Studijní příloha časopisu Advent (5/2007)
Mýty o Ježíši Filmaři ukázali „Ježíšovu urnu“ (Lidové noviny, středa 28. února 2007) Režisér Cameron předložil důkazy o tom, že archeologové nalezli Kristův hrob, vědci jsou skeptičtí
New York Ježíš Kristus se oženil s Maří Magdalenou a měli spolu syna Judu. Říká to režisér James Cameron, který v pondělí představil svůj dokumentární snímek Ztracená Ježíšova hrobka. Film, jejž premiérově odvysílala televizní stanice Discovery Channel, vyvolal skeptické reakce u řady respektovaných odborníků a sklidil posměch od církevních činitelů. Filmaři přesto trvají na svém a předkládají důkazy pro svá tvrzení.
1
Cameron, tvůrce oscarového Titaniku, předvedl na tiskové konferenci dvě vápencové schrány na kosti. V nich údajně spočívaly ostatky Ježíše a Marie Magdaleny. Na jedné uměje v aramejštině vytesáno „Ježíš, syn Josefův“, na druhé řecky „Mariamene e Mara“, což prý odkazuje k Maří Magdaleně. Schrány byly nalezeny už v roce 1980, kdy probíhaly stavební práce v jeruzalémské čtvrti Talpiot. V odkryté pohřební jeskyni leželo i dalších osm uren. Některé z nich nesly nápisy „Marie“, „Matouš“, „Josef“ a „Juda, syn Ježíšův“. Režisér Cameron a jeho vědecký tým se domnívají, že dělníci tehdy narazili na skutečnou Kristovu hrobku, kde byla kromě jeho manželky a dítěte pohřbena také Ježíšova matka a bratr. Kombinace novozákonních jmen je prý průkazná a pravděpodobnost, že by urny s těmito nápisy nepatřily Ježíšově rodině, vyčíslili statistici na 1:600.
Dobyvatelé ztracené hrobky „Jsme teprve na počátku dlouhého pátrání. Pokud se postupem času objeví důkazy, které naši teorii zpochybní, budiž,“ prohlásil režisér. S nadsázkou dodal, že narazit na urnu s nápisem „Maří Magdalena“ vedle schrán se jmény Marie, Matouš, Josef a Ježíš bylo jako najít hrob s tabulkou „Ringo“ vedle náhrobků označených jinak běžnými jmény „John“, „Paul“ a „Georgie“ -všechno to do sebe zkrátka začalo zapadat. V urnách se nezachovaly žádné celé kosti, protože ortodoxní židé ostatky krátce po objevení jeskyně zakopali v souladu se svou tradicí. Vědci najatí Cameronovým štábem však ze schrán Ježíše a Magdaleny odebrali vzorky a podrobili je testu DNA. Ten prokázal, že muž a žena, jimž tělesné pozůstatky patřily, nade vší pochybnost nebyli pokrevní příbuzní. Autoři dokumentu z toho dovodili, že žena pohřbená v mužově rodinné hrobce musela být jeho manželkou. Proto věří, že Ježíš a Maří Magdalena uzavřeli sňatek. „Ježíšova syna Judu“ možná ve svém evangeliu zmínil i svatý Jan: podle něj spal při Poslední večeři v Ježíšově náručí chlapec. Mnoho odborníků však Camerona podezírá, že se snaží pouze lacině vzbudit senzaci a svézt se na módní vlně, kterou svými spekulacemi o Ježíšově životě vyvolal Dan Brown a jeho bestseller Šifra Mistra Leonarda. Archeolog Amos Kloner připomíná, že jména vyrytá na objevených urnách byla v okolí Jeruzaléma v 1. století našeho letopočtu velice rozšířená. „Ježíšovi rodiče žili v nuzných poměrech a pocházeli z Nazaretu, takže silně pochybuji, že by si pořídili rodinnou hrobku v Jeruzalémě,“ uvedl. afp, tpa http://lidovky.zpravy.cz/filmari-ukazali-jezisovu-urnu-dzd/ln_veda.asp?c=A070228_125031_ln_veda_vvr
2
Mýty o Ježíši Před nějakou dobou vyšel v Lidových novinách článek s názvem „Filmaři ukázali Ježíšovu urnu“ (28. 2. 2007). Článek byl otištěn v rubrice Zajímavosti – na www.lidovky.cz se však rubrika jmenuje Věda. Práce na filmovém dokumentu se směšuje s vědeckým bádáním, výsledkem je pak „zaručený“ fakt, že Ježíš byl ženatý a měl syna. Podobné závěry uvádí ve svém románu Tajemství Da Vinciho kódu i Dan Brown (film natočený na motivy románu se jmenuje Šifra mistra Leonarda). I z těchto důvodů jsme se rozhodli věnovat téma tohoto Adventu různým mýtům o Ježíši. Oslovili jsme proto několik kazatelů a požádali je o odpovědi na následující otázky.
Miloslav Žalud Kazatel ve sboru Praha-Smíchov, vyučoval Nový zákon na Teologickém semináři Církve adventistů sedmého dne.
Jak na tebe v poslední době působí „vyrojení“ mnoha různých více či méně konspiračních teorií, které mluví o manželství Ježíše, jeho dětech, jeho hrobu? Rozporuplně. Když pomyslím na novináře, spisovatele a filmaře, tak oni vědí, že věřící lidé představují významný segment „trhu“, a nepokusit se předložit látku, která by je zaujala, je podle nich neekonomické jednání. Musím připustit, že některá díla s biblickou nebo historickou tématikou zřejmě nevznikla pouze ze zištných důvodů. Snaha o současné uchopení látky, pokus o nové umělecké ztvárnění, úsilí o dokázání historické pravdy, služba přiblížení biblických příběhů – to vše může být dalším motivem. „Provokativní“ díla, která napadají 3
hodnoty věřících, však vyvolávají bouřlivé reakce. A to není podle nich marketingová chyba. Tvrzení o Ježíšově manželství, dětech a hrobu řadím do kategorie „provokativních“ děl. Když pomyslím na věřící, tak je mi líto, že jejich reakce někdy nejsou adekvátní záměru a hodnotě díla. Přecitlivělost neposlouží prezentaci Kristovy věci. Může tento zájem vést ke zvýšení zájmu o křesťanství, nebo naopak křesťanství diskreditovat? Nevím, jak kdy. Lidé jsou někdy ochotni věřit tištěnému či promítanému, jako kdyby to byla ověřená pravda. Opakovaná polopravda či lež vždy bude po určitý čas promlouvat s přesvědčivostí faktu. Pak to může křesťanství diskreditovat. Když však poskytneme svoji reakci dostatečně fundovaně a způsobem, který není formován dotčenou ješitností, pak to může křesťanství prospět. Jak se díváš na knihu Dana Browna – Šifra mistra Leonarda? Někdo se rozhodne zviditelnit tím, že zapálí chrám, jiný tím, že šokuje svojí nahotou, a třetí tím, že napadne ceněné hodnoty. Nevím, zdali budeš se mnou souhlasit, ale pro mě se Brownova Šifra prezentuje spíše jako literatura faktu než jako historický román. Proto nemůžeme při jeho posuzování zůstat pouze u kategorie umění, ale je také třeba hodnotit jeho zacházení s historickými fakty, a to není důvěryhodné. Jak se díváš na myšlenku, že Ježíš měl děti a byl ženatý (jak je prezentováno v článku)? Mně osobně by nevadilo, kdyby Ježíš byl ženatý a kdyby měl děti. V manželství není nic problematického; manželství je přece Boží ustanovení. Se vší pravděpodobností by to však nastolilo některé závažné teologické otázky. Jaký byl vztah Ježíše a Marie Magdaleny? Evangelia hovoří o tom, že Ježíš Marii vysvobodil ze zotročující závislosti – pravděpodobně na sexu. Marie byla naprosto uzdravena a z vděčnosti začala aktivně podporovat Ježíšovu skupinu. Pokud připustíme, že Marie byla sestrou Lazara a Marty (některé indicie pro to svědčí), pak jednou svoji upřímnou vděčnost projevila poněkud výstřednějším způsobem – to když v Šimonově domě během hostiny pomazala Ježíšovi nohy. Ale i tehdy Ježíš nespatřoval v jejím činu jiný než vděkuplný čin. Marie pak osvědčila svoji oddanost také tím, že spolu s ostatními ženami doprovázela Ježíše k místu ukřižování a že se s nimi chtěla nedělního rána postarat o jeho mrtvé tělo. Evangelia přinášejí o ní ještě jednu významnou zmínku. Je také z nedělního rána. Když v domnělém zahradníkovi rozpozná vzkříšeného Ježíše a chce spontánně obejmout jeho nohy, Ježíš jí v tom zabraňuje. A teď mluvím lidsky: Kdo zná srdce ženy? Kdo ví, co může zamíchat s motivy jejího vztahu? Znovu říkám: Ježíš nedovoluje Marii dotknout se v samotě ranní zahrady svých nohou. Pro mě jejich vztah je v relaci – zachránce a zachráněná, učitel a učednice. A tento jejich vztah nebyl vlažný, ale živý. Co víme o hrobu Ježíše? Nový zákon je svědectvím o zmrtvýchvstalém Ježíši. Zná jen prázdný hrob. Celá jedna kapitola Pavlova listu do Korintu se věnuje problematice vzkříšení. Jedním z kardinálních 4
argumentů ve prospěch vzkříšení je to, že v době, kdy adresáti četli tento dopis, žilo ještě více jak pět set svědků Ježíšova vzkříšení. A někteří z nich ho také viděli, jak odchází do nebe. Hrob snad ano (ať je to tradiční hrob, ať je to hrob v zahradě u Gordonovy Kalvárie, ať je to jiný zaručený Ježíšův hrob), ale prázdný, bez ostatků. Proto žádné schránky – osária – se zaručeně Ježíšovými kostmi. Kosti snad ano, ale ne Ježíšovy!
Roman Mach Kazatel ve Slavkově u Brna, učitel Systematické teologie na Teologickém semináři Církve adventistů sedmého dne.
Jak na tebe v poslední době působí „vyrojení“ mnoha různých více či méně konspiračních teorií, které mluví o manželství Ježíše, jeho dětech, jeho hrobu? Tohle je podle mne velmi postmoderní jev, který by ještě před nějakou desítkou let nebyl možný. Navíc je to, žel, jen dalším projevem toho, jak hluboce je západní kultura „postkřesťanská“. Popularita těchto příběhů a teorií je umožněna zejména tím, že povědomí o samotných základech křesťanství je mizivé. Může tento zájem vést ke zvýšení zájmu o křesťanství nebo naopak křesťanství diskreditovat? Křesťanství je pro postmoderní myšlení jen jednou z těch „starých alternativ“, které zklamaly, jedním z příběhů. To se podle mne vlivem příběhu Dana Browna zásadně nezmění; diskreditaci či zvýšený zájem bych viděl jako druhotný efekt vedle této již existující tendence. Spíše vidím, že se stalo možným takto „pracovat“ s jakýmkoli – jakkoli velkým a závažným – tématem. Namísto toho, abychom se velkými tématy zabývali, bavíme se jimi. Obávám se ale jiné věci. Původní tolerance postmodernismu ke všemu, co přímo neškodí, vede dnes dál. Člověk nemusí o konkrétním tématu nic podstatného vědět, a přece se očekává, že v té věci má a vyjádří názor, třeba velmi radikální, který ovšem musí být respektován a diskutován naprosto vážně. To je ale novodobý diletantizmus, kdy seriózní „něco o tom vědět“ vyznívá nevěrohodně až arogantně. Proto je tak těžké podobným teoriím kriticky čelit – lidé se typicky ptají: „A proč by to tak nemohlo být?“ To, že by se jednalo o zásadní změnu
5
podstaty věci, podstaty křesťanského učení, bez ohledu na nejvěrohodnější zdroje, „nevadí“. Řečeno se špetkou soli, je to něco jako tvrdit: „Být hloupý je stejně dobré jako být chytrý, ale je to mnohem jednodušší a zábavnější.“ Jak je vidět, tento přístup je uplatnitelný i na tak velká témata, jako je křesťanství. Jak se díváš na knihu Dana Browna – Šifra mistra Leonarda? Viděl jsem film. Věcně řečeno, film je dobře „udělán“, bohatství historických myšlenek a souvislostí, atmosféra tajného vědění a „vyvolených, kteří vědí“, dávají spolu s tvrzeními o „největším zastíracím manévru dějin“ filmu zajímavost a přitažlivost. Problémem je to, že fikce zde vyznívá jako fakt – a přitom se jedná o fikci na velmi zásadní téma. Znovu: dříve by tentýž materiál vyzněl pouze jako fikce, a to fikce nepřijatelná. Dnes totéž naopak vyznívá téměř jako „literatura faktu“. Na druhé straně, jako křesťan bych se moc hlasitě nezlobil. Právě podrážděné kritické reakce církví zvýšily zájem veřejnosti o knihu i o film. A to o něčem vypovídá. Myslím, že podobným věcem je třeba čelit dobrými znalostmi a dobrým smyslem pro humor. Navíc neuškodí zamyslet se nad tím, zda jako křesťané nějak nepřispíváme k současné „nepopularitě“ křesťanství. Šifra mistra Leonarda některé křesťanské skandály otevřeně připomíná. Jak se díváš na myšlenku, že Ježíš měl děti a byl ženatý (jak je prezentováno v článku)? Jaký byl vztah Ježíše a Marie Magdaleny? Odpovědi na tyto otázky jsou opět dány zásadním přístupem k vědění a způsobu poznání, tedy způsobem myšlení. Důležitým zdroje Dana Browna jsou gnostické spisy. Jako křesťané máme – přesněji: měli bychom každý mít – vážné důvody preferovat kanonické spisy a dívat se velmi kriticky na nekanonickou literaturu, tím spíše, jedná-li se o gnostické spekulace. Z toho plyne náš obraz o vztahu – a také o významu – Pána Ježíše a Marie Magdaleny. Odborník, který by se snažil o nestrannost, by se musel dlouho kriticky zabývat oběma zdroji. Běžný divák či čtenář Dana Browna se však podle mne rozhoduje hlavně na základě atraktivnosti příběhu v postmoderním kontextu – „tenhle příběh je zajímavější“, svěžejší, novější – „Vždyť křesťanství by bylo mnohem zajímavější, pokud by se ukázalo, že je v něm všechno jinak.“ To, co se říkalo po staletí, je zde nejen nepřesvědčivé, ale podezřelé, bez ohledu na doložitelnost. Zkrátka, „chtít vědět“ je něco jiného, než „chtít si myslet“. Zajímavé je, že někteří gnostici se už v raných křesťanských dobách domnívali, že právě oni reprezentují pravé křesťanství, zatímco ne-gnostičtí křesťané jsou heretiky. Současné myšlení přeje témuž. A protože gnóze má silné mystické základy, typicky se v ní rozplývají a ztrácejí hranice mezi tématy, pojmy, protiklady, a potažmo i mezi pravdou a fikcí. Co víme o hrobu Ježíše? Pokud vím, je takových míst – podle tradice – v Jeruzalémě řada. U nejnovějšího „objevu“ si asi musíme počkat na seriózní kritické zhodnocení.
6
Michal Balcar Kazatel ve sborech Plzeň 1, Rokycany a Tachov.
Jak na tebe v poslední době působí „vyrojení“ mnoha různých více či méně konspiračních teorií, které mluví o manželství Ježíše, jeho dětech, jeho hrobu? Konspirační teorie existovaly vždy a asi i budou. Souvisí se snahou porozumět složitému světu. Je-li v pozadí dění nějaká tajná skupina – jezuité, templáři, svobodní zednáři, Vatikán a USA, Židé, nacisté aj. – je všechno v jistém ohledu tajemnější, ale zároveň i průhlednější – pokud to tajemství znám. Konspirační teorie bují i v adventistickém prostředí. Několikrát jsem slyšel zaručené zprávy o tajných schůzkách papeže a prezidenta USA na téma jak zničit proradné adventisty a přichystat nedělní zákon. K tématu doporučuji vynikající knihu Umberta Eca – Foucaultovo kyvadlo. Může tento zájem vést ke zvýšení zájmu o křesťanství nebo naopak křesťanství diskreditovat? Možná povede k dočasnému a povrchnímu zájmu o křesťanské náboženství, ale nepovede ke zvýšenému zájmu o víru v Krista. Zájem o ni je stále konstantní – nevelký – protože je to zájem, který je v lidské duši hlouběji, než tam, kam mohou zasáhnout knihy o zlotřilém Vatikánu zabíjejícím Ježíšovy děti. Zároveň asi nijak nepoškodí církevní reputaci. Tam už skoro není co zkazit. Jak se díváš na knihu Dana Browna – Šifra mistra Leonarda? Šifra není napsaná kvůli hlubšímu zájmu o téma. Je napsaná, aby vydělala peníze. Vezmi trochu záhad, sexy pomocnici, geniálního profesora, zlou církev, vše to smíchej dohromady,
7
obal v rádobyvědeckých povídačkách, nakonec usmaž v troše napětí a ejhle – je z tebe milionář. Jak se díváš na myšlenku, že Ježíš měl děti a byl ženatý (jak je prezentováno v článku)? Pokud přijímáme evangelia jako hodnověrný zdroj – zatím mě nikdo nepřesvědčil, že by byl jiný věrohodnější – informací o životě Ježíše, těžko lze tuhle myšlenku akceptovat. Na druhou stranu, často mluvíme o tom, že Ježíš byl plným člověkem a dokládáme to tím, že jedl, pil a měl žízeň. Jeho sexualita je ovšem absolutně potlačena, byť je pro člověka pravděpodobně stejně mocnou hnací silou jako hlad a žízeň. Když se v listu Židům říká, že na sobě zakusil všechna pokušení (4,15), šlo jistě i o pokušení sexuální. Byl-li Ježíš člověkem, musel mít i svůj sexuální život – třebas nerealizovaný partnersky. Kdyby byl Ježíš ženatý a měl děti, ani v nejmenším by mi to nevadilo, ale podle Bible je neměl. Co víme o hrobu Ježíše? Obávám se, že ověřené zprávy jsou také nemnohé. Jméno Ježíš bylo v době přelomu letopočtu velmi běžné, takže je obtížné najít hrob toho pravého.
Zatroch Ondrej Kazatel ve sborech v Košicích a Poproči.
Jak na Tebe v poslední době působí „vyrojení“ mnoha různých více či méně konspiračních teorií, které mluví o manželství Ježíše, jeho dětech, jeho hrobu? Veľmi ma neprekvapuje ani tak samotný fakt, že sa tieto teórie vôbec objavujú, skôr ma zaráža spôsob ich prezentácie. Cítim zjavnú absenciu pokory amerických „odborníkov“, ktorí vedia všetko objaviť a obhájiť. Zaujímalo by ma, či by boli schopní načúvať názoru odborníkov – či už teológov alebo archeológov, a na základe tohto názoru svoje teórie korigovať. Takisto z ich postojov cítiť chýbajúcu pokoru a opatrnosť voči poslucháčom týchto 8
teórii. Svojou neodbornosťou a pritom bombastickým prezentovaním vlastných teórií sa podľa mňa znižujú k manipulácii druhých. Zarážajúca je aj nevyváženosť v informovaní verejnosti. Omnoho viac je možné čítať alebo počuť informácie z ich strany a len málo priestoru (ak vôbec nejaký) dostávajú ozajstní odborníci. To je znamením, že mnohé masmédiá sú dnes často otrokmi komercie a nie garantom aspoň akej-takej serióznosti. Táto situácia nám však môže mnoho napovedať o tom, kde sa dnes kresťanstvo nachádza. A to je omnoho závažnejšie. Postoje „odborníkov“ vyznievajú totiž súd nad dnešným väčšinovým „kresťanstvom“, ktorému chýba autenticita a sila. Je to vlastne reakcia na náboženskú či lepšie povedané cirkevnú prax, ktorá sa naozaj javí tak, akoby bol dnes Ježiš už len mŕtvym (nevzkrieseným) Židom žijúcim v 1. storočí. To znamená, že aj my ako ľudia hlásiaci sa ku kresťanstvu na tom nesieme svoj podiel viny. Bolo by dosť jednostranné vnímať spochybňovanie histórie len ako diablovu prácu. Skôr by nás to malo viesť k spytovaniu svedomia a k zápasu o hĺbku našej spirituality. Může tento zájem vést ke zvýšení zájmu o křesťanství nebo naopak křesťanství diskreditovat? To do istej miery záleží aj od zrelosti toho-ktorého jednotlivca, ku ktorému sa spomínané informácie dostávajú.. Ale tu by sa možno hodilo povedať, že samotná dôvera v Ježiša Krista, na ktorej kresťanstvo stojí, nevychádza z apologetickej zručnosti alebo prepracovanej argumentácie v neprospech podobných „antikresťanských“ teórii. Tá vychádza zo započutého Hospodinovho slova – teda zo živého oslovenia. Aj človek nadšený rôznymi konšpiračnými teóriami môže byť oslovený kresťanstvom, ak na nás vidí hlboko prežívanú spiritualitu, ktorá sa prejaví v našich postojoch. Dôvera vo vzkrieseného a žijúceho Ježiša sa prenáša infekčným spôsobom a môže odzbrojiť. To ale kladie nároky na náš duchovný život. Takéto autentické kresťanstvo nezdiskredituje ani milión kódov a šifier. Ako kresťania si musíme tvárou v tvár týmto výzvam uvedomiť, že Ježišovo vzkriesenie je vecou viery, nie hmatateľného dôkazu. Ak sa pohybujeme v rovine viery, nemusíme podľahnúť sebazáchovným snahám a na ich „dôkazy“ argumentovať našimi „dôkazmi“. To môže zdiskreditovať a zosmiešniť naše kresťanstvo. Tvorcovia Da Vinciho kódu alebo nálezcovia hrobu sa pohybujú svojou argumentáciou nie v rovine viery, ale v rovine dôkazov. Neznížme sa teda na ich úroveň. Naša viera by predsa nemala byť založená na hmatateľných dôkazoch (evidence based faith), ale na stretnutí so Vzkrieseným, ktoré sa odohráva na inej úrovni. A ak dôkaz, tak najlepším „dôkazom“ o vierohodnosti kresťanstva (postaveného na Ježišovej smrti a vzkriesení) je láska, pokora a obetavosť kresťanov. To je to najväčšie svedectvo o tom, že Ježiš je naozaj živý. Jak se díváš na knihu Dana Browna - Šifra mistra Leonarda? Autor knihy je určite veľmi zručný a schopný spisovateľ. Vie čitateľa vtiahnuť do deja a nadchnúť ho tým, čo prezentuje. Mnohé historické fakty, ktoré uvádza, sú správne (aj keď určite nie všetky), ale ich vzájomné poprepájanie vytvára z celého príbehu fikciu. Ak ale pomlčím o historickej vierohodnosti obsahu tejto knihy, môžem vyjadriť poklonu autorovi Danovi Brownovi za štýl a schopnosť načúvať dopytu spoločnosti.
9
Jak se díváš na myšlenku, že Ježíš měl děti a byl ženatý (jak je prezentováno v článku)? Táto myšlienka nie je ničím novým. Je obsiahnutá v mimobiblickej literatúre. Novozákonná literatúra vykresľuje Ježiša inak a s inými dôrazmi. Nerieši jeho milostný či rodinný život. Evanjeliá sú teologickými spismi (možno až na Lukášove spisy), ktoré kladú dôraz na Boží čin v Ježišovi a jeho dopad na nás. Ak sa teda v evanjeliách snažíme nájsť niečo iné, ideme mimo ich zámer. Ak myšlienka spomenutá v otázke stojí na novoprezentovanom „archeologickom náleze“, je to naozaj na smiech a nestojí to ani za reč. Nemôžem sa ubrániť dojmu, že James Cameron by sa mal venovať tomu, v čom je odborník a ak sa chce vyjadrovať verejne o podobných otázkach, mal by sa buď poučiť alebo dať priestor niekomu inému. Človek, ktorý je schopný z textu v Jánovi 13,23 vyvodiť, že učeník ležiaci na Ježišovej hrudi môže byť Júda, syn Ježišov (na základe mien, ktoré našiel v jednej hrobke), je buď nesvojprávny alebo postihnutý chorobou vševedúcnosti. Jaký byl vztah Ježíše a Maří Magdaleny? Mária Magdaléna bola podľa novozákonného podania prvým človekom, ktorý sa stretol so vzkrieseným Ježišom. Vyhnal z nej sedem démonov, bola svedkom jeho ukrižovania a patrila do skupiny žien, ktoré Ježiša a jeho učeníkov sprevádzali na cestách a starali sa o nich zo svojich prostriedkov (Luk 8,2.3). To je všetko, čo o Márii Magdaléne vieme z novozákonnej literatúry. Nerieši Ježišov vzťah k nej ani jej vzťah k Ježišovi. Na položenú otázku teda nevieme presne odpovedať. Ak ale niekto chce vedieť niečo viac o povestiach týkajúcich sa ich vzťahu, môže si prečítať mimobiblické apokryfné alebo pseudoepigrafné spisy, ktorých zbierka je u nás dostupná. Ich teologická a historická vierohodnosť je však otázka. Co víme o hrobu Ježíše? Vieme, že patril pôvodne Jozefovi z Arimatie, členovi sanhedrinu, ktorý konvertoval ku kresťanstvu. Podľa všetkého to bol bohatý človek, takže podľa toho mohol aj hrob vyzerať. Ježišov hrob ako miesto až tak dôležitý nie je, je zbytočné ho hľadať, či lokalizovať. V spleti nálezov a argumentov jednej či druhej strany je ťažké sa orientovať. Preto sa tu už dostávame do priestoru viery. Sme ale my sami svedectvom o prázdnom Ježišovom hrobe?
10
Branislav Čambor Kazatel ve sborech kazatel ve sborech v Michalovcích a Trebišově.
Jak na Tebe v poslední době působí "vyrojení" mnoha různých více či méně konspiračních teorií, které mluví o manželství Ježíše, jeho dětech, jeho hrobu? O Ježišovi sa toho mnoho nahovorilo v histórii. Škandály sú dnešnou formou predávania novín a kníh a škandál o Ježišovi Kristovi, to je predsa niečo čo sa dotýka všetkých. Viac než o Ježišovi sa z týchto správ dozvedáme o ich autoroch a publiku. Ľudia milujú konšpiračné teórie a autori ich preto radi píšu. Může tento zájem vést ke zvýšení zájmu o křesťanství nebo naopak diskreditovat?
křesťanství
Nemyslím si, že vážnejšie diskredituje kresťanstvo, navzdory tomu, že keby sa fakticky potvrdili výpovede Dan Brownovho románu, tak by to zruinovalo celú kresťanskú teológiu. I keď sa zdá, že dôveryhodnosť kresťanstva dostáva do tela, existuje ešte iná možnosť. Ľudí to bude viesť k podstivejšiemu hľadaniu a o to Ježišovi vždy išlo. Mýty a škandály majú teda dvojznažný význam. Môžu znevážiť kresťanstvo, ale len určitej skupiny ľudí, ktorá si našla len ďalší zdroj pre pochybovanie. Pán Boh nikdy neodstránil schopnosť ľudí pochybovať, je to časťou balíka, ktorému sa hovorí sloboda. V posolstve kresťanstva tiež, kríž bol škandálom a predsa pre apoštola Pavla Božou mocou a múdrosťou – 1 Kor 1,23. Možno mnohí ľudia sú ochotný veriť v takéto rozprávky práve preto, že nepoznajú toho veľa o skutočnom Ježišovi.
11
Jak se díváš na knihu Dana Browna - Šifra mistra Leonarda? Román je historicky veľmi slabý a preto zostáva v rukách len ich čitateľov. Dan Brown dokonca na jeho web stránke – www.danbrown.com - sa pýta publika a jeho kritikov: „Akým spôsobom je história historický presná?“ A tak vlastne podkopáva sám seba, pretože hovorí, že skutočná história neexistuje. Existujú zvučné dôkazy o tom, že raní kresťania uctievali Ježiša ako Boha, ktorý prišiel v tele, už pred Konštantínom, teda pred rokom 325 n. l. Dnes už existuje mnoho kníh, ktoré sa zaoberajú Brownovým románom a ukazujú na jeho lacný amaterizmus a túžbu vzbudiť v ľuďoch senzáciu.
12
Tajemství Ježíšova hrobu Když v roce 1980 objevil na jeruzalémském předměstí Talpiot tým izraelských archeologů tesanou rodinnou hrobku, považovali tento nález za jeden z mnoha. Nikdo ještě netušil, že se po nějaké době stane znovu středem pozornosti. Po letech se televizní producent James Cameroon a jeho kolega Simcha Jacobovici rozhodli znovu vkročit do zapečetěné hrobky, aby poté tento nález označili za objev tisíciletí. Co vlastně objevili? Především jde o deset schránek na kosti (tzv. „ossuária“), z nichž šest nese nápisy se jmény zesnulých: MATIA (Matouš?), YOSE, MARIA, MARIAMENOU E MARA, YEŠUA BAR YOSEF (Ježíš, syn Josefův) a YEHUDA BAR YEŠUA (Juda, syn Ježíšův). Kombinace těchto jmen nalezených v jednom hrobě, spolu s potvrzením odborníků, že jde o hrobku z doby tzv. „druhého izraelského chrámu“ (období 539 př. Kr. – 70 po Kr.), přivedla tyto muže k závěru, že se jedná o skutečný hrob biblického Ježíše a jeho rodiny. V tom případě by Maria byla Ježíšovou matkou, Yose jeho bratrem (Mk 6,3), Matia neznámým příbuzným, ale především Yehuda jeho synem! Zbývá pouze najít jeho manželku, se kterou syna měl – za tu označují ženu jménem Mariamenon (s přídomkem Mara), kterou ztotožňují s biblickou Marií z Magdaly. Tyto závěry, spolu s testy DNA, které potvrzují, že Yešua (Ježíš) a Mariamené nejsou pokrevními příbuznými (tudíž by mohli být manželé), byly zveřejněny na počátku března roku 2007 v televizním dokumentu „The Lost Tomb of Jesus“, který odvysílala televizní stanice „Discovery Channel“. Je pochopitelné, že pro většinu křesťanů je tento závěr nepřijatelný, jelikož odporuje biblické zprávě o Ježíši, jeho rodině a vzkříšení. Na druhou stranu zde máme fakta, se kterými je třeba se seriózně vyrovnat. Na jejich základě tu je určitá možnost, že by se skutečně mohlo jednat o Ježíšův hrob. Je tu však několik argumentů, které tuto pravděpodobnost výrazně snižují:
Vlastní rodinný hrob Prvním zásadním problémem celé teorie je otázka, zda si Ježíšova rodina mohla dovolit vlastní tesaný hrob. Evangelia představují Ježíšovu rodinu jako chudé vesničany z Galileje. V této době však skalní tesané hrobky byly dostupné pouze pro majetnější vrstvy. Chudí lidé pohřbívali své zesnulé do země, jako je tomu zvykem dnes v západní kultuře. Ostatky z takových hrobů pak zůstávaly v zemi a nedávaly se ani později do ossuárií. Je tedy jen málo pravděpodobné, že by Ježíšova rodina měla vlastní hrobku. Navíc i evangelia potvrzují, že pro Ježíšovo urychlené uložení (podle židovských zákonů muselo být tělo pohřbeno do 24 hodin – nesmělo se však pohřbívat v sobotu) byla provizorně využita hrobka Josefa z Arimatie, ne vlastní rodinný hrob. Je možné, že po několika dnech by pak mohlo být mrtvé tělo přeneseno do vykopaného hrobu.
Místo hrobu Pokud bychom připustili možnost, že by Ježíšova rodina měla vlastní tesanou hrobku, narazíme na další důležitou otázku. Kde by se nacházela? Dějiny dokazují, že v této době bylo zvykem budovat rodinné hrobky v místě rodiště či původu rodiny. Ukázkou je příklad Šimona Makabejského, židovského panovníka z hasmoneovské dynastie, který nenechal vybudovat rodinné mauzoleum v Jeruzalémě, ale v rodném městečku Modein. Nebylo by logičtější najít hrob Ježíšovy rodiny v blízkosti Nazareta?
13
Katalog nalezených ossuárií, který sestavil významný izraelský odborník L. Y. Rahmani, poukazuje na další zajímavý fakt. Nalezené nápisy svědčí o tom, že u zesnulých, kteří nepocházeli z Jeruzaléma či Judska, přestože zde měli hrobku, byl často uveden také jejich původ (např. Papias Bethshanitský, Gaios, syn Artemonův z Berenike atd.). V případě Ježíše bychom tedy mohli očekávat zmínku o galilejském původu jeho rodiny. Nepřítomnost takových údajů v talpiotském hrobu svědčí spíše ve prospěch myšlenky, že šlo o místní, judskou rodinu.
Jména na ossuáriích Cameroon a Jacobovici vycházejí z myšlenky, že u tak typicky biblických jmen, jaká byla objevena na ossuáriích z Talpiotu, nemůže jít o pouhou náhodu. Nicméně jména, která si dnes lidé spojují s Biblí, byla ve své době velmi rozšířená. Podle statistik utvořených z nalezených záznamů se dá usuzovat, že nalezená jména patří mezi nejčastěji používaná jména své doby. Hned po Simeonovi bylo druhým nejčastějším mužským jménem „Josef“, na čtvrtém místě to byl „Juda“, na šestém „Ježíš“ a na devátém „Matouš“. Pokud jde o jméno „Marie“ (a jeho odvozeniny), nosila jej tehdy téměř čtvrtina všech izraelských žen. Snaha identifikovat nalezené ostatky s konkrétními osobami podle těchto jmen se tak dá srovnat s pokusem přesně identifikovat v dnešní době dvě postavy, o nichž víme jen to, že se jmenovali Novák a Svoboda.
Marie z Magdaly Jménem, o němž se vede nejžhavější diskuse, je MARIAMENOU E MARA (napsáno řeckým písmem). Jde o genitivní podobu (2. pád) jména Mariamenon, které by skutečně mohlo být zdrobnělinou jména Miriam, Marie. Na základě čeho ji však spojovat s biblickou Marií z Magdaly? Cameroon s Jacobovicim argumentují skutečností, že přídomek MARA je aramejským výrazem, který znamená „učitel, vůdce, pán“. Hledají tedy Marii, která by v době prvotního křesťanství hrála významnou roli vůdkyně. V duchu myšlenek Dana Browna a jeho knihy „Šifra Mistra Leonarda“ ji ztotožňují s Marií z Magdaly, údajnou vůdkyní raného křesťanského hnutí a snad i Ježíšovou manželkou. Kde se však v dějinách vzaly informace o tom, že by tato žena hrála tehdy významnou roli? Jediným zdrojem, na nějž se zastánci tohoto pohledu odvolávají, je pozdní apokryfní spis „Skutky Filipovy“, který pochází ze 4. století. V něm vystupuje jako významná postava žena jménem Mariamne, představená jako sestra učedníka Filipa a Marty. Proti historické věrohodnosti tohoto dokumentu však stojí fakt, že nese silné prvky fabulace. Mariamne se zde setkává s mluvícími zvířaty, jako je levhart či kůzle, utkává se s černým drakem a v případě nebezpečí se dokáže proměnit ve skleněnou kostku či ohnivý oblak. Je možné vyvozovat objektivní závěry z tohoto typu dokumentu? Kritičtí odborníci zde nabízejí vysvětlení, že nápis MARA je poměrně častou a doloženou hovorovou formou jména MARTA. V tom případě se buď mohlo jednat o ženu Mariamenon, jinak zvanou též Marta (viz např. Šimon zvaný Petr), nebo o jména dvou žen, jejichž kosti byly uloženy do jedné schránky.
14
Testy mitochodriální DNA Snad za největší senzaci pokládají autoři dokumentu o Ježíšově hrobu skutečnost, že organické zbytky nalezené ve schránkách (ne samotné kosti – ty jsou uloženy v Rockefellerově muzeu v Jeruzalémě) Ježíše a Mariamenon byly podrobeny analýze mitochondriální DNA (genetická informace, která se přenáší pouze z matky na dítě). Ta dokázala, že tyto dvě postavy nejsou pokrevně příbuzné (např. matka a syn, nebo sourozenci). Jelikož však jde o rodinnou hrobku, existuje možnost, že mohlo jít o manžele. Tento závěr je možný, nicméně velmi unáhlený a zkratkovitý. Nepřipouští, že v úvahu přichází velké množství dalších variant: mohlo jít třeba o otce a dceru, švagra a švagrovou, tetu a synovce, nevlastní sourozence (se společným otcem) či jinou kombinaci. To je podpořeno známou skutečností, že tento typ hrobů býval vícegenerační. Je tedy možné, že někteří ze zesnulých se nikdy osobně nemuseli setkat. Snad největší záhadou tu zůstává, proč byla provedena jen jediná analýza, která sice něco vylučuje, ale nic neprokazuje. Přitom se přímo nabízí, že zajímavější výsledek by přineslo srovnání DNA Marie a Ježíše (zda jde skutečně o matku a syna), nebo ještě lépe Mariamenon a Judy (zda Mariamenon byla skutečně matkou Ježíšova syna). Proč tedy jen jedna analýza? Mají z těch dalších obavu? Co by asi prokázaly? Nad novou teorií Ježíšova hrobu se tak už od samého počátku stahují temná mračna. Do jisté míry lze připustit, že za určitých okolností by na ní snad mohlo něco být. Nicméně protiargumenty, se kterými přicházejí nezávislí odborníci, představují tolik slabin a nepravděpodobností, že novináři v posledních dnech s oblibou přirovnávají tento Cameroonův „objev“ k námětu jeho nejslavnějšího filmu „Titanic“ – to, co se zdá zpočátku jisté a nepotopitelné, pomalu klesá ke dnu. Celé křesťanství stojí na přesvědčení, že Kristus vstal a jeho hrob zůstal prázdný. Bez této skutečnosti by křesťanství nemělo žádný smysl. Jasně to vyjádřil už apoštol Pavel: „Jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu…“ (1K 15,14.15) Snad právě proto je otázka Kristova hrobu pro křesťany tolik citlivá. Poznatky odborníků však stále potvrzují, že biblická evangelia jsou ještě stále nejdůvěryhodnějším zdrojem informací o Kristově životě a smrti. Oldřich Svoboda Kazatel ve sborech v Havířově.
15
Žil Ježíš v Indii nebo v Kumránu? Knižní a filmový bestseller Šifra Mistra Leonarda potvrzuje, že Ježíš a jeho život i dnes přitahují pozornost lidí. Možná na světě žádné jiné téma nevyvolalo tolik studia, diskusí a vášní jako téma osoby a života Ježíše Krista. I když mnoho moderních lidí odmítá věřit biblickému příběhu o Ježíši, jsou však ochotni věřit jeho tzv. „alternativním životopisům“. S fenoménem „zaručeně pravdivých“ příběhů o životě Ježíše Krista se ale lidé setkávali po celou dobu dějin.
Ježíš v Indii Moderní sérii knih s fantastickými odhaleními o životě Ježíše odstartoval roku 1878 ruský cestovatel a autor Nikolaj Notovič, který navštěvoval buddhistické chrámy v Indii a v Tibetu. Píše, že se v nich zachovala živá vzpomínka na světce nazývaného svatý Issa, jehož osud se nápadně podobal Ježíšovu. Notovič shrnul své poznatky zvlášť z kláštera Hemis v Malém Tibetu v knize Životopis svatého Issy. Tato kniha vyvolala mezi senzacechtivými lidmi vlnu zájmu o Ježíšův život. Další alternativu Ježíšova života nastínil anglický autor Laurence Gardner, který ve své knize Svatý Grál, vydané v roce 1996, popisuje příběh, který podle něj křesťanská církev považuje za herezi. Tento příběh Ježíšova života inspiroval autora Dana Browna k napsání knihy Šifra mistra Leonarda. Oba autoři vycházejí z gnostického evangelia Marie Magdalény, které tvrdí, že ona byla Ježíšovou družkou. Autoři těchto historicko-teologických „objevů“ předkládají několik rozdílných verzí. Notovič píše, že Ježíš jako mladý muž odešel do Indie, kde se v buddhistických chrámech učil moudrosti a léčitelskému umění. Ve svých 29 letech se zase vrátil do rodné země Palestiny a začal šířit nové učení, které vyvolalo nenávist náboženských vůdců a nakonec vedlo k jeho likvidaci. Ježíš podle Notoviče s pomocí svých přátel přežil svoji klinickou smrt a vrátil se zpět do Indie, kde jako potulný kazatel učil a žil až do vysokého věku. Byl prý pohřben v Šrínagaru v Kašmíru. Německý autor Holgen Kersten tento příběh doplňuje informacemi, že Ježíš čerpal své učení z myšlenek buddhismu, nikoliv ze Starého zákona nebo od Boha. Tvrdí, že křesťanská církev na příkaz císaře Konstantina zničila všechny záznamy a svědectví o skutečném životě člověka Ježíše. Pravda se uchovala pouze v učení gnostiků a v buddhistických chrámech. Podle Notoviče díky působení Ježíše v Indii vznikl mystický řád náthovských jogínů, který uchovává posvátné texty svatého Issy. Aby zastánci Notovičovy „indické verze“ Ježíšova života prokázali pravdivost svého učení, zpochybňují věrohodnost kanonických evangelií. Tvrdí, že nekanonická (apokryfní) evangelia, která nebyla zařazena do kánonu Nového zákona, obsahují pravdy o Ježíši, které oficiální církev záměrně potlačila. Tito lidé zpochybňují autenticitu Pavlových epištol a ty, které učí o Ježíšově božství a vzkříšení, považují za podvrhy. Pavel údajně zfalšoval učení o Ježíši i učení Ježíše a zvěstí o Ježíšově smírčí oběti se vrací do primitivních semitských náboženských představ o krvavých obětech prvorozených.
Ježíš a svatý Grál Další, stejně „pravdivý“ příběh Ježíšova života se ubírá jiným směrem. Podle knihy genealoga Laurence Gardnera Svatý Grál se Ježíš oženil s Marií Magdalskou. Svatba v Káni byla jejich svatbou. Pomazání v Betánii bylo aktem rozloučení manželů „královské dynastie“ krátce před porodem prvního dítěte Ježíše a Marie, které se narodilo v roce 33. Ježíš byl pak ukřižován, živý pohřben a v chladu hrobky přežil až do svého vysvobození. Ještě než odešel do „domu 16
svého Otce“, kterým byl klášter Esejů v Kumránu, zplodil s Marií druhé dítě, které se narodilo v roce 37. V roce 44, kdy se Marie zapletla do politického povstání, se jim narodilo třetí dítě a Marie i s dětmi byla vypovězena do Galie a později na území dnešní Francie, kde žila blízko Lyonu. Marie zde zůstala až do roku 63, kdy na její počest Josef z Arimatie postavil v anglickém Glastonbury slavnou kapli. Potomci Ježíše a Marie založili v jižní Francii „královskou dynastii“ (svatý Grál), ze které vzešlo nezávislé židovské království Septimania. Ježíšovi potomci představovali pro církev hrozbu, protože kdyby se veřejnost dozvěděla o existenci této dynastie, měla ona nárok na duchovní vedení. Církev, která se obávala, že toto tajemství bude vyzrazeno, pronásledovala od dob Konstantina Velikého nejen členy této dynastie, ale i jejich ochránce, kterými byli Templáři a Albigenští. Jednou z cest jak diskreditovat tento rod bylo povýšit Marii matku Ježíše a prohlásit Marii Magdalskou za prostitutku. Aby toho mohla dosáhnout, bylo potřeba pozměnit obsah novozákonních spisů a potlačit ty spisy, které tuto pravdu popisovaly. Tolik stručné shrnutí „ukrývaného tajemství“ o životě Ježíše a o založení mesiášské dynastie, které až nedávno objevil historik Gardner.
Několik otázek Detektivními příběhy odchovaní čtenáři jsou krmeni teoriemi o spiknutí církve vůči lidem, dynastiím a nepříjemné pravdě. Jako v historické detektivce. Zájem o podobné knihy ukazuje, že lidé se o takové příběhy skutečně zajímají. Dobří spisovatelé vědí, co čtenáře zajímá, a umějí to zajímavě podat. Podělím se s vámi o několik otázek, které jsem si položil při čtení zmíněných fantastických životopisů Ježíše. Kde tedy Ježíš žil a nakonec zemřel, pokud jsou všechny příběhy pravdivé? Zemřel v Indii v buddhistickém klášteře či v Kumránu u Mrtvého moře? Žil v tomto případě Ježíš jeden nebo existovalo několik Ježíšů, kteří byli ukřižováni? Pokud by byly tyto důležité informace o skutečném životě Ježíše pravdivé, proč by je nejbližší přátelé Ježíše, apoštolové – jako autoři autentických záznamů o Ježíši – zatajili ve svých spisech? Proč by Ježíše nazývali Bohem, kdyby byl jen člověkem, léčitelem a učitelem? Proč by apoštolové popisovali skutečné vzkříšení z mrtvých, kdyby Ježíš pouze zázračně přežil klinickou smrt v chladném hrobě? Které historické záznamy dokazují, že císař Konstantin nechal přepsat evangelia, aby zatajil skutečnou pravdu? Kde se nacházejí důkazy, že celá historie církve je ve skutečnosti pouze úsilím zatajovat tato tajemství a bojovat proti těm, kdo je chtěli odhalit? Na základě jakých důkazů autoři tvrdí, že Ježíš byl ženatý s Marií Magdalskou, a proč se o tom nezmínil žádný z jeho nejbližších povolaných apoštolů? Nejdůležitějším poselstvím pro lidstvo je zpráva o Ježíši Kristu – o jeho božství, věčné existenci, proroctví Písma o jeho příchodu, o jeho vtělení a životě v Palestině, o jeho zástupné smrti, vzkříšení, nanebevstoupení a velekněžské službě. Poselství o tom, že On je Stvořitelem i Vykupitelem každého člověka. Bez Krista by nemohl být spasen žádný člověk! Není divu, že nepřítel se snaží toto poselství Písma zamlžit a zpochybnit. Křesťané se nemusí obávat, že by moderní bádání v historii zpochybnilo příběh o Ježíši Kristu, jak ho podává Bible. Všechny teologické disciplíny i pomocné vědní obory jako například archeologie, religionistika, historie či biblická lingvistika potvrzují pravdivost a neměnnost biblických zpráv. Ano, na světě žil Ježíš Kristus, který však nebyl pouhým člověkem, nýbrž byl Božím Synem. Žil zde proto, aby lidem ukázal, jaký je Bůh a jaký má Bůh záměr s lidmi. Nebyl ženatý a neměl děti, protože jeho cílem nebylo založit fyzickou rodinu, ale spasit lidi pro věčnost. Zemřel na místě hříšných lidí proto, aby lidé vírou mohli získat odpuštění hříchů a spasení. Po třech dnech v hrobě byl vzkříšen, aby lidem dal naději, že při svém druhém příchodu vzkřísí všechny mrtvé, kteří zemřeli s vírou ve vzkříšení. Nezaložil panovnickou 17
dynastii králů tohoto světa, ale založil rodinu církve, do které přicházejí všichni, kdo v něho uvěří, a obdrží od něj věčný život. Díky Bohu, že Ježíše nemusíme znát jen jako postavu z historie, ale jako živého Spasitele, který brzy přijde na svět, aby ukončil dějiny hříchu a zřídil Boží království. Josef Hrdinka Tajemník Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne.
18
Ježíšův ztracený hrob nalezen? „Jděte trochu hlouběji,“ říká adventistický archeolog Senzační zjištění týkající se Ježíše a takzvané objevy vztahující se ke křesťanství vždy zaručeně vzbudí bouřlivé reakce. Kritikové se ještě hádají nad tvrzeními knihy Šifra mistra Leoparda, a už tu jsou zase mnozí „věřící“, kteří uvěří spíše tomu, že mají kousek dřeva z Noemovy archy na svém konferenčním stolku, než faktu, že Bible se skládá z různých knih. Proto ani nepřekvapí, že 4. března Discovery Channell odvysílal pořad s názvem „Ježíšův ztracený hrob“, kterým oživil staletí trvající dohady mezi křesťany a ateisty: Vstal Ježíš z mrtvých? Zeptejte se jakéhokoli archeologa adventisty a odpovědí vám bude jednoznačné ano! Dr. Randy Younker, profesor a badatel Archeologického institutu na adventistické Andrews University, není v tomto ohledu žádnou výjimkou. V pořadu „Ježíšův ztracený hrob“ producent James Cameron a režisér Simcha Jacobovici tvrdí, že nalezli pozůstatky Ježíše Nazaretského – spolu s pozůstatky jeho údajných příbuzných. Důvodem byl nález nápisů „Ježíš, syn Josefův“ a „Marie Magdalská“, které považují za zvláštní shodu okolností. Jakkoli je možno závěry tohoto dokumentu považovat za scestné, křesťané si nemohou podle Younkera dovolit je ignorovat. „Mnoho dnešních lidí nemá vytvořený pevný názor na Ježíšovo božství, a pak je podobné pořady snadno nadchnou. V Bibli mluví Pavel o tom, že bychom měli být vždy připraveni podat důvody naší víry. Křesťanovou povinností je ukázat, že podobná prohlášení neplatí a nepodmiňují naši víru – samozřejmě se vší zdvořilostí. „Věda někdy úžasně potvrzuje biblické zprávy,“ vysvětluje Younker, „jindy si ale protiřečí. Zjistil jsem, že můj osobní vztah s Ježíšem je pro mě mnohem důležitější a přesvědčivější a nijak to mou víru nezviklá.“ Konflikt vědy a víry není ale podle Younkera případ tohoto pořadu. Podle něj je dokument založen na snaze o senzaci, ledabylém překladu a nesprávné analýze – za účelem oživit „scestná tvrzení vyslovená rádoby archeology“. Tvůrci pořadu říkají, že nápisy na osuáriích (schránkách) nalezených v hrobě nejsou náhodné. Stejně jako ti, kteří se dali ovlivnit knihou Šifra mistra Leonarda, tvrdí, že podle testů DNA byli Ježíš a Marie z Magdaly manželé a měli děti, včetně syna Judy. „Naprostá většina seriózních badatelů zabývajících se textovou kritikou a biblickým zkoumáním tato tvrzení vyvrací,“ říká Younker. „Odhady říkají, že v době Ježíše Krista chodilo po Jeruzalémě dalších 90 až 1 100 mužů tohoto jména, takže jméno není žádným důkazem.“ Younker dále uvádí, že podle dr. Richarda Bauckhama, profesora Nového zákona na skotské St. Andrewsově univerzitě, ohromujících 21,4 procent žen té doby nesly některou z forem jména Marie. Producenti dokumentu tvrdí, že jejich specialisté prozkoumali DNA a stanovili pravděpodobnost 600 : 1 ve prospěch tvrzení, že hrob patřil Ježíši Nazaretskému. Younker a další badatelé říkají, že způsob provedení této analýzy včetně výběru vzorků, byl velmi podezřelý. Ve zprávě pro Institut biblických studií při Generální konferenci církve adventistů Younker uvádí, že jedna z expertek na analýzu DNA, Dr. Carney Mathesonová, profesorka na Lakehead University, později řekla, že neměla tušení, že dokumentaristé hledají důkaz vztahu Ježíše a Marie z Magdaly, když ji získali pro spolupráci. Získaná data podle Mathesonové neprokazují nic jiného, než že vzorky pocházely z těl dvou lidí, kteří nebyli v přímém příbuzenském vztahu.
19
„To, že se našly v hrobě pozůstatky několika různých lidí, odpovídá způsobu pohřbívání té doby, kdy těla nebyla nijak označována,“ dodává Younker. „Tato Marie a Ježíš mohli být bratranec a sestřenice, nevlastní sourozenci nebo nemuseli být příbuzní vůbec. Dokazovat, že byli manželé, je naprostá spekulace.“ Younker uvádí, že také další vědci mají podezření, že samotná zkoumaná DNA byla znečištěna. Dr. Susanne Sheridanová, archeoložka na Indiana University of Notre Dame, říká, že použitá technika DNA analýzy byla provedena nekvalitně a že DNA byla pravděpodobně kontaminována přímo rukama těch, kteří ji prováděli. „Navíc,“ dodává Younker, „hrob obsahoval mnoho úlomků kostí a osuárií. Když sbíráte vzorky pro DNA analýzu, mohou být pozůstatkem kohokoliv pohřbeného do tohoto hrobu nebo kohokoli, kdo hrob porušil – a to od starověku až po dnešek.“ Pomineme-li vratké důkazy založené na náhodě, které se objevily v dokumentu, autoři nedělají nic jiného, než že přiživují staré teorie novými „důkazy“. Samotný hrob byl objeven již na začátku osmdesátých let a tato informace těžko způsobí rozruch. Badatelé v té době neviděli naprosto žádnou spojitost tohoto nálezu s lidmi stejného jména zmiňovanými v Novém zákoně. Ve skutečnosti se objev hrobu neuváděl jako důkaz mezi kritiky Ježíšova zmrtvýchvstání, dokud tuto teorii nepřinesl jeden program BBC v roce 1996. Co z toho všeho vyplývá? „Žijeme ve věku informací,“ říká Younker, „a spousta jich ,proletí‘ kolem nás. Hodně je řečeno a jsou vyslovovány četné závěry. Na jednu stranu je skvělé mít okamžitý přístup k informacím, ale znamená to také zkoumat je s větším skepticismem než kdykoli dříve. Někteří lidé nejsou čestní ani opatrní, často jsou ledabylí a někteří mají své skryté zájmy a motivy. Je zodpovědností každého člověka ověřit si informace a jejich pozadí. Pro každého křesťana je důležité si uvědomit, že víra a důvěra (v Boha) je důležitější než podléhat tendenčním prohlášením některých autorů.“ (Převzato z www.casd.cz, ANN, Berrien Springs, Michigan, USA)
20
