2011

HLAVANOVSKÝ OBČASNÍK Hlavanovské noviny Denního stacionáře EXODUS Hlavanova 12 326 00 Plzeň č.3 /ročník IV./ 2011 Obsah  29.7. Západočeské muzeum  3.8. Výlet na zříceninu Radyně  11.8. Opět v Mariánkách  17.8. Opékání špekáčků v Ejpovicích  18.8. Zámek Kynžvart  3.9. Malesické jarmarčení  5.9. Výlet do Národního muzea ...….... a jiné aktivity Vážení a milí čtenáři, příznivci našeho zařízení, končí léto, a i když nebylo až tak slunečné, přesto jsme si našli chvíle na cestování, podnikání různých akcí. Samozřejmě že jsme nezaháleli a opět se věnovali ručním pracím. Mnozí naši uživatelé cestovali s rodinami, rodiči, poté nám o svých cestách a zážitcích vyprávěli při šálku dobrého čaje či vonné kávičky. *

Oblast ležící v srdci Asie, křižovatka dávných obchodních cest, spojujících daleký Východ s evropským Západem, s divokou černomořskou stepí či exotickou Indií, po staletí vstřebávala impulsy všech kulturních vlivů a vytvořila tak prostředí pro vznik této výstavy, která nebyla v takovém rozsahu v České republice doposud představena. Výstava se nám líbila, byli jsme překvapeni, jak mohou lidé žít v tak nehostinných podmínkách, obdivovali ručně tkané koberce, výšivky, bohatě zdobené oděvy, ale též jurtu, která byla součástí expozice. 3.8. Výlet na zříceninu Radyně Konečně jsme se dočkali jednoho slunečného dne v týdnu a rozhodli jsme navštívit zříceninu hradu Radyně. Do Starého Plzence jsme se svezli s MHD, na jejíž konečné již čekal Pepa, který z Plzence pochází a velice dobře Radyni i cestu ke zřícenině zná. Počasí nám opravdu přálo, bylo krásně, v lese jsme se nadýchali svěžího a čerstvého vzduchu a za chvilku už jsme stáli pod hradem. Chvilka oddechu a hurá na zříceninu prozkoumat její historii. A nejen historii, za shlédnutí stála vystavená místní strašidla doprovázená magickou hudbou. K hradu se váže několik pověstí a legend. Podle jedné z nich zde žil zlý a mstivý Radouš, který měl oslí uši. Pomocí temných sil vybudoval v lese na kopci hrad. Každá žena, kterou si sem nechal přivést, mu porodila dítě s oslíma ušima a Radouš ji dal vždy zabít i s dítětem.

29.7. Západočeské muzeum Západočeské muzeum je častým naším cílem. Tentokrát jsme navštívili výstavu pod názvem V SRDCI HEDVÁBNÉ STEZKY - umění a řemeslo Střední Asie. Tato výstava nám přiblížila kulturní tradici na území Střední Asie, a to dvou států Turkmenistánu a Tádžikistánu ve dvou podobách městské a nomádské, a jejich vzájemného kontaktu. Na výstavě byly představeny šperky, oděvy a jeho součásti, koberce, velké nástěnné výšivky, keramika i dekorativní kovové předměty.

Královský hrad Radyně byl postaven ve 14. stol. za vlády českého krále a císaře Římské říše Karla IV. Dnes již zřícenina hradu ve výši 569 m nad m. vévodí širému okolí. Je typickou dominantou

celého Plzeňska. V českém prostředí se původní jméno Karlskröne neujalo, a tak po smrti Karla IV. byl hrad nazýván Radyní podle jména kopce a buližníkové skály, na níž byl hrad vybudován. Stavebně patří Radyně k rozvinuté pevnostní architektuře doby Karlovy. Dříve vedl vstup a vjezd do hradu přes suchý obranný příkop po zvedacím mostě. Dále bylo severní nádvoří hradu s hospodářskými budovami, chráněné hradbami a na konci byla čtyřhranná bašta. Přístup z jižní, západní a částečně i severní strany ke hradu chránil obranný příkop hluboký 5 metrů a široký 9-12 metrů. Ochranu dalších částí nádvoří tvořily čtyři brány s věžemi. Pod hrubou čtvercovou hradní věží byla vyhloubena hradní cisterna na dešťovou vodu, stékající ze střechy věže, která byla jediným zdrojem vody na hradě.

Na místě dnešní betonové lávky do hradu na severní straně hrubé věže býval další zvedací most, který obsluhoval dveřník ze své místnosti v prvém poschodí věže. Z lávky se vcházelo po několika schodech vstupní branou do sklepa paláce a odtud po dřevěném schodišti do hrubé věže. Jako správci hradu - purkrabí byli dosazováni většinou příslušníci drobné šlechty z Plzeňska. Jejich povinností bylo sledovat a zajišťovat bezpečnost obchodní cesty z Norimberka přes Řezno do Prahy, vykonávat správu královského majetku v okolí, vykonávat soudní pravomoc nad přímými poddanými panovníka. Posledním byl asi hejtman Racek, za jehož vlády, asi v polovině 16.stol., hrad vyhořel. Kronikář Beckovský na začátku 18. stol. píše takto: Na vrchu spatřuje se pustý hrad Radyně, do kterého žádný nejde, obávaje se, aby ho v něm nějaké neštěstí nepotkalo. Neboť od svých předkův toho správu mají, že v tom hradu všelicí duchové se zdržují, od kterých, kdo do něho vejde, nějakou nesnáz trpěti musí. Všechny ty báje a pověsti mají původ u bájného zakladatele hradu Radouše.

Znalce heraldiky i další návštěvníky jistě potěší výstavka erbů a znaků všech majitelů hradu ve zbrojnici hrubé věže, od zakladatele hradu Karla IV. (1361 - 1536) a pozdějších držitelů hradu pánů ze Štemberka (1496 - 1561), Kokořovců (15611710), Černínů (1710 - 1816), Valdštějnů (1816 1920), až po nynějšího vlastníka a správce hradu město Starý Plzenec (1920 - ?.)

Z vrcholu věže je krásný pohled na široké okolí. Na západě je vidět Plzeň, hrad Přimda, za dobré viditelnosti Šumava, jihovýchodně zbytky hradu Vlčtejna, východně potom část střechy zámku Kozel. Na sever pak Starý Plzenec, nad nímž se na pravém břehu Úslavy rozprostírá na kopci Hůrka s rotundou sv. Petra a Pavla. Okolo Starého Plzence vede naučná stezka vybudovaná k 1000. výročí založení Staré Plzně. Stezka prochází historickými místy i přírodními lokalitami, jako např. Černá stráň na Hůrce (složená z břidlice), Starý rybník v Sedlci, chráněný přírodní útvar Andrejšky apod. Jediné, co nám překazilo plány, byla spousta vos na věži, kam jsme se kvůli nim nedostali, ale i tak stála prohlídka za to. Poté jsme se ještě prošli kolem hradu a užívali si pohled do krajiny. Na závěr jsme navštívili restauraci ve Starém Plzenci, kde jsem se občerstvili a už jsme mířili zpět do Plzně.

Z našich činností Ubrousková technika Ubrousková technika, též „decoupage“, je zdobení daného předmětu ubrouskem. My jsme se zaměřili na zdobení textilních sáčků na houby, neboť jsou houby v měsíci září aktuální a na sáčky na bylinky. Co na tvoření potřebujeme? Ubrousek s motivem, látku, kterou chceme dekorovat, lepidlo na „decoupage“, igelit, kvalitnější štětec, žehličku a

papír na pečení. Nejdříve si podložíme látku igelitem, aby nám lepidlo neprosáklo na spodní díl sáčku. Naneseme lepidlo na místo, kam budeme daný motiv lepit.

Předem připravený obrázek vystřižený nebo vytrhaný z ubrousku zbavíme dvou bílých vrstev (většinou má ubrousek 3 vrstvy) a přiložíme na rozetřené lepidlo. Ubrousek lepíme přetíráním štětcem s lepidlem na decoupage. Poté necháme řádně zaschnout, nejlépe do druhého dne. Nakonec vyjmeme igelit a přežehlíme přes pečící papír žehličkou nastavenou na střední teplotu.

Do tohoto parku jsme se dopravili kabinkovou lanovou dráhou, která v délce 800 m od dolní stanice Koliba překonává převýšení cca 200 m.

Po shlédnutí všech maket jsme se vydali zpět do centra města. Opět nechyběla ochutnávka léčivé vody. Na poměrně malém území města vyvěrá na 40 minerálních pramenů a v blízkém okolí více než sto. Následovala teplá oplatka a nakonec ZPÍVAJÍCÍ FONTÁNA. Ta byla vybudována v letech 1982 až 1986 péčí Městského Národního výboru v Mariánských Lázních. Byla součástí rekonstrukce promenádního prostoru areálu Maxima Gorkého. Autorem návrhu fontány je ak.architekt Pavel Mikšík. Nám fontána zahrála KONCERT č.1 b moll pro klavír a orchestr, op.23 od Petra Iljiče Čajkovského. Byla to nádhera!

11.8. Opět v Mariánkách Konečně dobrá předpověď počasí, a tak nám nic nebránilo, abychom se opět vydali do lázeňského města Mariánské Lázně. A opravdu, vyšlo nám to. Dopravním prostředkem nám byl vlak, neboť se s ním cestuje pohodlně. Ve Stříbře přistoupil Zdeněk a tak jsme se všichni těšili na procházku lázeňským městem, které je obklopeno Slavkovským lesem. Těšili jsme se na zpívající fontánu, teplou oplatku, ale především na park Boheminium, kde jsou makety zámků, hradů, věží, statků, rozhleden..... Veškeré vystavené modely v parku Boheminium jsou věrnou replikou existujícího památkového objektu z České republiky. Jsou vyhotoveny v jednotném měřítku 1:25 - model je 25x menší než originální předloha.

Nadešel čas návratu. Parkem jsme se dostali k trolejbusu, který nás odvezl k vlakovému nádraží a hurá směr Plzeň. Výlet se nám vydařil! 17.8. Opékání špekáčků v Ejpovicích Delší dobu jsme přemýšleli, kde si opéct vuřty. Martin Hucl dostal nápad, že by se domluvil s rodiči a mohli bychom přijet k nim do nedaleké obce jménem Ejpovice. Vše se domluvilo a tak jsme vyrazili do Ejpovic. Zdeněk Čechura přivezl pouťové koláče, každý si koupil nějakou tu uzeninu a též si vzal sebou dobrou náladu. Při

příjezdu se chvilku posedělo u kávičky, čaje, koláčů a výborné buchty z vlastní tvorby paní Huclové.

Pak nás Martin vzal na procházku k jezeru. Překvapila nás překrásná příroda kolem jezera, dýchali jsme čerstvý vzduch cestou lesem a pozorovali přírodu. Kousek od Plzně a lze nalézt malebné místo. Po návratu z procházky se začalo opékat. Samozřejmě, že se musel nejdříve rozdělat oheň. Zpočátku se ohýnku nechtělo, ale nakonec si nechal říct. Gábina se chopila nože a zkušeně všem nařezala vuřty a párky, začalo opékání. Martinova fenka Chelsea mlsně obcházela kolem besídky, z nebe se na nás usmívalo sluníčko, na drátech elektrického vedení se houfovaly vlaštovky a tradičně, když se jedná o jídlo, nemohly chybět vosy. Ty nás však neodradily od dobré nálady a celá akce se vydařila.

směrem k zámku. Po pěkné procházce stromovou alejí se před námi objevil areál zámku. Z krásného nádvoří a upravených zahrad jen přecházel zrak. Protože do začátku naší prohlídky zbývala chvilka času, využili jsme ji k nákupu vstupenek, suvernýrů a Zdeněk si zakoupil turistickou známku do své sbírky.

Nastal čas prohlídky. Prošli jsme celkem 25 místností. Trocha z historie zámku: Někdy mezi lety 1585-1597 byl v údolí pod kynžvartským hradem postaven renesanční zámek. Jeho přesná podoba dnes už není známa a neznáme ani žádné dobové vyobrazení zámku. V pozdějším klasicistním metternichovském zámku se však dochovaly poměrně významné části původního renesančního objektu (například kompletní klenby s kletovanou omítkou a řada dalších renesačních fragmentů).

18.8. Zámek Kynžvart Díky pěkné předpovědi počasí jsme se rozhodli navštívit zámek Kynžvart. Jako obvykle jsme si vybrali cestu vlakem, která je pohodlná a zábavná. Sešli jsme se na hlavním nádraží v Plzni, kde už nedočkavě postávali Pepa, Martin a Veronika. Ve Stříbře se k nám přidal Zdeněk, a jako vždy ve výborné náladě. Zanedlouho už jsme vystupovali v Lázních Kynžvart. Počasí nám opravdu přálo, a tak jsme se s chutí vydali po zelené značce

Clemens Wenzel Lothar Johann Nepomuk, 2. kníže von Metternich-Winneburg (*15.5.1773 Koblenz, ?11.6.1859 Wien) byl nepochybně nejslavnějším majitelem kynžvartského zámku a panství. Od roku 1809 byl ministrem zahraničí a v letech 1821-1848 kancléřem "habsburského domu, dvora a státu". V roce 1813 byl povýšen do

dědičného knížecího stavu. V jeho režii probíhal Vídeňský kongres (1814-1815), který upravil mezinárodní vztahy soustavou smluv po porážce Napoleona. Kancléř Metternich bydlel převážně ve Vídni: v budově státního kancléřství nebo ve své vile na Rennweg. Starý barokní kynžvartský zámek už nevyhovoval kancléřovým nárokům na reprezentaci a tak byl v letech 1821-1839 přestavěn ve stylu vídeňského klasicismu. Umělecké sbírky na kynžvartském zámku tvoří přirozenou součást reprezentativních interiérů. K nejcennějším dílům bezesporu patří čtyři pozdněgotické deskové oltářní obrazy německého malíře Bernarda Strigela (1460/1461-1528 begin_of_the_skype_highlighting 1460/14 61-1528 end_of_the_skype_highlighting) z roku 1510, představující legendu o nalezení sv. Kříže. Kynžvartské deskové obrazy patří k vrcholným dílům Bernarda Strigela. Pocházejí snad z kláštera v Ochsenhausenu, který kancléřův otec, kníže Franz Georg von Metternich získal v roce 1803. Ve sbírkách je i renesanční francouzská tapiserie s loveckým výjevem z roku 1560 a několik renesančních a raně barokních portrétů. Kancléřova knihovna na zámku Kynžvart patří mezi nejvýznamnější šlechtické knihovny v České republice. V zámecké jídelně je instalován unikátní zrcadlový mosazný zlacený stolní servis, vyrobený koncem 18. století pařížskou firmou Thomire. Tento luxusní servis dostal kníže Richard Metternich. Kabinet kuriozit patří mezi nejstarší veřejně přístupná muzea v Evropě. Jeho vznik je spojen s osobností posledního chebského kata Karla Hussa (1761-1838). Sbírky mincí, přírodnin a historických kuriozit tohoto významného regionálního badatele a filozofa se staly základem zámeckého muzea. Numizmatická sbírka Karla Hussa (původně 7 109 mincí) byla rozšiřována dalšími akvizicemi kancléře Klemense a jeho syna - knížete Richarda. Jedinečný numizmatický materiál řadí tuto sbírku 11 tisíc exemplářů mezi nejvýznamnější v republice.

Kolekci mučicích nástrojů doplňují popravčí meče chebského kata, historické zbraně, přilby, helmy a čepice významných evropských regimentů. Prohlídka zámku byla opravdu zajímavá, prostory jsou krásné a i náš průvodce byl sympatický a vtipný. Následovalo oblíbené občerstvení v místní zahradní kavárně a pak už jsme se pomalu vydali směrem k vlaku. Výlet se vydařil, všichni jsme si ho užili a hlavně se zažilo spoustu legrace. 3.9. Malesické jarmareční V neděli 3. 9. se na Malesické návsi konala akce pod názvem MALESICKÉ JARMARČENÍ aneb Zkus to jako prarodiče.Byli jsme osloveni, zda bychom mohli prezentovat výrobky našich uživatelů, též předvádět jedno z tradičních řemesel.

V našem stánku si návštěvníci mohli na vlastní ruce vyzkoušet pletení košíčků.

Zájem byl především mezi dětmi a jejich rodiči. V dalších stáncích si bylo možno vyzkoušet výrobu svíček z včelího vosku, filcování z ovčího rouna, tkát na tkalcovském stavu, vytočit si vázičku na hrnčířském kruhu, vyrobit si ruční papír, drátování a další z mnoha ručních prací.

Příprava 1. Všechny ingredience dáme do mísy a řádně promícháme. 2. Nalijeme do vyššího plechu vyloženého pečícím papírem a pečeme cca 20 min. při teplotě 190°C.

Dobrou chuť! Celá akce byla doprovázená bohatým programem. Čtyři divadelní představení, flašinetář, střelba z kuše, jízda na koních, bludiště pro děti. Počasí celé akci přálo, těšila nás velká návštěvnost a zájem o naše výrobky. Těšíme se na další akci v tomto příjemném prostředí.

Kulinářství Recept na makovec Jak bývá v našem zařízení zvykem, čas od času si upečeme něco dobrého. Zároveň se mnozí z nás naučí nové recepty. Nejraději máme tzv. hrníčkové recepty, kde se nic neváží, jen se ingredience odměřují na hrnečky. Uživatelka Katka přinesla recept na makovec, který je opravdu rychlý a patří mezi tzv. hrníčkové recepty. A co je na takový makovec zapotřebí: Suroviny Těsto: 

2 hrnky polohrubé mouky



1 hrnek cukru krupice



1 hrnek mléky



1/2 hrnku oleje



1 hrnek máku



2 vajíčka



1 prášek do pečiva



1 vanilkový cukr

5.9. Krása motýlích křídel V pondělí 5.9. jsme se vydali do Prahy do Národního muzea na Výstavu pod názvem KRÁSA MOTÝLÍCH KŘÍDEL. A opravdu to byla krása. Dopravním prostředkem nám byl opět vlak, neboť je to pohodlné cestování a užijeme vždy spoustu legrace. Sluníčko se nám sice schovávalo, ale v Praze nepršelo, což nám vyhovovalo. Od Hlavního nádraží k Národnímu muzeu je to pěšky kousek, nemuseli jsme se přepravovat Metrem, ani jiným dopravním prostředkem.

Výstavu bychom mohli nazvat SVĚT BAREV. Takovou rozmanitost barevných motýlích křídel jsme ještě neviděli. Byla to paleta barev. Dozvěděli jsme se, že onu krásu křídel tvoří prostým okem neviditelné šupinky. Ty pokrývají tělo a křídla, a tím vytvářejí rozmanité ornamenty.

Motýl je trvale vystaven útokům různých predátorů. Ve dne hlavně ptáků, v noci zejména netopýrů. Proto jeho strategie obrany spočívá ve využití jedovatých látek, druhá v co nejdokonalejším splynutí jejich těla s okolím. Například babočka admirál je velmi jedovatá. Když do ní pták zobne, udělá se mu špatně a podruhé to již neudělá. Též jsme se dozvěděli, čím se motýli živý. Je to především tekutá potrava, kterou přijímají pomocí sosáku. Většina motýlů se živí květním nektarem, nebo různými cukernatými látkami. Motýli patří mezi hmyz s proměnou dokonalou, což se většina z nás učila již na základní škole. Nejdříve je vajíčko, potom housenka, následuje kukla a z kukly se vylíhne tzv. dospělec.

Pozvánky Výstava V současné době probíhá v prostorách budovy Alfa na Americké tř. 17 v Plzni výstava obrazů výtvarníka Petra Bauera . Akce se jmenuje NOVÉ CESTY a spoluvystavuje žák P. Bauera Pavel Buben, který je uživatelem Terapeutických dílen pro osoby se zdravotním postižením Motýl o. s. Výstava potrvá do 30.9. 2011.

Akce „DEN ŘEMESEL“

V důsledku změn životního prostředí, na nichž se velkou měrou podílí především lidská činnost, dochází k velkému úbytku motýlích druhů. A je to veliká škoda!!! Na výstavě jsme měli možnost vidět stovky překrásných vypreparovaných motýlů. Až jsme žasli, co příroda dovede vytvořit. Motýly lze vnímat jako symbol křehkosti, zranitelnosti, volnosti a harmonického soužití s přírodou. Stali se inspirací pro výtvarníky, módní návrháře, v lidské tvořivosti. Výstava byla překrásná a poučná!

Srdečně Vás zveme na další akci v měsíci září pořádanou Občanským sdružením USMĚVAVÉ SLUNÍČKO. Je to organizace zabývající se pořádáním společenských a kulturních akcí v obci Zruč-Senec u Plzně. Toto sdružení nás pozvalo na akci pod názvem "DEN ŘEMESEL", kde budou představena tradiční řemesla a prezentované ruční výrobky. I my budeme prezentovat výrobky našich uživatelů Denního stacionáře Exodus. Výrobky budou prodejné, též si návštěvníci budou moci u našeho stánku vyrobit vánoční ozdoby z textilu. A co si vyrobí, to si i odnesou. Kdy: sobota 24.9. 2011 Čas: 10:00 -16:00 hod. Kde: Zruč-Senec u Plzně v restauraci u Drudíků Těšíme se na Vás! Vážení čtenáři, s nadcházejícím podzimem Vám přejeme pohodu a mnoho krásných slunečných dnů. J. Tesařová, K. Lavičková a všichni uživatelé Denního stacionáře EXODUS. _________________________________________________ www.exodus.cz