2010) Strana 1

MUCIN – ročník 2009/2010 – číslo 4 (4/2010)

Strana 1


Zdravím přátele v písmu, studenty, pedagogy, váženého pana Holíka a paní ředitelku. Je tomu sotva pár dní, co nám počasí začalo víc přát, příroda jen vzkvétá, alergie se vrací a přesto i přes veškerá úskalí, jež se nám stavějí do cesty (v podobě nedostatku materiálu), píšeme dál. Tento měsíc jsme se více zaměřili na svátky, v tomto případě svátek pálení čarodějnic. Kromě zajímavých akcí a historie spojující se s tímto svátkem, jsme pro vás samozřejmě připravili již tradiční rubriky, které se doposud tak dobře uchytily a pár nějakých článků navíc. Nehledě na to, že se můžete pokochat také historicky prvním příspěvkem od nejmenovaného studenta MIMO třídu PL3 a celkově mimo redakci našeho školního časopisu. Netuším, proč se rozhodl zůstat ve stínu anonymity. Znát jméno, postavíme mu pomník přímo na recepci školy (smích). Krásný a úspěšný duben vám všem ze srdce přeje redakce školního časopisu MUCIN. Palma :)

OBSAH: Úvodník . . . . . Redakce . . . . . Pálení čarodějnic . Sen . . . . . . . Odkud se berou děti Svět módy . . . . Osobnosti . . . . Jarní deprese . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . .

strana 2 strana 3 strana 4 strana 5-6 . strana 7 . strana 8 . strana 9 . strana 10

Psychotest . . . . . . Slohovky . . . . . . Horoskopy . . . . . . AKCE květen . . . . Deník skupiny #1 . . . Rozhovor . . . . . . Pohádka na dobrou noc . Upozornění . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

. . . . . . . .

strana 11-12 . strana 13 strana 14-15 . strana 16 strana 17-19 . strana 20 strana 21-22 . strana 23

Strana 2


Redakce Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále zůstávají nezměněné. Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí. Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto panu učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím otevřen. Každého uvítáme s otevřenou náručí.

Na tomto čísle se podíleli:

Šéfredaktor:

Kristýna Koryťáková

Korektura:

Mgr. Rostislav Gromnica

Redaktoři:


Rubrika: Příběhy ze života Rubrika: Osobnosti Dočasná rubrika: Deníky - články - horoskopy - povídka

Adélka Hrouzová

Rubrika: Akce měsíce

Hanka Skopalová

- články

Míša Lukšíková

Dočasná rubrika: Deníky - články

Karol Kijonková

Dočasná rubrika: Deníky

Baja Békešová

Rubrika: Rozhovory Rubrika: Ankety & Testy

Vendulka Škrabalová

Rubrika: Svět módy

Design:


Titulní strana:

Vendulka Škrabalová

Redakce e-mail: [email protected] Sem můžete posílat své návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct? Řekněte to nám! :) Strana 3


Historie svátku pálení čarodějnic

Pálení čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo také Beltine. Taková jsou označení pro noc z 30. dubna na 1. května. Je to velmi starý a dodnes oslavovaný lidový svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů, slaví příchod jara a na některých místech se staví i májka. Noc z posledního dne dubna na 1. májový den byla pokládána za magickou před dávnými lety. Od středověku se věřilo, že existují dny, kdy mají nečisté síly větší moc než jindy. Svátek se pravděpodobně původně slavil o úplňku, jelikož byl nejblíže dni přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a že tato noc je jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých se daly nalézt poklady. Hlavním úkolem tohoto starého lidového svátku byla ovšem oslava plodnosti. Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli pošetilé myšlence přilákat mládí a plodnost. Muži v tento den staví velké hranice, dívky ze starých hadrů dělají čarodějnice připevněné ke koštěti a společně je zdobí dlouhým věncem z pampelišek, nato se pak večer zapálí hranice i s čarodějnicí. Chlapci zapalují košťata a vyhazují je do výše prý proto, aby viděli čarodějnice létající na košťatech, či aby je takto srazili k zemi. Zvyky a tradice českých vesnic vychází přímo z pohanství, oslavy přírody jsou však silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.

Hanka

Strana 4


Milí studenti, mílí pedagogové... Jsem nevýslovně hrdá na to, kam náš školní časopis spěje. Nejeden student z našich vlastních řad se rozhodl publikovat své myšlenky (v tomto případě sny) tak, jak jsme si to ostatně my všichni přáli. Na redakční email nám začínají chodit zajímavé články od našich kreativních studentů. Zatím jich není právě mnoho a oni nejmenovaní stydliví Shakespearové se rozhodli pro úplně utajení identity z důvodů, jež jsou mi snad až příliš vzdálené. Holt, já už stydlivost zahodila dávno, pro žurnalistu se to nehodí. Užijte si tedy výtvory vašich kolegů a pamatujte: Každý z vás je potenciální spisovatel, jen to v sobě musí objevit.

Sen V podvečer jsme projížděli po dálnici kolem takové menší louky, na které byste normálně viděli krávy. Takový ten typický rychlý pohled z jedoucího auta, kdy vidíte z dálky ohrady a pak. Louka se neustále přibližovala a jakmile jsme dojeli tak akorát na dohled, nemohl jsem uvěřit svým očím. Jsem asi jediný, kdo si toho všiml, protože když se ohlédnu, vidím jak si mamka povídá s tátou a Lily se kouká z okna na druhé straně. „Tati, zastav!“ vykřikl jsem zničehonic. Táta okamžitě šlápl na brzdu v domnění, že se mi něco stalo. Ohlédl se na mě dozadu a patrně se chtěl zeptat, co se stalo, já jsem však na nic nečekal, odepl si svůj pás a jen co byly otevřené dveře, vystřelil jsem jako ohnivá čára. Vyběhl jsem z auta a za sebou jsem jen matně slyšel tátu, jak na mě volá: „Marku, ihned se vrať!“ Ale kdo jsem, abych ho poslechl? Jsem přece dítě. Snad si nemyslí, že se poslušně obrátím a takovou zajímavost si nechám ujít před očima. Běžím proto dál až se dostávám k těm ohradám. Tahle rozhodně nebyla tak obyčejná jako ty ostatní, co obvykle míjíme v autě bez povšimnutí. Opřel jsem se o dřevěný plotek okolo a podíval se pozorněji. To, na co jsem tak zíral rozhodně nebylo stádo krav, byli to lidé. Jeden po druhém procházeli pod mrakem, který se vznášel ve výšce asi tří metrů a pokaždé, když pod ním někdo prošel, rozpršel se. „No páni. Tati! Mami, Lily! Pojďte se podívat!“ křikl jsem plný euforie směrem k našemu autu. „Marcu, okamžitě se vrať! Musíme jet dál!“ křikla za mnou máma z auta, zatímco táta vyšel pomalu mým směrem. Byl jsem za to rád, chtěl jsem, aby to viděl taky. Kdybych mu to jen popsal, určitě by mi nikdy neuvěřil. Vtom se ale zatvářil dost vyděšeně a přidal do kroku. Nechápal jsem proč, dokud mě zezadu něco nechytilo za ramena. Strašně jsem se vyděsil a vyjekl. Otočil jsem se a uviděl za sebou stát nějakého starého muže, kterého jsem nikdy neviděl a naprosto nečekaně mě nadzvedl a pokusil se mě dostat přes ten dřevěný plot na svou stranu. Začal jsem křičet a kopat, ale nechtěl mě pustit. V tu chvíli přiběhl táta a vytrhl mě z jeho sevření. „Tati, já se tak bál,“ vzlykl jsem a zabořil obličej do jeho svetru. „Co si myslíte, že děláte? Nechte mého syna na pokoji!“ Táta mě postavil na zem, ale nepřestával mě držet. V ten moment bych to jinak ani nechtěl. Něco mi ale říkalo, abych se otočil, tak jsem to udělal a v dálce jsem uviděl něco příšerného a vážně nechutného. Několik z nich se shromáždilo kolem jakéhosi mně neznámého zvířete, které se tam nejspíš náhodou připletlo. Skočili na něj, začali z něj rvát syrové maso a pojídat ho. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Táta se pořád ještě bavil s tím mužem, který se po mně natahoval a mně právě došlo proč. „Tati! Tati, pojďme pryč, prosím. Rychle!“ zatahal jsem ho za rukáv, oči plné strachu. „Počkej, chci si to s tím pánem vyřídit,“ řekl táta. Vtom ale i on v dálce uviděl to, co já a nepřítomný avšak hladový výraz toho muže nám dal jasně najevo, co by se stalo, kdyby syna nestáhl zpět k sobě. „Panebože,“ vydechl táta. V tu chvíli jedno ze dvou prken, ze kterých byl plot nešikovně postavený, prasklo a muž, sápající se na mě zpoza plotu se převážil a spadl nám k nohám. Musíme utíkat. Musíme utéct dřív, než vstane a vrhne se na nás. Strana 5


„Pojď rychle pryč, tati. Moc se toho pána bojím,“ vzlykl jsem strachy celý bez sebe, ale táta se nepohl ani o píď. Zatahal jsem tedy silněji a tentokrát jsem se dočkal. Otočil se na mě a přikývl. Ruku v ruce jsme běželi vstříc naší záchraně, autu. Protože máma a Lil vůbec nevěděly, co se děje, nechápaly, proč máme tak naspěch. Nastoupili jsme a připoutali se. Z dálky jsem viděl siluetu člověka, který se mátožně přibližoval naším směrem. To nevěstí nic dobrého. „Tati, rychle. Jde za námi!“ vyhrkl jsem vystrašeně. „Nemůžu najít klíče. Kde jsou ty zatracený klíče?“ „Neklej před dětmi. Klíče ti nejspíš prostě jen někde vypadly. Prostě všichni vystoupíme a pomůžeme ti je hledat,“ řekla jednoduše máma a už se chystala otevřít dveře, když jsme uslyšeli ránu. Ten muž, před kterým jsme tak utíkali stál u našeho auta a dobýval se dovnitř. Začal bušit pěstmi do okna u mámy, které samozřejmě v žádném případě nemohlo dlouho vydržet. Všichni jsme to věděli. V tom přišla záchrana. „Mám je!“ vyhrkl táta úlevně a okamžitě je strčil do zapalování. Se zvukem svištění kol jsme toho muže i strach z něj nechali daleko za sebou. Až když se mi ztratil z dohledu, mohl jsem si oddychnout. Na chvíli jsem zavřel oči a snažil se myslet na něco příjemnějšího, na něco klidného. „Nezajdeme si po cestě na jídlo? Mám hlad,“ řekl jsem se zavřenýma očima. Odpověď už jsem ale neslyšel, jak jsem se ponořil do vlastních myšlenek a spánku. „Vtom jsem sebou trhnul. Otevřel jsem oči a letmo jsem se rozhlédl okolo sebe. Na bočním skle nebyly žádné praskliny „Uf, byl to jen sen,“ řekl jsem si s úlevou. Letmo jsem se podíval ven ze svého okna a úplně se mi zatajil dech. Kousek před námi byla louka, oplocená dvěma dlouhými pruhy starých prken. Přísahám, že jsem viděl někoho kolem toho plotu projít. Tentokrát ani náhodou neřeknu, ať táta zastaví.

Anonym č. 1 (ani na mučidlech ze mě nedostanete, že je ze třídy PL3 xD) Poznámka: Teda... mít takové sny asi není žádná sranda. To, když mě jednou pronásledovala americká kobliha po ulicích... no nic, to nechám na jindy...

Strana 6


Rubrika:

Příběhy ze života Odkud se berou děti (verze č. 2) Prve, to jste si jistě všimli, to byla situace s mou starší sestrou obviněnou z kanibalismu. Když jsem po dlouhých rozhovorech s Krakeny konečně dospěla do chvíle, kdy jsem jim vymluvila jejich teorii, že děti přicházejí na svět skrze trávící trakt. Snažila jsem se jim vysvětlit, jak se věci mají, což je vtipné, protože jsem si zhruba do svých 12 let myslela, že jsem vyrostla mezi kukuřicemi na poli, kam si mě má matka přišla utrhnout. Jakmile jsem skončila svou přednášku o kulatých bříškách, Johanka řekla, že všemu skvěle rozumí, proto jsem s úsměvem a pocitem pýchy a zadostiučinění odešla. Nebyla bych o tom teď mluvila, kdyby to opravdu pochopila. Hned ze začátku mi bylo jasné, že Kryštof tomu nejspíš neporozumí dokud nebude dospělý a jeho přítelkyně/manželka mu neřekne, že je těhotná. Co mě ale opravdu zarazilo, byla verze mladší sestry. To jsem jednou zrovna procházela kolem koupelny, kde se dvojčata koupala, tj. zas a znovu vytvářela přívalové vlny, které smetly všechno a všechny, kteří se pokusili vstoupit, když jsem zaslechla kousek jejich konverzace. „Já to požád nechápu. Když Míša to miminko nesnědla, jak se jí dostalo do bžíška?“ zaslechla jsem našeho mírně zmateného juniora. Už to mě donutilo se zastavit a s úsměvem naslouchat u dveří. Očekávala jsem velmi chytrou odpověď, která by nasvědčovala tomu, že jsem se jako diplomat našla. V tu chvíli jsem ale netušila, že mé vítězné tance jsou poněkud předčasnou záležitostí „No, to je tak. Holčička má bříšku vajíčko, a až vyroste, jde do obchodu a koupí si semínka. Vždyť nám to přece Krista už říkala. Ty jsi blbý,“ řekla Johanka. Mírně jsem se zarazila. To, že mu říká, že je blbý, je, přestože to není zrovna milé, na denním pořádku. Jenže fakt, že jsem jako starší sestra naprosto zklamala, byla poslední rána. „NEJSEM BLBÝ! TY JSI BLBÁ!“ křikl na ni Kryštof zpátky. No jo, ten aby jednou zůstal pozadu. Obrátila jsem oči v sloup a vešla dovnitř, abych jejich malicherné hádce učinila přítrž. „Kriiiistoooo, Johana mi žíká, že jsem blbý,“ zakňoural Kryštof. „Je to pravda?“ ráda zkouším psychologické přístupy, abych je přiměla mluvit pravdu. „Není. Já jsem nic takového neřekla.“ Jenže to nevyjde vždy tak, jak bych chtěla. „Ale jo jo, žekla,“ začal zase Kryštof. „Ne ne, to není žádná pravda! Říkala jsem mu, odkud se berou děti, ale on mi to nevěří.“ „A proč myslíš, že ti nevěří?“ zeptala jsem se stále ještě klidně. Očekávala jsem, kdy jí dojde, že se zmýlila. Až si uvědomí, že to, co mu řekla, je naprostá hovadina. „Protože je blbý,“ odpověděla Johana a vylezla z vany. Kryštof vyběhl hned za ní a já tam beze slova jen tak stála. Tolik k tomu, že si všechno Kryštof jenom vymyslel. Palma :)

Strana 7


Rubrika:

Svět Módy aneb svět kabelek …

Nejde si nepovšimnout, že nepostradatelnou věcí každé slečny či ženy je kabelka, a proto se pro tento měsíc zaměříme na správný výběr. Všechny ženy mají „potřebu“ či nutkání u sebe nosit spoustu potřebných a třeba i důležitých věcí, a to je jeden z důvodů proč nosí kabelky. Dalším hlavním důvodem je samozřejmě estetická stránka. Při výběru kabelky musíme brát v úvahu příležitost, také styl a velikost. Je vhodné přihlížet i k velikosti vaší postavě, protože jste-li silnější, pak drobná kabelka upozorní ještě víc na vaši objemnost. To samozřejmě platí i naopak. Proto volte kabelky přiměřených velikostí a vhodných tvarů a barev. Je to právě kabelka, která by měla vyjadřovat, ale také doplňovat vaši image, osobnost a styl. Nejčastější volbou každé z nás, je tzv. „praktická“ kabelka. Tj. kabelka, do které se vleze téměř vše. Výhodou je jejich velikost. Hned potom je to velmi módní vzhled, který se přizpůsobuje nejnovější světové módě. Nejlepší varianta je zvolit si kabelku v černé či bílé barvě, ale nebojte se vyzkoušet něco nového a také barevně bláznivého. Další nejčastější variantou je tzv. „kabelka do ruky“. Kabelka, která se nosí pouze v ruce a ta se stává v poslední době čím dál více oblíbená. Moc pěkně vypadá malá jemná kabelka, která je vždy znakem „ženskosti“. Pokud vám můžu poradit, pořiďte si pro letošní rok kabelku s krátkým „držadlem“ a noste ji elegantně v ruce. Na závěr ještě pár malých ale přesto užitečných rad. Kabelka by měla mít stejnou barvu jako vaše boty. Nekombinujte styly. Kabelka upoutává pozornost, když si toho mnozí z vás třeba ani nevšimli, proto volte kabelku, která za žádnou cenu nemůže pokazit váš vzhled. Nenechte si ujít další vydání, kde se ve světě módy zaměříme především na barevné punčocháče a módní doplňky. Vendul(k)a

Strana 8


Rubrika:

Osobnost měsíce: Amy Adams Amy Lou Adams se narodila v požehnaný den 20. srpna 1975 na americké vojenské základně ve městě Aviano, v Itálii jako čtvrté ze sedmi dětí (a to jsem si myslela, že nás je hodně). Vyrostla v rodině Mormonů v Coloradu a jako každý obyčejný teenager, i Amy studovala na střední – Střední škola Douglas County. Ze spousty úžasných filmových rolí bych snad zmínila jedny z těch nejúspěšnějších: Giselle (Kouzelná romance) Amelia Earhart (Noc v muzeu 2) Anna (Přechodný rok) Julie Powell (Julie & Julia) Je to jedna z nejextravagantnějších hereček, které znám. Ke svým fanouškům se chová naprosto ukázkově, což také ukázala jednou na letišti, kde si ji zrakem měřila malá snad tříletá holčička, která nejspíš pochopila, že to, co vidí v televizi není skutečné. Amy přišla až k ní a šeptem prohodila hlasem Giselle: „Jsem v přestrojení, aby mě královna Narissa nenašla.“ A mrkla na ni. Holčičce se rozzářila očka a krátce přikývla, načež odběhla za svou maminkou a zaujatě jí všechno povyprávěla.

Během let na střední škole se věnovala zpěvu ve školním sboru a v místním studiu zkoušela štěstí jako baletka. Přestože rodiče chtěli, aby se tanci věnovala dále a poté získala stipendium na prestižní umělecké univerzitě, Amy zjišťovala, že nemá dostatečné nadání k tomu být profesionální tanečnice, proto se rozhodla pro divadelní scénu, která jí vyhovovala více, což ostatně vidíme. Jen tak dál, Amy! :) Palma :)

Strana 9


Jaro na téma: „Jak přežít deprese“ Jaro je za dveřmi, čas lásky se blíží a na spoustu z nás přicházejí jarní deprese. Nepatřím zrovna mezi ty nejvyrovnanější osoby, ale pokusím se tady uvést několik rad pro lepší zvládání depresivních nálad, abychom si mohli život pořádně užívat :-). Vím, že si teď spoustu z vás řekne, že tohle není pravda. Jaro je přece čas lásky, venku je konečně krásně, svítí sluníčko, všechno kvete a probouzí se ze zimního spánku. Ale ne vždy je tohle pravda. Proto tu mám pro Vás pár rad :-) Nejdůležitější je úplně se uvolnit a najít si čas jen sám pro sebe a své oblíbené činnosti: sport, hudba, přátelé...

•

Navození uvolněné atmosféry, každý si pod tímto představí něco jiného: poslech hudby, několik hodin odpočinkového spánku nebo jen sledování zábavných filmů nebo seriálů. Když se rozhodnete pro jednu z těchto variant, musíte mít na paměti, že je důležitá i volba filmu nebo stylu hudby... asi by nám moc nepomohlo, kdybychom si pouštěli hudbu s depresivními slovy nebo smutné a vážné filmy. V našem případě je nutné mít po ruce něco vtipného na odlehčení situace.

Když si dostatečně odpočineme, je důležité se očistit od všech starostí a problémů, které naši špatnou náladu zaviňují. Většina lidí toto řeší teplou vanou se spoustou bublinek a vonných olejů, procházkou nebo sportem. Já osobně dávám přednost totálnímu vyčerpání ve fitku, pak je mi fajn :-) (neříkala jsi, Míšo, že do fitka chodíš jednou týdně? A pak, že já mám věčně depresivní stavy...) •

•

Když už jsme dostatečně uvolnění a máme čistou mysl, je důležité neupadnout znovu do skličujících stavů. Většině lidí se podaří zbavit se dlouhotrvající špatné nálady jen na chvíli, my se ale snažíme o opak.

•

Nejlepší by v tomto případě mohlo být zlehčení nálady, kterou právě prožíváte. To se vám může podařit, ale je to velice složité. Jednou z variant je si uvědomit, proč se trápíte a máte špatné nálady, uvědomit si, že toto není nejlepší situací. Je zbytečné trápit se pro něco nereálného, chce to jen dostatečně silnou vůli a podporu kamarádů ;-). Pokud se dostanete přes tento bod, máte vyhráno a já vám mohu jen gratulovat :-).

Teď vám už můžu jen popřát poklidné prožití jara ve správném psychickém rozpoložení. Míša

Strana 10


Psychotest Ahojky, je to docela sranda. Upozorňuji, že je opravdu nutné přesně dodržet postup, jinak to ztrácí smysl. Tak nad tím moc nepřemýšlej a napiš, co tě hned napadne. Čti pomalu a skutečně to udělej. Nepodváděj, nebo to nevyjde. Hra ti zabere 3 minuty, budeš nadšen! Nejprve si vezmi papír a tužku. Až budeš hledat jména, vezmi lidi, které znáš a jednej podle svého instinktu! Postupuj vždy jen po jednom řádku, jinak tu hru zničíš!! O.K. Tak tedy... 1. Nejprve napiš pod sebe řadu čísel od 1 do 11 2. Potom k číslu 1 a 2 napiš oblíbené číslo 3. Vedle 3 a 7 napiš jména dvou osob druhého pohlaví 4. Nedívej se na konec, jinak to vyjde špatně!! 5. Napiš nějaké jméno (přátelé nebo rodina) vedle čísel 4, 5 a 6 6. Napiš čtyři názvy písní k číslům 8, 9, 10 a11 7. A nakonec si něco přej! (To nikam nepiš - to musíš udržet.. nejlépe v hlavě...)

Zde je řešení hry: A: Musíš o téhle hře vyprávět tolika lidem, kolik máš napsáno na místě č. 2! B: Osoba na místě 3 je ta, kterou miluješ C: Osobu na sedmém místě máš rád, ale nikdy s ní nebudeš moci být... D: Osobu na místě 4 máš nejraději E: Osoba na místě 5 tě velmi dobře zná F: Číslo 6 přináší štěstí G: Písnička na místě 8 má souvislost s osobou na místě 3 H: Titul na 9. místě je píseň pro osobu č. 7 I: Píseň na místě 10 je ta, která nejvíce vypovídá o tvém charakteru J: A na 11. místě je píseň, která vyjadřuje tvůj životní pocit

Strana 11


Záhada lidského mozku Dokážeš přečíst následující větu???? V SUOIVSOLTSI S VZÝUKEMM NA CMABRIDGE UINERVTISY VLŠYO NJAVEO, ŽE NZEÁELŽÍ NA POŘDAÍ PSÍEMN VE SOLVĚ. JEDNINÁ DLEŮITŽÁ VĚC JE, ABY BLYA PNVRÍ A PSOELNDÍ PÍMESNA NA SRPVÁÉNM MSTÍĚ. ZYBETK MŽŮE BÝT TOTÁNLÍ SĚMS A TY TO PŘOÁD BEZ PORLBMÉŮ PEŘČETŠ. JE TO PORTO, ŽE LDIKSÝ MEZOK NETČE KDAŽÉ PENSÍMO, ALE SVOLO JKAO CLEEK. Rychlokurz jazyků- aneb angličtina s němčinou nám nestačí:

Madarština:

Japonština:

Vietnamština:

* penzista - uštvánléty * funkcionář - kuleváloš * hřbitov - tuhoškempink, * včela - seremed * vosa - neseremed * čmelák - neseremedturbo * uklízečka - hádrošmátra * kamzík - terénkoza

* prodavačka - šidilidi * atomová puma - samajama domyfuc * potápěč - cumizgumi * manželka - akaši takaši mojaši * ředitel - nemako * náměstek - jakomako * sekretářka - omako * vrátný, hlídač - cumako * mistr - mako * dělník - makojakopako

* mám tě rád - jemnemneho mni * mám tě ráda - jemnemne jimni

Polština:

Italština: * miluj mě - oprima primo tuto, vydrima festo * potrat - adio embryo Španelština:

* rychlík - šalena mašina * prezervativ - galoša na kamoša * homosexuál - labužnik perdelovy * kamzík - koza turystycna * ježek - kaktus pochodowy

Slovenština: * veverka - drevokocúr * Limonádový Joe – Malinový Dežo

* policajt - Don debilo * tajný - Don debilo inkognito * pomocník - Don debilo inkognito amatero

Baruška

Strana 12


Jaro Mám rád jaro. Všechno je nové, svěží a krásné. Samozřejmě ne hned. Chviličku to trvá. Než se sluníčko dostane do té správné kondice, musí pořádně trénovat. I když je ještě zubaté, některé kytičky už zvědavě vystrkují první listy, jako ponorky vystrkují své malé periskopy, aby se podívaly, co se děje nahoře. Když už ukáží i své hlavičky, nastalo opravdu jaro. Tihle malí poslíčkové nám oznamují, že nejhorší je za námi, a že ta zlá zimní královna odchází jinam. Pomalu se začínají zelenat zahrádky a trávník vypadá jako ten nejjemnější perský koberec protkávaný barevnými nitkami. Objevují se narcisky, tulipánky, krokusky a hyacint. Všechny květiny tančí své veselé tanečky. A všechno to voní a kvete. I šedivé město se rozzáří lampičkami zlatého deště. Stromy zpívají svou jarní píseň, když včelky sbírají svou první snídani z chlupáčků-kočiček. A to je čas jarních svátků. Velikonoce jsou tady. Pro mne svátky hojnosti a zábavy, pro holky spíše utrpení. Jaro, ta malá veselá holčička, poskakuje kolem a z nás rázem opadají zimní chmury a šedé nálady. Anonym č. 2

Denní proměny Ráno se probudí,a jako malý rozpustilý chlapec plný energie běží do koupelny učesat si své vrabčí hnízdo. S hlavou plnou hloupostí a veselých myšlenek běží do školy. S každou novou minutou hltá nové a nové informace a roste jako tráva po dešti. K obědu přichází už jako ten nejchytřejší dospělý. Moudrosti se z něj jen sypou. Nezbedné ráno dospělo v moudré poledne. S polednem přichází další starosti. Příprava na příští den,úkoly,zábava jde stranou. Zodpovědně se připravují na nové povinnosti. Čelo a tváře se při přemýšlení krabatí jako starý novinový papír. Poledne pomalu stárne. Mění se ve vážný večer. Jako starý a unavený člověk (pán)se loudá ke stolu,kde pomalu povečeří a s bolavým tělem se líně vleče do postele. Jen proto,aby se ráno mohlo probudit,zase jako malý chlapec. Anonym č. 3 (nebo, že by pořád 2? Kdo se v tom má vyznat, když jsou všichni anonymní? Ty manýry...)

Tak tady vidíte další dva příklady pilných AHOLských studentů (to byl oxymoron, viďte, paní profesorko?), kteří nelenili, a přestože nebyli tak ochotni sdělit svá jména jako ostatní v naší redakci, poslali nám své výtvory, kterých si ohromně ceníme. Tímto bych chtěla poděkovat za snahu všem těm, kteří tento měsíc usilovně pracovali na našem Svatém Grálu, který právě drží mnozí z vás v rukou a přemítají, zda „Přečíst či nepřečíst, to je oč tu běží.“ Milí přátelé, jen čtěte. Ubíjejte prostřednictvím našeho prostého plátku tu nekončící nudu, jež vládne školními chodbami. O přestávkách, samozřejmě. Palma :)

Strana 13


Horoskopy RYBY (21. únor až 20. březen)

V těchto dnech žijete velmi intenzivně a radujete se z maličkostí. Vaše fantazie nemá hranic a kocháte se bujnými představami. Po světě kráčíte s lehkostí, jako byste měli křídla. Užívejte si tohle příznivé období a vykročte za svými sny. Máte posilněnou vůli i podporu okolí, takže byste neměli narážet na žádné překážky.

BERAN (21. březen až 20. duben)

Některým lidem ve svém okolí přestáváte rozumět. Je možné, že se teď více stáhli do sebe a méně se vám svěřují se svými myšlenkami. Navíc se vám zdá, že se dívají na svět trochu jinýma očima a vnímají věci jiným způsobem. Najdete k nim zase cestu, jen to chce trochu trpělivosti. V práci by se vám mělo vést docela dobře.

RAK (22. červen až 22. červenec)

Období se tváří po všech stránkách příznivě, takže toho využijte a dejte si do pořádku hlavně vztahy. V partnerském soužití by měla vládnout harmonie, najdete si čas jeden na druhého a můžete spolu strávit pěkné večery. Práce vás zřejmě naplňuje a těšíte se dobrým příležitostem, jenom to přemýšlení nechte tentokrát na jiných.

BÝK (21. duben až 21. květen)

Protiklady se přitahují, a tak intuitivně vyhledáváte společnost osob, které se vznášejí v duchovních sférách a nepřemýšlejí pořád nad účty a nad zítřejším jídelníčkem. Potřebujete se trochu uvolnit a přijít na jiné myšlenky. Věci, které jste doposud považovali za veledůležité, najednou ztrácejí význam. Všímáte si i jiných hodnot.

BLÍŽENCI (22. květen až 21. červen) Planety v Rybách vám moc nesvědčí, nutí vás k aktivitám, v nichž necítíte pevnou půdu pod nohama. Protějšek od vás vyžaduje romantické překvapení, šéf více představivosti a uměleckého pojetí práce a přátelé očekávají, že trpělivě vyslechnete jejich sáhodlouhé monology. Nejhorší je, že v těchto dnech není kam utéct.

LEV (23. červenec až 22. srpen)

Odhlédněte od vlastních starostí a zamyslete se nad lidmi v blízkém okolí. Neřeší teď palčivější problémy? Nepotřebují vaši pomoc a pochopení? Při vyslechnutí některých životních příběhů vám najednou vlastní záležitosti budou připadat malicherné. Buďte vděční za to, co máte, a nestěžujte si tolik. Mohlo by být mnohem hůře.

Strana 14


VÁHY (23. září až 23. říjen)

Milostné vztahy drhnou, flirtování není tento týden vaší parketou. Raději se věnujte intelektuálním činnostem, ve kterých cítíte pevnou půdu pod nohama. Zejména práce vám dodává sebejistotu, ale při setkání s milovanou osobou ji ztrácíte. Nespoléhejte se ani na umění řeči, s tím uspějete také jenom v práci.

PANNA (23. srpen až 22. září) Zakládáte si na své pečlivosti a všechno má ve vašem pracovním postupu přesně vymezené místo. V práci to snad ani tak nevadí, ale pokud stejný princip prosazujete i v soukromém životě, nejspíš dost narazíte. Zejména láska je oblast nevypočitatelná a nikdy nevíte, čím vás překvapí. Nedá se úhledně srolovat a zavřít do šuplíčku.

ŠTÍR (24. říjen až 22. listopad) Chcete dělat věci pořádně a být dobří ve svém oboru. Už víte, jak na to, a daří se vám čím dál více. Navíc nejste typ, co by usínal na vavřínech, a je vám jasné, že na úspěchu musíte tvrdě pracovat průběžně celý život. I když je oblast práce uspokojivá, stejně budete mít nakonec největší radost z mezilidských vztahů. Někdo vás potěší.

STŘELEC (23. listopad až 21. prosinec) Chcete všechno najednou, a nakonec nemáte nic. Potřebujete se zaměřit na jednu činnost a věnovat se jí celým tělem i duší, abyste v ní dosáhli úspěchu. Máte hodně nápadů a v každém je určitý potenciál – jde jenom o to, nesnažit se rozvinout všechny naráz. Na domácí scéně můžete se může odehrát něco nečekaného, buďte ve střehu.

KOZOROH (22. prosinec až 20. leden) Je tady šance na pracovní vzestup a nechybí vám ani nadšení a optimismus. Pravděpodobně tedy uchopíte příležitost za pačesy a půjdete směle vpřed. Na domácí půdě by měl být klid, rodina je vaším opěrným bodem, kde cítíte jistotu a útěchu. Možná teď hodně vzpomínáte na staré časy a dětství a leccos se vám osvětluje.

VODNÁŘ (21. leden až 20. únor) Máte potřebu vyjadřovat nahlas všechno, co se vám honí hlavou, ale okolí vaše duševní pochody moc nechápe. Nesnažte se o detailní analýzy, v tomto týdnu se spíš obecně hledí na celek a hlavní podstatu věci. Nechte si pro sebe i supermoderní inovativní řešení, nejspíš jim rozumíte jenom vy sami. Těžko se budou prosazovat.

Strana 15


AKCE KVĚTEN 2010 FABRIC

21. 5. KONTAKT

14.05.10. NAROZENINY KLUBU FABRIC ( 10th Fabric´s Anniversary ) DN´B NATIONS

marley dnb stage:: buba (distorted.city.crew, pl), otx (distorted.city.crew, pl), spam (dvoika.troika), hanyxz (h5n1), umba (h5n1), cyrus (basstrkike) 140 bpm stage:: itchy&scratchy (breakbeat.cz), dry-rot (dvoika.troika), prdk (bsmk/break.dvsn), owec (audiobush), cooldy (ructuc)

15.05. 10.NAROZENINY KLUBU FABRIC ( 10th Fabric ´s Anniversary ) HOUSE, TRANCE & TECHNO NATION

začátek: vstup:

20:00 60,-

MARLEY 22. 5. KONCERT KAPEL

1.5.QUEENS STYLE ZONE 4

čtvrté pokračování strteet dance battlu - hip hop 1vs1, vystoupí: crosscheck (hardcore, praha), have the munchies (gurman core, ov), delite (emo core, house dance 1vs1, waacking 2vs2, c-walk 1vs1, pop & ov), seppuka (trash core, český těšín) lock jam, beatup show case, speaker kmín (rádio helax), dj lowa (3x ida czech champion, ov) začátek: 20:00 začátek: 17:00 vstup: 60,vstup: 70,7. 5. KONCERT KAPEL

28. 5. INDY & WITCH (RAP/HIPHOP, PRAHA), DJ LOWA (3X IDA CZECH CHAMPION/OV) začátek:

vystoupí: rumguvno (punk-rock, ov), cookies (poppunk, přerov), the challenge (pop-punk, kopřivnice) začátek:

20:00

20:00

30. 4. 2010 PÁLENÍ ČARODĚJNIC NA LANDEKU

8. 5. VEGET THERAPY Filipojakubská noc na Landeku - pálení čarodějnic v areálu Hornického muzea. grilovačka na zahrádce v rytmu elektra&breaků, knom (lxrova), cipher (lxrova), skart (breakbeat.cz), pitrboy 01. 5. 2010 - 02. 5. 2010 (dfcrew) začátek: 17:00 PÁLENÍ ČARODĚJNIC - HRAD HUKVALDY vstup: zdarma

14. 5. MÁJOVÁ PÁRTY V RYTMU DNB & HIPHOPU

2x stage, tombola o ceny začátek: vstup: 60,

19:00

• • • • •

slet čarodějnic a babic z celého okolí soutěže a hry pro malé i velké čarodějnice rytířská představení ohňové vystoupení

1. 5. 2010 - 8:00 - 20:00 ČARODĚJKY

-

MALENOVICE, U Veličků

Strana 16


Dočasná rubrika:

Deníky 'Po stopách památek UNESCO' Deník skupiny #1 22.3. 2010 - 19:18 Milý deníčku, dneska jsme přijeli do Jeny a sotva jsme „překročili“ hranice, svou přítomností nás poctili páni policisté. A ne jen jedni... za všechno ale samozřejmě mohla Karla, která seděla na prvním sedadle, svádějíc místní německé obyvatele, tvrdí ale, že prý stáli za to. Diskutabilní, u ní nikdy nevíte. Ve městě jsme byli vysláni na křižáckou výpravu za prospekty, které jsme s Karlou tak svědomitě nasbíraly. S nově nabytými informacemi se naše skupina vydala po městě, hledajíc jakékoli známky památek – bezvýsledně. Po dlouhém a vyčerpávajícím dni nám bylo slíbeno družení s ostatními skupinami a další příděl jídla. Zásoby se totiž bezútěšně začaly tenčit již v autobuse. Vyrazili jsme se tedy ubytovat. Jakmile jsme dorazili, čekalo nás nemilé překvapení v podobě rezervovaného ubytování. Ubytovna, kde jsme strávili noc je naprosto přepychová – pokoje jsou prostorné a jsem si téměř jistá, že všichni švábi už se rozutekli. Před slíbeným družením a krmením jsme se jali obhlédnout námi obydlené patro a někomu se podařilo spustit mozekvymývající alarm. Přísahám, já jsem to nebyla i přes obvinění Karliny nevymáchané pusy – nic jí nevěřte, jsem v tom nevinně. Po lehce tvrdé, avšak stále vynikající a poživatelné večeři jsme se odebrali na pokoje, někteří odvážnější se vydali i do tmavých koutů místních koupelen. Tvory, kteří ji před námi obývali jsem sice nepoznala, ale byli přátelští a kousek svého místa i nám postoupili. Po příjemně ledové sprše, kdy jsem nepostřehla mechanismus tamní sprchy, jsme se odebrali zpět na své pokoje, kde jsme samozřejmě poslechli příkaz našich milovaných učitelek – jít spát v 10 hod. To je od naší skupiny dnes vše, milý deníčku. Jedna z nás ti napíše zase zítra.

23.3. 2010 - 20:37 Náš hodnotný deníček byl jistou dobu zanedbáván, protože jsme se věnovaly důležitějším a bohulibějším činnostem, jako je družení, sdružování (Gruppen machen) a procvičování jazyka, u čehož jsme zjistily podstatný rozdíl v jazykové kvalitě (i kvantitě) cizojazyčných skupin. Po vydatné snídani, kterou jsme v mžiku přemístily ze švédských stolů do našich žaludků a zdárném uloupení „výživných balíčků“, jsme se našim Batmobilem, pronásledováni Němci i Poláky, v těsném závěsu přemístili do města klasického německého básnictví, Výmaru, kde jsme – po menších cholerických afektech paní profesorky vystresované z dochvilnosti a přesnosti našich milovaných západních sousedů – zdárně vykročili po V.I.P skupinkách do muzea vážené dámy Anny Amálie, která se po smrti svého manžela projevila jako inteligentní, esteticky vzdělaná vdova, Strana 17


která se podílela na úspěšném vzkvétání města. Výklad jsme vyslechli v němčině, takže jsme mu všichni porozuměli s inteligentním výrazem, ale životně důležitou informaci, že tento institut denně navštíví maximálně 250 lidí, jsme si odnesli. Další naše kroky vedly k pomníku dvou nerozlučných přátel, nižšího a ošklivějšího Goetheho, který zde tvořil svá vrcholová díla, a vyššího a hezčího Schillera, jenž byl rovněž velikým přínosem tomuto městu. Po shlédnutí tohoto monumentu se paní profesorky rozhodly, že nás vyvenčí a mučily nás nelidsky dlouhou procházkou v hektarovém parku, rozléhajícím se podél řeky Ilm, na jehož konci se tyčil Goethův vlastnoručně postavený zahradní domeček, který dokazoval, jak moc jsou básnící romantičtí. Po prohlídce jsme se mohli uvelebit na dřevěných lavičkách a pozorovat odlesky zapadajícího slunce v okolní krajině. Trochu méně romantický a něžný pohled se nám naskytl, když jsme znaveni dlouhým pobytem v přírodě a nadměrným okysličením mozku, Batmobilem dorazili do univerzitního města Dessau. Zde je totiž vystavěn Bauhaus (Nenechte se zmást jako my, když jsme mysleli, že jedeme do nákupního centra vybírat podlahy na Ahol:-D) Bauhaus je totiž, vážení, monumentální novátorská stavba 20. století, která původně sloužila jako univerzita techniky, umění a architektury. Dnes už na ní vysokoškolský titul nezískáte, ale můžete se v ní – stejně jako my – obdivovat technickým novinkám a vymoženostem bývalých studentů. Vlastně by se dalo říci, že jim vděčíte za jednoduché a praktické kusy nábytku z kovu a plastu, které máte možná doma i vy. (viz Ikea apod.:-P) Úterní den byl pravdu dlouhý a my jsme ho zakončili doslovně vypadnutím z autobusu před útulnou, méně odpudivou, méně zapadlou, méně zahmyzenou a více sociálně zařízenou ubytovnou v klášteře. Ano, slyšíte dobře, jsme tak slušné, že nás chtějí i v klášteře!

24. 3. 2010 – 21:53 Wittenberg, Quedlinburg Po náročné noci, kterou si určitě všichni obyvatelé pokoje 104 užili, jsme se vydali za poznáváním památek města Wittenberg. Díky neinformovanosti našich německých partnerů jsme zjistili, že všechny památky se otevírají od 10:00, jenže to už bylo pozdě... Všichni jsme byli už v devět hodin připraveni na prohlídku města. Hodinu našeho drahocenného času, který jsme mohli strávit spánkem, jsme vyplnili psaním pohledů v nedalekém informačním centru. Od desíti hodin nás čekala prohlídka Lutherova domu, která byla více než zajímavá a poučná. Dozvěděli jsme se zde zajímavosti, jak z Lutherova osobního života, tak i o jeho kariéře profesora. Nesměl chybět ani nákup suvenýrů a celá česká výprava uznala, že nejhezčím dárkem pro naše nejbližší bude Lutherovo pivo s 16% obsahem alkoholu. Je pravda, že se paní na kase se celkem divila, když ji Palma řekla, že chce 12 piv (samozřejmě to byly jen suvenýry a Palmě už 18 bylo, jenže to nic nemění na faktu, že jsem si připadala jako ta největší alpa pod německým sluncem...). Poté následovala procházka ulicemi Wittenbergu, kterou někteří využili na nákupy. Ve dvanáct hodin jsme se oddělili od německé i polské skupiny. Toto velice potěšilo nejen studenty a vyučující naší skupiny, ale i polskou skupinu, která o nás měla poněkud mylné mínění. Další na programu byl odjezd do městečka Quedlinburg, kde jsme mohli obdivovat krásu tehdejší architektury. Hrázděné domky, malebné uličky a romantický vzhled městečka učaroval úplně všechny. Někteří studenti dokonce prohlašovali, že tady zůstanou a budou bydlet (Palma si tam našla práci, ale paní učitelky zamítly prodloužit pobyt, takže jsme museli odjet). Měli jsme ještě v plánu navštívit hrad v Quedlinburgu, ale všechny památky se zavíraly už ve čtyři hodiny. Tak jsme jeho krásu mohli obdivovat pouze z venku. Návštěvu městečka jsme završili skvělou večeří v hradní restauraci. Všichni měli možnost vyzkoušet tamní specialitu: plněné Strana 18


brambory bylinkovou náplní nebo šunkou s vajíčky a salátem jako oblohou. Spokojení s plnými bříšky (myslím, že si nikdo nebude moct stěžovat na vyhladovění xD) jsme nasedli do autobusu a odjeli do městečka Goslar, kde jsme také strávili noc. V krásném a útulném penzionu se každému moc líbilo a nebýt nabitého plánu, tak bychom tam všichni zůstali. 25. 3. 2010 – 20:29 Vyjeli jsme z Goslaru a absolvovali jsme „hon za čokoládovým zajícem“. Po lehkém inzulinovém šoku jsme vyjeli vstříc Wartburgu. Po velice zdlouhavé a namáhavé cestě nahoru k hradu jsme aktivně vyvinuli iniciativu k hledání odpočívadel v blízkém okolí. Původně jsme se těšili, že se nahoru svezeme na oslech, ale jediní osli, kteří s námi šli byli ostatní turisté, kteří nás odmítli odnést. Nemám nejmenší tušení proč, dobře bychom jim zaplatili. Jakmile jsme vstoupili hradní branou dovnitř, výhled nám zkazil obchod se suvenýry. Bylo nám řečeno, že dostaneme českého průvodce, kterého jsme tak maximálně minuli na schodech. Zato jsme však nafasovali milého německého a nejspíš na něčem ujíždějícího průvodce, který se nepřestal usmívat, ani když jsme se ptali na otázky, jež by normálním lidem asi přišly značně hloupé a bez ustání v rukou držel kazeťák s nahrávkou českého výkladu. Nakonec jsme tedy ukončili naši prohlídku a odcházeli jsme vstříc městu a tolik touženému rozchodu. Verča byla tolik zklamaná, když zjistila, že ten hrad, který si chtěla vzít domů, by ji přišel asi trochu dráž než předpokládala. Možná dokonce i víc, než celostudijní školné. No prostě pešek. Útěchou nám ale byly krátké zastávky na uspokojení základních primitivních potřeb jako například neustálé hledání toalet po celém Německu... nevěřili byste, jak tam všechny benzínové pumpy vypadají stejně. Měla jsem pocit, že jezdíme pořád dokola. Odvezli jsme si skoro až nebezpečné množství alkoholu z nedalekého nám tolik známého obchodu Lidl, kde nám naše drahé učitelky, Anna Amálie a Alžběta Durynská, nakoupily pravidelný přísun krmiva. Každopádně, do plavek budeme hubnout ještě dlouho a po českém a polském okruhu ještě dýl. To by možná vysvětlovalo, proč nám přetížením praskla guma... a to místo... pohodlná benzínová pumpa plná kamionů YOPLAIT s lehce nadrženými českými řidiči. No prostě školní akce, na kterou jen tak nezapomeneme...

(První z vás, kdo najde holubici, ať si přijde pro sladkou odměnu do PL3 xD) Strana 19


ROZHOVOR Tentokrát jsme vyzpovídali studentku prvního ročníku, Marií Jeřábkovou, která byla zvolena předsedkyní studentského parlamentu.

• RM: Co říkáš na to, že jsi byla zvolena předsedkyní studentského parlamentu?

Byla jsem velmi překvapená, že vybrali zrovna mě, „holku z prváku ". Samozřejmě mě to velmi těší a doufám, že budu co k čemu :-). Doufám, že Vás nezklamu. • RM: Jaké zkušenosti s tímto máš a odkud? Nějaké zkušenosti mám ještě ze základní školy, kde jsem také působila ve studentském parlamentu. • RM: Jaké jsou tvé plány a návrhy do budoucna?

Zatím jsem měla plán uskutečnit nějakou charitativní akci na škole a tento návrh mi prošel :-) Jsem ráda a doufám, že tahle akce bude mít pěkný konec. • RM: Jak přistupuje vedení školy k návrhům?

Byla jsem zatím jen na dvou radách a přístup vedení školy k návrhům je velmi dobrý. Když se jim náhodou nějaký návrh nezamlouvá, mají k tomu dobré vysvětlení. • RM: Co bys změnila na dosavadním studentském parlamentu?

Na dosavadním studentském parlamentu bych chtěla změnit akorát větší účast zástupců tříd :-).

Děkujeme za rozhovor a doufáme, že charitativní akce se zúčastní co nejvíce lidí a dopadne víc než dobře:-) Přeji plno užitečných a prospěšných návrhů:-).

Baruška

Strana 20

Rubrika:

Příběhy ze života "Pohádky na dobrou noc" Pohádka o neposlušných kůzlátkách Minule to byla sušenková chaloupka, dnes to bude pohádka o malých neposlušných kůzlatech. Určitě ji všichni dobře znáte z dob, kdy vám ji před spaním vyprávěli rodiče, prarodiče nebo starší sourozenci. Marně jsem se snažila vzpomenout si, jak to vlastně bylo, pak mi ale došlo, že o to vůbec nejde. Tedy až potom, co mi bráška převyprávěl svoji verzi. To jsme tak jednou seděli v obýváku já, mamka a Kryštof (Johanka byla u babičky a Mirek taky). „Co budeme dělat?“ zeptala jsem se znuděně, očekávajíc nějaký vzrušující návrh na akci plnou zábavy a adrenalinu. „Budeme se koukat na televizi?“ A tady je. „Páni, to je ale hodin. Už je 9 večer, Kryštofe, běž spát.“ „Už je venku tma jako Coca-Cola?“ zeptal se mamky Kryštof. Jen pro informaci, to je jejich přirovnání ke slovu tma. Pokud je venku 'tma jako Coca-Cola', je čas jít na kutě. „Jo. Šup, ať už jsi v posteli,“ kývla mamka. „A kdo mi přečte pohádku?“ ozval se Kryštof odvedle. A zase to bylo na mně. Krutý osud mě to stihl. „Ach jo,“ vzdychla jsem si, když jsem viděla, jak se mamka tváří. „Běžím.“ „Nechceš mi povyprávět pohádku ty, Kryštofe? Umíš to líp,“ zeptala jsem se a zívla. A pak, kdo tady koho uspává, co? „Dobře. Takže... byla jednou jedna ovečka a ta měla 7 kůzlátek,“ začal Kryštof. No tak počkat, pamatuju si to trochu jinak. „A ti se jmenovali: Ondra, Simča, Kryštof, Johanka, Patrik, Lukáš, Eda, Vanessa a Vojta.“ (člověk by si myslel, že v jeho věku už bude jednoduché napočítat do 7). To už je všechno. Jednou řekla maminka ovečka: „Kůzlátka, nikomu neotvírejte, jinak k vám půjde vlk! Mě nesežere, ale vás jo.“ „No tak dobře, nikomu neotevřeme, ano ano...“ řekla kůzlátka. A tak maminka odešla. Hned potom, co odešla, přišel vlk a řekl: „Ťuk, ťuk. Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“ (Musela jsem to napsat přesně podle předlohy, jinak by to nebylo tak vtipné). „Ne, ty nejsi naše maminka. Naše maminka má lehounký hlásek,“ řekla kůzlata. Vlk se rozčílil a šel za kovářem. „Kováři, kováři, ukovej mi tenký hlásek nebo tě sežeru!“ A kovář to udělal. A pak šel zpátky za kůzlaty do chaloupky a řekl vysokým hláskem: „Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“ „Tak nám ukaž tlapku!“ řekla kůzlátka. Vlk jim ukázal černou, velkou a špinavou tlapku skrz pootevřené dveře. Kůzlátka rychle zavřela dveře a řekla: „Ne, ty nejsi naše maminka, ty jsi vlk. Naše maminka má čistou bílou nohu... tlapku.“ Tak šel za mlynářem. „Mlynáři, mlynáři, ukovej mi mouku, nebo tě sežeru!“ (Už ze začátku mi bylo jasné, že to bude

zajímavá pohádka). Pak šel zase zpátky do chaloupky, zaklepal a řekl: „Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“ „Tak nám zase ukaž tlapku!“ řekla kůzlátka. Vlk tedy ukázal bílou tlapku. „To je naše maminka!“ řeklo první kůzlátko. „Ne, není to naše maminka!“ řeklo druhé kůzlátko. „JE to naše maminka!!“ řeklo druhé kůzlátko. A druhé říkalo: „Ne, NENÍ to naše maminka! (Buď umí napočítat jen do dvou nebo nám jedno kůzle trpí schizofrenií) Kůzlátka se strkala a hádala, ale pak stejně otevřela. Když pootevřela dveře, do chaloupky skočil vlk a všechny je sežral. A jen jeden Kryštůfek a Patrik a Honza tam zůstali. Když byl vlk najedený, šel si lehnout na louku. Za nějakou dobu se vracela maminka ovečka domů za svými dětmi. Zastavila se u dveří a zaklepala. Kůzlátka, děťátka, otvírejte vrátka. Maminka se vrátila a donesla vám všechny kozičky mlíčka.“ Ale pak slyšela, že tam žádné kůzlátka nejsou, tak si otevřela sama a uviděla, že kůzlátka byla pryč! A ovečka plakala a plakala. A najednou se Kryštůfek a Honza a Lukáš a Patrik šli mamce ukázat. (Možná jsem jediná, kdo si všiml, ale tady ty počty podivně rostou) Ta byla šťastná a řekla: „Hurá, mám nějaké kozičky malé. Kde jsou kozičky?“ (Vím, že to zní poněkud zvláštně ale se stížnostmi se obracejte jinam, tentokrát jsem pouze zapisovatel) „Sežral je vlk!“ řeklo jedno kůzlátko. „Ježiši... Co si teďka počnu bez koziček?“ posteskla si maminka ovečka. „Tak vezmi nůžky a šíjek a ušij to,“ řeklo druhé kůzlátko. (Pravděpodobně šitíčko na zašití břicha) A tak maminka vzala nůžky a šíjek a šla s kůzlaty na louku za vlkem. Vlk pořád spal, tak mu ovečka ustřihla břicho a kůzlátka vyskákala ven. A maminka ovečka řekla: „Hurá, už mám svoje kůzlátka!“, nastrkala tam místo nich kameny a vyšila mu to a pak šli domů. Kůzlátka doma mamince slíbila, že už nikomu neotevřou, ale vlk se už vzbudil a oni se na něho dívali. A vlk řekl: „O, to jsem ale klustý, já se jdu napít.“ A spadl do studny a už to skončilo. Dobrou noc, všichni lidi. Dobrou noc, kůzlátka. Řekněme jen, že jsem byla stejně překvapená a pobavená jako mnozí z vás, když jsem ho to slyšela vyprávět. Koneckonců, je fakt, že uspal on mě a nebýt záznamníku na telefonu kam jsem to nahrála, půlku (tu lepší) bych zmeškala. Doufám, že jste se zasmáli tak jako já a zbytek rodinného kruhu u nás doma (a pár lidí v Německu, že?). Těšte se na další příhody Kryštofovy reality na spadnutí, v tomto případě spíš rubriky 'Příběhy ze života'. Palma :) Poznámka: Abyste věděli, v této pohádce nebylo pozměněno jediné slovo. Tak, jak mi to bylo nadiktováno, tak to vidíte tady. Pokud máte jakékoli stížnosti, obraťte se prosím na mě, vyřídím je v mžiku oka.

UPOZORNĚNÍ VŠEM! Chcete více znečištěné prostředí pro sebe a svou rodinu? Chcete, aby si Pražáci mohli s Ostravou dělat, co chtějí? Chcete mít krásný výhled z vašeho okna na fungl novou spalovnu odpadu, kterou nám tady chtějí postavit?

Pokud ne, pokud chcete něco změnit a pomoct tak nejen sobě ale i lidem ve vašem okolí a budoucím generacím, připojte svůj podpis s částí Ostravy, ve které bydlíte. Pomůžete tím všem Ostravským obyvatelům. Zachraňme touto peticí náš malý kousek „ráje“ a bojujme. I my můžeme něco změnit. Jestliže jste se rozhodli přispět svým hlasem k našemu prostředí, přihlaste se ve třídě PL3 u Karol Kijonkové, má to na starost. Díky všem!

2010) Strana 1

Recommend Documents