2011

Hrdinové se mýlí ∗

Ond°ej Vostal

7. února 2011, Zimní Semester, 2010/2011

1

Úvod

Tato studie se zabývá hrdinstvím. Je tedy nutné tento pojem podchytit.

Hrdina

pro nás bude n¥kdo, kdo riskuje sv·j vlastní ºivot, aby n¥koho jiného

uchránil od jisté újmy, která mu hrozí, a díky tomu, jak se hrdina v situacích ohroºení chová, se mu dostává jistého neobvyklého spole£enského postavení (Klapp, 1954). Moderní doba v²ak hrdinství p°etvo°ila. Nap°íklad svépomocné spolky hasi£· v severní Americe jsou vydíráy, £i nahrazeny státem. Simpson (1996) popisuje, jak ve stát¥ New York, okres Clinton, p°ilákala obec státní investici do stavby v¥znice. Po dobrovolných hasi£ích pak obec poºadovala, aby v¥znici zabezpe£ovali odvoz ran¥ných p°i p°ípadných poty£kách. Simpson dále popisuje erozi svépomocných spolk· v procesu modernizace. Nelíbí se mu, ºe mají hasi£i p°edepsané vybavení, ve kterém se velice obtíºn¥ hasí, nebo´ je t¥ºké, a n¥kdy se i porouchá. Z druhé strany jsou ni£eny spole£enské základy spolk·. V¥t²ina spolk· funguje na tém¥° rodinné, velice d·v¥rné bázi. Noví £lenové spolk· jsou obvykle p°íbuzní jiº stávajících £len·. Se vzr·stající imigrací st°ední t°ídy cizích lidí nemají spolky koho rekrutovat, a£ by se pot°ebovaly rozr·stat, aby uspokojily poptávku po ochran¥. Rozd¥lme hrdinství podle toho, jestli hrdina svými £iny sleduje n¥jaký

hrdinství zi²tné, druhé hrdinství nezi²tné. Hrdina zi²tný si musí svým hrdinským jednáním dozajista v¥domý zám¥r, £i nikoliv. První skupin¥ budeme °íkat

polep²it. U hrdiny nezi²tného si tímto nem·ºeme být jisti. Jeho hrdinské chování je ovlivn¥no jeho instinkty. Jinak by se jako hrdina nechoval. ∗

Autor je studentem oboru Ekonomie, 5. semestr, Národohospodá°ská fakulta, Vysoká

’kola Ekonomická v Praze. Pokud vás práce zaujala, nebo máte dotazy, budu poct¥n, pokud mi napí²ete

mailto:[email protected]. 1

Pokusíme se ukázat, ºe dne²ní hrdinové jsou spí² nezi²tní. Dále se domníváme a objasníme, ºe moderní hrdina, podle na²í denice £lov¥k, který je uctíván za své ºivot riskující £inny, d¥lá omyl, kdyº se chová hrdinsky. P°i£emº tím, ºe d¥lá omyl myslíme, ºe jeho chování mu neprospívá ku uºitku. Ukáºeme, ºe hrdinové zi²tní jsou hrdiny stále, zatímco z hrdin· nezi²tných d¥lá hrdiny situace. Tvrdíme, ºe v sou£asnosti dochází k p°em¥n¥ zi²tných hrdin· na záchraná°e a ochránce v²eho druhu. V d·sledku toho pak tvrdíme, ºe hrdinové, které dnes pozorujeme jsou hrdiny nezi²tnými. Popí²eme zm¥ny které mohou prom¥nu zi²tného hrdinství v integrovaný systém ochrany podpo°it: a) zvý²ení hustoty nebezpe£í; b) zvý²ení míry osídlení; c) r·st národního bohatství; d) vy²²í rovnom¥rnost hustoty nebezpe£í i osídlení. Dosp¥jeme k názoru, ºe hrdinství, které v sou£asnosti pozorujeme, je spí²e omylem, neº zám¥rem, nebo´ nezi²tný hrdina se chová podle pravidla, které jiº pro dne²ní sv¥t není vhodné.

Integrovaným systémem ochrany

dále nemyslíme n¥jaký konkrétní sys-

tém, ale spí² formu ochrany, kdy jsou zachránci a ochránci v²eho druhu zam¥stnáni za mzdu a ochrana ostatních je jejich povinností a základní formou obºivy. Protoºe se budeme dále zabývat rozdíly formami hrdinství, které jsme zavedli, bude dobré pro jejich je²t¥ názorn¥j²í vymezení uvést p°íklady.

2

Hrdinové

Zi²tný hrdina nemusí p°ed £inem sáhnout po papíru a za£ít po£ítat o£ekávané výnosy a náklady. Bude-li se ale topit v °ece sta°ena, jejíº vzhled napoví, ºe na odm¥nu nemá prost°edky a potenciální zi²tný hrdina k tomu je²t¥ ví, ºe z téhle °eky v tomhle míst¥ zachránil p°ed nedávnem topícího se chlapce jeho kamarád a za záchranu od místních nevid¥l ani krapet uznání, spí² ute£e a schová se, neº aby jí pomohl. Bude-li se v ní topit mladá dívka, £i chlapec s blískajícím se zlatým °et¥zem na krku, vycítí, ºe je moºné dostat odm¥nu a pokud si není v¥dom toho, ºe by otcové potenciálních zachrán¥ných za záchranu svých dítek nikdy, uº z principu nikomu nic nedali, vrhne se do vody bez dal²ího váhání a pokusí se je zachránit. Samoz°ejm¥, ºe bude jeho rozhodnutí také záviset na nebezpe£í dané akce. Radno si pov²imnout toho, ºe ze zi²tného hrdiny, jak jsme ho popsali, ned¥lá hrdinu situace, ve které se ocitá, ta mu pouze poskytuje moºnost, jak na svém potenciálním hrdinství vyd¥lat.

Nezi²tný hrdina

se bude také rozmý²let, uvidí-li n¥koho v nebezpe£í. Ne-

bude ale p°emýtat, zda-li bude výnos z daného £inu optimální. Bude myslet spí² na sebe  jestli má ²anci p°eºít. Výsledky jeho úvah budou v²ak mít

2

pramalý vliv na jeho £iny. Jakmile by t°eba uvid¥l pla£ícího muºe v nejlep²ích letech, jak vykukuje z okna prvního patra ho°ícího domu, okamºit¥ by se mu vydal na pomoc. Jeho ºivot by v tu chvíli nem¥l cenu. Pouze v zápase s plameny by cht¥l vyhrát a pak klidn¥ zem°ít. Hlavn¥, kdyº vyhraje a muºe zachrání. Na okamºik se prom¥nil. Situace je tím, co d¥lá z nezi²tného hrdiny opravdového hrdinu. Snad ani pomáhat necht¥l, ale nemohl jinak. Nesnesl by tu nespravedlnost p°írody, která by jeho u²et°ila a jiného zatratila.

3

Od hrdiny k integrovanému záchrannému systému

A´ uº se hrdina chová zi²tn¥, £i ne, chrání ostatní p°ed riziky (£i chcete-li nejistotou, nebo´ velikost rizika, p°ed kterým v¥t²inou hrdina ochra¬uje, nikdo nezná). Ve spole£nosti se m·ºe zachránc·m a ochránc·m v²eho druhu dostat zvlá²tního spole£enského postavení, £ímº se ze zachránc· stanou hrdinové. Úcta a výhody, které z takového postavení plynou jsou formou podpory, kterou £lenové spole£nosti zvy²ují po£ty ochotných záchraná°·. Spole£nost bude podporovat hrdiny do té míry, dokud je jejich £innost pro její £leny blahodárná. Zachra¬ování a ochra¬ování v²ak není v²echno stejné. Nekdo si mohl svoji újmu zp·sobit sám svým jednáním, narozdíl od jiného, jehoº ²koda vznikla náhodou. Pokud si n¥kdo svoji újmu sám zp·sobuje svým jednáním, pak by m¥l rovn¥º nést následky sám. Pokud by ho totiº od následk· oprostil hrdina, p°enesla by se £ást soukromých náklad· takového jedince na hrdinu. Hrdina nedokáºe rozli²it, jestli ten, komu pomáhá, si zp·sobil ne²t¥stí sám, nebo byl ob¥tí náhody. K tomu, aby toto dokázal by musel znát motivy ob¥ti. Hrdina v²ak ob¥´ nalézá aº ve chvíli, kdy je pot°eba jednat a není moºné rozhodovat, zda bylo jednání zám¥rné, £i nikoliv. Jak lze na p°íklad poznat, zda-li se n¥kdo vsadil, ºe p°eplave rozbou°enou °eku, nebo do ní spadl náhodou, ve chvíli, kdy se topí. Spole£nost, z níº pochází zachrán¥ný, je v lep²ím postavení na to, aby dokázala odli²it jeho zám¥rný £in od náhody. I kdyº hrdina nedokáºe rozli²it zám¥r a náhodu, m·ºe ho spole£nost za hrdinství odm¥nit formou úcty vºdy. Pokud by n¥kdo zám¥rn¥ konal tak, aby výnosy p°ipadly jemu, zatímco p°ípadný neúsp¥ch byl odvrácen hrdinou, byl by ztrestán, nebo´ hrdina je najímán úctou celé spole£nosti a tedy náklady v²ech jejích £len·. Náklady jednotlivc· zám¥rn¥ spoléhajících na podporu hrdiny by tak byly p°ená²eny na v²echny £leny spole£enství, coº si nemohou nechat líbit.

3

Protoºe nikdo nem·ºe v¥d¥t, kdo bude p°í²t¥ pot°ebovat pomoc, je v zájmu v²ech, aby budovali reputaci ²t¥drého spole£enství; aby byl hrdina i po nezda°ené pomoci odm¥n¥n, £i aby p°i úmrtí hrdiny bylo postaráno o jeho potomky, kte°í nesou hrdinovy geny. Zi²tný hrdina bude pomáhat podle o£ekávaného výnosu. Bude o£ekávat takovou úctu, jaká je v dané oblasti b¥ºná. Obyvatelé oblasti si tedy budují reputaci, na jejímº základ¥ bude hrdina rozeznávat, jak bude odm¥n¥n. Rizika, která jsou v dostate£né mí°e p°edvídatelná, budou spí²e poskytována organizovan¥, neº rizika neznámá. Ve st°edov¥ku to t°eba byla ochrana obyvatel p°ed nájezdníky, p°ípadn¥ jinými organizovanými skupinami, rytí°i z hradu. Rytí°i ur£it¥ nebyli ke své práci donuceni. Rytí°i tedy nebyli hrdiny, nebo´ se ze svého zam¥stnání net¥²ili úct¥, nýbrº byli odm¥n¥ni materiáln¥, prop·j£ením p·dy shora, £i prací poddaných zdola. Co se ale stalo, kdyº se n¥kdo ztratil v zim¥ v lese a napadl ho medv¥d? Byl-li poblíº náhodou hrdina, moºná napadeného zachránil. Takových ochotných hrdin· bylo dozajista více, pokud v¥d¥li, ºe hrdinský £in je velice proslaví a to nejen v jejich vlastní vesnici. P°i ochran¥ p°ed rizikem je, jak jsme vid¥li, nutné, aby se ochránce dostavil na místo d°íve, neº je k odvrácení následk· pozd¥. Je-li tedy nebezpe£í  p°edstavované o£ekávanými následky n¥jaké neblahé události  nap°íklad koncentrováno u hradu, pak m·ºe být ochrana p°ed ním poskytována z hradu. Pokud je ale toto nebezpe£í rozprost°eno na velikých územích, není moºné taková rizika obhospoda°it z centra. Bylo by pouze moºné vytvo°it mnoho center a odvracet následky vºdy z toho nejbliº²ího, coº, jak uvidíme, se m·ºe za jistých okolností stát. Alternativou k vytvo°ení sít¥ center ochrany m·ºe být rovnom¥rné rozmíst¥ní ochránc· po území. A je to práv¥ ná² hrdina, kdo je takovým ochráncem; potenciálním hrdinou je kaºdý; záleºí pouze na jeho odm¥n¥. Poºadavek na územní rozprost°enost hrdin· m·ºe být zabezpe£en tím, ºe hrdina nebude oslavován pouze na míst¥ svých skutk·, ale ºe se zpráva o jeho skutcích i o oslav¥ roznese. To m·ºe motivovat i dal²í hrdiny-cizince k tomu, aby se, v p°ípad¥, ºe se budou práv¥ vyskytovat v míst¥, kde v¥dí, ºe jsou hrdinové oslavování, rozhodli v p°ípad¥ nutnosti správn¥  u£init hrdinský £in. Jak jsme vid¥li, ve st°edov¥ku byl pom¥rn¥ veliký prostor pro hrdinu, který byl zi²tný a nebyl nikde stále zam¥stnán. Bylo tomu tak práv¥ proto, ºe hustota nebezpe£í mimo hrad byla vzhledem k hustot¥ osídlení mimo hrad p°íli² nízká, neº aby dovolila vzniknout centru ochrany. Pokud se v²ak budou tato bílá místa vypl¬ovat centry ochrany, pak se poptávka po zi²tných hrdinech bude zmen²ovat.

4

4

Konec zi²tného hrdinství

Zi²tní hrdinové dostávají za své £iny slávu a uznání. To plyne z na²í denice. Vyuºívat hrdin· jako záchraná°· mohlo být výhodné ve st°edov¥ku. V Evrop¥ 20. a 21. století to v²ak jiº výhodné být nemusí. Nasazení ºivota pro záchranu n¥£eho, nebo n¥koho jiného m·ºe být zaplaceno také pen¥zi a materiálními výhodami namísto slávy a uznání. Pokusíme se objasnit skute£nosti, které mohli vést k zám¥n¥ slávy jako platidla za záchraná°ství pen¥zy. Naváºeme na výklad charakteristik, které ovliv¬ují, která nebezpe£í budou zmen²ována organizovan¥ pomocí zam¥stnanc· a která pomocí hrdin·, tedy lidí odm¥¬ovaných slávou. Zam¥°íme se na vlivy, které by m¥ly zm¥ny ve velikosti, £i hustot¥ nebezpe£í, zm¥ny ve výbav¥, zm¥ny v bohatství, £i zm¥ny v mí°e osídlení. Výhodou náhodných hrdin· byla jejich územní rozmíst¥nost. Technický pokrok ve výbav¥ m·ºe umoºnit, aby se zachránci dostali na místo ur£ení v£as a p°itom mohli p°ekonat i nemalou vzdálenost. Zachránci tak mohou být umíst¥ni v centrech, ze kterých vyjíºd¥jí pomáhat a chránit. Shlukováním v centrech je také umoºn¥na v¥t²í specializace záchraná°· a jejich vy²²í vzd¥lání. Do vzd¥lání má smysl investovat aº ve chvíli, kdy je zisk z n¥j vy²²í, neº investice. P°ípadné zvý²ení poptávky po zachra¬ování by zp·sobilo to, ºe by se mohl ze zachra¬ování stát hlavní zp·sob obºivy záchraná°e, coº by následn¥ zvý²ilo i ziskovost investice do jeho vzd¥lání. Také investice do vybavení záchraná°· jsou ve v¥t²í mí°e umoºn¥ny aº ve chvíli, kdy jsou záchraná°i koncentrování v centrech. Vybavení musí být n¥kde uskladn¥no. Také se musí dostat na místo v£as, coº je moºné také aº p°i odpovídající technické vysp¥losti záchraná°kého vybavení jako takové. D¥lba práce (Smith, 1965) i investice do liského kapitálu zvy²ují produktivitu. Moderní specialista-zachránce tak dosahuje v¥t²í produktivity p°i zachra¬ování, neº náhodný hrdina. Kdyº jsou pak záchraná°i koncentrováni v centrech, a je tedy p°edem jasné, který záchraná° bude zachra¬ovat, je moºné s nimi uzav°ít b¥ºné pracovní smlouvy. Tím sláva jako odm¥na za £iny p°i nichº záchraná° riskuje ºivot pozbývá na významu a tedy podle na²í denice p°estává onen záchraná°zam¥stnanec být hrdinou. Zatím jsme mluvili o skute£nostech, které by ovlivnili nabídku hrdinských/záchranných sluºeb. Po záchranných sluºbách v²ak musí rovn¥º existovat odpovídající poptávka, aby byly poskytovány. Co tedy umoºní, aby za£aly být záchranné sluºby poskytovány z center, která budou shlukovat záchraná°e a s nimiº budou mít lidé, p°ípadn¥ stát jako jejich zástupce, b¥ºné pracovní smlouvy. Jako tradi£n¥ poptávku jednotlivých lidí ovliv¬uje jejich bohatství. Po-

5

ptávku po ochran¥ na jistém území pak poptávky lidí, kte°í tam ºijí. Míra osídlení je tedy jedením z faktor· ovliv¬ujících poptávku po ochran¥. Bude-li na daném území ºít víc lidí, i jejich poptávka po ochran¥ bude vy²²í. Dal²ím faktorem je hustota nebezpe£í, tedy jak vysokým újmám jsou lidé na daném území vystaveni. Pokud m·ºe záchraná° t¥mto újmám zabránit, budou jeho sluºby hodnotn¥j²í, pokud potenciální újmy budou vy²²í. Rozmíst¥ní záchraná°· po území pak bude ovlivn¥no také celkovým rozmíst¥ním osídlení a nebezpe£í. Pokud se rozmíst¥ní osídlení i nebezpe£í na území bude srovnávat i centra ochrany budou rozmíst¥na rovnom¥rn¥ji. Lze sledovat pom¥r hustory nebezpe£í a míry osídlení. Poroste-li hustota nebezpe£í pomaleji, neº míra osídlení, p°i£emº p°edpokládáme, ºe r·st bohatství alespo¬ vyrovná r·st populace tak, aby se p°íjem na obyvatele nesniºoval, bude moºné unancovat více center ochrany. Centra tak mají dostatek práce a lidé mají dostatek prost°edk·, aby je zaplatili. Jeden hlída£ ve st°edov¥ku v ²irém lese se neuºiví z toho, ºe jednou za m¥síc n¥koho zachrání. Pokud ale poblíº daného lesa bude vesnice, m·ºe se normáln¥ zabývat ochranou místních p°ed ohn¥m a do lesa zab¥hnout pouze, kdyº bude t°eba. Pro integrovaný záchranný systém tedy není ani takovou mírou p°ízna£ná specializace  ta je moºná kdykoliv, i kdyº míra její výnosnosti bude ur£ena hustotou nebezpe£í, která se s rostoucím osídlením zvy²uje  ale spí² tím, ºe se záchraná°i koncentrují v centrech, která mohou poskytovat ochranu prakticky v²ude, a z nich vyjíºd¥jí k p°ípad·m. Tato skute£nost má dalekosáhlé implikace. Jak jsme popsali, záchraná°ství se bude za vhodných podmínek vyvíjet od hrdinství k b¥ºnému zam¥stnání. P°estane vyhovovat na²emu pojetí hrdinství, nebo´ záchraná°·m, kte°í mají pevnou mzdu a oby£ejné pracovní smlouvy, není pot°eba p°íznávat zvlá²tní spole£enské postavení za jejich práci.

5

Zanikne hrdinství zcela?

Zatím jsme mluvili tém¥° výlu£n¥ o zi²tném hrdinství. Bylo tomu tak zejména proto, ºe nezi²tné hrdinství není motivované ekonomickými pobídkami, kterými jsme se prozatím zabývali. Nezi²tné hrdinství by moºná v·bec nem¥lo existovat, a to z d·vod· £ist¥ praktických, které snad smyslupln¥ nastíníme dále. Podle evolu£ní teorie platí, ºe znaky sniºující potenciál se rozmnoºit, vzhledem k okolí (ostatní druhy a p°írodní podmínky), se v populaci systematicky vytrácejí (Dawkins, 2006). Nezi²tné hrdinství není zaloºené na

6

v¥domém uváºení náklad· a výnos· z hrdinského aktu. Toto samo o sob¥ v²ak je²t¥ nemusí znamenat, ºe akty nezi²tného hrdiny povedou ke sníºení jeho reproduk£ní schopnosti. Museli bychom ukázat, ºe nezi²tný hrdina svým chováním ztratí víc, neº získá. Pokud se nezi²tný hrdina vrhne do akce, do které by se vrhnul i hrdina zi²tný, pokud by byl jinak stejný, pak na akci vyd¥lá, nebo´ jinak by se do ní zi²tný hrdina nevrhnul. Nezi²tný hrdina má ale takové nutkání pomáhat tonoucím, vysvobozovat ho°ící a zachra¬ovat ohroºené velkou vodou, ºe se vrhne i do akcí, do kterých by se zi²tný hrdina nevrhnul. Z tohoto nutn¥ plyne, ºe nezi²tný hrdina získá mén¥ neº zi²tný a tedy vzhledem k zi²tnému hrdinovi má evolu£ní nevýhodu, a zi²tní hrdinové musejí nezi²tné nakonec vytla£it. Nezi²tní hrdinové ve svých akcích bu¤ zahynou, nebo budou ran¥ni, a nerozmnoºí se, p°ípadn¥ nebudou schopni v¥novat dostate£nou pé£i svým potomk·m. P°i£emº toto se jim stane £ast¥ji neº hrdin·m zi²tným. I pokud by se nezi²tnému hrdinovi akce povedla, m·ºe se stát, ºe za ni nedostane odpovídající odm¥nu; tedy op¥t ztratí oproti hrdinovi zi²tnému. Tak jednoduché to ale být nemusí. Konec konc· kolem sebe neustále slýcháme o hrdinských £inech, které mají spí² povahu nezi²tnou (Carnegie Hero Fund, 2010). Z°ejm¥ tedy hrdinové je²t¥ nevym°eli. Staletí jsou pro evoluci málo, to jist¥. Zamysleme se ale je²t¥ nad tím, co m·ºe prosazování p°irozeného výb¥ru prodlouºit. Vlastnosti nezi²tného hrdiny mohou být ve spole£nosti váºené a ostatn¥ mohou být i v jistých obdobích vývoje spole£nosti vhodné. S nezi²tným hrdinstvím m·ºe souviset odvaha, starost o ostatní lidi. Odvaha se vyplatí v rozvíjející se kolísající ekonomice u podnikatel·, starosti o ostatní lidi se zase bude da°it tam, kde budou existovat uzav°en¥j²í nerozvinutá spole£enství; tam bude také mén¥ institucionalizováno hrdinství zi²tné. Hrdinství se nemusí projevit v kaºdé generaci hrdin·. Tím bude umoºn¥no gen·m nezi²tných hrdin·, aby se rozmnoºili a projevili jen u n¥kterých z potomk·. Tím se vytrácení takových gen· v populaci zna£n¥ zpomalí.

6

Moderní hrdina d¥lá omyl

Jestliºe jsou vlastnosti nezi²tného hrdiny nevýhodné, jak je moºné, ºe takoví lidé jiº nevyhynuli dávno? Vysv¥tlení je moºné hledat ve zp·sobu ºivota lidí lovc·-sb¥ra£·. Z této doby máme totiº v myslích °adu uºite£ných pravidel, které se vytvo°ily, abychom byli schopni p°eºít v tehdej²ím sv¥t¥ (Gigerenzer, 2001). Myslíme, ºe se vytvo°ilo pravidlo lásky k bliºním, které moderní hrdina ²patn¥ uºívá.

7

Lidé v malých skupinách byli v¥t²inou v²ichni p°íbuzní. Bylo tedy výhodné chránit v²echny £leny tlupy, nebo´ v²ichni p°ená²eli geny hrdiny, a chránit vlastní geny, aby se rozmnoºily je hlavním úkolem kaºdého ºivého tvora (Dawkins, 2006). Pohled na sv¥t byl rozd¥len na vlastní tlupu a ty ostatní  nep°átelé. Nikdo nechránil ºivoty nep°átel. V mysli se tedy vyvinulo vhodné pravidlo, ºe je dobré chránit ty, kte°í nejsou nep°átele. N¥která takto vytvo°ená pravidla v²ak nejsou vhodná pro v²echna prost°edí. Mohou v d·sledku rozvoje spole£nosti zastarat a stát se nevýhodnými. Vý²e popsané hrdinské pravidlo je p°íli² obecné. V moderním sv¥t¥ ale p°estali být lidé k ostatním nep°átel²tí. Implicitní nep°átelství vyst°ídala apatie. To zmátlo toto hrdinské pravidlo. Pravidlo, které bylo výhodné nezanedbatelnou £ást lidské evolu£ní historie je najednou k ni£emu. Jiº nesta£í vztah k danému jedinci na to, aby bylo moºné ur£it, zda pro n¥j ob¥tovat ºivot, nebo´ na²i dne²ní známí nemusí být o nic víc geneticky p°íbuzní, neº jakýkoliv náhodn¥ vybraný £lov¥k. A náhodn¥ vybraný £lov¥k ur£it¥ není výhodným kandidátem proto, abychom riskovali vlastní ºivot pro jeho záchranu, nebo´ kdybychom se tak chovali, pak by na²e geny rychle vymizely. Na základ¥ na²eho rozboru nezi²tného hrdinství lze °íci, ºe nezi²tný hrdina se mýlí, kdyº se chová jako hrdina, nebo´ na situaci aplikuje pravidlo, které pro ni není vhodné.

7

Záv¥r

Vysv¥tlili jsme, jak je moºné, ºe hrdin·, tedy uctívaných lidí riskujících ºivot pro jiné lidi, £i v¥ci, oproti dobám minulým ubylo. D°íve bylo hrdin· více, nebo´ mezi nimi byli i takoví, kte°í v podstat¥ zaji²´ovali sluºby ochrany ostatním lidem, kte°í jim jako odm¥nu za jejich hrdinské £iny v¥novali velikou pozornost a slávu. Technologický pokrok a zvý²ení hustoty obyvatelstva v moderní dob¥ umoºnilo, aby byli tito zi²tní hrdinové nahrazeni integrovaným systémemem ochrany. V podstat¥ se tedy stali zam¥stnanci, a tak pozbyli statusu hrdin· ve smyslu na²í denice. Na základ¥ t¥chto úvah se domníváme, ºe velká v¥t²ina sou£asného hrdinství je konána hrdiny nezi²tnými. Proto bylo také moºné v poslední dob¥ upustit od rituál· uctívání hrdinu ve velkém a odm¥ny hrdin·m jsou pouze symbolické  Carnegie Hero Fund (2010) má pr·m¥rný grant na ocen¥ného USD 3 490. Hrdinské £iny nezi²tných hrdin· vidíme jako omyl. Omyl, který vzniká uºitím dnes jiº zastaralého pravidla v jejich myslích, které bývalo velice výhodné, ale dnes je jiº p°íli² obecné.

8

Literatura Carnegie Hero Fund (2010).

Latest Carnegie Medal Awardees.

Dostupné z http://www.carnegiehero.org/awardees_recent.php [cit. 201012-31]. Dawkins, Richard (2006).

The Selsh Gene:

th

Oxford University Press, 30

anniversary edition. Dostupné z http://www.macroevolution.narod.ru/gene/gene30.htm [cit. 2010-12-30]. Gigerenzer, G. (2001). The Adaptive Toolbox, in R. Selten & G. Gigerenzer eds.

Bounded Rationality: The adaptive toolbox: MIT Press.

Klapp, O.E. (1954). Heroes, Villains and Fools as Agents of Social Control,

American Sociological Review, Vol. 19, No. 1, pp. 5662.

Simpson, Charles R. (1996). A Fraternity of Danger: Volunteer Fire Compa-

American Journal of Economics and Sociology, Vol. 55, No. 1, pp. 1737.

nies and the Contradictions of Modernization,

Smith, Adam (1965).

of Nations,

An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth

Book 1, Chapter 1, New York: The Modern Library.

9