 Kč (studenti), 400 Kč (pracující) Přihlašovat se můžeš nejpozději 7 dnů před termínem na www.ado.cz/mladez Dobrý skutek pro nemocné Letos před Vánoci opět uskutečníme zpívání koled pacientům v nemocnici ve Valašském Meziříčí. Tato akce proběhne jedno odpoledne v týdnu před Štědrým dnem (tzn. buď 19., 20., 21 nebo 22. prosince). V nemocnici je vše domluveno, personál o nás ví a těší se na naši návštěvu. Stejně jako loni chtěli bychom i letos nemocné obdarovat malými dárky. V našem kostele bude opět umístěna kasička, do které budete moci vložit své příspěvky na výrobu těchto dárečků (dárky vyrobí děti ze Základní školy). Zveme všechny zájemce, kteří by chtěli jet zpívat a rozdávat dárky a radost pacientům v nemocnici! Nahlaste se Vlaďce Kuchaříkové nebo Zdence Čenochové mladší. Předem děkujeme za vaše příspěvky i za váš zájem potěšit nemocné! 4. prosince přijde svatý Mikuláš 

29

Výbor pro kulturní, sportovní a sociální záležitosti při OÚ v Loučce srdečně zve na VÁNOČNÍ VÝSTAVU, která se koná v zasedací místnosti obecního úřadu:  v sobotu 3. 12. 2011 od 17:30 do 19:00  v neděli 4. 12. 2011: 9:00 – 11:00 a 14:00 – 17:00  od pondělí 5. 12. do pátku 9. 12. v pracovní době obecního úřadu Přijďte načerpat předvánoční atmosféru, kterou pro vás vyrobily šikovné ručičky. Odnést si budete moci nejen inspiraci jak okrášlit tyto Vánoce, ale bude možno také zakoupit některé vánoční výrobky. Všechny srdečně zveme!!!

Srdečně zveme na pásmo ŽIVÝ BETLÉM 2011, které se uskuteční v sobotu 24. 12. 2011 v 10:00 v parku T. Bati v Loučce. Přijďte společně s námi pocítit kouzelnou atmosféru Štědrého dne a odnést si nezapomenutelný zážitek oživením si události, která se odehrála před více než 2 000 lety. 24. 12. (sobota) 25. 12. (neděle) 26. 12. (pondělí) 31. 12. (sobota) 1. 1. (neděle)

VÁNOČNÍ OBŘADY Štědrý den Boží narození 2. svátek vánoční Silvestr Nový rok

22:00 8:00 8:00 15:45 8:00

7. ledna 2012 – Tříkrálová sbírka Žehnání Tří Králů proběhne:  v Loučce v 8:00 v kostele  v Kunovicích v 8:30 v kapli 7. ledna 2012 – Tříkrálový ples v Podhradní Lhotě v kulturním domě, od 20:00, vstup 100 Kč. V sobotu 11.února 2O12 proběhne v Hostinci na rozcestí 9. FARNÍ PLES. Těšíme se na každého z Vás. Přijďte se pobavit, shlédnout kulturní vystoupení i zkusit alespoň kousek štěstí v tombole. SRDEČNĚ Vás všechny zve Farní rada a duchovní otcové farnosti. Ples mládeže děkanátu Valašské Meziříčí se uskuteční 4. 2. 2012 v Hrachovci.

30

Zimní pořad bohoslužeb na sv. Hostýně (od 17. října do 22. dubna): všední dny - mše svatá: 7:00, 9:15 soboty a neděle - mše svatá: 7:15, 9:15, 11:00 neděle - sv. požehnání a mše sv.: 13:00, 14:15 Pro všechny mladé z děkanátu Valašské Meziříčí je tu TROJBAREVNÝ NEZAPOMENUTELNÝ CÍRKEVNÍ SILVETR Kdy: 26. listopadu Kde: v Hrachovci Kde tam? Nejdříve začneme mší svatou v 16.30 v kapličce v doprovodu schóly z Choryně a pak budeme pokračovat od 18.00 v kulturním domě. Co s sebou?  Jednu část oblečení v barvě dědiny, ze které jste: BÍLÁ – Horní a Dolní Bečva, Hutisko, Valašská Bystřice, Rožnov p.R. ŽLUTÁ - Zašová, Zubří, Vidče, Veselá, Krhová, Hrachovec, Val. Meziříčí ČERVENÁ – Loučka, Branky, Police, Choryně, Kunovice, Lešná, Kelč 



Pár drobných na vstupné (pět desetikorun, nebo deset pětikorun) Svoje dobré i špatné kamarády a pokud možno, tak dojděte v barvě oblečení, která vám přísluší

Nezapomenutelným večerem nás bude provázet skupina FAŤA MORGÁNA!!! Program bude ve 24.00 zakončen společnou modlitbou. Těšíme se na vás. Informace a podpora misií U bočního vchodu si můžete vyzvednout i zakoupit za dobrovolný příspěvek stolní Misijní kalendář na rok 2012 o GUYANĚ. V kalendáři můžete shlédnout záběry z misijní cesty Jižní Ameriky. Darem 100Kč můžete skrze Misijní díla zachránit život dítěte na misiích z největší bídy na půl roku. Dar 200Kč vystačí na 1rok. Dále si můžete ještě zakoupit a podpořit Papežské misijní dílo malým úzkým nástěnným kalendáříkem nebo si zakoupit pro děti a hravé lidi Pexeso. Pokud se na Vás některé z nabízených věcí nedostane, obraťte se prosím na paní Černochovou, která Vám chybějící předměty zajistí, případně objedná. Peníze za kalendáře i ostatní misijní materiál vložte prosím do krabičky, určené na Misijní kalendáře, která je u bočního vchodu. Za podporu i každý drobný dar či skutek lásky pro misie srdečně děkujeme.

31

Báseň přednesená při svěcení zvonů 17.9.2011 ,,Milí, dobří, zbožní lidé, co ten velký zástup u nás znamená, dnes září radost z Vašich očí nadšená. Pročpak jste sem zavítali? Z blízka, z dáli přispěchali? Nač jste přišli k nám se podívat? Nový sloup a zvony světit máme, formou, zvukem krásné, jež nás budou k Bohu volat po čas pouti časné. Ten zvon první Božské Srdce je zván, v pátek ve tři hodiny Kristus bude s ním oslavován, každé ráno a poledne, večer na nás zavolá. K němu na věži zvon Maria, přidruží se zase, by do chrámu všechny volal nás. Pozdvihánek z malé výšky dobře je vám znám: Pojďte, volá, nemeškejte, oltář uchystán. Až z toho světa půjdete, neopustím Vás, ale jako umíráček vyprovodím Vás. Světová vojna všecky zvony vzala, štědrost, láska, víra lidská nové nám zas dala. Milé zvony, pějte, zvučte, zdobte Kunovskou kapli, nedejte zhynouti vlasti, nedejte zhynouti nám!“

---------------------------------------------------------------------------------------------Veškeré připomínky, články či náměty můžete vložit do krabičky k tomu určené, která je v našem kostele. Elektronicky můžete psát a posílat na email: [email protected] ♥ ♥ ♥ Těší se tým autorů ♥ ♥ ♥

32