2011)

uvádí představení

SCÉNÁŘ K ROCKOVÉ OPEŘE (verze 12/10/2011) 1. divadelní nastudování: premiéra 13. dubna 2010, RockOpera Praha Hudba, producent: Libreto, texty, hudba: Režie: Choreografie: Projekce: Grafika, kostýmy: Výtvarník kostýmů: Světelná režie: Zvuková režie: Asistent režie: PR, marketing, produkce:

Milan Steigerwald Pavla Forest Roman Štolpa Tereza Atanas Georgievová Linda Fait Michaela Fišerová Lucie Konopíková Vladimír Neubauer Matěj Večeřa Andrea Šebek Procházková Jan Bouša

Oidipus: Apollón: Kreon: Antigona: Isména: Iokasté: Moira: Hádés: Teirésiás: Láios: Posel: Pastýř: Hlídač: Thanatos: Mantó: Sfinga: Nymfa: Oidipus ve vzpomínce: Thébané (lid):

Jan Toužimský / Lukáš Písařík Kamil Střihavka / Vlastimil Horváth Viktor Dyk Žántí / Linda Fait Daniela Langerová Pavla Forest / Zuzana Šmejkalová Miroslava Časarová / Michaela Gemrotová Petr Opava Lešek Semelka Petr Dopita Josef Šutara Michal Cerman Ian Kodet Tereza Georgievová Aneta Aberlová Zuzana Dovalová Linda Mikolášková Miloslav Kočí Jana Jiroušková, Šáren Makovcová, Adriana Pítrová, Zuzana Šmejkalová, Andrea Šebek Procházková

Thébské děti:

Jasmína Georgievová, Marie Steigerwaldová, Jakub Štolpa, Matěj Štolpa

Kapela: Klávesy: Kytara: Kytara: Baskytara: Bicí: Klávesy:

Milan Steigerwald Jan Peš David Pavlík Richard Scheufler Richard Scheufler jr. Michal Vejskal

1

Percusse, didgeridoo:

Miloslav Kočí

Název skladby

Účinkují

I/1

Věštba

Iokasté, Moira, Amanitas, lid

3

I/2

Overtura

Moira, Amanitas, lid

4

I/3

Sám jde k vám

Láios, Oidipus, lid

4

I/4

Zpráva z hvězd

Kreon, Oidipus, lid

5

I/5

Modlitba černých bran

Antigona, Isména, Iokasté, Amanitas

7

mezihra

Oidipus, Thébské dítě (Jakub Štolpa)

I/6

Chci pravdu

Apollón, Oidipus, Kreon, Isména, Moira, Antigona, lid

I/7

Nechtěj vědět

Antigona, Teirésias, Mantó, Hlídač, Posel, Iokasté, Oidipus

10

I/8

Závist

Oidipus, Teirésias, Iokasté, Mantó, Posel, Hlídač, Antigona, Isména

12

I/9

Nejde uvěřit

Moira, Hádés, Mantó, Teirésias, lid

13

I / 10 Černá ovce

Kreon, Iokasté, Isména, Antigona, Hlídač, lazebnice

14

I / 11 Boží vůle

Isména, Antigona, Moira, Hádés, Hlídač, Pastýř, Posel, děti, lid

15

I / 12 Jdi domů

Iokasté, Isména, Láios, Oidipus

17

I / 13 Prosba

Iokasté, Moira, Thanatos

18

I / 14 Buď mou královnou

Posel, Iokasté, Hádés, lid

18

I / 15 Schody do nebe

Hádés, Moira, Láios, lid

20

I / 16 Nevím

Posel, Pastýř, Iokasté, Oidipus, Thébské dítě (Matěj Štolpa)

21

II / 1

Lovec štěstí

Hádés, Iokasté, Moira

22

II / 2

Dávná lásko

Iokasté, Moira, andělé

23

II / 3

Objetí smrti

Láios, Iokasté, Kreon, Hádés, Mantó, Oidipus, Antigona

24

II / 4

Kletba a ortel

Apollón, Oidipus, Moira, Hádés, Antigona, Isména, lid

25

II / 5

Osudová

všichni

27

Vysvětlivky: in delay 3x

8

se spožděním, v prodlení text [:mezi hranatými závorkami:] se opakuje třikrát

Číslování skladeb se řídí podle 2CD Oidipus Tyranus RockOpera: PL 13-006-2. Autor libreta: Pavla Forest Autor scénáře: Roman Štolpa Úprava: Jan Bouša Použité písmo: Trebuchet MS Chyby ve scénáři prosím oznamujte na adresu [email protected], děkujeme. V e-mailu prosím nezapomeňte uvést verzi Vašeho scénáře, najdete ji v nadpisu na první straně (např. verze 12/10/2011).

2

Ztemnělá thébská agora (náměstí) je pokryta polomrtvými těly obyvatel města. Thanatos – smrt visí uprostřed scény hlavou dolů. Dva chlapci a dvě dívky pobíhají mezi ležícími lidmi a okrádají je. Chlapci si pak kopou s hlavou mrtvoly fotbal, dívky si hrají. Iokasté z posledních sil zvedne hlavu a začíná vyprávět. Děti pokračují ve svých hrách. I / 1 | Věštba Iokasté, Moira, lid Iokasté (vypráví): Je to už dávno možná tři tisíce let Bájný hrdina Oidipus zvítězil nad Sfingou zlou zpěvačkou hádanek Dlouho šťastně vládl v Thébách Ale po létech bohatých a plodných přicházejí léta zlá Hlad, mor a bída opět sužují město Théby Král Oidipus vysílá svého švagra Kreonta do věštírny do Delf Ať zjistí co říkají bozi Thanatos – smrt ožívá, začíná se houpat nad ležícími lidmi a pak sestupuje z lana. Děti před ní utíkají ze scény. Thanatos chytne menší z dívek a pověsí ji na lano místo sebe. Pak tančí mezi ležícími lidmi. Objevuje se bohyně osudu Moira (na levých předních schodech z pohledu diváka). Thanatos sundá dívku z lana a obě utíkají pryč ze scény.

Jak se zachovat? Jak zachránit město Théby

Lidé se postupně probouzejí (ožívají), hledají Moiru a z posledních sil ji gestem vzývají a plazí se směrem k ní. (dopředu, doleva z pohledu diváka)

Moira: Ten kdo je ta zhouba Ten kdo je ten mor Je hrdinů chlouba Co přišla k vám z hor

Thanatos se vrací s pochodní (z pravého zadního rohu jeviště) a staví se před skupinu lidí (obyvatel Théb).

Už neživte zločin a nekrmte zlo Víc špíny by město už neuneslo

Thanatos plive oheň směrem k bohyni Moiře, pak gestem posílá skupinu obyvatel do zadního

Jen najděte toho kdo krále vám sťal On hříchů má mnoho a neví, že lhal

3

pravého rohu jeviště.Ti začínají vzývat bohyni Moiru společným rituálním pohybem. Na jeviště vstupují (z levého zadního rohu) kněžky bohyně Moiry. Jedna z nich jde na chůdách, kněžky tančí rituální ohňový tanec (pyroefekty), před nimi tančí Thanatos (akrobacie s pyroefekty).

I / 2 | Overtura Moira, lid

Lidé běží dopředu směrem k bohyni Moiře, zastaví se v levém předním rohu jeviště. Na pokyn bohyně dělají velké gesto směrem k postavě stojící na začátku pravých předních schodů. Díky kontralichtu zatím nevíme, kdo to je. Thanatos a její kněžky odchází z jeviště (do pravého zadního rohu). Ze sboru občanů vystoupí muž s maskou – je to Láiův duch, stín starého krále, který se vmísil mezi živé.

Postava na pravých předních schodech sestupuje pomalu dolů na jeviště. Dvě ženy z lidu ji běží v ústrety, klaní se tomu muži. My poznáváme, že je to král Oidipus.

I / 3 | Sám jde k vám Láios, Oidipus, lid Láios: Sám jde k vám Slyší vaše prosby Přichází jako jeden z vás Pokleká Cítí města ozvy Sklání se a poslouchá Co vám dá Víru svou ne hrozby Otvírá se vašim modlitbám

Oidipus prochází sborem Thébanů z pravého předního do levého zadního rohu jeviště. Láios před ním ustupuje na začátek levých předních schodů (vše opět z pohledu diváka). Lidé poklekají před králem. Oidipus prochází skupinou Thébanů, potom se obrací k divákům v sále, nakonec jde mezi ně. (na pravé přední schody).

Sbor thébanů: Vyslyš naše přání Zase pomoz nám Město se ti sklání Jsi král Vyslyš naše přání Z bídy vyveď nás Oidipus nás chrání Je král Oidipus: Tichý žal v útrobách mi hlodá Noční splín mě stále probouzí Najdu lék a s vodou vám ho podám Co? Hvězdy ví a těm se nevzpouzí! Co má se stát potom ať se stane

4

Ten božský hlas ať zrádce odsoudí Lid vztahuje ruce ke králi Oidipovi. Ženy se vrací z pravých předních schodů na jeviště.

Sbor thébanů: Vyslyš naše přání Zase pomoz nám Město se ti sklání Jsi král

Oidipus se pomalu vrací mezi lid. Vyslyš naše přání Z bídy vyveď nás Oidipus nás chrání Je král Thébané za Oidipem staví se svých těl tympanon hlavního chrámu.

Oidipus jde ze středu forbíny (předního okraje scény) doprostřed tympanonu. Láios přichází k němu, Oidipus ho gestem donutí pokleknout.

Vyslyš naše přání Zase pomoz nám Lid se k tobě sklání Jsi král Vyslyš naše přání Z bídy vyveď nás Oidipus nás chrání Je král

Tma. Z levého zadního rohu jeviště vyjíždí na in-line bruslích Kreon, uprostřed jeviště se hádá s Oidipem.

I / 4 | Zpráva z hvězd Kreon, Oidipus, lid Oidipus: Jakou zprávu máš Co ti hvězdy řekly? Ty se usmíváš a mně aby nervy tekly! Řekni nahlas všem co boží je zpráva Ať kvete tahle zem tvá vlast ať je zdráva

Kreon (zprava do leva) poráží stojící tympanon. Dál se hádá s Oidipem. Dva muži a dvě ženy staví ze svých těl na pravé straně jeviště trůn pro Oidipa. Zbytek davu zůstává na zemi vzadu na levé straně jeviště. Oidipus usedá na trůn a poslouchá Kreonta. Kreon vystupuje na začátek levých předních schodů, dvě ženy z lidu mu sundávají in-line brusle.

Oidipus zaslechne své jméno a vyrazí proti Kreontovi, Láios ho gestem zastavuje. Naštvaný Oidipus odchází na pravé přední schody. Dvě ženy z lidu obouvají Kreontovi boty.

Jim pověz pravdu svou že vyřešit mohu tu jejich bolest zlou když naslouchám bohu Kreon: Nesu vám zprávu z hvězd Ty jasně to vidí Je mezi námi jed Ne z bohů, je z lidí Poskvrna, zločin, hnus je tu mezi námi Ať řekne Oidipus jak najdeme vrahy Kreon a sbor: Ať řekne moudrej král jak pomstít smrt krále

5

jak zločin by potrestal pak budem' žít stále Uražený Oidipus zůstává na kraji pravých předních schodů.

Kreon sestupuje z levých předních schodů na jeviště. Hovoří (zpívá) k divákům.

Kreon usedá na Oidipův trůn, Oidipus ho naštvaně z tůnu vyhazuje, oba se drží „pod krkem“(pravou rukou za kostým), malou diagonálou jdou v hádce z pravé strany jeviště do středu forbíny.

Kreon gestem vyzve Thébany, kteří dělali trůn k odchodu, společně odchází po pravých předních schodech.

Oidipus a sbor: Krev za krev prolitou Tak pomstíme Láie Za družinu pobitou vraha vyženu z ráje Kreon: Nesu vám zprávu z hvězd Ty jasně to vidí Je mezi námi jed Ne z bohů, je z lidí Poskvrna, zločin, hnus je tu mezi námi Ať řekne Oidipus jak najdeme vrahy Kreon a sbor: Ať řekne moudrej král jak pomstít smrt krále jak zločin by potrestal pak budem' žít stále Všichni: Krev za krev prolitou Tak pomstíme Láie Za družinu pobitou vraha vyženu z ráje

Zbytek Thébanů se začne hádat mezi sebou. Tři hádající se skupinky uklidňuje Láios. Ať řekne moudrej král jak pomstít smrt krále jak zločin by potrestal pak budem' žít stále Oidipus z jeviště křičí na Kreonta, který odchází se svými věrnými po levých předních schodech.

Všichni lidé na jevišti ukazují prstem na Oidipa stojícího ve středu scény. Oidipus se obhajuje.

Tma. Všichni odchází ze scény.

6

Oidipus a sbor: Krev za krev prolitou Tak pomstíme Láie Za družinu pobitou vraha vyženu z ráje Všichni: Ať řekne moudrej král jak pomstít smrt krále jak zločin by potrestal pak budem' žít stále Oidipus a sbor: Krev za krev prolitou Tak pomstíme Láie Za družinu pobitou vraha vyženu z ráje

Světlo. Na jevišti zůstává Iokasté (vlevo vzadu na jevišti), Antigona, Isména (na pravé straně jeviště), Láios (vzadu uprostřed jeviště), Oidipus (ve středu forbíny). Během instrumentální předehry odchází Oidipus středem jeviště ze scény. Láios pomalu vystupuje na pravé zadní schody, v jejich třech čtvrtinách zůstane stát. Dívky jdou pomalu do středu jeviště, bojí se temné noci. Z pod předního okraje jeviště (forbíny) se pomalu na scénu plazí Thanatos a její tři kněžky.

I / 5 | Modlitba černých bran Antigona, Isména, Iokasté

Antigona: Ach bože řekni co stojí proti nám Hm, tak řekni co hrozí z černých bran Isména: Co bude zítra a co přijde dnes Obě: No tak mi odpověz

Thanatos a kněžky obklopí dívky uprostřed scény.

Dívky pomalu odchází na kraj předních levých schodů. Thanatos i kněžky se plíživě stahují za nimi. Zezadu zprava jeviště vtančí tanečnice, za ní přichází Oidipus, jde po pravých zadních schodech a překvapeně zůstane stát, dívá se na Láia. Antigona sestupuje na jeviště a pokleká. Thanatos a její kněžky tančí na kraji pravých předních schodů a před forbínou. Isména přichází na jeviště a poklekne k ní.

Oidipus není schopen odpovědi a odbíhá ze scény. Tanečnice odchází za ním.

Antigona, Isména, Iokasté: S každou vteřinou cítím smích i pláč Ať se stíny rozplynou Já mírná jsem i rváč Temnou krajinou stoupá prach a dým Ať se mraky rozplynou Své město uvidím Antigona: Tak otče, řekni odkud ses tu vzal kdo tě vychoval Isména: No tak mi řekni odkud jsem i já komu se podobám Antigona: Na kámen klekni Obě: na náš rodný práh Snad za ním není vrah Tak řekni co hrozí z černých bran Co stojí proti nám Antigona, Isména, Iokasté: S každou vteřinou cítím smích i pláč Ať se stíny rozplynou

7

Já mírná jsem i rváč

Isména uprostřed scény obejme vystrašenou Antigonu. Tma. Prostředkem scény přichází malý chlapec s obětním pohárem, za ním kráčí král Oidipus a nese síť. Isména s Antigonou ustrašeně odbíhají ze scény.

Temnou krajinou stoupá prach a dým Ať se mraky rozplynou Své město uvidím

Předehra k písni Chci pravdu

Oidipus zavěsí uprostřed scény chlapce do sítě a začne provádět rituál obětování bohu Apollónu. Do obětního poháru obětuje své vlasy a krev z chlapcových chodidel. Pokleká uprostřed scény. Za ním v hloubi scény tančí Thanatos se svoji kněžkou. Kněžka se posléze zavěsí na lano v hloubi scény. Na levých předních schodech se zjevuje Apollón a bohyně osudu Moira.

I / 6 | Chci pravdu Apollón, Oidipus, Kreon, Isména, Moira, Antigona, lid Apollón: Vidím vás slyším vás V modlitbách jen sníte dál

Oidipus vstává a jde směrem k Apollónovi. Poslouchej jak má slova zní Jsou hojivou náplastí na tvé rány Oidipus: Nevím víc než víš sám Já byl jsem mlád a přišel k vám z dáli Apollón: To bylo dřív když padl král Oidipus: Já nevím nic tak ptám se dál Apollón: Kdo zná vraha krále Láia Kdo z vás zná vraha krále Láia Na trámu nad zadními pravými schody se náhle zjevují obyvatelé Théb vedení Kreontem. Ten provokuje Oidipa.

8

Kreon, sbor: Jestli jsi to ty sám tak klidně řekni

že zabil jsi krále Láia Isména sestupuje z trámu a jde na scénu uklidnit otce.

Isména: Snad nemáš strach buď bez obav Jdi s pravdou ven nočních můr se zbav Jen už nemlč víc Chci pravdu znát To pochopíš že nemusíš se bát

Oidipus gestem pomoc odmítá a jde se zeptat někoho z diváků – Thébanů (jde na začátek levých předních schodů).

Oidipus: Víc nežli já sám můžeš znát

Kreon sedíc na trámu dál provokuje.

Kreon: Tak vzpomeň si jak mohl tě štvát Váš král

Thanatos se svojí kněžkou dál tančí (houpe se na laně) na scéně.

Oidipus: Jen opustíš svou zem zrazenou budeš v bezpečí tam tě nedostanou

Kreon rozhádá celou vesnici mezi sebou. Lidé se začnou obviňovat navzájem (vše se děje na trámu nad pravými zadními schody). Thanatos se vznáší nad scénou (na laně v hloubi scény). Oidipus posílá chlapce před rozvášněným davem zpět domů. Thanatova kněžka se začne houpat na předním laně.

Apollón, Kreon, sbor: Vendety krále Láia vendety krále Láia Jestli jsi to ty sám tak klidně řekni že zabil jsi krále Láia Jednotliví Thébané: Jestli něco víš a přesto mlčet chceš mě se nezbavíš trestu se nevyhneš tím spíš Nesmíš v zemi své nikdy víc už spát Ztratíš přístřeší a budeš se bát s tím žít Tím tě proklínám teď už jsem tu já Pro tu vaši zem chce žena i má Apollón a sbor:

9

Thébané –herci sestupují z trámu nad pravými zadními schody, vydávají se mezi Thébany – diváky.

Vendetu krále Láia vendetu krále Láia

Herci velkými gesty obviňují jednotlivé diváky v pravé části hlediště.

Jestli jsi to ty sám tak klidně řekni že znáš vraha krále Láia že zabil jsi krále Láia Jestli jsi to ty sám tak klidně řekni že zabil jsi krále Láia

Všichni ztichnou a otočí se na Apollóna, který stojí na levých předních schodech. Apollón: Kdo z vás zabil krále Láia? Tma. Doprostřed scény přichází Antigona a dává pokyn levému z hlídačů (v zadní části scény), aby přivedl věštce Teirésia. Hlídač přivádí věštce a smýkne s ním doprostřed scény. Za věštcem přibíhá i jeho dcera Mantó. Teirésias hmatem poznává svou dceru a obejme ji.

I / 7 | Nechtěj vědět Antigona, Teirésias, Mantó, Hlídač, Posel, Iokasté, Oidipus Antigona: Víš, já jsem ta zvědavá Pravdou posedlá Chci znát, proč máš ústa skoupá

Levý hlídač (na pokyn Antigony) surově odtrhne Mantó od otce smýkne s ní směrem k pravému hlídači a pak donutí věštce pokleknout.

Věštec vstává a mluví k Antigoně, snaží se podle zvuku jejich kroků poznat, kde právě je. Mantó mu pomáhá, dvojice znovu končí v objetí uprostřed scény.

Víš, co bůh přikázal Chci, abys jazyk rozvázal Ať ve větvích vítr těla vrahů houpá Proč máš hlavu děravou Stojím tu s obavou že pýcha do hlavy ti náhle stoupá Teirésias a sbor: Nechtěj vědět co otce čeká Nechtěj znát osud svůj Nechtěj poznat co ho ve snech leká Vůbec ho nelituj

Pravý hlídač znovu odtrhne Mantó od otce a smýkne s ní o zem, Mantó na pravé straně jeviště omdlévá.

10

Antigona: Proč dál děláš tajnosti Vždyť je to ke zlosti Mlčení zrádce

to je taky zhoubou Co dál Co tě obměkčí Pravý hlídač (na pokyn Antigony) jde pro lano a omotává ho věštci kolem pravé ruky, levý hlídač učiní posléze to samé s druhou rukou věštce. Oba hlídači napínají Teirésia na „skřipec“ vytvořený z lan. Antigona zůstává uprostřed forbíny a dává pokyny hlídačům k mučení věštce. Antigona odchází na pravé přední schody a dál sleduje scénu mučení Teiresia.

Říct že si nejlepší Že jsi všech starých dobrých věštců chloubou Kde jsi vzal tolik podlosti Že věštíš hlouposti Tak starý na to být zas jiným slouhou Teirésias a sbor: Nechtěj vědět co tě čeká Nechtěj znát osud svůj Nechtěj poznat co tě ve snech leká A vůbec se nelituj

Zbídačený věštec se zastaví uprostřed scény. Nechtěj vidět vinu krále Nechtěj znát kletbu zlou Nechtěj poznat co hledáš stále Dny štěstí už nebudou Antigona schází k věštci a znovu na něj útočí.

Na pravých zadních schodech se objevují zlé vidiny – zástup občanů v maskách, kteří stylizovaně sestupují k Antigoně. Ta před nimi ustupuje až na kraj levých předních schodů. Antigona jde znovu k věštci.

Přibíhá Oidipus, zastavuje mučení a odvazuje zbědovaného Teiresia. Teiresius hmatem pozná Oidipa, chytne ho za ramena. Tma.

Antigona: Proč chci vědět co mě čeká Proč chci znát osud svůj Proč chci poznat co mě ve snech leká Vůbec mě nelituj Já chci vidět vinu králů Chci znát své prokletí Proč mě děsí tma starých sálů a otcovské objetí Všichni: Nechtěj vědět co tě čeká Nechtěj znát osud svůj Nechtěj poznat co tě ve snech leká A vůbec se nelituj

Naštvaný Oidipus odchází na levé přední schody. Pravý hlídač surově třese Mantó. Teiresias klopýtá směrem k Oidipovi. Na celou scénu se jde podívat Iokasté

Teirésias (recitace):

Něco ti povím, to ty jsi ten vrah!

11

s Antigonou a Isménou (pravá strana jeviště). Mantó se bolestivě plazí ke svému otci, chce ho z posledních sil chránit.

Oidipus jde doprostřed forbíny, oznámit lidu (divákům) verdikt.

I / 8 | Závist Oidipus, Teirésias, Iokasté, Mantó, Posel, Hlídač, Antigona, Isména Oidipus: Zlá slina na mé tváři pomluva vržená Proč mám ti věřit, lháři Jsi dýka do zad vražená Teirésias: Vím, pravda často bolí pokrytcům uniká Mantó: Chceš malovat mi holí na záda svého viníka Oidipus a sbor: Je to závist závist Je to závist

Oidipus jde k Iokasté na pravou stranu jeviště. Oidipus: Kde hledáš svojí pravdu máš hlavu v oblacích Rozum v ní sotva najdu když slova na rub obracíš Oidipus přechází na levou stranu jeviště, slepý Teirésias to nepostřehne a zpívá stále směrem napravo, jeho dcera Mantó ho obrací za Oidipem.

Teirésias: Já našel pravdu v tobě Ty jsi mě přesvědčil Mantó: Dřív mlčel jsem jak v hrobě že z vraždy bůh tě usvědčil

Oidipus dává gestem příkaz k mučení věštce a jeho dcery, sám si jde sednout na levé přední schody, kde pohodlně sleduje celý výjev. Hlídači věší Mantó za nohy na zadní lano.

Sbor: Je to závist závist Je to závist závist

Levý hlídač ji začíná mučit. Na pravé straně jeviště mučí pravý hlídač věštce Teirésia. Iokasté, Isména a Antigona prochází prostředkem „mučírny“ (jevištěm) na levé přední schody. Sednou si k Oidipovi a pobaveně sledují mučení. Levý hlídač hodí polomrtvou Mantó na zem, pravý pustí zbědovaného Teirésia. Tma.

12

Oidipus, sbor: Iokasté: Je to závist je stínem bohatých Závist ta se lepí na paty Je to závist šťastným schody naleští Závist dobrý konec nevěští Je to závist lstivá podlost přítele Závist co se tváří kysele Je to závist modla nocí zrozených Závist čas kamenů hozených

Mučení skončilo, královská rodina odchází po levé straně jeviště pryč. Oidipus se na chvíli zastaví a hledí na Teirésia. Jeho dcera Mantó však rychle věštce odvádí pryč po pravých předních schodech. V polovině schodů se Teiresias otočí a říká Oidipovi naplno zlou pravdu. Teiresias s Mantó odchází po schodech nahoru. Zprava vzadu přichází na jeviště smrt Thanatos se zapáleným ohnivým vějířem.

I / 9 | Nejde uvěřit Moira, Hádés, Mantó, Teirésias, lid

Teirésias: Ty sám jsi kletbou země Jsi otcovrah a aniž to tušíš spíš se vlastní matkou (pravidelně opakuje během písně)

Mantó se na schodech otočí a křičí na Oidipa.

Mantó: Nikdo neskončí hůř než ty, Oidipe

Na jeviště přichází i dvě kněžky (zprava vzadu), mají rovněž zapálené ohnivé vějíře.

Moira, Hádés: [:Neuvěří zprávě té je jak zášť prokletá Neuvěří pravdě té kdo ho zná léta

Na levých předních schodech se objevuje bohyně osudu Moira doprovázená kněžkou s ohnivým vějířem.

Ten kdo ho zná jen rád ho má Zdrcený Oidipus pokleká uprostřed scény. Thanatos a její dvě kněžky nad ním tančí ohňový tanec.

Nepochopí neposlechne nepozná:] 2x

Vysoko na pravých předních schodech se objeví Mantó se zapálenými ohnivými vějíři. Vysoko na pravých zadních schodech se objevuje bůh Hádes se svým hořícím žezlem, přidává se ke zpěvu Moiry. Vysoko na pravých předních schodech se objevuje Teirésias, bloudí nahoře po schodech a stále opakuje svou věštbu. Mantó a kněžka bohyně Moiry sestupují se stále hořícími vějíři na jeviště. Thanatos, kněžky a Mantó vytváří na jevišti s ohnivými vějíři různé obrazce. Nakonec donutí Oidipa vstát, postaví se za něj doprostřed scény, předají mu dva ohnivé vějíře, pak ho začnou symbolicky bičovat lanem.

Že je otcovrah že se svou matkou spí už dlouhá léta On sám neví nic ještě neprohlíd' Kdo Oidipa zná ten ho nezradí Jen se odevzdá jeho vůli Je tak odvážný je to hrdina

13

Je tak rozumný má dáno shůry [:Neuvěří zprávě té je jak zášť prokletá Neuvěří pravdě té kdo ho zná léta Ten kdo ho zná jen rád ho má Nepochopí neposlechne nepozná:] 2x Že je otcovrah že se svou matkou spí už dlouhá léta On sám neví nic ještě neprohlíd' Kdo Oidipa zná ten ho nezradí Jen se odevzdá jeho vůli Obvážou Oidipovi lano kolem krku a pověsí se na druhý konec lana. Oidipus je musí všechny odtáhnout po pravých zadních schodech nahoru až k bohu Hádovi.

Je tak odvážný je to hrdina Je tak rozumný má dáno shůry

Tma. Ocitáme se v paláci Iokasté, na pravé straně jeviště sedí na trůnu Iokasté, za ní stojí hlídač, před ní (po její levé straně z pohledu diváka) klečí lazebnice a pečuje o její ruce. Vedle trůnu (z pravé strany z pohledu diváka) klečí Isména, vedle ní stojí Antigona. Ve středu jeviště stojí předvolaný Kreon.

I / 10 | Černá ovce Kreon, Iokasté, Isména, Antigona, Hlídač, lazebnice Kreon: Co si o mně myslí to je vrchol všeho Asi blbě slyší nebo v hlavě má dřevo Intriky mi přišil co mou pověst kazí Vždyť slovem ani skutkem tady jeho nikdo nepodrazí

Kreon jde blízko k Iokasté, hlídač ho odstrčí zpátky.

14

Obvinil mě z křivdy že jsem slepce naved' aby křivě věštil sedl mi na lep

Kreon: Má barva je bílá jak lilie čistá

Iokasté: Jako stín je černá Není nikdy věrná

Kreon: Oidipus mě viní že jsem vrah a zrádce že chci jeho žezlo a tak podplácím starce Kreon jde k Antigoně s Isménou, snaží se je přemluvit.

Isména se nechává zviklat a přechází na levou polovinu jeviště na Kreontovu stranu.

Na jevišti jsou teď dvě hádající se skupiny – na pravé straně Iokasté s Antigonou a lazebnicí, na straně levé pak Kreon a Isména. Vše v klidu z povzdálí sleduje hlídač.

I ovce černá mezi druhy všemi je stádu věrná nikdy nezradí svou zemi Iokasté: Každý tvoje slovo je jen pustá lež Jako černá ovce bídně zahyneš Kreon: Má barva je bílá jak lilie čistá

Iokasté: Jako stín je černá Není nikdy věrná

Jsem bílej Jsem bílej Má barva je bílá

Černej Černej

Iokasté: Jako ovci černou špínu mezi bílou vydrhnu tě z města a klidně silou Každý tvoje slovo je jen pustá lež Jako černá ovce bídně zahyneš Kreon: Má barva je bílá jak lilie čistá

Iokasté: Jako stín je černá Není nikdy věrná

[:Jsem bílej Jsem bílej Má barva je bílá:] 2x

Černej Černej

Tma. Na jeviště postupně přichází Thébané, chystají obětiny bohům.

I / 11 | Boží vůle Isména, Antigona, Moira, Hádés, lid

Na trámu nad pravým zadním schodištěm se objevuje Antigona, Isména sestupuje z levých předních schodů. Sbor:

15

Já ctím vůli vyšší věřím osudu Tím, co je dáno síly nabudu Na jevišti se postupně vytvoří čtyři skupiny Thébanů (včetně dětí), každá skupina po svém obětuje bohům. Na levém předním schodišti se objevuje bohyně Moira, na pravém zadním schodišti pak bůh Hádes. Obětující Thébané na jevišti postupně vytvoří kruh, uprostřed kterého tančí kněžka.

Jen božský záměr s nebem mě spojuje Já rány tiším tomu kdo bojuje Vůle boží s mojí se prolíná Struna osudu k cíli se napíná Isména: Sálá z ní nekonečno v ní se prolíná chvíle s dobou věčnou já, moje rodina Antigona: Já ctím vůli vyšší věřím osudu tím, co je dáno síly nabudu

Thébané se přidávají k jejímu orgiastickému tanci. Tančí po celém jevišti.

Isména: Jen božský záměr s nebem mě spojuje Já rány tiším tomu kdo bojuje Sbor: Vůle boží s mojí se prolíná struna osudu k cíli se napíná Vůle boží věštbám odpovídá Kolo osudu záhy uzavírá Já ctím vůli vyšší tím, co je dáno Je božský záměr že já rány tiším Vůle boží s mojí se prolíná Struna osudu k cíli se napíná Vůle boží věštbám odpovídá Kolo osudu záhy uzavírá

16

Obětní tanec Thébanů končí v kleku s hlavou na zemi směrem k divákům.

Vůle boží s mojí se prolíná Struna osudu k cíli se napíná

Zástup Thébanů odbíhá po pravých předních chodech. Proti ním sestupuje král Oidipus, ptá se každého z nich, rozjásaní Thébané ho však nevnímají.

Sbor (zlehka): Já ctím vůli vyšší tím, co je dáno Jen božský záměr že já rány tiším

Oidipus se zastaví uprostřed scény.

Oidipus: Ty mi nevěříš? Ani ty mi nevěříš? Ty mi taky nevěříš?

Tma. Na levých předních schodech stojí královna Iokasté za ní její dcera Isména. Na trámu nad pravými zadními schody sedí královská dcera Antigona.

I / 12 | Jdi domů Iokasté, Isména, Láios, Oidipus Iokasté: K čemu ten křik Na co ta osobní zášť když má země trpí a neskrývá pláč Jdi domů hádky nech být Jdi domů vždyť máš kam jít

Smrt Thanatos se snaží vytlačit nahoru po pravých předních schodech kovovou pyramidu. Je to těžká sisyfovská práce a Thanatos několikrát pod tíhou pyramidy sestupuje se schodů dolů, stále však pokračuje ve své činnosti.

Isména: Než bouřky se přeženou a velký vlny kamenný přístav ztiší Jdi domů za ženou vždyť ona stejně jen na tebe slyší Obě: Jdi domů hádky nech být Jdi domů ještě máš kam jít Jdi domů tam najdeš svůj klid Jen jdu k nám domů s námi bude ti líp

Na pravé straně jeviště sedí na židli Láios a hraje na pilu, je to zvuk vnitřního pláče Iokasté.

mezihra – Láios, sólo na pilu Jdi domů hádky nech být Jdi domů ještě máš kam jít

Iokasté sestupuje na jeviště k Oidipovi, ten před

Jdi domů tam najdeš svůj klid Jen jdi k nám domů

17

ní prchá ze scény.

s námi bude ti líp Láios, sólo na pilu

Tma. Na pravé straně jeviště (vzadu) stojí Iokasté, nahoře na levých předních schodech se objeví bohyně osudu Moira. Iokasté se modlí k Moiře.

I / 13 | Prosba Iokasté, Moira, Thanatos Iokasté: Poklekám před tebou o pomoc tě prosím Skláním se k nohám tvým slzami je rosím

Uprostřed jeviště tančí s pyramidou smrt Thanatos.

Co je to s mužem mým s otcem mých dětí Dřív byl tak rozumný teď zná jenom kletí

Moira pomalu sestupuje z levých předních schodů na jeviště.

Nedá si domluvit Není vůbec soudný Bojím se o něho vždyť král má být moudrý Král má být moudrý

Moira stojí na levé straně jeviště. Thanatos bere do pyramidy Iokasté (na pravé straně jeviště), potom se rozběhne k bohyni Moiře. Moira smrt gestem zastaví. Na pravé straně jeviště stojí Iokasté, na levé Moira, mezi nimi tančí Thanatos.

Tma. Z pravé strany přijíždí na jeviště stylizované trojspřeží (tři tanečnice). Trojspřeží řídí posel, kterého zezadu podpírá jeho služka. Trojspřeží mine Iokasté (na pravé straně scény), obkrouží jeviště a zastaví se na levé straně forbíny. Posel vytvoří ze svojí služky řečnický pult. Zprava přichází hostinská s kbelíkem a dává „koním“ pít.

18

Moira: Pohár se naplní štěstí není věčné Vlastní vina bolí je ostří zbraně sečné To on je ta zhouba to on je ten zmar Chytráků chlouba Ten kdo neposlouchal On si jen myslel že všechno už ví Že král bude osel to neuvidí I / 14 | Buď mou královnou Posel, Iokasté, Hádés, lid Posel: Hej! Občané města Přišel jsem z dáli jsem utahanej‘ Jen hrej jsem z tvrdýho těsta Já mám zprávu králi a ta je ta nej Iokasté: Co chceš cizinče muži mému Tak mluv zatím se mnou

a neměj trému Posel má vášnivý projev k Iokasté i ostatním Thébanům – divákům. Ve středu scény vzadu se objeví bůh Hádes a ironicky komentuje poslův projev.

Posel, Hádés (in delay): Má paní ať tvé dny jsou jasné jak slunce ranní vzkazy mám zlé i krásné Hádés: Jsou zlé…

Iokasté zamyšleně přechází před poslem na kraj levých předních schodů. Trojspřeží „odjíždí“ po levých zadních schodech, hostinská odchází ze scény.

Posel, Hádés (in delay): Buď mou královnou mou krásnou paní Ať vládne Oidipus i mé rodné pláni Buď mou královnou paní mojí vlasti Je šťastný Oidipus zárukou slasti Když starý král umíral měl už svoje léta Synovi zem odkázal co odešel do světa

Na trámu nad pravými zadními schody se objeví zástup Thébanů včetně dětí a zuřivě mávají (a la první máj) poslovi. Poslova služka jde do středu scény a mává Thébanům.

Posel, sbor: Hej! Občané města Přišel jsem z dáli jsem utahanej‘ Posel, Hádés (in delay): Jen hrej jsem z tvrdýho těsta Já mám zprávu králi a ta je ta nej

Posel se plazí po zemi před Iokasté. Buď mou královnou mou krásnou paní ať vládne Oidipus i mé rodné pláni Posel unesen svým projevem končí na pravé straně jeviště v hysterickém smíchu, jeho služka ho klidní tím, že mu dá na hlavu kbelík.

Buď mou královnou paní mojí vlasti Je šťastný Oidipus zárukou slasti Tak hej!

Tma. Vysoko na levých předních schodech se objeví bohyně Moira. Na pravou stranu jeviště přichází bůh Hádes. Vysoko mezi diváky na levé straně hlediště vidíme výjev ze starých časů – král Láios jde do Delf, za ním jde jeho služebnictvo se zásobami

I / 15 | Schody do nebe Hádés, Moira, Láios, lid Moira: Kde jsi vstával kde jsi snídal kde jsi tančil kde sis hrával

19

jídla a pití (čtyři dívky s různými nádobami). kde ses učil kam jsi chodil kdo tě mučil kdo tě splodil Proti Láovi jde poutník s kytarou. Hádés: Bylo to dávno když Sfinga Théby ničila Starého krále stihl Apollónův trest Láios bičem švihne poutníka. Poutník stylizovaně uhodí Láia kytarou, Láios padá k zemi.

Zas jeho prudká povaha ho zradila když poutníka srazil na křižovatce cest Láios: Z cesty!

Proti Láovi jde poutník s kytarou.

Ááááá…! Hádés: Bylo to dávno když Sfinga Théby ničila Starého Láia stihl Apollónův trest

Láios bičem švihne poutníka. Poutník stylizovaně uhodí Láia kytarou, Láios padá k zemi. Na jeviště přichází Oidipus a sleduje následující výjev.

Zas jeho prudká povaha ho zradila když Oidipa srazil na křižovatce cest Láios: Z cesty!

Proti Láovi jde poutník s kytarou. Ááááá…! Hádés: Bylo to dávno když Sfinga Théby ničila Krutého otce stihl Apollónův trest Láios bičem švihne poutníka. Poutník stylizovaně uhodí Láia kytarou, Láios padá k zemi.

Zas jeho prudká povaha ho zradila když syna svého srazil na křižovatce cest

Poutník vyhání Láiův průvod z hlediště.

Láios: Z cesty!

Za Moirou se objeví Sfinga (dívka s velkými křídly), poutník jde ke Sfinze.

Ááááá…!

20

Hádés: Pak Oidipus otce svého nevědomky zabil a družinu jeho pobil na křižovatce cest

A to byla Sfingy zlá krutá a vypočítaná lest Tma. Ze shora z pravých předních schodů sestupují bok po boku posel a pastýř.

I / 16 | Nevím Posel, Pastýř, Iokasté, Oidipus Posel: Já tě znám byl jsi pastýřem Láia jeho věrným hlídačem stád Pastýř: Jak se máš kdo teď tebe si najal Starý brachu zase vidím tě rád

Posel s pastýřem se hádají na jevišti, jejich hádce přihlíží uprostřed scény Oidipus.

Posel: Ty si vzpomeneš jak od tebe dítě jsem přijal Pastýř: To je lež pojď radši nevzpomínat

Pastýř zkroušeně pokleká před Oidipem.

Posel: Jen vzpomeň si vždyť to děťátko bědné je tu teď pánem tvým bůh dá, že i mým Pastýř: Už radši mlč než někdo hlavu ti setne Já přísahal že nic nepovím

Posel stále naléhá na pastýře, „nahání“ ho po jevišti, pastýř před ním ustupuje a stále se omlouvá Oidipovi (gesty nebo poklekem).

Posel a sbor: Jen pověz pravdu svou já chci jí znát Jen rána za ranou dá ti vzpomínat Jaká matka dítě své v horách pohodí Koho bolest mláděte v srdci nebolí Posel: Vždyť to víš i když bráníš se tomu Teď musíš ven už s pravdou jít Pastýř: Bylo smrti blíž

21

zrozené v Láiově domu Iokasté dál chce ti pravdu skrýt

Oidipus stojí na levé straně jeviště, před ním klečí pastýř. Posel stojí na pravé straně jeviště. Oidipus zlostně odstrčí pastýře a odchází od něj, pastýř se přiznává.

Posel a sbor: Jen pověz pravdu svou já chci jí znát Jen rána za ranou dá ti vzpomínat Jaká matka dítě své v horách pohodí Koho bolest mláděte v srdci nebolí Pastýř: Byla to Iokasté

Tma. Vysoko na levých předních schodech se objevuje bohyně Moira.

II / 1 | Lovec štěstí Hádes, Iokasté, Moira

Oidipus zůstává stát uprostřed scény, pastýř s poslem jdou vystrašeně k sobě, pak s vyděšeným výkřikem odbíhají po pravých předních schodech. Objevuje se bůh podsvětí Hádes se svým průvodem.

Moira: Jen zdání je snaha někým být Sen pouhý

Z pravé strany jeviště přichází Hádova kněžka se zapálenou pochodní, za ní jde Hádes, za Hádem pak druhá kněžka a smrtka Thanatos. Kněžka s pochodní si stoupne na pravý okraj forbíny, druhá kněžka a Thanatos si stoupnou proti Oidipovi. Hádes z podzemí (vikýř na levé straně forbíny) vytáhne svou hůl i s další kněžkou.

Hádes se uprostřed forbíny otáčí a jde dozadu proti Oidipovi, překryje ho svým pláštěm (za pomoci kněžek), Oidipus padá k zemi. Kněžky a Thanatos kolem Oidipa tančí. Hádes si jde připálit svou hůl na pravou stranu jeviště ke kněžce s hořící pochodní.

Kněžky a Thanatos stylizovaně přitloukají Oidipa pomocí kůlů k zemi. Hádes jim k tomu svítí svou zapálenou holí.

Kněžky a Thanatos tančí nad Oidipem.

22

Hádés a sbor: Tma tě zrodí a tma tě pojme Koho z lidí tvůj osud dojme Z velké výšky se prudce padá do náruče říše Háda Byl jsi lovec co štěstí v letu chytá Hádés: Dostal jsi víc než jsi kdy mohl mít Čas trestá zas syna za otcův hřích Byl jsi lovec co štěstí v letu chytá a teď je konec zlá pýcha tvá je bitá Moira:

Hádes odchází po pravých předních schodech, Thanatos a kněžky se také postupně vytrácejí. Přibíhá Iokasté, odhání zbylé kněžky a vytrhává kůly z Oidipova těla.

Jen zdání je snaha někým být sen pouhý Jen přání je na výsluní žít čas dlouhý Hádes a Sbor: Byl jsi lovec co štěstí v letu chytá a teď je konec zlá pýcha tvá je bitá Byl jsi lovec co štěstí v letu chytá a teď je konec Byl jsi lovec

Tma. Iokasté pokleká k Oidipovi a pokouší se ho zvednout, Oidipus se probouzí a dívá se upřeně na Iokasté. Prostorem zní dívčí hlasy. Na levých předních schodech se objevuje bohyně Moira, zároveň se na levé schody začíná spouštět ocelové schodiště. Oidipus je zděšen a odbíhá ze scény, Iokasté osamí uprostřed jeviště.

Z pravého zadního rohu jeviště vyjdou tři andělé a pomalu kráčí diagonálně přes scénu směrem k levým předním schodům.

II / 2 | Dávná lásko Iokasté, Moira, andělé Hlasy: Jsi otcovrah a aniž to tušíš spíš s vlastní matkou

Iokasté: Mám tě pod kůží mám tě uvnitř sebe To nás spojuje, jak tenká nitka z nebe Byl jsi synem mým i mužem mého lože Otcem prokletým jeho vrahem, střenkou nože Svět je zvrácený život končí temně Byl jsi ztracený i když jsi rostl ve mně Osud nikoho nešetří žene nás do svých kotců Synové nesou dál tíhu viny otců Tíhu viny otců

Andělé pomalu vystupují na ocelové schodiště, otáčí se směrem k jevišti, rozevírají svá křídla, vidíme jejich falus. Na pravé straně jeviště se objevuje žena z Théb a přidává se ke zpěvu Iokasté.

Moira pomalu sestupuje k okraji ocelového

Dávná lásko tvá vášeň mě stále zebe Krutá lásko jeho netrestej dávám ti za něj sebe Proudy vody uplynuly temnou řekou Léthé Tvým srdcem slzy nepohnuly

23

schodiště.

Osud všechno smete Zármutek nám pohár plní Štěstí není věčné Vlastní vina nejvíc bolí je ostří zbraně sečné

Andělé poplašeně mávají křídly, Iokasté jde pomalu k bohyni Moiře a otáčí se zády k ní tedy čelem k jevišti. V ruce Moiry se objeví dlouhý nůž, bohyně pomalým gestem podřízne Iokasté hrdlo.

[:Dávná lásko tvá vášeň mě stále zebe Krutá lásko jeho netrestej Dávám ti za něj sebe:] 3x Dávná lásko…

Tma. Z vikýře na pravé části forbíny se vynoří bůh Hádes a hraje na šalmaj. Na trám nad pravým zadním schodištěm přichází bratr Iokasté Kreon. Zároveň s ním se na jevišti objevuje tanečnice s hořící obručí a na levých zadních schodech pak duch zavražděného krále Láia. Z pravého zadního rohu přichází na jeviště podsvětní kněžka. Láios pomalu sestupuje na jeviště.

II / 3 | Objetí smrti Láios, Iokasté, Kreon, Hádés

Láios: Já přišel z podsvětí pro tvé dojetí ženo má Já ti nesu z podsvětí smrti objetí lásko má Kreon: Tma tě zrodí a tma tě pojme Koho z lidí tvůj osud dojme Z velký vejšky se prudce padá do náruče říše Háda

Iokasté jde pomalu k Láiovi, na levé straně jeviště se setkají a stoupnou si vedle sebe.

Na pravé straně jeviště tančí tanečnice s hořící obručí a kněžka.

Iokasté! Iokasté, Láios: Vzývala z podsvětí mrtvého Láia Já jí nechal na pospas lásce otcovraha Spí v loži bezcitném kde muže si porodila Své děti počala děcku co pohodila Já ti nesu z podsvětí smrti objetí lásko má

Na scénu přibíhá Oidipus (středem jeviště) Iokasté s Láiem pokleknou vedle sebe.

24

Kreon: Tma tě zrodí a tma tě pojme

Koho z lidí tvůj osud dojme Z velký vejšky se prudce padá do náruče říše Háda Oidipus se snaží rovněž přidat do tohoto „svatebního“ obřadu, nad všemi pak stojí tanečnice se zapálenou obručí. Iokasté s Láiem povstanou a tanečními kroky ustupují k levému zadnímu rohu jeviště. Oidipus stojí uprostřed jeviště a pozoruje celý výjev. Kněžka přitahuje imaginárním lanem královský pár k sobě. Všichni (včetně tanečnice s obručí) odchází po pravých předních schodech. Z propadla (vikýře) se objeví Hádes a hraje na šalmaj.

Iokasté! Iokasté, Láios: Vzývala z podsvětí mrtvého Láia Já jí nechal na pospas lásce otcovraha Spí v loži bezcitném kde muže si porodila Své děti počala děcku co pohodila Já ti nesu z podsvětí smrti objetí lásko má

Tma. Na pravé straně jeviště se objeví bůh Apollón. Ve vikýři stojí bůh Hádes. Uprostřed scény klečí Oidipus. Prostředkem scény chodí kněžka s krvavým šátkem přes oči. Andělé na ocelovém schodišti (nad levými předními schody) mávají křídly.

Kněžka s šátkem se začne houpat na zadním laně.

II / 4 | Kletba a ortel Apollón, Oidipus, Moira, Hádés, Antigona, Isména, lid Oidipus: Zdálo se mi Apollón: Zdálo se mi Oidipus: Že svět Apollón: Jasný je Oidipus: A že každý Apollón: Jeden každý Oidipus: Mě miluje Zdálo se mi

Kněžka s šátkem se zastaví uprostřed scény. Apollón: Zdálo se mi Bůh Apollón jde po předním okraji scény (po forbíně) k ocelovému schodišti. Bůh Hádes vystupuje z vikýře (propadla) a jde na pravou stranu jeviště. Oidipus vstává.

Oidipus: Že jsem dítě Apollón: Štěstěny

25

Oidipus: Chodil jsem lehce Apollón: Jen tak lehce Oidipus: Vznášel se kousek Apollón vystupuje na ocelové schodiště. Andělé sestupují ze schodiště a tančí vedle kněžky s šátkem (uprostřed jeviště).

Apollón: Nad zemí Apollón, sbor: Teď kletba a ortel je hádanka tvá Tvůj ortel i kletba je naplněná Oidipus: Pak odkryl jsem ten Apollón: Hrozný klam Oidipus: Hází mě na dno Apollón: Bůh ví kam Oidipus: Proč nevědomky jsem Apollón: Způsobil

Na levých předních schodech (pod ocelovým schodištěm) se objevuje bohyně Moira.

Oidipus: Že své nejdražší jsem Apollón: Zhanobil

Hádes jde dozadu do středu jeviště. Oidipus přichází od levých předních schodů doprostřed scény ke kněžce s šátkem. Chvíli se dívá na kněžku, pak se vydá směrem k Apollónovi (na levé přední schody). Oidipus pomalu vystupuje po ocelovém schodišti, po pár krocích se zastaví a zády k divákům vytáhne dlouhý nůž.

Oidipus si velkým gestem prořízne oči.

26

Oba: Já zažil jsem ten děsný vhled A rozhodl se nevidět Apollón, Hádés: Jen kletba a ortel je hádanka tvá Tvůj ortel i kletba je naplněná

Moira: To ty jsi ten zmar

Byl ortel a kletba tvá léčka můj pád Já osudu nedbal a žil jsem tak rád

že všechno už víš Ať král je teď osel Už neuvidíš!

Všech chytráků chlouba

ten kdo neposlouchal

To ty sis jen myslel

Na scénu přibíhají (z pravého zadního rohu) Antigona a Isména, s výkřikem se v bolesti vrhají na zem. Pak běží za Oidipem, oči mu převážou šátkem a otočí zbědovaného Oidipa směrem k divákům. Tma. Během předehry se zvedá celá deska jeviště. Na pravé straně jeviště stojí bůh Hádes. Na ocelovém schodišti je bůh Apollón, na levých předních schodech bohyně Moira. Na kraji ocelového schodiště stojí Oidipus, kterého podpírá Antigona a Isména. Zpod jeviště přichází thébský lid vedený novým králem Kreontem.

II / 5 | Osudová všichni

Hádés: Spousty vody uplynulo temnou řekou Léthé Apollón: Moře slzí pokropilo květ co trpce kvete

Přichází další občané Théb, všichni za opilého zpěvu vystupují na konstrukci jevištní desky, na pravé straně jeviště plive smrtka Thanatos oheň, na levé straně pak hraje kytarista na „hořící“ kytaru (pyroefekt).

Všichni: Z dálky zní tvoje píseň osudová Zpívej s ní i když snům se nepodobá

Oidipus se za pomoci svých dcer vydává na cestu. Sestupuje z levých předních schodů, klopýtá přes konstrukce otevřené jámy jeviště.

Hádés: Bláhové sny domýšlivých mít svět ve svých rukou Moira: Padnou jako hradby z hlíny Stejně jim srdce tlukou

Lid slaví, na levé straně jeviště se objevuje kněžka a plive oheň. Oidipus s Antigonou a Isménou se zastaví před slavícím Kreontem, ten mu strhne z hlavy královskou korunu. Oidipus dál klopýtá směrem k předním pravým schodům. Lid stále slaví.

Všichni: Z dálky zní tvoje píseň osudová Zpívej s ní i když snům se nepodobá Ráno vstaň prostři stůl a zkoušej znova jíst svůj chléb víno písní opěvovat Posel: Spousty vody uplynulo temnou řekou Léthé

Oidipus s dcerami se zastaví v půli schodiště a ohlédne se zpět.

Apollón: Moře slzí pokropilo květ co trpce kvete Hádés, Posel:

27

Bláhové sny domýšlivých mít svět ve svých rukou Kreon, Iokasté: Padnou jako hradby z hlíny Stejně jim srdce tlukou Lid opouští prostor, jevištní deska se pomalu sklápí.

Oidipus pokračuje v cestě po pravých předních schodech.

Všichni (acapella): Z dálky zní tvoje píseň osudová Zpívej s ní i když snům se nepodobá Všichni: Ráno vstaň prostři stůl a zkoušej znova jíst svůj chléb víno písní opěvovat Z dálky zní tvoje píseň osudová Zpívej s ní i když snům se nepodobá Ráno vstaň prostři stůl a zkoušej znova jíst svůj chléb víno písní opěvovat

Z pravého zadního rohu jeviště vybíhají dva chlapci se samopaly, vyběhnou na pravé přední schodiště a střílí po Oidipovi. Jevištní deska je sklopena, uprostřed jeviště postaví Thébané ze svých těl trůn pro nového krále Kreonta, děti se zbraněmi se přidávají k oslavnému „sousoší“ nového vládce. Tma.

28