2011

1

VOJENSKÉ SDRUŽENÍ REHABILITOVANÝCH AČR

ZPRAVODAJ Č. 4/2011 Zprávy od pramene 4/2011 Vážení kolegové a kolegyně našeho VSR, za několik dnů ukončíme rok 2011 a vstoupíme do roku 2012. Toto přechodné a neopakovatelné období si zaslouží několik zásadních připomenutí. V našem rychle se krátícím životě si často místo roků připomínáme období od minulé do příští Celostátní konference VSR. Od člověka, funkcionáře našeho sdružení, který žije po celý rok v určitém funkcionářském napětí, slyšíte samozřejmě o problémech, které třeba člena VSR bez funkcí vůbec ani nenapadnou. Tím nechci říci, že kdo nemá funkci, žije v klidu. Každý máme svůj osobní život, který je denně ovlivňován naším okolím. Nežijeme ve vzduchoprázdnu. Denně na nás působí veřejné mínění. Máme za sebou dnes, jako rehabilitovaní, řeknu všichni, mnohá desetiletí společenského ponižování, které dodnes nikdo nechce uznat, odškodnit a napravit. Snad v každé naší rodině se díváme alespoň na jeden životní příběh své dcery nebo svého syna, který byl ve svém životě poškozen bolševickým zločinem, který byl na nás jako rodičích spáchán v době normalizace, protože jeden gauner ve vojenském kolektivu už jen proto, že mohl být povýšen ve funkci nebo hodnosti a který si mohl odsloužit celou normalizaci, se zachoval jako padouch a dodnes ještě nestál před soudem jako vojenský veterán se všemi požitky. Nebudu zacházet do dávné minulosti. Začnu od 12. CK. Promyšlený projev pana ministra obrany Vondry na naší 12. CK, kterému jsme tleskali s důvěrou, že přišel člověk, který díky svému zapojení do Charty 77 má čistý minulý život a že dává záruku poctivosti a spravedlnosti v naší svobodné republice. Dodnes však tento člověk, nastupující do funkce s naší důvěrou, nesplnil ani svůj písemný slib, který je napsán v jeho odpovědi na můj dopis jako předsedy ÚR. Doba od 12. CK je pro naše sdružení a pro mne osobně velikým zklamáním. Zdálo se tehdy, že se „ledy pohnuly k uvolnění proudu silné řeky“, která by mohla prolomit mnohaleté období nicoty, do které jsme byli vmanipulováni naším prvním svobodným aktivem v prosinci v Kině Kyjev1989 a následným slibem nápravy křivd, které pro nás a naše rodiny zabezpečila bolševická normalizační sebranka. Obecně lze říci, že období od 12.CK je obdobím našeho velkého zklamání, které nesporně poznamenalo naše postoje, psychiku nás rehabilitovaných. Měsíc před 12. CK jsem pochoval svoji manželku, 3 měsíce před 12. CK jsem se loučil v Mladé Boleslavi s člověkem, genpor. Ing. Stanislavem Procházkou, který

2

pro mne byl a je jednou provždy čestným a spravedlivým vojákem, velitelem za kterého jsem byl rozhodnut položit i svůj život. A nebyl jsem sám. Jako vojáci ZVO jsme byli připraveni svého velitele uchránit. Divíte se tedy, že jsem se s konečnou platností rozhodl ukončit svoji práci ve funkci, bez ohledu na důsledky nastalé situace? O napětí, které nastalo v předsednictvu ÚR a ÚR od 12. CK podám svoji zprávu 13. celostátní konferenci. Divíte se, že nejenom já končím ve funkcích? 10 roků pracovat ve vedení předsednictva, z toho 2 roky ve funkci tajemníka ÚR a 8 roků jako předseda ÚR to nebyla procházka krásným sadem. To byla nepředstavitelná osobní oběť, kterou jsem ze svého složitého života obětoval. Že nepřišel očekávaný výsledek, to by nám měli zdůvodnit především pravicoví poslanci a senátoři, svým falešným svědomím. Musím říci, že jsem většinu práce ve funkci předsedy ÚR VSR vykonával nezištně, zcela odpovědně a pochopitelně jako předseda jsem si též dělat svůj úsudek o lidech kolem sebe. Byl jsem mnohdy až moc důvěřivý a chápal jsem některé problémy v našem sdružení, které byly objektivně nesplnitelné. Nikdy jsem nepodceňoval své spolupracovníky. Věděl jsem, co od koho mohu očekávat. Já jsem si na zvláštní přátelství v předsednictvu nebo v ÚR nikdy nepotrpěl. Žádný komplot jsem však nikdy nevytvářel. Když jsem pocítil, že se něco děje, zareagoval jsem. Že jsem to vůči panu 1. místopředsedovi, plukovníkovi v. v. RNDr. Tomečkovi poněkud přehnal, je pravda. Svoji chybu uznávám, za což se následujícím způsobem veřejně před celou členskou základnou VSR na závěr svých dnešních posledních Zpráv od pramene omluvím. Hlavním smyslem 13. CK, která je svolána na 7. únor 2012, je zhodnotit práci od 12. CK, upravit Stanovy sdružení dle představ celé konference, schválit programové prohlášení 13. CK, potvrdit složení ÚR a zvolit tajnou volbou hospodáře ÚR, tajnou volbou nové předsednictvo ÚR, revizní komisi ÚR. Na závěr svých posledních Zpráv od pramene zveřejňuji veřejnou omluvu: Panu plukovníkovi v. v. RNDr. Františku Tomečkovi, 1. místopředsedovi ÚR VSR, předsedovi Krajské rady VSR Olomouckého kraje, předsedovi ÚzO VSR Hranice: Vážený pane plukovníku, omlouvám se Vám za slova, která jsem použil ve své zprávě od pramene č.3/2011 k Vaší osobě. Uznávám, že moje vyjádření bylo nevhodné, čímž jsem zřejmě znevážil Vaše postavení v našem občanském sdružení. Přijímám také výtku Krajské rady VSR Olomouc a i jí se omlouvám. Zároveň se omlouvám všem, kterých se moje poslední zprávy od pramene dotkly. Z tohoto svého pochybení vyplývá také moje rozhodnutí, že dnem 7. února 2012 při konání 13. CK odstoupím z funkce předsedy ÚR a tím umožním ÚR, aby v tajné volbě zvolila nové předsednictvo ÚR VSR.

3

Přeji všem funkcionářům a členům našeho Vojenského sdružení rehabilitovaných krásné vánoční svátky, rodinnou pohodu zdraví a hodně sil do nastávajícího zlomového roku 2012. Odstupující předseda ÚR VSR PhDr. Miroslav Pavlík Sdělení všem členům VSR V úterý 13. 12. 2011 jsem byl při jednání Ústřední rady VSR pověřen seznámit vás se situací ve Vojenském sdružení rehabilitovaných. V poslední době se začal projevovat v činnosti funkcionářů VSR náš pokročilý věk a s tím spojené zdravotní potíže. Někteří jsou unavení a zároveň při zhoršujícím zdravotním stavu ukončují svou činnost ve funkcích, do kterých byli zvoleni. Ze zdravotních důvodů odešel z funkce tajemníka VSR plk. Ing. Vladimír Horák. Svou činnost chce ukončit také dlouholetý předseda VSR plk. PhDr. Miroslav Pavlík. Zklamaný ze vztahů mezi členy VSR chce ukončit svou činnost i nedávno zvolený tajemník VSR plk. Ing. Karel Nedvídek. Jednání Ústřední rady bylo v této situaci zlomové, což bude ovlivňovat další činnost VSR. Ústřední rada v této situaci s konečnou platností rozhodla svolat na 7. února 2012 svoji 13. Celostátní konferenci. Na konferenci by měla být zvolena nová Ústřední rada, tajemník a hospodář. Zároveň, a to je zásadní, bude třeba pozměnit Stanovy VSR, aby byla zajištěna další činnost VSR a dokončené rozjednané úkoly. Tato změna stanov je podstatná. K tomu všemu je potřeba spolupráce všech členů VSR se členy Ústřední rady, kteří musí zajistit hladký a důstojný průběh konference, tedy návrhy na funkcionáře VSR, připomínky ke změně Stanov, jména delegátů na konferenci. Toto je třeba uskutečňovat podle schváleného harmonogramu, se kterým byli členové ÚR seznámeni. Prosím vás proto o důslednou spolupráci s krajskými předsedy, členy ÚR, protože jen tak zajistíme společně další činnost Vojenského sdružení rehabilitovaných armády ČR. Plk. Jan Lampa Vážení čtenáři, redakci Zpravodaje a administrátorovi webu došly dotazy na zákon 262/2001 Sb., proto zveřejňujeme tuto informaci k zákonu 262/2011 Sb. O boji a odporu proti komunismu: Podle zákona ze dne 20. července 2011 o účastnících odboje a odporu proti komunismu mohou i někteří naši členové žádat o získání Osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunistickému režimu. Výhody přímého účastníka odboje a odporu proti komunismu: Účastníkovi odboje a odporu proti komunismu ve smyslu tohoto zákona vzniká nárok na vydání osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu a pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu. Vedle toho, pokud je účastník ke dni podání žádosti občanem České republiky, má též nárok na

4

jednorázový peněžitý příspěvek ve výši 100 000 Kč, který vyplácí ministerstvo. Pokud účastník pobírá důchod z českého důchodového pojištění, má též nárok na úpravu důchodu. Žádost je nutno podat orgánu příslušnému k výplatě důchodu. Tyto výhody se nebudou týkat všech členů VSR. Veškeré informace a podmínky podání žádosti, včetně vzoru této žádosti, najdete na stránkách ministerstva obrany: http://www.veterani.army.cz/htm/9_3.html Pokud máte zájem, můžete se seznámit i s pohledem historika na tento zákon. Převzato z pořadu 13. ledna 2011 v 17.06 Český rozhlas – Radiožurnál: Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR ----------------------------------------------------------Vzpomínka na arm. gen. Antonína HASALA Na malebném hřbitově v obci Stradonice u Nižbora se v sobotu dne 1. října uskutečnila pietní vzpomínka na zdejšího slavného rodáka, armádního generála Antonína Hasala. U jeho hrobu se sešli nejen nejbližší příbuzní, ale hold jeho památce přišli vzdát také ministr obrany České republiky Alexandr Vondra, poslanec EP Jan Zahradil, senátor Parlamentu ČR Jiří Oberfalzer, armádní generál Tomáš Sedláček a další hosté. Místo posledního odpočinku generála Hasala je více než symbolické. Starostka obce Nižbor Kateřina Zusková přítomným připomněla, že ona symbolika a vztah generála k jeho rodné obci byly zakódovány i v krycím jménu, které generál Hasal používal Nižborský. „Scházíme se, abychom vzdali hold a pietu příslušníkovi československé armádní elity, armádnímu generálovi Antonínu Hasalovi, řečenému Nižborský. Jednapadesát let po jeho smrti, po více než půl století se konečně vrací domů“, řekl v úvodu ministr Vondra a v krátkém projevu pak připomenul přítomným životní příběh nižborského rodáka, který celý svůj život zasvětil armádě, boji za svobodu, národní samostatnost a demokracii. „Jeho příběh je příběhem českých dějin minulého století. Je to příběh člověka, který udělal vše ve prospěch své vlasti, a ta se k němu zachovala takovým způsobem, že většinu svého produktivního života strávil v cizině. Je to příběh hodný naší cti, naší úcty," uvedl ministr obrany a svůj projev zakončil slovy: „Pane armádní generále, čest Vaší památce.“ O životních osudech vojáků, kteří za druhé světové války neváhali bojovat za Československou republiku, hovořil armádní generál Tomáš Sedláček. Zajímavé bylo poslouchat vyprávění vojáka, jehož kariéra se několikrát „protnula" s osudem generála Hasala. „Spojuje nás několik styčných bodů. Oba jsme utíkali z okupovaného Československa stejnou cestou. Generál Hasal pouze o několik dnů dříve. Oba jsme se dostali do Jugoslávie a pak do Paříže. Další styčný bod byl, že jsme oba odplouvali z Francie stejnou lodí." Generál Sedláček také zmínil, že druhý útěk z Československa po únoru r94B generálovi Hasalovi zachránil život. Spousta legionářů byla zatčena a popravena. Armádní generál Tomáš Sedláček se s ním na nižborském pietním aktu loučil slovy: „Bratře generále Hasale, za všechno co jsi prodělal a za co ses zasloužil ve prospěch své vlasti, ti děkuji.“ Z informačního servisu MO ČR

5

Zapomenutý hrdina – generál Antonín Hasal Nedávno byly z USA do vlasti převezeny ostatky generála Antonína Hasala k pietnímu uložení. Domnívám se, že je třeba si více připomenout, kdo to byl. Narodil se v obci Nižbor – odtud pak pochází jeho pseudonym „Nižborský“, který začal používat za druhé světové války ve Francii. V době před první světovou válkou odchází po absolvování vojenské školy do civilu jako poručík. Za pobytu u příbuzných v Rusku vypukla první světová válka a on se přihlásil do České družiny – pozdějších Československých legií. Tam dosáhl funkce velitele pluku. Po návratu do vlasti byl postupně povyšován, v roce 1934 byl divizním generálem a velitelem 3. armádního sboru v Brně. Po vypuknutí druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti v „Obraně národa“, brzy však odchází ilegálně do Francie, kde zastával funkci náčelníka štábu československé vojenské správy. Po porážce Francie ve Velké Británii byl předsedou vojenské kanceláře prezidenta Edvarda Beneše. V Moskvě se roku 1943 účastňuje jednání československé vlády. Stává se později vojenským velitelem osvobozovaného území vlasti. Po vítězném ukončení války je povýšen do hodnosti armádního generála. Po válce v Košické vládě zastával funkci ministra dopravy až do roku 1946, kdy znovu nastupuje do vojenské kanceláře prezidenta republiky. Po únorových událostech roku 1948 emigruje s rodinou do Spojených států a je tam poradce tamní vlády. Tam také v roce 1960 zemřel, bylo mu 77 roků. Za své významné zásluhy o svobodu vlasti mu prezident republiky dne 28. října roku 1995 propůjčil Řád Bílého Lva 2. třídy.

Podle pramenů MO ČR zpracoval

Miloš Ondrák

Válka či vedení války začaly být chápány jinak Zhroucení bipolárního světa vyvolalo potřebu přehodnotit panující představy o mechanismech fungování mezinárodních vztahů a o roli války. Na základě dosavadních vývojových trendů lze odvodit, že budoucí konflikty si již nebudou vyžadovat masivní nasazení bojových jednotek operujících v pevně vymezené bojové zóně, ale bude pro ně charakteristická činnost malých skupin fanatických teroristů, používajících zbraně hromadného ničení, vysoce sofistifikovanou taktiku a technologie vojenských sil. Terorismus je dnes celosvětový problém, fenomén terorismu dorostl již do úrovně, kdy jej lze považovat za relativně novou formu ozbrojeného konfliktu, nekonvenčně vedené války. O tomto vývoji svědčí i analýzy bezpečnostní situace v uplynulém desetiletí. V jeho průběhu byla řada doposud stabilních zemí ohrožována množstvím náboženských, etnických a dalších vnitřních konfliktů, doprovázených bombovými útoky, pře-

6

střelkami, únosy, povstáními, drogovými válkami a mírovými operacemi, jejichž řešení si vyžádalo použití nových taktických postupů, vybavení, výcviku a schopností, značně odlišných od standardních konvenčních postupů. Pod termínem „terorismus" si laická veřejnost obvykle představuje použití nejhrubších forem násilí, jakými jsou např. bombové útoky, vraždy a únosy. Z hlediska teroristů jsou však takové akce pouze prostředkem k pronikání do sdělovacích prostředků, k dosažení potřebné publicity a k zajištění pozornosti širokých skupin obyvatelstva. V současné době dochází k velmi rychlým změnám kvality terorismu. Dochází k posunu od klasického (konvenčního) terorismu, který charakterizuje používání konvenčních prostředků a metod (atentáty, únosy, držení rukojmí, žhářství atd.), k novým formám, jejichž nebezpečnost je řádově vyšší. Na základě analýzy řady teroristických incidentů a zejména útoků fundamentalistických fanatiků na cíle v USA je možné sledovat vývojové trendy terorismu, které jednoznačně směřují k obrovským lidským a materiálním ztrátám. Pro řadu organizací a nedemokratických chudých zemí se pak terorismus jeví jako efektivní nástroj pro prosazování vlastních zájmů ve střetu se silnějšími protivníky. Násilí používané teroristy není důsledkem okolností, ale jeho použití je vykalkulováno tak, aby vyvolalo pocit strachu a ohrožení u co nejširšího okruhu lidí. Růst z toho vyplývajících rizik nutí instituce, organizace a státy spojovat síly a spolupracovat v boji proti tomuto zlu. Globální spolupráce v boji proti terorismu je dnes životní nutností. To platí i pro ČR, která se na protiteroristických aktivitách rovněž podílí zejména v oblasti zahraničně politické, ve sféře policejních a zpravodajských služeb. Protiteroristická politika a z ní odvozená praktická opatření jsou založeny na následujících principech: Teroristům neustupovat a neuzavírat s nimi žádné dohody. Teroristy dopadnout a postavit před soud, kde se musí odpovídat za své zločiny. Státy podporující terorismus izolovat a vyvíjet na ně tlak za účelem změny jejich chování. Aktivně podporovat spolupráci mezi státy v oblasti proti terorismu a boje s terorismem. Předpokladem transformace armády za této situace je vyspělá technika a kvalifikovaní vojáci. Předpokladem v celém spektru je nadvláda informační, tedy schopnost shromažďovat, předávat a zpracovávat informace. V této oblasti se jedná bezpochyby o informační válku. Informace jsou těžištěm vojenských aktivit, přičemž je důraz položen na jejich zpracování a transfer. Od druhé světové války došlo minimálně ke dvěma velkým technologickým změnám, které ovlivnily podobu vojenství. První bylo zavedení jaderné výzbroje, druhou nástup informačních a komunikačních technologií. Tyto technologické inovace měly zásadní dopad na podobu vojenství i strategie. Jaderná strategie se stala dominující formou strategie během trvá-

7

ní studené války, v době bipolárního uspořádání mezinárodních vztahů do konce devadesátých let minulého století a významnou roli hraje i v současnosti. Informační a komunikační technologie (Information and Communication Technology – ICT) začaly podobu vojenství významněji ovlivňovat až v devadesátých letech 20. století, přičemž pro označení souboru změn provázejících jejich pronikání do vojenské sféry se vžil termín RMA – revoluce ve vojenství. RMA ovšem provází i ekonomické, sociální, politické a kulturní změny. Revoluce ve vojenství se stává revolucí až v okamžiku změny operačních konceptů a významné části (většiny) dimenzí způsobu vedení války. RMA je postavena a úzce souvisí se sofistikovanou technologií, přesnými „chytrými“ zbraněmi, kvalifikací personálu a získáním a udržováním informační nadvlády nad protivníkem. Kritici tohoto konceptu však upozorňují, že se v případě RMA příliš upřednostňuje technologie, ale výrazně opomíjí morálka, kulturní faktory a potřeby pro vedení střetů jiného druhu, než jsou krátkodobé mezistátní konflikty. Náskok vyspělých zemí je příliš velký na to, aby se s nimi jejich protivníci pokoušeli soutěžit stejným (symetrickým) způsobem. Namísto toho proto hledají jiné (asymetrické) způsoby boje, které by mohly kompenzovat převahu technologicky vyspělých armád. Těžiště těchto způsobů boje spočívá obvykle nikoliv ve fyzickém ničení, ale v psychologickém boji, v útocích na morálku vojáků, velitelů, politiků a populace vyspělejších a silnějších protivníků. Informační válkou je tedy nazýván ten typ konfrontace vojenského charakteru, který má za cíl zničit či alespoň dostatečně ochromit informační infrastrukturu protivníka. Neomezuje se tedy na válečný konflikt v podobě vojenského střetnutí mezi státy, ale jde o ovládnutí informačního systému nepřítele. Kontrola masových médií bývá v tomto smyslu zásadní pro výsledek válečného konfliktu, neboť díky vyspělé technologii jsou ho schopna ovlivnit. Tento typ střetu bývá někdy také nazýván psychologickou válkou. Psychologický terorismus je plánované použití propagandy a dalších psychologických prostředků v době míru za účelem ovlivnění názorů, emocí, postojů a chování jednotlivců či cílových skupin populace tak, aby přímo nebo svými důsledky ohrožovaly bezpečnost a ústavní principy státu. Jako hlavní radikalizační prvek BIS dlouhodobě hodnotí ideologické působení zahraničních teroristických organizací v nejrůznějších médiích, především na internetu a v arabských televizních stanicích. Největší potenciál ideologického působení spatřuje BIS u hlavních islamistických a džihádistických organizací myšlenkově spřízněných s teroristickou organizací Al Kajdá. Přestože je islamistická propaganda velice snadno dostupná především na internetu i v českém prostředí, BIS nezískala během roku 2010 žádné zpravodajské poznatky, které by poukazovaly na existenci takto ideologicky zpracovaných osob na našem území.

8

Do některých členských států EU se však vrátili radikalizovaní jednotlivci z oblastí džihádu, často po absolvování výcviku pod vedením některých lokálních teroristických organizací. Zatím nelze s jistotou potvrdit, že se tento počínající trend nemůže dotknout ČR. V případě působení evropských občanů v islamistických a teroristických hnutích hraje určitou roli angažovanost dané země v oblastech ozbrojených bojů s místními radikály. Hlavním ohniskem je pomezí Pákistánu a Afghánistánu, kde působí také český vojenský kontingent. V této hraniční oblasti, převážně na pákistánské straně, existují teroristické výcvikové tábory, kterými prošlo minimálně již několik desítek Evropanů. Česká republika čelila teroristické hrozbě v roce 2010 jako jiné členská země NATO, v jehož gesci jednotky Armády České republiky operují v Afghánistánu. Byla si vědoma, že hrozba provedení nábožensky motivovaného teroristického útoku proti cíli na území Evropy je relevantní. Riziko s ní spojené hodnotí Vojenské zpravodajství jako střední až vysoké, riziko naplnění teroristické hrozby na území České republiky nadále jako nízké. Význam teroristické hrozby umocňovaly i některé aspekty řešení přistěhovalecké politiky Evropské unie v rámci schengenského uspořádání. Uvedená míra rizika byla do jisté míry i odrazem řady výhrůžek, které teroristické skupiny či jejich média směrovaly na adresu NATO a Evropské unie. Hlavní teroristickou entitou tohoto typu byla i nadále al-Káida. Přestože její jádro zaznamenalo řadu personálních, materiálních a finančních ztrát a prakticky přestalo své odnože a ideologicky spřízněné skupiny oslovovat jinak než propagandou, vázalo značný potenciál koaličních a pákistánských sil působících v afghánskopákistánském pohraničí. Odnože al-Káidy, ať už v Iráku, Jemenu, Maghribu/Sahelu nebo ve východní Africe, soustředily své úsilí na napadání cílů a zájmů tamních vlád a Západu v rámci prostoru své regionální působnosti, přičemž nadregionální operace byly v jejich případě zatím spíše jen výjimkou. Regionální dimenzi nepřekračovaly ani nábožensky motivované teroristické skupiny operující v Pákistánu, Indii a dalších zemích Asie. Všechny tyto skupiny ve svých prostorech vlivu znamenaly hrozbu i pro zájmy České republiky a její občany, kteří do daných zemí vykonali cestu ať už v rámci vojenské mise, za účelem plnění diplomatických úkolů nebo v důsledku osobního rozhodnutí. V roce 2010 zaznamenalo Vojenské zpravodajství určité změny, probíhající v organizační struktuře teroristických skupin. Jejich složení se stávalo národnostně různorodějším a řízení již nebylo tak často ovlivňováno instrukcemi z mimoevropských prostorů. Rostl počet pachatelů, kteří teroristický útok připravují anebo chtějí provést bez součinnosti s jinými osobami (tzv. „samotářští vlci“). Tito pachatelé byli většinou příslušníky některé evropské země, někteří již byli v Evropě vychováni. Trvalou hrozbu v rámci Evropské unie představovaly též osoby, které se do Evropy vracely z konfliktních prostorů s řadou zkušeností z bojů proti koaličním či tam-

9

ním bezpečnostním silám. Růst diaspory osob ze severokavkazského regionu se zákonitě promítal do snah zejména o finanční podporu nábožensky a nacionalisticky motivovaných teroristických skupin na severním Kavkaze. Některé evropské země, především Španělsko, Francie, Velká Británie a Turecko, čelily útokům teroristických skupin, sledujících separatistické a etnickonacionalistické cíle. V roce 2010 provedly tyto skupiny přibližně 200 útoků, ať již zmařených nebo nevydařených. Vojenské zpravodajství v roce 2010 získalo vlastními zdroji informace o pohybech a dislokaci významných teroristů, které byly analytiky vyhodnoceny jako relevantní. Tyto informace byly předány partnerským zpravodajským službám a mohly v konečném důsledku přispět také k dopadení nejhledanějšího teroristy světa. Podle poznatků Vojenského zpravodajství je velice pravděpodobné, že terorismus vycházející z fundamentalisticky pojímaného islámu zůstane pro Českou republiku a její spojence významnou bezpečnostní hrozbou i v blízké budoucnosti. V roce 2010 byl zaznamenán zvýšený zájem ruských zpravodajských služeb, diplomacie, federálních agentur a obchodních společností o posilování informačních a vlivových kapacit, cílených na českou ekonomiku a energetiku. Tento trend byl provázen opakovanými případy spolupráce mezi ruskými zpravodajskými důstojníky a představiteli ruských obchodních zástupců. V oblasti průmyslu, vědy a techniky BIS v ČR zaznamenala čínský zájem o nanotechnologie. Čína také provádí aktivní obranu svých obchodních zájmů proti možné aplikaci ochranných opatření EU na některé čínské výrobky společností působících v ČR. Objeví-li se někdy další konvenční válka (za účasti USA), bude mít radikálně odlišnou podobu. Důvodem je stále se prohlubující vliv informační revoluce ve vojenství. Technologický boom, kterého jsme svědky v posledních několika desetiletích, se podílí na rychlém rozvoji informačních technologií. Informační revoluce, jak bývá tento jev často nazýván, formuje dnešní společnost do podoby „společnosti informační“. Ta postavila informaci do pozice moci, stala se z ní nedílná součást našeho každodenního života. Je podstatná nejenom v ekonomické, ale rovněž v politické či vojenské sféře. Průlom ve vojenství směrem k novému pojetí vedení války krystalizoval během závěru let sedmdesátých, kdy začala omezená neboli informační válka vytěsňovat válku totální. Pplk. Miloš Bílý 10 let vojensko-historické komise VSR, co se podařilo, co se nepodařilo Předzvěstí publikační činnosti VSR (dříve SVO) byla publikace „Vojáci a Pražské jaro 1968“, autorů PhDr. Antonína Benčíka, CSc a Jaromíra Navrátila, redaktorem byl

10

PhDr. Antonín Zrůstek. Publikace byla vydána u příležitosti 22. výročí vojenské intervence proti naší vlasti. Vydavatelem bylo VSR ve spolupráci s Historickým ústavem československé armády v roce 1990, tisk byl proveden u SVK – FMO. PhDr. Benčík byl členem vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967 – 1970. Následovala publikace Jiřího Novotníka „Brežněvova neostalinistická doktrína omezené suverenity, realizovaná v ČSSR“, jež byla vydána péčí VA Brno v roce 1999 za spolupráce kolegů PhDr. Eduarda Bejčka a Silvestra Chrastila, Oblastní rady a ředitelství VN Brno. V tom období vznikly také publikace „Norbert“ nezapomenutelného kolegy PhDr. Eduarda Bejčka. Ty jsou doposud nepřekonanými publikacemi v oboru armády ČR a staly se základem pro formulaci argumentů o armádní opozici, tvořenou následně rehabilitovanými vojáky z povolání a občanskými zaměstnanci a také k argumentaci ve věci uznání 3. odboje i přiznání naší opoziční činnosti naší rehabilitací. Rovněž kolega Bejček pracoval v komisi vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967 – 1970. Do ustavení VHK pracovala na našich zájmových otázkách o nejbližší historii – snad lépe na shromažďování našich vzpomínek a pamětí Chrastilem. Vojensko-historická komise ÚR VSR byla ustavena usnesením ÚR VSR v lednu roku 2001 a byl schválen statut a plán činnosti na nejbližší období. V komisi pracovali tito kolegové: Jiří Novotník byl předsedou komise. Bohumil Vlach, který se věnuje historii vývoje vojenských uniforem a odznaků, spolupracuje se Svazem letců ČR a dopisuje do tisku. Silvestr Chrastil, který se zasloužil o odbornou kvalitu našich prvních publikací, sborníků vzpomínek našich členů pod názvem „Vojáci, kteří neztratili svou čest“, první díl vyšel v roce 2002, druhý díl pak v roce 2006. Ladislav Zacios byl pověřen úkolem koordinace při využívání našich výstav a dokumentů k akci StB „NORBERT“ a dále k doktríně omezené suverenity „Brežněvova doktrína“ Bohužel po těžké nemoci zemřel. Kolega Bejček nejprve navázal spolupráci s Jiřím Novotníkem a se Stanislavem Procházkou z Mladé Boleslavi. Za této spolupráce vznikly publikace „NORBERT 1“ v roce 1997 a v roce 1998 „NORBERT 2“. Spolupracovali na nich také Vladimír Horák, Vladimír Vavrečka a Miroslav Janhuba. V období let 2002 – 2003 byly spoluprací VHK a sociální komise ÚR VSR získány statistické údaje o zdravotním stavu našeho členstva. Na zpracování shromážděných dotazníků má zásluhu kolega Jurásek z Jindřichova Hradce. Získané údaje využila sociální komise ve spolupráci s Územními organizacemi pro sledování a zabezpečování péče potřebným našim členům. Do roku 2003 se podařilo sestavit tabla dokumentů k akci NORBERT a „Brežněvova doktrína“. Tato tabla byla vystavována ve spolupráci s Oblastními organiza-

11

cemi, s místními vojenskými útvary, s Policií ČR a s orgány veřejné správy. Zvláště úspěšné byly v Hranicích na Moravě, ve VA, v Policejní škole Holešov, v Brně a na Krajském úřadě Zlín. Všem, kteří se na přípravách podíleli, patří poděkování. Tato akce nesporně přispěla k informování mladší generace o praktikách a úmyslech komunistického totalitního režimu. V Příboře rozvinul kolega Vlach iniciativu s cílem vybudovat tam památník letcům. To se ve spolupráci s MO ČR, místní samosprávou a hlavně se členy místní ÚzO VSR. V listopadu 2003 otevřel v Novojičínském muzeu výstavu o československých legiích a přednášel na VÚ Hodslavice. Jeho práce o vývoji vojenských uniforem se dosud nepodařilo vydat. V listopadu 2003 se na Univerzitě obrany Brno konala mezinárodní konference na téma „Sovětizace armád střední a jihovýchodní Evropy“. Tuto konferenci připravil a řídil kolega Chrastil s kolegy z katedry sociálních věd. Příspěvek tam měl kolega Stanislav Procházka a účastnili se kolegové z Brna. Péčí VHK a kolegy Vladimíra Horáka se v roce 2004 podařilo vydat novelu kolegy Vinka Nedbálka ze Senice pod názvem „Jaro skončilo v srpnu“. Sponzorem vydání byla Rada Jihomoravského kraje, nadace „Open society fond “Praha – český Telecom. Kolega Nedbálek již zemřel. Ve dnech 21. a 22. ledna 2004 jednala komise VHK s pozvaným Zbyňkem Čeřovským o jeho poznatcích a osobních zkušenostech se šikanou ze strany StB, komunistických úřadů, kádrováků, o poměrech ve věznicích a o nucené emigraci v SRN. Jmenovaný je autorem publikace „Přepadení“ vojsky Varšavské smlouvy. Popisuje situaci v letecké posádce. Byl po nějaký čas spoluvězněm Václava Havla. V roce 2005 zintenzivnilo PÚR VSR jednání s vedením KPV a PTP ve věci přípravy a následně přijetí návrhu zákona o 3. – protikomunistickém odboji tak, aby byli do zákona pojati účastníci armádní opozice – rehabilitovaní vojáci z povolání a občanští zaměstnanci vojenské správy. Kolega Novotník k tomu připravil řadu důkazných materiálů. Přes opakovanou nabídku dodání obsáhlého průkazného materiálu k relacím České televize její vedení nenašlo ani tolik slušnosti, aby na naši korespondenci odpovědělo. Byl zpracován příspěvek a zhotoveny kopie pro výstavu v souvislosti s oslavami 50. výročí založení 34. stíhací bombardovací letecké divize – „Opavsko – Těšínské“ a 40. výročí odporu proti sovětské okupaci naší vlasti. Tyto oslavy se konaly na letišti Čáslav dne 20. června 2008. Oslava byla velmi dobře připravena a organizována nejen ze strany velení divize, ale účinnou pomoc poskytli kolegové Mlčoch a Arlt. Péčí PÚR VSR a VHK byl v roce 2007 k paměti všech a u příležitosti 85. narozenin kolegy genpor. Ing. Stanislava Procházky vydán sborník „Fakta, úvahy a názory k událostem v období vzniku, průběhu a výsledkům 2. světové války“. Autory jsou kolegové Procházka a Vlach. Vzhledem k finančním možnostem bylo vydáno pouze 5 výtisků za finanční dotace Rady Jihomoravského kraje.

12

Přes veškeré vynaložené úsilí PÚR VSR se nepodařilo dosáhnout na MO ČR vydání publikace kolegy Chrastila „Normalizace v čs. armádě na počátku 70. let“, což bylo nesporně aktuální v souvislosti se 40. výročí sovětské intervence. Kolega Chrastil přednesl na toto téma na naší programové konferenci a na totéž téma přednášel také na Slovensku kolegům v SVO a pak také na Univerzitě obrany, kde byla také výstava našich dokumentů k akci „Norbert“ a „Brežněvova doktrína“. Podle usnesení PÚR VSR byl v roce 2008 do VHK delegován kolega genpor. Stanislav Procházka. Tím se podařilo vydat publikaci „Vzpomínka po 40 letech“, jejímiž autory jsou genpor. St. Procházka a Jiří Novotník v roce 2009. Vydání zabezpečil gen. Procházka za finanční pomoci magistrátu města Mladá Boleslav. Kolega Procházka zpracoval veliké množství zajímavých témat a jeho práce byly také publikovány v našem Zpravodaji ÚR VSR. Těžká nemoc ukončila život kolegy Procházky dne 17. července 2010. Z iniciativy kolegy Weisse se podařilo, že Česká televize – Studio Brno zařadilo krátkou vzpomínku na tohoto našeho kolegu, kterou přednesl Jiří Novotník. Protože režijně byl pořad řízen z Prahy, nebylo možné přednést vše, co bylo připraveno. V mezích dostupnosti studijních pramenů se snad podařilo dostatečně popsat to, co jsme prožili v systému armády a MNO v oněch letech „Pražského jara“ a pak v období „internacionální pomoci bratrských armád v čele se SSSR“. S poděkováním všem kolegům, kteří se jakkoliv podíleli na práci VHK a také těm, kteří podali pomocnou ruku. Jiří Novotník

Několik vážně míněných slov o stanovách Síla, pevnost a stabilita každé politické i nepolitické, občanské organizace, je závislá na míře chápání, respektování a úcty k základnímu vnitřnímu zákonu organizace (v našem případě VSR), který představují při největším konsensu schválené stanovy VSR. Protože jsou výrazem základních organizačních i ideových demokratických principů, představujících fundament konstrukce daného celku. Tato konstrukce není nenarušitelná a její destrukce vždy hrozí katastrofálními následky pro existenci organizace. Aby k podobnému negativnímu jevu nedocházelo, mají v sobě stanovy zabudován obranný mechanismus (viz čl. 4-) - Zrušení členství za porušení stanov. To je silná sankce, protože při tom platí, že i neuplatnění této sankce při zdůvodněném a prokázaném porušení, nebo obcházení stanov, podléhá stejné sankci. Proto je základní povinností členů a hlavně funkcionářského aktivu, stanovy bránit jako svou ústavu, a nedopustit její porušování za žádných okolností, ať vědomé či nevědomé. Pouze při splnění této podmínky může VSR úspěšně svými výstupy reagovat na problémy vlastního života sdružení i na společenské dění, což je smyslem i cílem veškeré naší práce. Není žádným tajemstvím, že za existence VSR se vyskytly pokusy obcházení a nerespektování platných stanov byť i jen nesprávným chápání a výkladem jednotli-

13

vých ustanovení v letech minulých i v době současné, ale nejsem si jist, zda byl v některém případě narušitel stanov potrestán. Není cílem tohoto článku pokoušet se o hodnocení jednotlivých případů, o rozklad konkrétních dopuštěných i nepodařených pokusů. Ale poukázat, jak je důležité, aby znalost stanov se stala hlavním kvalifikačním předpokladem řádného vykonávání povinnosti člena na každé úrovni. To vyžaduje pochopit stanovy komplexně. Ne jen v jejich formě, ale plně se zmocnit jejich podstaty a jednat vždy v duchu stanov. Aby plně platila tato zásada, nutno přistoupit na nepopiratelnou podmínku, nepřipustit jakoukoliv polemiku o stanovách za žádných okolností, k čemuž nás nabádají samé stanovy odkazem na přiřazení výsadního práva, jednat o stanovách, vnášet dodatky a jakkoliv stanovy upravovat v souladu nazrálých změn a objektivních podmínek života VSR, nebo celé společnosti, výhradně jen zvoleným delegátům a pouze na celostátní konferenci VSR. Budeme-li mít my všichni na paměti tento prostý fakt a povýšíme jej na projev úcty ke stanovám, může nám jejich duch proniknout do našeho nitra. Posílí to naši vzájemnou důvěru i víru v úspěch naší práce. Chtěl bych, aby se to odrazilo i v tom, že se budeme těšit na každé další společné setkání. Plk. v. v. Ing. Karel Nedvídek Moje vzpomínání na to, co bylo V srpnu 1968 z 20. na 21. srpna jsem měl službu dozorčího vojenského útvaru. V rozhlase na středních vlnách vysílalo RADIO BERLIN INTERNATIONAL po řadu měsíců předem mizernou češtinou, že u nás je politický a morální chaos, že do čela se derou protikomunistické živly apod. Před druhou hodinou ranní výše uvedené rádio - po krátkém odmlčení - se ohlásilo jako RADIO VLTAVA se stejnými hlasateli slovy: „PŠIŠLI VÁS OSFOBODIT VAŠI TŠIDNI BRATŠI" - jako reakci na vpád vojsk SSSR a Varšavské smlouvy. Československé rozhlasové stanice již po půlnoci intervenci odsuzovaly, že se tak stalo bez vědomí vlády. Na pokyn orgánů MNO jsem povolal vojáky z povolání do pardubického spojovacího útvaru - a to již v časných ranních hodinách. Královéhradecký rozhlas ve svém vysílání dne 22. 8. žádá o pomoc možnými vysílacími prostředky. Reagoval jsem okamžitě, navštívil štáb, velitele a technika útvaru, seznámil je se zprávou hradeckého rozhlasu a žádal o poskytnutí mob. vysílacích stanic s vysokým výkonem. Přes počáteční odmítání pak - jistě s povolením nadřízených orgánů - mně byl umožněn výjezd radiových vozů společně se šesti vojáky základní služby. Místo zřízení stanice jsem zvolil v Kojeneckém ústavu ve VESCE. Po konzultaci se zástupci hradeckého rozhlasu jsem přebíral jeho relace a vysílal na krátkých vlnách - především pro rekreanty v cizině, neboť středovlnný signál ve větších vzdálenostech od Československa nebylo možné přijímat. Sám s vojáky jsem projevoval iniciativu. Radioamatéři poskytovali situační republikové zprávy a byli soběstační. Ve vhodných časech jsme v následujících dnech vysílali na frekvenci výše zmíněné VLTAVY, hlásili se jako ČESKÝ VYSÍLAČ ANTIVLTAVA, čerpali informace z denního tisku a z rozhlasových stanic, které jsme předčítali a rozšiřovali se slyšitel-

14

ností jistě ve velkém teritoriu. Zvláště retranslace na KV byla velmi účinná a tisícům rekreantů v cizině prospěšná. V průběhu naší práce nás vyšší důstojníci ve Vesce navštívili, chtěli dodat i zbraně. Informoval jsem je o naší činnosti a vyzbrojení odmítl. No, náhledy na okupaci v různých složkách armády byly též různé. Zpočátku u útvaru dík a odměna, následovalo přehodnocování a v únoru roku 1969 jsem byl z armády vyhozen. Pracoval jsem jako odborný pedagog v oblasti techniky a sportu v Domě dětí a mládeže, odtud po 3 letech na nátlak odboru školství a kultury rovněž vyhozen. Další osud byl hodně „klikatý". Nejvíce času jsem pracoval jako řidič rozvozce mrazírenského zboží v Dašicích v Čechách. Mně i mé manželce byly odebrány radioamatérské licence, nepřiznán dosažený titul Mistra sportu. Problémy byly v rodinném i osobním životě. Dvěma vojenskými soudy jsem byl po dvou letech v civilu odsouzen trestem vězení v trvání téměř dvou let s podmínečným odkladem. Když po dvaceti letech došlo „růžovou revolucí" ke změně politické a společenské situace, i v mém následném životě nastal obrat. Nejvyšší vojenský soud zrušil rozsudek, krajská rehabilitační komise mě v lednu 1991 „očistila", zařadila do Vojenského sdružení rehabilitovaných a povýšila do hodnosti majora. Tak toto jsou mé prožitky ze srpna 1968 a let následujících. Karel Koudelka I důchodci sportují Stává se již tradicí, že důchodci z Vojenského sdružení rehabilitovaných a Svazu letců odbočky generála Janouška z Přerova organizují turnaj ve stolním tenisu. Tento turnaj organizátoři pořádají u příležitosti 28. října, tedy vzniku samostatné Československé republiky a v letošním roce to byl již pátý ročník. Turnaj je zpřístupněn jedině kategorii důchodců a zúčastňuje se ho pravidelně 7 – 8 tříčlenných družstev. Za úspěšnou realizaci turnaje organizátoři děkují především členu VSR Přerov panu plk. Paulu Rausnitzovi, který pro družstvo i jednotlivce zajišťuje medaile a hodnotné ceny a Magistrátu města Přerov, jehož prostřednictvím je na turnaj zajištěna hala stolního tenisu na Petřvalského ulici. Organizátoři turnaje jsou přesvědčeni, že tento turnaj naplňuje poslání sportu v pomoci a sbližování důchodců, protože se ho zúčastňují družstva z Přerova, Hranic, Troubek a Velké Bystřice a je dokladem, že tento krásný sport se dá provozovat na dobré úrovni v každém věku. Výsledky 5. ročníku: Družstva: 1. místo družstvo Hranice senioři 2. místo družstvo Klub důchodců Velká Bystřice 3. místo družstvo KVD Vojenské sdružení Přerov 4. místo družstvo KVD Svazu letců Přerov

15

Jednotlivci:

1. místo Otta Klos KVD Hranice 2. místo Ladislav Sohr Senioři Hranice 3. místo Miroslav Mlčoch KVD Svazu letců Přerov

Na dalších místech se umístili: Kovář Karel, Zedník Petr, Kohout Jaroslav a dalších 15 účastníků turnaje. Nejstaršímu účastníku turnaje bylo 79 roků. Na závěr zpravodaje uveřejňujeme memorandum o spolupráci mezi VSR a Ministerstvem obrany, protože z technických důvodů nešlo umístit jinam.

Předseda ÚR VSR PhDr. Miroslav Pavlík při podpisu memoranda.

16

17

18

19

Ústřední rada VSR velmi vysoko oceňuje pochopení a finanční pomoc našemu sdružení k zajištění ozdravných pobytů našich potřebných členů: FIRMĚ METROSTAV a.s. Praha, panu prezidentu Ing. Jiřímu BĚLOHLAVOVI, FIRMĚ SEVEROČESKÉ DOLY a.s., jejímu předsedovi představenstva panu Ing. Janu DEMJANOVIČOVI ZPRAVODAJ Č. 1/2011 VYŠEL DÍKY FINANČNÍ PODPOŘE A PŘÍZNI ZLÍNSKÉHO KRAJSKÉHO ÚŘADU A OSOBNĚ PANA HEJTMANA

ZPRAVODAJ Č. 2/2011 VYŠEL DÍKY FINANČNÍ PODPOŘE A PŘÍZNI KRAJSKÉHO ÚŘADU HRADEC KRÁLOVÉ A OSOBNĚ PANA HEJTMANA

ZPRAVODAJ Č. 3/2011 VYŠEL DÍKY FINANČNÍ PODPOŘE A PŘÍZNI KRAJSKÉHO ÚŘADU PLZEŇ A OSOBNĚ PANA HEJTMANA ZPRAVODAJ Č. 4/2011 VYŠEL DÍKY FINANČNÍ PODPOŘE A PŘÍZNI KRAJSKÉHO ÚŘADU JIHOMORAVSKÉHO KRAJE A OSOBNĚ PANA HEJTMANA

Vážení členové, čtenáři Zpravodaje, Ústřední rada a redakce Zpravodaje vám všem přeje klidné, pohodové prožití vánočních svátků v kruhu vašich nejbližších a do roku 2012 šťastné nakročení a prožití ve zdraví a v pohodě

Redakční kolektiv žádá všechny přispěvatele, aby své příspěvky do ZPRAVODAJE zasílali e-mailem na adresu: [email protected] nebo poštou na adresu: Plk. RNDr. Miloš Ondrák, Rýchorské sídliště č. 122, 542 24 Svoboda nad Úpou. Zpravodaj najdete také s řadou dalších informací na našich webových stránkách: http://rehabilitovani-vojaci.cz Zpravodaj vydává ÚR VSR, vedoucí redakčního kolektivu Miloš Ondrák Otisknuté příspěvky se nemusí shodovat se stanoviskem ÚR VSR ani redakčního kolektivu, za obsahovou stránku příspěvku ručí autor. Redakční kolektiv si vyhrazuje právo na případné krácení a na jazykovou úpravu. Zpravodaj č. 4/2011 vychází nákladem 470 výtisků Vzhledem k termínu konání 13. CK uzávěrka 1. čísla ročníku 2012 se předpokládá ke dni 29. února 2012