2011

2

Školní krounský občasník

listopad/2011

Zprávy z ředitelny 

 Ve čtvrtek 1. z{ří 2011 zah{jilo školní rok celkem 174 ž{ků a během prvního školního měsíce přibyli další tři. Opožděně, ale přece bych V{s všechny (ž{ky i zaměstnance) chtěl přivítat ve škole. Obzvl{ště pak nové ž{ky – prvň{čky a také ty, kteří se do Krouny přistěhovali během léta nebo kteří do naší školy nastoupili během prvních školních měsíců. Všem pak ve školním roce 2011/2012 přeji mnoho úspěchů. Př{l bych si, abyste si Vy, děti, v{žily nadstandardní péče, kterou V{m učitelé (a mnohdy na úkor svého volna a zdarma) věnují. Oceníte ji, až změníte školu nebo nastoupíte do zaměstn{ní.  Během pr{zdnin se díky podpoře zřizovatele podařilo vybudovat nový asfaltový povrch na komunikaci od paní doktorky k MŠ, kterou více než polovina ž{ků naší školy č{stečně využív{. Tím se v podstatě podařilo dokončit obnovu a úpravy přístupu ke škole ze z{padní strany. Pro n{sledující období n{m tak zbýv{ dokončit chodníček od školy k nové z{stavbě směrem k velkému hřišti.  I v novém školním roce ve škole pracujeme s elektronickými třídními knihami a st{le více se rozšiřuje počet vyučujících, kteří do on-line systému zapisují i zn{mky. Systém kromě nich umožňuje i přístup do pl{nu školních akcí. Přístupové jméno a heslo si můžete vyzvednout v ředitelně školy.  Ve zbytku kalend{řního roku pl{nujeme nemalé investice především do mateřské školy (rekonstrukce umýv{ren východ) a do školní družiny (nový ž{kovský n{bytek). Přímo ve škole pak bude pokračovat výměna nebo obnova vestavěných skříní v učebn{ch (uč. 44 a uč. 26) a výměna č{sti počítačů v učebně 33. Od 1. 11. 2011 jsme ve školní jídelně přešli na nový elektronický systém, který mimo lepšího přehledu o provozu by měl v budoucnu umožnit další zkvalitnění služeb (například objedn{vky prostřednictvím SMS a jiné). Během října bylo také instalov{no obložení stěn v č{sti šaten.  První dva měsíce školního roku přinesly také řadu akcí: GO pobyt šesť{ků v Daňkovicích, 5. ročník krajské konference o podpoře interaktivní výuky, z{jezd do multikina v Pardubicích a jiné různé akce a programy. A spousta dalších akcí se chyst{ (rozsvícení stromečku, recitační soutěž atd.). M{m radost, že se podařilo zajistit a zorganizovat našim dětem příjemné zpestření a obohacení školní výuky, ale hlavním musí st{le zůstat učení.  Po pr{zdnin{ch se podařilo obnovit činnost kroužků – počítačového, divadelního, školního časopisu, pěveckého, hasičského, přírodovědného. V provozu je opět i ž{kovsk{ knihovna, a to jak pro ž{ky prvního, tak i druhého stupně.


3

listopad/2011

 Děkuji všem ž{kům, kteří se snaží okolo školy udržet poř{dek a kteří například při pracovních činnostech poctivě pom{hají s úklidem. V{žím si tohoto přístupu.  Všechny děti, a zejména ty starší, bych chtěl opakovaně a důrazně upozornit na z{kaz požívaní alkoholických a tab{kových výrobků, a to nejen v budově nebo v are{lu školy, ale všeobecně. Zakazuje v{m to z{kon i školní ř{d a v případě dosažení hranice 15 let jste již trestně odpovědní. O pomoc ž{d{m také rodiče, aby svým dětem a jejich přípravě do školy věnovali zvýšenou pozornost. A to jak v učení a nošení pomůcek, tak i v jejich volném čase (kde, co a s kým dělají ve svém volném čase). Problémem je i nad{le „toul{ní se“ ž{ků v pozdních večerních a nočních hodin{ch. Apeluji na rodiče, aby pečlivě zv{žili, zda umožní svým 13-ti nebo 14-ti letým dětem n{vštěvy z{bav, víkendové n{vštěvy restaurací nebo shlukov{ní se do part a pohyb po obci v pozdně večerních nebo nočních hodin{ch. Doba se sice mění, ale ani dnes by nemělo být norm{lní, aby se o víkendech po obci bez dozoru pohybovaly v nočních hodin{ch skupinky dětí – ž{ků VI., VII. nebo VIII. třídy - nebo aby tyto děti navštěvovaly noční z{bavy. Riziko (neštěstí, „namočení se do průšvihu“, n{vyk na alkohol, cigarety nebo drogy, v krajním případě i úmrtí) je obrovské. Vzpomeňme si na pravidla, kter{ n{m stanovovali naši rodiče, a neustupujme tvrzení, že „tam chodí všichni“. Ti norm{lní nechodí! Děti r{dy věci manipulují tak, aby dos{hly svého.  Mezi ž{ky se n{m v poslední době neust{le zvyšuje podíl zručných mechaniků, kteří do školy denně nosí n{řadí typu šroubov{ky, kleště, sady klíčů a podobně a systematicky odmontov{vají vše, co je možné povolit a odšroubovat – desky lavic, sed{tka židlí, objímky okolo vodovodních kohoutků, kov{ní a z{mky u skříněk. Jinak si totiž nelze vysvětlit, jak je možné povolit „na krev“ utaženou matici nebo lepidlem zalitý vrut. Chtěl bych tyto kutily pož{dat, pokud prostě musí něco neust{le montovat, aby se přihl{sili u pana školníka, který je určitě nasměruje na smysluplnější činnost. Upozornit bych je chtěl také na to, že dobrého n{řadí nem{me ve škole nikdy dost a nějaký ten zabavený kousek se n{m bude určitě hodit.  Abych ale jen nek{ral a nepoučoval! Moc mě těší, že většina našich ž{ků jsou poctivci. Nejméně 1x týdně někdo z dětí přinese do ředitelny nalezené peníze (a to i větší č{stky), doklady, mobilní telefony, n{ušnice nebo prstýnky a jiné věci. Děkuji za to v{m všem. Jsem hrdý na skutečnost, že se v naší škole nekrade a věřím, že to tak i zůstane.  Výzva pro rodiče: Děti ve škole i v jejím okolí zapomínají a ztr{cejí obrovské množství oblečení – mikiny, bundy, svetry, čepice, rukavice, dokonce jsme našli i chlapecké spodní pr{dlo! Nalezené věci obvykle na několik dnů vystavujeme ve škole v místech, kudy chodí nejvíce ž{ků. Obvykle si je ale nikdo nevyzvedne. Pokud tedy zjistíte, že Vašemu dítěti chybí oblečení, kontaktujte provozní pracovníky školy. Listopad 2011 Mgr. Josef Kyncl


4

listopad/2011

Bleskáč (naše interview) V pondělí 19. září 2011 vyrazili redaktoři Škrobu do Hlinska, kde vyzpovídali vedoucí dětského oddělení městské knihovny paní Stanislavu Procházkovou. Dozvěděli se mnoho zajímavých a praktických informací o provozu knihovny, o fondu, jímž disponuje, i o možnostech, které mohou čtenáři využívat.

Redaktoři při rozhovoru s paní S. Procházkovou

Jak dlouho pracujete v knihovně a proč jste si vybrala toto povolání? V knihovně pracuji od roku 2000, tedy téměř jedenáct let. Dostala jsem nabídku na tuto práci, a protoţe mě kníţky vţdycky bavily, ráda jsem ji přijala. Nastoupila jsem ale na toto místo jako účetní, takţe jsem si musela dodělávat knihovnickou školu a kurz. Se svým zaměstnáním jsem velmi spokojena, hlavně se mi líbí práce s dětmi a mládeţí. Jsem ráda, ţe zde pracuji. Baví Vás tato práce? Doufám, ţe je na mně vidět, jak mě tato práce baví, jak mě naplňuje. Snaţím se dělat pro děti co nejvíce, vymýšlím pro ně různé soutěţe. Jsme také v klubu dětských knihoven, takţe jezdíme na různé akce. Kromě toho, ţe půjčuji knihy, se snaţím s dětmi dělat i mnoho dalších aktivit. Teď máme například připravené výtvarné dílny.

Všechny naše akce najdete na našich webových stránkách. Jsou pro Vás knihy důležité? Jak uţ jsem vám říkala, povaţuji knihy za velmi důleţité. Najdeme v nich všechny potřebné informace. Myslím si, ţe kníţky mají budoucnost a ţe obavy o jejich nahrazení elektronickou podobou jsou plané. Podle toho, jak k nám do knihovny děti chodí, si myslím, ţe čtou dost a ţe se o budoucnost knih nemusíme bát. Je nutné mít pro tuto práci nějakou zvláštní schopnost? Člověk musí být komunikativní, musí tu práci dělat rád, to je totiţ hned vidět. Řada lidí si představuje knihovnici jako starou, nepříjemnou paní s drdolem, protoţe to tak dřív často bylo. Takţe je potřeba vloţit do této činnosti srdce, aby sem děti chodily rády a aby také na mé tváři viděly, ţe mám z jejich návštěvy radost. Povídám si s nimi nejen o kníţkách, ale zeptám se jich i na to, jak se mají, a povídáme si o mnoha věcech. Navazujeme vlastně taková přátelství, jeţ trvají někdy aţ do jejich patnácti let, kdy odcházejí do knihovny pro dospělé. Často se jim ode mě ani nechce. Takţe se jim musím věnovat, vyjít jim vstříc a dělám to ráda. Jak dlouho je tato knihovna v provozu? Do této budovy jsme se stěhovali v roce 2002. Dříve jsme byli v jednom

Školní krounský občasník domečku na Betlémě, kde bylo ovšem velice málo místa, nebyly tam ţidličky, děti seděly na zemi, a proto se musely zouvat. A tak jsme byli rádi, kdyţ se uvolnila tato budova, kde mimochodem byly dříve soud a vězení, a dole dokonce vězeňské kobky. Dříve neţ se sem nastěhoval městský úřad, nám bývalý pan starosta Seifert umoţnil připravit si tyto prostory. Dostali jsme peníze a mohli jsme se do těchto místností přesunout. Kde se dá zjistit, kdy má knihovna otevřeno? Samozřejmě na internetových stránkách, jinak tady na vchodových dveřích, v Hlineckých novinách, na Facebooku. Nejjednodušší je ovšem zadat, jak uţ jsem říkala, internetovou stránku www.knihovna.hlinsko.cz. Kolik má knihovna knih? Knihovna má asi 10 700 knih a dokumentů, do kterých patří také periodika - časopisy a broţury. Tento stav se neustále pohybuje, protoţe knihy se odepisují a zase dokupují. Mám samozřejmě na mysli dětské oddělení knihovny. Kolik lidí knihovnu navštěvuje? Snižuje se, nebo zvyšuje počet čtenářů za poslední roky? Návštěvnost naší knihovny se denně pohybuje mezi třiceti aţ čtyřiceti čtenáři. Počet registrovaných čtenářů je více neţ sedm set. Toto číslo zůstává v podstatě stejné, čtenáři starší patnácti let odcházejí a místo nich nastupují noví čtenáři – prvňáčci. Nejvíce se čtou dívčí romány a fantasy literatura, oblíbené jsou také encyklopedie. Která kniha v městské knihovně je nejcennější? Nejcennější jsou encyklopedie. Některé z nich jsou dokonce tak cenné,

5

listopad/2011 ţe je nepůjčujeme domů. Jsou k dispozici v příruční knihovně a děti z nich studují tady u stolečků.

Paní S. Procházková, dětské oddělení knihovny v Hlinsku

Myslíte si, že čtou děti dostatečně? Myslím si, ţe nečtou tak dostatečně, jak si to představují třeba učitelé nebo rodiče. Velkou konkurencí knih je samozřejmě internet. Ale zase si myslím, ţe to není aţ tak hrozné. Třeba v Hlinsku se čte dost. Naše generace četla více, ale bylo to také tím, ţe jsme neměli internet, mobily a další věci, takţe jsme hledali informace v knihách. Pořádáte nějaké speciální akce, abyste přilákali děti ke čtení? Jsou to speciální akce kaţdý rok, takţe jsou vlastně jiţ tradiční. Pořádáme v rámci klubu dětských knihoven Východočeského kraje například Noc s Andersenem, dále třeba akci s názvem Pasování na prvňáčka, připojujeme se ke Dni pro dětskou knihu, v sobotu před první adventní nedělí je po celý den otevřeno, uskutečňuje se prodejní jarmark, a to všechno proto, abychom sem přilákali co nejvíce návštěvníků. Letos se tato akce koná 26. listopadu, a kdo k nám v tento den přijde, má registraci a celý rok zdarma. Pořádáme také výtvarné soutěţe a obrázky, které

Školní krounský občasník děti namalují, ozdobí poté prostory

6

listopad/2011 knihovny. Připravili redaktoři Škrobu

ZE ŽIVOTA ŠKOLY

8. září 2011 jsme se sešli na zastávce v Krouně, odkud jsme jeli autobusem do Svratky. Dál jsme měli pokračovat pěšky, ale protože začínalo pršet a mraky se tvářily přímo zlověstně, raději jsme počkali na autobus.

Daňkovice 2011

Autobus nás zavezl do Sněžného a odtamtud jsme již museli šlapat do Daňkovic pěšky. Protože naše pěší túra byla zkrácena, dorazili jsme do penzionu o něco dříve a museli jsme čekat, než odjedou hosté, kteří zde pobývali před námi. Pro zahřátí jsme dostali horký čaj. Seděli jsme v jídelně a asi po hodině pro nás přišel pan učitel a řekl nám, že už můžeme jít obědvat a že potom půjdeme ven. K obědu byla česneková polévka a svíčková s knedlíkem.


7

listopad/2011

Po obědě jsme vystoupali na Buchtův kopec, kde jsme viděli radarovou stanici na řízení provozu letadel. Cestou tam i zpět některým z nás zbyl čas i na různé hry a škádlení. Když jsme se vrátili do penzionu, museli jsme ještě chvilku počkat a potom jsme se nastěhovali do pokojů. Před večeří jsme vyrazili na fotbalové hřiště, kde jsme hráli různé týmové hry a při tom se seznamovali s novými spolužáky. K večeři jsme si pochutnali na smaženém sýru s hranolky. Po večeři se většina z nás převlékla do pyžam a šla na pyžamovou párty, která se konala na jednom z pokojů. Ráno jsme si sbalili, šli na snídani a po vyhodnocení včerejších soutěží dostali drobné ceny a diplomy. Nakonec jsme popadli batohy a šlo se do Sněžného, odkud jsme se autobusem přesunuli do Svratky. Do Krouny jsme poté pokračovali pěšky. Cesta byla náročná, ale i přes to, že jsme se vrátili unaveni, přinesli jsme si s sebou plno zážitků. Lucie Drahošová

V pátek 23. září 2011 jsme se sešli na zastávce v Krouně a o půl sedmé jsme autobusem vyrazili na atletický čtyřboj, který se konal v areálu Základní školy ve Svratce. Soutěžilo se ve čtyřech disciplínách – v hodu kriketovým míčkem a u starších granátem, v běhu na 60 metrů, v běhu na 1500 metrů (klukům z 8. třídy to ale špatně naměřili, a tak místo 1500 metrů běželi 1700 metrů) a skoku do dálky. Soutěže byly rozděleny do kategorií po jednotlivých třídách a zvlášť závodili samozřejmě chlapci a dívky. Závodů se zúčastnily ZŠ Jimramov, ZŠ Kameničky, ZŠ Krouna, ZŠ Nové Město na Moravě, ZŠ Sněžné a domácí ZŠ Svratka. Naši školu zastupovalo 49 sportovců. Atletický čtyřboj Svratka 2011 Po příchodu do budovy školy nás místní pan učitel zavedl do třídy, kde jsme se zabydlili a připravovali se na závody. Zde nám byly rozdány lístečky s našimi jmény a jednotlivými disciplínami, kterých jsme


8

listopad/2011

se mohli zúčastnit. Poté jsme dostali čas na převlečení a čekali do půl deváté na nástup a zahájení soutěží. Při nástupu byly představeny jednotlivé soutěžící školy z okolí a po přivítání se sportovci pomalu přesouvali ke svým disciplínám. Po celé dopoledne nás doprovázela příjemná nálada a atmosféra. Nedošlo naštěstí k žádnému Atletický čtyřboj Svratka 2011 zranění a všichni zúčastnění si to opravdu užili. Když soutěžící dokončili své disciplíny, pořadatelé vybrali nejlepší sportovce a začalo vyhlašování. Ani my jsme se neztratili a získali jsme medaile z různých disciplín a kategorií. Všichni jsme byli s výsledky spokojeni. Žákům, kteří se umístili, gratulujeme a zúčastněným děkujeme za reprezentaci školy.

Zlaté medaile:

Stříbrné medaile:

Bronzové medaile:

Eliška Tušlová Jana Pokorná Daniel Vašulín Petr Kottoniak Vojtěch Uchytil Petr Kottoniak Nela Nádvorníková Jiří Jelínek Michaela Gregorová Dominik Mach Jiří Jelínek Michal Holomek Prokop Hostomský Michaela Knettigová Simona Pešková Natálie Szenteczká

9. třída (běh 60 m) 7. třída (hod kriketovým míčkem) 8. třída (běh 1700 m) 6. třída (skok do dálky) 6. třída (skok do dálky) 7. třída (běh 60 m) 8. třída (běh 60 m) 8. třída (běh 60 m) 9. třída (běh 60 m) 9. třída (hod kriketovým míčkem) 9. třída (běh 1500 m) 8. třída (běh 1700 m) 6. třída (skok do dálky) 6. třída (skok do dálky) 8. třída (běh 60 m) 8. třída (běh 1500 m) Daniela Nováková


9

listopad/2011

V p{tek 21. října jsme my, 9. třída, poř{dali diskotéku pro ž{ky školy. Kolem třetí hodiny jsme začali připravovat s{l, nafukovat balonky, nosit židle apod. A kolem čtvrté začali přich{zet první hosté. Během chvilky byl plný celý parket a všichni jsme si to moc užívali. Protancovali jsme celý podvečer. Po celou dobu bylo připraveno občerstvení a hr{la hudba, kter{ se, doufejme, všem líbila. Dodatečně ještě děkujeme paním učitelk{m, že n{m dělaly dozor. Všichni jsme byli moc překvapení, jaký úspěch diskotéka měla. Dlouhou dobu jsme nezažili podobnou z{bavu. Jak my, dev{ť{ci, tak snad i hosté byli spokojeni s celou akcí a už se nemůžeme dočkat příští diskotéky, kter{ bude v co nejbližším termínu. Michaela Lehká

OTÁZKY NA TĚLO Daniela Nováková, žákyně IX. třídy Kolik je Ti let a kde ses narodila? Čím bys chtěla být, až budeš dospělá? Chodíš ráda do školy? Jsi pilný žák? Jak hodně ve škole zlobíš? Měla jsi někdy sníženou známku z chování? Jaký je Tvůj nejoblíbenější předmět na ZŠ? Jaký předmět nesnášíš? Kdo je Tvým životním vzorem? Které lidi ze svého okolí máš ráda? Jaký je Tvůj největší zážitek během školní docházky? Které země jsi ve svém životě navštívila? Tvůj oblíbený zpěvák, zpěvačka či

Je mi 14 let a narodila jsem v Novém Městě na Moravě. Moje celoživotní přání je být herečkou. Většinou ano. Nemám problém s chozením do školy. Asi ano. Trošku, ale jsou i dny, kdy se dokážu ovládat. Ne a snad ani nikdy mít nebudu. Hodně mě baví anglický jazyk. Chemii a dějepis. Moje maminka. Ty nejbližší, jako je má rodina a mí přátelé. Mám ráda hlavně upřímné lidi. Každý den strávený ve škole mi přináší nějaký zážitek. Ale mezi ty největší patří hlavně školní výlety. Slovensko, Rakousko, Chorvatsko, Francii a Německo. Svých oblíbenců mám víc, takže

Školní krounský občasník skupina?

Tvá oblíbená osobnost obrazovky, film?

z televizní

Tvůj oblíbený politik? Co sleduješ nejčastěji v televizi? Myslíš si, že máš v životě štěstí? Čeho se nejvíc bojíš? Na co se nejvíc těšíš? Máš nějaké tajné přání? Co Tě dokáže nejvíc rozčílit? Jaké roční období máš nejraději? Jaké máš koníčky?

Jak odpočíváš?

10

listopad/2011

nedokážu říci, koho nejraději poslouchám. A má nejoblíbenější skupina je Jaksi Taksi. Z českých obrazovek je to Miroslav Donutil, ze zahraničí Jennifer Aniston a můj nejoblíbenější film je Kamarád taky rád. Žádný. Nejčastěji se dívám na různé seriály a zábavné pořady. Občas se na mě už usmálo. Smrti blízkých lidí. Až jednou budu mít vlastní děti. Samozřejmě, že mám. Lidská hloupost, naivita a lež. Jaro a léto patří mezi mé oblíbené. Mezi mé koníčky patří poslouchání hudby, brouzdání po internetu, jízda na kole a tanec. Spánkem nebo lenošením u televize. Připravila redakce Škrobu

ZAJÍMAVOSTI Z DOMOVA I ZE SVĚTA ANEB VÍTE, ŽE…

Na severochilské observatoři Chajnajtoc uvedli do provozu největší a nejsložitější vesmírný teleskop na světě. I když nebyl ještě zcela dokončen, zveřejnil už první snímek vzdáleného vesmíru. Vědci si od zařízení slibují nahlédnutí do vesmírných hlubin. Teleskop ALMA bude mít do roku 2013 šedesát šest dvanáctimetrových antén. S jeho pomocí chtějí astronomové sledovat procesy, jež se udály jen pár set milionů let po vzniku vesmíru a v době, kdy začaly zářit první hvězdy. Teleskop byl v poušti Atacama na náhorní


11

listopad/2011

plošině ve výšce 5000 metrů nad mořem vybudován ve spolupráci USA, Japonska, Chile a Evropské jižní observatoře ESO. Podle serveru novinky.cz připravila Lucie Drahošová Foto: fotobanka Profimedia

(31. leden 1785 – 5. srpen 1845) Magdalena Dobromila Rettigová byla českou buditelkou a spisovatelkou, autorkou kuchařek, básní, divadelních her a krátkých próz. Dodnes je známa především jako autorka knihy Domácí kuchařka. Otec Rettigové byl panským úředníkem. Do školy chodila v Plzni, ale po otcově předčasné smrti se s matkou odstěhovaly do Prahy. V roce 1807 se Magdalena vdala za soudního úředníka a spisovatele J. S. Rettiga (1774 - 1844), který ji uvedl do české společnosti. Magdaléna Rettigová měla tři děti, dcera byla známou zpěvačkou. Magdaléna Rettigová žila delší dobu v Ústí nad Orlicí, poté v Rychnově nad Kněžnou a od roku 1834 v Litomyšli. Cílem próz Rettigové je morální, citová a volní výchova. Psala i příležitostné a pozdravné básně, divadelní hry a také německy psané memoáry, které vynikaly subtilní povahokresbou. V roce 1986 byl vydán výběr z beletristických prací a z dopisů ve vydání Domácí kuchařky. Magdalena Dobromila Rettigová zemřela 5. srpna 1845 v Litomyšli. Foto:cs.wikipedia.org

Podle cs.wikipedia.org připravila Simona Pešková

LETEM SVĚTEM ANEB CESTOVNÍ HOREČKA

H{dej, o jakou kulturní zajímavost se jedn{ Osada vznikla v 1. polovině 18. století. Obydlí si zde stavěli dělníci zaměstnaní v huti na blízké České Cik{nce.


12

listopad/2011

Lovecký z{mek si nechal postavit v letech 1767 – 1776 majitel rychmburského panství Filip Kinský. U z{mku bývala obora. Do are{lu z{mku je zastavěna kaple sv. Jiljí, kter{ zde st{la dřív než z{mek, olt{ř v kapli byl podle z{znamů posvěcen 20. 9. 1708 opatem hradišťského kl{štera. V roce 1823 koupil panství rod Thurn-Taxisů, v z{mku byla myslivna. Od 60. let byl z{mek opravov{n a své rekreační středisko zde m{ podnik OP Prostějov. Na z{mku se nat{čely dvě epizody seri{lu Četnické humoresky. O tomto z{mku existuje také mnoho pověstí. Například že dešťov{ voda z jeho střechy na severní straně sték{ do Severního a z druhé strany do Černého moře. Taky se vypr{ví, že z{mek nikdy nezůstal opuštěn, měl prý neoček{vané n{vštěvníky, čerty. Pokud jste poznali, o jaké kulturní zajímavosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 10. prosince zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Podle serveru cs.wikipedia.org připravila Michaela Lehká Foto: cs.wikipedia.org

KULTURNÍ OKÉNKO KDO JE TO? Tato spisovatelka se narodila 3. 2. 1935 ve Studenci, dětství proţila v Levínské Olešnici, vísce v Podkrkonoší. Kraj dětství později výrazně ovlivnil autorčinu tvorbu. V roce 1958 promovala na Filologické fakultě Univerzity Karlovy. Působila jako redaktorka, divadelní dramaturgyně a současně spolupracovala s vysíláním pro děti v rozhlase i televizi. Koncem 60. let byla uţ zavedenou autorkou. Po roce 1968, po veřejné kritice vpádu okupačních vojsk na území Československa, měla zákaz publikovat. Přesto psala scénáře, divadelní a rozhlasové hry a pohádky, podepsané jmény svých přátel. V letech 1974 – 1986 vznikl na základě scénáře spisovatelky slavný


13

listopad/2011

večerníček Krkonošské pohádky. Paní spisovatelka je také autorkou dvou detektivek: O mrtvých jen dobře (zfilmováno v roce 1985) a Svatba bez příbuzenstva (Motto, 2003), která získala v roce 2004 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román roku, udělovanou Asociací autorů detektivní a dobrodruţné literatury. V nakladatelství Motto byly publikovány následující pohádkové knihy této autorky: Anče a Kuba mají Kubíčka (2005), Pohádky z obrazovky (2006) a Chytrému napověz (2010). Pokud jste poznali, o jaké osobnosti je řeč, napište svoji odpověď spolu se jménem a třídou na kousek papíru a do 10. prosince zaneste panu učiteli Schmiedovi. Ze správných odpovědí budou vylosováni výherci, kteří obdrží drobné ceny. Podle článku serveru http://www.databazeknih.cz připravila Helena Praţanová Foto: http://img.fdb.cz

ŠKROB DOPORUČUJE SVÝM ČTENÁŘŮM

Dylan a Jamie rozhodně nemají na usedlý život ani pomyšlení. Když si Newyorčanka Jamie, zaměstnaná jako hledačka nových příležitostí, vyzkouší své umění na uměleckém řediteli Dylanovi z Los Angeles, kterého přemluví, aby vzal svou vysněnou práci v New Yorku, uvědomí si oba, že jsou si velice podobní. Každý z nich má za sebou tolik zkrachovalých vztahů, že jsou ochotni zkrátka pustit lásku z hlavy a starat se jen o zábavu. Jakmile se tedy Dylan přestěhuje do New Yorku a začnou se spolu vídat častěji, užívají si spoustu legrace a sdílejí přesvědčení, že láska je jen mýtus z hollywoodských filmů. REŽIE: Will Gluck HRAJÍ: Mila Kunis, Justin Timberlake a další ČESKÁ PREMIÉRA: 29. 9. 2011 Romantická komedie / USA, 2011, 109 minut Podle serveru http://www.csfd.cz připravila Jana Pokorná Foto: http://www.csfd.cz


14

listopad/2011

Vojtěch Steklač: Boříkovy lapálie (kniha druhá) Bořík a kluci z jeho holešovické party, totiž Čenda, Mirek a Aleš, jsou tu zas! Do všeho strkají zvědavě nos, r{di by se proslavili jako detektivové, a teď dokonce budují vlastní klubovnu, kterou pojmenují Haraburď{rna. A vyvst{v{ kolem toho cel{ řada dalších problémů: například kdo se stane vůdcem? A jakkoli si holek moc nevšímají, tentokr{t rozhodne o vůdcovství jejich holčičí kamar{dka Růženka. Je to ovšem dívenka poněkud zvl{štní, chytře roli vůdcovství podmíní vítězstvím v trojboji. Nakladatel: Albatros Formát: 200 stran, 14 x 20 cm, česky, vázaná Ilustrace: Adolf Born Rok vydání: 2009 (3. vydání) Zdroj a foto: http://knihy.abz.cz/prodej/borikovy-lapalie-kniha-druha

Připravila Helena Praţanová

JAKSI TAKSI – SIGNÁL Jaksi Taksi je punk-rocková hudební skupina z Prahy. Kapela je oblíbená hlavně u mládeže. Byla založena v roce 1992 bubeníkem Alešem a tehdejším kytaristou Radkem. V kapele se ze začátku vystřídalo mnoho lidí. Když v roce 1997 vyšlo první album s názvem Hysterčák, kapela se zadlužila, a proto se další deska s názvem Uvěř a zaplať musela vydávat jen na MC. Radek (kytarista) přešel v roce 2000 na basu a na kytaru nastoupil bývalý basák Bžabža. Kapela postupně přešla od punk-rocku k poppunku. V anketě Český slavík 2007 v kategorii skupina skončili na 45. místě s 668 body. Před vydáním CD Zachovejte paniku! se Radek vrátil ke kytaře,


15

listopad/2011

na basu přišel Štěpán a ke kapele se také přidal kytarista Karel. V roce 2006 odešel Štěpán a basu vzal opět do svých rukou Radek. Nejnovější album, které vyšlo 19. září 2011, se jmenuje Signál. Složení kapely:

Radek – zpěv Karel – kytara, zpěv

Pavel – baskytara Honza – bicí

Vydaná CD:

1994 – TRZBK 1995 – Málo krve 1997 - Hysterčák

2002 – Live 2002 2004 – Všechno dobrý 2005 – Zachovejte paniku 2008 - Optimista 2011 - Signál

1999 – Uvěř a zaplať 2000 – Na běžícím pásu 2001 - Online CD Signál obsahuje tyto skladby: 1. Příchody (úvod)

8. Šťastná

2. Změna 3. Signál

9. Maturitní večírek 10. Závist (Blecha II)

4. Cítím 5. Dýchám

10. Vítám 11. Nezměníš

6. Víme svý

12. Vteřina

7. O nás

13. Odchody (závěr) Zdroj: a foto: http://www.jaksitaksi.cz

Připravila Michaela Sklenářová

Škrob doporučuje: ČASOPIS PEVNOST Pevnost je měsíčník o hororu, fantasy a sci-fi. Najdete v něm recenze a články nejen o filmech, RPG hrách, stolních hrách, ale také literárních novinkách a čtyřiadvaceti stránkovou černobílou sekci s krátkými povídkami, listárnou a několika rozhovory se známými spisovateli. Jsou tu také další zajímavé články o festivalech komiksů, knih, reportáže z knihkupectví, literární bulvár a mnoho dalšího. V každém čísle je jako příloha kniha, časopis se však dá koupit i bez ní.

Školní krounský občasník Počet stran: Formát: Rok vzniku: Šéfredaktor: Vydavatelství: Běžná cena:

16

listopad/2011

66 + 4 210 x 297 mm 2002 Tomáš Němec Pražská vydavatelská společnost 55 Kč bez přílohy, 115 Kč s příl. Připravila: Iveta Sodomková Foto: www.topzine.cz

TIP NA VÝLET – MĚSTEČKO LIBĚCHOV V tomto čísle se vydáme na výlet do Liběchova na obří hlavy a bunkry. Pokud si chcete vyjet na celodenní výlet, Liběchov je určitě to pravé místo. Městečko Liběchov leží severozápadně 5 km od Mělníka. Je to příjemné místo na výlet a záleží jen na vás, kolik času mu chcete věnovat a kolik jste ochotni ujít kilometrů. V Liběchovském zámku jsou vystaveny asijské, africké a americké sbírky Náprstkova muzea. Dále zde můžete prozkoumat zámecký park, ve kterém je zajímavá oranžérie a barokní sochy. Dominantou Liběchova je kostelíček nad vinicemi. Když půjdete od zámku, zavede vás modrá turistická značka k jeskyni Kácelka, což je ve skále uměle upravený čtvercový prostor se skalními komorami a fantastickými postavami vytesanými ve skalách. Na jedné skalní stěně v těsném sousedství jeskyně je vytesaný motocyklista. Půjdete-li odtud kilometr

17


listopad/2011

po modré značce, dojdete k obřím čertovským hlavám, které shlíželi do údolí do té doby, než je přerostl borový les. Pokud se vám skalní sochy zalíbily, můžete sejít po modré do Želízů (je tu malé koupaliště) a po žluté pokračovat lesem na protější straně údolí, kde potkáte další skály přitesané do podob zvířat a mytologických postav. Máte-li náladu na delší výlet, vraťte se od křižovatky U Hada po modré do Tupadel a pokračujte směrem na Nové Osinalice po zelené. Po dvou kilometrech je první betonový bunkr z pevnostní linie. Bunkrů je asi dvacet, některé jsou přístupné, ale najít je v lese a křoví není snadné. Pátrání od bunkru k bunkru je však určitě nezapomenutelný zážitek. O tři kilometry dále se nachází vesnice Vidim. Bývalo to architektonicky skvostné místo s barokním zámkem, kruhovou návsí a velkým hospodářstvím. Dávné bohatství tohoto kraje je tu dodnes znát. Foto: http://www.profimedia.cz/ , http://www.e-cesko.cz/

Michaela Sklenářová

JAZYKOVÝ KOUTEK

Znáte svůj mateřský jazyk? Co je to: MLEČ Vyberte z následujících moţností: a) ten, kdo mlel v mlýně obilí b) ten, kdo si dával v mlýně mlít obilí c) ten, kdo má mléčné zuby Co to znamená: „MLÁTIT PRÁZDNOU SLÁMU“ Vyberte z následujících moţností: a) tlouct hlupáky b) dělat něco úplně zbytečně c) mluvit úplně bez obsahu, planě Řešení naleznete na straně 30.


18

listopad/2011

POZNÁTE FILMOVÉ HLÁŠKY? V červnovém čísle Škrobu jsme zveřejnili další hádanku z oblasti českého filmu. Připravili jsme pro vás úkol, při jehož řešení jste měli poznat, ze kterého díla jsme vybrali známé filmové „hlášky“. Pokud jste při hledání řešení nebyli úspěšní, můžeme vám prozradit, že oním filmem byla velmi oblíbená česká komedie Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách režiséra Václava Vorlíčka. Abyste se s filmem lépe seznámili, přinášíme jeho stručnou charakteristiku.

Slavná filmová komedie o zásadovém bytovém referentovi a neslavném osudu posledních českých vodníků. Zbylo jich už jen sedm. Pan Wassermann s chotí a dcerou Polly a jejich sloužící, Karel, Bertík a Alois s dcerou Janou. I jejich konec se však zdá neodvratný, zejména poté, kdy je Lojzíkovi za obětavost přidělen nový suchý byt I. kategorie s ústředním topením a informací, že jejich vlhký domek na břehu Vltavy bude zbourán. Tomu se vodníci rozhodnou zabránit za každou cenu a vydají se za bytovým referentem doktorem Mráčkem, který má jejich případ na starosti… Připravil Petr Schmied Zdroj: csfd.cz; foto: http://img.csfd.cz

Do červnového čísla Škrobu jsme vybrali ukázku ze scénáře populárního filmu, tentokrát od režisérky Marie Poledňákové. Uhodnete jeho název? Řešení se dozvíte v příštím čísle. Albert: „Příště, kdo bude něco chtít říct, ať zvedne ruku.” (Pepíno se přihl{sí.) Albert: „Co chceš, Pepíno?” Pepíno: „Zkouším, jestli to funguje.” Pepíno: „Michale, j{ bych chtěl bejt hadem.” Michal: „Proč hadem?” Pepíno: „Protože když had jde, tak při tom leží.” Kateřina Hor{kov{: „Kde m{š t{tu?” Kačenka Hor{kov{: „Hrajeme si na schovku a t{ta říkal, že koho neuvidí celej den, ten dostane medaili. A na Matýska vypsal zvl{štní odměnu!” Připravila Jana Pokorná Zdroj: hlaskyzfilmu.cz


19

listopad/2011

Perličky ze ž{kovských knížek Při hodině Vv snědl výkresy. Při hudební výchově schválně mutuje, i kdyţ na to ještě nemá potřebný věk. Při kreslení uţírá spoluţákovi model. Při matematice odpověděl na výzvu, aby šel k tabuli, odmítnutím z důvodu bolesti nohou. Při měření ve fyzice pouţívá vlastní voltmetr a prohlašuje, ţe školní nestojí za nic. Při písemce vnucuje spoluţačce nápovědu. Při sexuální výchově osahává spoluţačky a tvrdí, ţe se vzdělává. Při špatném prospěchu si vynucuje lepší známku pláčem.

Perličky ze školních lavic Literatura: Karel Jaromír Erben napsal sbírku Kytice, coţ je takový veršovaný horor. Jaroslav Hašek se proslavil knihou o dobrém vojáku Švejkovi, protoţe je veselá, je v ní spousta sprostých slov, ale přitom je celá proti válce.

Dějepis: Hitler rozpoutal druhou světovou válku hlavně proto, ţe se v Německu vyrábělo hrozně moc zbraní a nikdo nevěděl, co s nima. O sametové revoluci se ještě učíme v dějepise, a přitom to naši rodiče normálně zaţili. Nevolník byl člověk, který nechodil volit. Otrok byl majetkem svého pána, třeba jako křeslo nebo tak.

Biologie, botanika, zoologie: Jepice má krátký ţivot, a kdyţ náhodou vletí pod lampu, tak ho má ještě kratší. Pavouk tká sítě zadkem. Ţíţalu můţeme přetrhnout na dvě půlky a kaţdá půlka si odejde jinam. Myš polní škodí na poli a myš domácí všude, kam vleze. Obrázky: jmtv.cz a olomoucky.denik.cz; zdroj: perlicky.kvalitne.cz a radver.blog.cz

Připravil Petr Schmied


20

listopad/2011

Vtipy Povídají si dva policajti. „Hele, víš, jak včera nešel proud? To bylo něco… Půl hodiny jsem byl uvězněný ve výtahu, než mě z něj dostali!“ Druhý se tak lehce pousměje a povídá: „Tak to já jsem to měl horší. Dvě hodiny jsem stál na eskalátorech, než se zase rozjely!“ „Mami, pamatuješ si na tu vázu, jak ses vždycky bála, že by se mohla rozbít?“ „Ano, a co má být?“ „Nic…, jenom že teď už se bát nemusíš.“ Připravila Jana Pokorná Zdroj: bolehlav.cz

FANTAZII SE MEZE NEKLADOU ANEB NAŠE LITER[RNÍ POKUSY

STARÁ ZAŠLÁ MINCE

Chudý, vyhublý muţ se skutálel po schodech a zůstal leţet. Dva muţi oblečení ve vojenských oblecích se zasmáli a zavřeli ţalář. Muţ pod schody se pomalu a s obtíţemi zvedl a sedl si na dřevěnou lavici stojící u stěny. Ruce sloţil do klína a přemýšlel, co mohl udělat lépe a co bude dál. Soudce je velmi náladový. Někdy dá vězně popravit, jindy mu nařídí useknout ruku a pustí ho na svobodu. Co je horší? Zemřít, nebo přijít o ruku? Když přijde o ruku, bude sice žít, ale co z toho, když má člověk farmu a navíc rodinu, přemýšlel muţ a svými chraplavými vzdechy vytvářel ozvěnu odráţející se od vlhkých stěn ţaláře. V kraji panovala chudoba, ale král trval na platbě daní. Válka se sice blíţila ke konci, ale uţ teď byli aţ příliš zranitelní a král nechtěl připustit, aby bylo království opět napadeno. Muţ si rozepnul vestu a svými dlouhými neupravenými nehty začal rýt do podšívky. Po několika chvílích vytvořil dostatečnou trhlinu, aby jí mohl vyndat malý placatý předmět. Byla to zlatá mince. Poslední a jediná, kterou u sebe muţ kdy měl. Muţ ji začal otírat prstem a pak se na ni se smutkem v očích podíval. „Co s tebou teď bude? Jak se dostaneš k mému prvorozenému? Měl jsem mu tě dát, dokud to šlo,“ promluvil k minci a ta se zablýskla, jako by mu rozuměla. Tato mince se předávala


21

listopad/2011

z pokolení na pokolení uţ dobrých 500 let. Nikdo nevěděl, k čemu přesně slouţí, ani jeho děd to nevěděl. Kaţdopádně mu přinášela štěstí, tedy aţ doteď. Klíč zachrastil v zámku a otevřely se mříţe, které po celou dobu dělily muţe od svobody. Nad schody se objevil voják, zřejmě přiopilý vínem, a zavolal na muţe: „Hej ty! Vstávej! Máš soud! Doufám, ţe s tebou pěkně zametou!“ Muţ se zvedl a aţ teď si uvědomil, jak ho bolí celé tělo z pádu ze schodů. Vyšel po schodech nahoru. Voják ho surově chytil za ruce a nasadil mu okovy. Zamknul mříţe a vedl muţe k soudu. To byl jeho konec. „A za neplacení daní se odsuzuje k trestu smrti stětím hlavy,“ vynesl soudce rozsudek a důstojně odešel ze soudní síně. Muţi se zalily oči slzami, ale částečně se mu také ulevilo. Zítra odpoledne mu setnou hlavu a uţ se nebude muset starat o nic. Jen tu minci ještě musí dát synovi. Rodina na něj čekala venku, jenţe stráţe mu nedovolí mluvit s nimi. Ale přece musí být nějaký způsob, jak minci předat. Několik okamţiků přemýšlel, jestli by mu mohly pomoci stráţe. V duchu zavrtěl hlavou. Nepomůţou. Vyšel ven a uviděl syna, dvě dcery a svou ţenu. Byl na ně smutný pohled. Šaty měli o něco méně otrhané neţ muţ, ale chudí byli stejně. „Večer přijď,“ němě naznačil muţ synovi. Syn přikývl na souhlas a mírně se zamračil. V okně se objevila synova tvář a muţ si úlevně oddechl. Konečně minci předá. „Kde jsi, otče? Nevidím tě!“ ozval se synův znepokojený hlas. „Tady, chlapče, pod oknem,“ odpověděl mu otec.“Neviděl tě někdo? Víš, ţe se tohle trestá smrtí.“ „Neviděl mě nikdo, alespoň doufám,“ řekl syn a ohlédl se, jako by čekal, ţe se někde objeví stráţe. Muţ vytáhl z vesty zlatou minci a začal synovi vysvětlovat, proč mu ji dává. „Nesmíš ji nikdy ztratit. Tohle mi kladl na srdce můj otec a jemu zase jeho otec. Ta mince je velmi důleţitá. A nesmíš ani pomyslet, ţe bys za ni něco koupil. Nesmíš! Mně tahle mince v mnohém pomohla, i kdyţ nevím, k čemu přesně slouţí. A taky ji nesmíš…“ „Hej, co to tam děláš?“ ozval se v dálce varovný hlas. Muţ se otočil a uviděl vojáka, jak stojí u mříţí a pokouší se je odemknout. Muţ zpanikařil a nevěděl, co má dělat. „Běţ!“ křikl na syna. Syn se zvedl a začal utíkat. Vojákovi uţ se podařily otevřít mříţe a scházel po schodech dolů. Najednou si muţ vzpomněl, proč chtěl, aby přišel jeho syn. „Mince!“ Syn se otočil, ale uţ bylo pozdě. Voják přistoupil k muţi a chtěl mu minci vytrhnout. Stařec s ním bojoval a nehodlal mu minci dát. Syn přiběhl zpátky a pokoušel se přes mříţe pomoci otci. Voják byl sice dobře cvičený, ale na takovéhle boje ho nic nemohlo připravit. Muţ drţel minci v ruce a vší silou se bránil vojákovi. Najednou mu ale mince vyklouzla z ruky. Voják se vítězoslavně usmál a sklonil se pro minci. Syn ale na nic nečekal a udeřil vojáka kamenem. Voják se skácel k zemi a muţi přitom podtrhl nohy. Oba dva zůstali leţet na zemi bez hnutí. Mince zapadla do mezery mezi kameny. Ticho. Zima. Vzduch se nehýbá. Syn vyděšeně hleděl na svého leţícího otce. „Co jsem to provedl? Zabil jsem vlastního otce!“ Syn se začal škrábat na nohy. Neţ se mu to podařilo, tělo se mu začalo otřásat pod neovladatelnými vzlyky. Utekl, aniţ se ohlédl. A tak zůstala mince, na které muţ tolik lpěl, ztracena. Iveta Sodomková Obrázek: stockphotos.sk


22

listopad/2011

V osmé třídě jsme s mou spolužačkou Danielou jely s dětmi a s učiteli ze všech možných škol z Pardubického kraje na zájezd do Francie. Jely jsme autobusem a asi po šestnácti hodinách jsme konečně dorazily do určeného místa. Všechno bylo super, až do třetího dne. To jsme měli večerní rozchod po Paříži. Všichni se celí natěšení pomalu začali rozbíhat všude možně, ale vedoucí ještě stihl nahlas říct: „O půl jedenácté budete všichni čekat tady u autobusu.“ Já jsem šla s Danielou, Jirkou, Káťou a Eliškou. Navštívili jsme pár obchodů, a když jsme mířili do dalšího, najednou jsme uslyšeli divný zvuk. Nevěděli jsme, co to je, ale nakonec se Jirka přiznal, že to je jeho břicho a že má hlad. Všichni jsme najednou řekli: „Jdeme do mekáče“. A tak jsme šli. Objednali jsme si něco k jídlu a pití, chvilku jsme si povídali a najednou se od vedlejšího stolu ozval dost hlasitý smích. Otočila jsem se a zahlédla jsem holky, které patřily k nám, a tak jsem si k nim šla sednout. Smály jsme se a dělaly jsme blbosti. Čas utíkal strašně rychle. Když byly holky na odchodu, otočila jsem se ke stolu, u kterého seděl Jirka s Káťou a Eliškou, ale nikde nikdo. Rozhodla jsem se tedy, že půjdu k autobusu s holkami. Tam už všichni čekali jenom na nás. Počítali jsme se, ale bylo nás málo. Paní učitelka Urbanová se mě zeptala: „Míšo, nevíš, kde je Daniela?“ „Ona šla s Jirkou, Eliškou a Káťou,“ odpověděla jsem. Stejně jako paní učitelka hledala Danielu i ostatní učitelé hledali své chybějící žáky, což byl Jirka, Káťa a Eliška. Všichni byli vystrašení, kde vlastně jsou. Nikdo o nich nic nevěděl. Čekali jsme 5 minut, 10 minut, 15 minut a stále nic. Mezitím, co my jsme se strachovali, oni šli temným, strašidelným parkem, ve kterém leželi po lavičkách bezdomovci. Byli jsme rozhodnutí, že je půjdeme hledat, ale najednou jsme uslyšeli křik a kroky, jako kdyby někdo běžel. Byli to oni. Přiběhli vyděšení a udýchaní k autobusu. Všichni jsme byli šťastní, že jsou v pořádku a že se jim nic nestalo a v klidu jsme odjeli zpátky na ubytovnu. Michaela Sklenářová Foto: cs.wikipedia.org


23

listopad/2011

Řetězy Iveta Sodomková Ze svých řetězů se vyprostím Ze svých řetězů se vyprostím Své únosce uprosím Uprchnout se pokusím Aby mě pustili ven Na sluneční svit Bez slunce neschopná jsem Bez něj neschopna žít Ze svých řetězů se vyprostím Svůj život završím Útěkem do tmy Temné dny

N[ZORY, UD[LOSTI, KOMENT[ŘE

JAK JÁ VIDÍM NAŠI TŘÍDU Naše třída je hodně problémov{, proto bych chtěla napsat, jaký na ni m{m n{zor a co si o ní myslím j{. Každý naši třídu vidí jinak. Malé děti se n{s bojí, starším jdeme vzorem a učitelé n{s vidí jako nejhorší třídu, kter{ v hodin{ch neust{le vyrušuje a neučí se. Od zač{tku osmé třídy se o n{s začalo mluvit jako o nejhorší třídě na škole. Nejprve mi to bylo celkem jedno, ale postupem času mě chov{ní některých spoluž{ků štvalo čím d{l víc. Nejen že n{m učitelé neust{le nad{vali a stěžovali si na n{s, ale u některých ž{ků se začali zhoršovat i zn{mky z chov{ní. Naše třída je rozdělena do několika skupinek. Zatímco kluci se perou, honí se po třídě a vymýšlejí blbosti, holky se mezi sebou většinou pomlouvají, posmívají se ostatním, dělají si naschv{ly a h{dají se kvůli úplným zbytečnostem. Teď, když už jsme v dev{té třídě, měli bychom všichni držet pohromadě, vz{jemně si pom{hat a užít si bez průšvihů poslední rok na z{kladní škole. Ale o tom si bohužel můžu nechat jen zd{t, protože by to jinak nebyla naše třída, kdyby neudělala opět nějaký průšvih.


24

listopad/2011

Někteří spoluž{ci se posmívají ostatním nebo na ně mají nar{žky, protože vypadají jinak. Jinak se oblékají, učí se lépe nebo je učení baví. Takovéhle chov{ní se mi nelíbí, protože děti z nižších ročníků se n{s bojí. Minulý rok se některým klukům z naší třídy vyhýbali dokonce i loňští dev{ť{ci. Kluci od n{s ze třídy na ně měli nar{žky, protože se dobře učili, nezlobili tolik a byli slušní, což se o n{s říct ned{. Mně se chov{ní spoluž{ků nelíbilo, protože kluci z loňské devítky byli moji hodně dobří kamar{di (samozřejmě, že by se mi to nelíbilo, i kdybych dotyčného nesn{šela). Když jsem viděla spoluž{ka, jak do něj třeba strk{ nebo na něj m{ blbé nar{žky, měla jsem sto chutí mu jednu vrazit a v duchu jsem si říkala, že by se měl první podívat na sebe a trochu se nad sebou zamyslet. Jenže kdybych něco takového udělala, vysm{l by se mi do obličeje a ničemu by to nepomohlo. Naštěstí kluci z devítky nebyli tak hloupí, a když to nebylo nutné, rvačk{m se vyhýbali. U n{s je to bohužel naopak, kluci rvačky spíše vyhled{vají. N{š prospěch také není moc hezký. Nejsme tak hloupí, jak vypad{me, jen jsme prostě líní se něco naučit. Největší problém je opět u kluků. Myslím si, že kluci před sebou dělají blbce, a přitom někteří v té hlavě opravdu něco mají. Ale radši ze sebe budou dělat blbce, než aby se jim pak ostatní posmívali, že to jsou šprti. Nevím proč, ale asi chtějí vypadat jako největší borci, být zajímaví a chtějí si trochu zamachrovat, a tak radši v hodin{ch vyrušují a dělají nepoř{dek. Ale jako borci opravdu nevypadají, vypadají spíše jako blbci. Kdybychom v hodin{ch nevyrušovali a d{vali pozor, třeba by naše zn{mky byly lepší. Mně osobně vadí, když někdo vyrušuje a určitě nejsem sama. Většina ž{ků o tom neví, ale když sedím v první lavici a učitel nebo učitelka vykl{d{ l{tku, tak je zezadu dost slyšet, o čem se kdo baví, a vyrušuje to jak učitelé, tak i některé spoluž{ky. V tomhle pololetí bude hodně z{ležet na zn{mk{ch, které budeme potřebovat k tomu, aby n{s přijali na střední školu nebo učiliště. Tuto větu slých{me dost často i od učitelů, ale hodně spoluž{kům je to úplně jedno a vyrušují d{l. Je to každého boj, ale byla bych r{da, kdyby ti, které to nezajím{, nevyrušovali a respektovali ty, kteří se chtějí něco naučit. Potom to bude jejich chyba, až se nedostanou na školu, na kterou pl{nují jít. Na z{věr bych se chtěla omluvit těm klukům, kteří nevyrušují a nedělají takové blbosti jako ostatní. Nechci, abyste si mysleli, že v{s všechny h{zím do jednoho pytle. A vy, co tohle děl{te, tak se vzpamatujte.


25

listopad/2011

Vím, že ve skutečnosti, když jste sami, se chov{te úplně jinak. Ale když je v{s v partě několik, děl{te ze sebe tot{lní blbce. Michaela Sklenářová

Trest smrti. Možná se ptáte, proč se toto téma objevuje zrovna ve školním časopise? Myslím si, že každý, ať dítě, či dospělý, by měl něco o tomto prostředku k řešení problémů s těmi nejtěžšími zločinci vědět a vytvořit si vlastní názor. Obžalovaný je odsouzen k trestu smrti… Takovýto výrok soudce nebo poroty si obžalovaný ještě stále může vyslechnout v některých zemích světa, jako jsou například Čína, Singapur, Írán a některé státy USA. Otázkou je, zda je tento trest správný. Zda má někdo právo vzít někomu život, i přes všechny jeho spáchané zločiny. Zda se soudce nebo porota, která vynese rozsudek, nestane vrahy schovanými za zákony. Můj názor na trest smrti, mnohdy nazývaný jako absolutní trest nebo nejvyšší trest, je takový, že nikdo nemá právo vzít někomu jinému život. Zastánci trestu smrti tvrdí, že jen tak se ještě v dnešní době dá udržet pořádek. Avšak není tomu tak. Většina vražd, které kdy byly spáchány, nejsou předem naplánované, tak jak by měl případně další zločince odradit? Ano, říkáte, tak se nemají pouštět do žádných krádeží a zločinů, které se zvrtnou až k vraždě. Je to pravda, ale řešením pro mě není trest smrti. Justiční omyl. Jsme jen lidé a lidmi zůstaneme. Nikdo z nás neví vše, co se kdy stalo. Jsou známy případy, kdy byl někdo obviněn neprávem, kdy byl uvězněn na několik let a až po dlouhé době bylo zjištěno, že pachatel je stále na svobodě a trest si za něho odpykává někdo jiný. Někdo jiný. Někdo, kdo ztratil kus svého života kvůli lidské nevědomosti. Většinou, když se na takový omyl přijde, jsou dotyční odškodněni značnou sumou peněz. Ale jak je tomu u trestu smrti? Jak někoho můžeme odškodnit, když už není mezi námi? Trest smrti je nevratný a na to se zapomíná! Jednou jedinkrát někoho posadíte na elektrické křeslo, dáte mu smrtící injekci nebo zavřete do plynové komory. A co když to byl ten nepravý,


26

listopad/2011

co když teď jeho rodina někde v koutě trpí jen kvůli lidskému omylu a je vyčleňována ze společnosti kvůli tomu, co nikdo z nich nespáchal. Většina národa se přiklání k trestu smrti. Ale když se někoho zeptáte, proč preferuje právě tento trest, většinou uslyšíte odpověď typu: ,,Patří mu to. Co jiného s ním? Dobře mu tak.“ Já si to nemyslím! Myslím si, že když někoho odsoudíme k smrti, stáváme se vrahy, avšak s malým rozdílem. A to, že my náš čin máme posvěcený zákony. Myslím si, že horším trestem je být někde zavřený bez návštěv, bez potěšení života, bez komunikace s okolím. Do černé cely. Do konce svého života. Navždy samotný. Asi teď někoho možná napadne, že se zastávám zločinců a vrahů. Proč bych to dělal? Ale jediný problém, proč jsem proti tomuto trestu, je v tom, že trest smrti je pro mě velmi nemorální. A myslím si, že by měl být zrušen ve všech státech světa. Ondřej Bouška Foto: wallpaper.cz

Když se řekne hlad a sucho v Somálsku, lidé nad tím uvažují různě. Jedna polovina z nich si řekne, nás se to netýká, tak proč se tím zatěžovat, zatímco ta druhá polovina nad tím uvažuje jinak. Chce pomoci lidem, kteří to potřebují. Dokážou se do této situace vžít a přemýšlí nad tím, co kdybychom na tom byli stejně a potřebovali pomoc stejně, jako ji teď potřebuje 3,2 milionu Somálců. Humanitární pomoc posílá i Červený kříž, který v letošním roce daroval 120 milionů franků. Somálsko především trápí hlad. Internet uvádí, že radikální milice Šaráb ale existenci hladomoru v zemi popírá, a proto nechce vstoupit do světového programu pro výživu. Šaráb poskytuje největší světovou potravinovou pomoc. Poskytování pomoci však je v postižených oblastech obtížné. Jih a centrální části země ovládají radikální islamisté, kteří se hlásí k teroristické síti Al-Káida. Na hlad ale zemřelo už více než 30 000 lidí. Situace je tedy velmi kritická. Na zotavení dětí je často potřeba déle než měsíc, záleží na situaci podvýživy, ve které se do uprchlického tábora nebo střediska dostanou. Hlad a sucho doprovázejí i nemoci, které jsou velkým problémem.


27

listopad/2011

Myslím, že každý, kdo doopravdy pomoci chce, určitě může. Stačí se spojit s organizacemi pro humanitární pomoc a věřím, že jakoukoli pomoc ocení. Michaela Lehká

Průzkum na naší škole:

Obrázek: znamenicasu.cz

Jaká je vaše nejoblíbenější kniha?

Dva hlasy získaly knihy Malý princ, Zuzanka, Medvídek Pú, Tintin, Mikulášovy patálie, Babička, Blesk (Bohuţel někteří ţáci nepoznají rozdíl mezi knihou a novinami nebo sociálními sítěmi na internetu – viz Facebook 4 hlasy), Lotta z rošťácké uličky, Kvak a Ţbluňk, Legenda o sovích stráţcích. Jeden hlas obdrţely knihy Ségry v průšvihu, Nerozluční přátelé, Válka čarodějek klan vlčice, Správná pětka, Robinsonka, Kůň jménem zázrak, Jak to bylo poprvé, Memento (Radek John), Pat a Mat, Nejkrásnější filmové pohádky, Bratr vlk (Michelle Paverová), Psí ráj, Zuzka a poníci, Vinnetou, Narnie, Kočka Ka, Stmívání, Krteček, Můj kamarád kůň, Tři prasátka, Véna kuk, Špalíček her a pohádek, Byla jednou koťata, Dobrodruţství s myškami, Mikeš, Eragon (Christopher Paolini), Saxána a lexikon kouzel, Staré pověsti české, Bod mrazu, Drsnej brouk, Dobrá mysl, Holky z internátu (Enid Blyntonová), Vlčák Kazan, Rolf Zálesák, 20 000 mil pod mořem, Večerní přátelé, Večerní přítel, Průvodce světem vlkodlaků, Vochomůrka a Křemílek, Rumcajs, počítačová literatura, Černí baroni, Julie na koňské farmě, Cukrárna (Jan Míka), Bota jménem Melichar, Cherub (Robert Muchamore), Bylo nás pět (Karel Poláček), Jak voní svět koní, Svět podle Snoopyho, Blonďatá Kerolajn, Strašpitlům vstup zakázán, Zlomený meč (Eduard Štorch), Záhadná Jessie, Pět holek vítězí, Káťa a Škubánek, Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgrenová), Honzíkova cesta, Legendy a mýty, O koních, Dinosauři, Čtyřlístek. 16 lidí kníţky nečte. Michaela Lehká, Daniela Nováková, Michaela Sklenářová


28

listopad/2011

Anketa: Myslíte si, že by měl mít Škrob své vlastní internetové stránky? Proč? Kristýna Nožková, 6. třída – Ano, protože by se nemusel tisknout a mohl by se číst na internetu.

Ondřej Pražák, 5. třída – Jasně, bylo by to na internetu. Dominik Pešek, 6. třída – Ne, časopis by měl být ve škole, je to přece školní časopis. Anonym – Je lepší na papíře. Veronika Stodolová, 9. třída – Ne, protože Facebook je lepší. paní učitelka Šmahelová – Myslím si, že ano. Jiří Sodomka – Ano, Škrob by měl mít své vlastní internetové stránky, ale mělo by zůstat i papírové vydání. Připravily Iveta Sodomková a Lucie Drahošová

HLAVOLAM

KOZA, VLK A ZELÍ Zad{ní: Jednoho dne se starý vesničan vracel z trhu domů. Měl s sebou kozu, vlka (to by mě zajímalo, kde toho „schrastil“) a v podpaží svíral hl{vku zelí. Vesele si pískal, jak se mu handlov{ní povedlo, když přišel k řece. Na břehu měl přiv{zanou malou pramici a už chtěl nasednout, když tu ho n{hle dobr{ n{lada opustila. „Safra,“ říkal si, „vždyť j{ se do té lodičky se vším tím nevejdu. A když tu nech{m vlka samotného, sní mi kozu. Když tu nech{m kozu, sní mi zelí. Jak j{ to jenom provedu?“ Pomozte staříkovi dostat vlka, kozu a zelí na druhý břeh. Do loďky se mu vejde jen jedna věc. A na ž{dném z břehů nesmí nechat samotného vlka s kozou nebo kozu a zelí… Řešení přineseme v dalším čísle. Petr Hainc Zdroj: http://hlavolamy.stylove.com


29

VYMALUJ OBR[ZKY

Obrázky: omalovankyprodeti.cz

listopad/2011


30

listopad/2011

KRESLENÝ VTIP

Autor: Konstantin Kurasevich

Řešení úkolu: Co je to: „MLEČ“. Správná odpověď je b; Co to znamená: „MLÁTIT PRÁZDNOU SLÁMU“. Správná odpověď je c.

Vyd{v{ Z{kladní a Mateřsk{ škola v Krouně, PSČ 539 43,  469341115 e-mail: [email protected], http://www.zskrouna.cz, ročník XVIII.

Redakční rada: L. Drahošov{, S. Peškov{, J. Pokorn{, H. Pražanov{, M. Lehk{, D. Nov{kov{, M. Sklen{řov{, I. Sodomkov{, O. Bouška, P. Hainc, Mgr. Petr Schmied Illustrations: Tereza Brožkov{,Konstantin Kurasevich Kopírov{ní či jiné použív{ní jakékoliv č{sti bez souhlasu vydavatele je zak{z{no.

Listopad 2011


31

ANGLICKÁ KŘÍŢOVKA

listopad/2011


32

listopad/2011

&&&&& Ţofka kříţovka &&&&& Dne 16. listopadu 1810 se v Praze narodil jeden z nejznámějších představitelů českého romantismu… (1. + 2. část tajenky). Jeho nejslavnější dílo je… (3. část tajenky). První báseň ale publikoval již v roce 1831 a jmenovala se Svatý Ivan.

VODOROVNĚ: A. Stavební stroj; dělostřelecká zápalná šňůra. – B. Dílo malíře; těleso s jednou podstavou. – C. Plátěná pokrývka hlavy; uzavřená skupina lidí; dovednost; značka tuny. – D. Citoslovce; vymahač dluhů; chuchvalec. – E. 1. část TAJENKY; 3. část TAJENKY. – F. Chemická značka hliníku; lepidlo pouţívané knihtiskaři; osamocené; horolezecká turistická asociace (zkratka). – G. Francouzský člen; plynný obal Země; zkratka pro označení počtu kusů. – H. Anglicky „spát“; ozdoba. – I. Pera (ptáků); obvyklá přezdívka jména Antonín. SVISLE: 1. Psovitá šelma. – 2. 1. část TAJENKY; shluk stromů. – 3. Svítilna; dřívější SPZ okresu Liberec. – 4. Muţské jméno; hlinecká elektromontáţní firma. – 5. Mezinárodní označení aut Velké Británie; Pohárek. – 6. Říční korýš; dřívější SPZ okresu Kutná Hora; řeka v Bělorusku; 7. Nespisovné citoslovce bolesti, řeka v Belgii. – 8. Nástraha; předloţka; anglicky „tlustý“. – 9. Technologie ošetření potravin chvilkovým zahřátím na vysokou teplotu; označení licence softwaru dodávané s novým počítačem; letadlo (zastarale). – 10. Mezinárodní označení aut Holandska; plošná jednotka; svatá kniha islámu. – 11. Postava s buřinkou; značka jednotky délky; plazi. – 12. Značka nanometru; tkanina. – 13. Technická kontrola; světlost. Pomůcka: A. Lunt. – 6. Opa. – 7. Yssp. – 9. UHT. Pokud jste správně vyluštili tajenku dnešní křížovky, napište její znění spolu se svým jménem a třídou na kousek papíru a do 10. prosince zaneste p. uč. Schmiedovi. Ze správných odpovědí vylosujeme výherce, kteří obdrží drobné ceny.

2011

Recommend Documents