2011

Měsíčník Ministerstva va obrany Českéé republiky rep epubli ub u bli liky ky

2/2011

POTÁPĚČI POD LEDEM

53. mezinárodní vojenská pouť do Lurd

19.–23. května 2011

Duchovní služba AČR ve spolupráci s Vojenskými lázeňskými a rekreačními zařízeními zve vojáky z povolání a občanské zaměstnance resortu MO, případně i s jejich rodinnými příslušníky, k účasti na 53. mezinárodní vojenské pouti do Lurd ve Francii ve dnech 19. až 23. května 2011. Program pouti: 19. 5. 2011 – dopoledne odjezd autobusů s poutníky z Prahy 20. 5. 2011 – dopoledne příjezd do Lurd, ubytování v hotelu nebo stanovém táboře, večer oficiální zahájení pouti 21. 5. 2011 – dopoledne česká bohoslužba, odpoledne křížová cesta, požehnání nemocným, vystoupení vojenských hudeb, večer světelný průvod městem 22. 5. 2011 – mezinárodní mše svatá, odpoledne odjezd z Lurd 23. 5. 2011 – odpoledne příjezd do Prahy Žadatelem o účast na vojenské pouti může být pouze voják z povolání, občanský zaměstnanec resortu MO a až 2 členové jeho rodiny. Za rodinu vojáka z povolání a občanského zaměstnance se považují, mají-li trvalý pobyt na území státu a žijí-li s ním v domácnosti, jeho manželka (manžel) nebo družka (druh) a nezaopatřené děti, a to vlastní, osvojené nebo děti svěřené do pěstounské péče nebo výchovy. Za nezaopatřené dítě se považuje dítě vymezené v ustanovení § 11 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K družce (druhovi) se jako k osobě podle věty druhé přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou ve společné domácnosti nepřetržitě alespoň 3 měsíce a je-li přihlášena (přihlášen) na stejné adrese k trvalému pobytu. Ubytování je zajištěno v hotelu kategorie 2*, pro vojáky z povolání (bez rodinných příslušníků) a studenty vojenských škol také ve stanovém táboře francouzské armády. Ubytování v hotelu Orientační cena: 2 700 Kč za osobu Cena zahrnuje: dva noclehy ve dvoulůžkovém nebo třílůžkovém pokoji hotelu Duchesse Anne se snídaní autobusovou dopravu Praha–Lurdy–Praha komplexní cestovní pojištění účastnický poplatek – odznak účastníka 53. mezinárodní vojenské pouti Cena nezahrnuje: obědy a večeře Ubytování ve stanovém táboře Orientační cena: 570 Kč za osobu Cena zahrnuje: autobusovou dopravu Praha–Lurdy–Praha komplexní cestovní pojištění účastnický poplatek – odznak účastníka 53. mezinárodní vojenské pouti Cena nezahrnuje: stravování ve výši cca 35 EUR za osobu a pobyt – hradí každý ubytovaný na místě (povinný poplatek) Přihlášku a informace o účasti na 53. mezinárodní vojenské pouti do Lurd naleznete na webu Duchovní služby AČR, na adrese www.kaplani.army.cz/lurdy nebo si je můžete vyžádat u vojenských kaplanů. Řádně vyplněnou přihlášku odešlete nejpozději 1. 4. 2011 na adresu: Duchovní služba AČR, Vítězné nám. 5, 160 01 Praha 6. Vybraní účastníci budou vyrozuměni Duchovní službou AČR nejpozději do 15. 4. 2011.

OBSAH Potápěči pod ledem

.......................

2

Jeden z hlavních pilířů

4

Nemalá část aktivit českého provinčního a rekonstrukčního týmu v afghánském Lógaru je zaměřena na bezpečnostní projekty

Čtrnáctidenní výcvik příslušníků 15. ženijní brigády AČR se uskutečnil na zamrzlé vodní nádrži ve Špindlerově Mlýně

Nevynalézejme kolo

.....................

Rozhovor s vedoucím poradců ministra obrany Františkem Šulcem o připravované Bílé knize o obraně

Rok poté

Už neuslyším „Good morning, General“. Konečně! ...................... 8 Nabízíme názor štábního praporčíka Luďka Kolesy na narovnání hodností v AČR

Stabilizace armádní struktury .......................................... 10

...............

............................................

34

44

38

Ředitel Mnohonárodní centra pro koordinaci logistiky bilancuje první rok činnosti

Povoleno do zteče

..........................

40

Piloti 212. taktické letky se již čtvrtým rokem podílejí na výcviku předsunutých leteckých návodčích ve výcvikovém středisku AGOS

Ředitel odboru sekce personální Ing. Ivo Václavíček odpovídá na otázky týkající se nejen narovnání hodností

„Rakvičky a pecky“ 90letý vývoj a tradice ............................................ 12 Pohled do historie hodnostních sborů československé armády

Jiná doba, jiné postupy

...............

16

Rohovor s generálním sekretářem ministerstva obrany Janem Vylitou o racionalizaci resortního majetku

Týká se čtvrtiny armády

..............

19

Z jednání konference na téma speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací

Péče o novodobé válečné veterány ............................................ 20 Jednou z priorit ministerstva obrany je komplexní péče o příslušníky armády, kteří působili v zahraničních operacích

U Otoky se psala historie

............

22

Od první alianční operace, do které se zapojila Armáda ČR, uplynulo patnáct let

„Záchranka“ Líně

.........................

24

Lidský život visí mnohdy na vlásku, o jeho záchraně často rozhodují pouhé vteřiny

40 Havraní oči nad Lógarem

...........

44

Ve prospěch českého PRT působí i operátoři bezpilotního průzkumného prostředku Raven

Za málo peněz hodně jídla

.........

46

O tom, co bylo a co bude v resortu obrany s cateringovou formou stravování jsme hovořili s ředitelem pilotního projektu Martinem Petružálkem

Armádě věří dvě třetiny Čechů ................................................. 48 Armáda České republiky je po prezidentovi druhou nejdůvěryhodnější institucí v zemi

Létající záchranáři

........................

50

Historie polského vrtulníku W-3 Sokol

Jak hledá bomby vojenský pyrotechnik? Dívá se tam, kam by je dal sám .......................... 54 Výbušný systém může být uložen kdekoliv a nemusí k němu vždy vést červený nebo modrý drát

V + W ve sportovním

.....................

56

Povídání se dvěma úspěšnými sportovci z přáslavické posádky

Doktor s puškou v ruce

24

................

58

............................................

60

V závěru loňského roku nás navždy opustil vynikající voják, veterán a chirurg, brigádní generál Josef Hercz

Hledač ztracených osudů ................................................. 30

58

V novém filmu Mateje Mináče ožívají nové osudy českých dětí zachráněných Sirem Nicholalsem Wintonem

Military Englisch

Od maturity přímo do armády ........................................ 32

Nečekejte, až se léto zeptá

Mezi Wintonovy děti patří také Jiří Kafka, bývalý telegrafista a střelec bombardéru Liberator

Jazykový koutek ..........

62

Chystáte se na dovolenou? V novém katalogu Volarezy možná najdete místo k rekreaci

30

A spoj

.................................................

63

VÝCVIK

VÝCVIK

A report 2/2011

Potápěči pod ledem

2

Labská vodní nádrž ve Špindlerově mlýně se stala v polovině letošního ledna místem, kde se odehrával zdokonalovací výcvik potápěčů z útvarů 15. ženijní brigády Armády České republiky. Čtrnáctidenní cvičení se zde koná pravidelně vždy jedenkrát v roce. Letos se ho pod velením rotného Jiřího Spáčila z olomouckého ženijního praporu účastnilo 25 vojáků. Žabí muži, mezi nimiž je také jedna dívka, desátnice Jarmila Šištíková, procvičovali nejrůznější úkony a činnosti,

které jsou potřebné pro práci armádních potápěčů. „Voda má tři stupně, led místy čtyřicet centimetrů a maximální hloubka dosahuje sedmadvaceti metrů, ale tak hluboko nechodíme,“ prozradil o podmínkách zimního výcviku rotný Spáčil. Podle jeho vyjádření je zima pro potápěče mnohem lepší než letní vedra. Už proto, že se těžko zapotí a neproklínají těsný neopren. Navíc je v zimě pod ledovým krunýřem mnohem lepší viditelnost.

Text: Miroslav ŠINDELÁŘ Foto: Radko JANATA a rtn. Jiří SPÁČIL

BÍLÁ KNIHA

Nevynalézejme kolo Text: Martin KOLLER Foto: autor a archiv Františka Šulce

Kolem české Bílé knihy o obraně se v posledních měsících objevuje řada debat a mýtů. František Šulc, vedoucí poradců ministra obrany a koordinátor týmu, který na tomto dokumentu pracuje, nám pomohl ujasnit několik otázek.

A report 2/2011

„ Jsou vzorem české Bílé knihy zahraniční dokumenty, např. Bílé knihy vydané v Německu, Británii nebo bo nedávno na Novém Zélandu? andu? Jsou. Vycházíme ze zkušeností kolegů a spojenců. Tvoří vodítko a inspiraci a zároveň ároveň zapadají do kontextu naší spolupráce. Mnoho zemí, mí, například anglosaské, má velké zkušenosti s tvorbou koncepčních dokumentů a termín ermín „Bílá kniha“ je velice často používaný.

4

„ Využíváte při tvorbě Bílé knihy nejen zahraniční produkci, ale rovněž fondy ndy domácích odborných informačních pracovišť?? Může vzniknout problém ém z hlediska utajení? Čerpáme ze všech možných žných zdrojů. Debat se zúčastňuastňují zástupci z různých složek ozbrojených sil, samozřejmě zřejmě z Generálního štábu a další, ale i civilní zaměstnanci tnanci resortu a externí odborníci. orníci. Vycházíme z předchozích h koncepčních dokumentů, doktríny a strategie a zkušeností stí při jejich vzniku. Rozhodněě jsme nezačali u prázdného stolu. olu. Od počátku pracujeme ujeme s návrhy toho, co by see mělo objevit v Bílé knize, jako s otevřenými materiály. Jedná se o strategický dokument, ument, takže nejdeme do takových ových detailů, které by bylo nutné

utajovat. To však neznamená, že se nebavíme o citlivějších tématech. Mimochodem, pokud bychom šli do přílišných detailů, výsledná kniha by měla tisíc stránek. „ V rámci NATO se dlouhodobě diskutuje, zda do budoucna preferovat expediční operace, nebo obranu teritoria. Od toho se odvíjí celá koncepce výstavby a struktury armády a akvizice výzbroje. Předpokládáte velké změny, jestliže převáží koncepce obrany teritoria? Strategická koncepce NATO dává jasnou odpověď. Nemyslím si, že otázka stojí: „buď budeme bránit teritorium, nebo provádět expediční operace“. Jedná se o dvě věci, které spolu úzce souvisí. Misí se přeci neúčastníme proto, abychom ostatním ukazovali, že umíme působit v zahraničí. Například na Balkáně jsme zasahovali proto, že bylo třeba stabilizovat „podbřišek

Evropy“, což bylo jednoznačně v našem zájmu. V Afghánistánu zasahujeme proto, že z tohoto teritoria vychází hrozba euroamerické komunitě. Tím, že se účastníme operací v zahraničí, zároveň, pokud správně pracujeme s nabytými zkušenostmi, budujeme síly, které mohou být kdykoli použity k obraně teritoria České republiky, potažmo členských zemí NATO. Působení našich sil v Afghánistánu zvyšuje jejich kvalitu a schopnost kooperace se spojenci. Pokud bychom budovali pouze expediční síly, tak bychom museli nevyhnutelně dojít k závěru, že nám je třeba stíhací letectvo

nanic či že obrněné transportéry jsou také přepych. Raději bychom nakoupili transportní letadla a síly bychom budovali a vyzbrojovali pouze s ohledem na působení v zahraničí. To se ovšem neděje. „ S otázkou obrany se pojí potřeba vycvičených záloh a výzbroje pro ně. V průběhu 15 let bude vycvičených záložáků minimum, a bez výzbroje. Jaké předpokládáte řešení? Všechny nápady nejsou ještě zcela prodiskutované, takže nechci zacházet do detailů. Každopádně musíme vycházet z reality. Například je jasné, že rezervoár, ze kterého

budeme moci do budoucna čerpat, se snižuje, a to jak lidský, tak materiální. Proto je třeba nezbytné podporovat projekt aktivních záloh tak, abychom měli připravenou zálohu pro případ nutnosti posílení ozbrojených sil. „ Předpokládáte, že Bílá kniha bude v souladu se strategickými dokumenty NATO a členských zemí Aliance? To je základní východisko. Nepřicházíme s něčím, co by dosavadní předpoklady obracelo naruby, spíše doplňujeme, přehodnocujeme a podobně. To se týká například politicko-vojenských ambicí – ty byly vytyčeny v předchozích dokumentech a my se k nim hlásíme, nechceme je snižovat, ale naopak pomoci jejich naplnění. Na mojí pracovní nástěnce, která je jakýmsi plánem Bílé knihy, je motto: Nevynalézejme kolo. To neznamená, že nepřijdeme s novými nápady, v týmu je množství dobrých myšlenek a zároveň máme i zahraniční zkušenosti, ale bylo by obrovskou chybou snažit se vytvořit něco zcela nového. Ostatně nemáme na to ani časový prostor. U tabule na hranicích Iráku, kde příslušníci amerického námořnictva vítají v březnu 2003 přicházející a přejí hezký den.

Ke stávajícímu základu tedy přidáváme nové myšlenky – to se týká třeba principů kariérního řádu, respektive obecně systému řízení kariér a tak dále. Nežijeme ve vzduchoprázdnu, na cosi navazujeme, máme nějakou zkušenost, určitá spojenectví a partnery. V Bílé knize to samozřejmě zohledňujeme. „ Lze v současnosti definovat pravděpodobného nepřítele, vůči němuž bude obrana zaměřena? To je komplikované. Existuje názor, že nemůžete něco stavět, pokud nemáte nepřítele. Na druhé straně zaměřování se na jednoho nepřítele může být problematické. Může se stát, že se objeví jiný nepřítel, na kterého nebudene te připravený, nebo pokud p budete mít i dost času, bude enormní úsivás změna stát enormn lí. Musíte vytvořit takový ta systém, který vám umožní um flexibilně reagovat na nové nepřítele, hrozby či nového nep přítele, chcete-li. Například kybernetická kybernetick ká bezdůležitější pečnost, což je stále důle ežitější oblast. Musíte se na ni připrap vovat, a přitom se nepřipranep připravujete na konkrétního nepříteneepřítekonkrétního le. Avšak absence konkré étního

nepřítele neznamená, že se nebudeme připravovat. „ V řadě případů se činnost armády a dalších složek státní správy jak v zahraničí, tak i při nasazení doma prolínají. Zapojili jste do přípravy Bílé knihy další pracoviště státní správy, případně organizace a odborníky mimo ni? Spolupracujeme s ministerstvem zahraničí a zástupce ministerstva vnitra byl například na konferenci o Bílé knize na Měříně. Myslím, že si stále více uvědomujeme, že bez velice úzké spolupráce a zapojení ministerstev zahraničí, vnitra a dalších nemůžeme uspět. Velkými lekcemi ve smyslu nutnosti úžeji spolupracovat byly Balkán či Afghánistán. Když nespolupracujeme, nedobereme se těch nejlepších výsledků a činnost není efektivní. Při nasazení policistů v provinčním rekonstrukčním týmu, kde úzce spolupracují spo při pozorovojáci a civilisté, př vatelských a humanitárních huma misích a podobně vznikají velké zkušenosti. Musíme neprohlubovat spolupráci spolup jenom v operacích a při přípravě na ně, ale měla mě by být součástí vzdělávání a výcviku

obecně. Samozřejmě nežijeme v ideálním světě, kde všichni jsou vždy zajedno, ale bez spolupráce o hodně přicházíme. Navíc tím můžeme i ušetřit, omezovat duplicity a díky sdílení informací zvyšovat efektivitu. „ Jaké jsou podle vás možnosti stimulace vojáků s krátkodobými závazky a malými příjmy? Motivace je jeden ze základních aspektů efektivnosti nejenom armády a státní správy, ale fungování jakékoli organizace. Ve státní správě ovšem můžete narážet na problém, protože zde platí poměrně rigidní pravidla, takže se nemůžete chovat tak flexibilně jako v soukromém sektoru. Nicméně všude platí, že každý člověk reaguje na podněty dvojího druhu – na odměny a na tresty. Odměna či motivace nemusí být zdaleka pouze finanční, ale může jít například o pýchu „na značku“. Jsem tedy ochoten pracovat za menší peníze, ale to, že pracuji pro „firmu“, jejíž značka je ve společnosti ceněna, mi to vynahrazuje. A naším cílem by mimo jiné mělo být, aby armáda takovou značkou byla. Takže finance jsou jenom součástí motivace. Třeba v amerických ozbrojených silách slouží mnoho lidí kvůli tomu, že pak jsou poměrně dobře uplatnitelní na trhu práce, nebo kvůli příspěvkům na studium. Bonusem může být i znalost jazyků, rekvalifikace a podobně. Je nutné, aby se nalezl mix finančních a nefinančních podnětů, které povedou k tomu, že lidé budou do armády rádi vstupovat. Důležité je se nesoustředit jenom na nábor – měli bychom mít zájem, aby vojáci své závazky prodlužovali. Investovali jsme do nich. Mají znalosti, praxi a tudíž i vyšší hodnotu než začátečníci. „ Je podle vás potřebná debyrokratizace státní správy

A report 2/2011

BÍLÁ KNIHA

5

BÍLÁ KNIHA

Dokonalé obranné technologie jsou nutností Sophisticated defence technologies are a necessity

Časový rámec zpracování Bílé knihy o obraně Resortní a meziresortní diskuse

10/10

11/10

12/10

01/11

02/11

03/11

04/11

Dokončení finální verze Dokončení návrhu dokumentu

A report 2/2011

podle hesla: „Služby nemají vládnout, ale sloužit“? To nelze říci jednoduše. Platí obecná představa, že úředníků je příliš. Ale co je příliš? A co je adekvátní? Není možné od stolu říct, že úředníků je moc, a proto jich škrtneme třeba 60 procent. Nakonec zjistíte, že na některých místech by bylo úředníků zapotřebí víc a někde méně. Musíte konkrétně říci, co chcete dělat, co k tomu budete potřebovat, a to jak z hlediska materiálu, tak lidí, kolik to celé bude stát, jaké máme zdroje a za jak dlouho to mohu realizovat. Musíte se podívat na procesy v organizaci a zjednodušit je. Pak se vám ukáží nedostatky či přebytky. To je ostatně jeden z velkých úkolů na ministerstvu obrany. Obecně se dá říct, že řídící procesy zde jsou komplikované, objevují se duplikace, překrývání působností a vytrácí se odpovědnost. Bez změny v této oblasti bychom se o mnoho dále nedostali.

6

Jaký je pocit člověka pracujícího na strategickém bezpečnostním úkolu a koordinujícího práci řady špičkových odborných týmů? S nadsázkou říkám, že je to ten nejsložitější film, který jsem kdy produkoval. Je to hodně práce, která je naprosto fascinující. Je to velká škola – mám možnost spolupracovat s lidmi, kteří toho o bezpečnostní problematice vědí strašně moc a mají velké zkušenosti. Je to možnost propojení teorie s praxí, ověření si určitých věcí, o kterých jsem

Předložení návrhu do vlády

doposud jen četl, a poznání různých pracovních metod. Samotný proces týkající se Bílé knihy rozděluji do tří částí. Vytvoření dokumentu je ta nejmenší, byť teď se zdá jako obrovská. Uvedení v život je druhá a zároveň komplikovanější, protože je dlouhodobější a do jisté míry nad ní ztrácíte kontrolu. A to platí i přesto, že mnoho věcí se dá změnit jen interním přenastavením systému. Nejdůležitější částí je udržitelnost. Tím nemyslím rigiditu. Materiál samozřejmě musí v budoucnosti procházet aktualizacemi a být měněn v souladu se změnami vnějšího prostředí. Nesmí však docházet ke skokovým změnám. Udržení je nejsložitější a nejdlouhodobější proces, nad kterým navíc ztrácíte kontrolu. Pokud však dobře nastavíte základnu, pak budete schopen flexibilně reagovat i na změny bez toho, abyste musel systém co o čtyři roky kompletně předělávat. ávat.

1. Udržet schopnost rozvoje ozbrojených sil ČR. 2. Udržet schopnost výkonu činností v logistické, zdravotnické a veterinární oblasti. 3. Plánovat obranu ČR ve vazbě na vývoj bezpečnostního prostředí. 4. Připravit úkolové uskupení určené pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů mimo území ČR. 5. Připravit jednotky do úkolového uskupení EU BG II/2012. 6. Získat a udržet schopnosti nasazení v plném spektru operací NATO. 7. Udržet schopnost vytváření, přípravy, rotace a rozpuštění úkolových uskupení určených pro řešení taktických nebo operačně-taktických úkolů na území ČR i mimo něj. 8. Zabezpečit úkolová uskupení a jednotky AČR předurčené k nasazení (NATO a EU). 9. Dosáhnout a rozvíjet schopnosti vedení bojového a vzdušného průzkumu, elektronické ochrany, geografického a hydrometeorologického zabezpečení podle standardů NATO ve prospěch vytvářených úkolových uskupení AČR ve všech druzích bojové činnosti.

Absolvent politologie na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a Bezpečnostních studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se specializuje na mezinárodní vztahy a bezpečnostní politiku. Působil jako novinář v TV Prima, v Lidových novinách a časopisu Týden. Založil internetové stránky On War/On Peace zaměřené na bezpečnostní problematiku. Působil jako novinář v konfliktních a postkonfliktních oblastech, konkrétně v Chorvatsku, Bosně, Makedonii, Kosovu, Iráku, Pobřeží slonoviny, Afghánistánu a Gruzii. Je spoluautorem několika publikací s bezpečnostní tematikou. Od září 2010 působí jako vedoucí poradců ministra obrany a koordinuje přípravu Bílé knihy.

CZECH REPUBLIC

BRNO, May 10 - 13 11. mezinárodní veletrh obranné a bezpečnostní techniky 11th International Exhibition of Defence and Security Technologies

www.idet.cz Souběžně probíhá (12. – 14. 5.) / Concurrently with (May 12 – 14) 15. mezinárodní veletrh požární a bezpečnostní techniky a služeb 15th International Fair for Fire Fighting Equipment, Security Technology and Services

A report 2/2011

09/10

1. Splnit rozhodující opatření a úkoly podle stanovených cílů v rámci přidělených finančních prostředků. 2. Zahájit přípravu implementace k závěrům Bílé knihy o obraně. 3. Zabezpečit výstavbu, přípravu, nasazení a rotaci jednotek AČR do zahraničních misí a pohotovostních uskupení. 4. Splnit cíle cvičení praporního úkolového uskupení. 5. Zvýšit kvalitu jazykové připravenosti. 6. Zaměřit projekty rozvoje AČR na udržování operačních schopností. 7. Zabezpečit úkoly na teritoriu ČR a optimalizaci logistického a zdravotnického zabezpečení.

7

NOVÉ HODNOSTI

NOVÉ HODNOSTI

Text: štábní praporčík Luděk KOLESA, vrchní praporčík Velitelství NATO pro transformaci, Norfolk, USA

A report 2/2011

Úpravu hodností k 1. lednu letošního roku provázela, a i nadále provází, živá diskuse. O tom, co pro ně změna znamená, mluví nejen vojáci v České republice, ale i na misích v zahraničí, a dokonce i zde, ve Spojených státech, kde v současné době sloužím. Tyto diskuse se v jednom podobají – jsou, zcela pochopitelně, plné emocí, které bohužel někdy zastiňují rozumnou argumentaci.

8

Přechodu na novou hodnostní strukturu se podrobně věnoval článek hlavního praporčíka AČR, štábního praporčíka Miroslava Švadleny (A report 1/2011). Nelze než souhlasit, že změna byla nutná a napravila legislativní přehmaty učiněné v minulosti. Tato změna ale měla nastat už před lety, a ne až nyní, navíc v době, která pro ni není příliš

příznivá. Při schvalování novely zákona č. 221/1999 Sb. před dvěma lety bohužel nikdo nemohl tušit, že se úprava hodností a hodnostních sborů Ozbrojených sil České republiky k 1. 1. 2011 střetne s úspornými opatřeními v celé státní správě, kterými se česká vláda snaží bojovat s následky celosvětové ekonomické nomic krize. Pokusme se na tyto, pro mnoPok hé bolestivé, změny podívat b z trochu jiné perspektivy. tr Proč vojáci vnímají úpravu P hodností jako svoji degraho odno daci? Podle mého názoru je d příčina příči i v historii. Mnozí z nás si ještě pamatují j na dobu, kdy nejen Československá lidoČ vá armáda, ale i celá Varšavská smlouva poVarš hlížely hlížel na vojáky obecně, a obzvláště vláště pak na vojáky voják v základní službě – tedy mužstvo a poddůstojníky – jako ako na masu, ne jako na jeddnotlivce. Tam někde nejspíš vznikla naše posedlost vysokými hodnostmi. Jak hluboce v nás byl tento přístup zakořekořeněný, jsme se mohli přesvědčit řesvědčit

po zrušení základní vojenské služby a profesionalizaci armády k 1. 1. 2005. Ještě dlouho nám pak trvalo, než jsme začali chápat, co znamená mít profesionální vojáky i na základních funkcích. Hojně používaná a z dnešního pohledu otřepaná fráze o „potřebě změny myšlení“ se ukázala jako velmi pravdivá a pro některé jedince i jako nepřekonatelná překážka. Vnímat desátníka a nadporučíka obdobným pohledem přitom vůbec neznamená narušení velitelské pravomoci či vztahu nadřízený–podřízený, jde o prostý vzájemný lidský respekt. Vždyť

morning, General“. KONEČNĚ!

i voják v nejnižší hodnosti je specialistou, ou, odborníkem a snaží se být ve svém obooru mistrem – a jsem přesvědčený, že i já bych s ním v mnoha ohledech mohl těžko k soupeřit. Obvykle si v takových situacích připomenu příběhy ať už z první světové války – můj dědeček byl svobodníkem československých legií v Rusku – nebo z té druhé. Piloti a osádky perutí RAF, vojáci, kteří provedli atentát na Heydricha, velitelé tanků či výsadkáři Svobodovy armády. Uvědomujeme si, jaké hodnosti měli na ramenou lidé, kteří tehdy nasazovali a pokládali své životy? Rád bych se krátce zmínil i o mezinárodním aspektu přechodu na nový hodnostní systém. Často používaný y argument, kterým se podle mne snažíme změnu omluvit, je, že se tím om přibližujeme ozbropři jeným silám ostatních jený členských zemí NATO. člens Aliance přitom považuje Alian tuto záležitost za čistě názá rodní věc, a i z toho důvov du jsou mezi jednotlivými členskými členským státy velké rozdíly. Nejen při pohledu na strukturu hodností, hodností ale i na roli a úkoly poddůstojnického a praporčicképoddůstojnic ho sboru. Je jen na jednotlivých státech, jak přiřadí svůj hodnostní př

systém ke té k standardu t d d NATO STANAG 2116, který se hodnostmi zabývá. Podle mě se přechodem na nový hodnostní systém vzdáváme „té naší, české, cesty“ a přiřazujeme se k normálním a běžným ozbrojeným silám z celého světa. Pravda není ani to, že současná změna nemá ve světě obdoby. Měla a má. A přímo v Evropě i v NATO. Skandinávské země se například zbavily poddůstojníků a praporčíků před několika desítkami let. Pod vlivem zkušeností především z nasazení v současných operacích už buď začaly, nebo se intenzivně připravují znovu zavádět tyto hodnostní sbory zpět do svých ozbrojených sil. A volí při tom dvě cesty – rekrutaci a převedení důstojníků do nově vznikajících sborů spojené se změnou jejich hodností. Jistě bude zajímavé sledovat, jak budou tyto změny probíhat v praxi. Na závěr si dovolím malou poznámku na okraj, která vysvětluje, proč jsem zvolil právě tento titulek mého zamyšlení. Věřím, že stejně důležitá jako změna hodnostního systému je i změna hodnostního označení. Pomůže nám jednak zbavit se pochybností, jestli něčí hvězdičky na baretu a výložkách jsou zlaté, či

původně stříbrné oblýskané do zlatova a jestli hvězdičky na polním oděvu jsou zlaté či původně stříbrné mírně zašpiněné či zašlé. Vyhneme se i nedorozuměním, se kterými se setkal snad každý z nás, kdo někdy působil v mezinárodním prostředí, ať už šlo o mise, studium v zahraničí nebo velitelské struktury. Z dálky dobře viditelným a lehce rozpoznatelným způsobem se nyní odlišují čeští poddůstojníci a praporčíci od důstojníků. Věřím, že už se mi nikdy nestane, aby mě důstojníci a generálové zahraničních armád považovali za generála, a jsem tomu upřímně rád. Jsem „stříbrňák“ a jsem na to patřičně hrdý.

A report 2/2011

Už neuslyším „Good

9

NOVÉ HODNOSTI

NOVÉ HODNOSTI

Skutečná hodnost 84 armádní generál 83 generálporučík 82 generálmajor 81 brigádní generál HS-generálů 73 plukovník 72 podplukovník 71 major HS-vyšších důstojníků 64 kapitán 63 nadporučík 62 poručík HS-nižších důstojníků 54 štábní praporčík 53 nadpraporčík 52 praporčík 43 nadrotmistr 42 rotmistr HS-praporčíků 41 rotný 18 četař 17 desátník HS-poddůstojníků 12 svobodník 11 vojín HS-mužstva 7 nadrotmistr 6 rotmistr 5 rotný 4 četař 3 desátník 2 svobodník 1 vojín HS-čekatelů Celkem

10

Zmínil jste rok 2014 v souvislosti s připravovaným novým zákonem o vojácích. Můžete být konkrétnější?

805 22 248

Stále hovoříme o strukturách, o systematizaci míst, o platové tarifikaci, ale nemůže vaše vize ovlivnit, zvláště z hlediska počtů, připravovaná Bílá kniha o obraně? Pokud chceme nastavit systém s určitým časovým výhledem a perspektivou, tak očekáváme, že Bílá kniha o obraně pevně stanoví armádní strukturu s jasně definovaným horizontem. Jenom tak lze vojákům garantovat určitou perspektivu a jistotu v profesním růstu, tedy v jejich kariéře.

Přehled o počtu jmenování vojáků z povolání do vyšší nebo nižší hodnosti k 1. lednu 2011

por.

63

npor.

62

por.

61

ppor.

17

12

11

4 101

98 9

18

137

146

9

9

Na nižší hodnost (počty)

npor.

kpt.

41

Na vyšší hodnost (počty)

kpt.

mjr.

42

CELKEM

CELKEM

3

71 64

4

43

voj.

mjr.

56

52

do sb. mužstva

svob.

pplk.

72

plk. pplk.

53

CELKEM

plk.

16

73 72

54

des.

62

čet.

63

rtn.

64

CELKEM

71

rtm.

72

do sb. poddůstojníků

nrtm.

73

do sb. praporčíků

prap.

kód hodnosti

nprap.

do sb. nižš. důstojníků

hodnost ze sb. nižších ze sb. vyš. důstojníků důstoj.

NOVÁ HODNOST do sb. vyš. důstojníků

4 25 21 109 11

28 107

56

16

25

101

25

21

146

21

1

118

29

20

118

20

137

1

118

18

7

7

4

8

8

10

20

6

6

4

1

1

7

54

šprap.

53

nprap.

4

3

52

prap.

2

51

pprap.

44

šrtm.

43

nrtm.

1

1

2

42

rtm.

1

1

21

41

rtn.

2

3 196

65

9

1 347 1 120 2 487 106

465

1

32

900 1 475

10

270

100

33

5

138

1

1

30

2 606

692

91

22

805

19

19

116

2 489

62

95

289

79

19

387

10

10

11

481

129

131

193

557

155

905

11

11

3

1 045

43

259

1 559 1 856 3 674

289

289

44

3 963

22

26

513 1 103 1 616

847

847

26

2 463

22 4

3

272

A report 2/2011

Řada vojáků se zcela logicky ptá: Příprava a schválení zákona trvá několik let? Není to zbytečně dlouhá doba? Musíme si uvědomit, že celý proces schvalování

zákonů obecně – tedy jeho předložení, čtení a připomínkování v Parlamentu České republiky, ve všech stanovených orgánech a výborech – má přesně stanovený postup. Musíme vzít v úvahu také celkovou celospolečenskou situaci. V kontextu všech těchto okolností považuji skutečnost, že se nám zákon podařilo v letech 2006 až 2009 úspěšně „provést“ všemi těmito procedurami, za dobrý výsledek. Pouze pro časovou ilustraci. Již dnes pracujeme na novém zákoně, který by měl nahradit zákon č. 221/1999 Sb., s horizontem schválení a uvedení do praxe s datem 1. ledna 2014. Čili opět tři roky a nedomnívám se, že budeme mít v těchto

ze sboru praporčíků

výkon základní a náhradní služby, došlo ke stanovení hodnostních sborů od hodnosti rotný po armádního generála. Tím vznikla určitá anomálie, která byla v rámci aliančních armád ojedinělá. Zcela logicky tedy zazněl požadavek vrátit do armádních hodnostních sborů hodnosti nejnižší – sbor mužstva a poddůstojníků. Novela příslušného zákona byla připravena již v roce 2005,

ale z různých důvodů nebyla realizována. K jejímu opětovnému projednání a schválení příslušnými orgány došlo v roce 2009 s účinností od 1. ledna roku 2011. Dnes jsme již v procesu aplikace, kdy došlo k narovnání hodností a vytvoření hodnostního sboru mužstva a poddůstojníků, zrušení hodnostního sboru rotmistrů, zrušení tří hodností – štábního rotmistra, podpraporčíka a podporučíka.

STARÁ HODNOST

Pane řediteli, v nejvyšším managementu personální sekce působíte řadu let a byl jste přímým účastníkem celého procesu narovnání hodností v AČR. Lze v krátkosti připomenout genezi tohoto zákonného opatření? V rámci profesionalizace ozbrojených sil, která byla zahájena v roce 2004, kdy byl ukončen

1 234 16 76 91 141 180 301

Data pořízena z ISSP dne 6. 1. 2011

ze sboru rotmistrů

A report 2/2011

Opětovné zavedení hodnostních sborů mužstva a poddůstojníků – tedy hodností vojín, svobodník, desátník a četař – od prvního ledna letošního roku, znamenalo pro celou českou armádu největší změnu od roku 2005, kdy došlo k její plné profesionalizaci. Vyjádřeno čísly, snížení hodnosti se dotklo 13 135 vojáků, což je 59 % z celkového početního stavu Armády České republiky. Naopak zvýšení se týkalo 786 vojáků, tedy 3,5 % z jejich celkového počtu. Tento právní akt vyvolal a vyvolává mnohé diskuse a otázky. To byl také důvod, proč jsme o rozhovor požádali zástupce ředitele personální sekce MO – ředitele personálního odboru Ing. Ivo Václavíčka.

V souvislosti s hodnocením vojáků je často zmiňován kariérní řád. Na toto téma bylo mnohé řečeno. Jsme tedy konečně „na konci tunelu“ a kariérní řád spatří světlo světa? Odpověď zní, ano. V současné době dokončujeme elektronickou verzi, která bude přehlednější a rychlejší na vyhledávání požadovaných údajů. Vojákům jasně sdělí, kam a za jakých podmínek mohou ve své kariéře postoupit. Například jaké kurzy musí absolvovat, jaké jsou požadavky na jazykovou vybavenost a podobně. Zároveň připravujeme sadu pěti brožur, chceteli průvodců systémem řízení kariér. Každý díl se bude zabývat určitou oblastí. Naším cílem je, aby pátý díl byl u jednotek do konce června letošního roku.

Především považuji za vhodné a nezbytné ubezpečit všechny vojáky, že děláme a budeme dělat vše proto, aby ustanovení zakotvená v dnešním znění zákona zůstala zachována. Ukazuje se, a systematizace míst to potvrzuje, že nezbytné bude spojit v jeden celek tři zatím oddělené faktory celého procesu, tedy hodnost – funkci – plat. V praxi to bude znamenat, že voják bude mít na určitém místě, určité funkci nejen stejnou hodnost, ale také stejný plat. K tomuto kroku nás především vede skutečnost, že při zařazování vojáků z povolání na jiné funkce, byť na vyšším stupni, dochází ke snížení platu. Chceme dosáhnout toho, aby s určitou funkcí byl spojen jasně definovaný plat a nedocházelo k anachronismu, kdy vojáka zařazujeme sice do vyšší funkce, na vyšší velitelský stupeň, ale s nižším platem. Naším záměrem také je zohlednit praxi a zkušenosti u praporčíků. Graficky vyjádřeno dojde k překřížení, protnutí platových tarifů „stříbrné“ a „zlaté“ křivky na pomyslném platovém grafu. Jinak řečeno, praporčík bude mít vyšší plat než začínající nižší důstojník. U některých praporčických hodností chceme také zavést institut „specialista“, což by vytvářelo možnost tyto odborníky náležitě finančně ocenit.

št. prap.

Text: Jan PROCHÁZKA Foto: Radko JANATA

Celkem VZP 1 2 5 14 22 303 908 1 107 2 318 1 518 1 240 823 3 581 4 279 1 539 2 081 2 550 6 453 1 677 2 909 3 249 7 835 1 234

CELKEM

Stabilizace armádní struktury

šestatřiceti měsících mnoho oddychového času. Dnes máme třetí lednovou dekádu a tisíce vojáků „přezbrojily“ hodnosti. Máte již nějaké ohlasy jak na přípravný, tak realizační proces tohoto opatření? Musíme se vrátit do první poloviny loňského roku, kdy jsme řešili, jak nastavit proces přechodu na nové hodnosti. V tomto období navíc doznívala opatření z roku 2009, kdy došlo ke snížení počtů a tím také k určitému narušení struktur jak armádních, tak ministerských. Řada míst u útvarů byla neobsazena, některá byla zrušena. Abychom napravili vzniklé anomálie v jednotlivých strukturách, byly k 1. lednu 2011 vydány nové tabulky počtů, nové struktury jednotlivých útvarů. Je zřejmé, a zde jsme u těch ohlasů, že nejsložitější bylo zpracovat metodiku přechodu na nové hodnosti z hlediska struktur. Zásadní roli zde hráli velitelé a personální orgány. Na nich záleželo, jak vojáci tuto celkovou změnu přijmou, na nich byla ona mnohdy nezáviděníhodná úloha vše objasnit a logicky vyargumentovat.

Přehled počtů VZP v jednotlivých hodnostech stav k 1. 1. 2011

11

HISTORIE

HISTORIE

„Rakvičky a pecky“

90letý vývoj a tradice

Text: pplk. Robert SPEYCHAL Foto: archiv VHÚ

většiny hodností. Základem pro rozdělení insignií armády se staly barvy: mořená (mužstvo a poddůstojníci), stříbrná (rotmistři a délesloužící poddůstojníci), zlatá (důstojníci a generálové). V hodnostních sborech zůstala podoba „pecek“

O nových hodnostech poddůstojnického a praporčického sboru bylo v poslední době napsáno velmi mnoho. Vizuální změna hodností a jejich personální narovnání a ustanovení do funkcí vyvolalo mnoho otázek, zejména těch, proč byli určení příslušníci AČR jmenováni do té nebo oné hodnosti. Na tyto otázky musí odpovědět příslušní personalisté. Rádi bychom vám však představili, jak se tyto hodnosti vyvíjely. Málokdo ví, že „pecky“ téměř bez přerušení slaví 91 let ve výstroji naší armády.

poddůstojníkům, na které si všichni zvykli a vzali za své. Radikální změna byla zavedena pro rotmistry, kterým byly přiřazeny hodnostní pásky ve tvaru obdélníčku s příčným a podélným šrafováním, tak aby se nepodobaly původním

důstojnickým rakvičkám a neříkalo se jim tak. Jenže co se jednou lidé naučí, neradi mění, zvlášť když jsou na to zvyklí, a tak byly opět nazvány „rakvičkami“. V tomto novém systému byly také zavedeny nově trojcípé a pěticípé hvězdy

12

Vznik čs. armády v roce 1914, tedy o čtyři roky dříve než samostatný stát, na třech největších bojištích první světové války, předznamenává budoucí problémy jednotné armády mladého státu. Každá část čs. armády v zahraničí se při zavedení hodnostního systému a výstroje jako celku orientovala na armádu té země, kde působila. Jenže po vzniku Československé republiky byla nemalá část armády, krom legionářů s výstrojí z Ruska, Francie a Itálie, vystrojena v rakousko-uherských stejnokrojích pěchoty, dělostřelectva, námořnictva a dalších druhů vojsk. Prvním úkolem bylo zejména upravit stejnokroje rakouské, a tak se zrodily, ihned v listopadu 1918, první „domácí“ stejnokroje, okamžitě přezdívané „kolkované“. K tomuto typu byly přiřazeny i nové typy hodností. Změny se však týkaly jen rakouských stejnokrojů, a tak se dál používaly i další druhy legionářských. Tomuto chaosu měl zabránit nový předpis z 1. 8. 1919, kterým byly zavedeny alespoň nové jednotné hodnosti na rukávech. Stejnokroje však vzhledem k situaci hospodářské i politické stále „hrály všemi barvami“. Jen rakouské byly již zakázány a tak byl zkoušen nový stejnokroj neoficiálně nazývaný vzor 19. Během konce roku 1919 a první poloviny roku 1920, po úspěšné válce o Slovensko, však vojenské i politické vedení státu uznalo, že je potřeba sjednotit stejnokroj do jednoho univerzálního a vlastně zároveň udělat pořádek v organizaci „branné moci“ jako

celku. A tak byla zahájena první reforma čs. armády. Doplňky ke stejnokrojovému předpisu z roku 1919, které jej měnily od základu, byly zavedeny v listopadu 1920 a daly základ moderní jednotné výstroji armády čs. republiky. Tato změna přinesla do výstroje právě zmiňované distinkční neboli hodnostní knoflíčky zvané „pecky“ pro poddůstojníky a větší knoflíčky pro rotmistry. Hodnostní pásky byly pro nižší důstojníky, kterým se začalo dle tvaru říkat rakvičky. Do tohoto systému byla v roce 1923 přičleněna i hodnost rotný se čtyřmi peckami. Změny však nekončily, bylo potřeba narovnat v praxi nesmyslně vypadající hodnosti rotmistrů, které si lidé pletli s poddůstojníky. Proto byly v roce 1925 dalším doplňkem změněny hodnosti rotmistrů na osmiúhleníčky, aby si je lidé nepletli s kosočtverci vyšších důstojníků. Mimochodem s barvami jednotlivých hodnostních sborů to také nebylo jednoduché. Mužstvo a poddůstojníci měli určenou tmavě mořenou barvu, rotmistři a nižší i vyšší důstojníci stříbrnou a až generálové zlatou. Celý tento komplikovaný systém byl často kritizován, stejně jako střih stejnokrojů. Vše proto dospělo k radikální a dobře připravené reformě výstroje jak polní, tak zejména služební, hodnosti a výložky nevyjímaje. Nová reforma byla vyhlášena na konci roku 1929. Zjednodušila odznaky druhů vojsk a přinesla nové střihy, jednotný stejnokroj, a zejména pak nový design

Poddůstojníci DSL (délesloužící) hraničářského pluku 1938

Rotmistr 30. léta

Rotný Kubiš 1941

Kapitán 20. léta

Rotmistr do roku 1925

Četařka 1953–1959

A report 2/2011

A report 2/2011

Desátník 20. léta

13

HISTORIE

ANKETA

Tak významná změna hodnostního systému, jakou prošla naše armáda počátkem ledna letošního roku, asi nejspíš málokoho nechala klidným. A tak jsme i my vyrazili mezi vojáky a ptali se jich, co si myslí o narovnání hodnostního systému.

ík

tn

Rotmistr Milan Opletal: Postupně si na to zvykám. Mne to až zas tak moc nepostihlo, ale pro některé vojáky to může být hodně nepříjemné. Na druhou stranu zase chápu, že narovnat náš hodnostní systém bylo nezbytné. Pokud Češi vyjeli do zahraničí, asi to působilo poněkud zvláštně. Byli jsme armádou, která neměla poddůstojnický sbor.

če tař ný rot

Svobodník Tomáš Outlý: Rozumím tomu, že podobný krok byl nezbytný. Myslím si ale, že se tomu mohlo věnovat více pozornosti a vyvarovat se tak určitým nespravedlnostem. Lidé, kteří jsou zašití někde v teple v kancelářích, na tom zase vydělali na úkor těch, kteří mrznou ve výcvikových prostorech a stojí na nich zahraniční mise.

r ist tm dro na k rčí po pra

Štábní praporčík Libor Pliešovský: Měl jsem možnost v letech 2008 a 2009 se podílet na přípravě těchto změn. Posuzovali jsme samozřejmě různé možnosti. V jednom z návrhů například bylo, že v případě pozemních sil bude hodnostní sbor praporčíků a poddůstojníků končit štábním rotmistrem. Praporčické hodnosti přitom měly být vyčleněny výhradně pro pozemní letecký personál a některé další vysloveně pro technické a speciální odbornosti. Hovořilo se především o zdravotnících či pyrotechnicích. Ten vývoj se ale nakonec ubíral jiným směrem. Současný návrh je tedy výsledkem jakéhosi kompromisu.

ík orč rap dp na í bn štá rčík po pra

Četař Pavel Řehánek: Jednalo se, alespoň v našem případě, o výraznou změnu. Pokud člověk má nějakou hodnost a najednou mu je ze dne na den snížena o několik stupňů, je problém si na to zvyknout. Mnohdy se také musí vyrovnat s narážkami okolí, které to může vnímat, jako že něco provedl a byl degradován. Myslím si ale, že tohle všechno se časem usadí.

Nadpraporčík Lubomír Volný: Obecně lze říci, že snížení hodnosti je vnímáno jako nezbytný krok návratu k určité systémovosti, především ve vztahu k ostatním armádám. Myslím si, že u naší 53. brigády průzkumu a elektronického boje se nám podařilo dosáhnout celkem vyváženého přechodu. Ale samozřejmě jsou jednotlivci, kteří tuto změnu vnímají negativně. Nicméně jsem přesvědčen, že s odstupem doby už to nikdo nebude brát tak tragicky. Určitý problém nastal v případě vedoucích praporčíků na rotách a stanovení odpovídajících hodností u špičkových odborníků. To je ale dáno charakterem a specifičností našich jednotek. Vedoucí praporčíci jsou nově v hodnostech nadrotmistrů. A pokud bychom chtěli zachovat princip nejvyšší hodnosti pro strukturu vedoucích a vrchních praporčíků na daném stupni, tak bychom nemohli dát těmto odborníkům vyšší hodnost než rotmistr. Proto jsme šli cestou kompromisu a hodnost nadrotmistra dostali i bývalí praporčíci na nejvyšších pozicích v odborné linii. Během jednání vrchních praporčíků jsme navrhovali, aby hodnost štábního praporčíka byla určena i pro vrchní praporčíky brigád, nadpraporčík pro praporní úroveň a praporčík pro rotu. Tím by se nám hodnostní nůžky rozšířily a byl by větší prostor pro stanovení odpovídajících hodností především u funkcí specialistů. Toho se nám ale nepodařilo dosáhnout.

Četař Jan Opatrný: Na tu otázku vám raději nebudu odpovídat. Štve mě, že některé armádní složky a odbornosti se opět prosadily na úkor jiných.

Připravil: Vladimír MAREK Foto hodností: Lumír HAMŠÍK

A report 2/2011

ík str mi rot

A report 2/2011

jín vo sá

hvězdiček a zavedeny pěticípé pro rotmistry i důstojníky všech stavů. Jen pecky vydržely a stále byly hrdě používány, jako jeden z národních vojenských symbolů. V poválečném období byly vzhledem k hospodářské situaci opět „dočasně“ ponechány ve výstroji jen pěticípé hvězdy a pecky, s tím, že až se situace zlepší, vše se vrátí do původního stavu. Slovo „dočasně“ se však změnilo na téměř padesátileté období úplné bolševizace armády a v určitém období (1953–59) i absolutní sovětizace výstroje. V těchto letech zmizely všechny typy původních hodností a naši vojáci museli nosit sovětské pogony (typ nárameníku) a místo pecek jen látkové proužky. Rotmistrovský sbor zeštíhlel pouze na jednu univerzální hodnost – staršina. Po konci stalinismu i v rámci

de

14

pro důstojníky a poprvé rozděleny hodnosti generálů do tří typů. Poslední změnou před vypuknutím druhé světové války bylo sjednocení podoby hodností nižších důstojníků a rotmistrů. Místo „rakviček“ byly zavedeny trojcípé stříbrné hvězdy, avšak na původním podkladovém pásu barvy druhu vojska, aby se hodnosti nepletly. Dále byla zavedena hodnost štábního praporčíka s jednou pěticípou hvězdičkou a stříbrnou sutaškou (vyšívaný lem kolem nárameníku). Za druhé světové války byly změny v hodnostech značné, vyvolané změnou prostředí a schopností zahraničního průmyslu té země, kde se naše jednotky nacházely. A proto byly „dočasně“ vyřazeny z výstroje všechny typy trojcípých

Co si myslíte o narovnání hodnostního systému?

dn bo svo

Skupina poddůstojníků 1919

komunistické diktatury se ve většině případů vrátila původní podoba čs. tradičních hodností, tedy hvězdy a sutašky. Na návrat trojcípých hvězd jsme si však museli počkat až do roku 1997. Zavedení trojcípých hvězdiček u nižších důstojníků a rotmistrů ovšem znamenalo těžší rozlišení, zejména na polních stejnokrojích. Rozdílnosti chyběl prvorepublikový prvek – odlišnost barevným pruhem pod hodností. V roce 2003, kdy byl poprvé přednesen návrh novelizace zákona o vojácích z povolání, se Komise vojenských tradic a symboliky VHÚ Praha začala zabývat tím, jak bude vypadat staronová podoba hodností v souvislosti s navrhovaným zeštíhlením druhů hodností. Pro armádu, která má své hluboké vojenské tradice, a AČR k nim rozhodné patří, je samozřejmé se obracet do své minulosti. A tak vznikly dvě verze – jedna opět se stříbrnými trojcípými hvězdičkami a druhá, podobná té úplně první z roku 1995, tedy s „rakvičkami“. V té samé době byli institucionálně zavedeni do všech stupňů a úrovní struktury AČR tzv. vrchní praporčíci v čele s hlavním praporčíkem Luďkem Kolesou. Na všechny tyto představitele jsme se obrátili a započala velice plodná spolupráce. Po třech letech diskusí a zkoušek vznikla v podstatě finální verze a bylo rozhodnuto opět zavést „rakvičky“ z důvodu zcela jasného odlišení celého sboru. O poddůstojnických „peckách“ se ani nemuselo diskutovat, všichni s nimi automaticky souhlasili. Mezitím bylo navrženo několik verzí a novelizací zákona o vojácích z povolání a nakonec, po schválení Parlamentem ČR, byla zavedena poslední varianta hodností tak, jak ji známe dnes. Celý systém je navržen tak, aby byly jednotlivé hodnostní sbory jednoduše a rychle rozpoznatelné a abychom dodrželi kontinuitu a naše tradice. Došlo k samozřejmému vizuálnímu a názvoslovnému narovnání hodností. Však anomálií začínající hodnost rotný u vojáků z povolání se rovnala hodnosti vojína u záložníků, kteří zůstali v původním nepokřivenému systému zákonů z roku 1999. A kdo tehdy tvrdil, že hodnosti odpovídají systému NATO, očividně nevěděl, o čem mluví. Až letošní narovnání vrací hodnosti tam, kde mají být. Druhá věc však je, jak s těmito hodnostmi zacházejí personalisté a ti, co rozhodují tzv. od stolu a zařazují vojáky do funkcí a jim přiřazeným hodnostem. To právě může vyvolávat nevraživost a nepochopení, ale nikdo není dokonalý.

15

ROZHOVOR

ROZHOVOR

Jiná doba, nové postupy

Ta se dnes skloňuje ve všech pádech, jak ji však ve skutečnosti dosáhnout? Aby se proces prodeje majetku výrazně urychlil, musí předně dojít ke změně stávající legislativy. Ta nás do jisté míry brzdí. Když už se nám podaří zprostředkovat prodej té či oné komodity, „zasekne“ se to na ministerstvu financí. To má de facto neomezenou lhůtu na to, aby nám tu či onu ssmlouvu ouvu schválilo. Někdy je záležitost tří, pěti, nebo doto záležito konce více víc měsíců. Výjimkou nejsou případy, že nám smloupří vu vrátí zpět zp k dalšímu dopracování nejrůznějších detailů. ne Čas běží a my s tím nemůžeme nic dě dělat. Dostát v tomto směru všem vše paragrafům současných legislativních norem l je sám o ssobě nelehký úkol.

To je sice pravda, ale nezaznělo zde řešení, díky němuž byste vyvázli z nynějšího postavení. Existuje vůbec? Jedná se především o novelu zákona o nakládání s majetkem státu. Ministerstvu financí jsme už předali naše návrhy. Spolupracujeme s vnitrem, neboť MO a MV mají největší zbytný majetek. Doufáme, že se během letošního jara dočkáme kladného výsledku. Poté by následoval standardní legislativní proces. V ideálním případě by novela mohla nabýt účinnosti od 1. ledna 2012. Moc by nám to pomohlo v urychlení našich záměrů, zejména při bezplatném předávání majetku na obce. Na druhou stranu chci říct, že pasivně nečekáme, až zmíněná novela spatří světlo světa. V rámci našich interních možností slučujeme dílčí kroky do jednoho opatření a tím proces vyřazování nepotřebného majetku urychlujeme. Byť se jedná o pár měsíců, i ty jsou za dané situace progresem. Rovněž přesvědčujeme jednotlivé majetkové manažery a všechny

pracovníky ve skladovém hospodářství, aby nanejvýš účelně vyhodnotili, co skutečně potřebují, a zbytečně tak nedrželi majetek. Rozhodně si nemyslím, že potřebujeme všechno. Dalším krokem je zefektivnění nabídek majetku. Chceme využít i jiné metody, než jsou inzeráty, a to například aukce. Zkrátka musíme tento proces dostat do rychlejšího pohybu. To je naše strategie. Zapadá do vaší strategie také prodej bytů, které ministerstvo obrany vlastní? Samozřejmě. Kromě několika málo bytů v rámci republiky se tato otázka primárně týká posádky Praha. Tady chceme letos prodat bezmála tisíc pět set bytů. Resort obrany nyní připravuje prodej bytů bytovým družstvům, která vznikla z řad současných nájemníků. Podle mých informací bytová družstva již existují v šestnácti z jedenadvaceti bytových technologických celků, což znamená bytových domů, včetně souvisejících pozemků.

Ing. Jan Vylita, FCCA, CFE, byl do nově vytvořené funkce generálního sekretáře Ministerstva obrany ČR jmenován ministrem obrany dne 1. září 2010. Generální sekretář je přímo podřízen ministrovi obrany ČR, a to ve funkci odpovídající pozici náměstků MO. Zastupuje ministra obrany ČR a zájmy resortu v následujícím rozsahu: – podle dispozic ministra obrany ČR určuje koncepci a zajišťuje řízení v oblasti hospodaření s majetkem státu; – prostřednictvím odboru vnitřní správy MO a Úřadu provozu a služeb MO zajišťuje administrativní a provozní podporu chodu Ministerstva obrany ČR; – buduje novou koncepci Úřadu ministerstva obrany, jakožto jednotícího prvku pro zajištění služeb Ministerstvu obrany ČR a Armádě České republiky.

V měsíci únoru máme jednání se zástupci všech bytových družstev a v případě jejich kladného stanoviska s odkoupením bytového celku necháme zpracovat znalecké posudky, jež určí konkrétní cenu. Hovoříte o jedenadvaceti pražských lokalitách. Můžete být konkrétnější?

Jako příklad mohu zmínit městskou část Řepy a tam ulice Mrkvičkova, Skuteckého, Laudova, dále ulici Nad Olšinkami na Vinohradech nebo Uherskou ve Vinoři či Květinkovu a V Zahrádkách na Žižkově. Podrobný seznam lokalit je uveden na webových stránkách www.svbf.cz.

Text: Pavel LANG Foto: Marie KŘÍŽOVÁ, Jana DECKEROVÁ a Jan KOUBA

16

Pane generální sekretáři, s jak velikým majetkem resort nakládá? Ministerstvo obrany v současné době disponuje majetkem v pořizovací ceně okolo sto devadesáti miliard korun.

Bohužel více než z poloviny je již odepsán. Zefektivnění prodeje nepotřebného majetku proto považujeme za prioritu letošního roku. Naší metou je maximální hospodárnost.

A report 2/2011 2/2011 11

A report 2/2011

Jednou z priorit resortu v letošním roce je zrychlení prodeje nepotřebného majetku. V reálu nežádoucího „vlastnictví“, které bylo vyřazeno z užívání a pro stát, respektive MO, je již zbytečné. Postup jeho zbavování se není dostatečně dynamický. O tom, jak jej „uspíšit“, jsme hovořili s generálním sekretářem Ministerstva obrany ČR Janem Vylitou.

17

ROZHOVOR

DOPRAVNÍ VÝCHOVA

A report 2/2011

Stovky zainteresovaných bude nepochybně zajímat kupní cena a termín předání bytu kupujícímu. Co k tomu řeknete? Východiskem pro stanovení kupní ceny bude platný znalecký posudek. Konstatuji však, že bude nižší než cena srovnatelných bytů na trhu. Důvodem je právě zvolený způsob prodeje – tedy celého bytového celku i s obsazenými byty. Kupní smlouvy vlastníků bytů musejí být schváleny Ministerstvem financí ČR a poté zapsány do katastru nemovitostí. Předpokládám, že v ideálním případě bude celková realizace prodeje trvat okolo čtyři sta dnů. Získané finanční prostředky by přešly do rezervního fondu, který je v gesci ministra obrany.

18

Můžete nám prozradit, s jakou částkou za prodej pražských bytů kalkulujete? Chcete čísla, uvedu jedno, které zmínil ministr obrany Alexandr Vondra na lednové tiskové konferenci. Naší ambicí je získat za prodej bytů a šestatřiceti podzvukových bitevníků L-159 ALCA částku kolem půldruhé miliardy korun. K tomu ještě dodám, že dalších přibližně sedm set milionů bychom mohli získat vyřazením tři sta padesáti různých komodit movitého majetku. Celkové výnosy z prodeje by tak měly

dosáhnout zhruba 2,2 miliardy korun. Předpokladem je, že by se získané prostředky přednostně investovaly do rozvoje infrastruktury, vůči které máme velký dluh. Pravdou však je, že rozpočet kapitoly ministerstva obrany je napjatý i v řadě dalších položek, cvičnou municí počínaje a výstrojními součástkami konče. Proč tedy roční půl miliardové „injekce“ do jedné střešovické příspěvkové organizace, když nám „neběží“ prodej resortního movitého i nemovitého majetku tak, jak bychom si přáli? Předpokládám, že hovoříte o Ústřední vojenské nemocnici Praha, která dostává za speciální činnost pro resort obrany, kterou nehradí zdravotní pojišťovny, příspěvek na provoz. Konkrétně v řádu 400 až 500 milionů korun ročně. Je to příspěvková organizace a Ministerstvo obrany ČR, jako zřizovatel ÚVN, musí vyrovnávat její hospodaření. Jde o špičkové pracoviště, kterých není v tuzemsku mnoho. Cesty řešení jsou de facto dvě – buď nemocnici zavřeme, nebo ji budeme dotovat. Hospodaření nemocnice pravděpodobně vždy bude končit ztrátou, my ale děláme vše pro to, aby byla regulovaná a akceptovatelná. V této souvislosti konstatuji,

že s hospodařením ÚVN není management resortu spokojen a činí opatření k tomu, aby nemocnice fungovala co nejefektivněji. Můžete být konkrétní? Tři měsíce pracuje v nemocnici nový management, včetně krizového manažera.

To jsou ale drobné vůči stovkám milionů za projekt PPP. Souhlasíte? V řádu několika měsíců bude jasné, nakolik je možné projekt předefinovat, aby co nejvíce vyhovoval reálným potřebám nemocnice. Z našeho pohledu například zřízením léčebny pro dlouhodobě nemocné. Považujeme to za smysluplný krok, který by zakončoval celý cyklus zdravotní péče. Narážíme však na fakt, že když se změní projekt, může to kdokoliv napadnout. Hrozily by nemalé sankce, mezinárodní arbitráže. Nechceme projekt shodit pod stůl, ale dát tam to, co k nemocnici patří.

Týká se čtvrtiny armády Text: pplk. Jaroslav KRÁL Foto: prap. Petr HRUŠECKÝ

Institut dopravní výchovy AČR z Velitelství výcviku-Vojenské akademie ve Vyš(VeV-VA) loňskékově (VeV VA) uspořádal v závěru loňské ho roku odbornou konferenci na téma speciální výcvik řidičů ke zvládání krizových situací. Jejím cílem byla výměna poznatků v oblasti možnosti předcházení a zásad zvládání krizových situací se zaměřením na moderní přístupy k nácviku řešení těchto situací na silnici a v terénu. Jednání se zúčastnili příslušníci útvarů a zařízení AČR, zástupci civilních vzdělávacích institucí a odborných pracovišť zabývajících se bezpečností silničního provozu. Akci zahájil velitel VeV-VA plk. gšt. Ján Kožiak, který zdůraznil její význam pro zkvalitnění odborného výcviku řidičů. Kromě jiného připomněl, že na dovednostech, schopnostech a návycích řidičů během operací, kterých se naše armáda účastní, velmi často závisejí i životy ostatních vojáků. V odborné části vystoupil náčelník služby provozu AČR plk. Petr Křížek, jenž mimo jiné podtrhl důležitost správného technického stavu vozidel pro předcházení vzniku krizových situací. Ředitel služby dopravní policie Policie České republiky plk. Leoš Tržil posluchače seznámil se stavem bezpečnosti provozu na silnicích ČR za uplynulý rok. Koordinátor přípravy řidičů 7. mechanizované brigády nrtm. Přemysl Pavlica vyjádřil podporu zefektivňování přípravy řidičů pro zvládání krizových situací na silnici a v terénu u VeV-VA Vyškov. V dalších referátech byly představeny pokrokové přístupy k možnému řešení krizových situací na komunikacích v systému člověk–vozidlo–silnice. V průběhu konference se uskutečnila praktická prezentace terénního polygonu k nácviku bezpečného překonávání extrémního terénu, ukázka automobilu T-810 s jednotkou fúze dat pro monitorování provozu vozidla, představení

simulátoru nárazu vozidla a rovněž řidičského trenažéru automobilu T-810 k modelování krizových situací během řízení. Účastníci projevili zájem dále spolupracovat při řešení konkrétních úkolů a projektů, jež přispívají ke zlepšení stavu v oblasti přípravy řidičů a bezpečnosti provozu vozidel. Vzhledem k závažnosti a trvalé aktuálnosti řešené problematiky se bude obdobné setkání odborné veřejnosti konat ve Vyškově i za rok. Přestože čtvrtina příslušníků armády jsou řidiči-profesionálové a většina zaměstnanců potřebuje kvalifikaci vojenského řidiče pro plnění odborných úkolů, nepodařilo se získat zájem velitelů jednotlivých stupňů velení o účast na konferenci tohoto zaměření. Je potřebné si uvědomit, že především řidič je u útvaru tím, kdo musí bezpečně přepravit vojáky ostatních odborností s jejich materiálem na jakékoliv stanovené místo. Pro naplnění trvale zvýšených požadavků útvarů a zařízení AČR na odbornou a speciální přípravu řidičů je nezbytné řešit početní stav Institutu dopravní výchovy AČR, jeho materiálně-technické zabezpečení a vybavení učebně-výcvikové základny.

Z jednání konference vyplynuly tyto závěry a doporučení: − zefektivnit výuku a výcvik vojenských řidičů ve zpracovávaném resortním předpisu s využitím poznatků a zkušeností získaných od útvarů a zařízení AČR v rámci projektu „Optimalizace systému přípravy vojenských řidičů“, − do odborné přípravy řidičů systematicky začlenit speciální výcvik řízení vozidel v extrémních terénních podmínkách a pro jeho efektivní provádění zpracovat metodiky výcviku, včetně zdokonalování potřebné učebně-výcvikové základny, − realizovat speciální teoretickou výuku a praktický výcvik defenzivní jízdy a bezpečné jízdy k řešení krizových situací s účelným využitím trenažérové a simulační techniky, − zkvalitnit speciální výcvik řidičů vozidel ozbrojených sil s právem přednostní jízdy optimalizací jeho rozsahu, obsahu, metodiky provádění a materiálně-technického zabezpečení.

A report 2/2011

Za velmi krátkou dobu se již podařilo ušetřit nemálo peněz. Byly přepracovány některé dřívější smlouvy, zefektivnil se výběr pojistného a tak dále.

19

VETERÁNI

VETERÁNI

Péče o novodobé válečné veterány V lednu jsme si připomněli 20. výročí zahájení operace Pouštní bouře. Na osvobozování Kuvajtu od irácké armády se tehdy podíleli i vojáci Československé armády. Od té doby přesáhl počet našich vojáků nasazených do mezinárodních operací patnáct tisíc osob. Péče o válečné veterány, tedy i o ty, kteří se zúčastnili operace Pouštní bouře, je jednou z priorit ministerstva obrany.

A report 2/2011

„O účastníky zahraničních misí se nestaráme jen během působení v misích a po návratu, ale snažíme se jim pomoci i po skončení jejich služebního poměru,“ uvádí náměstek ministra obrany pro personalistiku Michael Hrbata, který má péči o válečné veterány na starosti. „V prvé řadě se jedná o příplatek za službu v zahraničí a další finanční zvýhodnění v oblasti výsluhových náležitostí. Samozřejmostí je zdravotní a psychologická péče. Hned po návratu z mise je například veteránům nabídnuta mimořádná

20

preventivní rehabilitace,“ dodává náměstek Hrbata. Každý válečný veterán obdrží od odboru mimoresortní spolupráce ministerstva obrany osvědčení a průkaz válečného veterána a čestný pamětní odznak Válečný veterán České republiky. „Je nutné zdůraznit, že se nejedná jen o vojáky či vojenské policisty, ale i o příslušníky Policie ČR. Ministerstvo obrany tedy není jediné, které mise zabezpečuje, ale je jediné, které se o válečné veterány stará,“ říká náměstek Hrbata.

V současnosti evidujeme zhruba pět tisíc válečných veteránů, kteří již nejsou ve služebním poměru. Péče o ně je limitována legislativně, finančně a v neposlední řadě i kapacitně. Systém péče nastavený pro dvě tisícovky druhoválečných veteránů proto nelze aplikovat pro 15 000 novodobých válečných veteránů (a to není číslo konečné). „Bohužel tak nebude možné poskytovat výhody všem veteránům, ale budeme se muset zaměřit hlavně na ty, kteří to nejvíce potřebují, například ty, jimž účast v misi trvale poškodila zdraví,“ doplňuje náměstek Hrbata. Resortní předpisy umožňují válečným veteránům, aby i po skončení služebního poměru mohli být ošetřeni ve vojenských zdravotnických zařízeních. Každé tři roky může válečný veterán požádat o ozdravný pobyt v zařízeních provozovaných příspěvkovou organizací Volareza. Po dosažení důchodového věku mohou veteráni každý rok žádat o příspěvek na lázně či rekreaci. Podmínkou je, aby mu starobní či plný invalidní důchod vyplácel Vojenský úřad sociálního zabezpečení. V praxi to může být i tehdy, pokud voják neodešel do starobního důchodu z armády, ale při odchodu mu bylo vyplaceno odchodné či výsluha (tj. po minimálně 15 letech služby). „O naše veterány se staráme především v domovech péče o válečné veterány, a to v Bílém Kříži v Karlových Varech nebo ve vojenských nemocnicích v Praze či Olomouci. Další volné kapacity nám přibudou v ÚVN v Praze, kde momentálně probíhá rekonstrukce pavilonu léčebny dlouhodobě nemocných. Naší hlavní myšlenkou je ale udržet veterány doma, tedy tam, kde se cítí nejlépe, “ říká náměstek Hrbata. Novou kapitolou v péči o válečné veterány je pomoc při jejich uplatnění na trhu práce. Právě o ni volali nejvíce představitelé sdružení válečných veteránů a prokázal to i následný průzkum. Z tohoto důvodu iniciovalo ministerstvo obrany změnu v oblasti evropských fondů. Ministerstvo práce a sociálních věci na základě této intervence zařadilo válečné veterány mezi skupinu osob, která je ohrožena sociálním

Název POUŠTNÍ BOUŘE 1. Osvobozovací operace UNGCI 2. Humanitární operace

Počet 200 320

3.

UNPROFOR Mírová mise

2 250

4.

UNCRO Mírová mise

750

5.

UNTAES Mise – polní nemocnice

100

6.

IFOR, SFOR, SFOR II Mírová operace

7.

AFOR 6. polní nemocnice

KFOR Mírová operace ESSENTIAL HARVEST (TFH) 9. Mírová operace KFOR 10. Česko-slovenský prapor KFOR 11. brigáda a úkolové uskupení Střed 8.

SFOR 12. Velitelství + civilní spolupráce TRVALÁ SVOBODA Protiteroristická operace ISAF 14. Mírová operace (6. a 11. polní nemocnice) ISAF 15. Polní chirurgický tým

13.

6 300

100 3 070 120 2 400 3 070

Kdo

Kdy 1990–1991 ČSLA Kuvajt 1991–2003 AČR Irák 1992–1995 ČSLA Země bývalé AČR Jugoslávie 3/1995–1/1996 AČR Chorvatsko – Krajina 1/1996–1/1998 AČR Chorvatsko – Vých. Slavonie 1996–12/2001 Bosna AČR a Hercegovina, Chorvatsko 1999 AČR Albánie + Turecko (zemětřesení) 1999–2/2002 AČR Kosovo 8–10/2001 AČR Makedonie 2/2002–7/2005 AČR Kosovo AČR

42

AČR

612

AČR

od 2005 Kosovo 2002–12/2004 Bosna a Hercegovina 3/2002–6/2003 Kuvajt

269

AČR

4/2002–1/2003 Afghánistán

11

AČR

1/2003–4/2003 Afghánistán

16. 17. 18. 19. 20. 21. 22.

Název Počet IZ SFOR 526 Kontingent 7. polní nemocnice IZ SFOR (MNF-I) 1 273 Kontingent Vojenské policie CONCORDIA 2 operace EU ISAF EOD + meteo 350 Letiště Kábul TRVALÁ SVOBODA – 2004 120 601. skss WINTER RACE humanitární operace NATO 29 v Pákistánu TRVALÁ SVOBODA – 2006 120 operace NATO v Afghánistánu

ALTHEA 23. Operace Evropské unie v Bosně a Hercegovině

400

MNF-I 24. Operace koalice 423 mnohonárodních sil – Irák KAIA–ISAF 25. Polní nemocnice na kábulském 658 mezinárodním letišti KAIA Výcviková mise NATO v Iráku 4 26. – NTM-I Mise ISAF Uruzgán Ochrana a obrana obvodu 200 26. nizozemské základny Camp Hadrian Operace Evropské unie 2 27. “EUFOR” Čad AIR POLICING 2009 2 × 75 28. Litva TRVALÁ SVOBODA – 2008–2009 3 × 100 29. Afghánistán Stav k lednu 2011

Kdo AČR AČR AČR AČR AČR

Kdy 4/2003–12/2003 Irák, Basra 12/2003–12/2006 Irák, Shaibah 4/2003–12/2003 Makedonie 3/2004–3/2007 Afghánistán 3–8/2004 Afghánistán

AČR

Pákistán

AČR

Afghánistán

AČR

2. 12. 2004 až 26. 6. 2008 Bosna a Hercegovina

AČR

-12/2008 Irák

AČR

4/2007–12/2008 Afghánistán

AČR

ukončena 28. 2. 2009

AČR

ukončena 20. 3. 2009

AČR AČR AČR

ukončena 15. 3. 2009 ukončena 1. 9. 2009 2008–2009 Zdroj: www.army.cz

A report 2/2011

Text: mjr. Pavla POLÁKOVÁ Foto: archiv redakce a Vladimír MAREK

vyloučením – jinými slovy, hůře si hledá práci. „Jsem rád, že si význam péče o válečné veterány začínají uvědomovat i další resorty. Pevně věřím, že se nám z evropských fondů podaří podpořit více projektů,“ uvádí náměstek Hrbata. Řeč je nejen o projektu Československé obce legionářské „Návrat veteránů do práce“, ale i o tříletém projektu pro 1 500 válečných veteránů, který připravilo ministerstvo obrany. Pokud v únoru hodnotící komise projekt doporučí, rozšíří se stávající systém o pracovní poradenství, rekvalifikace a zprostředkování práce. Projekt „Začleňování válečných veteránů do civilního života“ si dále klade za cíl vytvořit systém psychologické pomoci pro válečné veterány po skončení služebního poměru.

21

MISE

MISE

U Otoky se psala historie

A rreport epo ep epo ort rt 2/2011 2/2 2 2/ //2 20 011 01 1 11 1

Do okamžiku, než se obloha definitivně zatáhne černým sametem, zbývala hodina, maximálně dvě. Bylo úterý 16. ledna 1996. Venku vládlo počasí, do kterého by člověk psa nevyhnal. Čeští vojáci začali obsazovat dřevařský závod Una v Bosanské Krupě.

2222

Noc se blížila příliš rychle, a tak velitel nařídil rozestavit hlídky a přespat přímo v místech, kde se jeho podřízení právě nacházeli. Již v následujících dnech se to ukázalo jako naprosto správné rozhodnutí. Při čistění závodu od zničených strojů, vraků aut a vyhořelých autobusů objevili naši ženisté i dvě nevybuchlé miny, které museli zneškodnit. „Ubytovali jsme se v provozní budově, do které se střílelo přes okolní kopce. Všude kolem nás byly nástražné miny. Když jsme chtěli uzavřít smlouvu o pronájmu těchto prostor, řekli nám, že ředitel závodu je v Bihači v nemocnici. Museli mu amputovat nohu. Šel přímo v prostoru tohoto závodu k řece a na břehu šlápl na minu,“ vzpomínal na tyto okamžiky velitel našeho prvního kontingentu generál Jiří Šedivý. Začínala první mise Armády České republiky pod velením NATO. Až doposud se krizovou situaci v zemích bývalé Jugoslávie snažila řešit OSN. Již delší dobu bylo ale zřejmé, že jednotky pod tímto mandátem nejsou na úkol takového rozsahu dostatečně silné a navíc mají omezený mandát. Poslední kapkou byly události ve Srebrenici, kde došlo, za nečinného přihlížení modrých baretů, doslova k masakru místního obyvatelstva. Příměří a následné odzbrojení jednotlivých stran konfliktu v Bosně a Hercegovině měla od konce roku 1995 zajistit operace IFOR (Implementation Force). Jejím oficiálním symbolem se stalo obrácené písmeno „V“.

Kromě mechanizovaného praporu, který měl do sedmi set osob, se do této mírové akce zapojili další naši vojáci, kteří působili na velitelství kontingentu AČR v Záhřebu, na velitelství britské mnohonárodní divize v Gorném Vakufu (později bylo přemístěno do Banja Luky) a na velitelství kanadské mnohonárodní brigády v Čoraliči. V Záhřebu a ve Splitu byla rovněž dislokována kontraktační skupina Národního podpůrného prvku. Později se do operace zapojila i česká vrtulníková jednotka. Po příjezdu do prostoru odpovědnosti začali čeští vojáci pracovat na nezbytné vlastní infrastruktuře. Postupně vybudovali pět základen. Velitelství českého praporu se nacházelo v obci Donja Ljubija, 1. rota si zřídila základnu v obci Stari Majdan, 2. rota ji měla přímo v zóně separace v obci Arapuša, 3. rota sídlila v Brezičanech a základna logistiky v Bosanské Krupě. Rozloha operačního prostoru se pohybovala od 3200 do 3600 čtverečních kilometrů. Délka zóny separace (oddělovala znepřátelené strany), za kterou jsme odpovídali, činila 62 kilometrů. Od 12. února 1996 byl 6. mechanizovaný prapor Armády České republiky zařazen do sestavy 2. kanadské mnohonárodní

brigády a britské mnohonárodní divize a podřízen jejímu operačnímu velení. Výzbroj mechanizovaného praporu tvořily bojová vozidla pěchoty BVP-2, bojová průzkumná vozidla BPzV, obrněné kolové transportéry OT-64 a různé typy nákladních a terénních automobilů. Celkem se jednalo o 320 kusů pásové a kolové techniky. Významným místem v historii naší armády se stala Otoka. Právě zde museli vojáci řešit jednu z prvních a zároveň také nejvážnějších krizí. V pátek 19. dubna 1996 se v dopoledních hodinách rozhodla část muslimských rodin využít volného dne k návštěvě příbuzných žijících za hraniční linií. Postupně přes most přešlo asi 300 osob. Kolem jedenácté se Muslimové shromáždili na hlavní komunikaci spojující Otoku s Novým Gradem a napadli srbskou policejní stanici. Poté postupovali pod muslimskými vlajkami dál na Novi Grad, a to až do okamžiku, dokud se nesetkali se stejně početným davem Srbů. Situace se vyhrotila. Čeští vojáci museli zabránit střetu obou skupin. Naši jednotku v těchto kritických okamžicích vedl kapitán Petr Miler. K prvnímu zásahu došlo kolem druhé hodiny odpolední. Příslušníci českého

praporu museli k oddělení znepřátelených skupin použít střelby do vzduchu ze samopalů a kulometů ostrou municí. Dav se na chvíli uklidnil. Zhruba o hodinu později museli sáhnout k obdobnému opatření podruhé. Celkem vystříleli asi dvanáct set nábojů. V devět hodin večer se podařilo českým a kanadským styčným důstojníkům domluvit setkání zástupců srbské a muslimské strany. To naštěstí přispělo k celkovému uklidnění situace. Událost si vyžádala vyhlášení bojové pohotovosti na všech základnách českého praporu. Dvaadvacátého ledna 1996 zahájil velitel 3. mechanizované roty kapitán Aleš Opata přebírání prostoru odpovědnosti od roty „A“ britské lehké divize. Následující den příslušníci jeho jednotky začali plnit bojový úkol tím, že v zóně separace v prostoru Otoky zadrželi skupinu ozbrojených osob. Postupně v druhé polovině ledna 1996 zajistili a odzbrojili naši vojáci v zóně separace celkem dvacet lidí a zabavili různé druhy zbraní. Začalo tak dlouhé a náročné období odzbrojování místního obyvatelstva. Na misi IFOR plynule navázala stabilizační operace SFOR I a II. Ta skončila pro naši armádu po šesti letech v prosinci 2001.

A report 2/2011

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv A reportu

23

RUBRIKA SÍLY VZDUŠNÉ

VZDUŠNÉ RUBRIKA SÍLY

24

A report 2/2011

A report 2/2011

„Záchranka“ Líně 25

RUBRIKA SÍLY VZDUŠNÉ

A report 1/2011 2/2011

Zvuk sirény obrací doposud poklidné úterní dopoledne na Centru letecké záchranné služby Armády České republiky (CLZS AČR) v opak. Plzeňský dispečink aktivuje tamní hotovostní směnu k vážné dopravní nehodě u obce Blovice. Pro pětici profesionálů sloužících v „záchrance“ to znamená jediné – vzlet „ostrého“ vrtulníku do čtyř minut.

26

U hotovostního vrtulníku W-3A Sokol jsou jako první příslušníci pozemního personálu. Společnými silami tlačí armádní stroj ven z hangáru. Vzápětí přibíhá tříčlenná letová posádka a lékař se sestrou. Vztyčený palec technika je signálem pro kapitána Petra Smika v kokpitu, aby začal provádět předepsané úkony před vzletem. Ten automaticky zmáčkne tlačítko spouštění a nahazuje první a poté druhý motor. Mezitím pilot napravo, kapitán Petr Šamaj, zadává souřadnice místa zásahu do navigačního přístroje GPS. Kontrolní prověření sokola trvá necelé tři minuty. Vše je v pořádku, vzlet povolen. Červenobílá „nulasedmsetdevatenáctka“ se odpoutává od země a nasazuje kurz sto dvacet stupňů. Do Blovic je to zhruba sedm minut letu…

Tým, co hodně umí S nadsázkou řečeno, takovýchto pojítek již nemá česká armáda mnoho. Doktor Michal Mareček a „záchranka“ v Líních, to je dvacetileté spojení, jehož zveřejnění by se nepochybně stalo bestsellerem. S jasným prologem, avšak nejasným epilogem. „Mezidobí, kdy bojujeme o svoji holou existenci, se stále zmenšuje. V posledním čase má již velmi krátkou periodicitu,“ konstatuje náčelník CLZS

AČR a vyjmenovává některé argumenty, na nichž staví existenci tohoto vojenského zařízení zapojeného do integrovaného záchranného systému. „Nelétáme pouze pro civil v západních Čechách a v noci pro celou republiku, nýbrž i ve prospěch resortu obrany. Například plníme úkoly strategické přepravy nemocných ze zahraničních misí nebo zdravotnicky zajišťujeme nejrůznější cvičení jednotek

Armády ČR. Rozhodujícím faktorem je však profesní připravenost personálu Centra. Ta je udržována každodenní praxí. Nabyté dovednosti si stále opakujeme a zkušenosti můžeme kdykoliv zúročit. Tvrdím, že jsme jediné pracoviště vojenského zdravotnictví, které denně přichází do kontaktu s akutní medicínou přímo v terénu,“ říká plukovník Mareček a dodává, že na rozdíl od jiných

A report 2/2011

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA

VZDUŠNÉ SÍLY

27

VZDUŠNÉ SÍLY

A report 2/2011

Rychlé a správné rozhodnutí

28

provozovatelů letecké záchranné služby se může její komplexností pochlubit pouze Armáda ČR. „Záchranáři počínaje, přes technické a zdravotnické vybavení a dopravním prostředkem konče. Naše nasazení má kompaktní charakter.“ Následná slova náčelníka CLZS souvisejí s finančními prostředky na činnost líňského pracoviště. „Resort obrany stojíme

relativně malé peníze. Celkové náklady se pohybují okolo čtyřiatřiceti milionů korun za rok, přičemž zhruba dvacet milionů činí příspěvek od ministerstva zdravotnictví za to, že zabezpečujeme zejména pro Plzeňský a Karlovarský kraj leteckou záchrannou službu,“ vysvětluje plukovník Mareček a zveřejňuje klíčové údaje: „S Ministerstvem zdravotnictví ČR máme

smluvně ujednán nálet čtyři sta letových hodin na kalendářní rok, což v praxi reprezentuje bezmála šest set zásahů. Pozitivem je, že převážná část z nich jsou takzvané primární. Ve skutečnosti se tedy jedná o poskytování neodkladné zdravotnické péče přímo v terénu, čímž se podstatně zlepšují předpoklady pro úspěšné doléčení pacienta na specializovaných pracovištích.“

Létat „záchranku“ nemůže každý pilot. Přestože je zkušený a „vylítaný“ za všech podmínek, na CLZS k tomu musí přidat ještě něco navíc. Kromě profesní způsobilosti také manažerská rozhodnutí. „Na základně dopravního letectva ve Kbelích, kam organizačně spadáme, plánujeme letovou akci s dostatečným časovým předstihem a s využitím nejedné podpůrné aktivity. Tady je to o něčem jiném,“ říká pilot 243. vrtulníkové letky kapitán Petr Smik a vysvětluje: „Během okamžiku musíte vyhodnotit aktuální situaci a stanovit, jak budete postupovat. Samozřejmě že správně. Vaši kolegové na palubě k tomu sice řeknou svoje slovo, ale závěr je výhradně na vás. Letíme, neletíme. Limitují nás pouze meteorologické podmínky. To, že máme do čtyř minut kolečka nahoře, je jenom část úspěchu. Tou druhou, a podstatně důležitější, je přeprava pacienta z místa zásahu do zdravotnického zařízení. Počasí v Plzni může být vyhovující, ale co když se to tady za pár minut zavře. My se zraněným nemůžeme dělat hodinový vyhlídkový let nad republikou. Neustále vám musí běhat hlavou takzvaná zpětná vazba a možné varianty řešení. Je to o vašem rozhodnutí.“ Petr Smik je navíc jedním z instruktorů, kteří na „záchrance“ v Líních „vyváží“ nové kapitány vrtulníku do služby. Přeloženo do srozumitelné řeči, provádí s nimi povinné penzum vývozních letů, než oni sami přejdou na levé sedadlo. Předávání cenných rad kandidátovi do CLZS je samozřejmostí. „Zdokonalovací výcvik s instruktorem trvá necelý půlrok. Nejde jenom o návyky při létání ve specifických podmínkách, ale také o zevrubnější poznání terénu, v němž bude působit,“ říká zkušený vojenský pilot. O jakých zvláštnostech hovoří? O výběru plochy k přistání na místě omezených rozměrů. Pro zajímavost, ve dne minimálně 20krát 25 metrů, v noci 40krát 80 metrů. Dále o dosednutí v terénu, kdy je v drtivé většině případů nikdo nenavádí na přistání. O bezpečnosti, neboť podstatnou indicií je i to, aby neohrozili svoje okolí. Tudíž není zákonitostí posadit šestitunový stroj co nejblíže k inkriminovanému místu. A co teprve noční akce, kdy nejsou vidět překážky? I tady platí, že na co pilot nesvítí, to zkrátka nevidí. Profesních neobvyklostí, kdy je prioritou rychlá pomoc zraněnému, je celá

řada. K tomu lze přičíst i časovou vytíženost personálu. Vedle svých vojenských povinností a dalších služeb na mateřské základně drží „záchranku“ i osmkrát do měsíce. Přes všechna tato specifika je o tento typ létání zájem. Kapitán Petr Šamaj o tom ví svoje. „Nejenom já, ale také další kluci z letky ji berou jako vrchol létání. Bez nadsázky jako profesní posun vpřed. Jeden z důvodů je ten, že děláte práci, která má opravdu veliký smysl, a okamžitě jste konfrontováni s výsledkem, nakolik jste přispěl k záchraně lidského života,“ říká pilot vrtulníku a vyznává se ze svých bezprostředních pocitů po právě ukončeném záchranném letu. „Během akce fungujete v profesionálním módu a koncentrujete se na svoji činnost. Ostatně na nic jiného nemáte ani čas. Teprve až přistanete, přijde okamžik, kdy se nad proběhnuvším dějem zpětně zamyslíte. Ve všech případech však převládá profesionální snaha co nejrychleji a nejlépe pomoci.“

Létající doktor a sestra Jedním z pětice lékařů CLZS AČR je major Roman Lanzendorf. V Líních slouží již patnáctým rokem, přičemž poslední dva jako voják z povolání. Osobitost létajícího doktora bere s nadhledem. „Ve srovnání s civilní zdravotnickou záchrannou službou tu existují jisté rozdíly. V letecké praxi potřebuje podstatně více zkušeností. Zároveň je třeba vyšší kreativity a přesně na míru k tomu stavěné lidi. Pro někoho totiž může být přeprava

vzduchem určitým problémem,“ říká. Ovšem sám si uvedenou skutečnost pochvaluje, neboť je sportovním pilotem. Při dotazu, jaká odbornost je v terénu nejvíce třeba, prvotně uvede traumatologii. „Nejčastěji létáme k dopravním nehodám, a tudíž právě tento obor je zastoupen největší měrou. V současné době nám výrazně přibývají také sportovní úrazy, především lyžařů,“ konstatuje R. Lanzendorf. Ve srovnání záchranného vozidla a vrtulníku při přepravě zdravotnického týmu nepreferuje nikoho. „Každý prostředek má svoje. Sanitu efektivně využijete ve městě, nikoliv však v těžko přístupném terénu. U sokola je to přesně naopak,“ argumentuje a pochvalně hovoří o zdravotnickém vybavení obou hotovostních strojů W-3A Sokol na líňském letišti (jak „ostrý“, tak záložní vrtulník jsou identicky vybaveny – pozn. red.). „Disponujeme více sofistikovanějšími monitorovacími přístroji, jež jsou třeba k intenzivní péči,“ konstatuje vojenský lékař. Kolegiálně vzpomene také na sesterský personál. „Vedle toho, že jde o vysokoškolsky vzdělané sestry s akutní specializací, musejí prokazovat svoji způsobilost k výkonu služby také určitým nadstandardním jednáním v terénu. Lezeme do rozbitých aut, do zbořených domů, zachraňujeme postřelené muže nebo popálené děti. K této práci musíme mít náležitý vztah,“ dodává na závěr major Roman Lanzendorf.

A report 2/2011

VZDUŠNÉ SÍLY

29

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A RMÁDA A VVEŘEJNOST EŘEJNOST

Text: Jana DECKEROVÁ a Jiří HOKŮV Foto: Jan KOUBA a BONTONFILM, a. s.

30

Nový film o Nicholasi Wintonovi a jeho pozitivním poselství přináší dosud nezveřejněná fakta, svědectví a osudy nově objevených „Wintonových dětí“. Partnerem filmu bylo Ministerstvo obrany ČR a Vojenský historický ústav Praha nejen poskytl unikátní historické záběry, ale svými znalostmi přispěli i vojenští historici. „Zájem studentů a fakt, že pod Wintonovým vlivem tisíce dětí na celém světě začaly konat dobro, či dokonce jako novodobí Wintonové zachraňovaly jiné děti, nás natolik ohromil, že jsme se s Patrikem Paššem rozhodli pokračovat v prozkoumávání tohoto neskutečného tématu,“ vzpomíná Matej Mináč. Objevovala se totiž nová a nová fakta. Například příběh krásné špiónky Kerstin, která přestože za války pracovala v Praze pro gestapo, pomohla Wintonovi zachránit pětadvacet dětí tím, že je odvezla do Švédska, či osudový příběh matky, která se do poslední chvíle nemohla na peróně Wilsonova nádraží odhodlat opustit svou malou dceru a poslat ji do neznámého bezpečí. „No uznejte, to nešlo nezaznamenat. Rozhodli jsme se, že nedovolíme, aby se ty nejvíce vzrušující příběhy spolu s pozitivními aktivitami studentů ztratily,“ pokračuje Mináč. „Proto vznikl náš film. Chtěli jsme ukázat, že do největší

rodiny na světě, do Nickyho rodiny, nepatří jen tisíce lidí, kteří vděčí za svůj život Nicholasi Wintonovi, ale i všichni ti, kteří chtějí pro náš svět něco pozitivního vykonat.“ Natáčelo se ve Velké Británii, České republice, Spojených státech, Francii, Kambodži, Kanadě, Izraeli, Dánsku a na Slovensku a během šesti let natáčení vzniklo více než 450 hodin materiálu. „Ve filmu vystupují se svými vzpomínkami zachráněné děti – dnes jsou to uznávaní vědci a odborníci, kterým je i přes osmdesát let,“ prozrazuje režisér. „Za všechny jmenujme Bena Abelese, jednoho z předních amerických vědců, jenž vymyslel systém pohonu pro sondy Voyager a Cassini, které díky jeho systému mohly fotografovat a natáčet nejvzdálenější planety naší sluneční soustavy, nebo Joe Schesingera, známého televizního reportéra kanadské televize CBC, který nás provází celým filmem.“

V lednu se konala v pražském Kongresovém centru slavnostní premiéra filmu Nickyho rodina a kromě zachráněných dětí vystupujících ve filmu, herců a tvůrčího týmu na ni dorazil i sám sir Nicholas Winton. „Přál bych si, aby emocionalita Wintonova příběhu, její katarzní efekt, podnítil diváky, především mladé lidi, kteří ještě nezanevřeli na ideály, aby se zamysleli a možná vykonali alespoň jeden malý dobrý skutek pod Wintonovým vlivem,“ říká Matej Mináč. Přes sto tisíc českých dětí podepsalo petici, aby letošní Nobelova cena míru byla udělena právě siru Nicholasi Wintonovi. Nominační dopis předal Přemysl Sobotka, první místopředseda Senátu Parlamentu ČR, norskému velvyslanci v Praze přímo v Kongresovém centru před premiérou filmu. Film se promítá v českých kinech od 3. února, pak bude mít premiéru v USA, Velké Británii a na Slovensku.

A report ort rt 2/2011 2 201 2/ 2/2 011 0 11 1 1

A report 2/2011

Tajemství záchranné akce, která nemá v novodobé dobé ch historii obdoby, je konečně odhaleno. V hraných rekonstrukcích filmu Nickyho rodina autorů Mateje Mináče a Patrika Pašše ožívají nově objevené příběhy zachráněných českých dětí a sira Nicholase Wintona. Hodinu a půl můžeme sledovat, jak příklad jednoho člověka i po sedmdesáti letech dokáže inspirovat lidi a měnit dnešní svět.

31

HISTORIE

Od maturity přímo do armády Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv Jiřího Kafky

Jiří Kavka se narodil v roce 1924 v pražské židovské rodině. Studoval na akademickém gymnáziu. Když v březnu 1939 obsadili zbytek okleštěného Československa Němci, otec přišel s návrhem, že by alespoň děti měli poslat do bezpečí. Matka ale nesouhlasila, chtěla, aby Jiří s bratrem alespoň dodělali ročník.

A report 2/2011

A tak s odjezdem do Anglie čekali až na 28. června 1939, kdy skončila škola. „Málokdo před zahájením války dokázal rozeznat, jak velké nebezpečí nám vlastně hrozí. Že jsme byli součástí transportů organizovaných britským makléřem Nicholasem Wintonem, jsem netušil, dozvěděl jsem se to až několik desítek let po skončení války,“ vzpomíná Jiří Kafka na osudové okamžiky. „Tehdy Němci ještě Židy pouštěli, byli rádi, že se jich zbaví. Problém byl ale v tom, že jsme neměli kam jít. Všechny větší země měly uzavřené hranice. Opatřit si vízum do Anglie či USA bylo v té době velice obtížné. O to více si cením toho, co pro nás sir Winton udělal. Jednalo se o mladého člověka, jeho energické a rozhodné chování bylo obdivuhodné.“ Jiřímu Kafkovi bylo v té době patnáct let. Jeho bratr, který cestoval společně s ním, byl o rok mladší. Když

32

po mnohahodinové únavné cestě dorazili na londýnské nádraží, čekalo je ale nemalé rozčarování. Žádná z rodin si je nevybrala. Zůstali na nádraží, nevěděli, co s nimi bude. „Většina zájemců chtěla malé děti, nejvíce byly žádány holčičky. Vzít si dítě do rodiny bylo spojené s poměrně vysokým poplatkem, ne každý na to měl. Pro chudší rodiny to tedy bylo nedostupné,“ vysvětluje válečný veterán. Nakonec je odvezli na pobřeží poblíž Ipswiche. Tam byl tábor pro dětské židovské uprchlíky z Německa a Rakouska. Strávili v něm více než dva měsíce. Sourozenci zde měli možnost „oprášit“ si němčinu, kterou se učili již na gymnáziu. Pak se dostali do prázdninové školy na jihu Anglie. V té době znali z angličtiny jen základy, které je naučil najatý židovský lektor krátce před odjezdem z Prahy. Věnovali se tedy jazyku. Později jim americká židovská organizace zaplatila studium na střední škole, kde Jiří v roce 1942 maturoval. „Bylo mi tehdy osmnáct, a tak jsem se mohl okamžitě přihlásit do armády. Zhruba po měsíci jsem byl vybrán ke službě v československé 311. bombardovací peruti. Zařadili mne na funkci telegrafisty a střelce bombardéru Liberator,“ usmívá se po letech Jiří Kafka. „Prošli jsme náročným výcvikem, který vrcholil na pro nás exotických Bahamách, kde se kompletovaly posádky. Dostal jsem hodnost seržanta letectva.“ V době, kdy začal s perutí létat bojové lety, spadala již pod pobřežní velitelství. A tak pátrali po německých ponorkách, doprovázeli konvoje a vyhledávali německé lodě. Křižovali vzdušný prostor nad Atlantikem, Biskajským zálivem a Severním mořem. „Zážitků z těchto nasazení mám hodně. Stávalo se nám, že jsme byli vystaveni intenzivní

palbě protivníka. Několikrát jsme se vraceli s poškozeným letounem,“ popisuje Jiří Kafka. „Jednou jsme museli nouzově přistát na malém ostrově východně od Skotska. Bylo to poměrně drsné, složilo se nám přední kolo a dosedli jsme přímo na nos. Všichni jsme se z toho dostali ale zdraví. Za celou tu dobu jsem neutrpěl nějaké větší zranění.“ Válka skončila, v červenci 1945 se příslušníci bombardovací perutě vrátili do vlasti. Přistáli na ruzyňském letišti. Jiří Kafka se krátce po skončení války dozvěděl, že jeho matka přežila Osvětim. Společně s otcem žila u příbuzných na Bertramce. Z letiště šel tedy rovnou na uvedenou adresu. Nikdo ale nebyl doma. „Sedl jsem si tedy na schody a čekal. Po nějaké době se rodiče vrátili z kina. Na chodbě byla již tma, světlo na mne dopadlo, až když otevřeli dveře výtahu. Řekl jsem jen: Ahoj mami. Hrozně se mě lekli. Šest let jsme se neviděli. Pak jsme si ale padli do náruče.“ Krátce nato se Jiří Kafka rozloučil s armádou. Ubytovali je v ruzyňských kasárnách, předtím tam bydleli němečtí vojáci. Všude po zdech byly rozmazané štěnice. A tak si ani nevybalil věci a rovnou odešel. Propouštěcí papíry si vyřídil později. V roce 1947 se začala zhoršovat politická situace, a tak se rozhodl odejít zpět do Velké Británie. Přijali ho velice vstřícně. Oženil se zde a společně s jedním známým založil firmu na dovoz české bižuterie. Podnik prosperoval, přesto ho to po nějakém čase přestalo bavit. Přešel tedy do realit. V roce 1960 se na osm let přestěhoval i s manželkou a dětmi do Izraele. Moc se jí tam líbilo, připadalo jí to dobrodružné, exotické. Krátce po listopadu 1989 se vrátil natrvalo do Československa. I po těch letech tady našel hodně kamarádů. S jedním

z nich, s majorem Pavlem Vranským, se schází pravidelně každý týden v oblíbené restauraci. Spojuje je minulost. O tři roky starší kolega bojoval u Tobrúku

a později sloužil také u protiponorkového letectva. Vášnivě mezi sebou diskutují. O válce ale ne. Tam bylo všechno jednoznačné. O politice...

A report 2/2011

HISTORIE

33

MISE

R RUBRIKA UBRIKA

Jeden z hlavních pilířů

Jen díky točitým serpentinám zdolává naše kolona prudké horské stoupání. Tam někde úplně nahoře je soutěska Tera Pass, která odděluje Lógar od provincie Paktia. Na jejím okraji se rozkládá malá pevnost. Vysokou kamennou zdí obehnaná policejní stanice stejného názvu. A právě ta je cílem naší cesty.

Text a foto: Vladimír MAREK

3344

umožňuje pozorování a zároveň i případnou obranu. Je zde umístěna rovněž nádrž s vodou, svedenou do spodních místností. V rozích jsou dva lehké kulomety. „Právě do těchto policejních stanic podél hlavní komunikace Utah, kterou před několika lety vybudovali Turci, byly v minulosti investovány peníze českého provinčního rekonstrukčního týmu. Zlepšili jsme jejich bezpečnostní parametry a vybavili je určitou infrastrukturou. Nyní jsme přijeli prověřit, jak jsou tyto prostředky využívány. Je to naše první akce zaměřená

na bezpečnost. Právě v této oblasti úzce spolupracujeme s civilní částí PRT,“ vysvětlují příslušníci skupiny CIMIC. Mezitím rozdělujeme časopis, který vydává pro místní obyvatelstvo velitelství ISAF. Jsou v něm nejen informace o rekonstrukčních projektech a dalších aktivitách spojenců, ale i užitečné rady z oblasti hygieny či zdravotnictví. Zajímáme se o to, jaké jsou požadavky policistů na nás. Ukazují nahoru na kamennou zeď, ve které jsou zakotveny držáky na žiletkový drát. Je to významný prvek bezpečnosti, zatím ho ale nikdo nedodal. Čeští vojáci slibují, že celou záležitost prověří a zjednají nápravu. V minulosti došlo k několika útokům na stanici. V poslední době je zde ale klid. Z jižní strany se nad objektem zvedá vysoký, více než třítisícový hřeben. Připadá nám to jako ideální místo

pro nepřátelské odstřelovače. Velitel stanice s námi ale nesouhlasí. Odtud jim prý nic nehrozí. Přístup na tento vrchol totiž chrání sousední stanice, která už je ale v provincii Paktia. Včera byl povstalci zastřelen v provincii Lógar jeden z místních policistů. Takovéto zprávy jsou v poslední době až příliš časté. Příslušníci Afghánské národní policie (ANP) jsou pravidelně vystaveni výhrůžkám a vydírání. Důsledkem toho je velké množství dezercí. Dělat policistu je na místní poměry relativně dobře placená práce. Dostávají kolem tří set dolarů na měsíc, což je nadstandardní plat. Problém je v tom, že se jedná o velice rizikovou činnost. Podepisuje se na tom i příliš krátký, a tudíž nedostatečný výcvik. Svou roli sehrává také negramotnost absolventů. Když je v kurzu deset lidí, kteří umí číst a psát, tak je to hodně.

Nefunkční elektrárna Vzadu u zdi nalézáme pohozený poškozený větrný generátor, který před časem dodal náš provinční rekonstrukční tým. Je to jediný zdroj energie pro celou stanici. Na otázku, proč si nevyžádali jeho opravu, jen krčí rameny. S podobným nezájmem se setkáváme i na dalších stanicích. Na Altimoru si stěžují, že jim nefunguje spojení, přitom ale stačí jen dobít baterie. „Za všechno může především jejich mentalita, nejsou zvyklí vyvíjet nějakou přílišnou aktivitu. Projevují se velice pasivně. Když něco dostanou, mají radost, vnímají to jako dárek. To je ale pouze dočasné,“ vysvětluje jeden z vojáků. „Z naší návštěvy jsem si neodnesl mnoho pozitivních dojmů. Mám pocit, že si některých věcí neumějí vážit. Neudělají vůbec nic pro jejich údržbu a bezproblémový provoz. Všechno

vnímají jako samozřejmost. Přesto jsem ale přesvědčen, že investice do této oblasti pomáhají zlepšit bezpečnostní situaci.“ S tím souhlasí i bezpečnostní expert civilní části českého provinčního rekonstrukčního týmu Zbyněk Pavlica. „Právě proto se zaměřujeme na budování policejních stanic a kontrolních míst na hlavních komunikacích v této oblasti. Na Utahu bylo zatím dokončeno sedm stanovišť, v současné době máme rozestavěné ještě dvě. Další jsou v přípravné fázi. Bezpečnostní situace v distriktech Koshi a Baraki Barak je velice komplikovaná. Kontraktátor nám odmítl zahájit stavby. Nemůžeme tam najít dostatečný počet dělníků, kteří by byli schopni nějakým způsobem realizovat tyto projekty.“ Český rekonstrukční tým se podílí rovněž na budování objektů, které by měly zlepšit logistické zabezpečení Afghánské

A report 2/2011

A rreport epo e portt 2/2011 po 2/2 2 2/ //2 201 011 0 11 1 1

Afghánská policejní osádka je tak trochu zaskočena nečekanou návštěvou. Rychle se ale vzpamatovává a zve nás dovnitř objektu. Jedná se o unifikovanou budovu o několika místnostech určených nejen ke střežení, ale i k odpočinku a přípravě stravy. Ochoz na rovné střeše

35

MISE národní armády (ANA). V kasárnách se staví kuchyně, jídelny a ambulance. Nejde přitom jen o základnu Shank, ale i nepříliš vzdálený Altimor. „Výhledově připravujeme projekty na zřízení záchranné stanice. Rádi bychom vycházeli z našeho integrovaného systému. Vzniklo by tak jednotné místo velení pro nemocnice a celý záchranný sbor. Je to ale samozřejmě spíš otázka poměrně vzdálené budoucnosti. V současné době mají prioritu akce, které jsou realizovány za relativně krátkou dobu,“ doplňuje Zbyněk Pavlica. „Přispět k posílení bezpečnosti v zemi by měl i výcvik příslušníků Afghánské národní policie. Naším záměrem je připravit kurzy pro policejní sbory všech distriktů v provincii Lógar. Místní policisté by tak byli jednotně vystrojeni a vycvičeni. To se nám ale zatím příliš nedaří. V poslední době cvičíme příslušníky ANP, kteří jsou rekrutováni z Kábulu. Měli bychom přispět k navýšení počtů této bezpečnostní složky. Ta by měla mít kolem sto padesáti tisíc mužů. Je ale otázka, zda je to dost. Obzvlášť když vezmeme v úvahu nemalou dezerci a poměrně vysokou úmrtnost.“

MISE justice je nemalou prioritou. „Pokud zde vznikne právní stát, bude fungovat i všechno ostatní. Místní lidé mají respekt z justice, tohle je jeden ze způsobů, jak ji ještě více posílit a přispět k vážnosti soudu. Umožníme mu kvalitně pracovat. Po spáchání každého trestného činu musí následovat trest. Je to spojitá nádoba, která má bezprostřední vliv na bezpečnost v tomto regionu.“

Dosavadní takovéto zařízení v Pol-e’-Alam je v katastrofálním stavu. Jedná se v podstatě o kobky vykopané do země. Veškeré překážky na povrchu jsou pouze hliněné. Podle vyjádření vedení věznice stačí kopnout do stěny a udělá se díra. Navíc nevyhovuje ani kapacitně. V malých prostorách je namačkáno osmdesát vězňů. Ty hlídá přes sedmdesát strážných. Takže na každého

se snaží všemožně zabránit jejímu dokončení. Často dochází z jejich strany k vyhrožování stavebním dělníkům, že budou uneseni. Problematická je i lokalita. U nás by se nejspíš vězení stavělo někde na rovině, tady bylo umístěno do velice členitého terénu, což si vyžádalo nemalé změny v původních plánech. Ani dnes není na stavbě příliš velký pohyb. Vedoucí nám dokladuje, že většina

V nedalekém areálu bezpečnostních služeb se můžeme přesvědčit, jak bude vypadat takováto stavba po dokončení. Právě se zde totiž předává další projekt financovaný českou stranou – kasárna a vazební věznice. Moderní ubytovací a kancelářské prostory mají usnadnit náročnou službu příslušníků této složky. Vazební věznice naopak uleví spojencům. Doposud byli zadržení převáženi na základnu Shank, což bylo samozřejmě spojeno s určitými riziky.

vězně je v podstatě jeden dozorce. To samo o sobě svědčí o malé efektivnosti. Jsou zde ale i bezpečnostní rizika. K útokům na věznici zvenku zatím nedošlo, o to častější jsou nepokoje a vzpoury uvnitř. Během posledního ramadánu tam byla opakovaně znásilněna jediná vězněná žena. Strážci ji přitom nebyli schopni ochránit. Rozsáhlá stavba nové věznice má rozpočet pouhých pět set čtyřicet tisíc dolarů. Hlavní surovinou je tady kámen, který se používá nejen při budování ochranných zdí, ale i některých budov. Ten je v Afghánistánu snadno dostupný, a tedy i levný. To samé platí také o pracovní síle. Na druhou stranu průběh stavby, která se doslova vleče již několik let, komplikuje bezpečnostní situace. Povstalci

zedníků zůstala z důvodu obav opět doma. Do práce se jich dostavila sotva desítka. Čeští civilní experti kontrolují opět kvalitu provedených prací. Nechají si dokladovat, zda částky, které byly doposud uvolněny, stavitel také proinvestoval. „Přes veškeré sliby a ujišťování si neděláme žádné iluze, budeme rádi, když se nám podaří věznici zprovoznit v první polovině roku 2011. Celou záležitost komplikuje i to, že naše peníze putují přes místní ministerstvo spravedlnosti. To v minulosti ne vždy včas platilo kontraktátorovi. I to zpomalovalo stavbu. Za prvních dvacet měsíců zde bylo proinvestováno patnáct procent celkového objemu, v současné době jsme na nějakých pětašedesáti procentech. Je tedy vidět určitý progres,“ uzavírá Zbyněk Pavlica.

36

Také další náš výjezd je zaměřen na bezpečnostní projekty. Proplétáme se ulicemi v hlavním městě provincie Pol-e’-Alam, které nás vedou k místnímu soudu. Vedle hlavního objektu jsou vykopány základy nové budovy. Dělníci je právě osazují armaturou. Civilní část provinčního rekonstrukčního týmu kontroluje postup prací a jejich kvalitu. Zdá se, že všechno je v pořádku. Jedná se o firmu, která pro nás již v minulosti pracovala, máme s ní jen dobré zkušenosti. V nově postavených prostorách bude umístěna knihovna, studovna a internetové místnosti. „Celý projekt bychom chtěli realizovat co nejdříve. Stavitel nám slíbil, že by již na jaře mohl být hotový,“ vysvětluje Zbyněk Pavlica. „Do budoucna plánujeme, že tuto budovu budou využívat nejen soudci, státní zástupci a policisté, ale i středisko vzdělávání, které je v jejím sousedství. Jeho posluchači sem mají mít rovněž přístup. Vybavení tohoto multifunkčního objektu dodá podle dohody americká strana. Kromě nábytku a knih počítáme s moderním elektronickým vybavením. Vznikne reprezentativní celek, který vytvoří odpovídající zázemí.“ V žádném případě se nejedná o nějakou náhodnou investici. Oblast bezpečnosti představuje jeden z hlavních pilířů rekonstrukce Afghánistánu. Právě

Věznice na kopci Poslední z této série bezpečnostních projektů je vysoko nad metropolí provincie. Zdálky připomíná středověký hrad. Investujeme zde do výstavby mužské a ženské věznice. Ta by měla pojmout sto šedesát vězňů, z toho dvacet žen.

A report 2/2011

A report 2/2011

Zázemí pro soud

37

LOGISTIKA

LOGISTIKA

Text: Pavel LANG a Jan PROCHÁZKA Ilustrační foto: Marie KŘÍŽOVÁ a archiv redakce

A report 2/2011

Rok poté

38

Nezasvěceným připomínáme, že k podnětu ětu z Česka zefektivnit spolupráci a koordinaci v mnohonárodní logistice, a to zejména ve včasném společném plánování, se připojilo Slovensko, Řecko, Maďarsko a Spojené státy americké. Reprezentanti signatářských zemí vloni prvního února slavnostně otevřeli operační centrum (MLCC Operational Centre) v jedné z budov v objektu pražského Pohořelce. Mezinárodní prvek dosáhl počátečních operačních schopností, jinými slovy začal virtuálně existovat, přičemž pracovní skupina resortních odborníků připravila podklady pro rozhodnutí ministra obrany, podle kterých by Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky mělo být reálně vytvořeno. Jedenáct měsíců není závratně dlouhá doba, avšak stačila k tomu, aby došlo

k zásadním změnám. Poté, co dal ministr obrany MLCC zelenou (květen 2010), začala příprava k vytvoření „reálného“ Multinational Logistics Coordination Centre k prvnímu lednu 2011.

Celá řada změn Z důvodu dislokačních změn bylo rozhodnuto o vytvoření MLCC na dejvickém Vítězném náměstí, konkrétně v pátém patře Generálního štábu Armády České republiky. „Máme k dispozici nové prostory na reprezentativní úrovni. Podstatně se zlepšila naše dostupnost,“ pochvaluje si ředitel MLCC plukovník Roman Dufek, přestože nemá ještě vše definitivně ukončeno. „Postupně se instaluje výpočetní technika, zřizují se účty na internet a štábní informační systém, lidé se usazují v kancelářích.

Ještě š ě to bude b d chtít h í nějaký ěj ký čas, č nežž se zbab víme všech těch dětských nemocí začínajícího pracoviště. To však není alibi k tomu, abychom nebyli profesně aktivní. Přestože jsme až do začátku letošního roku fungovali pouze virtuálně, je za námi řada akcí. Vzpomenu například loňské odborné semináře, v nichž mimo jiné dominovala aktivita NATO–Ruská federace zaměřená na těžbu, úpravu a distribuci vody, dále metodickou pomoc státům zapojeným do programu Partnerství pro mír, lednové

jednání projektového týmu pro řízení operačních logistických procesů nebo přípravu polního logistického cvičení Capable Logistician 2013 na Slovensku. Mimochodem, zájem zúčastnit se cvičení dosud vyjádřilo více než dvacet států NATO a PfP, což je pro nás důkazem, že jdeme správným směrem.“

V první fázi má ČR odsouhlaseno čtrnáct zaměstnanců, z nichž je šest profesionálů a osm civilních zaměstnanců. „Začínáme s koordinací jedné oblasti logistiky (vzdělávání a výcvik) a po následných analýzách budeme naše portfólium postupně rozšiřovat. Jako příklad uvedu třeba rozvoj interoperability. Máme zájem, aby se pomyslné nůžky v této oblasti mezi zkušenými a méně zkušenými ozbrojenými silami dále nerozevíraly,“ konstatuje plk. Dufek a ukazuje v organizačním pavouku na premiérový odbor pro rozvoj logistických schopností. „Nastupují sem lidé jazykově vybaveni, se zkušenostmi ze zahraničních misí a znalí profese. Těší mě, že mi již od samého začátku přinášejí nápady, jak činnost centra rozvíjet a optimalizovat, že hledají řešení a nikoliv problémy. Týmový duch je tady obzvlášť silný.“ A co zahraniční pracovníci? „Se slovenskou stranou jsme podepsali memorandum o porozumění a na jeho základě k nám od prvního srpna nastupuje důstojník OS SR. Ke konci se blíží jednání o vyslání představitele maďarských ozbrojených sil. Je plně v gesci signatářské země, kdy a v jakých počtech dotyčnou funkci obsadí. Standardní délka zdejší mise je tři roky, pokud se však stát rozhodne jinak, samozřejmě to akceptujeme,“ vysvětluje ředitel MLCC a dodává, že režie pracovní fáze je financována českou stranou a výlohy na komplexní zabezpečení pracovníka si hradí státy samy. Další významnou změnou je to, že se původní pětice zakládajících států postupně rozrůstá o další. V červnu 2010 rozšířila řady MLCC Velká Británie a 18. ledna tohoto roku i Bosna a Hercegovina, první ze států Partnerství pro mír. „Centrum je

otevřeno pro každého, kdo chce spolupracovat a podílet se na optimalizaci logistické podpory v operacích a tím výrazně redukovat svoje nemalé finanční náklady,“ argumentuje plukovník Dufek.

Důraz na koordinaci Jakou metu má pražské Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky před sebou? Plukovník Dufek obhajuje opodstatněnost mezinárodního pracoviště pomocí argumentů. „O společné odpovědnosti za logistiku a rozvoji mnohonárodní logistické spolupráce se dlouho hovořilo, ale praktická realizace je velmi obtížná a pomalá. Iniciativa signatářských států k vybudování koordinačního logistického centra je průlomem k úsporám a efektivitě. Většina armád si tuto oblast zabezpečuje na národní úrovni, a praxe již dlouho potvrzuje, že dochází ke zbytečným duplikacím. Proč si brát do operace všechno, když stačí, abychom nalezli společnou řeč a domluvili se například na vzájemném poskytování nebo sdílení některých služeb,“ vysvětluje ředitel MLCC a klade důraz na časový faktor. „Ještě než začne plánování operace, logistici musejí mít na stole patřičné dohody, co který stát zabezpečí. Začínat s mezinárodní koordinací, když se nasazují jednotky, je hodně pozdě. Je to také o vzájemné důvěře mezi aliančními partnery. Když nastavíme funkční mechanismy a budeme mít jistotu, že se můžeme na poskytované logistické služby, respektive materiální zabezpečení spolehnout, nepovezeme do mise celou škálu zásob. My chceme sehrávat v tomto procesu důležitou roli. Uděláme maximum, abychom postupovali koordinovaně, tedy efektivně. Pro nás je to velká výzva, zhostit se takto důležitého úkolu,“ říká na závěr plukovník Roman Dufek.

A report 2/2011

Rok se sešel s rokem a část odborné veřejnosti chce znát, jak se MLCC (Multinational Logistics Coordination Centre) neboli Mnohonárodní centrum pro koordinaci logistiky v Česku „chytilo“. Při loňském únorovém stříhání pásky totiž zazněla škála smělých myšlenek, a to nejen ze strany logistiků Armády ČR, ale i od zahraničních signatářů. Nynější stadium?

39

VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY Area), se začaly létat v roce 2008. „Zhruba jednou za dva měsíce tam letěla dvojice letounů L-159 ALCA na takzvaný DRY CAS,“ říká kapitán Denis Dúbravčík, střelecký důstojník 21. křídla taktického letectva, a vysvětluje, že jde o cvičný „kes“ neboli přímou leteckou podporu bez použití zbraní. O oboustranném progresu nebylo nejmenších pochyb, a tak se o rok později pokročilo ještě dál. K JMRC se přidala USAFE AGOS – U. S. Air Forces in Europe Air-Ground Operational School (škola amerického letectva pro vzdušné a pozemní operace), dislokovana v německém Einsiedlerhofu poblíž Ramsteinu. V reálu to představovalo, že piloti 212. taktické letky rozšířili prostor nasazení o nedalekou GTA (Grafenwőhr Training Area) a úkol

Text: Pavel LANG Foto: Jan KOUBA a archiv 212. taktické letky

Pilot a předsunutý letecký návodčí. Jejich souhra ovlivňuje výsledek bojové operace. Konflikt v Afghánistánu je toho důkazem. Stalo se totiž nemyslitelným, aby na přímé letecké podpoře CAS (Close Air Support) spojeneckých jednotek v prostoru nasazení nespolupracoval FAC (Forward Air Controller).

40

Povstalecké jednotky nečekaně napadají konvoj vozidel, který přepravuje materiál na základnu NATO. Jejich prudká palba způsobuje koaličním silám značné ztráty a dostává je do složité situace. Litevský FAC žádá o vzdušnou podporu. O pár minut později přilétá na místo incidentu český podzvukový bitevník L-159 ALCA a zaútočí na nepřátelské pozice. Příslušníci britsko-polského seskupení zvládají krizovou situaci a pokračují v přesunu. Tím vrcholí jeden z mnoha scénářů simulovaných situací v bavorském výcvikovém prostoru Hohenfels. Zanedlouho to však může být na afghánském teritoriu a naostro. Proto je třeba zvyšovat profesní způsobilost. Čáslavští piloti 212. taktické letky se na tomto důležitém úkolu podílejí

finanční úspora. Příklad? Pro americkou „efšestnáctku“ z italského Aviana je třeba zabezpečit tanker s palivem, kdežto na „stopadesátdevítku“ stačí podvěsit čtyři přídavné nádrže. Loňský rok byl v tomto ohledu přelomový. Obě zainteresované strany podepsaly smlouvu na tři sta letových hodin, přičemž 60 je ve prospěch JMRC a 240 pro AGOS. Navíc se podařilo zefektivnit spolupráci s AGOS tím, že se jistá část výcviku jejich „faků“ převedla na české letecké střelnice v Jincích a Boleticích, kde mimo jiné probíhá standardní výcvik letky ve střelbě a bombardování. To umožňuje úsporu paliva, neboť se zkrátí čas tranzitu na střelnici, a navíc se výrazně rozšiřuje spektrum použitelné výzbroje. L-159 ALCA zde může působit se cvičným kontejnerem SUU-5003, do kterého se pro mise CAS nabíjí čtyři cvičné pumy (balistické ekvivalenty pum rodiny Mk-82, a to dvě bržděné a dvě nebržděné verze) a dvě neřízené rakety CRV-7. Každá odhozená puma nebo vystřelená raketa je tak efektivně „použita“ s navedením a taktickým scénářem, čímž je výcvik „faků“ rozšířen o významný a v Evropě málo dostupný LIVE/HOT CAS. Není tajemstvím, že i pro letošní rok je s JMRC, respektive AGOS, opětovně uzavřen třistahodinový kontrakt. Nedávno jej svým podpisem stvrdil zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Jiří Verner. Velitel 21. základny taktického letectva Čáslav plukovník Petr Lanči k tomu dodává: „Výcvik pilotů 212. taktické letky na mise přímé letecké podpory na území Německa Němeecka a Česka považuji společně

významnou měrou. Jedním z výsledků dk ků jejich práce jsou vycvičení kvalifikovaovaaní alianční letečtí návodčí, kteří mohou ho ou být v nejbližších měsících nasazeni zen ni do Afghánistánu.

Ostrý CAS kanony, raketami a pumami Pomyslná „dvířka“ k součinnosti naa vývý ýcviku předsunutých leteckých návodčích čícch před třemi roky otevřel major Jakub ku ub Štefánek. Tehdy sloužil na aliančním m lelee teckém velitelství v Ramsteinu (SRN) N) a nabídku amerických kolegů vyhodnotil til jako velmi zajímavou. Dokonce dvojnásobně. Nejenže bude „dvěstědvanáctka“ plnit úkoly ve prospěch Aliance, ale navíc si její letecký personál v rámci letů přímé

letecké podpory CAS bude zvyšovat úroveň připravenosti. připravenosti První mise do Německa pro tamní výcvikovou instituci JMRC (Joint Multinational Readiness Center), a to konkrétně na HTA (Hohenfels Training

A report 2/2011

A report 2/2011

Povoleno do zteče!

na takzvaný HOT CAS, což reprezentuje přímou leteckou podporu již s použitím cvičných zbraní. „Na GTA se létá pouze s kanonem PL-20 Plamen, a to z důvodu zabezpečení dostatečně dlouhého času nasazení, kdy k jednomu kanonu na podtrupovém závěsníku lze podvěsit čtyři palivové nádrže,“ dodává kapitán Dúbravčík. Nasazením „alky“ se efektivita výcviku „faků“ zvýšila. Byť mají obě vzpomínané výcvikové složky uzavřen kontrakt s dalšími vojenskými letectvy, lehký podzvukový bojový letoun L-159 se vedle strojů, jako je například F-16, A-10, Tornado nebo Mirage 2000, jeví pro daný účel velice vhodný. Pomineme-li skutečnost, že bitevní letouny jsou více žádoucí v rizikových oblastech než na leteckých střelnicích, klíčovou indicií je zejména

41

VZDUŠNÉ SÍLY

VZDUŠNÉ SÍLY Před samotným navedením na pozemní cíl následuje standardní procedura, slangově řečeno devítiřádkový brífink, kdy návodčí sděluje pilotovi potřebné údaje. Ověřením některých položek se oba ujistí, že hovoří o totožném cíli neboli DMPI (Desired Mean Point of Impact). Poté přichází z pozorovacího stanoviště do kokpitu povel: „Za čtyři y minuty čekám bomby na cíli!“ Pilot podzvukového bitevníku ku si v mžiku rozpočítává nadcházející c cí činnost a směřuje letadlo k cíli. i. Pokyny návodčího vedou jeho pohled tak, že postupuje od největších orientačních bodů k těm nejmenším. Poté, co pilot přidělený cíl rozpozná a přesvědčí se o pozici vlastních vojsk, přichází finální povel: „Cleared

nasazení do afghánské mise. Kdybychom dnes dostali takové zadání, nebudeme zaskočeni. A právě CAS je pro nás tou maximálně efektivní přípravou.“

Jistota na stejném cíli

A rreport epo ep e po p ort rt 2/2011 2/2 2 2/ //2 201 011 0 11

Ze vzletové a přistávací dráhy čáslavského letiště startuje alka s trupovým číslem 6057. Po odpoutání se od země nasazuje kurz směrem na Prahu, následně Cheb a Grafenwőhr. Za necelých čtyřicet minut již pilot navazuje spojení s řídícím střelnice, který mu oznámí radiovou frekvenci „jeho“ návodčího. „Na začátku provedeme autentifikaci, abychom se navzájem přesvědčili, že spolu komunikují správný pilot a správný letecký návodčí,“ vysvětluje jeden z letců 212. taktické letky a dodává, že poté mu FAC určí výškový blok, ve kterém se bude zatím pohybovat.

4422

ho hot!“ neboli „Povoleno do zteče!“ Pod letounem se zableskne, objeví ne se „stopovky“ a o chvíli později se v cílové plopoz střelnice zvedne oblak šše st prachu. To už „stopadesátdevítka“ prudce stoupá nahoru, aby rychle uvolnila místo dalšímu letounu ke zteči. „Jedna mise, od zahájení brífinku s návodčím do provedení zteče, trvá zhruba deset až patnáct minut. „Našimi nejčastějšími cíli na GTA je vyřazená vojenská technika. Absolvujeme tam tři až pět navedení a vracíme se zpět na základnu,“ říká čáslavský pilot. V následném rozhovoru zaznívá informace, že ne všechna navedení na cíl

bývají stoprocentně úspěšná. „Těch faktorů, které mohou ovlivnit celkový výsledek, je celá řada. Přestože disponujeme špičkovými technologiemi, jsme jenom lidé, kteří mohou čas od času udělat chybu. Návodčí jsou ve fázi výcviku a stačí drobná odchylka k tomu, že navedení není úspěšné. Proto pro ně létáme základní procedury bez použití nejmodernějších elektronických prostředků. K chybě samozřejmě může dojít i na naší straně. Pro potřeby výcviku FAC dokonce občas některé uměle vytváříme. Tak, jak je pro předsunutého leteckého návodčího každé navedení originál, je pro pilota ‚stopadesátdevítky‘ ostrý ‚kes‘ jedním z vrcholů výcviku,“ shodně říkají piloti 212. taktické letky.

A report 2/2011

se zabezpečením pohotovostního systému NATO NATINADS a národního systému protivzdušné obrany ČR za hlavní úkoly čáslavské letecké základny. Osobně usiluji o to, abychom neparticipovali jenom na výcvikových kurzech, které AGOS pořádá, ale nabídli i trvalejší metodu. Můžeme poskytnout třeba na celý rok čtyři L-159, které by do HTA a GTA, nebo na jinou alianční leteckou střelnici létaly z nedalekých základen a naši piloti by tam takzvaně rotovali.“ Současně objasňuje jeden z přínosů: „Nepochybně by to přispělo ke zvýšení atraktivity létání na ‚stopadesátdevítkách‘. Vidina gripena je pro každého pilota velká, avšak ne každý může nebo touží do jeho kokpitu usednout. Potřebujeme stabilní a početnou skupinu zkušených pilotů L-159, kteří budou s tímto strojem zvládat úkoly bojového použití a cvičit se pro případné

43

MISE

MISE

Průzkumné prostředky Raven se koncem roku 2009 staly součástí výzbroje 102. průzkumného praporu. Operátoři s nimi vyrazili poprvé do mise ISAF v únoru následujícího roku. Od té doby jsou již nedílnou součástí provinčního rekonstrukčního týmu. Monitorují nejen výjezdy mobilních pozorovacích týmů a jednání civilní části provinčního rekonstrukčního týmu, ale i důležité křižovatky, úseky silnic a propustky na komunikacích, kde dochází nejčastěji k instalaci improvizovaných výbušných systémů. Sledují pěší element, podezřelé skupinky osob. Před časem přijal velitel amerického uskupení opatření, které mělo omezit raketové útoky na základnu Shank. Dvacet našich vojáků drželo po určitou dobu hlídku na pozorovacích stanovištích umístěných na strategickém vrchu Hesarak. Ještě před jejich nástupem na tato odloučená stanoviště byla celá oblast důkladně prozkoumána právě ravenem. Ze všeho nejvíce se ale průzkum soustřeďuje na ochranu perimetru základny Shank. „Výjimkou nejsou ani

HAVRANÍ OČI nad Lógarem

pro náš prostředek vzdušným prostor. Po celou dobu letu jsem pak s nimi ve spojení a řídím se jejich pokyny. Veškerá komunikace probíhá samozřejmě v angličtině,“ říká V. N. Na notebooku je možné sledovat nejen dráhu letu, ale i přenos enos z kamery. Ten pupu tuje rovněž přímo na n operační středisko. V okamžiku, kdy průzkumný prrůzkumný prostředek něco zjistí, může velitel okamžitě přijmout nezbytná opatřezbyt ní. „Působíme v poměrně po velké nadmořské výšce, jee tady řídký vzduch. nad To k klade samozřejmě m větší nároky na pimě lotáž. lotá Je zde takéé přehuštěný rádiový provoz. A to ze strany prov sttrany jak pozemních

jednotek, tak letectva. Občas se nám tedy stane, že vypadne signál. Raven na to na základě předchozího naprogramování reaguje tím, že se vrátí na místo startu a krouží ve vzduchu tak dlouho, až se signál obnoví. Pokud nechceme, aby prozradil naši pozici, udáme mu záložní plochu, na které přistane, a my si ho tam pak vyzvedneme,“ popisuje T. K. „S přistáváním

průzkumného prostředku nemáme žádné problémy. Jeho tělo a křídla jsou z kevlaru, tedy vysoce odolného materiálu. Při dosednutí na tvrdý povrch může dojít k nějakým odřeninám, ale systém zůstává nepoškozený a funkční. Abychom co nejvíce zvýšili životnost letounu, snažíme se, pokud to okolnosti dovolují, chytat ho přímo do rukou. Díky pravidelnému výcviku se nám to poměrně daří. I když právě v těchto nadmořských výškách je to přece jenom složitější.“ Jestliže dojde k nějaké závadě a náhradní díl není právě k dispozici, objednají si ho operátoři v České republice. To je ale

44

Kolona obrněných vozidel se šikovala na základně Shank v afghánském Lógaru. Civilní část provinčního rekonstrukčního týmu se pod ochranou vojáků chystala do obce Derwish. Měli zde předat do užívání novu školu. Ještě předtím se vznesl nad obzor průzkumný prostředek Raven.

„Před samotným přesunem bylo naším úkolem zajistit průzkum plánované cesty. V okamžiku, kdy konvoj vyrazil ze základny, jsme průběžně monitorovali jeho přesun a později během jednání civilních expertů kontrolovali perimetr školy,“ říká jeden z operátorů Ravenu L. R. „Při monitorování zpáteční cesty jsme objevili skupinu podezřelých lidí pracujících na komunikaci. Pro jistotu jsme raději veliteli navrhli záložní trasu, kterou také využil. Při podobných akcích takto postupujeme standardně. Od začátku mise máme nalétáno už téměř padesát hodin.“

lety v noci. Nejde přitom jen o průzkum, raven slouží i jako odstrašující prostředek, demonstruje určitou sílu. To může za určitých okolností přimět povstalce, aby upustili od svých útočných úmyslů. V minulosti se ostatně potvrdilo, že čím intenzivnější je průzkum, tím mají spojenci větší šanci vyvarovat se případným ztrátám,“ říká L. R. Ještě před samotným vzletem průzkumného prostředku procházejí operátoři předletovou přípravou. Vyzkoušejí veškerý materiál a ověří jeho funkčnost. „Musím se rovněž spojit s řízením letového prostoru na zdejším letišti a otevřít

poměrně zdlouhavé, závisí to na četnosti zásobovacích letů. Naštěstí ale mají velmi dobré vztahy s Američany. V případě, že potřebují nějakou součástku urychleně, většinou ji od nich dostanou. Raven patří k prostředkům, které našly v Afghánistánu své uplatnění. Operátoři se navíc shodují, že svou roli by zde sehrál i bezpilotní letoun vyšší kategorie s podstatně větším dosahem.

A report 2/2011

A report 2/2011

Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv 102. průzkumného praporu

45

LOGISTIKA

LOGISTIKA

Za málo peněz hodně jídla Text: Pavel LANG Foto: autor a Radko JANATA

Když v resortu obrany bleskl před čtyřmi roky nápad, že by stravování zabezpečovala civilní firma, nejeden zaměstnanec nesouhlasně kroutil hlavou. Avšak následující změny, které nepochybně zvýšily kvalitu a snížily finanční náklady, otočily pohled na catering zcela v jeho prospěch. Stav ovlivnily dva impulsy. Nejprve schválení pilotního projektu s názvem „Reformy systému stravování a zásobování potravinami“ v čele s profesionálem znalým branže Martinem Petružálkem a poté souhlasné stanovisko kolegia ministra obrany s tímto způsobem stravování v rámci resortu.

Účet za první „čtyřletku“

A report 2/2011

Cateringové firmy začaly „obraně“ poskytovat svoje služby podle nově nastavených smluvních podmínek od roku 2007. Z organizačního „pavouka“ MO a AČR bylo tehdy vybráno šestnáct vojenských

46

Má catering budoucnost?

útvarů. Tato „vyvolená“ stravovací zařízení, například v posádkách Tábor, Praha, Žatec, Chrudim, Pardubice nebo Bechyně, zahájila nový pilotní projekt podpisem smluv se zabezpečujícími firmami. „Jejich platnost jsme stanovili pouze na čtyři roky. Vím, že některé pilotní projekty mají smlouvy uzavřené na dobu neurčitou, ale co se týká stravování, jsem zásadně proti,“ říká Martin Petružálek z oddělení outsourcingu na odboru logistického zabezpečení personálu staroboleslavského Velitelství sil podpory a vysvětluje důvody: „Za čtyři roky se v této branži zásadně změní podmínky pro poskytování služby. V současné době, plné dynamických změn, to platí dvojnásobně. Smlouva musí být neustále postavena tak, aby strávníkovi garantovala patřičnou kvalitu jídla. Proto takovéto časové období považuji za optimální k získání atraktivní nabídkové ceny.“ Lidé orientující se v uvedené problematice dávají inženýru Petružálkovi

za pravdu. Změnila se daň z přidané hodnoty, inflace, počet strávníků, technologické postupy, ceny potravin a další ukazatele. Nepružná smlouva by byla pro resortní klientelu kontraproduktivní. Konec první „čtyřletky“ v cateringu a zahájení druhého mezníku se staly ideální příležitostí přijít se změnami a upravit některé pasáže smluv ve prospěch resortu obrany. „Poukázal bych na tři zásadní doplňky. V prvé řadě se nám v nových smlouvách podařilo snížit nákupní ceny potravin, a to tím, že si je sami měsíčně monitorujeme, tudíž máme aktuální přehled cen v regionech a víme, kolik to či ono stojí. Navíc se nám povedlo ‚srazit‘ nákupní cenu o dalších šest procent a zakázat provozovateli, aby nakupoval pro nás mražené polotovary,“ konstatuje ředitel pilotního projektu a pokračuje: „Dále se jedná o využití doplňkového prodeje, a to v útvarech a zařízeních, kde nejsou kantýny, po dobu, jež určí velitel, respektive náčelník. Výhodou

Fenomén současnosti – minimální finanční náklady – zachvátil také oblast resortního stravování. „Od nové veřejné zakázky se samozřejmě očekávalo, že nám sníží náklady na jednu stravní dávku. Způsobů, jak toho dosáhnout, je celá řada, avšak nelze dopustit, aby to ve finále odnesl strávník,“ argumentuje M. Petružálek a vysvětluje, že návrat v cateringu k jedné polévce a dvěma hlavním jídlům by byl krokem zpět. „U provozovatele lze nejvíce ušetřit na mzdových prostředcích zaměstnanců. Proto dostal zelenou návrh na sloučení čtyř vojenských útvarů a zařízení Královéhradeckého a Pardubického kraje, jenž byl zastřešen regionální soutěží ke stravování. Dnes, s odstupem času, můžeme konstatovat, že tato premiérová regionální stravovací zkouška splnila svůj účel. Z původní průměrné ceny (ve výše uvedeném regionu) jednotlivé dávky na jedno jídlo ve výši 50,38 Kč (včetně DPH) jsme nyní na 35,30 Kč (včetně DPH), což v reálu reprezentuje třicetiprocentní snížení finančních prostředků na jedno hlavní jídlo. Od začátku února má toto pozitivum legislativní oporu v nových smlouvách. Je nabíledni, že budeme tento způsob postupně rozšiřovat i na další regiony. V prvním kole by se to týkalo posádek Brno–Vyškov–Bučovice, Olomouc– –Hranice–Přáslavice a Praha,“ říká s potěšením ředitel pilotního projektu. Kouzlo veřejné soutěže však nezapůsobilo výhradně na východě Čech.

Je více než potěšitelné, že udeřilo „celoresortně“ a vysoké ceny na jedno hlavní jídlo postupně mizely jako pára nad hrncem. Konečný účet je nadmíru příznivý. „Od roku 2007, kdy jsme na centrální adrese vyhlásili veřejnou zakázku, došlo ke snížení z 41,50 Kč na 29,30 Kč za jednu stravní dávku. Pravdou je, že se nám v současnosti podařilo dostat na původní ceny před čtyřmi roky,“ říká M. Petružálek a počítá nahlas: „Při předpokládaném udržení stávajícího počtu odebraných dávek stravy v cateringu, a to 1 589 477, se jedná o úsporu více než sedmnácti milionů korun za jeden rok a po dobu celé soutěže, tj. čtyř let, můžeme v rámci resortu obrany vykázat úsporu až 68,6 mil. Kč.“ Výše uvedená slova vybízejí ke dvěma otázkám. Tou první se ptáme, zda je i přes pokles o 12,20 Kč na jednom jídle tato služba pro cateringové firmy ještě lukrativní? „Nebojte se, oni to mají moc dobře spočítané, zda se jim to ještě vyplatí. Z vlastní zkušenosti vím, že žádný podnikatel vás dotovat nebude. Vždycky z toho musí mít zisk, i když minimální. A to je tento případ. My jsme pro resort obrany vybojovali nejnižší možné ceny a jsme spokojeni. Firmy získaly za podmínek, které jsme jim zadaly, zakázku a akceptují ji. Ony už vědí, co je pro nás stěžejní, a přizpůsobují se tomu,“ argumentuje ing. Petružálek.

Druhý dotaz se točí kolem zachování počtu strávníků. „Klíčem k úspěchu je kontrola a zase kontrola. Smlouva je napsána tak, že firma nemá kam uniknout. Když budou odpovědné orgány důsledně vyžadovat plnění jasně formulovaných podmínek, nemůže vzniknout šlendrián. Svoje do toho musí vnést i samotní strávníci. Nekvalitní strava u nich musí mít nulovou toleranci. Neváhejte oznámit proviantnímu náčelníkovi svoji sebemenší nespokojenost z vaší jídelny. Věřte, že existují účinné ‚páky‘ ke zjednání okamžité nápravy. Resort platí, a tak to půjde podle jeho představ. Když ne, uložíme smluvní pokutu. V případě, že ani ta nezabere, vypovíme smlouvu a slangově řečeno vysoutěžíme novou firmu. S problémovou firmou se dokážeme rozloučit za několik měsíců.“ Jednou z novinek v cateringových smlouvách je jakýsi „institut volnosti“. Možnost připlatit si za tzv. vyšší dávku už existuje, nyní se připravuje opačná forma. „Firmy budou připravovat také jídlo cenově dostupné pro širší okruh strávníků, a to v rámci odběru celého menu, což je polévka a hlavní jídlo. Dokáži si představit cenu kolem osmnácti korun. Sám strávník se rozhodne, co je pro něj optimální. Čím širší škála možností, tím vyšší spokojenost zaměstnanců,“ říká na závěr Martin Petružálek, ředitel pilotního projektu „Reformy systému stravování a zásobování potravinami.

A report 2/2011

Půldruhého milionu. To je počet stravních dávek připravených v resortu obrany za loňský rok formou cateringu. Jinými slovy za situace, kdy náklady na provoz jsou v režii Ministerstva obrany ČR a přípravu a výdej jídel zajišťuje civilní firma. Nedávno se udály kolem této podoby stravování „zajímavé věci“.

pro pr strávníka je, že se zde zboží prodává za pořizovazb cí ceny, což v reálu znamená, ná že firma na něm nesmí mít m žádnou marži. Třetí úprava souvisí se zpraúp cováním denních doco kladů, které jsou nutné kl pro pr provádění namátkových kontrol. Tímto ko se výrazně zefektivní kontrolní mechanismus ko na cateringové firmy.“ Pro úplnost je třeba říct, že nová veřejná zakázka byla vyhlášena na jaře loňského roku a přihlásilo se do ní deset zájemců. Vítězem klání, v němž byla klíčovým kritériem nejnižší nabídková cena, se staly tři firmy, které si rozdělí pomyslný cateringový koláč ve výši přes tři sta milionů korun. Od února do června s nimi „vyvolená“ čtrnáctka útvarů a zařízení podepíše smlouvy na další čtyřleté období, tj. do roku 2015.

47

ARMÁDA A VEŘEJNOST

ARMÁDA A VEŘEJNOST

Co je podle vás možné očekávat od vytvoření Bílé knihy o obraně?

Na seznamu jsou vyjmenovány některé profese. Uveďte u každé z nich, jakou mají podle vašeho názoru prestiž (význam) v naší společnosti. s>Ž„d w•’‰ˆ–Œ’‘5‘Bꋄ–Œ: z’˜‡†ˆ }œ–’Ž’OŽ’–ŽUꓕ’‰ˆ–’• ‡•„™’—‘Bꖈ–—•„ w•’‰ˆ–Œ’‘5‘BꙒ5Ž |:Œ—ˆê w’Œ†Œ–—„ tŒ‘Œ–—• w’–„‘ˆ†ê“„•„ˆ‘—˜ u’™Œ‘5d ˆˆ–‘BŽ {ˆˆ™Œ‘Bꎒˆ‘—5—’• w•’‰ˆ–Œ’‘5‘BêdŒ‡Œ: :ˆ—‘B tŒ–—•ê™ê—’™5•‘? z’˜Ž•’UꝈ?‡?ˆ† h˜—’ˆ†‹„‘ŒŽ zˆŽ•ˆ—5dŽ„ ˆ‡‘BŽ BO‘BŽ w•’‡„™„: w’’†‘Uê‡?‘BŽ |ŽBˆ:Ž„

Armádě věří dvě třetiny Čechů Podle průzkumu, který pro Ministerstvo obrany ČR vypracovala společnost Augur Consulting ve spolupráci s Univerzitou obrany v Brně, důvěřuje české armádě 63 procent lidí. Vojenské povolání pak veřejnost považuje za šesté nejprestižnější.

A report 2/2011

Lépe než profesionální voják se v žebříčku povolání umístil lékař, profesionální hasič, soudce, vysokoškolský profesor a zdravotní sestra. Z listopadového šetření, které agentura provedla na vzorku 1 000 respondentů, také vyplynulo, že Armáda České republiky je po prezidentovi druhou nejdůvěryhodnější institucí v zemi. Čeští vojáci jsou podle veřejnosti fyzicky zdatní, kvalifikovaní a spolehliví v plnění úkolů. Armádě nejvíc věří lidé do 19 let a s vysokoškolským vzděláním. Osmdesát šest procent dotázaných osob se domnívá, že armáda je schopná pomáhat občanům při živelních pohromách, tři čtvrtiny pak souhlasí s tvrzením, že čeští vojáci jsou dobře vycvičeni. S nasazením armády v zahraničí souhlasila téměř polovina respondentů. Podle nich například příslušníci českého kontingentu v Afghánistánu zasluhují obdiv a jsou odvážní a spolehliví partneři v boji. Tři čtvrtiny pak podpořily výrok, že zahraniční mise prověřují kvalitu armády a účastí v nich plní Česká republika své závazky vůči NATO.

48

Uveďte, eďte, prosím, míru své důvěry či nedůvěry v následující n instituce a je jjejich j ch představitele. ji 12,2 %

49,6 %

23,7 % 11,1 %

3,4 %

h•5‡„êy

9,6 %

53,0 %

22,8 % 8,6 %

6,0 %

w’Œ†Œˆêy

5,9 %

33,4 % 11,3 %

2,8 %

z’˜‡œ

5,3 %

tŒ‘Œ–—ˆ•–—™’ê’…•„‘œêy

5,1 %

tŒ‘Œ–—•ê’…•„‘œêy

5,0 %

}5‡„êy

3,9 %

w„•„ˆ‘—êy

3,1 %

u5:ˆ‘BŽênêh•5‡œêy

2,4 %

™êêÜ ª

¡ª

36,8 %

38,2 %

38,3 %

33,6 %

35,4 %

33,1 %

32,7 %

£ª

14,2 % 14,6 %

41,6 %

31,9 %

¢ª

15,7 % 4,0 %

39,0 %

28,6 % 27,5 %

¤ª

}ˆŒê‡S™?d˜Œ

z“BOˆê‡S™?d˜Œ

}S…ˆ†ê‘ˆ‡S™?d˜Œ

uˆ™B

¥ª

¦ª

21,1 %

3,3 %

24,0 %

2,7 %

w•’–—dˆ‡Žœê‘„ê’…•„‘˜ –ˆê…˜‡’˜ê™œ‡5™„— –œ–—ˆ„—Œ:—?Œ

42,2 %

20,9 %

}œ‡5‘BêiB>ꎑŒ‹œê‘Œ†ê‘ˆ’™Œ™‘B

26,1 %

40,0 %

33,9 %

6,8 6,7

™êÜ ªê

¡ª

¢ª

£ª

¤ª

¥ª

¦ª

§ª

¨ª

©ª ¡ªª

6,2

y’‹’‡‘?ê„ê–“BOˆê„‘’

5,9

y’‹’‡‘?ê„ê–“BOˆê‘ˆ

uˆ™B

5,6 5,5 5,3 5,3 5,2 5,2 4,9 4,6 4,6 4,2

Nyní vás požádáme, abyste se pokusil(a) posoudit schopnosti naší armády. Myslíte si, že naše armáda:

4,2 3,7 3,5

¡

¢

£

¤

¥

¦

§

¨

©

¡ª

qˆê–†‹’“‘„ê“’5‹„—ê’…:„‘S “dŒêWŒ™ˆ‘B†‹ê“’‹•’5†‹­

86,3 % 10,2 %

Spolehliví partneři v boji

Zasluhují obdiv

2,2

2,4

2,3

qˆê–†‹’“‘„꓏‘Œ—ê5™„Žœ ™S:Œêuh{v­

70,0 %

qˆê“dŒ“•„™ˆ‘„êŽê…’Œê“•’—Œ ˆŒ‘5•’‡‘B˜ê—ˆ•’•Œ–˜­

54,6 %

Nezasluhují obdiv

52,3 %

qˆê–†‹’“‘„ꘅ•5‘Œ—êRˆB ‘„Oˆ‹’ê–—5—˜­ ê™êÜ ª

Nespolehliví partneři v boji

73,4 %

t5Ꙝ–’Ž’˜ê’•5Ž˜ê„êŽ5ˆG­ê

Odvážní

Zbabělí

32,4 %

7,1 6,9

Na šestibodové protipólní škále vyjádřete celkový dojem, který ve vás vyvolávají příslušníci Armády České republiky nasazení v Afghánistánu. Příslušníci českého kontingentu v Afghánistánu jsou podle vás:

Středová hodnota – průměr hodnocení 3,5

35,6 %

25,4 %

qˆê‡’…dˆê™œ†™Œ:ˆ‘„­êê

8,8 % 11,9 %

12,1 %

§ª

7,2

ª

w•ˆŒ‡ˆ‘—êy

46,6 %

7,8 7,8

43,5 %

y’‹’‡‘?ê„ê–“BOˆê„‘’

48,5 %

¡ª

¢ª

£ª

¤ª

¥ª

¦ª

y’‹’‡‘?ê„ê–“BOˆê‘ˆ

§ª

16,3 %

3,5 %

10,3 %

17,1 %

12,9 %

32,2 %

13,2 %

34,9 %

12,8 %

39,0 %

12,5 %

¨ª

©ª ¡ªª

uˆ™B

26,1 %

¨ª

©ª

¡ªª

z“BOˆê‘ˆ‡S™?d˜Œ

Průzkum se ptal také na připravovanou Bílou knihu o obraně. Dokument, do jehož přípravy se zapojily už desítky odborníků z bezpečnostní komunity i vojáků, by se měl stát zásadním koncepčním materiálem o budoucnosti české armády na dalších 10 až 15 let. Podle výsledků průzkumu si od Bílé knihy veřejnost slibuje, že se stane zásadním a dlouhodobě platným dokumentem o obraně (43,5 %) a že se díky ní budou prostředky na obranu vydávat systematičtěji (42,2 %).

Ministr obrany Alexandr Vondra na prosincové konferenci k Bílé knize o obraně hovořil také o úloze armády v dnešním světě. I přesto, že podle mnohých v dohledné době žádný bezprostřední konflikt nehrozí, nelze podle jeho slov spoléhat na to, že za patnáct, dvacet let bude bezpečnostní prostředí stejné jako dnes. Stejnou obavu pociťuje i česká veřejnost – sedm z deseti respondentů v průzkumu uvedlo, že svět za 20 až 30 let nebude rozhodně nebo spíše bezpečnější. Skeptičtější jsou v tomto ohledu ženy než muži, vysokoškoláci a voliči levice. Výzkum společnosti Augur Consulting se zajímal také o to, co si občané České republiky myslí o snižování rozpočtu. Ministerstvo obrany bude mít letos k dispozici necelých 44 miliard korun, tedy zhruba o pět miliard méně než vloni. S 1,15 % podílu výdajů na obranu pro rok 2011 na hrubém domácím produktu se Česká republika dostává mezi členskými státy NATO na osmé místo od konce. Při vstupu do Aliance se přitom zavázala, že obranné výdaje neklesnou pod hranici dvou procent hrubého domácího produktu. Podle průzkumu by více než třetina respondentů (35,6 %) výdaje na armádu v období ekonomické krize a očekávaných škrtů

v rozpočtech jednotlivých ministerstev ponechala ve stávající výši. Přibližně stejný počet lidí by výdaje na armádu snížil. Jedna desetina dotázaných by výdaje na armádu naopak zvýšila a necelá pětina tuto otázku nedokázala posoudit. Výzkumy veřejného mínění, které Ministerstvo obrany ČR připravuje nepřetržitě od roku 1996, také naznačují, jak se mění názor veřejnosti na určitá témata. Zatímco v roce 2008 považovali Češi za největší bezpečnostní hrozbu živelní pohromy v České republice, šíření virových nákaz a útoky teroristů, vloni se lidé nejčastěji obávali omezování dodávek ropy a zemního plynu a vlastnictví jaderných zbraní zeměmi, jako je Pákistán, Írán nebo Severní Korea. Z událostí, které by mohly případně ohrozit Českou republiku, respondenti nejčastěji jmenovali živelní pohromy (78,5 %), organizovanou kriminalitu včetně šíření drog, pašování zbraní, obchod s lidmi a nelegální přistěhovalectví (77,1 %) a teroristické útoky (54,5 %). Hrozba výroby a šíření zbraní hromadného ničení by podle 35 % respondentů mohla nejčastěji přicházet ze Severní Korey, necelá jedna třetina uvedla Írán a více než jedna čtvrtina jmenovala Irák.

A report 2/2011

Zpracovala: Olga HALADOVÁ Foto: Vladimír MAREK

8,8 8,1

iB5ꎑŒ‹„ꖈꖗ„‘ˆê5–„‡‘B „ꇏ’˜‹’‡’…?꓏„—‘U ‡’Ž˜ˆ‘—ˆê’ê’…•„‘?

49

TECHNIKA

TECHNIKA

Létající

záchranáři Text: Martin KOLLER Foto: autor a PZL-Swidnik Obrázky: PZL-Swidnik

A report 2/2011

Koncem roku 1995 proběhla výměna deseti sovětských víceúčelových bojových letounů MiG-29A z výzbroje našeho letectva za jedenáct vrtulníků W-3 Sokol z Polska. Po patnácti letech lze konstatovat, že výrazně posílily naši leteckou záchrannou službu.

50

Objevovala se však i kontroverzní hodnocení. Situaci velmi objektivně posoudil známý vojenský pilot Václav Vašek. Letouny MiG-29 nejstarší verze A v té době již zastarávaly a potřebovaly nákladnou modernizaci. Navíc se vyznačovaly vysokými provozními náklady kvůli starým typům motorů. K uvedenému lze dodat pouze obsah rozhovoru, který proběhl před lety mezi

jedním českým důstojníkem ůstojníkem a jeho polským kolegou. Na posměšné hodnocení „české obchodnické hlouposti“ přišla odpověď: „Až budu mít havárku na dálnici, přiletí pro mne vrtulník. Ty si můžeš zalítat na migu.“ Za patnáct let bychom „žravé“ stíhačky prakticky nevyužili a museli je draze modernizovat, zatímco vrtulníky zachránily již řadu životů.

Anakonda na pevnině

Sokol, Anakonda, Salamandra a Huzar Náš severní soused dlouhodobě neměl ve vývoji a výrobě vrtulníků velkou praxi. Do výroby se nepodařilo prosadit žádnou z domácích konstrukcí. V období po druhé světové válce se Polsko stalo členem Varšavské smlouvy a bylo zcela

závislé na sovětské produkci. Konstruktéři společnosti Státní letecké závody – PZL (Państwowe Zaklady Lotnicze) působící ve městech Świdnik a Rzeszów však získali velkou praxi při licenční výrobě a zdokonalování vrtulníků Mi-1 a Mi-2 známých v Polsku jako SM-1 a SM-2. Po vybavení americkými motory slouží SM-2 s označením PZL Kania v pěti zemích. Od poloviny sedmdesátých let minulého probíhal vývoj nového vré o století sto tulníku, který vedl ke startu prototypu k v roce 1982. Až do zásadních politických 19 změn roku rok 1990 následovaly testy a tahanice o certifi cer kát s nepřejícnými sovětskými zkušebními centry. zkušeb Opravdový rozvoj nastal až v devaOpravd desátých letech. Mimo transportní verze se objevily tři vyzbrojené bitevní. ob Konkrétně W-3U Salamandra (vybavená avionikou z Mi-24), W-3K Huzar a W-3W. Na vyzbrojování se podílela známá konsorcia Euromissile, Rafael a Elbit. Jednalo se především o různé kombinace raketometů a řízených střel HOT. Ty jsou neseny po čtyřech kusech na bočních závěsnících. Uskutečnily se rovněž testy s pevně lafetovaným dvojhlavňovým kanonem GSz-23L ráže 23 mm a s otočnou věží pod přídí vybavenou kanonem ráže 20 mm. Vybavení bitevních verzí bylo doplněno výmetnicemi dipólů ASO-2W. Nejmodernější verzí zavedenou do výzbroje je W-3PL Gluszec vybavený tzv. skleněným kokpitem, digitálním kontrolním systémem motorů FADEC (Full Authority Digital Engine Control), stabilizovanou hlavicí pro vyhledávání a zaměřování cílů s termovizním přístrojem FLIR (Forward Looking Infra Red) a novými kombinacemi výzbroje. Pro námořní záchrannou službu vznikla W-3RM Anakonda vybavená šesti schránkami s nafukovacími plováky umožňujícími přistání na hladině. Nejnovější je W-3RR se jménem Procjon pro radioelektronický boj.

Rentgenový pohled: 1 – motory PZL-10W, 2 – antivibrátor hlavy rotoru, 3 – kryty motorů, 4 – zadní kryt pohonné soustavy, 5 – elektricky vyhřívaná lišta, 6 – kompozitové listy rotoru a vyrovnávací vrtulky, 7 – trapézové konce listů, 8 – nákladní prostor pro materiál o hmotnosti do 180 kg, 9 – nízkotlaké kolo hlavní podvozkové nohy, 10 – klimatizovaný dopravní prostor se sedačkami, 11 – levé posuvné dveře, 12 – levé dveře kabiny pilotů, 13 – elektricky vyhřívané přední sklo kabiny, 14 – kryt antény meteorologického radaru, 15 – palubní deska, 16 – prachové kryty vstupu vzduchu k motorům

Německá policejní verze

Bitevní verze Huzar

A report 2/2011

Pohonná soustava

51

TECHNIKA

TECHNIKA

Délka včetně rotoru a vyrovnávací vrtulky: 18,79 m Délka trupu: 14,21 m Šířka trupu: 1,75 m Šířka podvozku: 3,41 m Výška po vrch hlavy rotoru: 4,20 m Průměr rotoru: 15,70 m Průměr vyrovnávací vrtulky: 3,03 m Prázdná hmotnost: 3 850 kg Nosnost: 2 100 kg Maximální rychlost: 260 km/h Stoupavost: 10 m/s Statická stoupavost: 2,5 m/s Dostup: 6 000 m Maximální dolet: 1 165 km Maximální doba letu: 370 min

Interiér záchranářské verze

Otočná výsuvná nosítka

Přední část pravého motoru s filtrem

A report 2/2011

Uživatelé

52

Sokoly slouží především v polském vojenském letectvu – WLiOP (Wojska Lotnicze i Obrony Powietrznej), konkrétně na základnách Nowe Miescie a Tomaszów Maszowiecki, kde působí sériové bitevní W-3WA. Rovněž polská letka bojových záchranářů Combat SAR nesoucí označení Letecká pátrací a záchranná skupina – LGP-R (Lotni-

Přední část kabiny pilotů

Reflektor pod pravou stranou přídě

cza Grupa Poszukiwawczo-Ratownicza) se základnou v Bydgosci používá verzi sokola upravenou z hlediska komunikace a spolupráce s letectvy NATO. Osmnáctá záchranářská a spojovací (RatowniczoLacznikowa) eskadra polského námořnictva (Marinarka Wojenna) dislokovaná v Babich Dolach má ve výzbroji anakondy vybavené termovizními přístroji FLIR typu Seafire II, umožňujícími službu v noci a za zhoršených povětrnostních podmínek, a systémem FADEC. Jako záchranářské působí rovněž vrtulníky 103. leteckého pluku (103. Pulk Lotniczy Nadwislańskich Jednostek Wojskowych). Sokoly tvoří také výzbroj policejní letky Ministerstva vnitra a Pohraniční stráže. Podle dosažitelných informací se podařilo exportovat řadu sokolů pro civilní i vojenské zákazníky. Konkrétně ruský Aeroflot nakoupil 20 vrtulníků, vláda Barmy 13, Filipíny 8, Irák 2, Jihoafrická

republika 1, Jižní Korea 8, Německo 2, Nigérie 1, Portugalsko 1, Ras Al Chaima 1, Španělsko 5, Vietnam 9 a Indonésie neupřesněný počet. Různé informační zdroje uvádějí i jiná čísla. Pokračovatelem W-3A se stal menší víceúčelový vrtulník SW-4 Pusczyk, který je zaveden do výzbroje polského letectva a probíhá jeho licenční výroba v Číně. Můžeme ještě doplnit, že výrobce, společnost PZL-Swidnik se v minulém roce stala součástí nadnárodního konsorcia Agusta Westland, což výrazně posiluje její mezinárodní pozici jak z hlediska finančního zabezpečení, tak exportní realizace výroby.

Při povodních, požárech i haváriích Roku 1995 absolvovali naši piloti ve Swidniku výcvik na sokolech, které byly původně určeny pro polské letectvo. Pro nás byly vyrobeny nové stroje s modernizovanou avionikou Bedix King a elektronickými mapami Backer. Kromě kontrolního systému FADEC pomáhá monitorovat let elektronický informační letový systém EFIS (Electronic Flight Information System). Díky nim a dalšímu vybavení je životnost vrtulníků kolem 12 000 letových hodin nebo 25 let. Motory vydrží bez generální opravy nebo výměny i dvojnásobek stanovené životnosti 1 500 letových hodin. První dodávka dopravní verze byla

Záchranářská verze s podvěšeným vakem

realizována roku 1996, sanitní a vyhledávací/záchranářské SAR (Search And Rescue) dorazily o rok později. Průběžně došlo k doplnění výstroje zdvihacími jeřáby. Vrtulníky W-3A Sokol jsou dislokovány na třech základnách a letištích. Jedná se o 23. základnu vrtulníkového letectva Edvarda Beneše v Přerově, kde tvoří výzbroj 231. vrtulníkové letky, dále o 24. základnu dopravního letectva T. G. Masaryka v Praze-Kbelích, kde jsou výzbrojí 243. vrtulníkové letky, a letiště Letecké záchranné služby Líně v Plzni. Podle dosažitelných informací se ve Kbelích nalézají dva a v Plzni jeden vrtulník, který patří 243. letce. Dříve působila v Plzni 233. letka, avšak roku 2008 byla zrušena. Záchranáři mají systém 24hodinových služeb. Norma pro vzlet pohotovostního vrtulníku je 4 minuty ve dne a 10 minut v noci. Pohotovost zajišťují rovněž technici, kteří slouží společně s posádkou. Tu tvoří obvykle kapitán vrtulníku, druhý pilot, palubní technik a dva záchranáři, které mohou střídat podle úkolu lékař a sestra. Sokoly se opět osvědčily při nedávných povodních. Pomalu a jistě se však objevuje otázka jejich budoucnosti, protože motory a rotory se blíží hranici 3 000 letových hodin.

Základní technický popis Sokol je v základní verzi čtrnáctimístný dvoumotorový jednorotorový dopravní vrtulník s vyrovnávací ocasní vrtulkou a pevným podvozkem. Trup má poloskořepinovou konstrukci tvořenou kombinací profilů a bloků z lehkých kovů a kompozitových panelů. Před dvoumístnou kabinou pilotů je upevněna anténa meteorologického radaru a pod ní akumulátory. Přístrojovou desku tvoří kombinace několika displejů a klasických kontrolních přístrojů. Mezi sedačkami pilota (vlevo) a kopilota se nalézá panel se spojovacím a navigačním vybavením. Přepážka s dveřmi oddělující kabinu od dopravního prostoru slouží k uchycení bloků elektroniky. Dopravní prostor je vybaven podle požadavků zákazníků, a to různě situovanými sedačkami nebo jiným speciálním vybavením. Jedná se o dopravní verzi s 9 nebo 12 křesly po třech v ose letu nebo po čtyřech sedačkách podél stěn a jedné u přepážky ke kabině pilotů, případně o speciální provedení pro VIP s pěti křesly, stolkem a barem. Prostor pro zavazadla nebo jiný materiál je za přepážkou v zadní části trupu. Nad ním se nalézají některé bloky elektroniky a avioniky. Místo pod podlahou vyplňují nádrže pohonných hmot o objemu 1 720 litrů. Vně

pravé zadní části trupu je lafetováno čtyřhlavňové odpalovací zařízení pro světlice nebo dipóly. Pohon čtyřlistého rotoru zajišťují dva turbovrtulové motory PZL-10W, což je licence ruského typu Glušenkov TVD-10, každý o hmotnosti 141 kg. Točivý moment motorů je veden přes převodovku a reduktor, který snižuje otáčky za minutu pro hřídel pravotočivého čtyřlistého rotoru z 22 490 na 225,7. Z převodovky vycházejí hřídele pohánějící třílistou ocasní vrtulku, ventilátory, hydraulické a olejové pumpy a rovněž generátory stejnosměrného a střídavého proudu. V případě jejich výpadku umožňují akumulátory v přídi trupu let po dobu kolem 20 minut. Každý z motorů má nejvyšší výkon 846 kW. V tomto režimu však může pracovat pouze 150 sekund. Jedná se o případ výpadku druhého motoru. Z toho vyplývá, že každý z motorů může pracovat individuálně. Oficiálně je uváděno, že mají nejvyšší výkon 736 kW, což umožňuje let po dobu 30 minut Jako startový výkon je uváděno 662 kW a přeletový 574 kW. Elektronické a avionické vybavení tvoří radiostanice VHF KTR 908 a HF KHF 950, meteorologický radar RDS 81, radiovýškoměr KRA 405, radiokompas KDF 806, radionavigační přístroj DME KN 63 a další přístroje.

A report 2/2011

Motor PZL-10W

53

VOJENSKÁ POLICIE

RUBRIKA

Jak hledá bomby vojenský pyrotechnik?

Hervis ½maraton Praha a Volkswagen Maraton Praha

Dívá se tam, kam by je dal sám…

3. ROČNÍK BĚŽECKÝCH ZÁVODŮ PRO SAMOSTATNOU KATEGORII „ZÁCHRANN „ZÁCHRANNÝCH A BEZPEČNOSTNÍCH SLOŽEK“

Práce pyrotechnika není jen o stříhání červeného a modrého drátu, ale i o ochraně lidí, kteří by se mohli stát terčem bombového útoku. Úkolem praporčíka Martina Horského, náčelníka skupiny pyrotechniků Velitelství ochranné služby Vojenské policie Praha, je podílet se na ochraně takzvaných chráněných osob, což jsou v jeho případě nejčastěji ministři obrany a velitelé cizích armád. K jeho práci ale patří v první řadě preventivní pyrotechnické prohlídky míst, kde se zahraniční hosté pohybují. „Je to služba dvacet čtyři hodin denně. Začíná dlouho před tím, než chráněná osoba přiletí, a končí, až když opustí český vzdušný prostor,“ prozrazuje. Kromě prohlídky hotelu jsou samozřejmostí kontroly všech míst, kam se host vydá. A všude se pátrá po jakýchkoliv nebezpečných předmětech neznámého původu, po čemkoliv, co by mohlo ukrývat výbušninu – tedy kufry, tašky, odstavená auta, kontejnery anebo třeba kanály. Na tikající balíček zatím naštěstí při své práci nenarazil. „Zatím se nám nic vážného nepřihodilo. Snažíme se nic nepodcenit, kontrolám věnujeme maximální pozornost,“ říká a snaží se rozpomenout alespoň na neobvyklé nálezy. „V restauraci v Pardubicích jsem kdysi našel filtry do plynových masek ještě z druhé světové války. Ale mrtvolu zastlanou v posteli? To zatím ne,“ usmívá se.

A report 2/2011

Nedokážeme zázraky, jen snižujeme riziko

54

Zblízka je Martinova práce všechno, jen ne stereotypní. Proto si jí také před sedmi lety vybral. Kromě návštěv na úrovni ministra obrany či náčelníka Generálního štábu AČR se také staral o bezpečnost nejstřeženějšího člověka na světě – amerického prezidenta Baracka Obamy. Velitelství ochranné služby má

navíc celorepublikovou působnost, takže se často podívá do různých koutů Čech. Na ulici ho v ochranném obleku, který nosili pyrotechnici ve filmu „Smrt číhá všude“, nepotkáte. Spíš si ho spletete s agentem tajné služby. Kromě pistole má totiž pod sakem navíc zásobníky s náboji, teleskopický obušek, vysílačku, nůž, baterku a další vybavení. Že tyhle „propriety“ nenosí jen na ozdobu, dokazuje při prohlídce Národního památníku na Vítkově, kde řada zahraničních hostů oficiální návštěvu zahajuje. S baterkou a speciálním zrcátkem prozkoumáváme venku všechny kanály, kryty lamp, auta i odstavený kontejner. Po nás ještě celou trasu prochází psovod. „Na čich psa nedám dopustit. Existují elektronické detektory výbušnin, ale pes je pes,“ říká Martin už uvnitř památníku. A kde všude výbušninu hledat? „Dívám se všude tam, kam bych to dal já,“ vysvětluje. A tak vytahujeme zásuvky v šatně, nahlížíme za závěsy, zkoumáme toalety i výtahy. Po hodině je hotovo. „Čím víc času člověk prohlídce věnuje, tím líp. Ale

bylo by chybou myslet si, že dokážeme zázraky. My se jen snažíme co nejvíc snížit riziko,“ zdůrazňuje. „Pokud se chráněná osoba vydá mezi lidi, při nejlepší vůli nemůžeme odstranit všechny koše a vyhnat z místa všechny, kteří se nám zdají podezřelí,“ dodává. Pokud by přece jen k nálezu nějakého nebezpečného předmětu došlo, plán akce by se okamžitě změnil a Martin by povolal kolegy pyrotechniky. Ti by pak přímo na místě hrozbu vyhodnotili a nález by zneškodnili. A co by dělal, kdyby se začalo střílet? „Při útoku je úkolem celého týmu efektivní ochrana chráněné osoby,“ říká diplomaticky a až po dlouhé chvíli naznačí, že pokud by šlo o přímé ohrožení, zbraň by použil. „To je ale až ta poslední možnost,“ dodává a vzpomíná na bývalého premiéra Jana Fischera, který na nácvik s ochrankou pozval i televizní kamery. „Někomu to možná připomínalo kovbojku, ale pro něj i jeho ochránce to byla skvělá prevence. Myslím, že žádný z politiků by neměl takové cvičení podceňovat. Může jim totiž jednou zachránit život.“

Ředite organizačního týmu závodů „Hervis ½maraton Praha“ a „Volkswagen Maraton Ředitel Praha“ Carlo Capalbo nabízí příslušníkům AČR a dalších složek IZS možnost účasti Praha vytrvalostních běžců na významném mezinárodním závodě v samostatné kategorii vytrva záchranných a bezpečnostních složek (KZBS). záchr Jako vyjádření své úcty a poděkování příslušníkům armády a dalším členům IZS za práci mezinárodním měřítku i ve prospěch občanů ČR nabízí zvýhodněné 50% startovné. Vedle v mez organizátor věnuje finanční částku do nadačních fondů, které se starají o rodiny těch, již toho o se při výkonu povolání těžce zranili anebo zemřeli.

Pořadatel: OdTVaZVSl SRDS-OS MO Organizátor: PIM, Praque International Marathon, spol. s r. o. Termín: 2. duben 2011 (½maraton) 8. květen 2011 (maraton) Start a cíl: ½maraton Praha: Rudolfinum, náměstí Jana Palacha Maraton Praha: Staroměstské náměstí Účastníci: Jednotlivci (muži i ženy) a čtyřčlenné týmy (včetně smíšených). Individuální účastník absolvuje celou trať a bude hodnocen v celkovém pořadí i v rámci KZBS. Tým absolvuje stejnou trať štafetovým způsobem a bude rovněž hodnocen jak v celkovém pořadí, tak v KZBS. Startovné ½maratonu: Jednotlivec do 13. 3. 2011 – 700 Kč Tým (štafeta) do 13. 3. 2011 – 3 000 Kč Startovné maratonu: Jednotlivec do 10. 4. 2011 – 1 000 Kč Tým (štafeta) do 10. 4. 2011 – 3 750 Kč Přihlášky/registrace pouze on-line na www.pim.cz/kzbs – požadované registraci je nutné vyplnit všechny povinné údaje, zejména číslo VÚ/VZ Uzávěrka přihlášek/registrací: 1/2maraton – 13. 3. 2011 Maraton – 10. 4. 2011 Způsob platby: platební kartou on-line bankovním převodem hotově, přímo v kanceláři PIM, Záhořanského 3, Praha 2 (Při bezhotovostní úhradě je nutný variabilní symbol, který každý získá při elektronické registraci. Aktuální bankovní spojení na www.pim.cz.) Platbu je nutné provést do týdne od registrace! Kontaktní osoba za resort obrany: pplk. Miroslav Jebavý, 973 218 661, 724 692 779, e-mail: [email protected]

A report 2/2011

Text a foto: Olga HALADOVÁ

55

SPORT

SPORT

V + W ve sportovním

mjr. m Jana Bačíka-Gerky, nikdy bych tolik sportu dělat nemob hl. h Za to bych jim chtěl hodně poděkovat. p Nezávidí vám kolegové z útvaru, že můžete tolik sportovat a jezdit po světě? sp Wurst: Ze začátku bylo pár náznaků, ale když jdete za svým cílem, tak se to dá bez velkých problémů zvládnout. S Ivošem jsme zjistili, že díky sportu máme víc přátel než nepřátel. A těm, kteří závidějí až tak, že nám to dávají najevo, říkáme, že každý má nějakou cestu, jen se rozhodnout, kterou se dát. Každý má možnost si tu naši s námi na pár týdnů vyzkoušet...

Text: Gabriela ŽÁDNÍKOVÁ Foto: archiv des. Iva Vrby a svob. Milana Wursta

Přáslavická posádka se už nějaký čas pyšní vlastní dvojicí „V + W, Voskovec + Werich“. Vojáci tak nazývají duo Vrba + Wurst, úspěšné sportovce ve vojenském pětiboji, triatlonu a dalších běžeckých vytrvalostních disciplínách. Požádali jsme je o rozhovor, aby v něm mimo jiné zhodnotili svou loňskou sezónu. Začněme ale od Adama. Jak jste se vlastně dali dohromady? Milan Wurst: Byla to velká náhoda. Setkali jsme se na rotmistrovském kurzu, kde jsme trochu vyčnívali z řady, protože jsme tam trošku posunuli tabulky při přezkoušení z tělesné přípravy.

Kolik hodin denně strávíte tréninkem? Vrba: Je to různé a liší se to tím, na co se daný měsíc chystáme. Ale v průměru je

Je čtyři roky střelcem-operátorem mechanizovaného družstva. Do konce minulého roku sloužil jako rotný, pak mu byla hodnost změněna na svobodníka. Sportovec od dětství, který hrál fotbal až do doby, než objevil biatlon. Letní verze tohoto původně zimního sportu ho ohromila a běh obohacený o střelbu jej doslova pohltil. Když vzpomíná na začátky, říká, že z fotbalu měl docela dobrou fyzičku, ale střelba po doběhnutí byla tvrdým oříškem. V roce 2009 vybojoval třetí místo v Českém poháru ve vytrvalostním závodě, čtvrtou příčku v Evropském poháru Osrblie SVK, v loňském roce zlato na akademickém mistrovství ČR v rychlostním a vytrvalostním závodě a bronz v Českém poháru v rychlostním závodě. V regionálních závodech stál nesčetněkrát na stupních nejvyšších, a to nejen v biatlonu, ale i na běžeckých závodech.

to čtyři až šest hodin denně. Samozřejmě nejvíc tréninku stihneme o víkendu.

Co následovalo dál? Ivo Vrba: Po kurzu to bylo docela náročné. Rozdělili jsme se do dvou útvarů v jedné posádce. Já jsem šel na 73. tankový prapor a Milan na 72. mechanizovaný prapor. Samozřejmě jsme se kontaktovali a chtěli ve sportu pokračovat. Takže následovalo hledání toho, co by nás oba bavilo a v čem bychom mohli mít úspěch.

56

Kolik závodů vlastně za rok stihnete? Vrba: Zatím jsme to nikdy nepočítali, tak aspoň ty nejdůležitější – letní a zimní survival, pět závodů ve vojenském pětiboji, pět závodů běžecké ligy, zimní i letní armádní hry, přebory AČR na překážkové dráze NATO

a pak přebory v triatlonu a spousta dalších akcí. Prostě není víkend, kdy bychom na nějakém závodě nebyli. Jak se vám loni dařilo ve vojenském pětiboji? Wurst: Sezóna to byla vcelku dobrá, ale hodnotíme ji jako odrazový můstek na sezónu letošní, jelikož proběhnou světové armádní hry v Brazílii. První loňský pětiboj se konal ve Vyškově, s mezinárodní účastí. Tam Ivoš skončil druhý a já čtvrtý. Další mezinárodní závod

se odehrával ve Slovinsku, kde Ivoš obsadil 13. a já 16. místo. V červenci jsme se účastnili mistrovství Rakouska, kde jsem byl 48. a Ivoš 57. K velkým závodům počítám také mistrovství světa v Nizozemsku, kde se nám poměrně dařilo. Ivošovi chybělo pouhých 16 vteřin k vysněné hranici pěti tisíc bodů a skončil jako nejlepší Čech na celkové 75. příčce. Mně se nepovedla jedna disciplína a obsadil jsem 89. místo. Jelikož ve vojenském pětiboji nejsme profíci jako

mnozí borci z ostatních států, jsou pro nás i tato umístění velmi cenná. Právě, v prvé řadě jste vojáci. Je vůbec možné se na tak náročné závody nějak připravit? Vrba: Dá se to zvládnout, ale musíte mít kolem sebe spoustu lidí, kteří vás podporují a kteří chtějí, aby se i „obyčejní“ vojáci mohli ukázat před světovou veřejností. Nebýt velitele 73. tankového praporu pplk. Michala Kucharského a jeho zástupce

Pátým rokem zastává funkci střelce tanku T-72M4CZ. Dosáhl hodnosti rotmistra, která mu byla od 1. 1. 2011 změněna na desátníka. Sportuje od mládí. V patnácti letech se začal věnovat sportovní gymnastice. V třiadvaceti zjistil, že je pro gymnastiku starý, a tak se přeorientoval na triatlon. Začátky byly těžké. Musel hodně zhubnout (prozrazuje, že 22 kg). A pak se musel pořádně naučit plavat, běhat a jezdit na kole. To všechno se mu podařilo během dvou let, kdy se začal stavět na startovní čáru s těmi nejlepšími. Na svůj první triatlon nevzpomíná moc rád. Byl prý těžký a bolestivý. Ovšem po pár letech dřiny a přesunu k terénnímu triatlonu skončil v roce 2009 druhý v Českém poháru Xterra a mistrovství světa na Havaji, kde měl bohužel defekt na kole, dokončil na 125. místě. Letos se chce na ostrovy vrátit a atakovat přední příčky.

Co byste chtěli v roce 2011 dokázat? Vrba: Rád bych dosáhl slušných výsledků v civilních závodech seriálu Xterra Czech Tour, kde bych se chtěl nominovat na vyvrcholení – zářijové mistrovství světa na Havajských ostrovech. Dále bychom s Milanem a kpt. Ladislavem Michaličkou chtěli vyhrát zimní survival. A naším největším cílem je nominace na zmíněné letní světové armádní hry v Rio de Janeiru. Samozřejmě se budeme snažit vyhrát co nejvíce dalších závodů.

A report 2/2011

A report 2/2011

A našli jste... Wurst: Myslím, že mluvím za oba, když řeknu, že se nám zamlouvá úplně všechno vojenské, u čeho jsou částečně i sportovní disciplíny. Mám na mysli vojenský pětiboj nebo letní i zimní survival.

Jaký závod vás čeká v nejbližší době? Wurst: Na přelomu ledna a února to je zimní survival, poté nás čeká v rakouských Alpách závod osmičlenných hlídek a samozřejmě těžká soustředění s vojenským pětibojem. Mimoto se chystáme na spoustu běžeckých závodů.

57

HISTORIE

Doktor s puškou v ruce Text: Vladimír MAREK Foto: autor a archiv Josefa Hercze

A report 2/2011

„V Josefu Herczovi odešel vynikající voják i lékař. Byl jedním z těch, kteří se navždy zapsali do historie Armády České republiky.“ Tato slova pronesl ministr obrany Alexandr Vondra krátce poté, co nás v závěru loňského roku navždy opustil válečný veterán, brigádní generál v. v. MUDr. Josef Hercz. Připomeňme si tuto výraznou osobnost našich dějin.

58

Josef Hercz se v roce 1935 vydal ze samoty Čalovka na jihovýchodním Slovensku do Prahy studovat medicínu. Když na podzim 1939 Němci zavřeli všechny české vysoké školy, vrátil se zpátky domů. Za patnáct tisíc korun, které dostal od rodičů, si koupil lístek na kolesový parník Pentcho, který mířil po Dunaji do Černého moře. Přetížená loď nabírala po cestě další židovské utečence a do delty Dunaje dorazil příliš pozdě. Zaoceánská loď, která je měla dopravit do Palestiny, zde již nečekala. Podařilo se ale přemluvit a uplatit kapitána remorkéru. Ten s nimi pokračoval dál napříč Černým mořem, přes Bospor a Dardanely do Egejského moře. Nikde po cestě nenašli loď, která by byla ochotná převzít velké množství pasažérů. Obdobně se jim vedlo i v italském přístavu Stampaglia. A tak znovu vyrazili na širé moře. Právě zde Josef Hercz prožil nejsilnější zážitek svého života. Říční remorkér v nepříliš dobrém technické stavu v bouři, která se z ničeho nic přihnala, ztroskotal. Více než pěti stům emigrantů se ale podařilo zachránit na malém, neobydleném skalnatém ostrůvku Camilloni poblíž Kréty. Všude kolem se válela spousta

lidí na pokraji sil, starci, děti. Nebylo co jíst. Třiadvacetiletý Josef Hercz byl v té době plný síly, a tak se s několika dalšími mladíky rozhodl, že musí jednat. Na malém záchranném člunu vyrazili směrem, kde se mělo nacházet pobřeží Kréty. Po pěti dnech usilovného veslování uviděli hlídkový dvojplošník, který jim ukázal správný směr. Nakonec se jim

podařilo dorazit do přístavu a všechny uprchlíky zachránit. Josef Hercz měl obě dlaně od veslování rozedřené do krve. Budoucí válečný veterán nehledě na zranění se společně s několika dalšími mladíky dostal do Alexandrie, kde se přihlásil do čs. pěšího praporu 11 – Východního. Když velení praporu zjistilo, že se jedná o medika, mělo zájem, aby šel sloužit

k sanitě. Josef Hercz to ale odmítl. Chtěl bojovat proti fašistům s puškou v roce. To se mu také povedlo. V říjnu 1941 se společně s dalšími Čechoslováky vylodil v obleženém Tobrúku. Zapojil se do jeho

obrany, dobrovolně se zúčastnil patnácti bojových hlídek. Vojáci během nich dělali průzkum. Museli se dostat co nejblíže k nepřátelským pozicím, aby mohli odposlouchávat rozhovory mezi vojáky.

Hercz, který se svými sto devadesáti čtyřmi centimetry patřil k nejvyšším vojákům praporu, se pro tuto činnost příliš nehodil. Přesto se mu podařilo doslova uprosit velitele, aby mohl i on do první linie. V průběhu těchto bojů byl zraněn, zároveň zde ale také dostal první válečný kříž. V roce 1943 byla jednotka přemístěna do Velké Británie a začleněna do naší nově vznikající obrněné brigády. Při obléhání Dunkerque sloužil Josef Hercz v hodnosti rotného aspiranta jako velitel průzkumné čety motopraporu. Většina jeho podřízených byli kluci ze Sudet, kteří předtím sloužili ve wehrmachtu a vzdali se spojencům. Účastnil se obou velkých útoků naší brigády na německou obranu Dunkerque. Ten druhý, 5. listopadu 1944, byl pro jeho četu velice krvavý. Po několika stech metrech postupu narazili vojáci na minové pole. Navíc je Němci čekali a zahrnuli prudkou minometnou, dělostřeleckou a kulometnou palbou. Museli tedy zalehnout v místech, kde bylo velice obtížné se krýt. Několik mužů jeho čety v následných těžkých bojích padlo. Když skončila válka, setkal se Josef během přehlídky na Vypichu se svými bratry Alexandrem, Kolomanem a Dezidérem. Ti sloužili ve Svobodově armádě. Museli se ale ještě vypořádat s jednou záležitostí. Na východním Slovensku měli kdysi souseda Mikloše Kompíra. Jejich otec mu před válkou hodně pomáhal. Kompír ale po vzniku samostatného Slovenského státu vstoupil do Hlinkovy gardy a jejich statek coby židovský majetek arizoval. Z otce si uděl doslova otroka. Ten nakonec v roce 1942 spáchal sebevraždu. Matka a jejich nejmladší bratr zahynuli v koncentráku. Kompír po válce otočil a snažil se tvářit jako největší bojovník proti fašismu. Zajeli za ním, vytáhli ho na louku a dali mu co proto. Bývalý gardista ale na ně podal trestní oznámení pro těžké ublížení na těle. To nakonec řešil až vojenský prokurátor v Praze, ale když mu vysvětlili všechny okolnosti, tak ho stáhl. Na podzim 1945 se Josef Hercz vrátil na lékařskou fakultu. Dalších pětačtyřicet let pak provozoval lékařskou praxi. Většinu těchto let strávil na chirurgii na pražské Bulovce. Po listopadu 1989 se dočkal celé řady ocenění. Postupně byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Získal francouzský Řád čestné legie a Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy. Jmenovali ho Rytířem českého lékařského stavu. Až do své smrti byl velice aktivní. Několik let působil jako místopředseda Československé obce legionářské.

A report 2/2011

HISTORIE

59

MILITARY ENGLISH

KFOR

Our military has taken part in several international peace operations in the Balkans but the only ongoing one is KFOR. The first KFOR involvement by the Czech military began in 1999 with a reconnaissance company. Our present mandate, which numbers up to 550 soldiers, started in September 2010 and is due to end in July 2011. All the soldiers assigned to KFOR are under the 1st Task Force Operational Reserve Force KFOR of the Czech military. Given the latest peace establishment progress in Kosovo, there is no need for all our KFOR assigned personnel to be stationed in Kosovo and thus only 90 soldiers are deployed in Kosovo forming an Organizational Core (OC) with the remaining soldiers being ready for deployment if any future developments require that. Their primary objective now is to secure, run and maintain its military base in Sajkovac, 30 km north of the Kosovan capital Pristina, and utilizes all its resources to enable a rapid deployment of the standby Czech KFOR soldiers posted in the Czech Republic.

Mentoring – mentorování je širší pojem než instruktáž či školení; Since a for naznačují použití předminulého/předpřítomného času v anglickém jazyce; reconnaissance – průzkum, rekognoskace, zkráceně recce /ˈrɛki/ provádět průzkum; průzkum nebo reccon /ˈrɛkon/ průzkum; pozor na rozdíl personnel /ˌpɜrsəˈnɛl/ personál, posádka, osazenstvo, živá síla a personal /ˈpɜrsənl/ osobní, soukromý, důvěrný; UNPROFOR – /ˈʌnproʊfɔr / – The United Nations Protection Force – Ochranné síly OSN; SFOR – /ˈɛs ˌfɔr / – Stabilisation Force – Stabilizační síly; KFOR – /ˈkeɪˌfɔr / – Kosovo Force – označení pro mezinárodní mírové síly v rámci NATO na území Kosova; ISAF – /ˈaɪˌsæf/ International Security Assistance Force – Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly; OMLT /ˈɒmlət / – Operational Mentoring and Liason Team – operační školicí a styčný tým; The Czech Armed Forces Task Force in ISAF operation - úkolového uskupení Armády České republiky ISAF; PRT – Provincial Reconstruction Team – provinční rekonstrukční tým.

3. Choose suitable words from the box to fit the gaps in the text below. fighting participated personnel development deployments serve operation committed

Pozn: Mnoho akronym a iniciálových zkratek, které se používají ve vojenské terminologii, nemá ještě kodifikovanou výslovnost a v některých případech ani pravopis. Proto se u jednoho zkratkového slova můžeme setkat nejenom s rozdílnou výslovností, ale take s rozdílným pravopisem.

3

60

The Czech Republic’s legislature decided to maintain our participation in the largest international NATO-led military operation today coded ISAF (2001 – present) in Afghanistan. The Czech Armed Forces Task Force in ISAF operation is an organizational unit whose commander directly commands all Czech units deployed to the Kabul International Airport, which is in the center of the Czech Armed Forces operation. He also administratively controls the rest of the Czech units serving elsewhere in Afghanistan on ISAF operations. The Czech Armed Forces Task Force ISAF is fulfilling a variety of tasks in Afghanistan, which are in direct response to NATO requests. Our units in Afghanistan within direct ACR Task Force ISAF command consist of personnel belonging to the Military Police (enforcing code of conduct and providing help to all Czech personnel travelling to insecure areas), Chemical and Biological Protection Unit (sample collection and analyses), Air Mentoring Team (the primary stress is to familiarize selected Afghan military personnel to pilot and maintain Mi-24 helicopters) as well as military representation at headquarters in Kabul and Bagram. Three independent units are also operating within ISAF in Afghanistan at present, namely the PRT – Provincial Reconstruction Team (Shank Base in the Logar Province), Helicopter Unit (Sharana Base in the Paktika Province) and OMLT (Operational Mentoring and Liaison Team) – whose objective is the mentoring of Afghan National Army personnel. As of January 2011, the Czech deployment in Afghanistan within ISAF has reached a headcount of 533 soldiers.

2. Use expressions from the text to match these definitions. 1. The relocation of forces and materiel to desired operational areas. ____________ 2. A mission undertaken to obtain, by visual observation or other detection methods, information about the activities and resources of an enemy or adversary. ____________ 3. The correct way to behave (honorably) ____________ 4. An instruction or directive from an official organization (e.g. EU, UN, etc.) ____________ 5. An act of using force or the law in order to make someone do something ____________

200

A report 2/2011

ISAF

administratively controls /ædˈmɪnəˌstreɪtɪv li/ /kənˈtroʊlz/ – administrativně zastřešuje; armed conflict /ɑrmd/ /ˈkɒnflɪkt/ – ozbrojený konflikt; code of conduct /koʊd/ /əv/ /ˈkɒndʌkt/ – zásady chování; direct response /dɪˈrɛkt/ /rɪˈspɒns/ – přímá reakce; familiarize /fəˈmɪlyəˌraɪz/ – seznámit se; foreign deployments /ˈfɔrɪn/ /dɪˈplɔɪmənts/ – nasazení v zahraničí; future developments /ˈfyutʃər/ /dɪˈvɛləpmənts/ – vývoj v budoucnu; NATO-led operations/ˈneɪtoʊ/ /lɛd/ /ˌɒpəˈreɪʃənz/ – vedené NATO; KFOR involvement /ˈkeɪˌfɔr / /ɪnˈvɒlv mənt / – účast v misi KFOR; insecure areas /ˌɪnsɪˈkyʊər/ /ˈɛəriəz/ – nezabezpečené oblasti, nebezpečné oblasti; legislature /ˈlɛdʒɪsˌleɪtʃər/ – legislativní složky; coded operation /koʊdɪd/ /ˌɒpəˈreɪʃən/ – operace pod názvem; Organizational Core /ˌɔrgənəˈzeɪʃənəl/ /kɔr/ – organizační jádro; organizational unit /ˌɔrgənəˈzeɪʃənəl/ /ˈyunɪt/ – organizační jednotka; peace establishment progress /pi:s/ /ɪˈstæblɪʃmənt/ /ˈprɒgrɛs/ – vývoj v nastolování míru; pilot and maintain /ˈpaɪlət/ /ənd/ /meɪnˈteɪn/ – pilotovat a provádět údržbu; present mandate /ˈprɛzənt/ /ˈmændeɪt/ – současný mandát; rapid deployment / ˈræpɪd/ /dɪˈplɔɪmənt/ – rychlé nasazení; reconnaissance company /rɪˈkɒnəsən/ /ˈkʌmpəni/ – průzkumná rota; remaining soldiers /rɪˈmeɪnɪŋ / /ˈsoʊldʒərz/ – zbývající vojáci; sample collection /ˈsæmpəl/ /kəˈlɛkʃən/ – sběr vzorků; secure /sɪˈkyʊər/ – chránit, zabezpečovat; standby /ˈstændˌbaɪ/ – pohotovostní, v pohotovosti.

1. Re-order the words to make questions. Answers are in the main text. An example has been done for you: Ex: participate – KFOR – Czech – did – When – first – military – in – the? Q: When did the Czech military first participate in KFOR? 1. is – the – largest – military – operation – what – in – Afghanistan – today – NATO-led? 2. Armed – of – participated – have – Czech – Forces – peace – in – the – the operations – what – Republic? 3. ISAF – many – within – soldiers – been – Czech – deployed – have to – Afghanistan – how? 4. the – in – Kosovo – of – Core – what – is – objective – Organizational – primary – the? 5. in – will – when – our – terminate – mandate – KFOR?

In addition to major foreign operations like ISAF and KFOR, the Czech Republic military has 1 in other international missions with a much smaller 2 involvement. Among the most recent ones we can identify two notable 3 – EU-NAVFOR – Atalanta and MFO (Multinational Force & Observers) mission in the Sinai. EU-NAVFOR 4 aims are protecting all the vessels transporting food to Somalia within the World Food Program (WFP) and 5 piracy along the coast of Somalia. The Czech Republic, along with another 25 countries, has joined this operation and 6 its soldiers to different tasks like Intelligence Division planners or Joint Operations Center watchkeepers. The MFO’s objective in Sinai is peace 7 in the area based on The 1979 Egyptian–Israeli Peace Treaty and the Czech Republic has contributed soldiers to this operation where all will 8 a oneyear voluntary term. The positions filled by Czech soldiers are Assistant Chief of Staff, Deputy Force Protection Information Officer, and Force Engineering Staff Officer.

Answer key to the exercises Ex. 1: 1. What is the largest NATO-led military operation in Afghanistan today? 2. What peace operations have the Armed Forces of the Czech Republic participated in? 3. How many Czech soldiers have been deployed to Afghanistan within ISAF? 4. What is the primary objective of the Organizational Core in Kosovo? 5. When will our mandate in KFOR terminate? Ex. 2: 1.deployment 2.reconnaissance 3.code of conduct 4.mandate 5. enforcement Ex. 3: 1. participated, 2. personnel, 3. deployments, 4. operation, 5. fighting, 6. committed, 7. development, 8. serve

A report 2/2011

Since the establishment of an independent Czech Republic the Armed Forces of the Czech Republic have participated in multiple foreign deployments to regions struck by armed conflict. The Czech military has participated mainly in European focused peace operations (UNPROFOR, SFOR) but is currently involved in two NATO-led peace support operations – KFOR (Kosovo Force) in Kosovo and ISAF (International Security Assistance Forces) in Afghanistan.

MILITARY ENGLISH

61

VOLAREZA

A SPOJ

Text a foto: Václav KUPILÍK

V novém katalogu Volarezy Zahraniční dovolená 2011 listujeme spolu s obchodním náměstkem VLRZ Patrikem Letochou.

A report 2/2011

i letos podařilo udržet ceny ve stejné hladině a nezvyšovat je. To čtenáři určitě ocení ve svém rodinném rozpočtu, který se letos bude muset přizpůsobit zaváděným úsporným opatřením.

62

Objemný katalog o osmdesáti stranách s více než třemi sty barevnými fotografiemi a spoustou údajů láká k nahlédnutí. Snad z každé jeho stránky sálá sluneční pohoda a romantika dálek. Podle čeho byly vlastně vybírány destinace pro příslušníky resortu obrany pro rok 2011? Při přípravě katalogu jsme se, stejně jako v uplynulých letech, snažili zohlednit představy a podnětné návrhy klientů, které vyplynuly z jejich dopisů a z výsledků námi pořádaných anketních akcí. Vzali jsme v úvahu i telefonáty, kdy nám zejména v průběhu letní sezóny naši klienti sdělovali své poznatky a náměty z dovolené s Volarezou. Pro rok 2011 jsme se prioritně zaměřili na rodiny s dětmi

a připravili jsme pro ně řadu nabídek s velmi výhodnými dětskými cenami. Tyto pobyty jsou v katalogu zřetelně označeny upoutávkou VÝHODNÁ DĚTSKÁ CENA a podařilo se nám je realizovat ve valné většině destinací, které jsou svým charakterem pro děti vhodné. Při pohledu do ceníků zájezdů je zřejmé, že se letos nezdražovalo… Kdo dlouhodobě sleduje ceny v jiných cestovních kancelářích, ten mně dá jistě za pravdu, že každoročně vidí určitý meziroční nárůst cen. Už jsme si téměř zvykli na to, že zájezdy každoročně více či méně podraží. Ekonomická krize samozřejmě působí i na oblast cestovní ruchu. Pozitivní je, že se nám loni

Nejoblíbenější destinace zůstávají v nabídce i letos. Bude se létat do Turecka, Španělska, Tuniska i na Maltu a řecké ostrovy. Řecku věnujete v katalogu třináct stran. Co konkrétně vaše nabídka zahrnuje? Při rozvaze, jaké typy hotelů do nabídky zařadit, jsme důkladně museli zvážit přání a potřeby našich klientů – vojáků a občanských zaměstnanců ministerstva obrany. Pamatuji si dobu, kdy převážnou část nabídky zahraničních rekreací tvořily tříhvězdičkové hotely. Během minulých let se nároky klientů prudce měnily a do naší nabídky začaly ve větší míře pronikat hotely vyšších kategorií. Požadavky na standard dovolené se neúměrně zvýšily a dnes se opětovně klienti začínají vracet ke standardům lepší tříhvězdy či čtyřhvězdičkového hotelu. Samozřejmě s tím musí být v souladu i nabídková cena, kdy například v Turecku lze akceptovat

za příznivých cenových podmínek pěti hvězdičkový hotel s all inclusive, což by ve srovnání se zmiňovaným Řeckem bylo nemožné. Abychom klientům trošičku pomohli s různorodostí kategorizace hotelů v různých zemích, označujeme v nabídce hotely nejen jejich oficiální kategorií, ale i naším vlastním hodnocením úrovně poskytovaných hotelových služeb. Pokud celou tuto úvahu shrneme, lze tvrdit, že bez ohledu na nízkou nabídkovou cenu je zájem o jednoduché tříhvězdičkové hotely minulostí. Této analýze jsme přizpůsobili i letošní nabídku. V oblíbených tureckých letoviscích Kemer a Side zachováváme a nově zařazujeme kvalitní hotely s all inclusive, držíme v roce 2010 klienty nejlépe hodnocený hotel Torreblanca ve Španělsku a loňskou novinku Maltu, kde ponecháváme úspěšný hotel San Antonio. Co se týká řeckých ostrovů, tak právě tam dochází k opuštění kvalitnějších a dražších hotelů, které jsou nahrazeny hotely menšího typu v osobitějším řeckém stylu

Jsou v letošní nabídce také nějaké nové atraktivní zájezdy, jako tomu bylo dříve do Číny, USA, Thajska nebo třeba Indonésie? Největším lákadlem dozajista bude dovolená v Jordánsku s neobyčejně zajímavým poznávacím, ale i pobytovým programem. Její účastníci se postupně ubytují ve třech hotelích a na své cestě podél celého Jordánska zavítají i do jednoho z novodobých divů světa – skalního města Petry. Pobytová část dovolené nabídne odpočinek na plážích Rudého a Mrtvého moře. Další novinkou je širokospektrá nabídka dovolené v Tunisku. Ve třech, pro naše klienty „nových“ letoviscích – Nabeul, Hammamet a Monastir – jsou připraveny hotely ležící bezprostředně na africkém pobřeží Středozemního moře. Nová nabídka hotelů s all inclusive za velice zajímavou cenu a s možností slev pro seniory od 55 let určitě zaujme mnoho osob.

V poslední části katalogu nabízíme možnost individuálních pobytů a výměnných zahraničních rekreací v zařízeních cizích armád, která je umožněna členstvím VLRZ ve sdružení vojenských sociálních organizací. Díky stále se zvyšujícím jazykovým znalostem vojáků AČR je i o tento druh individuální turistiky poměrně značný zájem.

V samotném závěru katalogu připomínáme, že Volareza historicky poprvé pořádá v červenci 2011 mezinárodní mládežnický tábor ICC pro všech dvanáct členských států sdružení vojenských sociálních organizací CLIMS. Každoroční organizace tábora pro téměř 250 osob je povinností vždy jedné z členských zemí. Letos tato organizačně náročná akce připadla na Českou republiku. Věřím, že Volareza se tohoto úkolu zhostí stejně dobře jako dvě předchozí země, Španělsko a Polsko. S potěšením mohu říci, že i přes poměrně vyšší cenu je o tento mezinárodní mládežnický tábor mezi příslušníky resortu až nečekaně veliký zájem.

Velitel Velitelství sil podpory hledá vhodné kandidáty na obsazení volných systemizovaných míst s nástupem možným ihned v posádce Stará Boleslav: starší důstojník-specialista oddělení KIS – SH 71, PT 12, KvP 13, ČVO 41, BZ „T“, AJ 2222 Požadavky: praxe v oboru informačních nebo komunikačních systémů Kontakt: pplk. Ing. Boris Janko, alc. 230 401, mob. 602 649 750, [email protected], pplk. Ing. Josef Mika, alc. 230 421, mob. 724 006 746, [email protected] zástupce náčelníka oddělení ubytovací služby – SH 71, PT 12, KvP 13, ČVO 36, BZ „D“, AJ 2222 Požadavky: znalost a praxe v ISL, POLP, Katalog ISL, znalost v oblasti logistiky v zabezpečení movitým majetkem a zásobami, zabezpečení provozu Kontakt: plk. gšt. Ing. Josef Lukša, alc. 230 601, mob. 606 620 043, [email protected], pplk. Ing. Alexandr Man, alc. 230 661, mob. 724 605 150, [email protected] starší důstojník-specialista oddělení věcných zdrojů – SH 71, PT 12, KvP 13, ČVO 31, BZ „T“, AJ 2222. Požadavky: zajišťování připravenosti resortu MO a dalších úředních správních úřadů na řešení krizových situací majetkem, pracemi a službami v systému věcných zdrojů Kontakt: plk. Ing. Ladislav Kučera, alc. 230 771, mob. 724 006 701, [email protected] vedoucí starší důstojník oddělení rozpočtů a financování – SH 64, PT 11, KvP 12, ČVO 83, BZ „D“, AJ 2211 Požadavky: praxe v oboru finančního nebo logistického zabezpečení Kontakt: pplk. Ing. Radomír Komínek, alc. 230 442, mob. 724 605 202, [email protected] zástupce náčelníka odboru zdravotnické podpory – SH 72, PT 13, KvP 13, ČVO 51, BZ „T“, AJ 2222 Požadavky: zkušenosti v řízení a organizační schopnosti ve zdravotní službě a v oblasti zahraničních operací (velitelské a řídící funkce). Posádka: Hradec Králové Kontakt: plk. gšt. MUDr. Zoltán Bubeník, alc. 253 601, mob. 724 071 088, [email protected], mjr. Ing. Miroslava Bittová, alc. 253 655, [email protected] starší důstojník-specialista oddělení bojové přípravy – SH 71, PT 12, KvP 13, ČVO 60, BZ „T“, AJ 2222. Kontakt: pplk. Ing. Zdeněk Kolomý, alc. 230 252, mob. 724 801 117, [email protected] starší důstojník-specialista oddělení ISL – SH 71, PT 12, KvP 13, ČVO 31, BZ „D“, AJ – 2222 Požadavky: praxe v logistické odbornosti na úrovni prapor – OV, organizační schopnosti, základní znalost koncepce ISL, uživatelské znalosti ovládání ISL, analytické schopnosti práce s datovými výstupy ISL, prezentační schopnosti Nástup: 1. 2. 2011 Kontakt: mjr. Ing. Jan Handor, alc. 230 573, [email protected]

A report 2/2011

Nečekejte, až se léto zeptá

a s příznivější cenou. Přitom ale chceme klientům opětovně nabídnout dobrou kvalitu služeb a pocit dobře zvoleného místa pro dovolenou.

63

A SPOJ

Velitel VÚ 7907 Liberec nabízí volné systemizované místo pro VZP: velitel čety radiačního a chemického průzkumu, SH 62, PT 9, KvP 12, ČVO 16, BP „T“, AJ 2222, nástup od 1. 4. 2011 Kontakt: PersP, alc. 261 065, fax 261 059.

A report 2/2011

Velitel VÚ 3255 Praha nabízí volné systemizované místo pro VZP: zástupce náčelníka úseku UKIS Olomouc. Požadavky: hodnost kpt. (npor.), vzděl. VŠ (Ing.), důstoj. kurz, ČVO 42, BP „T“, STANAG 2222, PT 11, místo výkonu služby Olomouc. Požadujeme: – řídící a organizační schopnosti, – znalosti v oblasti komunikačních a informačních technologií (KIS) se zaměřením na telekomunikace – samostatnost a schopnost týmové práce, – splňovat podmínky pro práci na elektrických zařízeních podle § 7 vyhlášky č. 50/1978 Sb., (předpoklady pro splnění) – řidičský průkaz skupiny „B“. Nabízíme možnost dalšího vzdělávání v oblasti KIS. Kontakt: pplk. Ing. Pavel Eliáš, alc. 402 000, mob. 602 393 816.

64

Velitel VÚ 1825 Tábor nabízí volné systemizované místo pro VZP: • důstojník operační skupiny – stanovená hodnost poručík (62), – platová třída 9, – kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), – ČVO 13 (odbornost vševojskového operačního směru), – kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), – bezpečnostní způsobilost na stupeň utajení „TAJNÉ“, – jazykový požadavek AJ SLP 2211, • důstojník pracoviště zbrojní služby skupiny logistiky – stanovená hodnost poručík (62), – platová třída 9, – kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), – ČVO 33 (odbornost technická strojní), – kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), – bezpečnostní způsobilost na stupeň utajení „TAJNÉ“, – jazykový požadavek AJ SLP 2211; • důstojník skupiny komunikačních a informačních systémů – stanovená hodnost poručík (62), – platová třída 9, – kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), – ČVO 41 (odbornost informatizace), – kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), – bezpečnostní způsobilost na stupeň utajení „TAJNÉ“,

– jazykový požadavek AJ SLP 2222; • velitel spojovací čety – stanovená hodnost poručík (62), – platová třída 9, – kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), – ČVO 42 (odbornost spojovací vojsko), – kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), – bezpečnostní způsobilost na stupeň utajení „TAJNÉ“, – jazykový požadavek AJ SLP 2211; • velitel mechanizované čety – stanovená hodnost poručík (62), – platová třída 9, – kvalifikační předpoklad vysokoškolské bakalářské vzdělání (12), – ČVO 11 (odbornost mechanizovaná), – kvalifikační požadavek důstojnický kurz (5), – bezpečnostní způsobilost na stupeň utajení „VYHRAZENÉ“, – jazykový požadavek AJ SLP 2211. Kontaktní osoba: npor. Bc. Pavel ŠANC, alc. 305 605, mob. 602 434 065.

Koupím do sbírky různá vojenská resortní vyznamenání, medaile a odznaky. Současné i staré. Tel. 605 745 922.

Hledám za sebe náhradu k VÚ 5490 Rakovník na funkci starší řidič-specialista vyprošťovacího družstva, hodnost četař, nutnost OŘVOS skup. C, E,

Koupím do sbírky různé odznaky a vyznamenání, nášivky, domovenky a kapsové odznaky, dále také modely a řezy zbraní, bodáky a přilby. Příručky a předpisy, doklady a literaturu k uvedeným věcem. Vše současné i staré. Tel. 777 074 592 nebo [email protected].

jeřábnický průkaz s oprávněním na obsluhu AV-15. Kontakt: 605 007 888, alc. 284 464. Hledám za sebe náhradu k VÚ 8595 Praha: funkce střelec, hodnost svobodník, PT 7, BP důvěrné. Kontakt: 737 142 711. Hledám za sebe náhradu k VÚ 5490 Rakovník na funkci starší řidič, OŘVOS B, C. Spěchá. Kontakt: 728 734 131. Hledám za sebe na náhradu do VÚ 7935 Jince, funkce četař zbrojíř na COT, rota logistiky. Kontakt: 773 137 106. Hledám – absolventky RPŠ Žilina v letech 1988–1989, prosím ozvěte se na telefon 777 349 750 anebo e-mail [email protected]. V termínu od 21.–22. května 2011 se uskuteční setkání našeho studijního ročníku v Bratislavě. Bližší informace získáte na uvedeném tel. čísle nebo emailu.

Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa vedoucí skupiny vojenského managementu katedry vojenského managementu a taktiky. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecko-pedagogická hodnost docent, nebo předpoklady pro její získání, praxe v oblasti vědecké a pedagogické činnosti a v oblasti vedení týmů, vědecká a publikační činnost v oboru vojenský management, AJ 2222 a BP „T“. Termín obsazení místa: 1. květen 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. března 2011 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, npor. Ing. Nela Urbanová, Kounicova 65, 662 10 Brno, alc. 442 393. Výběrové řízení před komisí proběhne 24. března 2011. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska. Děkan Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany vypsal výběrové řízení na obsazení místa odborný asistent skupiny vojenského umění katedry celoživotního vzdělávání. Místo je plánováno pro vojáka v hodnosti podplukovník. Požadavky na uchazeče: vysokoškolské magisterské vzdělání se zaměřením na oblast vojenského managementu, absolvent kurzu vyšších důstojníků, vědecká hodnost doktor (kandidát věd), nebo předpoklady pro její získání, alespoň 10 let praxe v oboru velení a řízení jednotek a útvarů, zkušenost z řízení štábních prací při operačním plánování, pedagogické schopnosti a předpoklady pro publikační činnost a vědeckou práci v oblasti teorie a praxe vojenského umění, AJ 2222 a BP „D“. Termín obsazení místa:1. květen 2011. Uchazeči předloží přihlášky k výběrovému řízení do 16. března 2011 s přehledem vědecké a publikační činnosti na adresu: Univerzita obrany, personální odbor, npor. Ing. Nela Urbanová, Kounicova 65, 662 10 Brno, alc. 442 393. Výběrové řízení před komisí proběhne 25. března 2011. Podrobnější informace nalezete na www.unob.cz v části úřední deska.

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Jazyková korektura: Jiřina Švarcová V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje OKP MO – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 8. 2. 2011 Toto číslo vyšlo dne: 14. 2. 2011 Foto na titulní straně: Radko Janata

Kontakty Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Martin Koller telefon: 973 215 572 mobil: 724 071 112 e-mail: [email protected] Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 e-mail: [email protected]

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!!!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

Na těchto stránkách jsme se v minulém roce zabývali znaky bojových jednotek AČR, které jsou především populární ve své nášivkové podobě. Existují však znaky, které vnímáme již jako samozřejmost, ale jejich historie a tradice už tak dobře známá není. Jedním z těchto symbolů je i znak Armády České republiky, který od roku 1994 nosíme na čepicích. Znak, který se po dlouhých letech komunistické symboliky, stal opět výstrojní součástí příslušníků AČR. Historie znaku se datuje počátkem dvacátých let minulého století. V roce 1920 se uskutečnila první armádní reforma a následně byl zaveden nový výstrojní předpis. Znak se začal používat na čepici se štítkem (lidově brigadýrka) a nahradil tehdy užívané velké množství čepicových znaků. Do roku 1929 nosili příslušníci čs. armády na čepicích znak se štítkem bez mečů, jen v jeho základní kosočtverečné podobě, rozlišený pouze barevně (zlatá, stříbrná, mořená). Druhá, zásadní výstrojní reforma v roce 1930 pak zavedla znak již podložený zkříženými meči. Ten byl součástí výstroje příslušníků tzv. zbraní (bojová část armády) – pěchota, dělostřelectvo, letectvo, ženisté, telegrafisté, jezdectvo atd. Varianta bez mečů byla určena příslušníkům tzv. služeb. Význam znaku je následující – malý státní znak (francouzský štít s českým lvem a slovenským křížem na hrudi) je obklopen čtyřmi bastiony, což byl důležitý fortifikační prvek pevností z 18. století. Tyto bastiony symbolizovaly pevnou obranu republiky čs. armádou před jakýmkoliv útokem. Podobný vzhled čepicového znaku později převzalo i čs. četnictvo, finanční stráž a policie, avšak bez podkladových mečů s lipovými listy. Tento čepicový znak byl používán čs. armádou i v době okupace v zahraničních armádách a stal se jedním z mála hrdě nošených národních symbolů nejen na čepicích, ale i na baretech. V poválečném období byl používán až do roku 1955, kdy byl nahrazen znakem s hvězdou v rámci postupné bolševizace armády. Znak AČR v dnešní podobě byl do výstroje opětovně zaveden v roce 1994.

Stranu připravil pplk. Robert SPEYCHAL, VHÚ

V řadě letectev působí víceúčelové bojové letouny s kolmým startem Harrier. Verze AV-8B Harrier II Night Attack (na snímku) končí letos svoji službu v RAF (Royal Air Force). Foto: Martin KOLLER