2011

82

1

Editorial Vážení přátelé betlémů, bylo zvykem, že v posledním čísle kalendářního roku bývalo na tomto místě povzbuzující předvánoční slovo předsedy sdružení. Připomeňme si proto tichou vzpomínkou nejen zemřelého p. Ing. Radko Weignera, ale i ostatní betlemáře, kterým se nenaplnilo často pronášené přání „abychom se všichni společně zase u betlému příští rok setkali“. Rád vzpomínám na svého dědu, který před bouráním rodinného betlému po jeho dědečkovi pravidelně říkával „tak jestlipak betlém ještě příště uvidím?“. Měl štěstí, bylo mu dopřáno dožít se relativně ve zdraví téměř 99 let. A tak kromě obvyklých vánočních a novoročních gratulací Vám přeji, aby jste se také u jesliček v pohodě každoročně setkávali v kruhu rodinném či s přáteli. Vždyť právě křesťanské Vánoce jsou po generace vnímány jako svátky radosti a vzájemné pospolitosti. Dvě poslední čísla časopisu vyšla v době adventní. Domnívám se, že to není na závadu, mohli jsme aktuálně informovat o výstavách betlémů. Škoda, že jsme nezískali ještě více informací a určitě řada pěkných výstav není v našem seznamu připomenuta. Rádi v časopise zveřejníme zajímavosti o exponátech z letošních výstav i informace o jejich tvůrcích. Určitě se patří všem pořadatelům výstav i samotným vystavovatelům na tomto místě poděkovat. Nezapomeňme, že právě vánoční období je také ideální k získávání nových členů sdružení, připomínám to i v tuto chvíli, protože naše členská základna bohužel stagnuje a navíc průběžně stárne se všemi z toho vyplývajícími negativními důsledky. Zlepšení je věcí nás všech! Zřejmě všichni betlemáři se těší na vánoční sváteční dny, kdy teprve jesličky, koledy, všechny štědrovečerní lidové obyčeje i další rodinné zvyklosti mají to pravé kouzlo. Byl bych rád, pokud také náš časopis alespoň trochu přispěje k Vaší sváteční pohodě. S novým rokem si obvykle plánujeme naplnění různých předsevzetí. Já bych měl za naše sdružení také přání, aby příští rok bylo dostatek různorodých příspěvků pro náš časopis, aby tento byl čtivější, zajímavější a zároveň přínosnější a aby se tak stal hodnotným spojovacím článkem všech betlemářů v naší republice. Každé číslo by Vám mělo přinášet radost i nové zajímavé informace. Na tom bychom se měli společně podílet. S přátelským pozdravem a přáním všeho dobrého Ludvík Mátl, místopředseda sdružení a předseda redakční rady

82 ročník 21 č. 4/2011

Z obsahu Muzeum Telč – mech. betlém Vostrých 2 Renovace betlému Kamilem Andresem 3 O betlemářství v Ústí nad Orlicí 6 Kostelní betlém v Mohelnici 10 Žarošická půlnoční mše 12 Adventní zamyšlení pí Věry Ludíkové 13 Vystřihovací Lanšperský betlém 14 Jan Neruda: Romance Štědrovečerní 18 Vánoční fejeton Karla Čapka 19 Mezin. výstava v Uherském Hradišti 20 Výstava betlémů v Lanškrouně 21 Výstavy betlémů 2011/12 (2. část) 23 Nové vystřih. betlémy nakl. OFTIS 24 Příloha: Nabídkový leták na vystřihovací betlém od Jablonce nad Jizerou a Miletínský betlém Vydavatel: České sdružení přátel betlémů o. s. www.sdruzenibetlemaru.cz Adresa redakce: P.O. BOX 66 501 01 Hradec Králové Sazba a tisk: OFTIS spol. s r. o., Ústí nad Orlicí Registrace: MK ČR E 11426 Do tisku zadal 5. prosince 2011 Ing. Ludvík Mátl

2

82

Betlémy v moravských muzeích – tentokrát z Telče

Nově restaurovaný pohyblivý betlém manželů Vostrých HELENA GRYCOVÁ BENEŠOVÁ – vedoucí pobočky Muzea Vysočiny Jihlava v Telči Mechanický betlém manželů Vostrých pochází z jihočeských Počátek, prozrazuje to model počáteckého kostela, který je jeho součástí. V roce 1882 se manželé Vostří přestěhovali z Počátek do Telče a i zde betlém stále doplňovali a zdokonalovali. Betlém zachycuje jak paláce, město, tak chudá stavení a některá dnes již zapomenutá řemesla – např. brusiče nožů, hamr, vodní a větrný mlýn apod. Mezi zajímavé a méně obvyklé figurky určitě patří i pokrývač či zedník nahazující zeď. Koncem 90. let 19. století byl betlém opraven a doplněn o některé figurky nástupcem p. Vostrého knihařem Heimerlem. Pan Vostrý byl knihař a to se také projevilo na stavbě betlému – převažujícím materiálem je právě papír. Jde o unikát, neboť figurky jsou zhotoveny z kašírovaného papíru. Stavby samotné jsou částečně ze dřeva, částečně z papíru. Pohyblivý mechanizmus je osazen do dřevěné konstrukce. Do muzea byl betlém zakoupen v roce 1908, kde byl poměrně dlouhou dobu uložen. Teprve v roce 1916 byl vybalen a postaven truhlářem Josefem Hospodkou, jeho synem a tehdejším kustodem muzea Janem Tirayem, který byl ředi-

telem dívčí měšťanské školy v Telči. Jeho žákyně v betlému nově omalovaly kulisy. Původně byl instalován v bývalé jezuitské koleji, kde bylo tehdy muzeum. V roce 1963 bylo muzeum v koleji zrušeno. Sbírky i betlém byly přestěhovány do provizorních prostor spodní části bývalého purkrabství na zámku. Zde byly zcela nevyhovující podmínky pro muzejní sbírky. Teprve v roce 1969 bylo muzeum znovu otevřeno v patře purkrabství. Betlém byl instalován muzejními pracovníky v Justičním sále Státního zámku v Telči, tj. mimo stálou expozici muzea. Na požádání jej bylo možné vidět. V 80. letech 20. století se však realizoval plán otevření Galerie Jana Zrzavého a byly vybrány prostory na zámku, v purkrabství kde bylo muzeum. To se tedy v roce 1987 opět stěhovalo. Tentokrát do

Článek doplňují ukázky z betlému manželů Vostrých – pila (katr)

82

3

Kolotoč

jižního křídla zámku, do prvního patra. Betlém byl opět rozebrán a přenesen do nových prostor. Přes politickou nepřízeň byl betlém instalován Stanislavem Bartoněm, příznivcem muzea a amatérským nadšencem. Jeho zásluhou fungoval betlém celá dlouhá léta, ačkoliv byl postaven neodborně a laicky. Zde je muzeum i betlém dodnes. V roce 2009 bylo telčské muzeum součástí Dolnorakouské zemské výstavy 2009. Při této příležitosti byla celá expozice i s betlémem na podzim roku 2008 rozebrána, prostory prošly velkou rekonstrukcí a následně byla provedena nová instalace muzea. U betlému však došlo ke zjištění, že bez odborného zásahu restaurátora jej již nebude možné uvést do provozu. Od jeho zakoupení do muzea byl vždy pouze sestaven či rozebrán a částečně očištěn. Na větší údržbu však nikdy nedošlo. Po domluvě s restaurátorem betlému panem Kamilem Andresem bylo rozhodnuto, že betlém bude převezen do jeho dílny v Třebechovicích pod Orebem. Zde byl betlém po tři roky odborně restaurován, aby se v říjnu roku 2011 vrátil do Telče, byl instalován a stal se nedílnou součástí stálé expozice muzea. Betlém bude zpřístupněn o vánocích od 25. do 31. prosince 2011 od 10 do 15 hodin. Pro telčské občany bylo tradicí o vánočních svátcích navštívit muzeum, kde hlavním magnetem v tuto dobu byl právě betlém. Doufejme, že po tříleté odmlce tomu tak bude i nadále. Další návštěva muzea je možná od 1. dubna do posledního října.

RESTAUROVÁNÍ MECHANICKÉHO BETLÉMU MANŽELŮ VOSTRÝCH Kamil Andres – restaurátor mechanických betlémů Mechanický betlém manželů Vostrých z jihočeských Počátek byl vytvořen na konci 19. století. Svými rozměry základny 550 x 155 cm patří mezi nepřenosné velké betlémy. Tento betlém byl také nejdříve poháněn ručně klikou a později byl ruční pohon nahrazen elektrickým motorem na 220V. Kulisy jsou velice dovedně zhotoveny z tvrdého papíru. Betlém byl v minulosti často stěhován, asi proto se horní část původní konstrukce tvořící krajinu nedochovala. Původní dochovaná dolní část konstrukce je po celé délce betlému osazena mechanikou složenou z řemenicových převodů vzájemně propojených koženými řemínky. Toto provedení mechaniky považuji za velice zajímavé a důmyslné. V roce 1987 byl betlém laicky sestaven panem Stanislavem Bartoněm a to způsobem odpovídajícím možnostem doby. Konstrukční prvky spojoval hřebíky na mnoha místech tak četně, že došlo k rozštípnutí nosných částí. Šikmé

4

82

Houslista

nosníky tvořící profil krajiny přibil hřebíky do stěny místnosti, stejně jako pravou boční stranu konstrukce. Aby bylo možné betlém přemístit do jiné místnosti musel být úplně celý rozebrán. Při vyhodnocení technického stavu bylo rozhodnuto betlém již nesestavovat a odvést ho do restaurátorské dílny Kamila Andrese v Třebechovicích pod Orebem. Po převozu do restaurátorské dílny 16. dubna 2009 byl betlém zbaven nečistot a odstraněny všechny neodborné zásahy a nefunkční části blokující mechaniku. Pro horní část konstrukce byly navrženy nové vertikální nosníky ze smrkového dřeva tvořící profilová žebra vzájemně horizontálně propojená prkny různých šířek tvořících terasy. Tuhost konstrukce, která je nezbytná pro správný chod mechaniky, zajišťují konstrukční příčky se zavětrováním. Nové samonosné uspořádání konstrukce umožňuje betlém sestavit bez opory na libovolném místě místnosti při zachování původního profilu krajiny.

Rozmístění a doplnění kulis na původní místa bylo provedeno po důkladném prostudování dobové fotografie dokumentující původní sestavu betlému včetně velkého zastřešeného kolotoče. Ten byl nalezen při rozebírání pod betlémem v krabici s ostatními věcmi, domnívám se, že nebyl do betlému panem Bartoněm umístěn pro špatný technický stav. Při restaurování byl celý kolotoč rozebrán a nestejně dlouhá a pokřivená táhla závěsů nahrazena novými. Kolotoč v mechanických betlémech není až tak velkou zvláštností, např. švec Nitner do svého mechanického betlému zhotovil cirkus i kolotoč zvaný „ruské kolo“. Na původní konstrukci s mechanikou bylo provedeno několik důležitých zásahů ohledně zpevnění konstrukce pomocí vrutů umožňujících opětovné rozebrání a sestavení konstrukce bez poškození spojů. Hřebíky jsou pro tento účel nevhodné, spoje nelze opakovaně rozebírat, nedají se dotahovat a spoje se rozvolňují. U některých mechanických výjevů bylo nutno doplnit scházející mechanické části (převody, táhla, vačky a řemenice). Papírové kulisy hradeb a domů se vlastní vahou již deformovaly, pro zamezení tohoto nežádoucího jevu jsem do nepohledových částí vlepit dřevěné výztuže upraveným lepidlem se sníženou kyselostí. Figurky z kašírovaného papíru s hlavičkami z vytvarované hmoty působí velice zajímavě a kouzelně. Mezi figurkami najdeme i pumpařku s hlavičkou z porcelánu. Dále pozornost upoutají dvě větší pohyblivé oblékané figurky houslisty a dudáka, které bylo dost náročné uvést do odpovídajícího pohybu. Vyřezávané ovečky měli z velké části ulámané nohy, po zrestaurování a umístění na pohyblivý pás velice příjemně doplňují krajinu. Také velice dobře na diváka působí klidný pohyb obou mlýnů, ten je daný správným nastavením otáček. Větrný mlýn jistě upoutá svým tvarem a vodní mlýn zaujme pohybem obou vodních kol a klapáním kladívek uvnitř kulisy.

82

Pohyb betlému je velice nenápadně a příjemně doprovázen jemným zvukem zvonku umístěného ve věži kostela. Pohyb zvonku je ovládán novým táhlem a vačkou umístěnou dole v původní konstrukci s mechanikou. Celodřevěná konstrukce s terasami je nově potažená kašírovaným papírem doplněným mechem a pískem tvořícím cesty, po kterých přicházejí darovníci. Mnoho podstavečků figurek bylo již dříve rozštípnuto hřebíky. Nové podstavečky pod figurkami bylo před uchycením hřebíčkem nutno provrtat, aby se předešlo rozštípnutí. Restaurátorské práce trvaly skoro tři roky a vlastní instalace po převozu do muzea v Telči šest dnů. Za pomoc při demontáži a instalaci betlému děkuji paní Heleně Grycové Benešové vedoucí „ pobočky Muzea Vysočiny Jihlava v Telči.

V horní části dolního snímku jsou zajímavé figury pokrývače a zedníka nahazujícího omítku

5

6

82

O betlemářské tradici v podhůří Orlických hor – převzato z Vlastivědných listů č. 4/2009

O ousteckých betlémech vážně i nevážně JARMILA SÜSSEROVÁ, ředitelka Městského muzea v Ústí nad Orlicí Betlemářem v Ústí nad Orlicí není ten, kdo má ve své sbírce desítky či stovky betlémů. Oušťákovi stačí jeden – ten jeho barevný několikametrový „koberec“, plný papírových postaviček, velkých stád oveček, bohatých měst a malebných vesniček s oblíbenými seskupeními, o kterých příchozím se zálibou vypráví. Důležité je, že se stále okolo betlému schází celá rodina a že je místem zvoucím přátele na sousedské debatování (velmi často s nezbytnou sklenkou v ruce), … a přitom čas plyne tak nějak měkce, nekonfliktně a bezstarostně… Oustecké barevné postavičky vtahují své obdivovatele i tvůrce do svého poklidného světa už přes 200 let. První tvůrci je malovali na lehce dostupný obalový papír doma vyráběným kvašem z vlastnoručně třených hlinek s klihem či arabskou gumou proto, že potřebovali prožívat narození Ježíška v prostředí jim blízkém. Určitě i dnes, a to zcela přirozeně – bez pathosu, přetrvává při přípravě a stavbě betléma určitá sváteční obřadnost. Stále je to období, na které se všichni těší. Možná také proto, že se příprava betlému

odvíjí třeba tak, jak zaznamenala spisovatelka Marie Rollerová: Na jedné straně svátečně uklizená světnice: „…pohledem přelétne Kvítková ještě ve dveřích celou světnici. Tuze se jí dnes líbí a spravedlivě řečeno, a i se jí nechce z domova, třebaže jindy k Ančce, sestře, rovněž tu do města provdané, ráda pospíchá. Štědrý den je

Muzikanti z ústeckého betlému od malíře Josefa Procházky (*1935)

82

sice teprve zítra, ale Kvítková si všechno už při sobotě uklidila, podlahu doběla vydrhla, lesknoucí se okna ověsila nažehlenými záclonkami, vysoko nastlané čisté postele přehodila parádními sněhově bílými pracně pletenými dekami. Nábytek všecek svítí nejen pečlivým otíráním, ale i novotou, protože Kvítkovi jsou teprve od podzima svoji…“ Na druhé straně zážitek po návratu domů: „…jsem to u nás doma či nejsem? Vyděšeně jí letí hlavou, zatímco ústa nemohou promluvit a nohy leknutím podklesávají. Neboť ve světnici se zrovna kouří od prachu, po včera křídově vydrhnuté podlaze válí se kusy mechu a babiny, kraječky na polici a záclonky v oknech jsou smutně našedlé, postele rozestlány a nad nimi se tyčí něco, co by mohlo být nazváno lešením, kdyby na tom nestála celá výstava košů, beden a bedniček. Jakási mužská postava přikrývá celou tu změť náručemi babiny, hrozně prášící koudele smíchané s hoblinami a mechem. Druhá přiřezává jakési prkénko. Přiřezává tak upřímně, že pilka už vězí hluboko ve dřevě krásné lesklé nové stolice…“ „…Proč jste mě jen nechali uklízet a neřekli mi, co ta vaše krása umí nadělat. – Josefe, – jdete mi z těch postelí, k čemu pak budou, když mi po nich tancujete!“„Já ne v botách, Mílinko, já jsem se zul – a Toník taky.“ „Tu noc Kvítková prala, máchala v kolikeré vodě a sušila u kamen. Na Štědrý den drhla, uklízela a žehlila skoro až do večera. A když se snesl pokojný a sladký, jaký dovede být jen Štědrý večer, zářila zas Kvítkova světnice neposkvrněnou čistotou a voněla k tomu čerstvým mechem a jehličím z velkého betlému. A ten barevný, krásný obrázek nad postelemi, vypadal tak líbezně a nevinně, tolik svítil barvami, tak hřál svou radostnou prostotou, že mu mladá Kvítková ve svém srdci nadobro odpustila.“ Ano, výsledek stojí zato, takže i dnes přestavují někteří betlemáři půl obýváku, přemýšlejí,

7

kterou skříň uříznou, aby mohli betlém rozšířit a vylepšit, neváhají na konci září přivléci domů mokrý mech, často i s přehlédnutými srnčími bobky a broučky, aby ho usušený a vyklepaný mohli po Mikuláši položit jako voňavý, svěže zelený základ pro seskupení darovníčků a stvoření krajiny dle vlastní fantazie. A pak se jen vymýšlí, za který keř či les letos ukryjí milence, kam dají dávící vlky nebo číhajícího myslivce… Je to náročné, jesličky a jejich protagonisté jsou stálí, ale jinak každoročně vymýšlíte děj, kdo kam míří, s kým mluví, s kým se dohaduje, za kým se otáčí, nebo kudy poteče který potok a dáte-li k němu dopředu vrbičky, nebo čápy. Vše musí mít logiku, pokud možno každý rok s nějakou obměnou. Klid nemáte ani pak. S přáteli, kteří „chodí po betlémech“ každoročně narazíte na problém autorství některé z figurek, takže se cvičně řádně „pohádáte“, protože každý z Vás má pravdu a většina starých figur Vám k tomuto dialogu dá perfektní příležitost. Oustecký betlém je totiž doplňovaný po generace tvorbou několika autorů a téměř nikdo z těch starších tvůrců se na figury nepodepisoval. Výjimkou mezi malíři 19. století byl snad pouze Josef Fišer, který nezapomněl zaznamenat, že figurku tvořil „Ke slávě boží, ke cti ducha a k potěšení srdce“, že je maloval pro pana Rybku a také je v letech 1854 a 1855 je často datoval. Jinak věnování nebo podpis najdete spíše u figur tvořených ve století dvacátém. Poznámky na figury si však psali i majitelé betlémů. Na jednom z okolků se zachovala přesná data po několik desetiletí stavby betlému, ve starém Votavově betlému malovaném Täuberovými jsou figury pojmenovány. Je také tradováno, jak se před nimi zpívala koleda o tom, co kdo Ježíškovi nese, zaznamenáno je i přání s koledou bratří literátů zpívané do devadesátých let 20. století. „Pěkné pozdravení pánů bratrů starších a celého kůru literátského. Dejž Bůh ať tento rok je do života

8

82

Darovník z ústeckého betlému od malíře Jiřího Knapovského (*1930)

Vašeho šťastný krok. Rač Vám Pán v něm své požehnání dáti a všeho zlého Vás ostříhati, byste s radostí a spokojeností mohli pohlížeti, jak se Vaše činy daří a vyplňují. Kéž Vám slouží k radosti a spokojenosti, jak zde, tak i na věčnosti. Pochválen Pán Ježíš Kristus.“ Další koleda – tříkrálová, kdy přestrojení chlapci popisují zárubně dveří iniciálami K+M+B, tu přetrvala do dneška. Při obcházení betlémů v Ústí nad Orlicí Vám každý z majitelů betlémů „dá k dobru“ nějakou příhodu tradovanou předky. Dozvíte se pak třeba o tom, jak jeden betlemář zkoušel druhého a prověřoval znalost rodinného betlému. Prostě mu „jeho“ figuru z betlému sebral a zapíchnul ji do svého. Stabilní uskupení figur však zajistilo, že postiženému betlemáři stačil pouhý kontrolní pohled na „svou chloubu“ a po zodpovězení otázky: „Kdo tu byl“ okamžitě napravil stav věci rezolutním odebráním své figury ze sousedova

betlému. A jaký byl závěr: „Já byl jen zvědavý, jestli si ji poznáš“. Z novějších mám vrytou v paměti jakousi dětskou průvodcovskou službu, kdy při návštěvě betlému si čtyřletá dcerka stoupla před jesličky a návštěvníkům s jednou rukou v bok a druhou zdviženou k jesličkám samozřejmě prohodila: „A tady máme Ježišmarjájózef!“ Řada padesátníků ještě dnes vzpomíná na to, jak doma v dětství shromažďovali boty k opravě zejména na vánoční období, aby mohli navštívit ševce Cibulku. Ten totiž rozpohybovával některé z figurek svým šicím strojem, …a to byla podívaná!… Ze zaznamenaných příhod Z. V. Hackenschmiedem v roce 1926 zase víme, že malíř Štantejský měl problémy s prodejem portrétu, který si objednal řezník v Litomyšli, ale odmítal jej zaplatit s tvrzením, že to není on. Pomohlo přimalování věnce vuřtů a vyvěšení obrazu na jednom z domů. Lidé jej samozřejmě poznali, dokonce o tom prý i písničku složili, a tak řezník malíři rychle zaplatil. Pamětníci také zaznamenali některé zvyky, které se v přenesené formě – dnes již spíše symbolicky – občas dodržují i dnes, jako je např.: 1) Nošení polínek k malíři betlémů a k betlemáři , tedy jakási úhrada za vyvrzané teplo. 2) Spaní pod betlémem, kdy jste ráno vstávali s otlučenou hlavou (kdo si má při probuzení vzpomenout, že má hned nad hlavou betlém?!) dnes již není obvyklé, obyčejně se betlémy umísťují v obývacích pokojích, předsíních či zvláštních pokojících. 3) A nebo s Vánoci neodmyslitelně spojená kuchyně jako např. v rukopise z 19. století nazvaném Pantáta Štanclů: „O Štědrém večeru býval pantáta u nás na večeři. Bylo otcovým zvykem, že o vánocích veškeré své dělnictvo buď pohostil, buď nějak obdaroval. U večeře seděl otec v čele stolu, pantáta vedle něho vpravo na podélné straně, pak moje sestry… Na stole pokrytém čistě bílým ubrusem hořely dvě svíčky a teď postavili naň

82

baňatou porcelánovou nádobu, z níž kouřila a vábně voněla hustá rybí polévka, činíc laskominy shromážděným, postem skoro celodenním vyhladovělé rodině. Stoje za svou stolicí, pomodlil se otec… Jikrová polévka mu byla nade všecko, černý kapr s knedlíkem a se zelím mu byl také nade všecko a odvárka s kraplaty, nic nebylo nad to... Odvárka, vodvárka je studená jicha ze sušených švestek, v den sv. Tomáše před vánocemi zvlášť vařená, obsahující též ořechy, hrozinky a perník. Uschovala se pak k štědrému večeru v chladu. Do ní se pak nadrobila kraplata (prázdné buchty) s tlustě upečenou, křupavou kůrkou nebo pletenice (vánočka). Odvárku jsme jedli ze společné nízké mísy lžícemi. Čím studenější byla, tím chutnější a delikátnější…“ Časem oproti výše uváděným surovinám přibyly i další suroviny: rum, mandle, případně kokos, datle a fíky. Někde se před jídlem přihřívala, někdo ji měl rád studenou, ať již s přílohou nebo bez ní. Tak a ještě na závěr několik faktů a čísel: V současnosti je z pěti desítek známých jmen malířů betlémů v Ústí nad Orlicí činný pouze Jaroslav Herain, používající dnes uměleckou temperu jako donedávna i Jiří Knapovský a Josef Procházka. Betlémy se každoročně před Vánoci staví asi v 50 domácnostech města a jeho okolí i a celky jsou obměňovány 5. ledna tříkrálovou variantou. Hromniční a postní obměnu betlému, stavěnou v chalupách ještě ve 30. letech 20. století, je možné shlédnout pouze v muzeu, které dokumentuje figury jednotlivých autorů a každoročně pořádá ze svých sbírek výstavy doma i v zahraničí. Porovnáme-li dochovaná sčítání betlémů ve 20., 60., a 90. letech 20. století, je celkem evidentní, že Z. V. Hackenschmied, který napočítal v roce 1926 v Ústí 112 betlémů, vykazuje přesně dvojnásobný počet betlémů než V.

9

Říhová v 60. letech (zde však nebylo dohledáno minimálně dalších 10 betlémů). Z betlémů zaznamenaných Hackenschmiedem „přežilo“ do 90. let přímo v Ústí přes 40 betlémů, některé byly sloučeny, minimálně dalších 20 bylo odvezeno, případně prodáno, dva byly zničeny. Do šedesátých let však přibyla další řada betlémů od Františka Štancla, Josefa Springera, a dále pak obohatily ústecké betlemářství do devadesátých let přírůstky od Jiřího Knapovského a Josefa Procházky, a to až do počtu 79 celků, čítajících minimálně stovku součástí. V současné době se každoročně staví v Ústí kolem čtyř desítek 1–5 m dlouhých betlémů, dalších dvanáct pak mimo město v blízkých i vzdálenějších obcích. Právě tím, jak se po generace betlémy slučují nebo v rodinách doplňují a následně rozdělují na více celků, často se stěhují s majitelem, jak neustále vznikají nová a nová seskupení, nedá se přesně určit, jakého počtu právě betlémy v Ústí nad Orlicí a okolí dosáhly. Jisté je, že velkých celků se staví dnes určitě méně, přesto je však jejich počet v rodinách úctyhodný. „

Velbloudi s neobvyklými kopyty z ústeckého betléma od malíře Vojtěcha Hernycha (1846–1893)

10

82

O moravských chrámových betlémech

Mohelnický betlém v kostele sv. Tomáše Becketa PAVEL NENKOVSKÝ Historie dnes již slavného a nejen po celé české republice známého Mohelnického betlému je opravdu velice zajímavá a jistě si informace o tomto řezbářském skvostu zaslouží mnohem větší pozornost. Předesílám, že se již pracuje na vydání obsáhlejší publikace, která se bude snažit vše související s Mohelnickým betlémem mapovat nejen popisně, ale i za použití mnoha vzácných dokumentárních fotografií. Datum vzniku Mohelnického betlému v dnešní podobě, se dá svým způsobem směřovat k 1. září 1962, kdy státní orgány v rámci tehdejší silné proticírkevní politice přeložili kněze děkana Františka Martinka z Bruntálu do Mohelnice.

Bylo to především „za to“, že byl značně oblíben zvláště mezi mládeží. Vůbec první zmínku o betlému v kostele sv. Tomáše Becketa uvedl mohelnický kněz Dr. Robert Jaschek (3. 7. 1902–20. 5. 1965). V roce 1942 to bylo v „Pamětní knize římskokatolické farnosti Mohelnice“, kde napsal: „Svátky vánoční byly knězem a zpěvačkami slaveny beze mše sv. Jesličky byly postaveny jako obvykle na oltáři sv. Josefa“. To znamená, že tehdejší betlém zde byl nepříliš velký a byl o vánocích vystaven v kostele sv. Tomáše Becketa v kapli sv. Anny na levém bočním oltáři. Další změna v umístění jesliček nastala až v roce 1951 a to po provedené docela náročné rekonstrukci elektroinstalace celého kostela a následné výmalbě. Kněz Dr. Robert Jaschek tehdy napsal: „Nové umístění jesliček dalo i těmto jesličkám v obnoveném kostele vyniknout“. Novým umístěním bylo myšleno místo před hlavním oltářem boční kaple sv. Anny. K zásadní změ-

Loňský přírůstek pro Mohelnický betlém od Františka Nedomlela, foto: autor článku

82

ně však došlo až po příchodu děkana Františka Martinka, který o prvních vánočních svátcích roku 1962 (po svém příchodu) betlém instaloval v boční kapli sv. Anny a to sestavením tří betlémů do jednoho celku. Šlo o část betléma starého, část betléma z kostela sv. Stanislava v Mohelnici a část betléma z Křelova, kde „musel být odstraněn“ kostel sv. Jiljí (propadl se a rozpůlil!). V Bruntále pan děkan Fr. Martinek spolupracoval s panem Josefem Nedomlelem ze Starého Města u Bruntálu, který pro bruntálský kostel začal vyřezávat betlém. Oba se doslova zamilovali do této krásné betlemářské tradice a společně vymysleli a neustále „vylepšovali choreografii“ nového betléma pro bruntálský kostel. A tak po přeložení pana děkana do Mohelnice bylo zcela logické, že v této spolupráci budou pokračovat. Pomalu a jistě tak i v Mohelnici přibývaly postupně domky, makety, figurky z lipového dřeva a nenásilnou formou tak vznikal zcela nový betlém, ucelený, pohyblivý a vyřezaný jen

11

z lipového dřeva. Tento nový betlém postupně nahradil sádrové figurky i ostatní kulisy starého betléma. A tak do našich mohelnických jesliček postupně přibývaly nové budovy a jiné přírůstky. Tento trend pokračuje i dodnes s tím, že po smrti pana Josefa Nedomlela na rozšiřování betléma zdárně pokračuje jeho syn František Nedomlel z Bruntálu. Mohelnický betlém bude otevřen od 24. 12. 2011 (po skončení půlnoční až do 2. 2. 2012. O vánočních svátcích a na Nový rok) od 11 do 12 a od 13 do 18 hod. Od 27. do 31. 12. 2011 od 10 do 12 a od 14 do 17 hod. Od 2.–6. 1. 2012 od 10 do 12 a od 14 do 16 hod. Pak již jen v úterý, čtvrtek a v sobotu od 15 do 16 hod. a o nedělích od 14 do 17 hod. Bližší informace můžete získat na adrese správce Mohelnického betlému p. Pavla Nenkovského: [email protected] Poznámka redakce: Podrobnější údaje k Mohelnickému betlému včetně zobrazení byly uveřejněny v BaB č. 66, str. 10. „

Kolorovaný betlém Lubomíra Zemana na výstavě v Uherském Hradišti. Autorem malby pozadí je Milan Jícha

12

82

O hudbě skládané pro štědrovečerní půlnoční bohoslužby

Žarošická mše pastýřská BOHUMÍR ANDRLE K Vánocům patří hudba – koledy, pastory, mše. Snad nejznámější je Rybova Hej mistře. Starší, ale málo známá, je rajhradská Moravská mše vánoční Josefa Scheiera. Také ve známém poutním místě v Žarošicích na Kyjovsku se od roku 1880 hraje o Vánocích „Žarošická mše koledová na půlnoční“. Málokterá vánoční mše má tak tajemnou a pohnutou historii jako tato koledová mše od neznámého skladatele z konce 18. století. Původ její není znám. Byly úvahy, že snad vznikla v tzv. Rezidenci Matky Boží, která stála na území dnešní Silničné nad Žarošicemi a zanikla koncem 18. století. Partitura mohla být přenesena na kůr žarošického farního kostela sv. Anny, postaveného v r. 1801. Objevila se i řada mýtů. Například badatel Jaroslav Vlach (1913–1995) se domníval, že jde o upravenou mši podle hudebního skladatele Josepha Haydna či Wolfganga Amadea Mozarta. Vycházel mimo jiné z hypotézy, že venkovští varhaníci si upravovali (zjednodušovali) technicky náročnější mše starých mistrů pro možnost svých kůrů. Mezi občany se až do roku 2004 tradovalo, že vánoční mši zkomponoval některý ze zdejších řádových cisterciáckých bratří či místních regenschori. Je jisté, že tuto mši v roce 1952 upravili údajně “dle staré předlohy zachované na kůru kostela v Žarošicích“ dva kněží a to P. Josef Martínek za básnické spolupráce P. Josefa Svobody, přičemž původní rukopis mše se posléze postrádal. Uvedená amatérská úprava však nebyla příliš šťastná. V roce 1995 se z iniciativy žarošického učitele Ladislava Valihracha pátralo po originálu mše, žel bez pozitivního výsledku. Proto byl požádán brněnský hudební skladatel a muzikolog Zdeněk Zouhar o renovaci mše verze P. Martínka.

V roce 1996 byla Žarošická mše pastýřská digitálně nahrána na hudební nosič (kazetu) a pod názvem Pouť a Vánoce v Žarošicích vydána. V únoru roku 1999 v budově Památníku obce (dnešního Muzea obce Žarošice) nalezli Roman Muroň a Karol Frydrych původní rukopis poštmistra Táborského z roku 1880, který se v roce 1995 marně hledal. Velká hnědá složka z tvrdých desek, plná not, s památným nápisem: „Mše koledová na půlnoční. Roku 1880 přinesl do Žarošic Táborský, poštmistr v Žarošicích, na varhany provázel Theod. Martinů, říd. uč. v Žarošicích, basová sóla zpíval Jakub Zelený, sopránová Marie Žaroská.“ Nalezený rukopis obsahuje: 4 ks Soprano, 2 ks Alto, 2 ks Tenore, 1 ks Basso, 2 ks Violino I, 1 ks Violino II, 1 ks Violin a 1 ks Organo. Varhanní part je v očíslovaném basu tzv. generálbasu. PhDr. František Malý, který tuto skladbu vydal v roce 2004 ve vydavatelství SALVE REGINA tiskem, hodnotí takto: „Podle stylových prvků i textových lze původ žarošické vánoční mše datovat zhruba do konce 18. století, lze též předpokládat podle stylových podobností s vánočními pastorelami střední a severní Moravy její původ někde na tomto teritoriu severně od Žarošic. Mše je natolik originální, že se nepodařilo nalézt žádnou pastorelu, pastorální mši nebo koledu, v níž by se vyskytla některá její část. Ačkoliv mše má jednotlivé díly zvané přísně podle mešního ordinária a propria (Kyrie,

82

Gloria, Graduale, Credo, Offertorium, Sanktus, Benediktus, Agnus, Dona), jde o sled devíti pastorel na český text, které se jen velmi volně obsahově váží k dané mešní částce (podobně je tomu například v Rybově České mši vánoční).“

Připraveno podle článků ing. Karola Frydrycha a PhDr. Františka Malého ze Žarošického věstníku č. 14 / 2005, č. 17 / 2008 a Hlasu od Panny Marie č. 3 a 4 / 2004 a za laskavé pomoci p. Ing. Jaroslava Miholy, rodáka ze Žarošic.

Žarošický poutní kostel sv. Anny

Adventní zamyšlení VĚRA LUDÍKOVÁ Tolik podob má adventní očekávání, kolik podob má naděje. Díváš se dál, do budoucnosti, rozjímáš, myslíš na druhé a chceš je potěšit. Překračuješ zatuhlý práh nesnášenlivosti, jež nad tebou už nemá moc, a druhým pro štěstí rozdáváš jmelí. Zvony a harfové struny se odevšad rozezní, z Vyšehradu, z krajkových věží a bání, i z těch nejmen-

13

ších věžiček, z venkovských kapliček. Veliké světlo se rozzářilo, jasná hvězda betlémská ozářila oblohu, rozzářila tvoje oči, rozjasnila tvoji tvář i duši. Radujme se! Veselme se! Naše čekání, naše naděje se naplnila! Příkladem světu je děťátko v jesličkách narozené, obdařené vlastnostmi královskými! Jdouce za vizí, připravuje nám i potomkům dobrou budoucí historii! Text z novoročenky 2011 básnířky V. Ludíkové, (*1943 v Ústí n. Orlicí), titulek doplněn redakcí.

14

82

Nový vystřihovací betlém s regionálním historickým námětem Nakladatelství Oftis v Ústí nad Orlicí vydalo v závěru letošního roku na 8 listech (37 x 28 cm) neobvyklý vystřihovací „Lanšperský“ betlém od malíře Adolfa Lachmana. Součástí je barevný celkový pohled na betlém (30 x 12 cm, po zprohýbání lze použít jako malý betlémek) a sešit formátu A4 o 16 stránkách. Návod umožňuje 2 varianty sestavení a to uspořádání betlému do skříňky nebo volné sestavení. Další zajímavostí je rozsáhlý dvoustránkový text o obecné historii betlemářství a samotné dějiny a pověsti spojené s hradem Lanšperk v konkrétní vazbě na jednotlivá vyobrazení v betlému. Právě tuto zajímavou část formou výňatku z textu Mgr. Radima Duška zveřejňujeme pro naše čtenáře. (redakce)

Lanšperský betlém Mgr. RADIM DUŠEK České lidové betlemářství vneslo do vánočního času pohádkovou poetiku a přizpůsobilo ho domácím poměrům. Zobrazuje všední, vysněný i reálný, život lidí na vesnici i v malých městečkách. Lanšperský betlém navazuje na tradici přenosných jesliček a na umění orlickoústeckých betlemářů, kteří své figurky mnohdy rozmístili do různorodých vztahů. I on z dálky působí jako pestrý gobelín. Vzdává hold zakladateli lanšperského hradu a jeho panství Přemyslu II. Otakarovi, který shodou okolností žil ve stejném století s duchovními osobnostmi Františkem a Klárou z Assisi a Anežkou Českou. Žehnajícímu Vykupiteli lidstva se ve sklepení zříceniny lanšperského hradu dále klaní Přemyslův syn, český král Václav II., opat zbraslavského kláštera Petr Žitavský a bezejmenný lanšperský rytíř. Panna Maria podle gotických zpodobení klečí a sv. Josef stojí a opírá se o hůl. Prozatím první písemná zpráva o Lanšperku pohází z roku 1285,

Ježíšek z Lanšperského betlému

kdy hrad Václav II. daroval svému otčímovi Závišovi z Falkenštejna. Po založení kláštera ve Zbraslavi se Lanšperk se svým územím, oblastí ústecko-třebovskou a lanškrounskou, stal Václavovým rozhodnutím cisterciáckým majetkem. Poděkoval tak Bohu za překonání tíživé situace v Českém království. Dějinné události vylíčil v latinsky psané Zbraslavské kronice třetí opat zbraslavského kláštera Petr Žitavský, obnovitel lanšperského probošství. Lukášovo evangelium uvádí, že jako první se do Betléma seběhli podívat pastýři, které z nočního spánku probudil Anděl Páně. V našem příběhu se Boží posel zjevuje u novogotické lanšperské kaple Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie a pastýři odpočívají pod jednou z místních lip. Vesnička Lanšperk se původně jmenovala Budy nebo městečko Budy pod zámkem Lanšperkem. V jejím okolí se pěstoval chmel, na hradě nebo v podhradí byl pro panskou potřebu pivovar, který zanikl někdy koncem 16. století. Chmel byli lanšperští poddaní povinni očesat.

82

15

Lanšperský betlém – skříňková varianta

V Budách žilo devět osob povinných robotou. Desátým byl krčmář, který sice byl od roboty osvobozen, ale musel odebírat a čepovat pouze panské pivo a kořalky. Ostatních devět poddaných se postaralo o panský len, o sázení zelí a úklid zámku. Do zámeckých sklepů spouštěli a vytahovali víno a pivo, robotovali u zámku a chodili na hony vlků. Zajímavostí betlému je přítomnost diskutujících nad novou mimořádnou událostí, budoucích darovníků. Nemůže chybět zemědělec, děvečka, kovář, lazebnice, hudebníci, hostinský a řezník v jedné osobě. Pod jabloní u lanšperské zvoničky, v podobě z druhé poloviny 19. století, se krčí mírumilovná dobrodějka Grůfka, která podle pověsti pomáhá Lanšperským v těžké době, napravuje křivdy a trestá nepoctivce. Po staletí odnášela z lanšperského hradu poklady, kterými pomáhala místním chudým. Nedílnou součástí betlému jsou ovečky a samozřejmě beránek. Prvotní křesťanské umění zobrazuje dvanáct ovcí jako apoštoly s Beránkem božím uprostřed. Zajíc vykukující ze skály je symbolem pohanů a hříšníků, kteří se s lítostí zpovídají a nalézají cestu k Bohu. Půvabný bílý pes je per-

sonifikovaná Věrnost. Vlk jako symbol zla je počinem středověku a kohout zvěstovatelem pravého světla. Právě on ochránil Lanšperk od vítězství zla. Je hrdinou místní pověsti o Čertově mostu, jež vypráví příběh o dvou rytířích lanšperského a žampašského hradu, kteří chtěli pokořit kopce a údolí. A tak lanšperský pán povolal ku pomoci samotného vládce pekel, kterému vlastní krví upsal směnu své duše za přímý most z hradu Lanšperka na hrad Žampach. Lucifer měl pouze jednu podmínku. Přes noc nesměl zakokrhat jediný kohout. Proto je hradní stráž po celém panství pobila. Jednoho kohouta se jim však zabít nepodařilo. Patřil jedné opuštěné a chudé stařence. Svého kohoutka litovala a schovala pod pekáč na plotně. Kdepak by slídilům přišlo na rozum hledat pod pekáčem! Za blesků a hromobití se začaly pohybovat skály a obludné balvany se rovnaly za pomoci Luciferových pacholků v pilíře. Skoro se už rozednívalo, když se stařenčin kohoutek dostal z úkrytu a zakokrhal. Moc ďábla tak ztratila svou sílu a místo mostu zbyly Čertovy kameny rozházené po polích, lukách a lesích. Rytířova duše propadla peklu následující noc.

16

82

Svůj význam v betlemářské ikonografii mají dřeviny i byliny. Například dub je stromem nebeské a pozemské svrchovanosti, je podpěrou nebes a Osou světa. Středověké legendy vyprávějí, že se v jeho listoví zjevovala Madona. Kosmickým stromem spojující nebe, zemi a podsvětí je buk lesní. Podpírá a živí vesmír. Strom poznání se ve středověkém křesťanství často zobrazoval jako jabloň a plod prvotního hříchu jako jablko. Svatý Augustin vysvětluje, že strom poznání je součástí alegorie pýchy. Adam a Eva snědli jablko, a tím se odsoudili k exkomunikaci a k smrti. Jablko se stalo atributem samotného Krista Spasitele a vykupuje z dědičného hříchu. Na vánočním stromku připomíná, že Kristus svým narozením umožnil lidstvu návrat do ráje. Lípa srdčitá, národní strom, je rostlinou ženskosti a ochránkyní rodu. Areál lanšperské kaple Nanebevzetí Blahoslavené Panny Marie se pyšní lipovou alejí císaře Františka

Král Václav II.

Kočka, len

Josefa I. Tradovalo se, že vůně jalovce zahání hady a šťáva z jeho jehličí a bobulí léčí zmijí uštknutí a kousnutí jedovatých živočichů. Proto se hříchy přirovnávají k symbolickým hadům a dřevo jalovce ke kříži Krista Spasitele. Břečťan popínavý je ozdobou zimy a patří lásce. Používá se i jako vánoční dekorace. Zvyk vychází z pověry, podle níž domácí skřítkové vymýšleli o vánočních svátcích malé zlomyslné žertíky. Květ lilie se pro svou bělost stal Sv. Klára z Assisi obrazem čistoty. Odtud lidové rčení: „Čistá jako lilie.“ Je jako Matka Boží, která je díky své panenské plodnosti užitečná světu a zároveň každému člověku milá, je symbolem Církve a věrné duše. Kromě Panny Marie je lilie připisována také dalším svatým, například Antonínovi z Padovy, Tomáši Akvinskému i Kláře z Assisi. Len patří světlu, životu a plodnosti. Sedmikráska oznamuje východ slunce a zavírá se s večerem. Připomíná narození Krista a klanění Tří králů, je spojena se Spasením. Od středověku je nenápadné květince připisována schopnost předpovídat lásku. Všeobecně známým se stal zvyk otrhávání lístků s odříkáváním: „Má

82

mě rád, nemá mě rád…“ Jiný zvyk středověkých dam je už v zapomnění. Když chtěly dát veřejně najevo, že jsou milovány, dovolily svému kavalírovi, aby si ozdobil štít dvěma sedmikráskami. Paznehtník je symbolem Vzkříšení a Věčného Krista, prvosenka knížete apoštolů sv. Petra, ostružiník Neposkvrněného početí, pokání nebo lítosti, tykev pomíjivosti života a krátkého štěstí, máta střídmosti, umírněnosti a moudrosti, ostropestřec mariánský pozemských bolestí a u Krista a mučedníků dobrovolně podstoupeného utrpení. Znaky ve spodní girlandě představují malý erb Sboru pro záchranu hradu Lanšperka, občanského sdružení. Svatý Václav, s korouhví v levé ruce a štítem s přemyslovskou orlicí v pravé, je znamením vesnice Václavov, vzniklé z bývalého poplužního dvora u lanšperského hradu, pozdě-

ji místní část obce Lanšperk. Figuru následně převzal celý Lanšperk. Stříbrný dvouocasý lev se zlatou zbrojí v červeném štítu patří českým králům a Českému království. Plamenná orlice se zlatou zbrojí ve stříbrném štítu napovídá, že čeští králové Přemysl II. Otakar a Václav II. vzešli z mocného přemyslovského rodu. Dvě zkřížené motyky jsou původním znakem vesnice Lanšperk. Heraldickou galerii uzavírá symbol Občanského sdružení pro kapli a boží muka Lanšperk. Autor Lanšperského betlému Adolf Lachman nám přináší dar a rozvíjí tradice betlemářů Orlickoústecka – „Ke cti a chvále Boží a pro potěšení „ srdce.“ Kovář

Ostropestřec mariánský

Lanšperská kaple

17

18

82

Jak Vánoce inspirovaly spisovatele a básníky

Romance Štědrovečerní JAN NERUDA (1834 Praha–1891 Praha)

Petr usne, sotva lehne; sotva usne, sen se zvedne: náhlé světlo po krajině a tak jasno jako ve dne. Petr celý vyjevený, rodinu zří v prostém stáji, dítě zrovna sluncem září – v Petrovi až dech se tají. Vzduch je plný andělíčků, třpytí se a křídly šumí, každý zpívá haleluja, krásně, jak jen anděl umí. A hle, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muži, staří, mladí, v čele naši muzikáři. Vašek velký buben tluče, Matěj troubí, Martin hude, Vojta na klarynet píská, Kuba měchem bas jim dude. Aj ti hrajou – jako nikdy! tváře dmou se, lítá ruka – písnička tak mlaskně skočná, že až Petru nohou cuká. Zmlkli. Z řady vystoup‘ Brichta, vyšnořený, oholený, býval kaprál u hulánů, dnes je řečník vyvolený. Postavil se, salutuje, hrubě spustil: „Kriste pane, – my nevíme, co je psáno, ale víme, co se stane. Ty jsi – já jsem – ba jsme všichni – povídáme – k boží chvále –“ v tom se zajik‘ – jazyk ztrnul a nemůže o hles dále. Ruka v úzkostech se svírá, ret se jako lupen chvěje –

„Ty‘s to vyved‘!“ Petr nahlas ze sna hulánu se směje. Ježíšek však milostivě: „Všichni jste mé hodné děti, Vaše duše po skonání hupky na nebe si vletí.“ A teď houfně zpívajíce předstupují hospodyně, podávají v pytlích, koších, dobrého co po dědině. Máslo, jabka, marcipány, plátno, šátky, věci steré, Maria jim přikyvuje, Josef od nich dary bere. „Co je tohle?“ Petr náhle poulí svoje oči šedé. Dvanáct panen třináctou si na růžové pentli vede. Dvanáct panen, dvanáct růží. „Děťátko ty nejjasnější, přivádíme Anduličku, že je z nás všech nejkrásnější.“ „To si myslím!“ Petr mručí. – „Anduličku k Tobě vedem, aby za nás všecky dala hubičku Ti jako s medem.“ Andulička přistupuje, sotva ale hlavu níží, Ježíšek už ručky svoje kolem její šíje kříží. Jak se směje, jak ji hladí, jak se k Andulince tulí – sotva dostal polibení, už zas znovu rtíky špulí. Petr sebou hází, bručí, jako medvěd když se brání: „Matka na to mlčky hledí? – je to pěkné vychování!“

82

19

Aspoň jedinkrát do roka

nebudiž opomenuto zapálit v novinách sloupeček milému Pánubohu. KAREL ČAPEK (1890 Malé Svatoňovice–1938 Praha)

A tedy sláva na výsostech Bohu. Ačkoliv je všude, je na výsostech přece jen víc sám a víc doma. Přesvědčte se o tom: vystupte někdy na výsosti a potkáte ho. Na výsostech krásy, na výsostech lásky, na výsostech poznání a já nevím, na kterých ještě. A když na ně vystoupíte, pocítíte rozkoš a hrůzu, nevýslovnou radost a strašné mrazení, a to je on sám. Ale kdo nikdy nevystoupil na výsosti, nepotkal ho a nic neví o něm ani o jeho slávě. Neboť není pravé slávy kromě slávy boží. On sám pak voní mateřídouškou a ve vlasech má hvězdy, ptáky na ramenou, na klíně cvrčka a pod jeho nohama plynou řeky a potůčky. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Neboť nic není sladšího než pokoj –; a proto dejte nám pokoj, vy všichni, kteří si myslíte, že jste vyvoleni spravovati a napravovati svět. Pokoj lidem na zemi; sláva patří Pánubohu a pokoj člověku; úžas a trnutí je na výsostech, ale na zemi budiž pokoj. Buď pokojné srdce člověka, který obrací svou tvář k zemi; a má-li nás co děsiti, ať jsou to strašné výsosti se svou slávou. Ať nás zasáhne bič nekonečnosti a boží bázně; ať hyneme úzkostí a rozkoší, potkávajíce Pána na výsostech, ale zemi a lidem budiž pokoj. Pokoj, toť velikost malých věcí a hlubokost věcí všedních; pokojná věc je posvěcená, a pokojný člověk je dobrý, a pokojné srdce je šťastné a pokojný den je požehnaný, amen. Sláva na výsostech Bohu. A pokoj lidem dobré vůle. Snad jsou větší a onačejší cnosti než dobrá vůle; jmenujte mně hrdinství, šlechetnost, obětavost nebo co chcete, ale nic není tak

dobrého jako dobrá vůle. Dobrá vůle, to je jako dobrá cesta nebo dobrá střecha nebo jiné tiché, dobré a spolehlivé věci, o kterých ani nevíme; teprve když nejsou dobré, začneme strašně láteřit, a když potkáme zlou vůli, je nám, jako by se bortila všechna jistota na světě. A proto je dobrá vůle to nejlepší na světě, že na ní stojí všechna spolehlivost a důvěra. Dobrá vůle je horizontální základ všeho dobrého na světě. Sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj. Na celé zemi. Já to cítím, vy to cítíte – : nemáme pod sebou pevné půdy, když se to hroutí někde u souseda. Je jen jedna země; jenže lidstvo se musilo napolo pomlátit, aby si to začalo jakž takž uvědomovat. Není dobře na zemi, a proto není ani nám dobře a bezpečně na zemi. I nasloucháme do dálky, není-li slyšet děsné praštění země. Ne, dosud ne: sláva na výsostech Bohu. A na zemi pokoj lidem dobré vůle. Je to ta nejkratší modlitbička; kdybyste ji tisíckrát opakovali, jako byste měli v sobě tibetský mlýnek na modlení, pokaždé v ní najdete novou a libou chuť. Neboť je v ní sláva i výsosti, země i pokoj i dobrá vůle: samé dobré i veliké, svaté i něžné věci. Já bídný hříšník ji opakuji, nepočítaje řádků; a již nevím, myslím-li více na toho, jemuž jsem chtěl zapálit svíčičku, nebo na pokoj své duše; slyším jen dvojzvukou harmonii, hlas andělský a důvěrný. Lidové noviny 25. 12. 1923 (redakcí ponechán ve fejetonu původní pravopis). Obrázek nahoře: „V Malých Svatoňovicích“, kolorovaná kresba od ak. malíře Jiřího Škopka (2008)

20

82

K probíhajícím výstavám vánoční a betlemářské sezony 2011/12

Betlémy ve Slováckém muzeu v Uherském Hradišti MARIE MARTYKÁNOVÁ Po třech letech se opět do Slováckého muzea v Uherském Hradišti „nastěhovaly“ betlémy na výstavu „Vánoce v galerii – Vánoce v muzeu aneb půjdem spolu do Betléma“. Po úspěšném 1. ročníku přehlídky současné mezinárodní betlemářské tvorby, pozvali pořadatelé téměř osmdesát českých, slovenských a polských tvůrců. Soubor sto deseti betlémů zaplnil největší sál Galerie Slováckého muzea (Otakarova 103) a stal se tak velkolepou podívanou jak pro běžné návštěvníky, tak i pro znalce této problematiky včetně autorů samotných. V příjemném souladu a přehledném uspořádání nápadité instalace jsou rozložená díla od méně známých tvůrců, ale také od skutečných mistrů, jejichž zručnost je oceňovaná i v širším evrop-

ském prostoru. Mezi exponáty vysoce ční betlémy od Miroslava Valenty, Zdeňka Farského, Františka Juračky, Antona Kadury, Vladimíra Morávka, Vladimíra Doubala, Romana Galeka. Pozornost poutají práce Jaroslava Bordovského, Jaroslava Frencla, Františka Gajdy, Jarmily Haldové, Aleny Staňkové, Jiřího Kostihy, Pavla Matušky, Zdeňka Matyáše, Bohuslava Radimce, Oldřicha Unara či Lubomíra Zemana. Poetické kouzlo dávného biblického příběhu si jednotliví autoři zpracovávají podle svých představ, od prostého ztvárnění sv. Rodiny až po bohaté scény, v nichž počet figurek dosahuje několika desítek: Neokázalou, tichou zbožností naplněný reliéf od Jozefa Barty, sousoší od Josefa Staňka, Julia Smočka; něžně zpracované figurky od Anny Červinkové, Aleny Chapčákové, Ivany Ryškové; nápadité a příjemným humorem obohacená díla od Aleny Kartákové, Jarmily Všetičkové, Horsta Benka; specificky ženskou technikou překvapí betlémy od Martiny Vaškové a Jany Štefkové. V celkovém souhrnu se dá říct, že každý ze zastoupených autorů přinesl do výstavy svůj podíl, který v součtu originálních přístupů a rukopisů přispěl k jedinečnému výsledku.

Z výstavy v Uherském Hradišti – betlém Miroslava Valenty zhotovený v r. 1991

82

Z hlediska použitých materiálů samozřejmě neschází dřevo (od oblíbené lípy až po mahagon a sekvoji), keramika, porcelán, šamot, papír, příze, hedvábí, ovčí rouno, kukuřičné šustí, sláma, uhlí, kámen ad. Zásadní a trvalou dokumentací je opět výpravný katalog, v němž má každý z autorů reprodukované dílo, úvodními texty přispěli PhDr. Vladimír Vaclík a Jiří Cvešper. Novým obohacením je i následná kapitola, zaměřená na historické betlémy z muzejních sbírek, s mnoha reprodukcemi a odborným pojednáním od PhDr. Romany Habartové a Mgr. Marty Kondrové. Tato druhá část podchycuje samostatnou a zároveň návaznou expozici, která od současné tvorby dává pohled na betlemářskou tradici v různých podobách zpětně až do 18. století (je umístěná v hlavní budově Slováckého muzea ve Smetanových sadech 179). Letošní uherskohradišťská výstava se však rozmáchla do několika dalších kapitol, které v počtu pěti výstav vytvořily rozsáhlý a ojedinělý projekt (čtyři v budově Galerie Slováckého muzea). Kromě současné a historické tvorby dostaly své místo i výsledky dětského snažení na dané téma. Nejmladší generace autorů z Moravy a Polska

21

vytvořila na devadesát prací, které jsou příslibem toho, že betlemářství bude mít své pokračovatele. Výstava je výsledkem dlouholetých aktivit a obdivuhodného úsilí Jiřího Cvešpera, předsedy severomoravské regionální pobočky ČSPB v Ostravě. Další expozice je věnovaná papírovým vystřihávaným betlémům, které zapůjčil Vratislav Schilder. Relativně dostupný materiál okouzlí návštěvníky bohatým autorským zastoupením profesionálních výtvarníků (Mikoláš Aleš, Josef Wenig, Josef Lada, Marie Fischerová-Kvěchová, Jan Hála, Karel Franta, Jan Kudláček ad.) Poslední z neméně zajímavých výstav a umělecky snad nejhodnotnější, je výběr obrazů a grafických listů vzniklých v Evropě od 16. do 19. století, seskládaný jako příběh o narození Ježíše Krista, od zvěstování Panně Marii až po útěk do Egypta. Nutno podotknout, že bez usilovné odborné spolupráce s panem Jiřím Cvešperem, zájmu pana Miroslava Valenty a zejména finanční podpory Nadace Děti – kultura – sport, by se nikdy tak rozsáhlý projekt nemohl realizovat. Výstavy potrvají do 22. 1. 2012. Další informace na: www. slovackemuzeum.cz

Vánoční výstava v Lanškrouně s malovaným ústeckým „Brožkovým“ betlémem PaeDr. MARIE BORKOVCOVÁ, ředitelka Městského muzea Lanškroun V době adventní a vánoční je vystaven v hale Městského muzea unikátní ústecko-orlický papírový betlém z pozůstalosti Zdeňka Brožka s více jak tisíci figurkami. Figurky mají nespočet tváří a podob nejrůznějších lidí. Betlém vznikal po dobu jednoho století, v letech 1844–1935. Jeho autory jsou lidoví tvůrci (celkem čtrnáct), měšťané z Ústí nad Orlicí – Jan Brožek, Vojtěch Domlátil, Josef Špringer, František Štancl, malíř Jarolím Štantejský, Václav Taüber, Václav Víšek a další. Tvořili jej, aby potěšili své děti, vyzdobili své

domovy a aby připomínali významnou událost narození Páně. Jednotlivé figurky vysoké 10–15 cm jsou malované na lepence klihovými barvami. Na rubové straně je přilepena tenká dřevěná štěpina dole zašpičatělá, aby mohla být zastrčena do podkladu. Betlém bývá postaven na ploše 5–7 m dlouhé, 1,5 m hluboké a 1, 5 m vysoké. Centrum betlému tvoří chlév (jeskyně) se Svatou rodinou. Nacházíme zde stupňovitě koncipované cizokrajné město Betlém a v kontrastu k němu krajinu inspirovanou

22

82

Podorlickem s chaloupkami a kostelíkem. Vedle chalup se tyčí různé salaše, mlýny, pazderny a zvoničky. Zalesknou se i potok nebo rybníček. Jsou zde roztroušeny jehličnaté a listnaté stromy, keře a květiny. Vidíme nespočetná stáda pasoucích se ovcí („sníh ústeckých betlémů“) s jejich věrnými psy. K jesličkám se sbíhají s dárky tzv. darovníci. Jsou zde též muzikanti, zpěváci, sedláci, řemeslníci, ponocný a další. Dalším vystaveným betlémem bude Hřebečský s řemeslnickými motivy, rozšířený o další daráčky a architekturu (boží muka, kaple sv. Františka Xaverského aj.) od orlické řezbářky Jarmily Haldové. Návštěvníky muzea jistě zaujme také betlém se soustruženými malovanými figurkami Zdeňka Bukáčka z Krouny nebo betlém ze šustí Aleny Tschöpové a s kulisami, které doplnili Hana Kozubová a Jiří Knápek. Nebudou chybět další betlémy ze sbírek muzea. Lanškrounský betlém osobností z dílny řezbáře Bedřicha Šilara bude možné výjimečně zhlédnout v Městském muzeu a galerii ve Svitavách na autorské výstavě. Je obohacen o další figury – knížete Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna, stavitele Nového zámku u Rudoltic a knížecího pivovaru, porodníka a gynekologa MUDr. Stanislava Kapouna a vědce Herwiga Schoppera. V příštím roce se bude opět skvět v celé kráse v lanškrounském muzeu, kdy bude zároveň představena i kniha o tomto betlému.

Ze vzpomínek výtvarníka a betlemáře Zdeňka Brožka (1919–2000): „Betlém byl uložen na půdě v truhlách. Celé léto chodíval otec do lesa a obhlížel mech na stavění. Na začátku podzimu přinesl mech domů, na půdě ho rozložil, aby dobře proschl. To byl čas, kdy otec na truhly zaklepal a říkal: Pastýři vstávejte a svá stáda shánějte. Pak následovaly přípravy na stavění betlému. 8. prosince na Mariánský svátek musel už betlém stát. Říkalo se: Betlém zase ke cti a chvále Boží stojí. Chalupa se vygruntovala,

uklidilo se a tím vlastně pro nás začal kouzelný čas vánočních svátků. Ovšem Svatá rodina se ale do chlívku dala až po štědrovečerní večeři. Pak už jen chodili návštěvníci dívat se na náš betlém pět metrů dlouhý a sahající přes celou světnici. Na Tři krále, po svěcení vody, křídy a kadidla, se scenérie trochu měnila. Místo daráčků zaujal tříkrálový průvod a nad chlévem se andělíček vyměnil za betlémskou hvězdu. Takto stál betlém až do Hromnic, tj. do 2. února, potom se rozebral, očistil a uložil zpět do krabic a truhel. Při rozebírání se říkalo: Dej Bůh, abychom to za rok zase dožili.“

Lidové ozdoby na vánoční stromek Od pradávných dob je člověk úzce spjat s přírodou. S ozdobnými větvemi a stromky se setkáváme při různých lidových obřadech. Každý předmět na stromku měl svůj symbolický význam. Zlacené ořechy představovaly bohatství, hvězda připomínala kometu nad Betlémem, červená jablka symbolizovala život, jelen mužnou sílu a dlouhověkost, kotva byla symbolem naděje, řetězy představovaly bájné hady. Vánoční strom má německý původ. Ve šlechtických palácích a sídlech byla vánoční výzdoba pompézní, zatímco obyvatelé venkova vycházeli při zdobení stromků z přírodních materiálů. Prapůvodní ozdoby byly jedlé – např. sušené ovoce, ořechy, citrony, pomeranče. Dále se vyráběly ozdoby z vosku, z papíru, z perličkových skleněných korálků, plodů stromů – žaludů, kaštanů, šípků a šišek. Na stromcích vystavených na letošní vánoční výstavě v městském muzeu najdete ozdoby z brambor se svíčkami z černého bezu, figurky z kukuřičného šustí a slámy, ozdoby z burských oříšků, makoviček, šišek, ze suchých šípků, jeřabin, mochyně, paličkované krajky, textilní ozdoby výtvarnice Hany Kozubové, ozdoby z pedigu Aleny Bukvové, ozdoby z papíru vyrobené Soňou Uhlířovou a další. Výstava je doplněna vánočními dekoracemi Kateřiny Kadláčkové. (převzato z Orlického deníku – 24. 11. 2011)

82

23

POŘÁDANÉ VÝSTAVY BETLÉMŮ 2011/12 – dodatek Doplnění seznamu z minulého č. 81 BaB (sestaveno na základě oznámených údajů – bez záruky) Lokalita

Výstava

Termín

Poznámky

Beroun, Muzeum Českého Barokní vánoce (oslava krasu, Husovo nám. 87 Vánoc v tehdejší době)

30. 11.–8. 1.

Česká Třebová, Kulturní centrum, Nádražní ul.

Jak jsi krásné neviňátko… (výstava betlémů)

11. 12.–30. 12. 9–12 24. 12. zavřeno a 12.30–16.30 hod.; 31. 12. jen 9–14 hod. Ne, Sv: 13–16.30 hod.

Betlémy v depozitáři v Borku

Pouze 25. a 26. 12. od 13 do 16 hod;

31.12. a 1.1. zavřeno

Výstava betlémů a vánočních ozdob

26. 11.–22. 1.

Podrobnosti v tomto čísle na str.: 21, tel.: 465 324 328

Lomnice nad Popelkou, Výstava betlémů Městské muzeum a galerie

3. 12.–6. 1.; Út–Ne: 9–16 hod.

Zavřeno: 24. a 31. 12., 1. 1.

Rumburk, Městské muzeum, Na Valech 401, Výstava betlémů zkrácení otevírací doby

26. 11.–2. 2.; Út–Ne: 9–15 hod.

Zavřeno: Po, Sv, 21. 12., 24. až 26. 12., 31. 12., 1. 1.

Česká Třebová, depozitář muzea, Nám. 17. listopadu 205/5 Lanškroun, Městské muzeum

Tábor, Galerie u radnice, Martina Husky 54

Podmalby na skle 1. 12.–6. 1.; Po–So: 9–12 24. 12. zavřeno; M. Valterové (vánoční a 12.30–16.30 hod., 31. 12. jen 9–14 hod. výstava, betlémy, Ježíšek) Ne, Sv: 13–16.30 hod.

Třinec, Muzeum Třineckých Betlémy ze sbírky železáren a města Třince, Ing. Jiřího Oblůka Staré město, Frýdecká 387 Tvorovice (okr. Prostějov), Kulturní dům Týn nad Vltavou, Městské muzeum Uherské Hradiště, Slovácké muzeum a Galerie Slováckého muz.

www.muzeum-beroun.cz tel.: 311 624 101

30. 11.–30. 1.; Út–Pá: Po, So zavřeno, tel.: 558 535 882 9–17 hod., www.trisia.cz/muzeum Ne jen 13–17 hod.

Výstava betlémů ze sbírky 25. 12.–27. 12.; p. Josefa Novotného vždy 14–17 hod. Od adventu do Tři králů

18. 11.–6. 1.

Rozsáhlá mezinárodní 18. 11.–22. 1. výstava betlémů

Ústecké betlémy známé Ústí nad Orlicí, Městské i neznámé; muzeum, 17. listopadu 72 pohlednice a betlémy ak. mal. J. Škopka

Vystaveno bude cca 80 betlémů a jesliček

8. 12.–4. 3.

Podrobnosti v tomto čísle na str.: 20 www.slovackemuzeum.cz www.muzeum-uo.cz

Upozorňujeme na výstavu výtvarnice, řezbářky a betlemářky pí Jarmily HALDOVÉ v Kulturním centru (galerii) „Chaberský dvůr“, kde jsou vystaveny do 30. 12. 2011 deskové reliéfní obrazy „Čeští panovníci“. Galerie se nachází v Praze-Dolní Chabry, Hrušovanské nám. 353/5. Podrobnosti včetně dopravního spojení naleznete na: www.dchabry.cz

24

82

NOVINKY VYDAVATELSTVÍ J. Nygrina 336, Ústí nad Orlicí, tel.: 465 521 052, www.oftis.cz

Lanšperský betlém, 8 archů A3, s podrobným návodem, cena 153 Kč

Únanovský betlém 3 archy A3, cena 85 Kč

Vánoční jesličky, 2 archy A3, 1 arch A4, cena 68 Kč Kniha „O BETLÉMECH“ – reprint publikace Karla Procházky vydané v r. 1908, formát 145 x 205 mm, 160 stran, pevná šitá vazba, cena 408 Kč Příspěvky do časopisu Betlémy a betlemáři v digitální podobě včetně vhodných doprovodných fotografií průběžně zasílejte zatím předsedovi redakční rady na e-mail: matl. [email protected], ale i na disketách (CD-ROM) nebo v rukopisné či lépe strojopisové podobě na současnou adresu: České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Návrhy k uveřejnění na webové stránky sdružení zasílejte na e-mail: františek.odstrč[email protected] Betlémy a betlemáři (čtvrtletník), vydává České sdružení přátel betlémů o. s., P.O.BOX 66, Hradec Králové, PSČ 501 01. Jednotlivé příspěvky autorů neprocházejí jazykovou úpravou vydavatelství. Redakce si vymiňuje možnost opravy překlepů nebo zjevných chyb. Za odbornou a obsahovou náplň jednotlivých příspěvků odpovídají autoři. Toto číslo připravil do tisku předseda redakční rady Ing. Ludvík Mátl. Časopis vychází 4 × do roka. Členové sdružení dostávají jeden výtisk zdarma. Číslo účtu sdružení: 1080733339/0800, při platbě čl. příspěvků uvádějte jako variabilní symbol své členské číslo. Přihlášky ke členství do ČSPB posílejte na výše uvedenou adresu. Tisk a sazba: Tiskárna a vydavatelství OFTIS s. r. o., Ústí nad Orlicí