TEMATICKÉ OKRUHY K STÁTNÍ ZAVĚREČNÉ ZKOUŠCE AKADEMICKÝ ROK 2010/2011 STUDIJNÍ PROGRAM:
Ošetřovatelství 53-41-B
STUDIJNÍ OBOR:
Všeobecná sestra R009
FORMA STUDIA:
Prezenční
PŘEDMĚT:
BEHAVIORÁLNÍ VĚDY
__________________________________________________________________________ 1. Filozofie a její význam pro poznávání skutečnosti. Filosofická východiska ošetřovatelství. Holistické pojetí člověka a jeho význam pro obor ošetřovatelství. Sociologie a sociologické myšlení v historickém a současném pojetí – využití těchto poznatků při poskytování ošetřovatelské péče. Etika odpovědnosti sestry. 2. Předmět psychologie, přístupy k jeho vymezování. Systém psychologických věd, psychologické metody – aplikace do ošetřovatelství. Komunitní ošetřovatelství – definice, význam, organizace komunitní péče v ČR. Návaznost zdravotní a sociální péče u potřebných klientů. 3. Filosofie pojetí zdraví a nemoci. Odkaz filosofie minulosti pro současné pojímání metaparadigmatu ošetřovatelství. Funkce a význam obecné psychologie pro ostatní psychologické disciplíny, její role v práci všeobecné sestry. Vědecké poznávání a interpretace sociální reality - využití těchto poznatků v aplikovaném (ošetřovatelském) výzkumu. Etika a biomedicínský výzkum. 4. Kultura a její význam v teorii a praxi péče o nemocné. Kulturní a spirituální potřeby klientů a jejich saturace. Determinace psychiky. Psychické funkce a procesy v normě i patologii – využití těchto poznatků při poskytování ošetřovatelské péče. Vymezení základních sociologických pojmů – sociální integrace, sociální řád a sociální jednání.
5. Multikulturní ošetřovatelství: definice, význam, ošetřovatelské modely s akcentem na kulturní potřeby klienta, složky kulturního hodnocení v ošetřovatelství, kulturní šok, jeho zvládání v ošetřovatelském procesu. Osobnost, její struktura a dynamika. Typologické a rysové koncepce osobnosti – aplikace do ošetřovatelství. Sociologické pojetí tradiční a moderní kultury. 6. Filosofie umírání a smrti. Charta práv umírajících. Důstojnost člověka: typy důstojnosti, fenomény důstojnosti: úcta, autonomie, participace, uznání aj. Etické problémy thanatologie. Temperament, charakter a sebesystém. Obranné systémy osobnosti – využití těchto poznatků při poskytování ošetřovatelské péče. Vývoj sociologických přístupů ke zdraví, nemoci a ošetřovatelství ve světě a u nás. 7. Zdraví a nemoc v sociologickém kontextu. Sociální důsledky nemoci. Zdravotnické etické kodexy. Poznávání osobnosti, možnosti sebepoznání a jeho funkce. Patologie osobnosti – využití těchto poznatků při poskytování ošetřovatelské péče. Filozofická a metodologická východiska společenskovědního výzkumu. 8. Role sestry, role lékaře a role pacienta z pohledu sociologie – využití těchto poznatků v různých sociálních situacích. Práva nemocných a jejich dodržování. Vývojová psychologie - předmět studia, zákonitosti vývoje lidského jedince – aplikace do ošetřovatelství. Etické problémy stanovení začátku života, antikoncepce a interrupcí. Výzkumný proces a jeho fáze. Postupy, procedury a techniky výzkumu v ošetřovatelství. Zpracování dat v kvalitativním výzkumu. Triangulace. 9. Sociální důsledky chronické nemoci a jejich vliv na kvalitu života klienta. Vývoj jedince od početí do kojeneckého období. Uspokojování psychosociálních potřeb novorozence a kojence. Význam denního režimů a rituálů u této věkové skupiny – aplikace do ošetřovatelství. Charta práv hospitalizovaných dětí. Specifika výzkumu v ošetřovatelství. Etika ošetřovatelského výzkumu. 10. Přístup k duševně nemocným v minulosti a současnosti očima sociologie. Etika práce v psychiatrii. Vývoj jedince od batolete do předškolního věku. Uspokojování psychosociálních potřeb u těchto věkových skupin – aplikace do ošetřovatelství. Vztah pedagogiky a ošetřovatelství. Specifika výchovy a vzdělávání v medicínské a ošetřovatelské praxi a ve zdravotní výchově obyvatel.
11. Vývoj jedince v období mladšího a staršího školního věku a v období dospívání. Uspokojování psychosociálních potřeb v období dospívání – aplikace do ošetřovatelství. Etika péče o děti a mladistvé. Cíle výchovy a vzdělávání v různých oblastech ošetřovatelské praxe. Edukace a prevence. 12.
Uspokojování psychosociálních potřeb u dětí mladšího a staršího školního věku. Metodika výchovných aktivit pro děti mladšího a staršího školního věku. Příklady praktických výchovných aktivit využitelných ve zdravotnickém zařízení. Sestra jako manager. Adaptační proces sestry na pracovišti.
13.
Vývoj jedince v období dospělosti a v seniorském věku – aplikace do ošetřovatelství. Etika péče o seniory. Umírání a smrt z
psychologického a sociologického hlediska. Hospicová péče.
Poradenství pro pozůstalé. Etika péče o umírající a pozůstalé. Pedagogické zásady výchovného působení sestry na různé skupiny klientů (děti, mládež, dospělé, seniory).
14.
Stres, osobnostní předpoklady působící ve stresu, zvládání stresu – ze strany klienta, ze strany sestry. Metodika výchovných aktivit pro děti předškolního věku. Příklady praktických výchovných aktivit využitelných ve zdravotnickém zařízení. Ošetřovatelství jako věda. Metody vědecké práce v ošetřovatelství.
15.
Syndrom vyhoření. Navázání kontaktu s klientem v rámci edukačního procesu. Pedagogické aspekty verbální a neverbální komunikace sestry s klientem. Hlavní zásady a metodika práce s dětmi ve zdravotnickém zařízení. Kompetence všeobecné sestry a herního terapeuta při práci s dětmi ve zdravotnickém zařízení.
16.
Psychické zvláštnosti jedinců s handicapem – aplikace do ošetřovatelství. Etika přístupu k lidem s handicapem a k jejich blízkým. Motivace klientů a sociální opora klientům ze strany sestry, jako součást edukačního procesu. Hra v teorii a praxi. Hra a její terapeutické možnosti. Využití herních aktivit ve zdravotnickém zařízení.
17.
Psychosomatický pohled na nemoc – využití těchto poznatků při poskytování ošetřovatelské péče. Etické problémy alternativní medicíny. Edukace klientů a její význam. Příprava sestry k edukaci klienta. Zásady edukace
u klientů všech věkových kategorií. Specifické skupiny edukantů v edukaci. Edukační standardy. Volba a praktické použití výchovných a vzdělávacích metod v komunikaci s nemocnými.
18.
Chování a prožívání jedince v nemoci, reakce na nemoc. Etika práce s „obtížnými pacienty“. Proces edukace ve zdravotnickém zařízení (zhodnocení / posouzení edukanta, vyhodnocení edukačních potřeb, projektování edukace, realizace edukačního procesu, hodnocení edukačního procesu). Specifičnost aktivizujících metod a instruktáže v práci sestry s klienty.
19.
Vztah zdravotníka k nemocnému, krizová intervence. Psychologie v urgentní medicíně. Etika péče o kriticky nemocné. Všeobecná sestra jako lektor. Příprava a realizace vzdělávací akce. Vhodné edukační metody a jejich využití v praxi. Tvorba edukačního portfolia.
20.
Psychologie u interních onemocnění. Reakce
pacientů
na
dlouhodobá
a
chronická
onemocnění.
Etické
problémy
ošetřovatelské péče o dlouhodobě a chronicky nemocné. Rodinní příslušníci a blízcí klienta ve vztahu k edukačnímu procesu. Motivace blízkých klienta ke spolupráci jako nedílná součást edukace. Význam, zásady a metody aktivizace klientů ve zdravotnických zařízeních.
21.
Psychologie v chirurgii. Etické problémy dárcovství orgánů a transplantací. Výchovná a vzdělávací úloha sestry v domácí péči o klienta. Výchova ke zdravému životnímu stylu – role sestry. Základy ergoterapie a její uplatnění v klinické praxi.
22.
Psychologie
bolesti.
Kulturně
podmíněné
vnímání
bolesti.
Tlumení
bolesti
nefarmakologickými prostředky. Psychosociální terapie a základy expresivních terapií ve zdravotnických zařízeních. Sebereflexe, sebepoznání a sebezdokonalování (sebevýchova a sebevzdělávání) sestry. Management v ošetřovatelské péči.
23.
Kvalita zdravotní péče - základní terminologie, kontext problematiky kvality ve zdravotní péči. Akreditace zdravotnických zařízení. JCI. Ošetřovatelské standardy. Audit. Etické problémy interpersonálních vztahů.
24.
Reakce pacientů na onkologická onemocnění. Etika práce v onkologii. Sestra jako mentorka. Příprava sestry na praktickou výuku studentů v klinickém zařízení. Nejčastější chyby ze strany mentorek. Kritéria posuzování kvality pedagogického procesu a jeho efektivity v ošetřovatelství.
Ve Zlíně dne 27. ledna 2011
Mgr. Anna Krátká, Ph.D. ředitelka Ústavu ošetřovatelství doc. Mgr. Martina Cichá, Ph.D. ředitelka Institutu zdravotnických studií
