2011

Obsah / Content – Rexter 01/2011 ČLÁNKY / ARTICLES

Povstalecká hnutí a politický pluralismus: několik poznámek k hnutí nakšalitů v Indii Insurgent Movements and Political Pluralism: Some Remarks on the Naxalite Movement in India Maxmilián Strmiska

1

Národní garda: krátký příběh National Guard: a short story Josef Smolík

16

Život a smrt pravicově-populistických stran v severní Evropě Live and death of right-wing-populist parties in Northern Europe Vlastimil Havlík

36

Maďarská ultrapravice po roce 1989 Hungarian right-wing after the year 1989 Alida Bélaiová

79

RECENZE / REVIEWS

Müller, Zdeněk (2010): Islám a islamismus. Praha: Academia, 260 s., ISBN 978-80-200-1818-2 122

Petra Balážová

Mikulčíková, Adriana (2010): Pravicový extrémizmus v Spolkovej republike Nemecko. Príčiny, podoby, prejavy. Banská Bystrica: Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov UMB, 154 s., ISBN 978-80-8083-941-3 Vladimír Naxera

130

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz

Povstalecká hnutí a politický pluralismus: několik poznámek k hnutí nakšalitů v Indii1 Insurgent Movements and Political Pluralism: Some Remarks on the Naxalite Movement in India Autor: Maxmilián Strmiska Email: [email protected]

Abstract The article suggests that the naxalite movement should be conceived of and examined as a specific part of the Indian political pluralism as well as of the Indian interest groups politics. There are important social and political features of the naxalite-Maoist insurgency that cannot be effectively grasped and assessed employing exclusively the securitycentred approach. A conceptualization of the naxalite movement should be sensitive enough to the distinctively plural character and dynamics of the movement, both in its early (1967-1972) and more recent organizational forms. This is a precondition for a better understanding of variegated strategies pursued by the naxalite organizations.

Keywords Naxalite movement, Maoism, India.

Úvod O indických nakšalitech lze říci, že v rámci studia povstaleckých hnutí představují mimořádně zajímavý případ – a to z různých úhlů pohledu, nejčastěji zdůrazňujících 1 Tato stať byla zpracována v rámci grantového výzkumného projektu podpořeného GAČR „Politické strany v Africe, Asii, Latinské Americe a Oceánii (GA407/09/0387).

1

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz pozoruhodnou dobu trvání tohoto hnutí (od jeho počátků v roce 1967 do současnosti), jeho poměrně značné územní rozprostření, velký rozsah násilných aktivit a paramilitaristický potenciál nakšalitských organizací. Vyzdvižení plurality aplikovaných či vůbec aplikovatelných hledisek má v této souvislosti dobré důvody. Je totiž vhodné brát patřičně v úvahu oborovou či podoborovou podmíněnost badatelských přístupů a perspektiv uplatňovaných při výzkumu povstaleckých hnutí, která se přirozeně projevuje v upřednostňování odlišných výchozích vymezení zkoumaných fenoménů (a v přijetí příslušných pojmových schémat). Studium nakšalitského hnutí rozhodně není v tomto ohledu výjimkou (z novější literatury viz např. Banaji 2010; Singh 2010; Das 2010; Marwah 2009; Giri 2009; Anonym 2008; SinghaRoy 2005; SinghaRoy 2004). Nakšalitské hnutí bývá pojímáno jako ztělesnění radikálního rolnického hnutí, jako projev levicového extremismu, revolučního komunismu či indického maoismu, jako antisystémové hnutí, jako teroristické a/nebo gerilové hnutí, jako vnitřní bezpečnostní hrozba atp. (srv. Harriss 2010) Jestliže platí, že tato pojetí si nemusí a priori vzájemně odporovat, je zároveň zřejmé, že jejich rozmanitost se výrazně podílí na značném rozpětí akademických výkladů hnutí nakšalitů, přičemž v některých případech jde o interpretace již na první pohled neslučitelné nebo dokonce protikladné. Tato stať představuje příspěvek ke konceptualizaci nakšalitského hnutí jako specifické součásti či sektoru indického politického a zájmového pluralismu, zahrnující prvky jak „extrémní revoluční“2, leč do značné míry institucionalizované opozice, tak opozice mimosystémové, paramilitaristické, vyhraněně antagonistické.3 Zdůraznění rozrůzněnosti nakšalitského hnutí není přitom v rozporu s uznáním jeho revolučního, antisystémového charakteru: jde prostě o to brát přiměřeně v úvahu diverzifikaci projevů 2 V této souvislost odkazuji na sebevymezení Komunistické strany Indie (marxisticko-leninistické) Osvobození z konce osmdesátých let minulého století („party of extreme revolutionary opposition in the arena of parliamentary struggle”). Citováno podle Banerjee 1988: 89 – citovaná pasáž pochází z dokumentů 4. všeindického sjezdu CPI(ML) Liberation uskutečněného v Dillí počátkem ledna 1988. 3 Tento pól nakšalitského hnutí reprezentuje především Komunistická strana Indie (maoistická), o čemž názorně svědčí její stranický program. Srv. CPI (Maoist) 2004.

2

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz antisystémové orientace. Není mým cílem pokoušet se podat ucelený přehled evoluce nakšalitů a představit zde, třebas zkratkovitě, velmi rozvětvenou a pestrou problematiku výzkumu tohoto hnutí v plné šíři, s vyváženým zřetelem ke všem jeho vývojovým fázím: to by vyžadovalo jinou, mnohem rozsáhlejší studii. Výše uvedenému zadání odpovídá i zvolený přístup k vymezení hnutí nakšalitů, přístup soustřeďující se na posouzení několika vybraných, v dané perspektivě klíčových problémů.

Problematika pojetí nakšalitského hnutí První problém, ke kterému je nezbytné se vyjádřit, představuje samo používání a legitimace označení nakšalité, resp. nakšalitské hnutí. Tento název odkazuje k rurální vzpouře, jež na sklonku jara a počátku léta roku 1967 zachvátila část oblasti Dárdžiling v indickém svazovém státě Západní Bengálsko, přičemž klíčovou úlohu zde sehrála protestní mobilizace, jejíž základnu tvořilo několik osad u vesnice Nakšalbárí, sídla okrskové policejní stanice. Nakšalbárí se tak z titulu nejbližšího policejně-správního střediska, neboť skutečným ohniskem revolty nebylo (Chaman 2010), postupně stalo s přispěním masových sdělovacích prostředků, a to jak indických, tak čínských, symbolem povstání, resp. „ozbrojeného boje revolučních rolníků“.4 Jako „nakšalité“ začali pak být nejprve sdělovacími prostředky, poté širokou indickou veřejností a postupně i státními orgány označováni jak povstalci (nemuselo přitom jít nezbytně o rolníky), tedy přímí aktéři zmíněné revolty a dalších vzpour podobného typu, tak militantní komunistické maoisticky orientované skupiny, angažované v těchto násilných protestech anebo se s nimi, přesněji řečeno s jejich určitou ideologicky a politicky podmíněnou interpretací, otevřeně 4 Rozhodující impuls k tomu poskytlo propagandistické (proti indické vládě zaměřené) zveličení těchto událostí čínským státním rozhlasem a tiskem. Proslulým se stal zejména úvodník People’s Daily z 5. 7. 1967, v němž se o ozbrojeném boji revolučních rolníků „v oblasti Dárdžilingu“ (Nakšalbárí nebylo ještě výslovně zmíněno) psalo jako o „jarní bouři“ či „jarním zahřmění“ (ohlašujícím bouři, resp. revoluci v Indii), Srv. Spring Thunder Over India, in: Marxists Internet Archive, (http://www.marxists.org/subject/china/documents/peoplesdaily/1967/07/05.htm). Srv. Sen Gupta 1968: 12-13.

3

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ztotožňující. Okolnost, že tyto skupiny se samy prvotně definovaly a formálně nazývaly jinak (revoluční komunisté, marxisté-leninisté, maoisté) širokému používání označení „nakšalité“ nebránila.5 S ohledem na omezený rozsah této stati se zde nemohu podrobně zabývat problémy spjatými s popisem a rozborem zmíněné vzpoury a následující geneze nakšalitských skupin, proto se v následujícím výkladu soustředím na komentování několika momentů, jež se z širšího hlediska konceptualizace nakšalitského hnutí jeví jako mimořádně významné. Všechny diskutované momenty se příznačně vztahují, byť nikoli stejnou měrou a stejným způsobem, k roli prvku povstalectví a povstalecké tradice při utváření nakšalitského hnutí. 1. Zmíněné povstání, v indickém i v mezinárodním kontextu nepochybně propagandisticky mimořádně zveličené, poskytlo potřebný referenční bod ultralevicové opozici v rámci Komunistické strany Indie (marxistické). Tento moment výrazně zesílil působení linie, dělící uvnitř CPI(M) radikální skupiny, sázející na mimoparlamentní postupy, od relativně umírněného proudu. Vytvořily se tak podmínky příznivé pro uplatnění modelu „třetí komunistické strany“, tj. jednoznačně pročínské, maoistické ultrarevoluční „marxisticko-leninistické“ formace či spíše souboru formací6 vedle rovněž pročínské a filomaoistické CPI (M) a 5 V této souvislosti je korektní dodat, že některé počáteční, prozatímní struktury rodícího se „revolučního komunistického“ proudu přímý odkaz na Nakšalbárí ve svých názvech používaly (Naxalbari Peasants Aid Committee, Naxalbari Solidarity Committee). Od roku 1969 termín „nakšalité“ plnil v rámci tohoto proudu úlohu pomocného, neformálního označení. Pokud jde o pozdější, resp. do současnosti zasahující vývojovou fázi hnutí, nejsnáze identifikovatelnou výjimku představuje v uvedeném ohledu jedna menší, příznačně ideově-programově spíše „ortodoxní“ formace: CPI(M-L) Naxalbari. 6 V letech 1969-1971 představovala hlavní, hegemonní nakšalitskou formaci Komunistická strana Indie (marxisticko-leninistická), ustavená v dubnu 1969, o které bylo možné uvažovat jako o ztělesnění „třetí komunistické strany“. Ani v tomto období ovšem CPI(M-L) nereprezentovala celé nakšalitské hnutí; vedle CPI(M-L) totiž působily další skupiny (se zázemím například v Ándhrapradéši a Biháru), lišící se svými ideově-programovými i taktickými preferencemi. Po roce 1972 se CPI(M-L), zasažená vlnou štěpení a oslabená represemi, zcela rozložila a další vývoj nakšalitů charakterizovala výrazná organizační rozdrobenost. Tendence k fragmentaci nakšalitského hnutí přetrvala až do poloviny devadesátých let minulého století. Nejdůležitějším výsledkem následujícího přeskupování a slučování nakšalitských organizací

4

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 7

reformisticky, prosovětsky orientované CPI. Je třeba zdůraznit, že proces štěpení, probíhající v Komunistické straně Indie (marxistické) v letech 1967 až 1969 nepředstavoval, jak by se mohlo na první pohled zdát, opakování předcházejícího rozkolu v indickém komunistickém hnutí, jehož výsledkem bylo v roce 1964 ustavení CPI(M) a modelu „dvou komunistických stran“, tj. CPI(M) a CPI. Zformování Komunistické strany Indie (marxistické) je pochopitelně také možné interpretovat jako vyústění série konfliktů mezi radikálně naladěnou „levicí“ a reformistickým směrem („revizionisty“, „pravicí“) v původní Komunistické straně Indie, konfliktů, které byly ovlivněny faktory mezinárodního charakteru, zejména čínsko-sovětskou roztržkou a dopadem pohraniční čínsko-indické války v roce 1962 na indické komunistické hnutí. V dané perspektivě je však podstatné, že role a pozice CPI(M) a CPI v indickém politickém systému se nijak výrazně nelišily a že obě tyto strany, bez ohledu na ideologicky vyjádřené rozdíly a mírně odlišné strategické a taktické preference, představovaly aktéry stejného druhu, přijímající pravidla volebně-politické soutěže v parlamentním zřízení a slučující revoluční program s reformistickou praxí. Rozkol v CPI(M) v závěru šedesátých let však na scénu uvedl nové komunistické formace s odlišnými vlastnostmi a především s kvalitativně odlišným modem operandi: revoluční komunisté-nakšalité odmítali působit v rámci stávajícího politického systému, chtěli jej začít co nejdříve ničit, a to za použití všech dostupných prostředků včetně ozbrojeného násilí. Z tohoto úhlu pohledu není těžké pochopit, proč se snadno mohli ztotožnit s různými projevy povstalectví. „Nakšalitství“ (Naxalism) se tedy v této perspektivě jeví jako velmi důležitý, konstitutivní prvek, generující novou politickou totožnost sdílenou specifickým politickým proudem (Franda 1969) – což, mimo jiné, ospravedlňuje používání pojmu „nakšalitské hnutí“. bylo utvoření Komunistické strany Indie (maoistické) v roce 2004. CPI(Maoist) v současnosti reprezentuje nejsilnější složku paramilitaristicky orientovaného proudu a do značné míry – záleží ovšem na uplatněném úhlu pohledu, resp. kritériích – celého nakšalitského hnutí. 7 Podrobněji k vývoji CPI(M), se zvláštním zřetelem k západobengálskému kontextu, viz např. Raychaudhuri 2010 a Gupta 2010.

5

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 2. Maoistická interpretace vzpoury v okolí Nakšalbárí jako projevu rurálního třídního boje s otevřeně vyjádřenými autenticky revolučními cíli, zahrnujícími vytvoření osvobozených zón s novými mocensko-politickými strukturami, byla a je velmi sporná (Leonard a Singh 2010; Roy Burnam 2009; Duyker 1987). Na počátku tohoto konfliktu byly spory o přerozdělení pozemků a o podmínky jejich užívání mezi etnicky odlišnými kategoriemi farmářů s diferencovaným sociálním statutem i kulturním zázemím, jež se nedaly jednoduše a přímočaře pojmout jen jako třídní boj bezzemků se statkáři či s místní indickou verzí kulaků (Singh 2010: 270-277). Jednalo se zde prvotně o obhajobu neprivilegovaných, nedostatečně zastoupených ekonomických zájmů, spojenou s protestem vůči sociálně-ekonomické diskriminaci, jež se co do své formy i obsahu v zásadě nevymykala z dosavadního rámce rurálních konfliktů odehrávajících se ve složitě vertikálně strukturovaném a regionálně rozrůzněném indickém agrárním sektoru, a to včetně uplatňování více či méně spontánního násilí (srv. Gough 1974; Dhanagare 1983). Zdá se, že masová protestní mobilizace přerůstající v ozbrojené povstání byla, alespoň pokud jde o nakšalbárskou revoltu, umožněna spíše etnickou, než ryze třídní solidaritou. Ať tomu bylo jakkoli, nakšalbárské povstání bylo potlačeno již v srpnu 1967, a to poměrně snadno. Revoluční vize a politický rozměr vůbec, ve smyslu radikalizace a urychlení agrární reformy, (včetně ideologického zdůvodnění neautorizovaného násilného zabírání pozemků), byly vneseny do protestního hnutí militantními skupinami z Komunistické strany Indie (marxistické)8 směřujícími k roztržce se svou mateřskou stranou a motivovanými především snahou docílit rozkolu za pro ně co nejvýhodnějších politických podmínek (Franda 1969: 801-802). A k tomu poskytovalo nakšalbárské povstání vhodnou příležitost.9 Radikální-revoluční a reformistické prvky mohly být 8 Tyto skupiny předtím rozvíjely v dané oblasti zejména odborářskou agitaci mezi pachtýři a zemědělskými dělníky z čajových plantáží (Chattopadhyay 2010). 9 Zvláštní význam měla přitom okolnost, že CPI(M) byla tehdy v západobengálském kontextu vládní stranou (Gupta 2010: 10-13; Raychaudhuri 2010: 232-233). Domnívám se, že zdůraznění tohoto momentu je nezbytné pro pochopení jak motivace pro agitaci a intervenci

6

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ovšem v tomto případě zasazovány přímými účastníky i pozorovateli do odlišných souvislostí a nabývat různého významu, což je okolnost, kterou charakteristika nakšalbárského povstání z roku 1967 a typově podobných protestních fenoménů nemůže nebrat v úvahu (srv. SinghaRoy 2004; Mukherji 1987) 3. Jak bylo výše naznačeno, etnický prvek – v podobě mobilizace neprivilegované etnické skupiny či skupin, mobilizace propojené s militantní revolučněkomunistickou (a obvykle agrárně zaměřenou) agitací – byl jasně přítomen již v případě nakšalbárské vzpoury, nemluvě o časově této zakladatelské události nejbližším významným revoltám podobného druhu, zvláště povstání v oblasti Šríkákulamu v Ándhrapradéši.

10

Tento prvek se stal nedílnou, trvalou součástí

modu operandi nakšalitských skupin. Je zajímavé, že zdůraznění této okolnosti, jež se plně ozřejmila až s větším časovým odstupem, představovalo důležitý bod polemicky vyhrocených interpretací. Odkazovalo totiž na pouze chabě zdůvodněný nárok nakšalitských organizací na roli nositelů univerzálně, resp. celoindicky aplikovatelné revoluční strategie. Nakšalité se v této perspektivě jeví jako aktéři schopní prosadit se výrazným způsobem pouze v některých partikulárních situacích, v sociálně a teritoriálně specifických kontextech, kde do popředí vystupuje otázka obhajoby nedostatečně reprezentovaných zájmů diskriminovaných, marginálních etnických – popřípadě i jinak než etnicky definovaných – skupin (Banaji 2010; Leonard a Singh 2010; Banerjee 2003). Z hlediska uplatněného v této stati není ovšem tento moment důležitý kvůli „zpochybňující redukci“ revolučního potenciálu a dosahu působnosti nakšalitských organizací, nýbrž proto, že jeho reflexe tvoří nezbytnou součást pojímání nakšalitského hnutí jako specifického sektoru indického politického a zájmového pluralismu (srv. Hardgrave a Kochanek 2008: 227-228; Menon a Nigam 1989: 119). filomaoistických skupin z CPI(M), tak celkového dopadu nakšalbárského povstání na proces oddělování se militantních skupin od CPI(M) a následně na uplatnění modelu „třetí komunistické strany“ (srv. Franda 1969). 10 Povstání v oblasti Šríkákulamu vyvrcholilo v létě roku 1969 (potlačeno bylo v polovině roku 1970); od podzimu 1967 mu ovšem předcházely různé incidenty a protestní mobilizace.

7

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 4. Pokud jde o posouzení role a charakteru protestního násilí (zejména ozbrojeného boje) v kontextu nakšalbárské vzpoury a dalších nakšalitských povstaleckých aktivit, do popředí vystupují dva – více či méně propojené – okruhy problémů: a) role přijetí, obhajování a praktikování různých forem ozbrojeného boje z hlediska profilování nakšalitského hnutí a jeho jednotlivých součástí, b) dopad rozdílných přístupů ke kombinování násilných a nenásilných forem politického boje na vnitřní rozrůzněnost nakšalitského hnutí a na dynamiku jeho vývoje. Kult ozbrojeného boje, včetně maoistické koncepce opotřebovávající „lidové války dlouhého trvání“ s rurálním těžištěm, představoval velmi významnou součást nakšalitské totožnosti; mimo jiné se jednalo o důležitý prostředek vymezení se vůči reformistickým a „revizionistickým“ indickým komunistům (Leonard a Singh 2010). Pokud však šlo o realizaci ozbrojeného boje, resp. jeho jednotlivých forem, postoje různých skupin v rámci nakšalitského hnutí se lišily, a to nezřídka výrazně (Gatade 2000). Tyto odlišnosti se zřetelně projevily již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v otázce akceptování či odmítnutí linie „likvidace třídních nepřátel“, jejímž autorem byl Čáru Mazumdár, jeden z klíčových předáků Komunistické strany Indie (marxisticko-leninistické) představující tehdy hegemonní, byť nikoli jedinou nakšalitskou formaci (Marková 1981: zvl. 110). Mazumdárovsky pojatou „likvidaci třídních nepřátel“ lze charakterizovat jako teroristickou kampaň sestávající z řetězce individuálních selektivních vražd, zahrnující prvky „ozbrojené propagandy“, pogromu a archaických forem teroristické msty (Dasgupta 1973; srv. Gough 1974). Uskutečňování této linie, jež své vyvrcholení ve venkovském i městském prostředí (v Kalkatě)11 zaznamenala v roce 1970, vedlo z vojensko-politického hlediska jednoznačně do slepé uličky a bylo pro CPI(M-L), neschopné účinně čelit rozsáhlým represím a 11 Připomenutí „městské gerily“ v Kalkatě, eskalující v roce 1970, není samoúčelné. Jde mimo jiné o uvědomění si nezřídka přehlížené skutečnosti, že nakšalitské povstalectví nelze pojímat jako výlučně rurální záležitost. Je již jinou otázkou, že nic srovnatelného s kalkatskou městskou gerilou (s velmi vysokým počtem obětí v omezeném čase a prostoru) se v dalším vývoji nakšalitského hnutí již neobjevilo. V zásadě lze souhlasit s tvrzením P. S. Judge, že převažující obecné pojetí nakšalitského hnutí jako hnutí agrárního je sporné a přinejmenším v některých regionálních kontextech (Judge odkazuje na nakšality v Paňdžábu) nevhodné. Viz Judge 1992: 2.

8

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vigilantistickému násilí, ve svých důsledcích zničující (Marwah 2009: 105-106; Banaji 2010). Jinou důležitou formou ozbrojeného boje, praktikovanou zejména nakšality v Biháru, bylo odvetné lokálně omezené skupinové násilí s větším či menším teroristickým potenciálem.12 Větší operace gerilového typu byly, až do pozdější expanze „militarizovaného maoismu“ (expanze nejprve pozvolné a teritoriálně zřetelně omezené, markantní pak zejména v posledních deseti letech), spíše výjimkou. Pokud jde o interpretace vztahu mezi nakšalitským povstalectvím a projevy ozbrojeného násilí v předcházejícím koloniálním a postkoloniálním období, stojí za povšimnutí, že většinou zahrnují zdůraznění diskontinuity mezi nimi, jež je obvykle spjaté s obecným poukazem na vyhraněně antisystémový charakter nakšalitství (Yassin a Dasgupta 2003: 78; Menon a Nigam 1989: 119). Vyzdvižení momentu přetržitosti nevychází ovšem z komparace rejstříku akcí nakšalitských a přednakšalitských povstalců, což lze považovat za jistou slabinu či přinejmenším mezeru v tradiční interpretaci počátečních nakšalitských revolt jako zřejmého zlomu a stěžejní události ve vývoji revolučního komunistického hnutí v Indii. Je totiž zřejmé, že například ze srovnávání vojensko-politických aspektů nakšalbárské vzpoury z roku 1967 a povstání v Telangáně v letech 1946-1951/1952 (v oblasti Ándhry, později součásti svazového státu Ándhrapradéš) nelze vyvodit jednoznačné závěry ani o povaze ani o příčinách takového přelomu (srv. SinghaRoy 2004; SinghaRoy 2005; Ram 1973). Vojenský potenciál nakšalbárského povstání byl totiž naprosto zanedbatelný, což mu ovšem neubralo na 12 Interpretace akcí tohoto typu musí ovšem brát v úvahu specifické místní podmínky, zahrnující široké uplatňování ozbrojeného násilí různého typu a účelu širokou škálou aktérů. Nelze popřít, že kupříkladu střední Bihár se v důsledku kastovní polarizace a agrárních konfliktů postupně proměnil v bitevní pole nakšalitů a kastovních milicí, zejména Ranvírova vojska (Ranvír Séná), dopouštějících se brutálních masakrů (Ghosh 2000: 56). Na druhé straně nelze nevzít v úvahu, že v daných podmínkách byla demonstrace paramilitaristického potenciálu a „schopnosti odvetného úderu“ často projevem sebezáchovy zde působících organizací, přičemž nastolení „rovnováhy teroru“ vedlo přinejmenším v některých případech k patrnému utlumení násilí a následně k uvolnění prostoru pro uplatnění jiných, nenásilných politických aktivit. Srv. Bhatia 2005; Singh 2010: 88-135; Sinha a Sinha 2001; Kunnath 2006; Kumar 2003; Gatade 2000.

9

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz významu politickém. Jsme tedy konfrontováni se situací, která se jeví do značné míry paradoxní: zakladatelská, referenční událost generující totožnost politického proudu akceptujícího ozbrojený boj a „lidovou válku“ (a to z velké části doslova, nikoli jen metaforicky) měla z vojenského hlediska zcela nepatrný význam. Tento moment je třeba mít na zřeteli při posuzování vztahu mezi politickými a paramilitaristickými aspekty činnosti jednotlivých součástí nakšalitského hnutí v jeho rané, stejně jako pozdní či současné vývojové fázi. Otázka kombinování násilných a nenásilných forem politického boje byla v rámci nakšalitského hnutí, a to prakticky od samého počátku, předmětem ostrých sporů mezi přívrženci „masové linie“ a militaristického směru („linie ozbrojeného boje“). Tyto střety podstatným způsobem ovlivňovaly ideově-programovou diferenciaci a organizační 13

fragmentaci tohoto politického hnutí a celkovou dynamiku jeho vývoje. Zprvu, do roku 1971, převládal militaristický pól, ztělesňovaný mazumdárovským jádrem CPI(M-L), prosazující model ilegální, utajené strany soustřeďující se na ozbrojený boj a nepotřebující tedy ani žádné legálně, otevřeně působící podpůrné organizace. Od roku 1972 zhruba do poloviny osmdesátých let minulého století se v rámci nakšalitského hnutí prosazovaly více formace sázející spíše na „masovou linii“, což zahrnovalo utváření soustavy „frontových“ organizací určených pro intervenci v různých sociálních sektorech, přičemž některé skupiny se příležitostně účastnily i voleb – což znamenalo narušení původního vyhraněně mimosystémového charakteru nakšalitských politických aktivit. Tento proud reprezentovala především Komunistická strana Indie (marxisticko-leninistická)

13 Dalším velmi významným faktorem podněcujícím diferenciaci tohoto politického hnutí byla evidentní rozrůzněnost regionálních a subregionálních kontextů, v nichž nakšalitské formace rozvíjely svou činnost (Judge 1992: 1). Mohan Ram příznačně hovořil v souvislosti s vývojem maoistických hnutí v Indii, Východním Pákistánu a na Ceylonu o „polycentrickém vzorci“, který měl různé mezinárodní i vnitrostátní souvislosti a vyjádření (Ram 1971: 1277). Vezmeme-li toto v úvahu, nabízí se zde zajímavá srovnání: kupříkladu nakšalité v Západním Bengálsku mohli mít více styčných bodů s východobengálskými (z Východního Pákistánu, resp. Bangladéše) maoisty, než s nakšality z Ándhrapradéše či jiných indických svazových států (podrobněji viz Ram 1971).

10

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 14

Osvobození. Bylo přitom příznačné, že k zakládání podpůrných legálně či pololegálně působících organizací přistupovaly i ty formace, které nadále upřednostňovaly ozbrojený boj. Od druhé poloviny osmdesátých let lze hovořit o postupném posilování pozic militaristicky orientovaných nakšalitských formací (operujících především v Ándhrapradéši a v Biháru), na které navazovaly fůze těchto skupin, jejichž nejdůležitější výsledek představovalo ustavení Komunistické strany Indie (maoistické) v v roce 2004. CPI(Maoist) a CPI(ML)Liberation lze považovat za nejvýznamnější ztělesnění militaristického, resp. „masově-politického“ pólu nakšalitského hnutí (Banaji 2010).15

Závěr Jak vyplynulo z předcházejícího výkladu, hlavním společným znakem nakšalitů zůstává jejich antisystémové, revoluční zaměření. Ve svých počátcích mělo toto hnutí jako celek rovněž vyhraněně mimosystémový charakter,16 avšak tento rys postupně přestal být profilujícím a poněkud pozbyl na významu v důsledku prohlubujících se rozdílů mezi „masově-politicky“ a militaristicky orientovanými nakšalitskými formacemi. Tato progresivní diferenciace se projevila i v rozrůzněnosti postojů nakšalitských organizací k budování polovojenského potenciálu a k uplatňování ozbrojeného násilí vůbec. 14 Srv. CPI(ML)Liberation 1991. Zvláštní případ v tomto kontextu představuje Komunistická revoluční liga Indie (CRLI), formace nakšalitské provenience operující v Západním Bengálsku, jež se od prosazování „masové linie“ dostala až do polohy otevřené spolupráce s „reformistickou“ či „revizionistickou“ levicí. 15 V souvislosti s pokračujícím procesem profilování tábora „masové linie“ a militaristického proudu lze hovořit o celkové polarizaci nakšalitského hnutí. V tomto kontextu nemohou překvapit snahy o jasnou demarkaci těchto táborů, zahrnující nové pojímání nakšalitské a maoistické totožnosti: například nakšalité (nebo „marxisté leninisté“) jako přívrženci „masové linie“ versus maoisté (či „marxisté-leninisté-maoisté“) jako stoupenci militaristického kurzu (srv. Chaman 2010). 16 Tento moment zdůraznil kupříkladu Thomas Johnson Nossiter, pro něhož nakšalité představovali především rozsáhlý pestrý soubor maoistických či marxisticko-leninistických politických uskupení odmítajících „fungovat uvnitř systému“ (Nossiter 1982: 358). Nossiter považoval nakšality za důležitou, avšak nikoli jedinou a již vůbec ne ve všech regionálních kontextech dominantní součást indické extrémní levice. Vzhledem k tomu, že předmětem jeho bádání bylo komunistické hnutí v Kérale, kde se nakšalité nikdy výrazněji neprosadili, bylo takové stanovisko zcela pochopitelné.

11


Seznam zdrojů Anonym. 2009. Beyond the „Security-Centric“ Approach. Economic and Political Weekly, roč. 44, č. 8, s. 6. Banaji, J. 2010. The ironies of Indian Maoism. International Socialism, č. 128, (http://www.isj.org.uk/index.php4?id=684&issue=128) Ověřeno k 20. 3. 2011. Banerjee, S. 1988. Towards a Responsible Revolutionary Party. Economic and Political Weekly, roč. 23, č. 18, s. 895-897. Banerjee, S. 2002. Naxalbari: Between Past and Future. Economic and Political Weekly, roč. 37, č. 22, s. 2115-2116. Bhatia, B. 2005. The Naxalite Movement in Central Bihar. Economic and Political Weekly, roč. 40, č. 15, s. 1536-1549. CPI(Maoist). 2004. Party Programme. Dostupné z: Maoist Documents http://www.satp.org/satporgtp/countries/india/maoist/documents/papers/partyconstitution.ht m Ověřeno k 29. 3. 2011. CPI(ML). 1991. CPI(ML) - The Firm Defender of the Revolutionary Legacy of Indian Communists. Communist Party of India (ML) http://www.cpiml.org/archive/vm_swork/54cpi_ml_the_firm_defender.htm Ověřeno k 26. 3. 2011. Das, K. 2010. Naxalbari to Today's Maoist: Uprisings and Implications. Indian Journal of Political Science, roč. 71, č. 2, 489-495. Dasgupta, B. 1973. Naxalite Armed Struggles and the Annihilation Campaign in Rural Areas. Economic and Political Weekly, roč. 8, č. 4-6, s. 173-175, 177, 179, 181, 183, 185, 187-188. Dhanagare, D.N. 1983. Peasant Movements in India, 1920-1950. Delhi: Oxford University 12

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Press, Duyker, E. 1987. Tribal Guerillas: The Santals of West Bengal and the Naxalite Movement, Delhi: Oxford University Press. Franda, M. F. 1969. India's Third Communist Party. Asian Survey, roč. 9, č. 11, s. 797-817. Gatade, S. 2000. The Naxalite Left at the Beginning of the Millenium. In: The Mass Line in India http://www.massline.info/India/Gatade.htm Ověřeno k 26. 3. 2011. Ghosh, S. K. 2000. Bihar in Flames. New Delhi: A. P. H. Publishing Corporation. Giri, S. 2009. The Maoist “Problem” and the Democratic Left in India. Journal of Contemporary Asia, roč. 39, č. 3, s. 463-474. Gough, K.. 1974. Indian Peasant Uprisings. Economic and Political Weekly, roč. 9, č. 3234, s. 1391-1393, 1395-1397, 1399, 1401-1403, 1405-1407, 1409, 1411-1412. Hardgrave, R. L. a Kochanek, S. A. 2008: India: Government and Politics in a Developing Nation. Wadsworth: Thomson Learning (7. vydání; první vyd. 2000). Harriss, John. 2010. The Naxalite/Maoist Movement in India: A Review of Recent Literature. ISAS Working Paper, č. 109. National University of Singapore. Chaman, L. 2010. On demise of Naxal leaders http://drchaman.wordpress.com/2010/04/18/on-demise-of-naxal-leaders/

Ověřeno k 27.

3. 2011 Chattopadhyay, S. S. 2010. End of a revolution. Frontline, roč. 27. č. 8. http://www.flonnet.com/fl2708/stories/20100423270811400.htm Ověřeno k 28. 3. 2011. Judge, P. S. 1992. Insurrection to Agitation: the Naxalite Movement in Punjab, Bombay: Popular Prakashan. Kumar, A. 2003. Violence and Political Culture: Politics of the Ultra Left in Bihar. Economic and Political Weekly, roč. 38, č. 47, s. 4977-4983.

13

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Kunnath, G. J. 2006. Becoming a Naxalite in Rural Bihar: Class Struggle and its Contradictions. The Journal of Peasant Studies, roč. 33, č. 1, s. 89-123. Leonard, S. A., Singh, S. 2010. The Maoist insurgency in India: End of the road for Indian Stalinism? An interview with Jairus Banaji. Platypus Review, č. 26, http://platypus1917.org/2010/08/06/the-maoist-insurgency-in-india-end-of-the-road-forindian-stalinism/ Ověřeno k 26. 3. 2011 Marková, D. 1981. Cesty a stezky naksalitů. Nový Orient, roč. 36, č. 4, s. 109-112. Marwah, V. 2009. India in Turmoil. Jammu & Kashmir, the Northeast and Left Extremism. Daryaganj: Rupa. Menon, N. a Nigan, A. 2007. Power and Contestation: India Since 1989. London: Zed Books. Mukherji, P. 1987. Study of Social Conflicts: Case of Naxalbari Peasant Movement. Economic and Political Weekly, roč. 22, č. 38, s. 1607-1617. Nossiter, T. J. 1982. Communism in Kerala: A Study in Political Adaptation. Berkeley: University of California Press. Ram, M. 1971. Polycentric Maoism. Economic and Political Weekly, roč. 6, č. 26, s. 12771278. Ram, M. 1973. The Telengana Peasant Armed Struggle, 1946-51. Economic and Political Weekly, roč. 8, č. 23, s. 1025-1032. Roy Burman, J. J. 2009. The Naxalite Movement that was Not in Naxalbari. Mainstream, roč. 47, č. 25 (http://www.mainstreamweekly.net/article1416.html) Ověřeno k 18. 3. 2011. Sen Gupta, B. 1968. A Maoist Line for India. China Quarterly, č. 33, s. 3-16. Singh, V. N. 2010. Naxalism. A Great Menace. Delhi: Prashant Publishing House. SinghaRoy, D. K. 2004. Peasant Movements in Post-Colonial India: Dynamics of Mobilization and Identity. New Delhi: Sage. 14

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz SinghaRoy, D. K. 2005. Peasant Movements in Contemporary India: Emerging Forms of Domination and Resistance. Economic and Political Weekly, roč. 40, č. 52, s. 5505-5513. Sinha, A. a Sinha, I. 2001. Ranveer Sena and „Massacre Widows”. Economic and Political Weekly, roč. 36, č. 43, s. 4095-4099. Yassin, M., Dasgupta, S. 2003. Indian Politics: Protests and Movements. New Delhi: Anmol Publications.

15


Národní garda: krátký příběh1 National Guard: a short story Autor: Josef Smolík2 Email: [email protected]

Abstract This article describes history of the National Guard, its activities and particular events. It also describes the structure of the National Guard and the relationship to the National Party. Although the project of the National Guard was a margine one, it gained attention of Czech Republic's security forces, some politicians (f. e. František Bublan, Zdeněk Maršíček, Vojtěch Filip, Ivan Langer, Džamila Stehlíková, Václav Klaus etc.) and especially by Czech media. Their views and interpretations of the National Guard will be mentioned in the article as well. The article draws i.a. from interviews with former members of the National Guard and National Party.

Keywords National Guard, National Party, extreme right-wing, nationalism

Média prezentovala vznik Národní gardy (dále jen NG) jako vigilantistický3 projekt, 1 Tento text byl zpracován v rámci grantového projektu GAČR GPP408/10/P098 „Národní strana 2003 – 2012: obrana národních zájmů“. 2 Za poskytnuté materiály a připomínky děkuji panu Michalu Ševčíkovi. 3 Johnston (dle Kučera 2010a: 15) definuje 6 základních rysů vigilantismu: 1. vigilantismus obsahuje prvek plánování (jako např. pozorování zamýšlené oběti); 2. představitelé vigilantismu jsou soukromé osoby, a to jedna nebo celá skupina (nikoliv zástupci státu nebo komerční subjekty), jejichž účast je zcela dobrovolná; 3. vigilantismus je autonomní populistické hnutí, které je mobilizováno na základě racionálního aktivismu; 4. užití nebo hrozba užití násilí, přičemž neznamená, že k danému násilí musí vždy dojít; 5. příčinou vzniku vigilantismu je

16

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz který měl sjednat pořádek a bezpečí především v sociálně vyloučených lokalitách (srov. Mareš 2010, Kučera 2010a). Nevládní organizace považovaly NG za ozbrojenou složku politické strany a požadovaly rázný zásah ze strany státních orgánů (k zákazu politické strany srov. Černý 2008: 74-103, Smolík 2008: 28-29). Předseda Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny František Bublan (ČSSD) dokonce přirovnal Národní gardu k oddílům NSDAP, přestože NS jasně deklarovala, že NG bude neozbrojenou aktivitou (srov. Smolík, Vejvodová 2010). Tento text se s časovým odstupem pokusí shrnout projekt NG a popsat stručně krátkou historii, aktivity a akce této organizace.

Úvod Po vzestupu některých politických formací v západní Evropě v průběhu 80. a 90. let 4

20. století se krajně pravicová uskupení formovala logicky i v zemích postkomunistických (srov. Kupka, Laryš, Smolík 2009). Zákonitě tato politická uskupení přebírala nejenom rétoriku, programatiku, koncepty, ale i strategie politického aktivismu5 (či militantního aktivismu), který je (a vždy byl) nezbytnou součástí i současné krajní pravice, která často hledá nové formy jak zaujmout potenciální voliče (srov. Hloušek, Kopeček 2010: 209, porušení zavedených norem, přičemž důvodem vzniku může být i potenciální porušení těchto norem nebo pouze obvinění někoho (i neopodstatněné) z jejich porušování; 6. cílem vigilantismu je kontrola či zamezení kriminality a jiných sociálních deviací prostřednictvím garancí bezpečnosti jak své vlastní, tak ostatních (srov. Kučera 2010b: 27). Kučera (2010b: 28) na základě dalších zahraničních definic uvádí, že 1. „představitelé vigilantismu jsou soukromé osoby, a to jedna nebo celá skupina (nikoliv zástupci státu nebo komerční subjekty), jejichž účast je zcela dobrovolná, a jež nejsou ochotni být odpovědni státu, 2. příčinou vzniku vigilantismu je porušení zavedených norem nebo pouze obvinění někoho (i neopodstatněné) z jejich porušování, přičemž tyto normy mohou mít formu vlastního systému hodnot, jejichž hájení je založeno na subjektivním vnímání spravedlnosti a obecného blaha komunity“. 4 Používáním termínu krajní pravice se lze vyhnout komplikovaným kategoriím, jako jsou např. extrémně pravicový, pravicově populistický, neofašistický, neonacistický, ultrapravicový, protipřistěhovalecký, rasistický, xenofobií, radikální atp., které jsou často zcela promiskuitně užívány, aniž by je bylo možno považovat za synonyma (k tomu srov. Winock 1998: 7-11, Smolík, Vejvodová 2010: 48, Kupka, Laryš, Smolík 2009: 24-26, Hloušek, Kopeček 2010: 215, Charvát 2007: 9-19, Miller 2003: 385, Bobbio 2003: 101). Danics (2002) tvrdí, že termíny krajní pravice a krajní levice postrádají ono normativní negativní zatížení vyplývající z adjektiva extrémní. 5 Charvát (2007: 27) správně poznamenává, že „aktivismus není politickou ideologií, je pouze politickým stylem, který se může spojovat s ideologiemi pravicovými i levicovými“.

17

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Nakonečný 2006: 11). Právě těmito přístupy a strategiemi (např. zakládáním domobran či gard) se krajní pravice ve střední Evropě snažila získat pozornost potenciálních voličů. Tyto aktivistické projevy (demonstrace, pochody atp.) zaujaly média, která ve snaze o exkluzivitu a senzacechtivost často utvářela pohled veřejnosti na nejrůznější projevy krajní pravice (ale často i krajní levice). Jednou z velice diskutovaných forem mediálního zájmu se ve střední Evropě stal i fenomén tzv. (národních) gard. I když jsou projekty národních gard veřejností vnímány rozporuplně, je skutečností, že alespoň část občanů s těmito projekty sympatizuje či se jich přímo účastní. Gardistická uskupení nejsou v prostředí krajní pravice novou záležitostí či něčím neobvyklým. Projekty nejrůznějších národních gard, polovojenských organizací

6

či domobran7 byly uskutečňovány v průběhu 19. i 20. století (blíže viz Mareš 2010). Mareš (2010) také upozorňuje na fakt, že o zřízení Vlastenecké gardy se v průběhu 90. let 20. století pokusilo i občanské sdružení Vlastenecká fronta8 (blíže viz Mareš 2005: 169). Spíše než o skutečnou aktivitu však šlo o koncept možného vývoje části VF. Další podobné aktivity vznikaly v prostředí skinheadské subkultury (blíže viz Mareš 2003). Přesto většina takto koncipovaných projektů neměla dlouhého trvání, resp. nebyly (až na výjimky) realizovány (k tomu srov. Kučera 2010a). Samotný vznik NG iniciovala Národní strana9 (dále jen NS), která v programatice 6 Mareš (2010) v souvislosti s Národními gardami upozorňuje na rok 1848, kdy působily „jako národní ozbrojené formace“ (blíže viz Mareš 2010: 37). Nakonečný (2006) v souvislosti s českým fašismem 30. a 40. let 20. století uvádí například Omladinu, Junáka či Svatoplukovy gardy (srov. Pejčoch 2009). 7 Mareš (2010: 33) upozorňuje na nejasný obsah termínu „domobrana“, který se vztahuje spíše k organizacím s jistým prvkem bezprostředního vztahu k ochraně subjektivně pojaté „domoviny“. 8 Mezi VF a NS probíhala v minulosti personální fluktuace, která tyto dva subjekty do jisté míry přibližovala (nejen tematicky) (srov. Rataj 2006: 177). 9 Novodobá NS byla registrována 31. října 2002 na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2002. Nejvyšší soud zrušil původní rozhodnutí MV ČR o odmítnutí registrace NS. Odmítnutí registrace MV odůvodnilo poukazem na programové cíle politické strany, které předpokládaly jejich naplnění prostřednictvím vůle národa, což bylo dle ministerstva v rozporu s principy rovnosti a vyloučení diskriminace dle č. 1, čl. 3 odst.1 LPS, čl. 2 odst. 1 HSKP, čl. 2 odst. 2 HSKP a čl. 2 Všeobecné deklarace lidských práv (blíže Černý 2008: 89-90, k tomu srov. Černý 2005: 157-159).

18

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vždy kladla dostatečný důraz na bezpečnostní tématiku („tvrdý“ přístup prosazovala v oblasti vnitřní bezpečnosti10, kde se snažila etnizovat sociální a kriminální problémy), především v souvislosti s tematizováním tzv. ekonomického přistěhovalectví, drogovou problematikou a pouličními nepokoji (např. ve Francii či Holandsku) (srov. Pink, Smolík 2007; Smolík, Vejvodová 2010: 55; Danics 2003: 25-26, NP, prosinec 2005, NP, únor 2006, NP, září 2007, NP, červen 2008). Rataj (2007) NS řadí k tzv. integrálně národnímu proudu. NS se sama charakterizuje jako „konzervativně tradicionalistická, na rozdíl od konzervativní ODS. Hlásí se k husitské tradici v pojetí branně nacionálním, pokládá se za přímého následovníka první novodobé české politické strany – Národní strany (staročeské, která měla ještě celonárodní působnosti“. (Rataj 2007: 268, srov. Rataj 2006: 176, NP, říjen 2008: 10) Projekt NG se v programatice NS objevil již na konci roku 2005, kdy ve Volebním programu NS pro volby do Poslanecké sněmovny parlamentu (dále PS P) ČR pro rok 2006 bylo v bodě 14 (Bezpečnost mezinárodní – armáda, Národní garda) konstatováno, že „armádu v plném slova smyslu nelze v demokratickém státě, v 21. století, budovat na principech morálních a národoveckých, i když je nutné tyto principy v armádě podporovat. Na těchto principech může fungovat pouze propracovaný systém vlastenecké domobrany – Národní gardy. Zde jsme pro kratší, každoročně opakovaný, intenzivní výcvik dobrovolných členů. NG bude využívána i v případě živelných katastrof. NG nesmí být využita proti občanům ČR, při občanských nepokojích, demonstracích či zásahových akcích policie. NG bude sloužit plně na principech domobrany proti vnějšímu nepříteli.“ (viz NP, listopad 2005: 6, srov. NP, duben, květen 2006: 9, Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. 8. 2010) MV bylo nuceno zaregistrovat NS kolem přípravného výboru Pavla Sedláčka. NS již 22. listopadu 2002 uspořádala na Staroměstském náměstí v Praze demonstraci proti NATO při příležitosti summitu aliance. (Mareš 2003:253, k tomu srov. Černý 2005: 157-159) 10 NS prosazovala zpřísnění trestních sazeb, požadovala zavedení pravidla „třikrát a dost“ a tvrdé tresty pro členy organizovaného zločinu, drogové dealery atp. (viz Pink, Smolík 2007). V programatice před krajskými volbami v roce 2008 NS považovala zajištění bezpečnosti za prioritu programu (s důrazem na vzrůstající kriminalitu a další sociálně patologické jevy) (viz NP, srpen 2008: 4).

19

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Již od samého počátku se v rétorice NS objevovalo, že NG neměla ambice nahrazovat Policii ČR, ani Armádu ČR.11 Vztah k AČR lze rovněž vysledovat již ve zmiňovaném Volebním programu NS pro volby do PS P ČR, kde bylo konstatováno, že „vojenský obranný systém ČR je stavěn na pravidelné, profesionální, malé armádě specialistů a důstojníků a na dobrovolné NG“. (viz NP, listopad 2005: 6). Pozdější vznik NG rozpoutal opět diskusi ohledně „extremismu“ NS, která již v průběhu roku 2005 byla označena a vedena Ministerstvem vnitra ČR (dále jen MV ČR) v kategorii „nacionalistické subjekty“ (srov. NP, leden 2006: 7, Tejchmanová 2005: 6).

Vznik NG Před samotným vznikem NG bylo založení této organizace popsáno v NP, kdy v úvodním proslovu P. Edelmannové bylo konstatováno, že „od roku 1999 prosazujeme založení NG, od roku 2002 programově, jako nedílné součásti vnitrostátní bezpečnosti“ (NP, listopad 2007: 1, srov. Danics 2003:25). Michal Ševčík upozornil, že myšlenka na vznik NG vznikla i na základě katastrofických povodní z let 1997 a 2002 (Rozhovor s Michalem Ševčíkem, 15. 7. 2010). Dále byla NG představena jako sbor dobrovolců po vzoru legionářů, kteří za svoji službu vlasti nežádají zisky, odměny či platy (srov. NP, listopad 2007: 1). Vznik NG byl avizován na demonstraci Národní strany dne 28. října 2007, kde tento úkol byl svěřen Michalu Kubíkovi z pověření předsedkyně NS Petry Edelmannové (Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. 7. 2010, srov. Kučera 2010a: 72, Švec 2010: 33).12 11 Přesto se problematika AČR několikrát vyskytla v souvislosti s NG na stránkách NP, kde byly mimo jiné opakovány teze z programatiky NS: „Národní strana je přesvědčena, že ČR potřebuje samostatnou, malou, profesionální armádu, kde megalomanské představy některých armádních generálů o vlastních leteckých nadzvukových svazech, letadlovém loďstvu a tisícihlavňových tankových sborech nebudou mít prostor. Kde zrovna tak nebude prostor pro nákup zahraniční techniky výstroje a výzbroje, pokud, byť o kategorii níže, můžeme vojáky vybavit prostředky z dílen našich vojenských (obnovených) závodů. ČR potřebuje armádu odhodlaných, věrných a dobře připravených vojáků-profesionálů a sbory dobrovolnické NG“ (NP, březen 2008: 4). 12 Dekret k založení NG byl M. Kubíkovi předán u příležitosti pátého výročí založení Národní strany, resp. u příležitosti devětaosmdesátého výročí vzniku Československé republiky (srov. NG 2008c).

20

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Michal Kubík byl následně jmenován Zemským velitelem NG, která začala přijímat zájemce v lednu 2008 v rámci tzv. přijímače. Během následujících měsíců byl vznik NG inzerován a propagován v tiskovině NS Národní politika, na webových stránkách NS i NG (srov. NP, červen 2008: 1). Přesto by bylo chybné se domnívat, že každý člen NG musel být i členem NS (srov. NP, duben 2008: 7) Obavy ze stran nevládních organizací (např. ČHV, Romea) vyvolala především výstroj gardisty, která obsahovala záchranářský nůž, či hierarchická struktura NG a aktivismus tzv. občanských hlídek NG (tento politický aktivismus na bázi občanských hlídek později vyzkoušela i strana Věci veřejné) (srov. Rozhovor s Janem Kopalem13, 4. 6. 2010). Důvody, které vedly členy NS k vytvoření NG byly shrnuty M. Kubíkem do tří základních bodů, přičemž v preambuli bylo upozorněno, že „NG byla 28. října založena především ku pomoci českému národu! Bude využívána k nasazení v místech přírodních katastrof, na odstraňování jejich následků, k hlídkovým a zajišťovacím úkolům všude tam, kde o to požádá utlačovaný a ohrožovaný Čech či Moravan. Důvody pro založení NG byly: 1) Destrukce, rozpad republikové policie a neschopnost jejího velení pod taktovkou ministra ODS I.L. zajistit občanům klid, pořádek a bezpečí. 2) Tragické rozhodnutí zpěvačky (t.č. ministryně obrany) V.P., na jehož konci je rušení tolik potřebných Záchranných praporů Armády ČR, které byly určeny převážně pro pomoc občanům v případě přírodních pohrom! 3) Stále rostoucí strach našich spoluobčanů, Čechů, Moravanů a Slezanů z chování nepřizpůsobivých menšin a imigrantů, které současná demoliberální garnitura nadsazuje nad řádné občany této země!" (NG 2008d, NP, listopad 2007: 2). Již v tomto prohlášení bylo konstatováno, že NS respektuje zákon č. 424/1991 Sb., § 5, odst. (2) – Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky. V NP (březen 2008: 2) se argumentace opírala o zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení, kde bylo konstatováno, že „vzhledem k situaci, kdy AZ AČR nemají logického 13 Jan Kopal rovněž upozornil, že tuto aktivitu časem přebrala a začala realizovat Dělnická strana (DS), která založila Ochranné sbory DS (Rozhovor s Janem Kopalem, 4. 6. 2010).

21

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ´doplňovatele´ stavu, neb byla zrušena ZVS, z jejíchž absolventů se čerpalo, dá se předpokládat postupný útlum až rozpad (logická likvidace) AZ AČR. Zde bude NG vhodně doplňovat až nahrazovat činnost zmiňovaných sborů a to plně v souladu s tzv. Krizovým zákonem, který vytěžování neziskového sektoru (humanitární, záchranářské, pomocné složky) nejen předpokládá, ale plně s ním počítá! Citujeme: Zákon č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení (krizový zákon) - §5 – Poskytování a přejímání humanitární pomoci (1) Humanitární pomoc lze poskytovat a přijímat k uspokojování základních životních potřeb obyvatelstva a k obnově území postižených mimořádnou událostí formou věcných nebo finančních prostředků, služeb nebo speciálních prací. (2) Humanitární pomoc je poskytována bezplatně orgány státní správy a orgány územních samosprávných celků, právnickými osobami, podnikajícími fyzickými osobami, nevládními organizacemi, neziskovými organizacemi a sdruženími občanů.“ Nařízením velitele NG ze dne 6. 12. 2007 byl přijat dokument, který blíže specifikoval strukturu NG a základní definice vertikálního členění a operačně-taktického řízení sboru. Následně byl schválen i Řád NG, kariérní řád NG a Kodex příslušníka NG (NG 2008e, NP, prosinec 2007: 2). 16. 12. 2007 byl Zemským velitelem NG představen vítězný návrh na oficiální znak pomocného a ochranného sboru NG. Znakem NG se stal dvouocasý lev vyvedený v barvě bílé na černém pozadí, třímající český praporec.14 Celý znak byl zasazen do kruhového tvaru, jejž lemovaly lipové listy ve zlaté barvě. Pod znakem NG byl vyveden na černém podkladu červený nápis „Národní garda“15 (blíže viz NG 2008f, NP, prosinec 2007: 2; NP, červen 2008: 1) Nábor členů do NG probíhal přes webové stránky NG a poštovní box, přičemž zájemce o členství předkládal strukturovaný životopis a motivační dopis. NG měla zájem 14 V průběhu realizace NG došlo k posílení identifikace i ve formě výběru symbolů pro NG. Odborná komise Kanceláře ZV NG vyhlásila soutěž na oficiální znak NG, přičemž bylo následně vybíráno ze dvou návrhů. Výběrové řízení na oficiální znak NG bylo vypsáno dne 8. 11. 2007. Kritériem pro výběr znaku byla např. jednoduchost. Autoři měli využít i oficiálních hesel NG – „Omnia pro Patria“ a „Sloužíme, pomáháme, chráníme“ (blíže viz srov. NG 2008b). 15 Dle vyjádření NG měl tento distinktivní symbol rovněž vyjadřovat pocit skupinové identity a sounáležitosti (srov. NP, prosinec 2007: 2).

22

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz především o dobrovolníky z řad IZS (záchranáře, zdravotníky, hasiče, ale i bývalé vojáky, policisty) (srov. NG 2008a, NP, listopad 2007: 2). NG zahájila koncem roku 2007 nábor nových členů a brzy poté uváděla, že se jí hlásí stovky zájemců. Reálný počet členů gardy však byl nanejvýše několik desítek. Uváděný počet vytvořených „divizí“ tak nemohla reálně naplnit (Mareš 2010: 39, blíže viz schéma č. 1). Michal Kubík přiznává, že „proběhly dvě slavnostní přísahy. První byla kompletní instruktorská, které se zúčastnilo přibližně 20 osob, druhou přísahu absolvovalo přibližně 40 lidí“. Celkový počet gardistů Kubík odhaduje do sta lidí (Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. 7. 2010). Zemský velitel NG zahájil první Přijímač žadatelů o členství v NG dne 5. ledna 2008. Na základě zaslaných informací následoval přijímací pohovor se zájemcem o členství. Kritérii pro členství v NG (od 15 let se členové označovali jako „Práčata“, od 18 let měli status „gardisty“) byly např. loajalita k ČR, zdravotní způsobilost, oddanost Základním principům NG a absolvování přijímacího pohovoru (viz NG 2008h). Prostřednictvím právního zástupce JUDr. Voříška se zástupci NG obrátili na Ministerstvo obrany (MO) s dotazem ohledně nošení uniformy NG („maskáčů“). Odpověď z Tiskové a informační služby MO potvrdila, že používání tzv. maskáčů neodporuje žádnému zákonu. Zástupci NG deklarovali, že v NG se mohou angažovat všechny skupiny obyvatel, od již výše zmíněných Práčat přes ženské sbory tzv. Samaritánek až po pomocné sbory seniorů (viz NG 2008a). NG tak chtěla oslovit všechny skupiny občanů, kteří by chtěli participovat na aktivitách NG. NG skutečně oslovila několik dobrovolníků, kteří dříve působili v AČR či u Policie ČR (srov. Kučera 2010a: 72, NP, duben 2008: 7).

Organizační struktura Organizační struktura NG podle předpokladu vedení NS a NG měla vypadat následovně. V čele NG měla mít Zemského velitele NG (ZVNG), v jehož přímé podřízenosti měla fungovat Kancelář Zemského velitele, která se měla skládat ze tří

23

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz odborů, právního, tiskového a velitelského. Do organizační struktury NG dále patřil zástupce velitele NG, výkonný náčelník NG a Hlavní štáb NG (HŠNG), který byl určen k operačně-taktickému rozhodování. Předpokládané složení NG na nižších úrovních se mělo skládat z divizí (na úrovni vojenských okruhů), žup (na úrovni krajů), praporců (na úrovni okresů) a korouhví (na úrovni samostatných obcí) (viz NG 2008g, srov. NP, duben 2008, Kučera 2010a). Kučera (2010a:72) na základě vojenské struktury hodnotí NG jako domobranu, což zřejmě nevystihuje úplnou podstatu této organizace (dle jednotlivých realizovaných aktivit). Podrobná organizační struktura je uvedena ve schématu16 č. 1. Schema č. 1

Aktivity NG Aktivity NG je možné členit přibližně do těchto skupin: 1. pořadatelské aktivity při akcích NS, 2. aktivity v sociálně vyloučených a problémových lokalitách (v rámci tzv. Spanilých jízd NS) a 3. ochranka předsedkyně NS Petry Edelmannové (tzv. „Alfa tým NG“) (srov. Mareš 2010: 39, Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. 7. 2010). Michal Kubík 16 Za poskytnutí schématu č. 1 děkuji panu Michalu Kubíkovi.

24

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz předpokládal, že NG by nesloužila primárně jako ochranná služba pro účely NS, resp. že by zajišťovala pouze pořadatelskou činnost na mítincích strany, ale byla by určena pro aktivní spolupráci lidem, kteří dříve působili v IZS (Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. 7. 2010). Elitní útvary NG byly označeny jako tzv. Alfa tým. NG často byla prezentována jako osobní ochranka předsedkyně P. Edelmannové, přičemž hlavním úkolem NG bylo „pomáhat a sloužit vlasti“. Poprvé na sebe NG upozornila v lednu 2008 v Jihlavě v rámci tzv. Spanilé jízdy NS. Z důvodů množících se útoků na místní restaurační zařízení nabídli místopředseda NS Michal Ševčík společně se Zemským velitelem NG Michalem Kubíkem pomoc místním majitelům restaurací. Přestavitelé NS a NG se sešli s majitelem restaurace a situaci pouze monitorovali (viz Kučera 2010: 74). V dubnu 2008, tedy několik měsíců po založení NG, byla terezínskému památníku nabídnuta ostraha poté, co byly zcizeny bronzové destičky z náhrobků. Tuto ochranu však vedení památníku rázně odmítlo (Smolík 2010, srov. Kučera 2010a: 74, Smolík, Vejvodová 2010: 56, Zeman 2008: D6). Dalším vystoupením NG byla účast na prvomájové komunistické demonstraci v roce 2008. V květnu rovněž gardisté hlídkovali před karlovarskou školou J. A. Komenského, kde v minulosti docházelo k útokům na školáky dospívajícími Romy (srov. NP, červen 2008: 8, Rozhovor s Janem Skácelem, 25. 6. 2010, Kučera 2010a: 74, Švec 2010: 34) Členové NS i NG se v rámci tzv. Spanilé jízdy (SJ)17 účastnili i protestní akce při tzv. Queer Parade (Duhová vlna) v Brně dne 26. 6. 2008 (srov. Smolík, Vejvodová 2010: 56). Po této akci se NS, resp. NG, distancovala od Ochranných sborů Dělnické strany (OS DS) i Národního odporu (NO). Předsedkyně NS Petra Edelmannová situaci zhodnotila tak, že „příslušníci NG slouží, pomáhají a chrání, jsou cvičení k záchranářským úkonům, ku pomoci těm, kterým Systém nepomáhá, a dosavadní jejich zákroky tomu plně nasvědčují. Ultralevicové dělnické bojůvky (myšleno OS DS, pozn. JS) si našly svoji parketu 17 Hlídky v rámci tzv. SJ byly formálně i reálně odlišovány od NG, přesto část členů působila jak v rámci hlídek SJ, tak i v NG.

25

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz v napadání lidí, v zastrašování občanů, v primitivním uličním boji, v násilí.“ (viz NP, červen 2008: 1) Poté, co Ivan Langer chybně obvinil členy NG z násilností při Queer Parade poblíž náměstí Svobody v Brně, dostalo se mu kritických komentářů na stránkách NP. Jan Skácel popsal i vztah, kdy členové IZS odmítali spolupracovat se členy NG, kteří disponovali sonarem (Rozhovor s Janem Skácelem, 25. 6. 2010). Konkrétně se jednalo o případ v Oticích, kde bylo pátráno po dvacetiměsíčním chlapci. Ze strany NG bylo nabídnuto využití sonaru, zdravotního materiálu, komunikační techniky a lidské zdroje (srov. NP, září 2008: 5). Další aktivity NS a posléze NG se vztahovaly k problematice mezi většinovou společností a romskou menšinou (např. v Ivanovicích na Hané, Teplicích, Karlových Varech) (viz NP, září 2008: 5, srov. Koudelka 2007). Přesto byly aktivity NG v průběhu roku 2009 ukončeny. Financování činnosti gardistů podle vyjádření NG probíhalo z prostředků NS a od sponzorů. Každý gardista si však základní výbavu zaopatřoval sám. K NG však patřilo i několik záchranářů, kteří již potřebnou výbavou disponovali (srov. Kučera 2010a).

Mediální obraz NG I pro NS platilo „existovat znamená být viděn“. I proto její akce byly často nadmíru medializovány18; s téměř jistotou lze tvrdit, že strana měla v poměru k počtu svých členů největší podíl na mediálním prostoru. Strategicky působivým počinem, který byl medializován a probrán mnohými politiky, bylo i založení NG (Smolík 2008, Kyloušek, Smolík 2008). Založení NG jako projektu (především, ale ne jenom) členů NS obrátil zájem médií (ČT1, Nova, Právo, Reflex ad.) k této politické straně (srov. Smolík 2010). Vznik NG vzbudil zájem nejenom v České republice, ale i v některých zemích střední Evropy (srov. Mareš 2010).19 Mezi prvními reakcemi ze strany politiků bylo i prohlášení prezidenta ČR 18 Prozatím nejmedializovanější vystoupení NS se uskutečnilo v roce 2006 v Letech u Písku (Kyloušek, Smolík 2008). 19 Vznik NG odsoudil i slovenský prezident Ivan Gašparovič, který upozornil na možný vznik

26

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Václava Klause, který prohlásil, že „do demokratické země žádné ozbrojené gardy extremistů nepatří“, na což reagoval v prohlášení Michal Kubík, který vyjádřil souhlas a přirovnal NG ke Skautské ochranné službě (viz NP, listopad 2007: 2). Krátce po vzniku NG tento krok NS kritizoval i ministr vnitra Ivan Langer (ODS), který rovněž upozornil na fakt, že by tyto aktivity měly být monitorovány Policií ČR (k tomu srov. NP, duben 2008: 3). O NG informovala i ČT v pořadu Reportéři ČT (RČT), který byl zemským velitelem Michalem Kubíkem dostatečně okomentován (především součinnost s režisérem Vondráčkem a jeho nadřízeným Wollnerem) a hodnocen jako „jedenáctimunitová reklama na jedinou sílu v ČR, která bez nároku na úhradu pomáhá – slouží – chrání těm a ty, kteří si to přístupem k naší vlasti zaslouží“ (srov. NG 2008a). Další televizní stanice, která si všímala NS i projektu NG, byla televize Prima. Podstatnou při popisu aktivit NG se jeví především samotný mediální obraz (viz následující kapitola), který byl prezentován především při akci hlídek NG v Karlových Varech před základní školou J. A. Komenského, kde došlo k několika přepadením školáků ze strany dospívajících Romů. Výbavě a výstroji členů NG se věnoval i časopis Týden, který informoval o možné záměně příslušníků NG s příslušníky AČR. Na tyto informace reagoval Zemský velitel M. Kubík otevřeným dopisem, ve kterém mj. uvedl, že „gardista není a nemůže být za nošení výstrojních součástí AČR vz. 95 nikterak sankcionován, a to nejen proto, že z uniformy gardisty bude více než patrno (výstrojní doplňky, znaky, jiné hodnostní označení, rozlišovací vesta atd.), že se jedná o gardistu, a ne vojáka AČR; nejen proto, že NG užívá podobných skupin na Slovensku. Na prezidentovu kritiku reagovala Krajská rada Mládeže SNS v trnavském kraji, která vyhlásila, že „vznik NG při partnerské NS je založený na humanitárních principech a proto je vyhlášení prezidenta SR založené na neznalosti problematiky specifik NG“ (Krajská rada Mládeže SNS 2007). Následně byla KR MSNS kritizována za tento postoj vedením SNS. Zajímavostí je fakt, že spolupráce mezi NS a SNS takřka neprobíhala. Deklarovaná spolupráce se týkala většinou NS a MSNS (viz Okresní rada Mládeže SNS v okrese Skalica 2007).

27

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz části stejnokroje vz. 95 a ne aktuální vz. 97 a nejen proto, že NG deklaruje nezaměnitelnost a vůli po rozlišení“ (viz srov. NG 2008i).

Bezpečnostně-zpravodajský a politický aspekt NG Jak už bylo uvedeno v textu výše, NG od počátku své existence vstoupila i do prostoru bezpečnostně-zpravodajského a politického. V prvním bodě je třeba především vnímat jistou alternativu vůči AČR či Policii ČR, případně zájem ze strany Bezpečnostní informační služby (BIS) či MV ČR. Akce NG byly často medializovány i díky symbióze s mateřskou NS, především se to týkalo tzv. Spanilých jízd do problémových (často sociálně-vyloučených) lokalit, což lze demonstrovat na příkladech návštěvy krajského města Jihlavy na začátku roku 2008 či návštěvy Přerova ad. M. Topolánek vyjádřil na zasedání Bezpečnostní rady státu, že NG nemá neonacistický charakter (srov. NG 2008a). Přesto akce NS i NG byly monitorovány BIS a MV ČR, které situaci průběžně hodnotilo ve Zprávách o problematice extremismu na území ČR, konkrétně v kapitole týkající se ultranacionalistické scény. MV ČR tak ve Zprávě z roku 2007 hodnotilo založení NG jako „provokativní počin“, protože ji považovalo za „polovojenskou organizaci“ (MV ČR 2008). MV ČR také konstatovalo, že založení NG nebylo inspirováno situací v Maďarsku, kde došlo k založení Maďarské gardy20, protože tento bod byl obsažen již v politickém programu z roku 2006 (viz MV ČR 2008). O rok později BIS ve Výroční zprávě za rok 2008 uvádí, že „představitelé NS pokračovali ve své strategii z předchozích let – udržet zájem veřejnosti a médií, přičemž k tomu využívali NG“ (BIS 2009). NG byla označena jako „neozbrojený sbor organizovaný na vojenském principu“ (viz BIS 2009). BIS (2009) také upozorňovala na fakt, že „projekt NG, vzhledem k možnostem NS, jejíž členskou základnu 20 Maďarské gardy byly založeny maďarskou stranou Jobbik (Hnutím za lepší Maďarsko), přičemž se tento kontroverzní krok nesetkal s jednotnou akceptací ani uvnitř strany. Část původního vedení se od něj distancovala a Jobbik opustila (Hloušek, Kopeček 2010: 221, srov. Mareš 2010: 36-37). Významná delegační konference (mezinárodní, seznamovací) Národní gardy a Národní strany proběhla 21. 7. 2008 v Bratislavě, v restauraci Ufo, kde se sešli zástupci NS a NG na jedné straně a maďarské politické strany Jobbik a Maďarských gard na straně druhé. Za Národní stranu Michal Ševčík, za Národní gardu René Langer a za Jobbik a Maďarskou gardu Béla Kovacs (nynější poslanec Evropského parlamentu za Jobbik) (ČTK 2008).

28

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz tvoří pouze několik málo desítek osob, je naprosto nerealistický“. BIS charakterizovala NG pouze jako virtuální organizaci, které se pomocí dezinformací a mystifikací dařilo uměle vytvářet obraz NG jako masivní a fungující organizace (viz BIS 2009). BIS (2010) rovněž upozorňovala na to, že během roku 2009 došlo k útlumu nacionalistických politických stran včetně NS, což se projevilo i v nefunkčnosti NG. Roli BIS na případném ukončení činnosti NG či ukončení členství některých osob v této organizaci z pochopitelných důvodů nelze potvrdit. Přesto je patrné, že BIS se aktivitami NG zabývala, resp. monitorovala jednotlivé akce NG.

Závěr Hodnocení NG je poměrně obtížné, přesto lze konstatovat, že NG neměla potenciál jakkoli ohrozit demokratický systém ČR (k opačnému tvrzení srov. Švec 2010: 46). NG lze považovat za komplementární složku NS. Lze souhlasit i s tím, že NG byla především mediálním propagačním tahem NS (srov. Smolík 2008, Zeman 2008). Přesto nelze souhlasit s Marešem (2010), že tento tah nevyšel. Ba naopak. Je sice skutečností, že masová přísaha NG na Václavském náměstí v Praze se 28. 10. 2008 již neuskutečnila, nicméně je nutné dodat, že mediální prostor projekt NG získal. Rovněž lze upozornit na některé akce NG, které měly upoutat pozornost veřejnosti k mateřské NS. Projekt NG tak byl jen krátkým příběhem, který definitivně ukončil epilog faktické existence NS poté, co v prosinci 2009 z vedení strany odstoupila dlouholetá předsedkyně Petra Edelmannová a následně i celé vedení (srov. Smolík 2010, Smolík, Vejvodová 2010). NG tak neměla šanci přesvědčit veřejnost o své užitečnosti a smysluplnosti. Zpětně lze její roli vnímat především jako pořadatelskou či monitorovací.

Seznam zkratek AČR – Armáda České republiky AZ AČR – Aktivní zálohy Armády České republiky 29

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz BIS – Bezpečnostní informační služba ČHV – Český helsinský výbor ČR – Česká republika ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ČTK – Česká tisková kancelář HŠNG – Hlavní štáb Národní gardy IZS – Integrovaný záchranný systém Jobbik – Hnutí za lepší Maďarsko KR MSNS – Krajská rada Mládeže SNS MO ČR – Ministerstvo obrany ČR MV ČR – Ministerstvo vnitra ČR NG – Národní garda NO – Národní odpor NP – Národní politika NS – Národní strana NSDAP – Národně socialistická dělnická strana Německa ODS – Občanská demokratická strana OS DS – Ochranné sbory Dělnické strany RČT – Reportéři ČT SNS – Slovenská národní strana ZVNG – Zemský velitel Národní gardy ZVS – Základní vojenská služba 30

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz VF – Vlastenecká fronta LZPS – Listina základních práv a svobod HSKP – Vyhláška ministra zahraničních věcí o Mezinárodním paktu o občanských a politických právech a mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech č. 120/1976 Sb.

Literatura a prameny BIS 2008. Výroční zpráva BIS 2007. On-line text: http://www.bis.cz/n/2008-09-25-vyrocnizprava-2007.html, ověřeno k 1. 1. 2011. BIS 2009. Výroční zpráva BIS 2008. On-line text: http://www.bis.cz/n/2009-08-31-vyrocnizprava-2008.html#1, ověřeno k 1. 1. 2011. BIS 2010. Výroční zpráva BIS 2009. On-line text: http://www.bis.cz/vz2009cz.pdf, ověřeno k 1. 1. 2011. Bobbio, N. 2003. Pravice a levice. Důvod a smysl rozdělení politické scény. Brno: CDK. Černý, P. 2005. Politický extremismus a právo. Praha: Eurolex Bohemia. Černý, P. 2008. Právní ochrana před extremismem. Praha: C. H. Beck. ČTK 2008. Radikáli z Česka a Maďarska sa stretli v neutrálnej Bratislave. On-line text: http://www.markiza.sk/clanok/471945-radikali-z-ceska-a-madarska-sa-stretli-v-neutralnejbratislave, ověřeno k 1. 1. 2011. Danics, Š. 2002. Extremismus – hrozba demokracie. Praha: Police History. Danics, Š. 2003. Extremismus. Praha: Triton. Hloušek, V., Kopeček, L. 2010. Politické strany. Původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada Publishing. Charvát, J. 2007. Současný politický extremismus a radikalismus. Praha: Portál.

31

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Koudelka, J. 2007. Komise udělila dvě pokuty Romům. On-line text: http://vyskovsky.denik.cz/zpravy_region/malovec_u_komise20071211.html, ověřeno k 1. 1. 2011. Krajská rada Mládeže SNS v kraji Trnava. 2007. Vyhlášení. 4. 11. 2007 Kučera, M. 2010a. Dobrovolné sdružování osob za účelem ochrany v ČR. Brno: Masarykova univerzita (diplomová práce). Kučera, M. 2010b. Antifašistická akce optikou teorie vigilantismu. In Svoboda I. a kol.: Politický extremismus a terorismus jako ohrožení vnitřní bezpečnosti státu. Brno: Univerzita obrany, s. 26-38. Kupka, P., Laryš, M., Smolík, J. 2009. Krajní pravice ve vybraných zemích střední a východní Evropy: Slovensko, Polsko, Ukrajina, Bělorusko, Rusko. Brno: Mezinárodní politologický ústav. Kyloušek, J., Smolík, J. 2008. Krajní pravice v krajských volbách 2008. Středoevropské politické studie. roč. X, č. 4, s. 370-388. Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister&Principal, CSS. Mareš, M. 2005. Terorismus v ČR. Brno: Centrum strategických studií. Mareš, M. 2010. Paramilitarismus jako bezpečnostní hrozba pro Českou republiku. Bezpečnostní teorie a praxe, roč. XVI., č. 1, s. 33-46. Miller, D. (ed.). 2003. Blackwellova encyklopedie politického myšlení. Brno: Barrister&Principal, 2. vydání. Nakonečný, M. 2006. Český fašismus. Praha: Nakladatelství Vodnář. Národní politika, listy Národní strany, roč. 63, listopad 2005. Národní politika, listy Národní strany, roč. 63, prosinec 2005.

32

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Národní politika, listy Národní strany, roč. 64, duben-květen, listopad 2006. Národní politika, listy Národní strany, roč. 64, leden 2006. Národní politika, listy Národní strany, roč. 64, únor 2006. Národní politika, listy Národní strany, roč. 65, listopad 2007. Národní politika, listy Národní strany, roč. 65, prosinec 2007. Národní politika, listy Národní strany, roč. 65, září 2007. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, březen 2008. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, červen 2008. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, duben 2008. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, říjen 2008. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, srpen 2008. Národní politika, listy Národní strany, roč. 66, září 2008. Okresní rada Mládeže SNS v okrese Skalica. 2007. Vyhlášení. 15. 4. 2007. Pejčoch, I. 2009. Armády českých politiků. České polovojenské jednotky 1918-1945. Cheb: Svět křídel. Pink, M., Smolík, J. 2007. Komunální volby a krajně pravicové politické strany v České republice. Středoevropské politické studie. roč. IX, č. 1, on-line text: http://www.cepsr.com/index.php?ID=31, ověřeno k 1. 2. 2011. Rataj, J. 2006. Vize české nacionální politiky v soudobých konceptech krajní pravice v České republice. In Němec, J., Šůstková, M. (eds.): III. Kongres českých politologů. Olomouc: ČSPV, s. 170-191. Rataj, J. 2007. Návraty radikálního konzervatismu v České republice. In Srb, V., Hirtlová, P. (eds.): Radikalismus a jeho projevy v současném světě. Sborník z mezinárodní vědecké konference. Kolín: ARC-VŠPSV, s. 258 – 273. 33

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Smolík, J. 2008. Národní strana v médiích a volbách. Listy, roč. XXXVIII, č. 5, s. 27-29. Smolík, J. 2010. Krajně pravicové politické strany v ČR: heterogenita, kooperace, konkurence. In Bargel, M., Mühlpachr, P. a kol. Inkluze versus exkluze – dilema sociální patologie. Brno: Institut mezioborových studií, s. 118-127. Smolík, J., Vejvodová, P. 2010. Politický extremismus jako bezpečnostní hrozba? In Smolík, J., Šmíd, T. a kol.: Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: Mezinárodní politologický ústav, s. 43-67. Švec, M. 2010. Komparace Dělnické strany a Národní strany. Hradec Králové: FF UHK (bakalářská práce). Tejchmanová, L. (ed.). 2005. Informace o problematice extremismu na území České republiky v roce 2004. Praha: OBP MV ČR. Winock, M. 1998. Historie extrémní pravice ve Francii. Praha: Academia. Zeman, V. 2008. Kam míří česká ultrapravice. Kavárna Idnes, Sešit D5-D6, dne 24. 5. 2008. Internetové zdroje (ověřeno k 8. 1. 2008) NG 2008a. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/TS-00001-NG.html NG 2008b. on-line text: http://narodni-garda.cz/TS-00002-NG.html NG 2008c. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/N-V-00001-NG-S.html NG 2008d. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/N-V-00002-NG-I.html NG 2008e. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/N-V-00004-NG-I.html NG 2008f. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/N-V-00005-NG-I.html NG 2008g. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/struktura.html NG 2008h. on-line text: http://www.narodni-garda.cz/nabor/html NG 2008i. on-line text: http://narodni-garda.cz/TS-00005-NG.html 34


Rozhovory (nahrávky k dispozici u autora) Rozhovor s Janem Kopalem, 4. června 2010. Rozhovor s Michalem Ševčíkem, 15. července 2010. Rozhovor s Mgr. Janem Skácelem, 25. června 2010. Rozhovor s Michalem Kubíkem, 28. července 2010.

35


Život a smrt pravicově-populistických stran v severní Evropě1 Live and death of right-wing-populist parties in Northern Europe Autor: Vlastimil Havlík2 Email: [email protected]

Abstract During recent decades, Nordic countries have experienced quite steep rise of right-wing populist parties. The aim of the article is to examine the development and the position of eight right-wing populist parties in the political system of Denmark, Finland, Norway and Sweden. For this purposes, the author uses Pedersen`s concept of political parties` lifespan and tries to explain both common features and differences between the parties.

Keywords political parties, populism, lifespan, Progress parties, Finnish rural party, True Finns, Sweden democrats, Anders Lande, Danish People`s People, elections, relevance, party systems, government

1 Úvod Není tomu tak dlouho, co i v českých sdělovacích prostředcích dostaly oproti zvyklostem poměrně dost prostoru události, ke kterým došlo na politické scéně jedné ze severských zemí. Stalo se tak v souvislosti s výsledky podzimních voleb do švédského 1 Tento text byl zpracován v rámci projektu specifického výzkumu „Proměny politického a společenského pluralismu v moderní Evropě“. 2 Vlastimil Havlík působí jako odborný asistent na Katedře politologie a jako výzkumný pracovník na Institutu pro srovnávací politologický výzkum Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.

36

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz parlamentu (Riksdag) a úspěchu Švédských demokratů (SD), kdy rubriky zahraničního zpravodajství přinesly titulky upozorňující na údajně náhlý vzestup pravicového extremismu v největší ze skandinávských zemí.3 Bližší pohled na historii voleb nejen ve Švédsku, ale rovněž v ostatních severských zemích prokazuje, že úspěch politických stran více či méně stavějících svoji identitu na určité „směsce“ nacionalismu, xenofobie, protestního apelu (anti-establishment sentiment), radikalismu a populismu není spjat výhradně s výsledky posledních voleb do Riksdagu, ale poprvé se výrazněji objevuje v souvislosti s nástupem Finské strany venkova a výsledky norských a dánských voleb v roce 1973.4 Přestože existence a působení pravicově5 populistických stran v severní Evropě představuje mimořádně zajímavý fenomén, v českém prostředí mu byl doposud věnován jen velmi omezený prostor, často zasazený do širšího kontextu vývoje politických a stranických systémů severských zemí (Strmiska et al. 2005: 181-280). Výjimku v tomto ohledu představuje stať Lubomíra Kopečka (Kopeček 2004), částečně se věnující dánské Straně pokroku, a článek Pavly Dočekalové, která se vyčerpávajícím způsobem věnovala problematice typologizace norské Strany pokroku (Dočekalová 2005). O poznání méně skoupí jsou v tomto ohledu zahraniční autoři, zejména (nikoli překvapivě) severské provenience (viz níže). Ve většině případů se nicméně jedná o případové studie postrádající širší srovnávací rámec. Pokud existují komparativní studie zabývající se vývojem pravicového populismu v severských zemích, potom jsou staršího data, a tedy 3 Na zpravodajských serverech se tak objevily titulky jako „Historická volba Švédů: triumf pravice, zdar extrémistů“ (Aktuálně.cz, 20. 9. 2010), „Švédské volby vyhrála pravice, ale nejvíce oslavují extrémisté“ (iHned.cz, 20. 9. 2010) nebo „Švédský premiér se prohlásil vítězem voleb, bodovala i krajní pravice“ (iDnes.cz, 19. 9. 2010). 4 Jistě, již v meziválečném období zaznamenaly vzestup politické strany koketující s nacionalismem, nebo dokonce s nacionálním socialismem. Pozoruhodným je v tomto ohledu např. finské Lapuánské hnutí nebo jeho „následovník“ Vlastenecké lidové hnutí. Nicméně v obou případech se jednalo o reprezentanty tzv. staré krajní pravice, byť ovlivněné místními a historickými specifiky. 5 Termín pravicový je nutno nevnímat v kontextu postoje politických stran k ekonomickým otázkám, ale spíše vzhledem k její pozici na pomyslné ose tradicionalismus/autoritarismus – postmaterialismus.

37

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nemohou reagovat na vývoj posledních let (zejména v případě Norska a Švédska, ale po dubnových parlamentních volbách i Finska mimořádně zajímavý). Analýza těchto stran bývá zejména vzhledem k jejich radikální rétorice a identitě (v prvé řadě postoj k neevropským imigrantům hraničící s rasismem) zasazena do kontextu výzkumu extrémní, resp. extrémistické pravice (srov. Dočekalová 2006, Ignazi 2006, Milza 2005, Svåsand 1998). Oprávněnost nazírání na studium pravicově populistických stran v severní Evropě optikou extremismu potvrzuje v některých případech rovněž personální návaznost na neonacistické skupiny (Rydgren 2006). Hlavním cílem předkládaného textu je proto nabídnout přehledovou komparativní studii zabývající se vývojem pravicového populismu ve čtveřici severských zemí6 a zároveň identifikovat společné a rozdílné okolnosti, které provázely vznik, fungování a případný zánik sledovaných stran. Aniž bychom se chtěli na tomto místě podrobněji věnovat programovému profilu, resp. typologizaci jednotlivých politických stran, naše pozornost se bude na základě jistého předporozumění s tématem soustředit na Stranu pokroku v Dánsku (FrP[d]) a Dánskou lidovou stranu (DFP), Finskou stranu venkova (SMP) a Pravé Finy (PS), norskou Stranu pokroku (FrP[n]) a jejího předchůdce Stranu Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a veřejných výdajů (ALP) a konečně švédskou Novou demokracii (ND) a na Švédské demokraty (SD). Jako teoretický rámec, který umožní efektivní srovnání pozice sledovaných politických stran, poslouží koncept životního cyklu politické strany (party lifespan), jehož autorem je dánský politolog Mogens Pedersen. Vzhledem k tomu, že v českém prostředí nenašel uvedený koncept doposud širší odezvu, nejprve se budeme podrobněji věnovat jeho představení.

6 Mimo naši pozornost zůstane Island, a to ze dvou důvodů. Fungování islandského stranického systému je v mnoha ohledech specifické a vymykající se „běžným“ kontinentálním systémům politických stran. Navíc pravicově populistické politické strany nikdy nebyly relevantní součástí islandského stranického spektra.

38


2 Byla jednou jedna strana aneb Koncept životního cyklu politických stran Politické strany procházejí během své existence často velmi dynamickým vývojem. Zůstává přitom skutečností, že pozornost politologů se ve většině případů soustředí na „zralejší“ fázi života politických stran, tj. na jejich volební výsledky, vládní participaci, případně podobu a změnu programatiky. Poněkud stranou zůstává problematika vzniku (té se častěji věnují texty právní povahy zabývající se legálními předpoklady vzniku politických stran), případně okolnosti zániku politických stran. Na tuto skutečnost reagoval počátkem 80. let v jednom ze svých textů zabývajícím se problematikou „životnosti“ malých politických stran (koncept je nicméně použitelný univerzálně) již zmíněný Mogens Pedersen (Pedersen 1982, srov. Pedersen 1991). Výchozím bodem Pedersenova konceptu je chápání politické strany jako „smrtelné organizace“ procházející různými životními etapami. Ve snaze definovat jednotlivé fáze existence politické strany Pedersen volně navázal na koncept prahů demokratizace norského politologa Steina Rokkana (Flora, Kuhnle, Urwin eds. 1999: 244-260, srov. Hloušek, Kopeček 2004: 26-31) a definoval čtyři prahy (tresholds), se kterými se politické strany během svého života potýkají. Prvním z nich je práh deklarace (threshold of declaration). Jednoduše řečeno, jedná se o fázi předcházející existenci politické strany de lege lata, přičemž její podstatou je vyjádření úmyslu založit politickou stranu a ucházet se o přízeň elektorátu ve volbách. Resp. ke konci života politické strany se jedná o vyjádření úmyslu se voleb neúčastnit či přímo oznámení o zániku politické strany. Identifikace překonání prahu deklarace (v obou směrech) tak není – na rozdíl od ostatních prahů – vázána na velikost politické strany nebo její volební výsledky. Postačující tak je vyjádření vážně míněného úmyslu se politickou stranou stát a/nebo jí přestat být. Z politologického hlediska je v tomto ohledu mimořádně zajímavé sledovat (proklamované) důvody vzniku politických stran, které mohou vypovídat (zejména pokud je strana následně úspěšná) mimo jiné o významu

39

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz témat v dané politické obci, resp. o spokojenosti veřejnosti s politickou situací (slovy systémové teorie o schopnosti rozhodovacího centra uspokojivě reagovat na požadavky, které jsou k němu z okolí směřovány). Stejně tak podrobnější pohled na proces zániku politických stran a zejména jeho důvody může přinést cenné poznatky vztahující se mimo jiné k rovině organizační (spory uvnitř politické strany, problémy s financováním), resp. o proměně postojů veřejnosti a případném poklesu významu konkrétního tématu, na němž politická strana vybudovala svoji existenci. Druhým milníkem existence politických stran je dle Pedersena práh autorizace (threshold of authorization). Jeho jádrem je splnění podmínek (např. určitý počet podpisů, předložení stanov a programových východisek apod.), které právní řád dané země vyžaduje pro vznik politické strany, resp. příslušným státním orgánem vydané osvědčení o vzniku politické strany (Pedersen 1982: 7). Oba první prahy jsou vzájemně velmi úzce propojeny, takže vzniká otázka týkající se oprávněnosti jejich oddělení. V případě studia mimoparlamentních či marginálních politických stran se jeví oddělení prahu deklarace a prahu autorizace jako oprávněné (pokud bychom se chtěli přímo zabývat např. úspěšností transformace politických aktivit v politickou stranu tak dokonce nutné). Pokud zkoumáme strany více či méně etablované (což je i náš případ), jeví se jako vhodné oba prahy sloučit do jednoho (srov. Karvonen 1993, Sangri 2008). Práh vzniku tak v sobě slučuje jednak moment vyjádření úmyslu založit politickou stranu, jednak její oficiální uznání příslušnými státními orgány. Jako opak prahu vzniku politické strany je možno chápat její zánik. I ten může mít dvě roviny – jednak úmysl politické strany ukončit svoji činnost a kroky s tím spojené1, jednak oficiální zrušení politické strany. Následuje práh reprezentace (threshold of representation), jehož překonání Pedersen ztotožňuje se ziskem křesel v parlamentu (právě zde je nejvíce patrná inspirace Rokkanovým dílem). Výši prahu reprezentace, úzce spojeného s volebními výsledky politické strany, z velké míry určuje volební legislativa (např. výše volební klauzule) a jeho

40

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz přesným vyjádřením (byť Pedersen jej přímo takto nedefinuje) je přirozený práh, tedy minimální počet hlasů potřebných k zastoupení v parlamentu (Pedersen 1982: 7). Pokud vezmeme v úvahu víceúrovňové uspořádání politického systému, klíčové je v tomto ohledu posouzení výsledků tzv. prvořadých voleb (Reif, Schmitt 1980). Posledním a z hlediska cíle činnosti politických stran jakýmsi vrcholem je překročení prahu relevance (threshold of relevance). Pedersen v této souvislosti odkazuje na dnes již klasické dílo Giovanni Sartoriho, který relevanci politických stran definuje pomocí koaličního, resp. vyděračského potenciálu. Ačkoli se jedná o kritéria často velmi těžko exaktně uchopitelná (operacionalizovatelná), jejich teoretické pojetí plasticky reaguje na pozici politických stran ve stranickém systému a díky oproštění se od (na první pohled exaktních, ovšem často zavádějících) numerických kritérií dokáží reflektovat třeba i význam sice malé, ale např. z hlediska jednání o vzniku koaliční vlády klíčové politické strany (Sartori 2005). Popsaný koncept prahů má významný deskriptivní, ale především explanační potenciál. Na jedné straně se jedná o mezníky v rámci kontinua zachycujícího (ideální) život politické strany. Na straně druhé jednotlivé etapy rozlišují kvalitativně rozdílné postavení politických stran ve stranickém a politickém systému od organizačního výboru či sdružení (práh deklarace), přes registrovanou politickou stranu (práh autorizace), získávající zastoupení v parlamentu (práh reprezentace) a podílející se na vzniku vlády (práh relevance). Na jejich základě, resp. na základě toho, jaké prahy politická strana překonala a kdy k tomu došlo, je navíc možné modelovat křivku života politické strany, která reflektuje stabilitu aktérů a dynamiku jejich pozice ve stranickém/politickém systému. Uvedené charakteristiky politické strany odráží tvar (modality), rozptyl (dispersity), sklon (flatness) a symetrii (skewness) dané křivky. Nejběžnější tvar křivky života politické strany je unimodální, tj. politická strana pouze jedinkrát dosáhne bodu kulminace (např. v podobě překročení prahu relevance, ale může to být „jen“ práh reprezentace). V praxi se lze nicméně setkat s bimodálním nebo dokonce multimodálním průběhem křivky. Relativně běžným jevem a zároveň příkladem bimodální křivky je dočasné „vypadnutí“ politické 41

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz strany z parlamentu. Ilustrativním může být v tomto případě dosavadní osud Slovenské národní strany (byť poněkud komplikovaný vnitřním štěpením a paralelní existencí dvou „národních stran“). Slovenská národní strana se stala na základě výsledků prvních demokratických voleb po pádu komunistického režimu parlamentní stranou, jejíž volební účast oscilovala přibližně kolem 10 % hlasů, během devadesátých let byla dokonce součástí několika vládních koalic. Nedlouho před volbami v roce 2002 nicméně došlo ve straně k rozporům a odštěpení křídla jejího bývalého předsedy Jána Sloty. Ani jedna z „národních stran“ ve volbách nedosáhla na 5% hranici hlasů, což byl jeden z faktorů, který přispěl k opětovnému sloučení obou stran a k jejich úspěšné kandidatuře ve volbách v roce 2006. Pokud by ve volbách, které jsou plánovány na rok 2014, opět klesla podpora strany pod 5 % (což vzhledem k výzkumům veřejného mínění nelze vyloučit), představovala by SNS takřka dokonalý příklad bimodální křivky života politické strany. Právě studium politických stran, které dokázaly úspěšně čelit dočasné ztrátě relevance/parlamentní reprezentace a liší se tak od typického průběhu života politických stran, může představovat pro politologii zajímavou badatelskou výzvu (jak dále uvidíme, podobnou zkušenost má i norská Strana pokroku). Významným rysem životní křivky politických stran je její rozptyl, resp. šíře. Jinými slovy řečeno se jedná o délku trvání politických stran. Disperze křivky upozorňuje na skutečnost, že některé politické strany fungují desítky let, zatímco život jiných končí pouze po několika letech. Vysvětlení životnosti bude zajímavé i s ohledem na severské pravicově populistické strany, z nichž některé více či méně zdárně existují po několik desetiletí, zatímco jiné ukončily svoji existenci po jednom volebním období. Sklon křivky, resp. její špičatost odkazuje ve statistice k rozdělení náhodné veličiny ve vztahu k normální distribuci pravděpodobnosti. V kontextu Pedersenova konceptu je důležitější možnost definice dvou hraničních kategorií politických stran vzhledem ke sklonu křivky: •

stabilní politické strany, které jsou odolné vůči krátkodobým výkyvům;

42

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz •

politické strany, které se rychle objeví, dosáhnou bodu kulminace a stejně rychle mizí (Pedersen 1982: 12). Významem blízká špičatosti křivky je její symetrie. Na základě symetričnosti

(unimodální) křivky rozlišuje Pedersen tři kategorie politických stran: •

politické strany, co se rychle objeví, ale postupně mizí (resp. klesá jejich volební podpora);

•

politické strany, co postupně získávají na významu, ale rychle mizí;

•

politické strany, jejichž životní dráha vykazuje symetrii (Pedersen 1982: 14). Pedersenův koncept tak velmi plasticky ukazuje na odlišnosti v průběhu činnosti

politických stran. Jinými slovy řečeno, lze pomocí něj velmi účinně identifikovat rozdíly v „kvalitě života“ různých politických stran. Jeho použití bude užitečným teoretickým rámcem 7

při zkoumání pravicově populistických stran v severských zemích, resp. umožní nám

určit odlišnosti mezi sledovanými stranami, které lze jinak považovat za a) ideově spřízněné a zároveň působící v b) relativně podobně sociokulturním, historickém a geografickém prostředí. V následujících odstavcích tak budeme hledat odpovědi zejména na následující otázky: •

Za jakých okolností a jak vznikaly pravicově populistické politické strany v severní Evropě?

•

Jaká je jejich pozice ve stranickém/politickém systému?

•

Jak dlouho trvala/trvá jejich existence?

•

Jaké důvody vedly k jejich případnému zániku?

7 Ostatně při analýze působení zelených stran v západní Evropě koncept používá i Ferdinand Müller – Rommel (2002), stejně jako Lauri Karvonen (1993) při analýze křesťanskodemokratických stran ve Skandinávii a Giulia Sandri (2008), která se zabývala Valdotánským svazem.

43


3 Okolnosti vzniku pravicově populistických stran v severní Evropě Výsledky voleb do finského parlamentu (Eduskunta) v roce 1970 přinesly nejedno překvapení. Kromě v poválečném období nejhoršího výsledku Strany středu (bývalých agrárníků) a významného poklesu podpory sociální demokracie si pozornost médií zasloužil doslova senzační výsledek (10,5 % hlasů a 18 mandátů z 200) Finské strany venkova (Suomen maaseudun puolue, SMP) vedené charismatickým Veikkem Vennamem. Kořeny nejstarší ze severských populistických stran, která významněji zasáhla do politického dění, lze nalézt na sklonku 50. let XX. století ve Finsku. Zvolení bývalého premiéra a předního představitele agrární strany Urho Kekkonena finským prezidentem v roce 1956 prohloubilo rozpory uvnitř strany a vedlo jednoho z největších kritiků Kekkonenovy politiky (mimo jiné vstřícné k Sovětskému svazu a finské komunistické straně), Veikka Vennama, k odchodu ze strany a v roce 1959 k založení nového subjektu – Malorolnické strany. Nemalou roli při Vennamově odchodu sehrála souběžná pozvolná proměna programového profilu agrární strany, která se výraznější orientací na městského voliče a částečným oslabením hájení zájmů venkova snažila reagovat na postupující proces urbanizace (a klesající podíl venkovských voličů) a v roce 1965 následovala příkladu svých norských a švédských kolegů, když změnila svůj název na Stranu středu. Posunu (bývalých) agrárníků šikovně využil Vennamo, který v roce 1966 přejmenoval svoji stranu na Finskou stranu venkova (Sänkiaho 1971: 37). Přenesme se nyní o několik desetiletí dopředu, konkrétně do poloviny 90. let, kdy se SMP zmítá ve finančních problémech, které nakonec končí zánikem strany. Krátce na to však část představitelů zaniknuvší SMP v čele s Raimem Vistbackou zakládá nový subjekt s názvem Praví8 Finové (Perussuomalaiset, PS). David Arter v této souvislosti označuje PS jako nástupnický subjekt SMP, když poukazuje především na vysokou míru personální kontinuity PS a SMP (Arter 2010: 285-286). Ostatně díky svému prvnímu předsedovi Vistbackovi, zvolenému na kandidátní listině SMP, měli PS po volbách v roce 1995 parlamentní zastoupení (Widfeldt 2000: 492). 8 Ve smyslu „ryzí“, „skuteční“.

44

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Zcela odlišným způsobem vznikla v Dánsku na dlouhou dobu nejúspěšnější pravicově populistická strana v severní Evropě. Předehrou pro vznik strany se stalo dvouminutové televizní interview s do té doby veřejnosti neznámým daňovým právníkem a bývalým univerzitním učitelem Mogensem Glistrupem v lednu 1971. Během vysílání Glistrup prohlásil, že nezaplatí ze svého příjmu (přesahujícího milion dánských korun) daň, daňové neplatiče označil za hrdiny a přirovnal je k příslušníkům odboje z období dánské okupace Německem. V srpnu 1972, trochu příznačně v jedné z restaurací v kodaňském zábavním parku Tivoli, je založena Strana pokroku (Fremskridtspartiet, FrP(d)) v čele s Glistrupem (Widfeldt 2000: 489, Goul Andersen, Björklund 1990: 196). Výsledek FrP(d) ve volbách do Folketingu v roce 1973 lze označit podobně jako v případě SMP jako šokující. Glistrupova strana, která nejvíce těžila zejména z podpory voličů nespokojených s politickou situací, získala téměř 16 % hlasů a obsadila druhé (!) místo za sociální demokracií (Borre 1974). Následující vývoj FrP(d), jímž se budeme podrobněji zabývat níže, dospěl v roce 1995 k rozkolu strany, přičemž odešedší křídlo založilo v říjnu Dánskou lidovou stranu (Dansk Folkeparti, DFP) pod vedením Piji Kjærsgaard (Bjørklund, Goul Andersen 1999: 1, Widfeldt 2000: 490, Rydgren 2004: 480). Proces vzniku norské ALP byl v řadě ohledů podobný etablování FrP(d). Její zakladatel Anders Lange, majitel psího útulku, bývalý člen konzervativní strany a ve 30. letech Vlastenecké ligy, již dříve v řadě svých publicistických textů a projevů kritizoval údajnou přebujelost byrokracie, příliš vysoké daně a obecně přílišné zasahování státu do života občanů. Již v 60. letech Lange několikrát avizoval založení nové politické strany (Strany nezávislosti, resp. Strany svobody), nicméně až krátce před volbami v roce 1973 vzniká, inspirovaná Glistrupovou stranou, Strana Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a státních zásahů. Již samotný název strany poukazoval na monotematičnost jejího programového profilu, kdy preference neoliberální ekonomické politiky byla významně doplněna protestním apelem (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 196, 201). Zároveň je třeba poukázat na výrazné Langeho charisma a velmi dobré rétorické schopnosti. Vše dohromady přineslo pro ALP 5 % hlasů, a tedy parlamentní zastoupení (Valen, Rokkan 45

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 1974). Švédský stranický systém vydržel – snad i kvůli čtyřprocentní volební klauzuli (srov. Särlvik 2002, Lewin 2004) – „zamrznutý“ přibližně o patnáct roků déle. První významnější náznaky rozmělnění vazeb voličů na politické strany přinesly volby v roce 1988, kdy získali parlamentní zastoupení zelení (Wörlund 1989). Volební „(mini)zemětřesení“ ve švédském podání nicméně přišlo až o tři roky později (Wörlund 1992). Z našeho pohledu je důležité, že vedle křesťanské demokracie se stala novou parlamentní stranou rovněž Nová demokracie (Ny demokrati, ND). Vznik ND byl svou rychlostí nikoli nepodobný vzniku FrP(d) a ALP o dvě desetiletí dříve. Za založením strany stáli podnikatel Ian Wachtmeister a majitel nahrávací společnosti Bert Karlsson, který byl již dříve politicky aktivní (mimo jiné kritizoval vysoké ceny potravin). Oba se údajně poprvé setkali v listopadu 1990 na letišti v Arlandě. Zhruba o měsíc později – po zveřejnění průzkumu veřejného mínění, podle kterého by případnou Karlssonovu stranu volilo více než 20 % voličů – došlo k založení nové politické strany, která byla zaregistrována v únoru 1991 pod názvem Nová demokracie (Rydgren 2006: 30-31, Widfeldt 2000: 494). Odlišným vývojem až k volebnímu úspěchu v roce 2010 prošli Švédští demokraté (Sverigedemokraterna, SD). Jejich oficiální vznik je datován již do roku 1988, přičemž strana je přímým pokračovatelem Švédské strany, jež vznikla v roce 1986 sloučením Švédské strany pokroku a formace Zachovejme Švédsko švédským. Zejména zpočátku měla SD blízko k rasistickým a fašistickým švédským organizacím (Rydgren 2002: 34, Rydgren 2006: 108). Na základě uvedeného základního přehledu vzniku pravicově populistických politických stran v severských zemích je možné je rozdělit do dvou skupin. První z nich (SMP, DFP) představují politické strany, které vznikly odštěpením od již existujících politických stran. Druhou skupinu představují politické strany, které vznikaly tak říkajíc „na zelené louce“. Sem lze přiřadit ALP (a její pokračovatelku FrP[n], FrP[d], ND a SD). Někde na pomezí mezi oběma skupinami stran se nacházejí PS jako následnická formace

46

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz zbankrotované Finské strany venkova. Tento do jisté míry „mechanický“ pohled je vhodné doplnit o podrobnější výklad okolností a událostí, které přispěly k, s výjimkou Švédských demokratů, velmi rychlému volebnímu vzestupu, jenž následoval v horizontu několika měsíců po jejich založení. Vedle okolností vzestupu zkoumaných politických stran se zaměříme rovněž na jejich další vývoj, nejprve v kontextu volebních výsledků. Ty budou interpretovány mimo jiné v souvislosti s vnitřním vývojem politických, případně dalších událostí, které jejich působení v politických systémech severských zemí ovlivnily.

4 Překročení prahu reprezentace a volební performance Začněme v první polovině sedmdesátých let v Dánsku a Norsku. Prvotní volební průlom FrP(d) a ALP totiž doprovázely velmi podobné okolnosti. Jørgen Goul Andersen a Tor Bjørklund v souvislosti s překvapivě vysokým volebním výsledkem obou stran upozorňují zejména na dva faktory. Jako první z nich uvádějí „traumatickou zkušenost“ pravicových voličů s předchozími pravostředovými vládami. V období, které předcházelo volbám v roce 1973, pokračovala v obou zemích expanze sociálního státu, a to i přesto, že v Dánsku v letech 1968 – 1971 a v Norsku v období let 1965 – 1971 a 1972 – 1973 vládly koalice pravostředových politických stran. Dokonce došlo v tomto období – ve srovnání s politikou předchozích vlád sociální demokracie – k výraznému zvýšení daňové zátěže. Výsledkem bylo zklamání části pravicově orientovaných voličů očekávajících od „svých“ vlád9 skutečnou změnu vládní policy (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 198). Je tak na snadě, že zklamaní pravostředoví voliči hledali alternativu k volbě „své tradiční“ politické strany. Druhý faktor, který Goul Andersen s Bjørklundem zmiňují, je oslabení pozice tradičních politických stran, jež bylo mimo jiné výsledkem výbušnosti otázky členství obou 9 V Norsku vládly v letech 1945 – 1965 (s výjimkou několika týdnů v roce 1963) jednobarevné vlády sociální demokracie (Narud, Strøm 2000). Podobná byla situace v Dánsku, kde od roku 1947 až do roku 1968 (s výjimkou let 1950 – 1953) byli ve vládě vždy přítomni sociální demokraté (někdy v koalici s některými centristickými stranami – Damgaard 2000). Zvýšeným očekáváním pravicových voličů se tak nelze příliš divit.

47

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz zemí v Evropských společenstvích a s ní souvisejících referend o vstupu. Důležité v této souvislosti je, že konflikt ohledně „evropského“ tématu nekopíroval vztah voličů a politických stran (navíc většina relevantních stran byla v otázce vstupu rozdělena), ale šel napříč tradičními vazbami. Nelze sice říci, že volební úspěch FrP(d) a ALP byl důsledkem „evropských“ referend, nicméně napomohl uvolnění vazeb mezi stranami a voliči a byl jedním z činitelů, které stály za do té doby rekordní úrovní volatility ve volbách v roce 1973 (Goul Andersen, Bjørklund 1990: 198, srov. Archer, Sogner 1998: 32-34, Damgaard 1974, Ingebritsen 1998: 169-181, Petersen, Elklit 1973, Valen 1973). Nikoli překvapivě se tak voliči dánských pokrokářů rekrutovali v roce 1973 ponejvíce z řad bývalých voličů konzervativní strany a rovněž radikálních liberálů, tedy stran, které byly součástí předchozích pravostředových vlád. Podobně voliči ALP hlasovali v předchozích parlamentních volbách ponejvíce pro konzervativní stranu. Za zmínku stojí, že již na počátku své existence dokázaly obě strany oslovit rovněž nezanedbatelnou část bývalých voličů sociální demokracie (Berglund, Lindström 1978: 97-98, Borre 1974: 201203, Valen, Rokkan 1974: 213-214). Jak uvádí Ole Borre (1974: 199-200), rozhodování dánských voličů v roce 1973 významně ovlivnily narůstající nespokojenost a pocit odcizení od politiky a politických stran, kombinované s již dříve zmíněným oslabením vazeb voličů na politické strany (Goul Andersen, Bjřrklund 1990). Poněkud odlišná byla situace o tři roky dříve ve Finsku, a to už kvůli odlišnému programovému profilu SMP ve srovnání s dánskou a norskou politickou stranou. Vennamova strana, zrodivší se v prvé řadě z kritiky bývalých agrárníků, ve volbách uspěla hlavně kvůli tomu, že se jí podařilo získat na svou stranu řadu bývalých voličů agrární strany. Patrný – nicméně nikoli tak výrazný – byl rovněž voličský přesun k SMP od sociální demokracie a komunistické strany (Berglund, Lindström 1978: 98, Sänkiaho, Laakso 1971: 213). Nemůže tak být přílišným překvapením, že voliči SMP byli převážně malorolníci, že podpora Vennamovy strany byla zakořeněna zejména na venkově a že její voliči patřili k těm s největším pocitem odcizení. Ostatně sám Vennamo se prezentoval jako obhájce „zapomenutých lidí“. Svoji roli sehrála rovněž kontaktní kampaň, velmi dobré Vennamovy 48

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz rétorické schopnosti, ale také to, že díky kandidatuře v prezidentských volbách v roce 1968 se stal předseda SMP známým širší veřejnosti (Sänkiaho 1971: 37-40, srov. Arter 1999: 103). Při vysvětlování volebního úspěchu švédské Nové demokracie v roce 1991 poukazuje Jens Rydgren na následující skutečnosti. Na přelomu 80. a 90. let došlo k významnému posunu švédské společnosti směrem doprava (ovlivněného jak mezinárodními událostmi, tedy pádem „železné opony“, tak i některými faktory domácími jako kampaní Švédské asociace zaměstnavatelů inspirované nástupem „nové pravice“ v USA a Velké Británii), což se promítlo mimo jiné na kritice podoby sociálního státu a přílišné rozsáhlosti veřejného sektoru. Tento posun favorizoval v ekonomických otázkách neoliberálně orientovanou ND, nicméně zcela nevysvětluje její volební úspěch, zvláště pokud si uvědomíme, že ekonomicky doprava byla zaměřena i konzervativní strana. Druhým faktorem, který Rydgren zmiňuje, je protestní apel ND v situaci narůstající nespokojenosti veřejnosti se zavedenými politickými stranami a s tím spojeným rostoucím podílem nerozhodnutých voličů. Volební úspěch ND pak lze v neposlední řadě přičíst jejímu kritickému postoji k údajně příliš liberální švédské imigrační politice a obecně negativnímu názoru na přistěhovalce (Rydgren 2006: 31-37). ND tak byla nejúspěšnější u bývalých nevoličů, ale rovněž bývalých voličů konzervativní a liberální strany a Strany středu (bývalých agrárníků). Zároveň se jí podařilo oslovit, nicméně již v menší míře, i bývalé voliče sociální demokracie a zelených (Wörlund 1992: 141). Hlasy napříč voliči bývalých politických stran získali i Švédští demokraté. Programově – ve srovnání s ND – úžeji zaměření a výrazně na imigrantské tématice profilovaní SD čerpali volební podporu zejména v oblastech Švédska s vyšším počtem přistěhovalců (www.val.se, srov. Aylott 2010). Za nástupem nových (DFP a PS se budeme zabývat později) pravicově populistických stran v severských zemích stálo několik společných okolností. V prvé řadě je třeba zmínit proces rozmrzání stranických systémů spojený s oslabením vazeb voličů na politické strany. Ten byl navíc v případě Dánska a Norska umocněn intenzivní debatou nad 49

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vstupem do Evropských společenství. S rozmrzáním stranických systémů souvisí i rostoucí podíl populace nespojené s politickou situací. V tomto ohledu lze rozlišit případ Finska a zbývajících severských zemí. Vznik SMP byl spojen se specifickým vývojem uvnitř agrární strany, přičemž Vennamova strana se primárně soustředila na voliče „opuštěné“ změnou programového profilu centristů. Naproti tomu pro Dánsko a Norsko počátku 70. let, podobně pro Švédsko počátku 90. let, byla příznačná nespokojenost s ekonomickou situací, resp. kritika levicové ekonomické politiky. Počáteční úspěch ALP, FrP(d) a ND tak byl více či méně založen rovněž na preferenci neoliberální ekonomické politiky. K tomu se přidaly některé pro danou zemi specifické momenty jako např. antiimigrační postoj ND. Otázka pojetí imigrační a azylové politiky pak sehrála klíčovou roli při volebním průlomu SD v roce 2010. Všechny zkoumané politické strany tak dokázaly využít otevřivšího se prostoru (niche) v do té doby relativně uzavřené stranické soutěži. Jakým způsobem se vyvíjela pozice severských pravicově populistických stran? Základní přehled volebních výsledků do národních parlamentů přináší Tabulka 1.

Tabulka č. 1: Volební výsledky pravicově populistických stran v severských zemích Dánsko Rok FrP(d) 1973 15,9 1975 13,6 1977 14,6 1979 11 1981 8,9 1984 3,6 1987 4,8 1988 9 1990 6,4 1994 6,4 1998 2,4 2001 0,6 2005 2007 -

DFP 7,4 12 13,3 13,9

Finsko Rok SMP 1962 2,2 1966 1 1970 10,5 1972 9,2 1975 3,6 1979 4,6 1983 9,7 1987 6,3 1991 4,8 1995 1,3 1999 2003 2007 2010 -

Norsko Švédsko PS Rok FrP(n) Rok - 1973 5* 1988 - 1977 1,9* 1991 - 1981 4,5 1994 - 1985 3,7 1998 - 1989 13 2002 - 1993 6,3 2006 - 1997 15,3 2010 - 2001 14,6 - 2005 22,1 - 2009 22,9 1 1,6 4,1 19 50

ND 6,7 1,2 -


Zdroj: autor na základě dat z www.parties-and-elections.de * ALP

Již z letmého pohledu na tabulku (srovnej rovněž Grafy 1 – 4 níže) je patrné, že nelze vysledovat jednoznačný a obecněji platný trend volební podpory severských pravicově populistických stran. Zatímco v případě DFP a SD je patrný kontinuální nárůst volební podpory, FrP(d) vykazovala víceméně trvalý pokles, přičemž to samé platí pro SMP po roce 1970). Volební výsledky FrP(n) zase prošly několika výkyvy, existenci ND lze označit za epizodickou. Naopak PS slavila v dubnových volbách nebývalý triumf. Vzhledem k rozdílnostem ve volební performanci zkoumaných subjektů se proto jeví jako nejvhodnější přístup detailnější pohled na genezi jednotlivých politických stran. Zvláštní pozornost bude věnována jejich vnitřnímu vývoji, prozatím se vyhneme zhodnocení jejich relevance spojené mimo jiné s otázkou vládní participace. Vznik a existence SMP byla zpočátku významně spojena s výraznou a svým způsobem

kontroverzní

osobou

Veikka

Vennama.

Oproti

Vennamově

údajně

autoritářskému stylu vedení strany (vedle toho, že Vennamo byl předsedou poslaneckého klubu SMP, předsedal nadaci, která financovala stranické aktivity a byl členem ediční rady Finských novin) se několikrát zformovala vnitrostranická opozice. První vážnější spory vznikly na počátku roku 1972, kdy po předčasných volbách Vennamo navrhl vládní spolupráci sociální demokracii a komunistické straně. Vennamův krok spustil kritiku některých spolustraníků a na stranickém kongresu v létě 1972 došlo k neúspěšnému pokusu oddělit funkci předsedy strany a poslaneckého klubu. Po tomto nezdaru Vennamových odpůrců se zformovala ve straně opoziční frakce, která počátkem roku 1973 SMP opouští a zakládá Finskou stranu lidové jednoty. I tento moment – spolu s vágním programem, oslabením podpory na venkově a také tím, že po volbách v roce 1972 nebyla SMP jedinou loajální opozicí – přispěl k významnému oslabení SMP ve volbách v roce 1975 (Suhonen 1976). David Matheson a Risto Sänkiaho dokonce v této souvislosti hovořili o „téměř totální dezintegraci finského populistického hnutí“ (Matheson, 51

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Sänkiaho 1975: 218-222, srov. Arter 1999: 103-104). V dalších letech fungování SMP významně ovlivnily spory mezi Veikkem Vennamem a jeho synem Pekkou, který nahradil otce v čele strany v roce 1979, týkající se směřování strany a vládního zapojení SMP (blíže viz níže). Výsledkem byl spor mezi „pragmatiky“ a „fundamentalisty“. I Pekkovo předsednictví přineslo na začátku 80. let straně opětovně volební výsledek blížící se deseti procentům hlasů, následná vládní participace a ztráta účinnosti protestního apelu, na které SMP do značné míry stála, znamenala další pokles až k pěti procentům hlasů. Po odchodu Pekky Vennama na začátku 90. let z politiky pokračuje pád volebních výsledků SMP, kterému nezabránil ani nový předseda strany Heikki Riihivuori, který se snažil stranu profilovat na antiimigračním postoji. Jeho následovník Raimo Vistbacka sice xenofobní „koketování“ odmítl, dalšímu volebnímu propadu však nezabránil a po volbách v roce 1995 zůstal jediným poslancem marně novou identitu hledající SMP. Finanční problémy, kterými byla již neúspěšná SMP zmítána, nakonec znamenaly její konec (Widfeldt 2000: 492). Její nástupce PS po počátečních relativně nízkých volebních ziscích zaznamenala velmi solidní výsledek v parlamentních volbách v roce 2007 (Nurmi, Nurmi 2007). Veškerá očekávání předčil výsledek parlamentních voleb v dubnu 2011, ve kterých získala strana vedená charismatickým a kontroverzním, ale také oblíbeným Timem Soinim téměř 20 procent hlasů a obsadila ve volbách třetí místo. K výtečnému výsledku pomohl straně i její euroskepticismus, když finanční podpora dluhy zmítanému Portugalsku (a dalším zemím) se stala jedním z hlavních témat voleb. Dle prvotních jednání o podobě nové vlády se zdá být pravděpodobná i účast PS (True Finns beat expectations in general election).

52


Zdroj: autor na základě dat z www.parties-and-elections.de

Podobně jako v případě SMP, ani FrP(d) se nevyhnuly vnitřní spory ohledně dalšího směřování strany. Kořeny těchto sporů byly dvojí. První vycházely z Glistrupovy představy ohledně organizační struktury, kdy se stavěl proti tradičním stranickým strukturám. Místo toho preferoval výrazně volnější pojetí, na základě kterého by FrP(d) byla spíše podobna lidovému hnutí, v jehož čele by stál jako duchovní lídr. Druhé se týkaly odlišných představ ohledně zapojení strany do politického systému. Část strany, která byla blízká Glistrupovým vizím a kterou lze pracovně označit jako fundamentalistická, odmítala

53

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz jakékoli kompromisy s etablovanými stranami. Naproti tomu pro pragmatiky, v jejichž čele postupně stanula Pia Kjærsgaard, byly dílčí kompromisy s ostatními politickými stranami vnímány jako přijatelná cesta pro prosazení vlastního programu. Jedním z rozhodujících momentů sporů ohledně dalšího směřování strany se stalo Glistrupovo uvěznění, k němuž došlo v roce 1983 (příznačně kvůli daňovým únikům). Glistrupova izolace posílila pragmatické křídlo (prozatímní předsedkyní strany se stala Kjærsgaard) a i když po svém návratu z vězení byl v roce 1987 Glistrup opětovně zvolen poslancem, jeho pozice byla výrazně oslabena. O dva roky později je z vedení strany odstraněn (ještě předtím je zrušeno jeho v roce 1974 schválené doživotní předsednictví) a zakládá novou formaci s názvem Strana blahobytu (ta ovšem nikdy nepřekročila hranici marginality). Pro vývoj FrP(d) je důležitý antiimigrační apel, na který kladl Glistrup velký důraz po svém návratu z vězení, a který ve více či méně pozměněné podobě zůstal součástí programové identity FrP(d), ale i DFP. Ta vzniká v roce 1995, kdy po pokračujících vnitrostranických rozbrojích odchází křídlo vedené P. Kjærsgaard. V září 1999 je Glistrup přijat zpět do strany, nicméně i jeho radikální, či spíše rasistická rétorika vede k dalšímu štěpení ve straně, když čtyři její poslanci zakládají v říjnu 1999 parlamentní frakci Svoboda 2000. V dalších letech radikální a silně antiimigračně zaměřený program strany nenachází dostatečnou odezvu mezi dánskými voliči a v roce 2001 pokrokáři poprvé ve své historii nepřekračují volební klauzuli (Arter 1999: 104-105, Bjørklund, Goul Andersen 1999: 1, Pedersen, Ringsmose 2004: 5, Svåsand 1998: 80-81, Widfeldt 2000: 489-490). V dalších parlamentních volbách již ani nekandidují.

54

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Naopak volební úspěchy slaví DFP, která již v prvních volbách, jichž se samostatně účastní, získává více než sedm procent hlasů, v dalších letech se dokonce dostává na úroveň podpory FrP(d) z poloviny 70. let. Není překvapením, že při svém volebním debutu v roce 1998 čerpala DFP své voliče převážně z tábora bývalých příznivců FrP(d), nicméně nikoli bezvýhradně (Nielsen 1999: 74). Ačkoli DFP svým programem navázala na FrP(d), od počátku byla patrná jistá umírněnost ve vztahu k ostatním politickým stranám, mimo jiné se projevující počáteční proklamací záměru stát se vládní stranou (Pedersen, Ringsmose 2004: 5). Jako důležitý se z hlediska jejích volebních výsledků v dalších letech ukázal vysoký význam imigrantské a azylové politiky a postavení přistěhovalců, resp. uprchlíků pro dánské voliče. Nemalý podíl na tom měla DFP, pro niž se stala kritika liberální imigrační politiky a welfare šovinismus jedním z klíčových programových témat. Učinit z imigrace jedno z hlavních témat voleb v roce 2001 navíc pomohly DFP teroristické útoky v USA, ke kterým došlo jen krátce před volbami (ostatně změněná mezinárodní situace byla jedním z důvodů, proč premiér Nyrup Rasmussen vypsal předčasné volby – Dočekalová 2001, Qvortrup 2002).

55



V roce 1974, krátce poté, co získala ALP parlamentní zastoupení, její zakladatel umírá. Stejně jako Glistrup, i Lange se stavěl proti tradiční organizační struktuře. Ostatně budování stranické organizace bylo jedním z témat, kolem kterého se objevil spor hned v počátečních letech existence ALP a které stálo u odchodu křídla pod vedením Carla Ivara Hagena, které vytvořilo Reformní stranu. Po Langeho smrti bylo odštěpivší se křídlo přijato zpět. V roce 1977 – v reakci na ztrátu parlamentní reprezentace – strana přijímá

56

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz svůj současný název a o rok později je do jejího čela zvolen právě Hagen. Změna jména a zejména výběr předsedy strany byly klíčovými momenty, které stály u obrození FrP(n). Hagen se ukázal být velmi schopným rétorem a dokázal dobudovat stranickou strukturu. Navíc FrP(n) postupně doplnila svůj původní antietatistický tržní liberalismus o další prvky včetně apelu na vládu zákona a kritiku imigrační politiky (Dočekalová 2005: 392, Widfeldt 2000: 488-489). V roce 1985 sice Hagenovi pokrokáři obsazují v parlamentu pouze dvě křesla ze 157, nicméně – jak uvidíme dále – , strana se ocitla v pivotální pozici. O čtyři roky později FrP(n) poprvé v historii překračuje hranici deseti procent hlasů a dostává se do pozice třetí nejsilnější norské politické strany (po sociální demokracii a konzervativní straně). Strmý nárůst volební podpory FrP(n) v druhé polovině 80. let bývá dáván do souvislosti (vedle pokračujícího oslabování vazeb voličů a politických stran a posunu konzervativců i sociální demokracie více do středu) s rostoucím významem tématu imigrace, na kterém se začala Hagenova strana úspěšně profilovat (Ignazi 2006: 153). Svoji roli sehrála i rostoucí nespokojenost norského elektorátu (Aardal, Valen 1997: 71-73). Pokles volební podpory, který přišel v roce 1993,10 se ukázal být pouze dočasným. Strana se vypořádala i s vnitřními spory11 a od druhé poloviny 90. let dochází k opětovnému nárůstu jejích volebních zisků. Od roku 2005 jsou pokrokáři dokonce druhou největší norskou politickou stranou po sociální demokracii. Na tomto místě je nicméně třeba upozornit na tu 10 Volby v roce 1993 probíhaly ve specifické atmosféře, kdy veřejné debatě dominovala otázka norského členství v Evropských společenstvích/Evropské unii. I proto bývá toto volební klání označování za jedno z „nejdeviantnějších“ v norské historii (Valen 1994). 11 V roce 1994 opustili poslanecký klub FrP(n) čtyři zákonodárci, kteří vytvořili vlastní skupinu Svobodných demokratů (Aardal, Valen 1997: 76).

57

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz skutečnost, že strana modifikovala původně neoliberální ekonomický program a v současnosti zároveň obhajuje navýšení státních výdajů na zdravotnictví, případně na některé oblasti sociální politiky (vše spojeno s welfare šovinismem). Příznačná je v tomto ohledu obhajoba expanzivního užití prostředků z tzv. ropného fondu (Dočekalová 2005: 396). Určitá změna politických preferencí se projevila rovněž ve struktuře jejího elektorátu – s mírnou nadsázkou lze v současnosti o FrP(n) hovořit jako o největší dělnické straně v Norsku (jedním dechem je třeba dodat, že již na začátku 70. let tvořili nezanedbatelnou část jejího elektorátu dělníci, resp. zaměstnanci – Goul Andersen, Bjørklund 1990: 207208). V říjnu 2006 došlo k významné personální změně ve straně, kdy na postu předsedy nahradila C. I. Hagena Siv Jensen.

58



Jiný a hlavně kratší je příběh švédské ND. Jak již bylo řečeno výše, strana vznikla jen krátce před volbami v roce 1991, ve kterých jí voliči přisoudili více než šest procent hlasů. Prakticky po celou dobu její parlamentní existence byly pro ND typické vnitřní spory. První z nich se objevily krátce po volbách v roce 1991, přičemž se týkaly jednak podoby, resp. vybudování místních struktur stranické organizace, jednak údajně autoritářské kontroly strany Karlssonem a Wachtmeisterem. Výsledkem sporů bylo mimo jiné vyloučení

59

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz několika členů v průběhu roku 1992. Spor o stranickou organizaci pokračoval, přičemž jeho symbolem byl Karlssonův a Wachtmeisterův návrh (nakonec přijatý), který počítal pouze s národní úrovní organizace, se kterou by místní sdružení musela podepsat smlouvu o užívání stranického loga (čili de facto franchising). Přijatý model neutišil vnitrostranický konflikt, ten naopak eskaloval a vedl k založení místních sdružení kritiků Wachtmeisterova a Karlssonova vedení (ještě předtím došlo vyloučení několika dalších členů). Podobnou erozí procházel i poslanecký klub ND. Příčinou přitom nebyla vždy kritika řízení strany, ale také nesouhlas s její antiimigrační rétorikou. V březnu 1993 tak byli její poslanci nuceni podepsat dohodu, která je zavazovala vzdát se mandátu v případě, že odejdou z ND. Pro osud ND byly rovněž významné postupně se objevující a rostoucí spory mezi Karlssonem a Wachtmeisterem týkající se protestního apelu strany. Zatímco vymezování se vůči stávajícím stranám bylo pro prvně jmenovaného hlavním politickým cílem, pro druhého jmenovaného jen strategií. Rovněž v ND se tak objevil spor mezi fundamentalisty a pragmatiky, navíc později se ukázaly odlišné názory obou stranických lídrů v otázkách ekonomické politiky. Uvedené spory vedly počátkem roku 1994 ve Wachtmeisterův odchod z čela strany. Postu předsedkyně se ujala Harriet Colliander, již doporučil Karlsson. Poté, co se Colliander dokázala dohodnout – v rozporu se stranickým vedením – na podpoře vládní politiky v oblasti rodičovské dovolené, Karlsson doporučil na post předsedkyně Vivianne Franzén (ta byla zvolena v červnu 1994). Strana postižená řadou vnitřních rozkolů a půtek setrvale klesala v průzkumech veřejného mínění a až krátce před volbami doporučila svým voličům hlasovat pro konzervativní stranu (přesto ND

60

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz obdržela přes jedno procento hlasů) (Rydgren 2006: 70-82). Po několika neúspěšných pokusech o volební „resuscitaci“ (v roce 2006 získala šest hlasů) přestala vyvíjet činnost. Opačný trend vykazují svojí existencí SD. Ještě na počátku 90. let byly patrné i z hlediska personálního vazby na fašistické, resp. neonacistické skupiny. Od poloviny 90. let se projevila snaha o „odstřižení“ se od extrémistické scény (v roce 1996 byl např. novým lídrem

strany

Mikaelem

Janssenem

přijat

zákaz

uniforem).

Současně

dochází

k umírňování programového profilu (patrné to bylo zejména v otázkách trestu smrt, potratů či adopcí), pro který je typický etnopluralistický nacionalismus, obhajoba národní identity a xenofobie. Výsledkem je silný antiimigrační postoj zasahující prakticky všechny oblasti programu SD (nezaměstnanost, kriminalita, sociální benefity apod. – srov. Rydgren 2006: 108-113, srov. Brunclík 2011). Naznačené umírnění programu a rostoucí význam problematiky imigrace stály za volebním růstem SD, nejprve se projevujícím na komunální a regionální úrovni a nakonec v roce 2010 vedoucí rovněž k překročení volební klauzule a zisku 5,7 % hlasů na celostátní úrovni (Aylott 2010, Brunclík 2011, Loxbo 2006).

61



Z předchozího bližšího pohledu na vývoj severských populistických stran lze vyvodit několik obecnějších závěrů, přestože „životnost“ jednotlivých stran se významně liší. Všechny sledované politické strany byly spjaty s charismatickým či jinak schopným lídrem (Glistrup, Lange, Wachtmeister či Vennamo), přičemž velice silná pozice předsedy strany byla často spojena s kritickým pohledem na tradiční organizační strukturu politické strany. Spor o její podobu se přitom stával jedním z dělítek uvnitř politických stran, resp. byla to

62

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz jedna z otázek, která způsobovala vnitrostranický rozkol. Obecně sledované politické strany byly (snad s výjimkou DFP) náchylné k vnitrostranickým půtkám, které často vedly k odchodu části členské základny a které byly vedeny rovněž kolem programového směřování strany. Jedním z důvodů byla skutečnost, že většina ze sledovaných stran postavila svůj počáteční úspěch na využití dočasně otevřených struktur politických příležitostí (FrP[d], ALP, ND, do jisté míry i SMP). Po jejich uzavření bylo nutno se přizpůsobit měnícím se podmínkám. Impuls pro diskusi o změně politického stylu (pragmatici vs. fundamentalisté) navíc přinesla více či méně permanentní parlamentní účast politických stran. Příklon k pragmatické linii znamenal (za spolupůsobení dalších faktorů) na jedné straně úspěch (FrP[n], DFP), na straně druhé štěpení (FrP[d]), případně zánik (ND). Populistické politické strany v severských zemích tak měly pozici jak malých (s výjimkou voleb 1973 FrP[d], ND, SMP, PS, ALP, SD), středně velkých (DFP), tak velkých politických stran (FrP[n], možná v budoucnu PS). Jak uvidíme dále, lišil se i postoj, resp. pozice stran vzhledem k jejich případné vládní participaci.

5 Balancování na hraně? Severské pravicově populistické strany a práh relevance Při posuzování relevance politických stran použijeme obecně známé Sartoriho kriterium relevance, pracující s koaličním, resp. vyděračským potenciálem (Sartori 2005: 125-130). Na následujících řádcích se i z tohoto důvodu zaměříme na pozici severských populistických stran z hlediska jejich vládní participace, resp. jejich vztahu k vládnutí, a obecněji na podobu vlád ve zkoumaných zemích. 63

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Významným vstupním faktorem, který působil při volebním průlomu zkoumaných politických stran (snad s výjimkou SD), byl protestní apel, resp. kritika etablovaných politických stran. Obecně řečeno tento protestní apel (za předpokladu jeho udržení), radikální rétorika a často nerealistické (až extrémistické) postoje k problémům v rámci vybraných politik a priori omezovaly koaliční potenciál populistických politických stran v severských zemích. Pozice SMP byla z hlediska případné vládní participace navíc ztížena jejím vymezováním se vůči „kekkonenovskému“ Finskému středu, jenž vykazoval v letech 1945 – 1987 permanentní vládní přítomnost (Nousiainen 2000). Nutno rovněž poukázat na semiprezidentský „střih“ finského politického systému až do začátku 90. let, ve kterém až do roku 1982 sehrával klíčovou roli právě prezident Kekkonen (Arter 1999, Nousiainen 2001). Vládní účast SMP tak byla prakticky vyloučena, navíc relativně nízké volební výsledky ji neučinily nezbytným koaličním partnerem. Ke změně došlo poté, co Kekkonena vystřídal na postu hlavy státu Manu Koivisto a také když ve straně převážil provládní postoj Pekka Vennama (k nelibosti jeho otce Veika – Arter 1999: 104). Vládní koalice, která vznikla v roce 1983 tak zahrnovala vedle Sociální demokracie, Finského středu a Švédské lidové strany poprvé v historii i SMP. Ta zůstala ve vládě až do roku 1990, kdy koalici opustila kvůli konfliktu ohledně státního rozpočtu. V souvislosti s první vládní participací SMP je důležité zmínit ještě tu okolnost, že až do druhé poloviny 80. let byla z koaličních jednání vyloučena (s ohledem na postoj Sovětského svazu) konzervativní strana, tj. první vládní participace SMP byla usnadněna i nižším počtem pro vznik vlády

64

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz „použitelných“ mandátů. Překročení prahu relevance PS zabraňovaly až do letošního dubna vedle jejich významně protestního apelu rovněž velmi nízké volební výsledky. To se změnilo s posledními parlamentními volbami, přičemž, jak bylo již naznačeno výše, zdá se být pravděpodobná vládní účast PS. V budoucnu tak může být velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem se případná vládní účast Soiniho strany projeví nejen na jejím programu (udržitelnost protestního apelu) a rovněž volebním výsledku. Každopádně letošní volební výsledek katapultoval PS po bok norských pokrokářů. Relevance dánské strany Pokroku byla v 70. a 80. letech ovlivněna převahou fundamentalistického křídla neochotného se podílet na vládním rozhodování společně s kritizovanými „starými“ politickými stranami. Radikální profil, relativně nízké volební zisky pokrokářů a schopnost ostatních aktérů se domluvit na vzniku vlády (byť je potřeba poukázat na relativně nízkou stabilitu dánských vlád po roce 1973 – Daamgard 2000) tak z ní učinily spíše trpěnou parlamentní stranu bez reálných vládních ambicí. Situace se změnila po vzniku přece jen umírněnější DFP. Té nahrál výsledek voleb v roce 2001, jenž přinesl vítězství pravostředovým stranám, nicméně ty nedisponovaly parlamentní většinou. Modem vivendi se stala menšinová vláda liberálů a konzervativců v parlamentu podporovaná DFP za slíbené koncese týkající se zpřísnění imigrační politiky (Bille 2003). Zmíněný model vydržel ve více méně nezměněné podobě do současnosti (duben 2011). Co je pro pokrokáře významné je to, že jejich nepřímé zapojení se do vlády, které jí umožňuje do jisté míry zachovat si protestní apel, neznamenalo doposud snížení voličské podpory. DFP se tak stala nejen volebně úspěšným, ale rovněž významným aktérem

65

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz majícím nemalý vliv na podobu vládní politiky. Z hlediska možnosti/schopnosti ovlivnit vládní politiku tak představuje DFP v současnosti nejúspěšnější severskou populistickou formaci. Od svého vzniku až do poloviny 80. let zaujímala FrP(n) a předtím ALP jednoznačně opoziční roli. Významnou změnu z hlediska relevance Hagenovy strany přinesl výsledek voleb v roce 1985. Ačkoli FrP(n) obdržela pouze dva mandáty, ocitla se v pivotální pozici a po volbách vzniknuvší pravostředová vláda K. Willocha se pokusila jednat o podpoře své politiky s pokrokáři. Při jednání o rozpočtu v roce 1986 se nicméně FrP(n) přiklonila na stranu levicové opozice, což mělo za výsledek nepřijetí návrhu a rovněž pád vlády (Narud, Strøm 2000: 186). Hagenovu stranu nicméně nelze označit za a priori nekonstruktivní opozici. V druhé polovině 80. let se např. pokusila jednat o případné podpoře konzervativní vlády, opakovaně však byla odmítnuta. FrP(n) nebyla a dodnes do značné míry není chápána ostatními aktéry jako potenciální koaliční partner, její pozice by se dala označit jako páríjská strana (Ignazi 2006: 156). To jí sice umožňuje si udržovat protestní rétoriku a vymezovat se proti tradičním politickým stranám, na druhou stranu to FrP(n) zabraňovalo přímo ovlivňovat norskou politiku. Situace se částečně změnila koncem 90. let, kdy centristická „minikoalice“ vedená křesťanským demokratem K. M. Bondevikem byla závislá rovněž na podpoře FrP(n) (např. v červnu 1998 ji při hlasování o důvěře zachránily hlasy pokrokářů a konzervativců). Hagenově straně se během působení Bondevikova kabinetu podařilo prosadit několik svých požadavků, jako např. zvýšení důchodů. Přesto nakonec vláda padla, když se proti ní při hlasování

66

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz o důvěře na jaře 2000 vyslovila nejen sociální demokracie a konzervativní strana, ale také Strana pokroku (Aalberg 2001, Goul Andersen, Bjørklund 1999: 23, Narud 1999). Jednání po volbách v roce 2001 potvrdilo nalomení páríjské pozice FrP(n), kdy konzervativní strana iniciovala rozmluvy s pokrokáři o podpoře budoucí vlády. Hagen nabídku podpory jednobarevné konzervativní vlády odmítl, nicméně následný Bondevikův kabinet založil svoji existenci na dohodě o podpoře s pokrokáři. Odmítnutí zvolení Hagena předsedou parlamentu sice naznačuje přetrvávající nechuť plně akceptovat FrP(n), nicméně zástupci strany obsadili posty předsedů některých významných parlamentních výborů (Aalberg 2002: 1052-1053). Výtečné volební výsledky FrP(n) v předchozích letech a rovněž nástup přece jen méně kontroverzní Siv Jensen na post předsedkyně strany naznačují další posílení relevance pokrokářů. Přes nechuť středových stran (liberálové a křesťanští demokraté) účastnit se vládní koalice po boku FrP(n), jsou šance strany na vládní účast (a dokonce premiérský post) do budoucna poměrně vysoké. Výsledek voleb do Riksdagu v roce 1991 nalomil desítky let trvající bipolární strukturu švédské stranické soutěže, když ani jeden z relativně konzistentních bloků nedokázal získat parlamentní většinu. Velmi výrazně tak nabyly na ceně poslanecké mandáty ND. Jejich hodnotu nicméně „devalvovala“ nedůvěryhodnost strany pro ostatní aktéry, a tak čtyřčlenná pravostředová koalice, která po volbách vznikla, založila svoji existenci – i v důsledku opakovaného negativního postoje k některým klíčovým vládním návrhům – z velké části na dohodě se sociální demokracií (mj. formou tzv. krizových dohod – Braun 2006: 53, Rydgren 2006: 82). Pozici ND oslabily také výše naznačená

67

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nedisciplinovanost poslanců, ne zřídka následovaná jejich odchodem z poslaneckého klubu, a rozdílné představy obou jejích zakladatelů o fungování ND ve švédské politice (Rydgren 2006, Widfeldt 2000: 495). Snahy ND o zisk pozice relevantní strany tak byly narušeny v prvé řadě jejími interními spory, stejně tak do jisté míry neobratnou taktikou a snad až příliš negativistickým postojem k vládní politice (v kontextu schopnosti pravicové vlády domluvit se se sociální demokracií). Parlamentní přítomnost SD je prozatím pro nějaké detailní hodnocení příliš krátká, nicméně již z prvních projevů premiéra F. Reinfeldta je patrné, že pravostředová menšinová koalice nehodlá v parlamentu spolupracovat s radikálními SD a bude se při prosazování svých návrhu orientovat se na zelené a sociální demokracii. Silně anti-imigrační apel SD a také historické kořeny strany ji dávají punc extremistické formace a nepřijatelného partnera (Aylott 2010). Koaliční potenciál SD je sice (zatím) nulový, nicméně její pivotální pozice významně ovlivnila podobu současné švédské parlamentní politiky. Pozice severských pravicově populistických stran z hlediska jejich relevance tak byla a je dosti odlišná. Jejich společným rysem byl a je „vstupní hendikep“ v podobě protestního apelu, jímž se odlišují a sami se snaží distancovat od „zavedených“ politických stran. Z toho nezřídka vyplývala neochota se na činnosti vlády, resp. její podpoře podílet (dánská Strana pokroku). Navíc často kontroverzní postoje v otázkách některých politik (typicky téma imigrace) je vzdalovaly od ostatních stranických aktérů. Snaha reálně ovlivňovat vládní politiku tak postavila pravicově populistické politické strany v severských zemích před dilema týkající se „pragmatizace“ jejich politiky

68

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz (mimochodem nikoli výjimečně způsobující vnitrostranický rozkol). Zatímco Glistrupova FrP(d) svůj původní radikální či fundamentalistický kurz neopustila, odlišný vývoj lze identifikovat u DFP a rovněž FrP(n). Obě politické strany sice mají i nadále velmi limitovaný koaliční potenciál, nicméně v předchozích letech se staly žádanými subjekty z hlediska podpory menšinových kabinetů. To jim přineslo nejen nezanedbatelný vliv na podobu vládní politiky a zároveň – a to je z hlediska jejich životnosti mimořádně důležité – to nevedlo k oslabení jejich voličské podpory. Ba co více, FrP(n) zaujala pozici druhé největší norské politické strany. Jedinou zkoumanou politickou stranou, která má přímé zkušenosti s vládní participací, je SMP. Její vládní anabáze nicméně skončila roztržkou s koaličními

partnery

a

významným

poklesem

volební

podpory

v roce

1991.

Nepředvídatelnost a posléze rovněž vnitřní nejednota znamenaly poněkud nejednoznačné lavírování ND mezi podmíněnou podporou Bildtova kabinetu a mezi jednoznačně opoziční rolí. Zatím pozici ostrakizované strany zaujímá SD, nicméně limitujícím je v jejím případě poměrně malé parlamentní zastoupení. Z tohoto pohledu bude zajímavé v budoucnu sledovat zejména pozici PS.

6 Závěr Severské pravicově populistické politické strany představují mimořádně zajímavý a v mnoha ohledech unikátní fenomén. Cílem předchozího textu bylo optikou Pedersenova konceptu životního cyklu politické strany popsat a analyzovat působení osmi politických stran, které lze označit jako pravicově populistické. Přestože tyto strany sdílejí mnoho společných charakteristik (ať už z hlediska programu, role charismatického lídra, nebo 69

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vnitrostranického vývoje), lze identifikovat rovněž řadu okolností, a to zejména vzhledem k jejich působení v rámci politického systému čtveřice severských zemí. I proto jsme v textu věnovali pouze minimální pozornost programovému a voličskému profilu sledovaných stran (byť jsou mimořádně důležité) a koncentrovali jsme se v první řadě na systémový pohled a rovněž vnitrostranický vývoj. Z hlediska vzniku severských pravicově populistických stran je typický velmi rychlý „nástup“ na parlamentní scénu, často přicházející jen několik měsíců po jejich oficiálním vzniku. Důležité v tomto ohledu jistě bylo rozmrznutí stranického systému (v Dánsku a Norsku urychlené mimo jiné výbušnou „evropskou“ otázkou) a s ním související ochota voličů hlasovat pro protestní alternativy. Významné rozdíly mezi jednotlivými stranami jsou patrné při bližším pohledu na jejich volební výsledky. Zatímco SMP a FrP(d) zaznamenaly po rychlém nástupu pozvolný pokles volebních preferencí končící zánikem strany, parlamentní přítomnost ND lze označit jako epizodickou, FrP(n), DFP a také PS po relativně nízkých prvotních volebních ziscích procházejí v posledních letech rapidním nárůstem. V tomto ohledu bude zajímavé v dalších letech sledovat vývoj SD, která je nejčerstvějším parlamentním „přírůstkem“ v rodině severských pravicově populistických stran. Zmíněný protestní apel byl a stále ve většině případů je podstatnou části identity zkoumaných stran, zároveň představuje počátek dilematu týkajícího se vládního zapojení strany po bok kritizovaných „starých“ stran (pokud ty jsou ochotné o spolupráci uvažovat). Překročení prahu relevance tak dostává v případě pravicově populistických stran zvláštní

70

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz dimenzi. Zřejmě nejefektivněji se s tímto problémem vyrovnaly DFP a FrP(n), které lze označit

jako

dlouhodobě

nejúspěšnější

pravicově

populistické

politické

strany

v severských zemích (po letošních finských volbám k nim zřejmě budeme moci počítat i PS). Naopak nepříliš dobré výchozí postavení mají SD. Důkazem nebezpečnosti balancování na hraně vládního působení budiž – s jistou mírou zjednodušení neberoucí v potaz např. specifický vnitrostranický vývoj – osud švédské ND, na druhou stranu FrP(d) je důkazem neefektivnosti setrvávání na „fundamentalistických“ pozicích. Z uvedeného je nicméně patrné, že pravicový populismus se stal v posledních desetiletích nedílnou a relevantní součástí severské politiky čtveřice severských zemí. Zejména v Dánsku a Norsku přitom bude podnětné sledovat vývoj stran, které v posledních letech významně dokázaly ovlivnit směřování politiky v obou zemích a které mají ambice stát se trvale vládními stranami. Jedinou výjimkou v severském kontextu tak prozatím zůstává Island (Občanské hnutí, které uspělo v roce 2009 sice vykazuje některé rysy populismu, nicméně svojí podstatou se významně liší od námi zkoumaných stran – Hardarson, Kristinsson 2010).

Použité zkratky ALP

Strana Anderse Langeho pro výrazné snížení daní a zásahů státu

DFP Dánská lidová strana FrP(d) Strana pokroku (Dánsko) FrP(n) Strana pokroku (Norsko) 71

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ND

Nová demokracie

PS

Praví Finové

SD

Švédští demokraté

SMP Finská strana venkova

Literatura Aalberg, T. 2001. „Norway.“ European Journal of Political Research 40: 375-382. Aalberg, T. 2002. „Norway.“ European Journal of Political Research 41: 1047-1056. Aardal, B. O., Valen, H. 1997. „The Storting Elections of 1989 and 1993: Norwegian Politics in Perspective.“ In: Strøm, K., Svåsand, L.: Challenges to Political Parties: The Case of Norway. Ann Arbor: University of Michigan Press, s. 61-76. Aktuálně.cz, 20. 9. 2010 Arter, D. 1999. „Finland.“ In: Elgie, R. (ed.): Semi-Presidetialism in Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 48-66. Arter, D. 1999. Scandinavian Politics Today. Manchester: Manchester University Press. Arter, D. 2010. „The Breakthrough of Another West European Populist Radical Right Party? The Case of the True Finns.“ Government and Opposition 45: 484-504. Aylott, N. 2010. Europe and the Swedish Election of September 19th 2010. Dostupný z WWW: http://www.sussex.ac.uk/sei/documents/epernsweden2010_no59.pdf. Bille, L. 2003. „Denmark“. European Journal of Political Research 42: 931-934. Goul Andersen, J., Bjørklund, T. 1990. „Structural Changes and New Cleavages: the Progress Parties in Denmark and Norway.“ Acta Sociologica 33: 195-217. 72

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Archer, C., Sogner, I. 1998. Norway, European Integration and Atlantic Security. Londýn. Sage. Berglund, S., Lindström, U. The Scandinavian Party System(s). Lund. Bjørklund, T., Goul Andersen, J. 1999. „Anti-Immigration Parties in Denmark and Norway: The Progress Parties and the Danish People`s Party.“ Arbejdspapirer fra Institut for Økonomi,

Politik

og

Forvaltning

Aalborg

Universitet.

Dostupný

z

WWW:

http://vbn.aau.dk/files/93212/35031999_4.pdf. Borre, O. 1974. „Denmark`s Protest Election of December 1973.“ Scandinavian Political Studies 9: 197-204. Braun, M. 2006. „Sweden: Stable Minority Governments.“ In: Říchová, B. a kol.: Vládní modely v parlamentních systémech. Praha: FSV UK, s. 47-62. Brunclík, M. 2011. „Příčiny vzestupu radikální populistické pravice ve Švédsku.“ Politologický časopis 18. Damgaard, E. 1974. „Stability and Change in the Danish Party System over

Half a

Century.“ Scandianvian Political Studies 9: 103-125. Damgaard, E. 2000. „Denmark: The Life and Death of Government Coalitions.“ In: Müller, W. C., Strøm, K. Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 231-263 Dočekalová, P. 2001. Dánské parlamentní volby roku 2001. Dostupný z WWW: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Politologica1/Politologica11.pdf. Dočekalová, P. 2005. „Norská strana pokroku: Součást stranické rodiny extrémní pravice?“

73

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Politologický časopis 12: 384-402. Flora, P., Kuhnle, S., Urwin, D. eds. 1999. State Formation, Nation-Building and Mass Politics in Europe. The Theory of Stein Rokkan. Oxford: Oxford University Press. Goul Andersen, J., Björklund, T. 1990. „Structural Changes and New Cleavages: the Progress Parties in Denmark and Norway.“ Acta Sociologica 33: 195-217. Hardarson, Ó. T., Kristinsson, G. H. 2010. „The parliamentary election in Iceland, April 2009.“ Electoral Studies 29: 523-526. Hloušek, V., Kopeček, L. 2004. Konfliktní demokracie. Moderní masová politika ve střední Evropě. Brno: Mezinárodní politologický ústav. iDnes.cz, 19. 9. 2010. Ignazi, P. 2006. Extreme Right Parties in Western Europe. Oxford. Oxford University Press. iHned.cz, 20. 9. 2010. Ingebritsen, C. 1998. The Nordic states and European unity. New York: Cornell University Press. Karvonen, L. 1993. „In From the Cold? Christian Parties in Scandinavia.“ Scandinavian Political Studies 16: 25-48. Kopeček, L. 2004 „České politické strany a přistěhovalectví v kontextu evropských trendů.“ In: Mareš, M., Kopeček, L., Pečínka, P., Stýskalíková, V. Etnické menšiny a česká politika. Analýza stranických přístupů k etnické a imigrační politice po roce 1989. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, s. 78-112.

74

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Lewin, Leif. 2004. „Sweden: Introducing Proportional Representation from Above.“ In: Colomer, J. (ed.): Handbook of Electoral System Choice. Londýn: Palgrave Macmillan, s. 265-278. Loxbo, K. 2010. „The Impact of the Radical Right: Lessons from the Local Level in Sweden 2002-2006.“ Scandinavian Political Studies 33: 295-315. Milza, P. 2005. Evropa v černých košilích. Praha: Themis. Müller – Rommel, F. 2002. „The Lifespan and Political Performance of Green Parties in Western Europe.“ Environmental Politics 11: 1-16. Narud, H. M. 1999. „Norway.“ European Journal of Political Research 36: 483-488. Narud, H. M., Strøm, K. 2000. „A Fragile Coalition Order.“ In: Müller, W. C., Strøm, K.: Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 158-191. Nielsen, H. J. 1999. „The Danish Election 1998.“ Scandinavian Political Studies 22: 67-81. Nousiainen, J. 2000. „The Consolidation of Parliamentary Governance.“ In: Müller, W. C., Nurmi, H., Nurmi, L. 2007. „The parliamentary election in Finland, March 2007.“ Electoral Studies 26: 797-803. Strøm, K. Coalitions Goverments in Western Europe. Oxford: Oxford University Press, s. 264-299. Nousiainen, J. 2001. „From Semi-presidentialism to Parliamentary Governement: Political and Constitutional Development in Finland.“ Scandinavian Political Studies 24: 95-109. Pedersen, K., Ringsmose, J. 2004. From the Progress Party to the Danish People`s Party –

from

protest

party

to

government

75

supporting

party.

Dostupný

z WWW:

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz http://www.essex.ac.uk/ecpr/events/jointsessions/paperarchive/uppsala/ws17/pedersen.pd f. Pedersen, M. 1982. Towards a New Typology of Party Lifespans and Minor Parties. Scandinavian Political Studies 5: 1-16. Pedersen, M. 1991. „The Birth, Life and Death of Small Parties in Danish Politics.“ In: Müller-Rommel, F., Pridham, G. Eds. Small Parties in Western Europe. Comparative and National Perspectives. London: SAGE Publications, s.95-114. Petersen, N., Elklit, J. 1973. „Denmark Enters the European Communities.“ Scandinavian Political Studies 8: 198-213. Qvortrup, M. 2002. „The Emperor`s New Clothes: The Danish General Election 20 November 2001.“ West European Politics 25: 205-211. Reif, K., Schmitt, H., 1980. Nine second-order national elections – A conceptual framework for the analysis of European election results. European Journal of Political Research 8: 344. Rydgren, J. 2002. „Radical Right Populism in Sweden: Still a Failure, But for How Long?“ Scandinavian Political Studies 25: 27-56. Rydgren, J. 2004. „Explaining the Emergence of Radical Right-Wing Populist Parties: The Case of Denmark.“ West European Politics 27: 474-502. Rydgren, J. 2006. From Tax Populism to Ethnic Nationalism. New York, Oxford: Berghahn Books. Sandri, G. 2008. “Ethno-Regionalist Parties and Political Representation: The Case of

76

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Union

Valdotaine.”

Fédéralisme

Régionalisme

8.

Dostupný

z

WWW:

http://popups.ulg.ac.be/federalisme/document.php?id=747. Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Sänkiaho, R. 1971. „A Model of the Rise of Populism and Support for the Finnish Rural Party.“ Scandinavian Political Studies 6: 27-47. Sänkiaho, R., Laakso, S. 1971. „Results of the Parliamentary Election and the Formation of the Cabinets of Teuvo Aura and Ahti Karjalainen in 1970.“ Scandinavian Political Studies 6: 212-215. Särlvik, B. 2002. „Party and Electoral System in Sweden.“ In: Grofman, B., Lijphart, A. (Eds.): The Evolution of Electoral and Party Systems in the Nordic Countries.“ Nový York: Agathon Press, s. 225-270. Sartori, G. 2005. Strany a stranické systémy. Schéma pro analýzu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Strmiska, M., Hloušek, V., Kopeček, L., Chytílek, R. 2005. Politické strany moderní Evropy. Praha: Portál. Suhonen, P. 1976. „The Finnish Recession Elections of 1975.“ Scandinavian Political Studies 11: 185-187. Svåsand, L. 1998. „Scandinavian Right-Wing Radicalism.“ In: Betz, H.-G., Immerfall, S.: The New Politics of the Right. Neo-Populist Parties and Movements in Established Democracies. Londýn: Macmillan, s. 77-94.

77

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz True

Finns

beat

expectations

in

general

election.

Dostupné

z WWW:

http://www.helsinkitimes.fi/htimes/domestic-news/politics/15061-true-finns-beatexpectations-in-general-election-.html. Valen, H. 1973. „Norway: „No“ to EEC.“ Scandinavian Political Studies 8: 214-226. Valen, H. 1994. „Norway: A Storting Election in the Shadow of the EU.” Electoral Studies 13: 169-179. Valen, H., Rokkan, S. 1974. „Norway: The Election to the Storting in September 1973.” Scandinavian Political Studies 9: 205-218. Widfeldt, A. 2000. „Scandinavia: Mixed Success fo the Populist Right.” Parliamentary Affairs 53: 486-500. Wörlund, I. 1989. „The Election to the Swedish Riksdag 1988.“ Scandinavian Political Studies 12: 77-82. Wörlund, I. 1992. „The Swedish Parliamentary Election of September 1991.“ Scandinavian Political Studies 15: 135-143. www.parties-and-elections.de www.val.se

78


Maďarská ultrapravice po roce 1989 Hungarian right-wing after the year 1989 Autor: Alida Bélaiová Email: [email protected]

Abstract The article is about Hungarian right-wing after the year 1989. After the collapse of the Soviet Union in 1989 occurred in Hungary as well as in former Czechoslovakia and other countries of former Eastern Bloc a significant increase of right-wing, nationalist and extreme parties and organizations. The aim is to identify and describe the main actors of far-right in Hungary, describe the main topics they deal with and find out if they have or build relationships with foreign partners. The key chapters are mainly passages describing the actors in the Hungarian far-right scene, focusing on political parties and organizations. For hungarian right wing is typical an issue of Hungarian minorities outside Hungary, which is caused by Trianon Treaty. This agreement raises emotions and injustice after 90 years after its birth and is one of the most frequent themes of far right. Another frequent topic is the issue of minorities – especially Roma, the largest minority in Hungary (about 400-600 thousand members, about 5 % of the population).

Keywords Hungary, Hungarian far-right, far-right, extremism, Jobbik, MIÉP

79


Úvod Tématem tohoto článku je ultrapravice v Maďarsku po roce 1989. Po rozpadu Sovětského svazu (dále jen SSSR) v roce 1989 došlo v Maďarsku, stejně jako v tehdejším Československu a dalších zemích bývalého východního bloku, k významnému nárůstu počtu pravicových, nacionalistických i extrémních stran a organizací. Současná Maďarská republika (dále jen Maďarsko) je počtem obyvatel srovnatelná s Českou republikou, žije v ní cca 10 milionů obyvatel, z nichž cca 10 % patří k menšinám. Pro Maďarsko je typickou problematikou maďarská menšina žijící mimo území Maďarska po vstupu Trianonské smlouvy v platnost. Právě tato smlouva vyvolává i 90 let po svém vzniku v Maďarsku emoce a „nespravedlnost“ z ní plynoucí patří k nejčastějším tématům ultrapravicových aktérů. K dalším často řešeným tématům pak patří problematika menšin – zejména romské, která tvoří největší menšinu v Maďarsku (zhruba 400 – 600 tisíc příslušníků, což je cca 5 % populace). Stěžejními

kapitolami

jsou

pasáže

popisující

jednotlivé

aktéry

maďarské

ultrapravicové scény, se zaměřením na politické strany a organizace. Subkultury jsou zařazeny pouze okrajově. Článek vychází z knižních zdrojů zabývajících se ultrapravicí (např. C. Mudde či S. P. Ramet),

dále

jsou

využívány

oficiální

internetové

stránky

jednotlivých

ultrapravicových aktérů, články různých organizací (např. EPERN, National Policy Institute, Euroobserver aj.) a dále jsou také využívány články českých i zahraničních (zejména maďarských) médií.

Metodologie Cílem článku je zjistit: „Jaké aktéry můžeme zařadit k ultrapravici v Maďarsku po roce 1989 a tyto aktéry a jejich fungování popsat a identifikovat hlavní okruh témat, kterými se tito aktéři zabývají.“ Mezi dílčí cíle můžeme zařadit snahu o zjištění mezinárodních vazeb u ultrapravicových politických stran a jejich případné působení na 80

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz mezinárodním poli. V rámci cílů je nutné podotknout, že pro práci bude stěžejní popis ultrapravicových politických stran a organizací a pouze vybrané proudy subkultur, které lze jednoznačně označit za ultrapravicové. Práce bude deskriptivního charakteru. Hendl (2008: 37) charakterizuje popisný výzkum jako takový, který „dává obraz specifických podrobností situace, jevu nebo vztahů. … a soustředí se na otázky: kdo, jak a kolik.“ Pro větší přehlednost jsou v článku jednotliví aktéři maďarské ultrapravice rozděleni do politických stran, organizací/hnutí a subkultur a v rámci nich je pozornost věnována nejdůležitějším z nich, přičemž důraz je kladen zejména na první dvě jmenované kategorie. V této části se budu zabývat historií aktérů, popíšu jejich působení na scéně, program a případně nejdůležitější akce. Cílem článku je zmapovat ultrapravicovou scénu v Maďarsku. Jak již bylo zmíněno, práce bude deskriptivního charakteru a je nutné říci, že v daném rozsahu se jedná o první důkladné zpracování tohoto tématu. V anglickém, případně německém jazyce sice nalezneme určitá dílčí zpracování, ale v rámci českého vědeckého diskursu se jedná o prvotní zpracování. Článek bude vycházet z knižních zdrojů zabývajících se ultrapravicí, např. knižní tituly C. Muddeho, Michaela Minkeberga či S. P. Ramet. Dále budou využívány oficiální internetové stránky jednotlivých ultrapravicových aktérů, články různých organizací, např. EPERN, National Policy Institute, Euroobserver a další. Dále budou samozřejmě využívány novinové články, a to jak českých, tak zahraničních (zejména maďarských) médií.

Teoretické zakotvení Pro účely článku je potřeba definovat několik základních pojmů. V médiích se v poslední době často setkáváme s pojmy krajní pravice, extrémní pravice, radikální pravice a ultrapravice, které se mezi sebou často zaměňují, a to nejen v médiích. Různí 81

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz autoři odborných článků tyto pojmy používají v různých případech a s mírně odlišným chápáním. Domnívám se, že tato záměna často nepřináší větší problémy, ale pro účely této práce je nutné tyto pojmy od sebe rozlišit. Jedním z českých vědců, který tyto pojmy od sebe oddělil, je Miroslav Mareš. Ve své knize Pravicový extremismus a radikalismus v ČR definoval pojem krajní pravice jako zastřešující nad pojmy extrémní či radikální pravice. Podle Mareše (2003: 33) je s ohledem na obtížné určení hranice mezi radikalismem a extremismem vhodnější pojímat skutečnosti, které jsou těmito termíny označovány, jako jeden celek. Mareš v rámci své práce proto využívá pojmu ultrapravice, který chápe jako synonymum pro krajní pravici (a tedy zastřešující pojem pro radikální pravici a extrémní pravici). Pro účely tohoto článku budu vycházet právě z Marešova pojetí, které chápe ultrapravici jako synonymum pro krajní pravici, a tedy zastřešující pojem nad radikální a extrémní pravicí. Pro účely článku je nutné také vymezit koncept krajní pravice. Hloušek a Kopeček (2010: 214) považují za nejlepší možný přístup k vymezení krajní pravice koncept Case Mudda, který označují jako minimalistický. Společný základ krajně pravicových stran tvoří 4 prvky: nacionalismus, xenofobie, volání po právu a pořádku a představa šovinistického sociálního zabezpečení. Nacionalismus se odkazuje na myšlenku, že stát (země) by měl být monokulturní. Často bývá navíc tato myšlenka doplněna o představu života všech členů etnika v jedné zemi. Xenofobie ostře odsuzuje cokoliv cizího, například kulturu či hodnoty jiných etnických skupin, homosexuálů nebo politických protivníků. Právo a pořádek jsou spojeny s představou existence policie a soudnictví, které dokáže postihovat kriminalitu. Program šovinistického sociálního zabezpečení pak znamená, že se stát zaručí, že sociální politika bude fungovat ve prospěch „vlastních lidí“ a vlastního národa a ne „cizích“. Dalším autorem, který definuje pravicový extremismus je Mareš, který jej označuje za obranné antiindividualistické hnutí popírající fundamentální lidskou rovnost, jež je zaměřené proti liberálním a demokratickým silám, jehož cílem je nastolení pevného

82

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz politického řádu, institucionalizované fundamentální nerovnosti lidí zakládající se na původu, výkonu, národní, etnické nebo rasové příslušnosti. V současnosti se pravicový extremismus nejvíce projevuje jednostranným vyšším hodnocením vlastního etnika, rasy nebo národa a ve snižování skupin, které jsou jiného druhu či cizí. (Mareš 2003: 21 – 22, srov. Danics 2003: 21 - 22, Fiala 1998). Jak píše Smolík a Vejvodová (2010: 45), obecně platí, že etablování krajní pravice v rámci politického systému závisí mj. na strukturách společnosti a na změnách těchto struktur. V případě, že dojde ke zvratům, jedinec nabývá pocitu nejistoty a ztrácí pocit příslušnosti ke společnosti. V průběhu těchto rychlých změn pak dochází k bourání tradičních vzorců a hodnot, proti čemuž se právě krajní pravice vymezuje. Klíčem k úspěchu těchto subjektů je tedy nabídnutí pocitu, že jedinec „někam patří“. Mezi základní prvky krajní pravice tedy můžeme zařadit zejména antiimigrační snahy, odpor k integračním procesům v rámci EU, nacionalismus a xenofobii.

Maďarské ultrapravicové strany V současné době můžeme napříč celou Evropou sledovat rozmach ultrapravicových stran, které postupně získávají větší politický vliv ve svých domovských zemích, ale také v rámci Evropské unie. Maďarsko je jednou z prvních zemí ve střední Evropě, kde se extrémně pravicová strana stala třetí nejsilnější politickou stranou v zemi a rok předtím také získala křesla v Evropském parlamentu. V rámci Maďarska můžeme vysledovat několik stran, které měly větší či menší úspěchy na politické scéně. Obecně se ve většině dostupné literatury považuje za nejúspěšnější stranu Strana maďarské spravedlnosti a života, která má ale v současnosti pouze marginální význam. Od roku 2003 působí na maďarské politické scéně strana Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), která je jedinou ultrapravicovou stranou v novodobé historii Maďarska, jež má vliv na rozhodování o každodenním životě maďarských občanů.

83


Strana maďarské spravedlnosti a života (Magyar Igazság és Érdek Pártja) Strana maďarské spravedlnosti a života (dále pouze MIÉP) byla založena v roce 1993 Istvánem Csurkou, který odešel z Maďarského demokratického fóra, a jeho přívrženci. István Csurka je známý maďarský spisovatel a antikomunista1. MIÉP je často svou velikostí připodobňována k českým republikánům v době jejich největší slávy. MIÉP sami sebe definují jako „národní, radikálně-konzervativní stranu“, ve svém programu odmítají komunismus i západní liberalismus, strana hlásá třetí – specificky maďarskou – cestu, v níž je stěžejní silný stát, který se nebojí zasahovat do hospodářských záležitostí. Pro stranu – stejně jako ostatní extrémně pravicové strany – je příznačný nacionalistický populismus; živnou půdou pro nacionální radikalismus je Trianonská smlouva, kvůli níž žije každý třetí Maďar mimo území Maďarska. Strana MIÉP věří v imaginární Velké Maďarsko. Strana je také silně antisemitská, sám Csurka je známý pro své plamenné projevy zaměřené proti Židům2. Například v roce 2004 na shromáždění organizovaném u příležitosti připomenutí revoluce z roku 1956, vyjmenoval komunistické vůdce s typicky židovským příjmením. Rozruch vyvolalo také prohlášení mluvčího strany Miklóse Harasztiho, který řekl: „Tato strana je protizápadní, antikapitalistická, antikomunistická a antiliberální a věří, že všichni nepřátelé jsou buď Židé, nebo jsou řízeni Židy.“ (Davies, Jackson 2008: 313) V roce 2002 byl viceprezident strany Lóránt Hegedüs odsouzen k 18 měsíčnímu podmíněnému vězení za požadavek na segregaci Židů. Strana také volá po vyhnání všech Romů z Maďarska. Svoji ideologii popisuje jako „ani vpravo ani vlevo, křesťanská a maďarská“. (Davies, Jackson 2008: 313) V programu strany, který zůstal nezměněn od jeho vydání v roce 2005, se mezi jinými zabývají úpravou zákonů, kdy doslova píší, že „zákonodárci často schválně, pod tlakem z vnějšku, nechávají v zákonech chyby a mezery.3“ (Csurka 2005) Píší, že tuto 1 Za Kádárova režimu byl pronásledovaný. 2 Csurka zcela automaticky označuje Židy jako komunisty. (Davies, Jackson 2008: 254) 3 „A törvényhozó sokszor szándékosan, külsô nyomásra hagyja benne a hiányt.“ – vlastní překlad.

84

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz situaci, kdy zákony musí dodržovat jen obyčejní lidé, zatímco „vyvolení“ je porušují, chtějí řešit radikální formou – zákony i silou. Problém vidí také v nedostatečném finančním ohodnocení státních zaměstnanců – zejména policistů, kteří se díky nedostatečnému ohodnocení stávají součástí korupčního jednání. V programu mají zvýrazněnu potřebu dobře odměnit práci; zároveň však upozorňují na to, že ta musí být dobře odvedena. Z ekonomické části se dozvíme, že MIÉP uznává v oblasti hospodářského programu pouze jedno: výstavbu. Výstavbu továren, silnic a bytů. Podporují snahu o navracení ztracených strojírenských podniků, doků s výrobou lodí, zkvalitnění železnic a podporují dopravu všeho, co je jen možné takto přepravit, po vodě či železnici. Podporují rozvoj obnovitelných zdrojů. Podstatou jejich hospodářského programu je však „Navrácení“. (Csurka 2005, srov. Hloušek, Kopeček 2010: 220) Jak je již psáno výše, MIÉP je stranou, která je velice slyšet a má velmi kontroverzní názory, často s antisemitskou rétorikou4, nicméně v parlamentu byla zastoupena pouze jedno volební období (1998-2002, viz tabulka č. 1 níže) a v současnosti má tato strana marginální význam. V roce 2006 utvořila alianci se stranou Jobbik – takzvanou Třetí cestu. Tato aliance dvou krajně pravicových stran deklarovala, že jejím cílem je promluvit za oběti trestných činů a maďarské menšiny v okolních zemích. (Davies, Jackson 2008: 313) Podle výzkumů jsou hlavní příznivci strany MIÉP z horní a dolní části společnosti – aristokraticky bohatých a nevzdělaných chudých. Podle Aliny Mungiu-Pippidi je typický volič MIÉP vlastenec a autoritář. (Davies, Jackson 2008: 254) Strana MIÉP disponuje dobrými mezinárodními kontakty hlavně k Front National (Francie), k FPÖ (Rakousko) a k Vlaams Belang (Belgie) (Beer 2009). Sám Csurka přivítal v roce 1996 v Budapešti Jeana-Marie Le Pena, naopak Csurka se zúčastnil výročního kongresu Front National ve Štrasburku (Davies, Jackson 2008: 255). Samotný Csurka má blízko ke spisovateli Davidu Irvingovi, kterého pozval do Maďarska a nazývá ho „prominentním britským historikem“. (Davies, Jackson 2008: 254 – 255) 4 Například Alianci svobodných představitelů, jejíž čelní představitel je židovského původu, označovali za „organizaci řízenou extremistickými rasisty z jisté etnické menšiny.“ (Vago)

85

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Domnívám se, že můžeme říci, že v rámci maďarského politického systému je strana MIÉP v současnosti nahrazena stranou Jobbik, což vyplývá z výsledků posledních voleb – viz tabulka č. 1, ve které vidíme, že MIÉP získal pouhých 0,03 % hlasů a Jobbik 16,67 %.

Tabulka č. 1 – Úspěšnost MIÉP u voleb do maďarského parlamentu Rok voleb Výsledek voleb (%) Počet hlasů 1994 1998 2002 2006* 2010

1,59 5,55 4,37 2,20 0,03

85 737 248 825 245 326 119 007 1286

Výsledek voleb (v parlamentu/mimo parlament) Mimo parlament V parlamentu (v opozici) Mimo parlament Mimo parlament Mimo parlament

* V roce 2006 byl MIÉP na společné kandidátce se stranou Jobbik. Zdroj: European Election Database.

Hnutí za lepší Maďarsko (Jobboldali Ifjúsági Közösség – Jobbik) Hnutí za lepší Maďarsko (dále Jobbik) bylo jako strana založeno v roce 2003 vesměs konzervativně smýšlejícími studenty univerzit. Impulsem pro vytvoření strany byl pocit selhání celé politické elity po roce 1990 a porážka konzervativců ve volbách v roce 2002. Strana Jobbik ve svém zakládajícím prohlášení píše, že v Maďarsku ještě v roce 2003 nedošlo k pravé změně režimu. Podle nich politici nebyli schopni v rámci ministerstev prosazovat zájmy Maďarska. Přestože se správní a administrativní fungování státu proměnilo, komunistická moc si podle zakladatelů strany zachovala nad Maďarskem svou sílu. Podle Jobbiku nelze ani po roce 1990 hovořit o pravé demokracii, protože v oblasti veřejného života, podnikání, médií a kultury neexistuje výběr na základě schopností a nadání, ale na základě „sítí“ starých politických, obchodních či rodinných vztahů. Podle Jobbiku se tyto sítě snaží ohrozit či narušit přirozené lidské společenství, národní identitu, lokální patriotismus a instituci rodiny. Cílem strany Jobbik je dokončení změny režimu a 86

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vytvoření spravedlivější společnosti. (Jobbik 2006) Současná politická garnitura podle strany Jobbik podlehla globalismu, který zajišťuje ohromné finanční prostředky k uvolnění tradičních hodnot za účelem vzniku ultraliberální, otevřené společnosti. Jobbik sociální nespravedlnost nepřijímá jako základní nutnost, protože proti ní je možné a potřebné bojovat. Strana si podle zakládajícího prohlášení je vědoma světských a lidských nedokonalostí, ale věří, že je možné vytvořit lepší než současnou společnost, pokud existuje reálná politická vůle nezbytná k dosažení konsensu. (Jobbik 2006) Pro stranu je nepřijatelné členství v EU, které s sebou nese „mrzačení“ národní nezávislosti, zvětšující se rozdíl životní úrovně mezi chudými a bohatými a skutečnost, že politika slouží k dosažení soukromých a ne celospolečenských cílů. Je pro ně také nepřijatelné, že se cíleně opomíjí národně-strategická témata jako počet obyvatel, situace Romů, rozprodej státního majetku nebo stav životního prostředí; vymezují se proti tomu, aby zákony ochraňovaly zločince a čím dál tím méně ochraňovaly poctivé občany. (Jobbik 2009) Strana Jobbik sama sebe označuje za konzervativní, radikálně vlasteneckou křesťanskou stranu. Jejím základním cílem je ochrana maďarských hodnot a zájmů, mezi něž řadí fyzický a duševní stav národa, vlasteneckou soudržnost a solidaritu. Ve své programatice i svých projevech velmi často řeší problematiku rostoucí romské populace (jedná se o největší maďarskou menšinu, která tvoří zhruba 5 % populace), zejména problém nevzdělanosti a nezaměstnanosti romské populace a s tím spojený fenomén romské

kriminality.

Ve

svém

anglicky

psaném

manifestu

pro

rok

2010

píší:

„Nejnaléhavějším z těchto problémů je nepochybně zastavení cikánské trestné činnosti, pro něž se požaduje posílení pravomocí policie a založení specializované venkovské policie či četnictva. Označení cikánská kriminalita samozřejmě neznamená, že všichni cikáni jsou zločinci.“ (Jobbik 2010) Řešení vidí ve vštěpování společenských norem a jejich dodržování do povědomí dětí, ve vzdělání, v odborné přípravě a ve vytváření pracovních míst. Zároveň s tímto však požadují zpřísnění trestů a urychlení trestního řízení.

87

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz V roce 2006, kdy se konaly v Maďarsku parlamentní volby, utvořila strana Jobbik společnou kandidátku se stranou MIÉP jako tzv. Třetí cesta a získaly dohromady 2,2 % hlasů. Většího mediálního zájmu dosáhla strana až se založením Maďarských gard v roce 2007 a také v souvislosti s přicházející ekonomickou krizí, která s sebou nese radikálnější názory společnosti. Od roku 2008 je strana nezávislá. V roce 2009 se konaly volby do Evropského parlamentu. Strana v rámci svého programu pro volby do Evropského parlamentu podporovala evropskou spolupráci, nicméně ne současnou politickou unii ani centralizovaný byrokratický systém. Jobbik odmítl Lisabonskou smlouvu a přijímané hospodářské podmínky označil pro Maďarsko za nevýhodné. Strana v rámci tohoto programu doufala, že v případě úspěchu se bude moci podílet na procesu uvádění nové evropské spolupráce na nových základech. (Jobbik 2009) Hlavním volebním heslem Jobbiku ve volbách do Evropského parlamentu bylo „Maďarsko patří Maďarům!5“. Je zajímavé zamyslet se nad tím, co bylo tímto heslem myšleno. Měl snad Jobbik na mysli současné Maďarsko nebo území Velkého Maďarska z doby před Trianonskou smlouvou? A Maďary jsou myšleni současní obyvatelé Maďarska nebo všichni Maďaři, i ti, kteří žijí mimo území dnešního Maďarska? Vzhledem k celkové rétorice strany se lze domnívat, že Jobbik má na mysli Maďarsko před Trianonem a všechny etnické Maďary i mimo území dnešního státu6. (Bélaiová, Mareš 2009) Strana Jobbik v rámci voleb do Evropského parlamentu zaznamenala ohromný úspěch, když se stala 3. nejúspěšnější stranou těchto voleb se ziskem 14,77 % hlasů a 3 mandáty7. (europarl.europa.eu) Jednalo se o nebývalý úspěch, neboť se v té době jednalo o mimoparlamentní stranu8. Zástupci strany vyvolali mezinárodní pozdvižení již na prvním setkání nových europoslanců, kdy jeden z jejích zástupců – Csanád Szegedi – dorazil v uniformě maďarské gardy a jeho kolegové Zoltán Balczó a Kristina Morvai dorazili 5 “Magyarország a Magyaroké!“ 6 Pravý význam tohoto hesla však nikdy nebyl ze strany Jobbiku vysvětlen. 7 Krajní pravice však bodovala nejen v Maďarsku, ale celkem v 10 členských státech EU a získala tak více křesel, než v předchozích volbách v roce 2004. Její úspěch je přičítán hospodářské krizi, s jejímiž důsledky se obyvatelé obtížně vyrovnávají, a proto více naslouchají populistům a stranám z krajů politického spektra. (ČTK 2009) 8 Do maďarského parlamentu se strana dostala až ve volbách v roce 2010.

88

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz v národních krojích. Szegedi navíc prohlásil, že prvním krokem Jobbiku bude žádost o zrušení poválečných Benešových dekretů a následně také žádost o revizi Trianonské smlouvy, díky níž přišlo tehdejší Maďarsko o 2/3 svého území a polovinu obyvatel. (ČTK 2009) V rámci Evropského parlamentu jsou členové strany Jobbik v rámci frakce „Nezařazení“, a to společně s francouzským nacionalistou Jean-Marie Le Penem, Britskou národní stranou (dále BNP) či rumunským poslancem Vadimem Tudorovem. (vlada.cz 2009) Dne 24. října 2009 byla v Budapešti založena Aliance evropských nacionalistických hnutí deklarací společných cílů, kterou vypracoval vůdce BNP Nick Griffin. Pod deklaraci se podepsalo pět stran: Jobbik, francouzská Národní fronta, italská strana Fiamma Tricolore, švédští Národní demokraté a belgická Národní fronta9 (členy v Evropském parlamentu mají jen první tři jmenované politické strany). V rámci devítibodové deklarace aliance odmítá všechny iniciativy vedoucí k vytvoření federálního státu v Evropě, vyzývá Evropu, aby se chránila před náboženským, finančním, politickým či ekonomickým imperialismem, volá po pro-rodinných politikách a tradičních hodnotách. (Phillips 2009; eubusiness.com 2009) Aliance však nemá v současnosti dost členů v Evropském parlamentu, aby mohla utvořit oficiální politické uskupení a získat tak peníze od EU10. Členem aliance nejsou Strana velkého Rumunska, bulharská strana Ataka, či Slovenská národní strana. Evropský poslanec za stranu Jobbik Zoltán Balczó prohlásil, “že se nebudou podílet na žádné alianci s žádnou stranou, která je šovinistická vůči etnickým Maďarům a jak Rumuni, tak Slováci jsou velmi, velmi silně proti etnickým Maďarům.“ (Phillips 2009) Dne 28. října 2010 byly předsedovi Evropského parlamentu Jerzy Buzkovi předány materiály ohledně nové evropské strany Aliance evropských nacionalistických hnutí11. Vytvoření této aliance hodnotil mj. také předseda Švédských národních demokratů 9 Belgium Walloon extremists, the Front Nationalists. 10 Aby ji mohli utvořit, museli by mít alespoň 25 europoslanců z nejméně 7 členských států. 11 Členy jsou: Fiamma Tricolore (Itálie), Front National (Francie), British National Party (Velká Británie), Jobbik (Maďarsko), Movimiento Social Republicano (Španělsko), Svoboda (Ukrajina), Nationaldemokraterna (Švédsko), Partido nacional Renovador (Portugalsko), Front National Belge (Belgie), dále se připojili europoslanci Freiheitliche Partei Österreichs (Rakousko), Vlaams Belang (Belgie) a také maďarská minorita v Rumunsku. (De Santis 2010)

89

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Marc Abramsson: „Je to důležitý krok … pro obnovu suverénních národů. Je to boj za naši vlastní kulturu a dědictví.“ (NPI 2009)

Zástupci strany Jobbik se také setkali

s představiteli české Národní strany, nicméně k navázání bližší spolupráce vzhledem k diametrálně odlišným zájmům (snaha o zrušení Trianonu vs. snaha o jeho zachování, zrušení vs. zachování Benešových dekretů) nedošlo. Zajímavostí je, že strana Jobbik má svůj ženský házenkářský klub. Oficiálně se k němu však nehlásí, protože by klubu hrozilo vyřazení z 1. ligy kvůli propojení sportu a politiky. Klub Hunnia vlastní stínový ministr sportu strany Jobbik. Hráčky tohoto týmu se netají svojí nacionalistickou orientací, nosí černé dresy s nápisem „Nová síla“ na hrudi12, který je navíc napsaný runovým písmem oblíbeným v ultrapravicových kruzích. (Drábek 2009) Velkým překvapením pro některé mohl být zejména úspěch Jobbiku v maďarských parlamentních volbách, které proběhly 11. a 25. dubna 2010. Kampaň Jobbiku byla založena na několika hlavních tématech, které se odrážely také na jejich plakátech. Mezi tato témata patří: pořádek a policie, Gyurcsány do vězení13, zdanění nadnárodních společností, Evropa národů. Antisystémová protestní rétorika se objevovala ve všech tématech – od nenávisti k evropské integraci, globalizaci, zahraničnímu kapitálu a trhu až po antisemitismus a odkazy na cikánskou kriminalitu. Největším „nepřítelem“ v rámci předvolebního boje byli pro Jobbik socialisté, ale napadli také stranu Fidesz pro její spoluvinu a nedostatek odvahy čelit palčivým společenským otázkám. Prohlášení Jobbiku pro rok 2010, které je nazváno jako „Radikální změna za národní sebeurčení a sociální spravedlnost“ na straně 1 s jistotou uvádí, že čím více si lidé uvědomí koncepci Jobbiku, tím spíše zjistí, že byli vždy jejími přívrženci, kteří si tuto skutečnost dříve neuvědomovali. Strana také velice často protestovala, že její cíle byly nepochopeny nebo dokonce záměrně zmanipulovány levicově-liberálními médii. (Batory 2010) Je zajímavé, že v rámci 12 Jedná se o slogan Jobbiku. 13 Gyurcsány je bývalým maďaským premiérem a předsedou maďarských socialistů, jehož zveřejněné výroky o pravdivém zadlužení země vyvolaly v roce 2006 několikadenní velké demonstrace.

90

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz předvolebního prohlášení byla strana Jobbik jediná, která reflektovala svůj postoj k EU a evropské integraci. Strana nejenže kritizovala instituce EU, ale také zásadně zpochybnila vztah Maďarska k EU. Strana odmítá Lisabonskou smlouvu a volá po silnější reprezentaci národních zájmů v rámci EU v kombinaci s přeorientováním zahraniční politiky na východ. V rámci tohoto prohlášení také zdůraznili, že nesouhlasí se členstvím Maďarska v EU v rámci zaběhnutých kolejí a že pokud bude Unie pokračovat ve vývoji tímto směrem, pak by mělo Maďarsko tuto komunitu opustit. (Batory 2010)

Ve volbách získala strana

Jobbik 16,67 % hlasů a 47 křesel v parlamentu. (European Election Database) Na základě analýzy volebních výsledků od Batory (2010) můžeme říct, že strana Jobbik má své příznivce mezi mladými lidmi a na venkově, speciálně v ekonomicky oslabené východní části země14. Tento volební výsledek na východě země mohl být způsoben také voláním voličů po regionální bezpečnosti a silném státu, který by jim pomohl řešit každodenní existenciální problémy a vytvořil policejní sbor, který by je chránil před Romy. (Ablonczy 2010) Ke stoupencům Jobbiku můžeme zařadit mimo jiné řadové voliče radikální pravice, kteří k této straně přeběhli od jiných stran. Ablonczy (2010) dokonce píše, že někteří příznivci Jobbiku považují tuto stranu za příliš měkkou, nicméně jsou realisty.

Maďarská národní fronta (Magyar Nemzeti Front) Maďarská národní fronta (MNF) byla založena v roce 2003 vyloučenými členy strany MIÉP. Skupina, kterou tvořili László Bognár, Ernö Rozgonyim, Peter Deák a Tibor József Biber, volala za reformy v rámci strany MIÉP. Post předsedy strany byl dočasně svěřen Rozgonyimu. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 84) MNF byla první, která uspořádala vzpomínková setkání na Budínském hradě na počest německého a maďarského nacistického odboje proti sovětskému obležení Budapešti v průběhu 2. světové války. Původní webové stránky MNF15 již nejsou funkční, ale existují stránky nové16, jejichž titulní 14 Na východě Maďarska strana Jobbik dokonce porazila socialisty a stala se tak druhou nejúspěšnější stranou v daném regionu. (Batory 2010) 15 www.nemzetifront.hu 16 Nemzetifront.ning.com

91

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz stranu zdobí červeno-bílé pruhy (odkaz na Szálasiho a Stranu šípových křížů) a citát maďarského spisovatele Dsidy. Na stránkách jsou odkazy na různé články a videa a dokonce i na vlastní internetovou televizi. Podle dat aktualizací a přidávání videí se lze domnívat, že jsou stránky pravidelně spravovány a že tudíž MNF je stále aktivní stranou.

Strana maďarských zájmů (Magyar Érdek Pártja) Stranu maďarských zájmů (MEP) založila Izabella B. Kiraly, která byla v letech 1990 – 1994 členkou Maďarského demokratického fóra17 a byla nechvalně známá kvůli obraně skinheadů, které označovala za „hodné maďarské chlapce“, ale také kvůli jejím nacionalistickým a protiromským vyjádřením. Strana podepsala v roce 1999 „bratrskou“ dohodu s iráckou stranou Baas. Strana se zúčastnila parlamentních voleb v roce 1994 a 2002, ale získala pouze 416, resp. 919 hlasů. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 84 – 85) Podle serveru hvg.hu hrála tato strana roli při zprostředkování prodeje ropy z Iráku v době embarga, za což měla získat podporu. (hvg.hu 2004) Izabella B. Kiraly je také editorkou rasistického časopisu Kötött Kéve 18, který vzhledem k protiromským a antisemitským článkům velmi často kritizuje Csurku, který se zdá být příliš „měkký“ při řešení některých otázek. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 85) Strana nemá vlastní internetové stránky, což naznačuje, že v současné době pravděpodobně nefunguje.

Maďarské sociální sdružení (Magyar Népjóléti Szövetség) Minkenberg ve svém díle The Radical right in Europe: an overview zařazuje Maďarské sociální sdružení mezi organizace, na druhé straně Mudde ve své knize Racist Extremism in Central and Eastern Europe zařadil toto uskupení mezi politické strany. Je otázkou, nakolik bylo toto sdružení stranou, či organizací, nicméně vzhledem k tomu, že se v roce 1998 účastnilo voleb, bude pro účely této práce zařazeno mezi politické strany. 17 Stranu MEP založila poté, co byla z MDF vyloučena. 18 Název časopisu bývá do angličtiny překládán jako Tied Sheaf, což česky znamená Svázaný Snop.

92

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Maďarské sociální sdružení (MNSZ) bylo stranou Alberta Szabó, který byl klíčovou postavou maďarské neonacistické scény. Strana vznikla v roce 1994 po zákazu19 a rozpuštění20 Světonárodové strany lidové moci21. Obě strany se snažily přitáhnout jak nacionalisticky smýšlející Maďary, tak mladé skinheady. MNSZ dokonce měla svoji vlastní skinheadskou frakci – Nacionalistické sdružení mládeže (Nacionalista Ifjúsági Szövetség, NISZ). (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 85) Obě strany byly „hungaristické“, což znamená, že navazují na Stranu Šípových křížů Ferencze Szálasiho. Szabó se také zaměřil na postkomunistické otázky, se zaměřením na chudé a nespokojené, což je zřejmé také ze sloganu MNSZ: „Růst mezd namísto zvyšování cen!“ (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 85) Strana získala ve volbách v roce 1998 celkem 328 hlasů22. Publikace MNSZ nazvaná „Cesta a cíl23“ byla vytištěna provizorním způsobem a poté distribuována po celém Maďarsku. Nicméně její nástupce, měsíčník „Maďarské uvědomění24“, již byl mnohem profesionálněji zpracovaný a údajně měl odběr zhruba 5000 výtisků. Szabó nakonec po několika potyčkách se zákonem a po uložení podmíněného trestu znovu emigroval do Austrálie25 a strana byla v roce 2000 rozpuštěna. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 85)

Maďarské ultrapravicové organizace Jak píší Bernáth, Miklósi a Mudde (2005: 85), v Maďarsku existuje množství 19 V rozhovoru z roku 1995 je zmíněno, že členové Světonárodové strany lidové moci byli zatčeni těsně před volbami v květnu 1994. Albert Szabó zde vyslovuje myšlenku, že toto zatčení těsně před volbami bylo účelové, aby se zabránilo tomu, že by se strana dostala do parlamentu. Podle Szabó měla strana šanci na překonání 5% hranice pro vstup do parlamentu díky tisícům svých příznivců. (Bognár 1995) 20 Albert Szabó v rozhovoru důrazně protestuje proti tomu, že by strana byla zakázána a rozpuštěna státní mocí. „Co jsme vytvořili, to jsme také zrušili. Nečekali jsme na to, až bude VNP zrušena pravomocně.“ (Bognár 1995) 21 World National People’s Rule Party, Világnemzeti Népuralmista Párt. Jak vznikl název této strany, vysvětluje její zakladatel v rozhovoru z roku 1995 (Bognár 1995), na jehož základě jsem dospěla k českému překladu. 22 V prvním kole 252 hlasů, ve druhém kole 76 hlasů. 23 Út és Cél – vlastní překlad autorky. 24 Magyartudat – vlastní překlad autorky. 25 Szabó Albert emigroval do Austrálie poprvé v roce 1986 za svojí rodinou – v Austrálii měl 2 sourozence – a strávil tam 7 let. (Bognár 1995)

93

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz různých rasistických a ultranacionalistických mimoparlamentních organizací. Zatímco některé extrémně nacionalistické organizace či hnutí mohou být v určité době poměrně vlivné, rasistické extrémní skupiny bývají malé a politicky slabé. V nedávné minulosti byla velice častým tématem novinářů Maďarská garda, která již byla maďarským ústavním soudem zakázána. Mezi další organizace patří například Národní stráž, Maďarská národní fronta26, Hnutí 64 žup a další. V této podkapitole se budu věnovat popisu jednotlivých ultrapravicových organizací, které v Maďarsku působí.

Maďarská garda (Magyar Gárda Mozgalom) Maďarská garda (dále jen MG) byla založena politickou stranou Jobbik a první přísaha jejích členů se uskutečnila 25. srpna 2007 v areálu budapešťského hradu, kde přísahalo 56 členů (56 – odkaz k revoluci z roku 1956). Šéfem MG je Gábor Vona, heslem gardistů je „Víra. Síla. Vůle.“ (magyargarda.hu 2008) Cílem je ochrana maďarských tradic, tělesná, duševní a duchovní příprava mladých, posílení maďarského národa, péče a ochrana maďarských hodnot před útokem sousedních států, protože „jen ten, kdo zná minulost, vidí budoucnost.“ (magyargarda.hu 2008) Podle internetových stránek je po zrušení povinné vojenské služby velmi důležité vycvičit mladé Maďary pro válečné situace. „Maďarská garda vzniká v čase, kdy Maďaři nemají fyzickou, duševní ani duchovní sebeobranu, kdy už náš národ nemá kam couvnout, kdy jsme zůstali odkázáni sami na sebe,“ píše se na webových stránkách. Založení MG mělo významný ohlas i v celosvětových médiích, o zakročení proti této organizaci požádal např. Světový židovský kongres i Evropský židovský kongres. Maďarský premiér Gyurcsány označil organizaci za hrozbu pro evropské demokratické hodnoty a ostudu Maďarska. (pravda.sk 2007, Dowling 2007) Na stránkách MG je k dispozici etický kodex gardistů. Každý člen by měl mít sedm pokladů: čest, maďarství, víra v Boha, kamarádství, vstřícnost, odvaha a věrnost Gardě. 26 Nejedná se o stejného aktéra jako strana Maďarská národní fronta.

94

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Členem se může stát každý v Boha věřící Maďar – muž i žena – nad 18 let věku, který se cítí být členem maďarské společnosti, mluví maďarsky, zná a váží si maďarských tradic a historie, pečuje o svoje okolí a chrání jej. Ti, kdo ještě nemají 18 let, se mohou stát kadety. Zajímavá je informace ze stránek MG, že členem může být i policista, voják, hasič apod. V častých dotazech je to vysvětleno tak, že MG není politickou stranou ani sdružením, ale hnutím, a tak se členem můžou stát i státní zaměstnanci. V rámci předcházení problému však doporučují zkontrolovat vnitřní pracovní předpisy.27 (magyargarda.hu 2008) V říjnu 2007 se Garda rozrostla o dalších 517 členů – ti přísahali na budapešťském Náměstí hrdinů. Této přísaze přihlíželo cca 3000 sympatizantů a příbuzných nových gardistů. Této akce se zúčastnili také církevní hodnostáři, od akce se zcela distancovala opoziční strana FIDESZ. V roce 2009 Garda měla zhruba 2500 členů28. Podle posledních dostupných informací se však počet členů MG snižuje a aktuálně by měla mít pouze několik set členů. (TASR 2010) Jednou z nejzajímavějších událostí, které se MG zúčastnila, bylo blokování maďarsko-slovenských hranic v listopadu 2008. Protest vyvolaly údajné protimaďarské nálady na Slovensku a hlavně zásah slovenské policie při fotbalovém utkání v Dunajské Stredě. Jednalo se o zápas mezi DAC Dunajská Streda a Slovanem Bratislava. Během bezpečnostních opatření (celkem zasahovalo zhruba 1000 policistů) bylo předvedeno 31 osob, z nichž 16 bylo maďarské národnosti. (Smolík 2010) Členové Gardy blokovali cesty u obcí Rajka, Vámosszabadi a Letkés. Demonstraci nepořádala Garda, ale strana Jobbik, nicméně její uniformovaní členové se protestů zúčastnili. Při blokaci hranic si maďarští radikálové připravili transparenty, na jednom z nich např. stálo „Welcome to Slotakia“. Předseda místní organizace Jobbik ve městě Mosonmagyaróvár Tamás Kopetti prohlásil, že cílem protestu je také zvednout hlas proti neschopnosti maďarské vlády. Ta podle něj 27 „Lehet-e gárdista hivatásos rendőr, katona, tűzoltó, stb.? - Mivel a Magyar Gárda nem párt, nem egyesület, hanem mozgalom, így bárki lehet a tagja, hivatásos állományban lévő személy is. Az esetleges problémák elkerülése végett mindenkinek azt tanácsoljuk, hogy a munkahelyén nézzen utána a belső szabályzatban az esetleges speciális rendelkezéseknek.“ – vlastní překlad autorky. 28 Konkrétní číslo jsem nikde nenašla, počet 2500 jsem dostala prostým součtem všech přísahajících.

95

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz nepostupuje dost razantně v případě zásahu slovenských policistů při výtržnostech na fotbalovém utkání v Dunajské Stredě. Kopetti dále prohlásil: „Vláda mlčí a nebrání v dostatečné míře zájmy Maďarů. Je to krach maďarské zahraniční politiky.“ (Vilček 2008) Garda také v souvislosti s událostmi připravovala zveřejnění slovenských výrobků na maďarském trhu a chtěla vyzvat obyvatele, aby dané výrobky nenakupovali. (Vilček 2008, Bartosz, Prokop 2008) Městský soud v Budapešti v prosinci 2008 extremistickou Maďarskou gardu rozpustil. Podle soudu její aktivity porušovaly zákon o spolcích a ohrožovaly menšiny. Obhájci Gardy však ihned po vynesení rozsudku prohlásili, že se odvolají s tím, že rozsudek porušuje právo na svobodu vyjádření. Velitel Gardy prohlásil, že „Maďarská garda je nerozpustitelná. Bude pokračovat ve své činnosti pro záchranu národa a společnosti.“ Komentátoři i analytici se však shodli, že spor zde rozhodně nekončí. Například Péter Krekó prohlásil, že „pokud i další soud potvrdí rozpuštění Gardy, tak činnost této skupiny přejde do ilegality, což bude ještě horší, protože se úplně ztratí z pod kontroly zákona.“ (ct24.cz 2009) Zástupci Gardy se, jak se dalo očekávat, odvolali s tím, že jim tímto rozsudkem byl znemožněn svobodný projev názorů. Odvolací tribunál rozpuštění MG potvrdil v červenci 2009, ale konečný rozsudek musel vynést Nejvyšší soud v Budapešti v prosinci 2009 a na základě jeho rozsudku byla organizace rozpuštěna. V praxi však ke změně de facto nedošlo, protože gardisté působí i nadále pod názvem Nová maďarská garda. (aktualne.centrum.cz 2009, euroskop.cz 2009) MG však podle aktuálních informací ztratila kvůli pokutám a neustálým problémům podporu své zakladatelky – strany Jobbik. Šéf Gardy si postěžoval, že předseda Jobbiku Gábor Vona s ním nechce spolupracovat a že Jobbik zve MG stále méně na své akce. Důvodem je údajná neschopnost integrovat Gardu na celostátní úrovni. (TASR 2010)

Národní stráž (Nemzeti Őrsereg) Maďarská Národní stráž vznikla v roce 2007 a v současnosti má okolo 150 členů. Jedná se o pravicovou polovojenskou organizaci, která sama sebe označuje jako

96

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz „přátelskou organizaci – ochránce vojenských tradic.“ (nemzetiorsereg.extra.hu) Národní stráž navazuje na tradici Maďarské královské policie z let 1848-1849 – tzv. Nemzetőrség a na ideu maďarských gard. Stejnojmenná skupina působila také v době revoluce v roce 1956. Myšlenka o založení Národní stráže pochází od vystudovaného lékárníka a člena strany Jobbik Sándora Kisse. Členové se do stejnokroje oblékli poprvé 4. června 2007, kdy se zúčastnili vzpomínkového aktu na Trianon ve městě Nyíregyháza. Jejich cílem je posílení národního uvědomění, dle jejich stránek jsou jejich cíle mírové a neváží se na politické strany. Skutečnost je ale taková, že několik předních členů této organizace je členem strany Jobbik. Tato organizace působí v několika „krajích“ Maďarska (maďarský název megye = hrabství; volně přeloženo na „kraj“) a v Budapešti. V rozhodnutích organizace se zrcadlí názory 2/3 jejích členů. Národní stráž se dělí na sekce – podle obcí, případně krajů. Na svých setkáních nosí stejnokroj a pohybují se v uskupeních, zbraně však nenosí. Střih i barva stejnokroje napodobují maďarské vojenské uniformy z doby 2. světové války. Slavnostní přísaha členů Národní stráže se uskutečňuje 1x ročně na konci října. V roce 2007 přísahalo před kopií Uherské koruny 120 členů, v roce 2008 dalších 40 členů. Členové Národní stráže musí dodržovat etická pravidla, mezi nimiž najdeme například: •

respektuji hodnotu národní kultury a vojenské tradice,

•

individuální zájmy podřídím požadavkům Národní stráže,

•

cítím odpovědnost za své kolegy,

•

neidentifikuji se s protimaďarskými názory,

•

nepořádám a neúčastním se soukromých akcí atd. (http://orseregsomogy.extra.hu) Národní stráž vznikla pár měsíců před vznikem Maďarské gardy, a tak se 28 jejích

členů účastnilo první přísahy gardistů. Národní stráž se účastní slavnostních přísah gardistů i nadále, často se společně tyto organizace účastní různých akcí a demonstrací. Členové Národní stráže se v červenci 2008 účastnili protipovodňových prací u obce Onga v blízkosti města Miskolc. (Madzin 2008) Národní stráž se do médií dostala zejména incidentem, kdy se cca 40 jejích členů 97

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vydalo do Kráľovského Chlmca na Slovensku. Slovenská policie zadržela 28 lidí, kteří byli oblečeni do uniforem Národní stráže; během prohlídky aut našli slovenští policisté dokumenty s vyobrazením zakázaných symbolů. Materiály podle policie podporovaly a propagovaly skupiny, které potlačují lidská práva. (Brandejská 2008) Tato situace společně se zásahem slovenské policie na fotbale v Dunajské Stredě vyvolala výrazné vyostření slovensko-maďarských vztahů. V listopadu 2008 na jednání Evropského parlamentu se dokonce vedla diskuse o „neřešitelných“ slovensko-maďarských problémech. Poslední přísaha nových členů Národní stráže se uskutečnila na konci října 2010 ve městě Szabolcs29. (hungarianambiance.com 2010)

Maďarská národní fronta (Magyar Nemzeti Arcvonal) Další klíčovou postavou maďarské ultrapravicové scény je István Győrkös, který v roce 1989 v Győru založil svoji první organizaci, Maďarskou národně-sociální akční skupinu30, kterou tvořilo 7 lidí. Cílem této skupiny bylo bojovat proti pokračování bolševismu a jeho symbolům, pořádání akcí za odstranění soch bolševických zločinců apod. Členové byli od roku 1990 pod dohledem policie a v roce 1992 byli všichni zatčeni a odsouzeni31. Maďarskou národní frontu (MNA) založil Győrkös po svém propuštění z vězení 29. listopadu 1992 a tato organizace se stala celonárodní. Podle některých pozorovatelů měla několik tisíc členů, z nichž tvrdé jádro tvořilo několik stovek. Organizace se stala v Maďarsku i zahraničí známou zejména kvůli opakovanému zatýkání Győrköse, který byl po několikaletých sporech osvobozen pro nedostatek důkazů. MNA pořádala připomínky památečních událostí, demonstrace, založila klub mládeže apod. V roce 2000 byly demonstrace MNA zakázány a členové byli údajně ze strany státní moci zastrašováni. (Bernáth-Miklósi-Mudde 2005: 86; mnakiadvanyok.freeoda.com) Cílem MNA je vytvoření hnutí vzdělaných, psychicky i fyzicky zdravých, na akci 29 Fotografie z přísahy jsou k dispozici např. na internetových stránkách http://www.kelethir.hu/galeria/index.php?kepsorid=1602. 30 Hungarian National Socialist Action Groups. Magyar Nemzetiszocialista Akciócsoportok. 31 István Győrkös byl odsouzen k jednomu roku vězení.

98

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz připravených a hrdých mladých lidí, kteří budou schopni dosáhnout a realizovat vyšší cíle. Dále boj proti všemu protilidskému, protispolečenskému, nemorálnímu politickému, ekonomickému a rasistickému, zejména proti kapitalismu a kolektivismu; dávání úplných a perfektních odpovědí na problémy doby, ať už by se jednalo o problém filozofický, umělecký (kulturní), etický, sociální či společenský (politický). Konečným cílem je vytvoření nového typu člověka a jeho společnosti. Jako své nástroje ve svém kodexu identifikují práci a bojovnost. (mnakiadvanyok.freeoda.com) V rámci svého kodexu se vyjadřují také ke způsobu života svých členů. Píší, že po práci mají pouze 3 možnosti vyžití: sportování, kulturu či společenskou činnost. Pro MNA je zcela nepřijatelné marnění času a konzumní způsob života, který vytváří z lidí „loutky“, s nimiž si můžou vládní síly dělat, co chtějí. MNA proto klade důraz na volnočasové aktivity. (mnakiadvanyok.freeoda.com) Dne 9. října 2010 uspořádala MNA společně se Slovenskou pospolitostí setkání v Komárně. Setkání se zúčastnila také srbská organizace Nacionalni Stroj. Podle Németh a Kürti (2010) se účastníkům podařila do té doby nevídaná věc – společnou vůlí vyjádřili, že budou ze všech sil bojovat proti snahám, které chtějí národy obrátit proti sobě. Setkání probíhalo mimořádně disciplinovaně, což údajně vyvedlo z míry připravené slovenské i maďarské policisty, kteří nebyli na takovýto průběh setkání nacionalistických organizací zvyklí. Místo setkání – pohraniční město Komárno – bylo velice symbolické, protože toto město je rozděleno na 2 části – maďarskou a slovenskou. Ve svém projevu Győrkös ostře oddělil nacionalismus založený na lásce a šovinismus založený na nenávisti. Pravděpodobně nejzajímavějším citátem bylo prohlášení, že „nacionalista, který miluje svoji vlast, poznává v jiném nacionalistovi to samé.“ Druhá část setkání se konala na maďarské straně města, kde byl k závěru přijat společný manifest, který je považován za první krok ve společném boji proti šovinismu. (Németh, Kürti 2010) MNA se již dříve postavila proti pálení slovenské vlajky a protislovenským projevům. (Barkai 2008)

99


Maďarská národní strana svobody (Magyar Nemzeti Szabadság Párt) Třetí klíčovou postavou maďarské ultrapravicové scény je György Ekrem Kemál, syn tureckého imigranta32. Kemál společně s Istvánem Porubszkym založili v roce 1996 Asociaci osob pronásledovaných komunismem33. Samotná MNSZP byla malou rasistickou extremistickou organizací, jejíž hlavní činností bylo pořádání každoroční památky „bitvy o Budapešť“ ze 13. února 1945. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 86)

Hungaristické hnutí (Hungarista mozgalom) Hungaristické hnutí (dále jen HM) bylo vytvořeno v dubnu 1994 třemi osobami: Kemálem, Györgyösem a Szabóem. Toto hnutí se mělo stát zastřešující organizací pro všechny národně-socialistické (hungaristické) organizace. Nicméně vnitřní rivalita způsobila zhoršení situace HM, které se v roce 1996 de facto rozpadalo. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 86) V současnosti na stránkách organizace www.hungarizmus.info nalezneme odkazy na různé stránky s maďarskou tematikou, včetně odkazu na Maďarskou národní frontu, Sjednocené maďarské hnutí, či periodikum hungaristického hnutí jovonk.info. Je tedy možné říct, že tyto stránky plní funkci „rozbočky“ k ostatním organizacím apod.

Mládežnické hnutí 64 žup (Hatvannégy Vármegye Ifjúsági Mozgalom) Jednou z nejaktivnějších extrémně nacionalistických organizací je Mládežnické hnutí 64 žup (HVIM), které je pojmenováno jako vzpomínka na Velké Maďarsko, které bylo rozděleno do 64 krajů (= žup). Skupinu založil László Toroczkai v roce 2001 v Szegedu. Cílem hnutí je znovuobnovení Velkého Maďarska. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 86) Heslem hnutí je: „Víra, loajalita, odvaha.“ V srpnu 2001 uspořádalo hnutí třídenní 1. Maďarské národní setkání mládeže, kterého se zúčastnilo zhruba 150 mladých lidí. Účastníci byli z celé karpatské kotliny – Bratislavy, Komárna, Nových Zámků, Štúrova, 32 Ten byl bojovníkem v maďarském protisovětském povstání v roce 1956. 33 Tato malá organizace měla za cíl svrhnout ústavní pořádek v Maďarsku. Tato organizace také pokračovala v odkazu Szálasiho Šípových křížů. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 86)

100

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Aradu, Záhřebu, Budapešti, Debrecenu, Szegedu aj. Toto setkání se nakonec rozšířilo v setkávání všech Maďarů karpatské kotliny, tzv. Maďarský ostrov34. (HVIM 2010) HVIM pořádalo několik různých malých, ale hlučných demonstrací, například v roce 2001 pořádali protestní demonstraci před rumunským velvyslanectvím v Budapešti, v roce 2002 pak zhruba 100 mladých lidí demonstrovalo před slovenským velvyslanectvím v Budapešti, kde dokonce zpívali písně o Velkém Maďarsku a odsoudili protimaďarské postoje Bratislavy. Ve stejném roce uspořádali demonstraci před maďarským parlamentem s výzvou ke sjednocení 15 milionu Maďarů. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 86 – 87) Hnutí organizuje různé festivaly, dětské tábory či Maďarskou akademii odporu. Je tedy zřejmé, že cílovou skupinou tohoto hnutí je zejména mladá generace. (HVIM 2010) V roce 2009 mimo jiné pořádalo HVIM demonstraci proti zadržení Györgye Budaházyho, který je známou postavou mimo jiné proto, že se zúčastnil útoku extremistů na sídlo státní televize v roce 2006 a čelí podezření z trestného činu přípravy teroristických útoků, zneužití výbušnin a přípravy vraždy. (TASR 2009) HVIM má blízko ke straně MIÉP a různým nacionalistickým emigrantským skupinám na Západě. Organizace si drží odstup od hungaristických skupin. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 87)

Maďarské ultrapravicové subkultury První skinheadské subkultury vznikaly v Maďarsku již v 80. letech 20. století jako menší opoziční hlas proti Kádárovu komunistickému režimu. Po pádu režimu v roce 1989 se pozornost maďarských ultrapravicových skinheads upřela na Romy, rostoucí počet cizinců (ať už zahraničních studentů, pracovníků, Arabů, černochů…), homosexuály, bezdomovce a Židy. Všechny svoje „protivníky“ označovali za nebezpečné kriminální živly. Skinheads tvrdí, že fyzické napadání je jedinou efektivní cestou, jak dostat ne-bílé cizince zpět do jejich rodných zemí. (The Nizkor Project) Skinheadské ideály zahrnují nacionalismus, iredentismus35 a očištění populace skrze eliminaci nepřátel. Někteří 34 Magyar sziget. 35 Vytvoření Velkého Maďarska.

101

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz skinheads se zcela otevřeně hlásí k nacistickým ideálům a nosí odznáčky odkazující k Šípovým křížům. Maďarští skinheads se začali poprvé na celonárodní úrovni organizovat v roce 1990, kdy se sešli v Egeru a ještě ten samý rok byly utvořeny některé mezinárodní vazby, například s německými stoupenci pravice včetně Gerharda Freye, vůdce Německé lidové unie36 (DVU). V roce 1990 byl Freyovou skupinou publikován časopis o neofašistickém segmentu maďarských skinheads – Kitartás (Vytrvalost). Dva další skinheadské časopisy začaly být publikovány ve stejném roce – Pannon Bulldog a Árpád Népe (Árpádův lid). Následně začal americký neonacista Gary Lauck z Nebrasky vydávat Új Rend (Nový pořádek) pro zcela otevřenou neonacistickou frakci skinheads. Mnoho publikací je pouze prací individuí, jejichž produkce je čistě amatérská a nepravidelně vydávaná. Nicméně zde nalezneme také výjimky, například měsíčník Maďarské vědomí (Magyartudat), který je antisemitský a bez problému dostupný v celém Maďarsku. Tento měsíčník sám sebe charakterizuje jako mezinárodní nacionalistické fórum pro výměnu názorů a informací, zejména pro členy evropské krajní pravice. Tento měsíčník je maďarskou verzí publikace, která vychází celosvětově v mnoha jazycích. Maďarští skinheads mají vazby k organizacím v Rakousku, Itálii, Polsku, České republice a Spojených státech, stejně tak jako ke Světovému společenství antikomunistických Maďarů, která sídlí v Austrálii. (The Nizkor Project; Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 88) V současné době představuje skinheadské hnutí v Maďarsku stále největší základnu pravicového extremismu. Růst počtu skinheads se sice zastavil, na druhou stranu však došlo u části neonacistických skinheads k větší radikalizaci. Kvůli jejich útokům namířeným proti Židům a Romům představují neonacističtí skinheads hrozbu pro veřejný pořádek. (Bernáth, Miklósi, Mudde 2005: 87) Podle serveru nizkor.org se maďarští skinheads schází zejména na diskotékách a v pivnicích. V rámci Budapešti patří mezi jejich oblíbené podniky Viking club, vinný bar Ocsi, vinný bar Izsák, Ketlen disco, klub Černá díra37, Total car club a další. V Egeru, který bývá označován za hlavní město 36 Deutsche Volksunion. 37 Fekete lyuk, v angličtině Black hole.

102

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz maďarských skinheads, se často schází v restauraci Taverna nebo Express. Maďarští skinheads jsou aktivní ve sportovních klubech, střeleckých klubech a často je nalezneme na středních vojenských školách38. Mezi oblíbené maďarské skinheadské skupiny patří Mos-Oi39, Közellenség40 či Oi-Kor41, dále Archivum, Magozott Cseresznye42 a Egészséges Fejbőr43. (The Nizkor Project) V historii zaznamenáme několik skinheadských skupin, jako například Szálasiho gardu, Pannon Skinheads apod., které však byly malé a neměly delšího trvání44. Jedinou výjimkou je maďarská pobočka mezinárodní organizace Blood&Honour45, která působí v Maďarsku od roku 1998. Podle údajů Národního bezpečnostního úřadu46 (NBH) má přibližně 650 – 700 členů47 a je v rámci skinheadské subkultury nejdůležitější skupinou v Maďarsku. (nbh.hu) Tato organizace pořádá v Maďarsku množství koncertů, festivalů, fotbalových turnajů, vzpomínkových akcí i demonstrací. (bloodandhonour.hu)

Významné události Vyjma již zmíněných akcí ultrapravice, které jsou popsány výše, bych se v této části ráda věnovala ještě několika dalším událostem, kterých se současná maďarská ultrapravicová scéna zúčastnila.

38 Velké množství maďarských skinheadů je buď absolventy, nebo studenty vojenské akademie v Egeru. 39 Tato skupina později změnila svůj název na Pannon Skins. 40 Veřejný nepřítel, v angličtině Public enemy. 41 V názvu této strany můžeme dokonce nalézt určitou symboliku. Maďarské slovo „olykor“ (čte se stejně jako Oi-Kor), znamená ve volném překladu „tehdy“. 42 Vypeckované třešně, v angličtině Pitted Cherry. 43 Zdravá kůže na hlavě; slovo fejbőr znamená kůže na hlavě. V angličtině Healthy Skinhead. 44 Nicméně například Szálasiho gardě se připisuje bombový útok na synagogu v Budapešti v roce 1994. Vůdce skupiny, nazývaný Mengele, uznal odpovědnost své skupiny za tuto akci. Novinám řekl: „chtěli jsme, aby si uvědomili, že doba se mění a že jsou skupiny, kterým se nelíbí otevřeně semitské výpady v parlamentu. Chceme, aby si uvědomili, že existujeme.“ (The Nizkor Project) 45 V Maďarsku nazývána „Vér és Becsület“. 46 Nemzetbiztonsági hivatal. 47 Jedná se o údaj z ročenky NBH 2006.

103


Protivládní demonstrace v roce 2006 V září 2006 se v rámci Maďarska konaly ohromné protivládní demonstrace. Tyto demonstrace vyvolalo zveřejnění nahrávek, na nichž premiér Gyurcsány veřejně přiznává, že obyvatelům země lhal o ekonomickém stavu země48, aby jeho strana vyhrála volby, které se konaly v dubnu 2006. Jeho přiznání se dostalo na veřejnost z nahrávky setkání Gyurcsányho s několika socialistickými poslanci pár týdnů po volbách. Tuto nahrávku zveřejnilo maďarské státní rádio. Na nahrávce dále Gyurcsány říká, že Maďarsko potřebuje ekonomické reformy: „není ani jiná možnost. Není, protože jsme to pokazili49. Ne trochu, hodně.“ Protesty proti úsporné politice Gyurcsányho vlády, která byla představena v létě 2006, vedly ke konfliktu mezi politickými tábory. (von Ahn 2007, BBC 2006a) Večer v den zveřejnění této kontroverzní nahrávky se uskutečnila spontánní demonstrace před parlamentem. Podle von Ahna (2007) tvořili tuto demonstraci zejména sympatizanti ultrapravicových skupin, podle zdroje portálu index.hu se však demonstrace zúčastnilo několik tisíc lidí. Převážně mladí demonstranti si s sebou přivezli protivládní transparenty a veřejně vyzývali vládu k demisi a k vypsání nových parlamentních voleb. Demonstrace vyvrcholila nad ránem před premiérovou vilou a budapešťským hradem. (idnes.cz 2006a) Demonstrace se zúčastnil také předseda strany MIÉP István Csurka. Podle zdroje z místa při spatření Csurky začal pokřikovat „Nepotřebujeme Csurku!“ (index.hu 2006a) Tato spontánní demonstrace však v následujících dnech přerostla ve velkou protivládní demonstraci. Již druhý den (18. září) se demonstrace zúčastnilo zhruba 10 tisíc lidí, svoji solidaritu s demonstranty vyjádřila tehdy opoziční strana Fidesz. Následně na to vyzval demonstrující k přesunu k sídlu nedaleké národní televize předseda Mládežnického hnutí

48 Na zveřejněné nahrávce mimo jiné říká, že se de facto prolhali posledním rokem a půl, dvěma roky. „Bylo zcela jasné, že to, co říkáme, není pravda a zároveň jsme poslední 4 roky nic neudělali. Poslední půlrok jsme museli dělat, jako bychom vládli. A místo vládnutí jsme lhali ráno i večer.“ – převzato z nahrávky zveřejněné na YouTube, viz http://www.youtube.com/watch?v=U_gDPg3CUCM. 49 Na nahrávce je peprnější slovník.

104

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 64 žup László Toroczkai50. Několik stovek chuligánů se odtrhlo od davu a zaútočilo na budovu státní televize. Demonstranti obsadili budovu televize zhruba hodinu po půlnoci a vynutili si přerušení vysílání na hodinu a půl. Vzpouru natočila soukromá televizní stanice Hír Tv, která má blízko k pravicovému táboru. Policie proti demonstrantům zasáhla až kolem 4. hodiny ranní a následně začala rozhánět několikatisícový dav před budovou. K zákroku byly použity slzný plyn i vodní děla, na což demonstranti reagovali házením kamenů a došlo také k vzplanutí několika vozů. (von Ahn 2007, idnes.cz 2006a, idnes.cz 2006b, aktualne.centrum.cz 2006) Demonstrace proti vládě se podle informací zveřejněných na index.hu (2006a) konaly také v Pécsi, Szegedu, Miskolci či Györu. Nepokoje v Budapešti vysílala v přímém přenosu jak BBC, tak CNN. Právě tato noc bývá označována za nejhorší, premiér Gyurcsány označil tuto noc za „nejdelší a nejtemnější od konce komunismu v roce 1989.“ (BBC 2006b) Třetí den nepokojů pokračovaly boje demonstrantů s policií, která zastavila dav směřující k sídlu vlády. V průběhu noci pokračovaly potyčky, hořela auta. Kvůli nahlášení bomby v sídle televize Hír Tv muselo být její studio vyklizeno. Předseda HVIM vyzval dav, aby již zanechal násilností, že symbol revoluce již existuje a že dav již ukázal svoji sílu při obléhání budovy televize. (index.hu 2006a) V následujících dnech již pokračovaly pouze pokojné demonstrace s výrazně menším počtem demonstrantů. Co se účasti ultrapravicových aktérů týče, při demonstracích se výrazně zapojilo zejména Mládežnické hnutí 64 žup, strana MIÉP a další. Opoziční strana FIDESZ sice podepsala deklaraci odsuzující povstání, nicméně se nedistancovala od fašistických a antisemitských výroků některých řečníků. Předseda strany Viktor Orbán vyzval Gyurcsányho k rezignaci do 72 hodin a když toto ultimátum vypršelo, tak 80 tisícům lidí na náměstí před parlamentem oznámil založení charty Ano, Maďarsko51, jejímž cílem bylo obnovit morální řád. (von Ahn 2007)

50 Televize odmítla jeho žádost na odvysílání požadavku demonstrantů na odstoupení Gyurcsánye. 51 Igen, Magyarország!, v angličtině Yes, Hungary!

105


Nové demonstrace k oslavám Maďarského povstání Situace po zářijových demonstracích se v Maďarsku ani nestihla uklidnit a Budapešť čelila dalším výtržnostem. V rámci oslav 50. výročí Maďarského protisovětského povstání došlo v Budapešti k dalším střetům mezi policií a demonstranty nespokojenými s vládou premiéra Gyurcsánye. Oficiální oslavy, které opozice bojkotovala, se konaly před parlamentem, a proto byl tento prostor uzavřen. Několikatisícový dav však zátarasy prorazil a střetl se s policií. Demonstranti se dokonce zmocnili starého sovětského tanku T34 a další vojenské techniky, která byla kdysi použita v rámci Maďarského povstání v roce 1956. V podvečerních hodinách, když skončil projev předsedy strany FIDESZ Viktora Orbána na jednom z budapešťských náměstí, se proti demonstrantům postavila policie na koních s použitím vodních děl a gumových projektilů. Poslední demonstranty, kteří se zabarikádovali na jednom z mostů přes Dunaj, rozehnala policie až nad ránem. Opozice policii za tento zásah zkritizovala, protože podle ní postupovala velice brutálně proti poklidné demonstraci. (von Ahn 2007, BBC 2006c, idnes.cz 2006c, idnes.cz 2006d)

Útoky na Romy Největší maďarská menšina – Romové – se stává často terčem útoků ultrapravicových radikálů. Na rozdíl od antisemitismu jsou protiromské postoje typické v rámci celé Maďarské společnosti. Romové jsou od ostatních obyvatel snadno rozlišitelní a na rozdíl od Židů se o většině z nich nedá říct, že by se integrovali do společnosti. Prakticky všechny průzkumy, které byly v Maďarsku v souvislosti s menšinami prováděny, zjistily, že romská menšina je nejméně oblíbenou v zemi. Podle výzkumu, který byl v roce 2005 prováděn, souhlasilo 62 % dotázaných s větou, že „tendence páchat trestné činy je Romům přirozená.“ (Gimes, Juhász, Kiss, Krekó, Somogyi 2008: 17) Maďarská ultrapravice se odvrací od označování romské menšiny jako hloupé, nevzdělatelné, ale neškodné. Naopak situaci vyostřují líčením romské populace jako agresivní, nebezpečné a ohrožující menšiny. Tento obraz používá zejména Maďarská garda k ospravedlnění své vlastní existence. (Gimes, Juhász, Kiss, Krekó, Somogyi 2008: 19) 106

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Situace v Maďarsku se vyostřuje i v souvislosti s volebním úspěchem ultrapravicové strany Jobbik, která má ve svém programu pasáž o romské kriminalitě, a také po incidentu z roku 2006, při němž 44letý učitel údajně srazil autem dívku. Rozlícená romská rodina jej napadla, vytáhla z auta a před zraky jeho dvou dcer jej ubila k smrti. Nutno poznamenat, že poražené romské dívce se nic vážného nestalo – měla pouze odřeniny. (index.hu 2006b) Mezi lednem 2008 a srpnem 2009 přišlo v Maďarsku o život šest Romů52, kteří se stali oběťmi násilných útoků, a další lidé byli zraněni. Pachatelé při svých útocích použili buď zápalné lahve, nebo střelnou zbraň. V roce 2009 byly za tyto činy obviněny 4 osoby. Při svých nájezdech vystřelili 78 nábojů a hodili 4 zápalné lahve, zabili 6 lidí, 5 zranili a ohrozili život dalších 55 osob. (Jobbik 2010b, vasnepe.hu 2010) Mezi zatčenými je údajně i voják, který měl v minulosti sloužit v mezinárodních jednotkách OSN v Bosně a Hercegovině. (Novák 2009b) Podle Evy S. Balogh (2009) je rasová motivace útoků nevyvratitelná, 2 ze zadržených mají tetování odkazující na Hitlera a nacismus a podle dostupných informací jsou spojeni s nacistickými webovými stránkami. Podle serveru caboodle.hu (2009) došlo v roce 2009 také k útoku některých skinheadských účastníků festivalu Maďarský ostrov (Magyar Sziget) na mladého romského chlapce a těhotnou ženu ve vesnici, kde se festival konal. Podle mluvčího místních Romů Istvána Gaspara mladí skinheadi vyhrožovali, že zabijí každého Roma ve vsi. (Security and Society 2009). Podle maďarské policie bylo v roce 2008 spácháno v Maďarsku 12 rasově motivovaných útoků na romskou komunitu, v roce 2009 policie zaznamenala 6 útoků. Údaje nevládních organizací se však liší, v roce 2008 zdokumentovaly 17 těchto případů, v roce 2009 pak 25. Podle Amnesty International je tento fakt připisován faktu, že řada obětí trestný čin vůbec nenahlásí. Maďarské úřady prý nejsou schopny náležitě zdokumentovat, vyšetřit, stíhat a trestat rasově motivované činy. (Amnesty International 2010) 52 Mezi oběťmi byl manželský pár středního věku, starší muž, otec se čtyřletým synem a matka s třináctiletou dcerou.

107


Další Mezi další cíle útoků členů maďarské ultrapravice patří například homosexuálové a Židé. V roce 2008 se chtěli zástupci gay komunity setkat v Budapešti na tzv. Gay pride parade. Tato akce však byla velitelem budapešťské policie zakázána kvůli obavám z násilností, které provázely tuto akci o rok předtím53. Po mezinárodním nátlaku však své rozhodnutí změnil. Již týden před akcí bylo zřejmé, že nebude probíhat v poklidu, neboť došlo k vypálení jednoho z gay klubů a k výhrůžkám ze strany pravicových radikálů, že účastníky spálí na popel. Průvodu se nakonec zúčastnilo asi 450 osob a během něj došlo ze strany ultrapravicových aktérů k házení výbušných zařízení na policii a skandování výhrůžek. (Förster 2008, Amnesty International 2009) Dalším terčem ultrapravice jsou Židé. Antisemitismus v Maďarsku má daleko konkrétnější podobu než v ČR a židovská komunita čelila v minulosti několika útokům. Došlo k několika výbuchům v blízkosti Velké synagogy v Budapešti a časté jsou také případy vandalismu na židovských hřbitovech. V současné době jsou Židé obviňováni za podíl na finanční krizi, která Maďarsko velkou měrou zasáhla. Na konci roku 2008 demonstrovala před budapešťskými synagogami Maďarská garda. (Novák 2009a, Danielová)

Závěr Cílem tohoto textu bylo popsat aktéry maďarské ultrapravicové scény po roce 1989. Na základě údajů popsaných v rámci textu můžeme za hlavního aktéra maďarské ultrapravicové scény současnosti označit stranu Jobbik, zatímco dřívější stěžejní aktér strana MIÉP je aktuálně méně významná. Pro zařazení aktérů jsem vycházela z dostupné odborné literatury, která však vzhledem k datu publikování ne úplně reflektovala ultrapravicovou scénu, a proto v ní například strana Jobbik či organizace Maďarská garda 53 V roce 2007 bylo při podobném průvodu napadeno mnoho lidí skinheady a fašisty, kteří stáli podél trasy v délce 7 km. (Förster 2008)

108

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vůbec nebyly zahrnuty. Mezi hlavní témata maďarské ultrapravice můžeme zařadit boj proti převážně romské kriminalitě, antisemitismus, boj proti imigrantům, zrušení Trianonské smlouvy a obnovení Velkého Maďarska. Maďarská ultrapravice udržuje styky se svými protějšky v různých státech Evropy. Strana Jobbik v nedávné době založila Alianci evropských nacionalistických hnutí, v níž se sdružuje s evropskými stranami s podobným smýšlením. Zahraniční vztahy udržují také ultrapravicové organizace a skinheadská subkultura; v Maďarsku působí pobočka celosvětové skinheadské organizace Blood&Honour. Aktéři maďarské ultrapravicové scény však nespolupracují jen se zahraničím, ale také mezi sebou. Například v červnu roku 2009 došlo k uzavření dohody o spolupráci mezi stranou Jobbik, Maďarskou gardou, HVIM a dalšími aktéry ultrapravicové scény. (security.sk.cx) Nárůst popularity krajně pravicových subjektů je zřejmý nejen v Maďarsku, ale v rámci celé Evropy. V loňském roce došlo k nárůstu popularity nejen maďarského Jobbiku, který se dostal do parlamentu jako 3. nejsilnější strana, ale také ve Švédsku, kdy se do parlamentu poprvé dostali krajně pravicoví Švédští demokraté. Jedním z důvodů, proč je v současnosti krajní pravice v Maďarsku úspěšná, je podle mého názoru fakt, že vlivem ekonomické krize a stavu maďarské ekonomiky dochází u maďarských občanů k pocitům nejistoty a strachu z budoucnosti. V Maďarsku mezi sebou jak politické strany, tak organizace komunikují, spolupracují a koordinují svou činnost (nebo tak v minulosti činily – odklon od spolupráce zaznamenáváme zejména mezi stranou MIÉP a Jobbikem). Jako příklad můžeme uvést vzájemné navštěvování přísah nových členů mezi MG a Národní stráží. Organizací, která se částečně proti ostatním vymezuje, je MNA, která se například několikrát postavila proti hanobení slovenské vlajky. V současné době však dochází také k částečnému odklonu strany Jobbik od MG. Domnívám se, že v případě Maďarska můžeme prohlásit, že krajní pravice je

109

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz v současnosti v zemi hybnou silou, což dokládají volební úspěchy politické strany Jobbik (ať už při volbách do Evropského parlamentu, tak při volbách do maďarského parlamentu), množství příznivců MG (v současnosti působící pod názvem Nová MG), z nichž větší část není přímo jejím členem, ale sympatizanty.

Seznam zkratek FIDESZ – Fiatal Demokraták Szövetsége, Svaz mladých demokratů HM – Hungarista mozgalom, Hungaristické hnutí HVIM – Hatvannégy Vármegye Ifjúsági Mozgalom, Mládežnické hnutí 64 žup JOBBIK – Jobboldali Ifjúsági Közösség, Hnutí za lepší Maďarsko MDF – Magyar Demokrata Fórum, Maďarské demokratické fórum MIÉP – Magyar Igazság és Élet Pártja, Maďarská strana spravedlnosti a života MG – Magyar Gárda, Maďarská Garda MNA – Magyar Nemzeti Arcvonal, Maďarská národní fronta MNF – Magyar Nemzeti Front, Maďarská národní fronta MNSZ – Magyar Népjóléti Szövetség, Maďarské sociální sdružení MNSZP – Magyar Nemzeti Szabadság Párt, Maďarská národní strana svobody MSZMP – Magyar socialista munkás párt, Maďarská socialistická strana práce OSN – Organizace spojených národů SSSR – Svaz sovětských socialistických republik SZT – Szent Korona Társulat, Společnost Svaté Koruny

Seznam literatury a zdrojů Knižní zdroje Bernáth, G., Miklósi, G., Mudde, C. 2005. Hungary. In. Mudde, C. ed. 2005. Racist extremism in Central and Eastern Europe. New York: Routledge.

110

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Danics, Š. 2003. Extremismus. Praha: Triton.

Davies, P., Jackson, P. eds. 2008. The far right in Europe: an encyclopedia. Oxford: Westport Conn: Greenwood world Press.

Fiala, P. ed. 1998. Politický extremismus a radikalismus v České republice. Brno: Masarykova univerzita.

Hendl, J. 2008. Kvalitativní výzkum: Základní metody a aplikace. Praha: Portál.

Hloušek, V., Kopeček, L. 2010. Politické strany. Původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada.

Karsai, L. 1999. The Radical Right in Hungary. In Ramet, S. P. ed. 1999. The Radical Right in Central and Eastern Europe since 1989. Pennsylvania: Pennsylvania State University Press.

Mareš, M. 2003. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister&Principal a Centrum strategických studií.

Minkenberg, M. 2008. The radical right in Europe: an overview. Gütersloh: Bertelsmann.

Mudde, C. 2003. The ideology of the extreme right. Manchester, New York: Manchester University Press. Online text (http://books.google.cz/books?id=spTNgRm3f8C&printsec=frontcover&dq=Mudde+The+Ideology+of+the+Extreme+Right&cd=1 #v=onepage&q&f=false). Ověřeno ke dni 18. 10. 2010.

Mudde, C. 2007. Populist Radical Right Parties in Europe. Cambridge: Cambridge

111

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz University Press.

Smolík, J. 2010. Slovenská neparlamentní krajní pravice: politické organizace a strategie. In Politologická revue, červen 2010, číslo 1.

Smolík, J. – Vejvodová, P. 2010. Politický extremismus jako bezpečnostní hrozba. In Smolík, J. – Šmíd, T. a kol. 2010. Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav.

Internetové zdroje Ablonczy, B. 2010. Jobbik volí lidé zklamaní demokracií. Dostupný z WWW: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/223281-jobbik-voli-lide-zklamani-demokracii, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Aktualne.centrum.cz 2006. Policie použila v Budapešti slzný plyn. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=240586, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Aktualne.centrum.cz 2009. Maďarský zákaz extrémistů platí. Ti už mají novou gardu. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=655864, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Amnesty International 2009. Hungary. Amnesty International. Dostupný z WWW: http://report2009.amnesty.org/en/regions/europe-central-asia/hungary, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Amnesty International 2010. Útoky na Romy v Maďarsku. Dostupný z WWW: http://www.amnesty.cz/news/article.php?id=582, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

112


Balogh, E. S. 2009. Vrahovia údajní: Maďarskí nacisti ozajstní. Dostupný z WWW: http://www.jetotak.sk/europa/vrahovia-udajni-madarski-nacisti-ozajstni, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Barkai, R. 2008. A Magyar Nemzeti Arcvonal nevü szervezet elítéli a szlovák zászló elégetését! Dostupný z WWW: http://barikad.hu/node/20134, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Bartosz, J., Prokop, D. 2008. VIDEO: Maďarští radikálové blokovali slovenské hraniční přechody. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/video-madarsti-radikalove-blokovalislovenske-hranicni-prechody-pyj-/zahranicni.asp?c=A081110_071138_zahranicni_lf, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Batory, A. 2010. Europe and the Hungarian parliamentary elections of April 2010. Election Briefing No 51. EPERN.

BBC 2006a. We lied to win, says Hungary PM. Dostupný z WWW: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/5354972.stm, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

BBC 2006b. Second night of Budapest violence. Dostupný z WWW: http://news.bbc.co.uk/2/hi/5362192.stm, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

BBC 2006c. Budapest police deny brutality. Dostupný z WWW: http://news.bbc.co.uk/2/hi/europe/6080188.stm, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Beer, A. 2009. Europa im Visier der Rechtsextremen. Dostupný z WWW: http://www.angelika-

113

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz beer.de/stepone/data/downloads/3f/00/00/Europa_im_Visier_der_Rechtsextremen.pdf, ověřeno ke dni 10. května 2009.

Bélaiová, A., Mareš, M. 2009. Imigrace jako ultrapravicové téma ve volbách do Evropského parlamentu. Dostupný z WWW: http://www.migraceonline.cz/e-knihovna/? x=2202398, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Blood and Honour Hungary. Dostupný z WWW: http://bloodandhonour.hu/, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010

Bognár, J. 1995. Beszélgetés Szabó Alberttel, a Magyar Népjóléti Szövetség vezetöjével 1995-ben. Dostupný z WWW: http://www.szekelysziget.ro/2010/10/15/beszelgetes-szaboalberttel-magyar-nepjoleti-szovetseg-vezetojevel-1995-ben, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Brandejská, A. 2008. Slovenská policie zadržela 28 maďarských extremistů. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/slovenska-policie-zadrzela-28-madarskych-extremistufy6-/zahranicni.asp?c=A081108_195525_zahranicni_abr, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Caboodle.hu 2009. Skinheads battle Roma at festival near Budapest. Dostupný z WWW: http://www.caboodle.hu/nc/news/news_archive/single_page/article/11/skinheads_ba/? cHash=17e3f9ec14, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Csurka, I. 2005. A rend programja, a MIÉP szándékai, céljai, javaslatai. Dostupný z WWW: http://www.miep.hu/index.php?option=com_content&view=article&id=46&Itemid=55, ověřeno ke dni 20. 10. 2010.

114

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Ct24.cz 2009. Soud v Budapešti rozpustil extremistickou Maďarskou gardu. Dostupný z WWW: http://www.ct24.cz/svet/39300-soud-v-budapesti-rozpustil-extremistickoumadarskou-gardu/, ověřeno ke dni 10. května 2009.

ČTK 2009. Maďarští extremisté chtějí zrušení Benešových dekretů. Dostupný z WWW: http://www.tyden.cz/rubriky/zahranici/evropa/madarsti-extremiste-chteji-zrusenibenesovych-dekretu_124535.html, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Danielová: Rasismus a xenofobie v Maďarsku. Dostupný z WWW: http://aa.ecn.cz/img_upload/9e9f2072be82f3d69e3265f41fe9f28e/Microsoft_Word___xeno fobie_v_Ma_arsku03.pdf, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

De Santis, G. 2010. AENM continues to grow and spread across Europe. Dostupný z WWW: http://thebritishresistance.co.uk/aenm/350-aenm-continues-to-grow-and-spreadacross-europe, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Dowling, S. 2007. Neo-Fascist Magyar Garda Is 'Hungary's Shame'. Dostupný z WWW: http://www.spiegel.de/international/germany/0,1518,502184,00.html, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Drábek, I. 2009. Jobbik hrá prvú ligu. Zatial´v hádzanej. Dostupný z WWW: http://security.sk.cx/?q=node/2690, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Eubusiness.com 2009. Far- right European parties forge alliance. Dostupný z WWW: http://www.eubusiness.com/news-eu/politics-parties.13f, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

European Election Database: Hungary. European Election Database. Dostupný z WWW: http://www.nsd.uib.no/european_election_database/country/hungary/, ověřeno ke dni

115

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz 2. listopadu 2010.

Euroskop.cz 2009. Nejvyšší soud potvrdil zákaz extremistické Maďarské gardy. Dostupný z WWW: http://www.euroskop.cz/38/14843/clanek/nejvyssi-soud-potvrdil-zakazextremisticke-madarske-gardy, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Förster, J. 2008. Oheň a výhružky = Mr. Gay Europe? Dostupný z WWW: http://www.colourplanet.cz/52233-ohen-a-vyhruzky-mr-gay-europe, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Gimes, G., Juhász, A., Kiss, K., Krekó, P., Somogyi, Z. 2008. Prejudice and the Extreme Right in Hungary, 2008. A Situation Report with Recommendation. Political Capital. Policy Research & Consulting Institute. Magyar Antirasszista Alapítvány. Dostupný z WWW: http://www.security-society.org/?q=system/files/Policies_and_Prejudices.pdf, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Gyakori kérdések és válaszok. Dostupný z WWW: http://magyargarda.hu/gyik, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Hungarianambiance.com 2010. New recruits of „Nemzeti Őrsereg“ (National Protection Force) swore in in the Down of Szabolcs. Dostupný z WWW: http://www.hungarianambiance.com/2010/10/new-recruits-of-nemzeti-orsereg.html, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Hvg.hu 2004. A Magyar Érdek Pártja is kapott olajpénzt Szaddámtól. Dostupný z WWW: http://hvg.hu/itthon/000000000052AF1E, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

HVIM. Hatvannégy Vármegye Ifjúsági Mozgalom. Dostupný z WWW: http://www.hvim.hu/,

116

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

HVIM 2010. A mozgalomról. Dostupný z WWW: http://www.hvim.hu/mozgalomrol, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Idnes.cz 2006a. Lhali jsme a nic nedělali, pobouřil Maďary premiér. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/lhali-jsme-a-nic-nedelali-pobouril-madary-premierfbc-/zahranicni.asp?c=A060918_112144_zahranicni_miz, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Idnes.cz 2006b. Premiérovy výroky hasila v ulicích Budapešti děla. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/premierovy-vyroky-hasila-v-ulicich-budapesti-vodni-delapkg/zahranicni.asp?c=A060919_072958_domaci_sfo, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Idnes.cz 2006c. Oslavy výročí v Budapešti provázejí boje v ulicích. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/oslavy-vyroci-v-budapesti-provazeji-boje-v-ulicichf8w-/zahranicni.asp?c=A061023_173158_zahranicni_pei, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Idnes.cz 2006d. Maďarští demonstranti se zabarikádovali na mostě. Dostupný z WWW: http://zpravy.idnes.cz/madarsti-demonstranti-se-zabarikadovali-na-mostef74-/zahranicni.asp?c=A061024_114951_zahranicni_tha, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Index.hu 2006a. Tüntetések, tévéfoglalások percröl percre. Dostupný z WWW: http://index.hu/belfold/tuntet0917/?p=0, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Index.hu 2006b. Lányai elit verte halálra a gázolót. Dostupný z WWW:

117

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz http://index.hu/bulvar/olaszl1016k/, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Jobbik 2006. Alapító Nyilatkozat. Dostupný z WWW: http://jobbik.hu/rovatok/partunkrol/alapito_nyilatkozat, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Jobbik 2009. Magyarország a Magyaroké! A Jobbik programja a magyar érdék védelmében, a Nemzetek Europája megteremtéséért. Dostupný z WWW: http://jobbik.hu/sites/jobbik.hu/down/Jobbik-program2009EP.pdf, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Jobbik 2010. Radical Change. A guide to Jobbik’s parliamentary electoral manifesto for national self-determination and social justice. Dostpuný z WWW: http://jobbik.com/temp/Jobbik-RADICALCHANGE2010.pdf, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Jobbik 2010b. Roma killings suspens linked to security services. Dostupný z WWW: http://www.jobbik.com/hungary/3188.html, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Madzin, T. 2008. Köszönö levél Ongáról. Dostupný z WWW: http://magyargarda.hu/node/2121, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Maďarské radikálne subjekty sa dohodli na spolupráci. Dostupný z WWW: http://security.sk.cx/?q=node/2431, ověřeno ke dni 11. listopadu 2010.

Magyar Gárda hivatalos honlapja. Dostupný z WWW: http://magyargarda.hu, ověřeno ke dni 10. května 2009.

Magyar Gárda 2008. Becsületkódex. Dostupný z WWW:

118

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz http://magyargarda.hu/becsuletkodex, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Magyar Nemzeti Arcvonal. Kódex. Dostupný z WWW: http://mnakiadvanyok.freeoda.com/kodex.htm, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Németh, K., Kürti, B. 2010. Vytvorili sme novú trhlinu na štíte nepriatel´a v Komárne. Dostupný z WWW: http://www.jovonk.info/2010/10/13/vytvorili-sme-novu-trhlinu-na-stitenepriatela-v-komarne, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Nemzeti Front. Dostupný z WWW: http://nemzetifront.ning.com/, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Nemzeti Őrsereg. Dostupný z WWW: http://nemzetiorsereg.ucoz.com/, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Nbh.hu - Nemzetbiztonsági Hivatal. Évkonyv. Dostupný z WWW: http://www.nbh.hu/oldpage/bmenu7.htm, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Nemzeti Őrsereg alakuló honlapja. Dostupný z WWW: http://nemzetiorsereg.extra.hu/, ověřeno ke dni 10. května 2009.

Nemzeti Örsereg kaposvári vitéz Reichard Béla nv. alegység honlapja. Dostupný z WWW: http://orseregsomogy.extra.hu/news.php, ověřeno ke dni 10. května 2009.

Novák, M. 2009a. Hluboká krize se v Maďarsku obrací proti Židům a Romům. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=630711, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

119

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Novák, M. 2009b. Vrahem maďarských Romů je zřejmě profesionální voják. Dostupný z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=645856, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

NPI 2009. European nationalist parties form alliance. Dostupný z WWW: http://www.nationalpolicyinstitute.org/2009/10/27/european-nationalist-parties-formalliance/, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Phillips, L. 2009. Jobbik, BNP move to form pan-European far-right alliance. Dostupný z WWW: http://euobserver.com/9/28888, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Pravda.sk 2007. Maďarská garda zmenila po varovaní stanovy. Dostupný z WWW: http://spravy.pravda.sk/madarska-garda-zmenila-po-varovani-stanovy-fkd-/sk_svet.asp? c=A071016_173927_sk_svet_p29, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Radikális Változás. A Jobbik országgyülési választási programja a nemzeti önrendelkezésért és a társadalmi igazságosságért. Dostupný z WWW: http://jobbik.hu/sites/jobbik.hu/down/Jobbik-program2010OGY.pdf, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Security and Society 2009. Maďarskí skíni dobili rómského chlapca a tehotnú ženu. Dostupný z WWW: http://security.sk.cx/?q=node/2576, ověřeno ke dni 11. listopadu 2010.

TASR 2009. Hnutie 64 žúp demonstruje proti zadržiavaniu Györgya Budaházyho. Dostupný z WWW: http://security.sk.cx/?q=node/2517, ověřeno ke dni 11. listopadu 2010.

TASR 2010. Počet gardistov v Maďarsku významne klesol. Dostupný z WWW: http://security.sk.cx/?q=node/3320, ověřeno ke dni 1. prosince 2010.

120


The Nizkor Project. The Skinhead International: Hungary. Dostupný z WWW: http://www.nizkor.org/hweb/orgs/american/adl/skinhead-international/skins-hungary.html, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Vasnepe.hu 2010. Romagyilkosságok: benyújtotta a vádiratot a bíróságra a Pest Megyei Föügyészség. Dostupný z WWW: http://www.vasnepe.hu/fokuszban/20100908_romagyilkossagok_vadirat, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Vilček, I. 2008. VIDEO: Maďarská garda blokovala přechody se Slovenskem. Dostupný z WWW: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/153974-video-madarska-gardablokovala-prechody-se-slovenskem.html, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

Vlada.cz 2009. Frakce v Evropském parlamentu po volbách v roce 2009. Útvar ministra pro evropské záležitosti, odbor koncepcí a analýz. Dostupný z WWW: http://www.vlada.cz/assets/evropske-zalezitosti/evropske-politiky/Frakce-v-EP-po-volbach2009.pdf, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

von Ahn, T. 2007. Democracy or street? Fragile stability in Hungary. Dostupný z WWW: http://www.eurozine.com/articles/2007-05-07-vonahn-en.html, ověřeno ke dni 10. listopadu 2010.

Výsledky evropských voleb v roce 2009. Maďarsko. Dostupný z WWW: http://www.europarl.europa.eu/parliament/archive/elections2009/cs/hungary_cs.html, ověřeno ke dni 2. listopadu 2010.

121


Müller, Zdeněk (2010): Islám a islamismus. Praha: Academia, 260 s., ISBN 978-80-200-1818-2 Autor: Petra Balážová Email: [email protected]

V první polovině roku 2010 vydalo nakladatelství Academia ve své edici Novověk zajímavý titul s názvem Islám a Islamismus, který nabízí netradiční pohled na dilema náboženství a politiky arabského světa odrážející se na společenském i politickém dění světa západního. Kořeny hrozeb vycházejících z oblasti Blízkého a Středního východu i vlastní filosofii celé islámské společnosti hledá ve své další knižní publikaci známý religionista, historik a arabista, ve Francii žijící pan Zdeněk Müller. Jeho text je do značné míry obohacen o okamžiky, které vedly k postavení muslimů vůči západní křesťanské společnosti již dávno v minulosti a jejichž vnímání západního světa se v pozdější době rozdělilo na dva názorové protiklady uvnitř celé rozsáhlé islámské oblasti. Setkáváme se zde s podrobnou komparací těchto dvou odlišných světů ať už z politického či náboženského hlediska, aniž by si autor kladl ambice zasahovat do každého oboru v hlubších úvahách. Vychází ze současné problematiky a jejího přímého vlivu na západní společnost. Historické okamžiky jsou zde transformovány do aktuálního dění, novodobého myšlení a oprávněných obav obou stran z opoziční politické i náboženské kultury. Text zahrnuje jednotlivé faktory rozvoje věřící společnosti po staletí formované válečnými porážkami a znovu obnovou celé její arabské oblasti. Není překvapující, že vlastní kořeny autor hledá a nachází již v předislámské době, dále v období života hlavního proroka Mohammeda, který islám sám prosadil a položil tak základy filosofického myšlení muslimů i ucelenou koncepci islámského práva. To bylo nadále po staletí upravováno dle aktuálních potřeb společnosti v té či oné době, přičemž 122

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vlivem regionů a názorových křižovatek má v současné době několik podob. Tento fakt je jedním ze zásadních důvodů k rozporům uvnitř muslimské obce samotné. V textu jsou dále zahrnuta islámská dilemata, jako jsou ideální chálífát versus hierarchie mocenských a majetkových hodnot rozvíjející se společnosti, nebo domácí tradice versus proces nazývaný modernizace. Logicky v těchto bodech vznikají další po staletí přetrvávající konfrontace mezi ortodoxní společností podporující islámské zákony nekompromisní vůči postupujícím změnám politického systému na straně jedné a moderně vyhlížejícího ovšem absolutistického vladařství podporujících muslimů na straně druhé. Současně jak první skupina, tak druhá shledávají ideové konflikty ještě ve svých vlastních řadách. Celá oblast Blízkého a Středního východu i její kmenové rozdělení tak způsobují názorová tření přecházející v dlouhodobou nejednotnost, což islámu rovněž na autoritě nepřidává. Také proces modernizace neprobíhá pouze na politické a společenské úrovni. Reformy v těchto sférách autor doplňuje i o informace k rozvoji knihtisku v oblasti, na což nutně navazovala potřeba výuky evropských jazyků, prosazení novinařiny, rozhlasových a televizních médií a v neposlední řadě i obecného práva nemající kořeny ve svatém písmu. Ve všech těchto na sebe navazujících změnách autor shledává nevyhnutelnost přeměny muslimské společnosti a tím i prohlubujících se konfliktů mezi dvěma směry, jimiž se muslimský svět ubírá. Stále rozšiřující se ideologie, které se Müller v knize věnuje, je Islamismus. Na základě jednostranných ideových názorů muslimů silně motivovaných tradicí a zároveň potřeby strukturalizace dané oblasti tak vychází nábožensko-politický směr, zaměřený na pospolitost islámského světa a jeho řízení po staletí dodržovanou ideologií. Cílem tohoto směru pak není pouze sjednocení islámských zemí, nýbrž sjednocení všech muslimů světa a rozšíření řad pro toto ideologické myšlení. Dle autorových slov představuje program islamismu náhradu modernizačního nacionalistického sekularismu. Je zde popsán koncept ideologie ve vztahu k militarizaci, kterou ve své vlastní podstatě odmítá. Ne tak neprofesionální ozbrojené síly vedené islamisty usilující o všeobecný džihád.

123

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Čtenáři se tak nabízí prostor pro nové otázky a odpovědi vycházející z obav západní společnosti. Naproti tomuto směru je tu zmíněna řada svobody chtivých obyvatel této oblasti i kritiků ze západní společnosti, kteří zde jsou zařazeni do skupiny antiislamismu. Do této neopominutelné opozice autor řadí kromě etnických menšin utlačovaných islamismem (např. alžírští Kabylové, iráčtí Kurdové, afghánští Tádžikové) také menšinová náboženská seskupení v islámských zemích, dále nacionalisty, bývalé baasisty, kemalisty, ale také vojáky i některé ženy- feministky. Text je čtivý, obsahuje množství filosofických otázek a současně historických fakt. Přináší hodnotné informace jak pro odbornou sféru zabývající se tímto stále aktuálním tématem, tak pro širokou veřejnost cítící potřebu zorientovat se v politicko – náboženské kultuře rozsáhlé muslimské společnosti a jejím vlastním vnímáním světa. Kniha je rozdělena do devíti kapitol. Ty pak jsou dále rozděleny do jednotlivých krátkých na sebe nenavazujících podkapitol dobře podtrhujících hlavní téma. Kapitola první poskytuje určitou úvahu nad pravdivostí dokumentované historie ve všeobecném obsahu. Autor zde popisuje různé typy falsifikace historie, ať už vědomé či nevědomé. Zabývá se tu variantou sepisování historie, kde uvádí nevyhnutelnost mnohdy značného zkreslení zaznamenaných dějin, která je často pro nedostatek dochovaných důkazů skutečně nemožná. Dále zde poukazuje na mnohé nepravdivosti v dokumentárních filmech či studijních materiálech, kdy si jejich autor nemusí zajistit dostatek podkladů pro danou problematiku. Zájemce o historii se rovněž setkává s vědomým zkreslením určitého časového úseku. To je pak dáno zákonodárnou mocí cíleně upravujícími zákony vedoucími k jednosměrnému přehledu v dějinách či zastrašováním společnosti médii, kde nelze opominout jejich často podceňovaná nebo nadměrně přeceňovaná varování. Ke každému typu zkreslení historie je v průběhu textu přidán příklad. Vliv těchto skutečností na muslimskou společnost je nepopiratelný a značný. Nabízí tak základ pro ideologické myšlení šířící se mezi věřícími a utvrzující je v náboženském

124

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz přesvědčení, přičemž ukrývá politické ambice vyšších pozic té či oné země. V následující kapitole se Müller pokouší popsat základní prvky islamismu s jeho ucelenou politickou koncepcí a islámem v pozadí, který v určitých bodech dle autora kopíruje myšlenku trockistů, bolševiků a maoistů své doby. Snaží se nalézt odpovědi na vznik současných konfliktů mezi odlišnými islámskými názory tradicionalistů a modernizátorů, i jejich společných konfrontacích s okolním věřícím či nevěřícím světem v minulosti samotné. Jsou zde rozebrány jednotlivé historické okamžiky zraňující i obnovující islámský systém počínající posledním rozmachem islámu v 17. století (je zde popsán Osmanský sultanát, na druhé straně Mughalská říše ovládající Indickou oblast a nakonec také Iránská Safíjovská říše) a pokračující velkou krizí celého kulturního komplexu způsobenou především španělskou expanzí do Východního bloku muslimské společnosti. Dále je v tomto úseku knihy popsána kolonizace oblasti od počátku 19. stol, kdy se velké části arabského světa zmocnila Francie a nadále počínající podřazenost muslimské společnosti Rusku, Španělsku, Nizozemsku a dalším státům Evropy i Asie. Její nekompromisní dopad na kulturu, která následně více či méně postrádá své tradice, hrdost, do značné míry i víru, a jež se logicky stává nestabilní, je zřejmý. Znovuzrození islámu autor dává do kontextu se světovou globalizací, proti níž se staví stoupenci islamismu, navzdory vědomí nutnosti spolupráce s vyspělými mocnostmi západního světa. Zde také vzniká potřeba fungujících fundamentalistických hnutí jako krok pro návrat muslimské autority. Autor neopomíjí ani podstatné historické okamžiky postupně znovu nabývané nezávislosti jednotlivých arabských zemí v průběhu 20. stol. Mezi poslední kritické zásadní události Blízkého a Středního východu je zde popsán historický mezník, v němž jako hlavní postava figuruje Saddám Husajn, který se po válce proti Iránu během osmdesátých let minulého století násilně obrátil proti svému spojenci v této válce, Kuvajtu. Nechybí ani následující události zahrnující dočasný smír mezi Palestinou a Izraelem či počátky hnutí Al-Káida a jejím proniknutím do celosvětového podvědomí v září roku 2001 útokem na WTC v New Yorku a Pentagon ve Washingtonu… Navazující kapitola se zabývá dilematem představ o politicko - náboženském ideálu

125

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz vedení chálífátu versus reálné pojetí vlastní moci a následné pyramidální struktury státu. Současně na základě zhroucení představ o ideálním vedení státu zde dochází k přijetí evropských novot, využití vědeckých poznatků a vojenských zkušeností. V neposlední řadě zde dochází i k soustavnému přijímání zbrojového vybavení využívané pro ideologické potřeby, čímž nutně dochází ke komunikaci se západním světem a ovlivnění politické funkčnosti chálífátu. Autor se dále odvolává na tehdejší evidentní nutnost mocenského rozdělení říše, majetkového uspořádání a tím znevážení rovnosti celé společnosti muslimů, což je v rozporu s tradičním islámským myšlením. Stěžejním tématem jsou tedy dilemata „rozum proti víře“, „majetek a moc proti víře“, „Platón ve srovnání s al-Fárábím“, dále tři hlavní političtí teoretici v této oblasti ( AlMáwardí, Abú Hamíd al-Ghazzálí a Ibn Tajmíja) a nakonec také tři typy politických postojů při oddělení reálné a ideální moci napomáhající hledání rovnováhy rozdělené společnosti. V páté části knihy se autor zaměřuje blíže na modernizaci islámské kultury. Jako prvního reformátora v tomto směru uvádí generála Mustafa Kemala z Turecka zvaného Atatürk, jež se později stal prezidentem rozvíjejícího se prvního sekulárního státu oblasti Blízkého i Středního východu. Je zde zmíněno první hnutí bojující za svobodu a pospolitost islámských zemí, tzv.kemalistické, které svými prvotními bojovnými postoji lze přirovnat k současným politicko - náboženským hnutím podporujícím ozbrojený džihád. V novodobém myšlení muslimů uznávajících pouze tradiční způsob života nadále udržovaný v celé islámské oblasti se pak odráží prohlubující se negativní vnímání vůči západu a modernizaci. Bylo zcela na místě otevřít zde diskuzi se zásadním paradoxem, totiž o emigraci muslimů do různých států Evropy i Ameriky, a to navzdory svým tradicím a víře. Následující část textu pokrývá historické okamžiky Osmanské říše obsazující Evropu formou džihádu. Autor se zde podrobněji zabývá jednotlivými útoky na Evropu od 7. stol Araby, jejichž potřeba šířit islám jako jedinou správnou cestu životem způsobila rozruch a pádné obavy tehdejšího křesťanského kontinentu. Rovněž na tomto místě není opomíjen džihád Tatarů a Turků navazujících na své arabské předky. Období počínající 18. stol. je zde popsáno ze stránky postupné kolonizace jednotlivých osmanských sultanátů. Tato

126

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz forma šíření islámu je v tomto období částečně paralyzována, aby se v 50. letech 20. stol. znovu dostala do rukou muslimů z oblastí znovu získané nezávislosti. V této části textu jsou zmíněny první náznaky křesťanů hovořících o džihádu a odpovídajících formou ofenzivy. Komparace těchto dvou náboženských směrů a oboustranných protiútoků naskýtá pohled na jejich rozdílné motivace a přístupy k „dobývání“ věřících, prochází pak historií až do současnosti, v níž se autor zabývá podstatou života muslimů v západním světě, pokládá si otázky o jejich zapojení do evropské společnosti a moderního světa, který je dosud většině arabských oblastí ortodoxní vírou zapovězen. V této kapitole autor také poukazuje na možnost využití muslimských obyvatel žijících na západě pro fundamentalistická hnutí. Další část knihy se zabývá měnícími se účely cestování do islámských zemí v průběhu dějin a uvádí jeho náboženské podněty ve formě poutí věřících na svatá místa. Zmiňuje povinnou muslimskou pouť do Mekky a Medína, ale i další menší poutě k významným místům islámské víry. Naproti tomuto faktu stojí ne až tak tradiční poutě křesťanských a židovských Evropanů do Jeruzaléma. Dále text poukazuje na misionářskou činnost především křesťanské obce na muslimském území, v opačném směru fungující pouze ve formě džihádu ať už osobního či ozbrojeného. V rámci znovuobnovujících bojů mezi značně rozdílnými společnostmi dochází k výměnám zajatců. Rovněž ti, i když ne vlastní vůlí, se tak stávají cestovateli v nepřátelské oblasti. Značnou migraci dále podporují obchodníci, a to v neposlední řadě i pro obchod s otroky, což je v některých oblastech muslimského světa stále ještě aktuální problematika. Trend cestování je doplňován dostupností internetu, kde si každý zájemce o danou oblast najde své informace a navíc v jazyce běžně dostupném, takže kromě všudypřítomného nebezpečí i jazyková bariéra je tímto odbourávána. V posledních dvou kapitolách se pak autor zabývá dvěma státními celky. Je zcela na místě zde zmínit pro jejich výjimečnost a odlišnost od okolního muslimského světa ať už šiítskou vírou či značnou demokratizací obou oblastí. Prvním z nich, jemuž Müller věnuje značnou pozornost, je Írán, který je představován především v historickém politickém

127

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz kontextu. Autor zde popisuje jeho kmenová oblastní rozložení, poukazuje na poměr náboženské a politické moci v zemi, a stejně tak na základní kulturní či jazykové rozdíly. Pozornost také věnuje osobnosti prezidenta Ahmadínežáda zvoleného v roce 2005. Především jeho nápadné přiblížení se stalinovskému nebo hitlerovskému modelu vzhledem k jeho aktivní účasti při plánování vraždy kurdského vůdce Ghassemla či podporou aktivit teroristické sítě brigády al-kuds v Buenos Aires. Zvláštní pozornost si vyžaduje úsek věnující se autorovým spekulacím o možném vývoji aktuálních mezinárodních vztahů Íránu s okolními i vzdálenými africkými, především muslimskými, zeměmi, jež se tak trochu vymyká celému dosavadnímu textu. Nepochybně by si tyto spekulace zasloužily mnohem více pozornosti, pro kterou již v této knize není prostor. Snad jen z tohoto důvodu se autor o možném vývoji politické moci Íránu pouze částečně zmiňuje, rozhodně však nelze opominout jeho značnou povědomost o celkové současné problematice dané oblasti. Druhou zemí, jíž se zde autor zabývá, je Turecko, které se pokouší o vstup do EU navzdory svému sekularistickému systému, vlastnímu přijetí modernizace a nepřehlédnutelným vzájemným konfliktům tradicionalistů s modernisty. Hned po úvodu do nábožensko-politické problematiky Turecka je text zaměřen na jeho komparaci s Íránem. Ať už jde o historické momenty, v nichž oba státy figurovaly, či jejich velmi blízký kulturní rozsah. Vzájemný vztah podtrhuje i migrace tureckých obyvatel do Íránu a naopak. Naproti tomu stojí rozdíly těchto muslimských oblastí, např. množství kulturních a turistických center v Turecku versus jediné rozsáhlé centrum Íránu, oblastní trojúhelník mezi Isfahánem, Komem a Teheránem. Podrobněji se pak Müller zabývá otázkou domácího politického kemalistického směru podporujícího etatistickou a sekulární identitu. Zahrnuje též postavení Kurdů jako kulturní i politické menšiny oblasti, kteří do značné míry ovlivňují politické dění oblasti svou komunismu a tradicionalismu věrnou ideologií. Vedle vztahu kurdských vůdců k Rudé armádě či Stalinovi v první polovině 20.stol, případně jejich snažení dosáhnout své autonomie ve druhé polovině 20. stol., zde autor poskytuje zásadní srovnání kurdských

128

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz oblastí (Turecko, Írán, Irák). Současný problém těchto kmenů a jejich politických ambicí shledává autor v pouze desetiprocentní hranici potřebné pro vstup strany do tureckého parlamentu, která nebyla dosud politickými menšinovými stranami překonána. Prosazení jednotlivců z kurdských řad v politice je naopak autoritami i společností často přehlíženo. V závěru svých úvah se autor věnuje blíže svým osobním názorům vytvářejícím otevřenou diskusi nad stále se rozšiřující muslimskou kulturou v Evropě i jinde po světě. Je samozřejmostí na tomto místě uvést rovněž otázku českých muslimů snažících se prosazovat své kulturní a náboženské zájmy v centru české většinové nevěřící společnosti. Lze se zamyslet i nad naivitou západní společnosti, které autor přikládá podstatný význam a varuje tak před přílišnou ohleduplností k nové „neznámé“ kultuře. Kniha je tedy netradičním pohledem na islám a islamismus, hledajícím kořeny v jeho méně známé historii. Jistě nikoho nepřekvapí nápadná podobnost archaických záznamů se záznamy současnosti. Je zcela hodnotné na místě uvažovat nad otázkami, které z textu plynou, z nichž je třeba vycházet při pokusu o pochopení muslimské kultury, a se kterou se chtě nechtě s narůstajícími počty věřících z arabských zemí budeme v Evropě i jinde po světě nadále a čím dál více setkávat. Čtenář se tak snadno dostane do reálných představ počátku vzniku filosofie pro fundamentalistická hnutí a nahlédne do přetrvávajícího tradičního myšlení stále vzdorujícího novodobé pokrokovosti. Tato zjištění tak vedou k otázkám, jež je nutné brát v úvahu při nevyhnutelném kontaktu s oběma skupinami v centru muslimského světa. Rovněž bylo vhodné do tohoto textu zařadit popis procesu modernizace jako nástroje pro vytváření politických koncepcí využívajících ozbrojený džihád. Publikace nabízí čtenáři přehledný soupis dějin Blízkého a Středního východu a zaměřuje se na zásadní události, jež se zasadily o nerovnoměrné postavení islámských zemí vůči okolnímu světu.

129


Mikulčíková, Adriana (2010): Pravicový extrémizmus v Spolkovej republike Nemecko. Príčiny, podoby, prejavy. Banská Bystrica: Fakulta politických vied a medzinárodných vzťahov UMB, 154 s., ISBN 978-80-8083941-3. Autor: Vladimír Naxera Email: [email protected]

Pravicový extremismus v evropských zemích není novým jevem. Země kontinentu jsou s tímto problémem konfrontovány po dlouhou dobu. V posledních desetiletích a v mnohých případech v posledních letech dochází v některých evropských zemích (včetně západoevropských států s dlouhou demokratickou tradicí) k posilování pravicově extremistických pozic. V některých zemích roste násilí páchané na imigrantech a menšinách, které bývá připisováno krajně pravicovým skupinám, roste také podpora politických stran, které bývají řazeny ke krajní pravici a v některých případech (třeba v Rakousku nebo Švýcarsku) se tyto strany dostávají s velikými procentními zisky do parlamentů. Jednou ze zemí, kde v posledních letech dochází k nárůstu násilných akcí páchaných sympatizanty krajní pravice (zejména na cizincích a příslušnících menšin), je Spolková republika Německo. Tedy země, která díky historickým okolnostem a zejména souvislostem spojeným s nacistickým režimem a výsledkem druhé světové války prodělala ve druhé polovině minulého století specifický politický vývoj a svoji politiku postavila na ochraně demokracie a lidských a občanských práv. Tyto principy jsou dobře rozpoznatelné již z prvního článku Základního zákona, který jako zcela první princip německé ústavy zmiňuje ochranu lidské důstojnosti a práv.

130

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz Nejen nacistický režim a principy zakotvené v poválečné ústavě představují specifický rámec pro politický extremismus v Německu. Další důležitou věcí je poválečné rozdělení země na dva státy, které se navíc řadily do různých mocenských bloků a byly diametrálně odlišné sociálním, politickým a ekonomickým systémem, který zvolily. Odlišnost systémů a odlišný proces denacifikace a vyrovnání se s minulostí měly za následek, že v obou částech probíhal proces formování krajní pravice rozdílným způsobem (z pochopitelných důvodů zejména v NDR probíhal proces značně odlišným způsobem od zbytku Evropy patřící do západního bloku). Tyto odlišnosti se projevily i ve vývoji po sjednocení Německa. A právě toto je jedno z hlavních specifik extrémní pravice v SRN. I přes odbornou přitažlivost tématu německé krajní pravice a přes geografickou blízkost, která může mít (nejen) pro Českou republiku i dopady například v praktické politice (například v podobě přeshraniční spolupráce krajně pravicových skupin), není extrémně pravicová scéna v SRN v českém nebo slovenském politicko-vědním diskurzu podrobována detailní dlouhodobé analýze. Novou publikaci Adriany Mikulčíkové, docentky na katedře politologie Fakulty politických věd a mezinárodních vztahů UMB v Banské Bystrici, proto nelze jinak než přivítat. Autorka touto prací navazuje na několik předchozích textů, které k danému tématu nebo jeho dílčím problémům publikovala v předešlých letech, čímž potvrzuje jistou kontinuitu ve svém výzkumu. Představovaná publikace se dle autorčiných slov „pokouší o komplexní vykreslení pravicového extremismu v současném Německu, jeho příčin, podob a projevů“ (s. 8). Vzhledem k nejasnosti samotných pojmů extremismus a pravicový extremismus, o jejichž definování a systematizování se pokoušelo veliké množství autorů, je na úvodu knihy zařazena teoretická část, která se snaží oba pojmy vyjasnit a představit autorčin pohled. Mikulčíková představuje vývoj konceptu extremismu od Aristotela až po současné autory, přičemž se mimo jiné snaží o vyjasnění diference mezi pojmy extremismus a radikalismus. Ve výkladu extremismu a pravicového extremismu se drží zejména tvorby německých autorů, kterými jsou například U. Backes a E. Jesse, jejichž koncepci extremismu

131

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz považuje Mikulčíková za jednu z nejucelenějších. Autoři vysvětlují extremismus v protikladu k demokracii na základě dvou rovin – demokratické a konstitucionální. Autorka publikace ovšem správně uvádí, že kromě svých příznivců má tato silně normativní teorie, která extremismus vymezuje jednoznačně negativním způsobem, i svoje četné odpůrce. Nepanuje-li shoda na vymezení extremismu, nepanuje tím spíše při vymezení jeho pravicové varianty. Mikulčíková uvádí mnoho pojmů jako neonacismus, neofašismus, pravicový populismus, pravicový fundamentalismus, pravicový radikalismus atd., které bývají často publicisty a veřejností využívány jako synonyma. Autorka následně rozebírá několik klasifikací, které se vztahují k definičním prvkům pravicového extremismu. Tato část (ostatně jako celá práce) je podložena studiem velkého množství relevantní literatury od předních (zejména německých) autorů zabývajících se pravicovým extremismem. Jelikož pravicový extremismus odráží jednak historicko-politický vývoj v zemi a zároveň aktuální situaci a společenské dění, začíná autorka druhou část výkladem historického kontextu vzniku německé krajní pravice. První historická kapitola se zabývá okolnostmi jejího úplného počátku v období od vzniku císařství až po konec druhé světové války. Vzhledem k existenci dostatečného množství literatury analyzující NSDAP, Hitlera, holocaust a nacistické Německo obecně, není tomuto tématu věnován nadměrný prostor, který je využit na analýzu poválečného vývoje. Vzhledem k již zmiňovanému rozdělení Německa po konci druhé světové války rozděluje autorka následnou analýzu na dvě části a v jednotlivých kapitolách zkoumá vývoj v SRN a NDR, přičemž se soustředí na odlišné procesy denacifikace a vyrovnání se s minulostí, odlišnou poválečnou strategii bývalých nacistů (v případě SRN například detailně zmiňuje první poválečné období, ve kterém bývalí členové NSDAP zakládali nové politické strany) atd. V případě NDR neměla extrémní pravice možnost organizovat se v oficiální rovině, a proto působila spíše jako subkultura sdružená kolem hudebních skupin, fotbalových klubů atd. Ačkoliv v NDR postupem času rostl počet trestných činů připisovaných příslušníkům krajní pravice (např. útoky na menšiny či příslušníky jiné subkultury), nebyla jim až do roku 1989 vládními představiteli věnována pozornost a

132

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz informace nebyly medializovány. Tento stav měl vliv na vývoj po roce 1990, kdy se v obou částech sjednoceného Německa nacházely svojí povahou poměrně odlišné krajně pravicové skupiny. A jak autorka uvádí, v současnosti stále ještě existují na území bývalé NDR skupiny krajní pravice především bez pevné organizační struktury. Vedle toho do východních zemí úspěšně expandovaly některé západoněmecké skupiny včetně politických stran. Vývoji po sjednocení Německa věnuje autorka nejvíce prostoru (téměř polovinu publikace). Autorka se správně neomezuje pouze na formální struktury a na ultrapravicové politické strany, ale analýze podrobuje také neformální vazby a skupiny včetně tzv. „Kamarádšaftů“, které začaly jako volné skupiny vznikat v reakci na zákazy některých krajně pravicových organizací. Je ovšem škoda, že neformálním strukturám a subkulturám není věnováno více prostoru. Kromě jednotlivých organizací jsou také analyzovány příčiny nárůstu podpory krajní pravice ve sjednoceném Německu. Z ultrapravicových politických stran je největší zřetel kladen na Národně demokratickou stranu Německa, v jejímž případě je podrobně analyzován její vývoj a proměny (a dále také na Republikány a Německou lidovou unii). Autorka si všímá také postoje státních orgánů (zejména soudů a policie) k těmto organizacím. A nejen státních organizací. V závěru textu uvádí, že pro úspěšný boj s krajní pravicí je třeba také zapojení organizací občanské společnosti. Analyzuje také ústavní ochranu demokracie a lidských práv. Celá publikace je zpracována na základě velice bohaté zdrojové základny, přičemž autorka využívá značné množství především původních německých prací od předních autorů, kteří extremismus zkoumají z normativního i empiricko-analytického pohledu. Kromě těchto sekundárních zdrojů je využito veliké množství primárních pramenů, zejména zákonných předpisů. Jen škoda, že autorka pro svoji analýzu (především politických stran) nevyužila více primárních zdrojů – například programatiky jednotlivých stran atd., jelikož tyto prameny představují bohatý podklad pro analytické zpracování. Celkově lze publikaci hodnotit jednoznačně kladně. Kniha, která je vhodně a

133

Rexter – Časopis pro výzkum radikalismu, extremismu a terorismu Vydání: 01/2011 | Více na www.rexter.cz přehledně strukturována a obsahuje mimo jiné značné množství statistických údajů využitelných pro další výzkum, je jednoznačným a inovativním přínosem k danému tématu v rámci slovenské a české politologie. Autorka splnila výše zmíněný cíl, který si stanovila v úvodu svojí práce. Knihu lze doporučit nejen studentům a odborníkům z oblasti politické vědy, ale i příbuzných sociálně vědních oborů, publicistům, žurnalistům, zaměstnancům státní správy a celé odborné veřejnosti, která má o danou problematiku zájem.

134

"$ % && % ' $ (% "%) "* +,&-. ,&- /0)1&23 4"0)&1&-/0)1&234"0)&1&%&251&0)1&* *6 0)&1&*$&768"0)&1&*$&9 %)41%&:$&1&831 %0)&1&- !"/+%&4;4" -<<<&&%-<<<&%&%-:44=/ >?>@ABBCB

2011

Recommend Documents