2005 k aktuální novele trestního zákoníku umožòujícího euthanasii Èetné obèanské iniciativy v ÈR a tradièní instituce respektující h

MM V

07

Cena: 10,-Kè

Prosinec 2005

Pokoj lidem dobré vùle

O

BS

A

H

"Vánoce, Vánoce pøicházejí…", zpívá se v jedné skoro-adventní písni z dob reálného socialismu. Duchovní obsah Vánoc v ní sice dostal na frak, na druhé stranì ovšem v žádném pøípadì nešlo o nìjakou budovatelskou èastušku let padesátých. Soudruzi už vìdìli, že je tøeba mít pochopení a ponechat lidu i nìjaké ty zvyky ve stylu "naše teta peèe léta…". Zkrátka a dobøe: teplíèko materiálních jistot, klid na práci a co je doma, to se poèítá. Po tom klidu a jistotách se mnohým až stýská. To je hlavní dùvod úspìchù premiéra Paroubka. Pøipomíná lidem toho, kým skuteènì za reálného socialismu byl, šedohnìdého funkcionáøe s nakrátko uvázanou rudou kravatou a razantním stylem, díky kterému vždy dokázal nìkde sehnat èeho se rodinì èi podniku zrovna nedostávalo. Jenže poklidná selanka je vždy jen klidem pøed bouøí, jen kouøovou clonou, jež, až se rozplyne odhalí, že císaø je nahý. Reálný socialismus byl ireálný a po zásluze se zhroutil. Zhroutila se iluze plánovitého hospodaøení i iluze totalitní vlády komunistù, to ví každý, a neželí toho témìø nikdo, zhroutila se ovšem i iluze jistoty a bezpeèí, s èímž se znaèná èást veøejnosti smiøuje jen tìžko. Krom toho, po pádu husákovského teplíèka a bipolárního uspoøádání svìta, je i v èeské kotlinì jasné, že realita je složitìjší než se zdá. Že právì v dobì, kdy tolerantní soudruzi v rámci tehdejší "perestrojky" narušovali monolitní struktury komunistických státù, bolševická propaganda èinila ohromné úspìchy a krok za krokem infikovala západní myšlení. Tak se stalo, že vzápìtí po pádu železné opony, zaèala vyrùstat nová "levicová avantgarda," tentokrát po celé planetì, takže emigrovat jaksi nebude kam. Tak jako se za kulisami spotøební normalizace 80-tých let vnucoval do škol a odboráøských besídek dìda Mráz a do hlav západních elit Trockij a Che-Guevara, tak se dnes za širokými plecemi pánì Paroubkovými šine vpøed multikulturní revoluce brousící si nože na národovce a konzervativní tmáøe a jako pomyslný Santa Klaus už rozdílí dárky (napø. novelu trestního zákoníku fakticky umožòující v ÈR euthanasii, antidiskriminaèní zákon aj.). Není divu, že mnozí ani nechtìjí vidìt za Paroubkova ramena. Pøedvánoèní média tradiènì nešetøí s líèením hrùz. Zemìtøesení, potopy a tornáda na druhém konci svìta, o nichž "nutnì musíme vìdìt". Ptaèí chøipka, jež prý mùže vyhladit celý nᚠnárod, a dokonce i èerti, kteøí podle renomovaných psychologù mohou o mikulášské nadílce dìti traumatizovat (chudáci psychologové, asi k

nim domù pøed lety chodili opravdu drsní èerti). A to nemluvím o nebezpeèích, která už jsou pozapomenuta, jako šílené krávy, sars, záøení z mobilù a Usama bin Ládin. Co s tím vším mùže obèan dìlat? Nikdo mu neporadí! Ještì, že má svého Paroubka. Ten už to všechno zaøídí a dovede nás tam, kde nás potøebuje mít. Obèas ale pøece jen zasvítí hvìzdièka nadìje i v souèasné politice. V Polsku neèekanì zvítìzila v parlamentních volbách strana "Právo a spravedlnost", jež øíká "ano, ano" a "ne, ne" ve vìcech, které èiní èlovìka èlovìkem. Komunistùm, homosexuálùm a kosmopolitùm se to nelíbí, což je dobré znamení. Snad jiskra podobné nadìje doletí i k nám a ideály Národního sjednocení najdou cestu k duším volièù. To, a opravdový Vánoèní pokoj pøeje svým ètenáøùm a pøíznivcùm NSJ redakce Polnice. (red)

Prohlášení NSJ 19-24/2005 • 28.10.2005 na Palackého námìstí v Praze • Vyhráli v Polsku extremisté? • Národní sjednocení jednalo s Ligou polských rodin • Historie se opakuje • Protesty proti reality show • Vzpomínkové shromáždìní pøed Chilským velvyslanectvím • Rozhovor s Jindøichem Koudelkou • Kdo bude další • Zaseli vítr - sklízejí bouøi • Historické dùvody odmítání rozvodù

• Manifest Právo a Spravedlnost - ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě

È

Prohlášení NSJ 25/2005 k aktuální novele trestního zákoníku umožòujícího euthanasii

etné obèanské iniciativy v ÈR a tradièní instituce respektující hodnotu lidského života upozoròují již øadu let na morální nepøijatelnost legalizace tzv. euthanasie, jakož i na reálné nebezpeèí jejího masivního zneužití. Politická strana Národní sjednocení (NSJ) považuje tato varování za zcela oprávnìná a opakovanì se k nim pøipojuje (naposledy v prohlášení è. 23). Politikové etablovaných stran (s výjimkou KDU-ÈSL) bohužel nevnímají nebezpeènost, kterou legalizace zabíjení pøedstavuje (zejména v soudobém spoleèenském klimatu, jež postrádá konstantní morální hodnoty). NSJ, které bývá pravidelnì skandalizováno a nepravdivì oznaèováno za extremistické nechápe, jak mohli poslanci PS PÈR hlasovat pro novelu trestního zákona, která akceptuje nacistická a sociálnì-darwinistická východiska. Nic na tom nemìní diplomatická stylizace zmínìné novely, jež alibisticky ponechává euthanasii trestným èinem,

pøipouští však nulovou trestní sazbu. Vùle zákonodárcù je bohužel až pøíliš jasná. Stavidla mají být otevøena a tradièní pohled na èlovìka totálnì promìnìn. NSJ považuje tyto snahy za extremistické pokusy jak pøipravit pùdu mezigeneraèním konfliktùm budoucnosti, èi dokonce jak dát státem delegovaným „odborníkùm“ do rukou právo rozhodovat o bytí a nebytí obèanù. Sentimentální pøíbìhy o trpících nemocných nesmí nikoho mýlit. Tutéž argumentaci používali nacistiètí „lékaøi“ tøicátých let, když zdùvodòovali svìtu své teorie o potøebì euthanasie „ménìcenných“. Lidské utrpení je jistì tìžkou zkouškou pro toho, kdo je zakouší i pro toho, kdo je nucen mu bezmocnì pøihlížet. Odpovìdí na utrpení ovšem nemùže být euthanasie, nýbrž jen a jen úsilí o mírnìní bolesti, (jež má v dobì vysoce sofistikovaného rozvoje farmaceutiky øadu možností) a další vývoj lékaøské vìdy. Dostupnost lékaøské pomoci sociálnì

Prohlášení NSJ 23/2005 k novým pokusùm vlády o zavedení eutanázie a sòatkù homosexuálù

P

olitická strana Národní sjednocení (NSJ) chce tímto prohlášením apelovat na svìdomí volených zástupcù lidu ÈR v našich zákonodárných sborech, aby v souladu s nejvlastnìjším hlasem svého svìdomí znovu zapomnìli na stranické rozdíly a spoleènou silou zdravého rozumu zastavili nový pokus o prosazení tzv. registrovaného partnerství a nacizmem zavánìjící legalizaci eutanázie. Lobbistické skupiny prosazující obì zvrhlé

Z

slabým pak musí garantovat stát. Ochota akceptovat euthanasii je alarmujícím vysvìdèením o cynismu souèasné spoleènosti a smutné naivitì èi neodpovìdnosti znaèné èásti èeských zákonodárcù. Praha 13. prosinec 2005

Na konci roku 2004 vyšel v ÈR èeský pøeklad knihy LaGarda Smithe s názvem Hnutí homosexuálù - boj za lidská práva, nebo propaganda?

"normy" sázejí na vzájemnou øevnivost politikù i pasivitu èi nepozornost mnohých poslancù a znovu a znovu kladou své požadavky na stùl. Apelujeme na zdravý úsudek a cit pro pøirozené právo a vyzýváme všechny odpovìdné èinitele: Zastavte tyto pokusy ! Nedovolte úèelové zneužití právního systému k legalizaci nepøirozených a amorálních spoleèenských postojù. Praha 5. listopad 2005

Pøíznivci NSJ a DS se sešli na Palackého námìstí v Praze

hruba 150 pøíznivcù Dìlnické strany šovat své politické oponenty. Nicménì vìøím, povaná a obèanští demokraté jsou prý šancí jen pro horních deset tisíc. Závì(DS) a Národního sjednocení (NSJ) se sešlo v Praze na Palackého rem vystoupil pøedseda NSJ námìstí na vzpomínkovém shromáždìFrantišek Èervenka. Ten mimo ní k výroèí vzniku samostatného státu. jiné øekl, že "výsledky souèasné Jako první vystoupil s projevem pøedvlády jsou sociální nenávist, nástavitel obèanského sdružení Akce Nárùst preferencí komunistù, ztráta rodní Obnovy Radek Rosenhöfer. Po ideálù, pornografie a násilí v ménìm pøedstoupil pøed pøítomné úèastdiích". Dále se ve svém projevu níky pøedseda DS TomᚠVandas, který zamìøil na historické okamžiky vyjádøil potìšení nad tím, že byla uzavzniku samostatného Èeskoslovenska. Celá akce se obešla bez vøena dohoda mezi Dìlnickou stranou jakýchkoliv výtržností, za minia Národním sjednocením o spoleèném postupu v parlamentních volbách v málního dohledu policie. K dispøíštím roce. TomᚠVandas dále øekl: pozici byly propagaèní materiá"Uspìt ve volbách bude tìžké, nebo ly, letáky, Dìlnické listy i Polnisoupeø má na své stranì média, peníze i poli- že spoleènými silami se nám to podaøí." Vláce. cejní aparát, je to soupeø, který neváhá zastra- da sociálních demokratù je podle nìj zkorumwww.natia.cz 2

POLNICE 07/2005

František Èervenka

Projev na shromáždìní k výroèí vzniku ÈSR 28. 10. 1918

D

ámy a pánové,Vážení pøítomní,

Polititická strana Národní sjednocení (NSJ) øadu let otevøenì kritizuje politiku vládnoucího establishmentu a znovu a znovu se snaží oslovit èeskou veøejnost alternativními návrhy øešení politických a ekonomických problémù naší zemì. Veøejnoprávní i privátní média jsou však nedobytnou baštou a veøejnost je tak nadále masírována polopravdami, smyšlenkami a myšlenkovými stereotypy vzešlými z ideologických dílen vládnoucí pseudoelity. Kdo tvoøí soudobý establishment ? Kde se vzal a odkud èerpá svou moc? Odpovìï není tìžká a souvisí s datem, které si dnes pøipomínáme! 28. øíjen 1918 byl dnem celonárodního nadšení nad obnovou naší státnosti. Byl to výsledek letitého snažení našich obrozencù, literátù, vìdcù, vlasteneckých knìží, selských písmákù, umìlcù a politikù. Projev nezdolné a neznièitelné vitality národa. Na tomto heroickém úsilí, i na 28. øíjnu samotném, však nejpozdìji od 90. let 19. století cizopasila neprùhledná skupina politických pøíživníkù, kteøí v sílícím národním hnutí cítili pøíležitost, jak sebe a své rodiny vynést k moci. Vesmìs to byli lidé kosmopolitního zamìøení, kterým bylo èeské vlastenectví lhostejné, vidìli však jeho rostoucí potenciál a využili ho beze zbytku. Jejich hlavní zbraní pøitom byla propaganda. Stokrát opakovaná lež se vžije a mnozí ji mají za skuteènost. Po zhroucení starého Rakouska se pøíživnická pseudoelita rozhodla ovládnout pole, odstrèila do politického stínu skuteèné národní hrdiny

V

a samu sebe pasovala na hlavní sílu národního osvobození. K této lži je tøeba øíci: O obnovì èeské státnosti nerozhodli politiètí šíbøi z paøížských salonù a amerických klubù (ti se nás spíše snažili dostat do nových závislostí), ale krev legionáøských hrdinù, rozvaha domácích národních vùdcù v èele s Karlem Kramáøem, a zejména sama nepotlaèitelná vùle národa. Nicménì, cizopasná pseudoelita se po válce vyhlásila za jediné zasloužilé a ovládla politiku novì zrozeného Èeskoslovenska. Kam ji dovedla je známo: K Mnichovu 1938 a k únoru 1948. Navzdory tomuto mizernému a zrádcovskému vedení národ sám obstál. Nejen že pøežil dìjinné katastrofy, ale stále znovu se v nìm objevovali skuteèní hrdinové a vlastenci. Leè politické otìže si už kosmopolitní pseudoelita nedala vzít a dodnes tvoøí kastu mocných, jež žije s dosorientace lidu a znehodnocuje výsledky jeho hrdinných obìtí i každodenní práce. Stojí tato pseudoelita nalevo nebo napravo ? Tam i tam. Vytváøí si své strany i stranièky a mocným obchvatem kontroluje celou politickou scénu. Jejím nejnebezpeènìjším výhonkem jsou Komunisté. Jsou vzteklým psem jehož elitáøi využívají jako strašidlo, jemuž však v pøípadì potøeby ochotnì delegují moc, aby za nì provedl špinavou práci. Jiným výhonkem je odlidštìná pravice, zaštiující se libertinskou morálkou a lákající konzervativce na tøpytivý lesk falešného aristokratismu (nejznámìjším politickým zjevem tohoto typu je souèasný "havlismus" se svou Unií svobody, Kaslovými evropskými demokraty, èasopisem Respekt i všemi tìmi Impulzy, Cestami zmìny a Štìtinatými zelenými). V prostoru mezi tím stojí tøetí bratr v triku: totálnì zkorumpovaná Sociální demokracie, se skøínìmi plnými Grossù. Pravicová ODS, která se mírnì utrhla pseudoelitì ze øetìzu, také nemùže zapøít, že je s ní svým vznikem spjata a politický komparz Lidovcù zase dodává pseudoelitì aliby a zdání legitimity. Jaké jsou výsledky vlády zmínìného establishmentu: - Sociální nenávist a rostoucí preference komunistù

- Ztráta ideálù - Nevýhodné smlouvy s EU (Jose Barosso nám minulý týden jen tak mimochodem sdìlil, že slíbené dotace ÈR nedostane) - Znemravnìní lidových vrstev kultem pornografie a násilí v médiích - Nesmyslnì vysoké danì a z toho plynoucí krach drobného podnikání - Hroutící se zdravotní systém v dobì hrozící pandemie - Ohrožení zdraví obyvatel podporou cizích potravináøských firem - Ohrožení samotné existence státu podporou, naštìstí Francouzi a Holanïany, odmítnuté euroústavy Síly chaosu se v soudobém establishmentu spojují. Také síly øádu se musí spojit. Národní sjednocení má tuto ideu ve svém názvu. Koho ale spojovat? Nᚠnárod má dvì kulturní tradice: rytíøskou tradici Svatováclavskou a bojovou tradici husitskou. Slávu našich dávných pøemyslovských králù, odkaz Karla IV., velikost našeho obrození i odvahu kališnických hejtmanù schopných obrany zemì pøed cizí intervencí, ale také ochotných ke smíru po hrùzách náboženských válek. Spojovat stoupence tìchto tradic je možné a nutné pro blaho národa. Jsou ale tradice a historické jevy, se kterými se spojovat nelze. NSJ øíká jasné "Ne" silám rozkladu.: Všem jurodivým Adamitùm, anarchistickým bludaøùm a marxistùm všech barev a odstínù. Stejnì jako nacionálním bolševikùm a benešovcùm, ale i zašlému pravicovému m욝áctví a eleganci kosmopolitních bankéøù. Podle uvedených zásad hledalo NSJ partnery k jednotnému postupu. Hledalo jednotu pravou a poctivou, nikoli jednotu za každou cenu. Dìlnická strana se proto stala pøirozeným spojencem NSJ pro parlamentní volby v roce 2006.

Nacionalismus - ne národní bolševismus! Sociální solidarita - ne socialismus! Národní konzervatismus - ne odnárodnìné "dobré zpùsoby"!

Projev pøedsedy Dìlnické strany Tomáše Vandase na shromáždìní k výroèí vzniku ÈSR 28. 10. 1918

ážení pøátelé, vlastenci!

Dovolte mi, abych vás pozdravil jménem Dìlnické strany v tento významný den v dìjinách Èeskoslovenské republiky. Jsem velice potìšen, že tu spoleènì stojíme bok po boku s našimi pøáteli z Národního sjednocení, a že zde již vystupujeme jako partneøi v nadcházejících parlamentních volbách, nebo byla uzavøena dohoda mezi našimi stranami o spoleèné kandidatuøe. Mohu øíci, že jednání se

konalo v pøátelské atmosféøe naplnìné velkým odhodláním uspìt ve volbách. Všichni ale víme, že to nebude jednoduché. Proti nám stojí soupeø, který má na své stranì média, peníze, policejní složky, neštítí se zastrašovat své politické oponenty, kteøí jsou pro své vlastenecké názory oznaèováni jako extremisté, rasisté, neonacisté, v lepším pøípadì populisté. Co bychom však chtìli od lidí, kteøí jsou již od sametového podvodu støídavì v nejrùznìjších funkcích. Od lidí, kteøí jsou dychtiví po moci za

POLNICE 07/2005

jakoukoli cenu, jsou prolezlí korupcí a paktují se z nejrùznìjšími podvodníky, kterým pak umožní zmizet tøeba na Bahamy nebo na Seychely. Spoleènost potøebuje zmìnu. Na tom se jistì spoleènì shodneme. Musíme odmítnout smìr socialistických korupèníkù, kteøí neváhají rozprodávat poslední zbytky národního majetku, jen aby zacelili obrovské dluhy ve svém hospodaøení. Musíme však odmítnout i tzv. modrou šanci 3

obèanských demokratù, která je šancí pouze pro horní vyvolené. Naším cílem je sociálnì so-

lidární spoleènost, v níž se poctivì pracující obèané nebudou bát zvyšující se kriminality, nebudou šikanováni nesmyslnou byrokracií a nebudou utlaèováni státním aparátem, který je neustále zastrašuje, nejdøíve hrozbou z terorismu, nyní zase nìjakou ptaèí chøipkou. Všichni víme, komu to slouží. Nechceme, aby naše spoleènost byla zaplevelena nejrùznìjšími pøivandrovalci ze všech koutù svìta, abychom se postupnì stali menšinou ve své vlastní zemi. Chceme aby lidé, kteøí nìco ve svém oboru a profesi dokázali, byli náležitì ocenìni a byli to právì oni, kteøí si zaslouží naši úctu. Takoví jedinci mají právo být v záøi reflektorù a centru dìní. A nikoliv pochybná individua vyvolených bratrù. Požadujeme návrat k tradicím, morálce, skuteèným hodnotám, které formovaly nᚠnárod po staletí. Nacházíme se v situaci, kdy jsou lidé stále více znechuceni z politiky, kterou vnímají jako boj o výnosná koryta ruku v ruce s obrovskou korupcí. Samozøejmì, že je jejich pocit oprávnìný. Ale není øešení mávnout rukou a øíci: ono to nìjak dopadne. Rovnìž tak není øešením utíkat od reálného života do svìta pochybných

latinskoamerických telenovel nebo pokleslých televizních estrád. Vládní garnituøe zcela logicky takové myšlení obèanù nahrává, nebo si je potom jistá, že ti nespokojení nepùjdou k volebním urnám a nezkazí jí volební výsledek. Lidé jsou udržováni v apatii zcela zámìrnì. Chceme tuto neutìšenou situaci spoleènì zmìnit. Nebude to lehlé a vùbec ne jednoduché. Jak jsem již nìkolikrát øekl, je to tìžká práce a bìh na dlouhé trati, na níž je cíl zatím v nedohlednu. Povzbuzením nám mùže být ale fakt, že zejména v západní a severní Evropì dochází k radikálnímu nárùstu popularity stran, které mají stejné názory jako my a obávají se o budoucnost svých zemí. Staèí rovnìž zmínit sousední Polsko a vítìzství národnì konzervativního kandidáta. Vìøím, že v parlamentních volbách v pøíštím roce Dìlnická strana a Národní sjednocení spoleènì dosáhnou takového výsledku, který bude vnímán jako nástup zcela nové síly na vnitropolitické scénì. A bude zároveò signálem, že parlamentní banda nemá své místo pøedplacené navždy. Ještì jednou vám dìkuji za pozornost a za to, že jste pøijali naše pozvání a tìším se s vámi zase nìkdy nashledanou.

Projev èlena pøedsednictva A.N.O. Radka Rosenhöfera na shromáždìní k výroèí vzniku ÈSR 28. 10. 1918

O

tázka, "Proè jsme se dnes sešli?", možná zní na první poslech ponìkud jednoduše. Ale odpovìï, jak už to bývá, tak jednoduchá není. 28. øíjen je svátkem vzniku Èeskoslovenské republiky. Nìkdo mùže namítnout, že tato republika byla mimo jiné produktem snah nìkterých mezinárodních kruhù, které usilovaly o znièení tradièní Evropy, jejích hodnot, a chtìly nastolit nový svìtový liberální øád. Nìkdo jiný mùže mít výhrady, a to oprávnìnì, proti koncepci tak zvaného èeskoslovenského národa, který ve skuteènosti nikdy neexistoval, a pøesto mìl být nositelem státnosti. Stejnì tak nelze ani souhlasit s liberálním smìøováním novì vzniklé republiky a sympatiemi, kterými daøili mnozí z tehdejších politických elit bolševické Rusko a veškeré snahy bolševikù o rozvrácení starého øádu, jak tomu bylo napøíklad ve Španìlsku. Kdybych to mìl vyjádøit ponìkud provokativnì, tak mnohým z pøedních zástupcù Èeskoslovenské republiky byl bližší Lenin nebo Stalin, než car. To ale není odkaz, ke kterému se chceme dnes pøihlásit. Dnes chceme s úctou vzpomenout ty, kteøí svým životem a ctnost-

4

mi dokazovali, že jsou hodnoty, za které má muž položit i život, pokud taková bude vùle Prozøetelnosti. Nemám na mysli jen hrdiny jako napøíklad generála Radola Gajdu, generála Lva Prchalu, ale také 5112 èasto neznámých legionáøù, kteøí zemøeli bìhem bojù za svobodnou vlast. Kromì hrdinství na bitevních polích existuje také každodenní hrdinství obyèejných lidí. Hrdinství, postavit se èasto nepøízni osudu a tvoøit hodnoty, které neobohacují pouze jednotlivce, ale celou spoleènost. Nemìli bychom zapomínat na ty, kteøí poctivou prací,vùlí a odhodláním mìnili k lepšímu tváø vlasti. Oni mají podíl na tom, že první Èeskoslovenská republika byla jednou z hospodáøsky nejvyspìlejších zemí svìta. Je zde také hrdinství bezpoètu otcù a matek, kteøí svìdomitou výchovou utváøeli hrdé a svobodné obèany naší zemì. To je ideál, k nìmuž se chceme dnes pøihlásit. Ideál, který má svoji vìènou platnost. A to zvláštì v dobì, kdy nᚠnárod pomalu a skrytì ztrácí svoji svobodu... V dobì, kdy socialisté a liberálové usilují každým dalším zákonem více a více o odcizení dìti rodièùm... V této dobì, kdy se nepøátelé naší civilizace snaží skrze média vytvoøit z lidí dav snadno ovladatelných loutek, kterým staèí dát trochu cukru a zapráskat jim nad hlavou bièem a ony budou pokornì hrát v jejich loutkohøe... V této dobì chceme vzpomenout hrdinství, které je nerozluènì spjato s 28. øíjnem. Hrdinství vojákù, hrdinství obyèejných lidí, otcù a matek. To je ctnost, která je vìèná, a proto ji žádná síla na svìtì, ani mimo nìj, neporazí. Dìkuji za pozornost.

POLNICE 07/2005

O

Prohlášení NSJ 22/2005 Zákaz KSÈM ano, ale doopravdy

d pádu bolševismu v roce 1989 poukazovali nesèetní aktivisté, vèetnì bývalých politických vìzòù komunistického režimu a pøedstavitelù tzv. disentu, na potenciální nebezpeènost všech forem komunistické ideologie. U vìdomí vlastních bolestných zkušeností vyzývali vedení státu a dominantních demokratických stran k razantnìjšímu postupu proti pøežívajícím organizaèním strukturám neostalinistù (KSÈ, KSÈM) i proti novì se objevujícím projevùm trockistického extremismu. Bohužel jejich varovný hlas byl systematicky marginalizován a mediálnì zesmìšòován zejména okruhem levicovì orientovaných intelektuálù kolem exprezidenta Havla. V duchu pokryteckého hesla: "Nejsme jako oni" byla promarnìna jedineèná historická pøíležitost èeské spoleènosti vyrovnat se s komunistickou minulostí i s nenávistnou marxistickou "filosofií" vèas, v dobì, kdy veøejnost oèekávala jasné slovo a rázné èiny. Hlavní vinu na tom neodvolatelnì nese polistopadová sametová politika V. Havla, který sice vyzývá celý národ k flagelantskému zpytování svìdomí, nebyl však schopen ani pojmenovat ideový zdroj letité nesvobody: marxistický komunismus, natož pak vyjádøit sebemenší politickou vùli k potrestání konkrétních a dohledatelných viníkù bolševického bezpráví. Politická strana Národní sjednocení (NSJ) od svého vzniku v r. 2001 opakovanì kritizovala tuto sametovou smíølivost vùèi marxistické ideologii a vyzývala k zákazu stran a hnutí,

jež se s komunismem spojují (KSÈ, KSÈM), vlivná havlistická "elita" však nikdy toto úsilí nepodpoøila, naopak, její pøedstavitelé z pravolevých "proevropských" struktur pøidávali své hlasy k dehonestujícím výpadùm levice obviòujícím paradoxnì z extrémismu právì NSJ (viz poslední útoky proti NSJ v èasopisech Respekt a Annonce). Tak se stalo, že obhájci tradièních hodnot, politicky aktivní køesané a vlastenecky cítící obèané ÈR, jsou vnímáni jako nedostateènì politicky korektní, zatímco komunismus je spoleèensky rehabilitován jako oprávnìná souèást demokratického myšlenkového spektra a marxisticky orientované partaje jsou akceptovány jako úctyhodné parlamentní strany. Postkomunistická støedovýchodní Evropa tím pøišla i o jediný ideový kapitál, který mohla západu nabídnout k využití: Nenahraditelnou historickou zkušenost s rùznými typy komunistické diktatury. Možné pouèení tedy nebude vyvozeno, utrpení tisícù našich spoluobèanù je znehodnoceno, dìjinná pamì èeské veøejnosti mizí pod tlakem aktuálních problémù. Zcela absurdnì proto vyznívá, když se dnes, v totálnì nevhodném okamžiku, vynoøují právì z havlistického prostøedí stále ostøeji formulované antikomunistické výzvy. Zvláštní pozornost si v tomto kontextu zasluhuje poslední "výzva k zákazu KSÈM" vzešlá z okruhu kolem senátora Štìtiny. Vìcný obsah výzvy NSJ pochopitelnì podporuje, nemùže však pøehlédnout nevìrohodnost pozadí této aktivity. Zdá se totiž, že úèelem celé akce je zviditelnì-

ní a oèista Strany zelených p. Štìtiny, která se mùže stát novým volebním nosièem havlistických idejí (po krachu US, DEU, Cesty zmìny apod.). Obecnì známá souvislost mezi radikálními ekology z extrémnì levicového prostøedí má být akcí p. Štìtiny volièùm co nejvíce zastøena a èeští Zelení mají být vnímáni jako politicky neutrální støedová strana. Nemylme se však! A si pan Štìtina støílí jakkoli hlasitì, vždy bude míøit maximálnì na jednu historickou formu komunismu (na tu stalinskou) a ještì ne pøíliš pøesnì (že návrh neprojde Poslaneckou snìmovnou bylo jasné). Vùèi moderním formám marxistické ideologie se však zelený senátor, ani jiní havlisté, nikdy neobrátí, sdílí s nimi totiž stejná filozofická východiska i politickou ideu utopické multikulturní spoleènosti programovì nahrazující osobitost národù a tradièní morální i politické normy "nové modely demokracie", které povážlivì zavánìjí diktaturou. Tyto utopické vize pøedstavují podle NSJ stejnou hrozbu pro svobodu a pøirozená práva obèanù jako svìtový komunismus. Na druhé stranì NSJ chápe pøedstavitele pravicových stran, kteøí se k akci pøipojili. Také NSJ mùže prohlásit, že výzvu k zákazu KSÈM plnì podporuje, zároveò však zvažuje všechny výše uvedené skuteènosti a øíká: Ne svìtovému komunismu a všem formám marxistické ideologie! Ne multikulturní utopii a plíživé likvidaci svobod v souèasné EU! Praha 26. øíjen 2005

Vyhráli v Polsku extremisté?

V

ážný problém nastal po vyhlášení výsledkù polských parlamentních a prezidentských voleb všem našim "nezávislým" žurnalistùm a publicistùm, kteøí tu více, tu ménì okatì usilují o názorovou manipulaci èeského politického prostøedí. Znaèné trhliny dostal totiž dosud veøejností bez významnìjších výhrad akceptovaný systém myšlenkových algoritmù, jehož základem bylo oznaèování tìch názorových proudù, se kterými vlivné novináøské osobnosti nesouhlasily, kterých se obávaly a jejichž existenci se pokoušeli bagatelizovat za populistické, kontroverzní, extremistické atd..Tìžko mohou takovýmto zpùsobem i nadále cejchovat a diskreditovat èeské stoupence nadøazenosti národních zájmù potøebám EU, znovuobnovení trestu smrti, zastánce tradièních forem rodinného života a dalších antiliberálních høíchù bez toho, že by tímto cejchem odmítání až k nenávisti neoznaèily i vrcholné pøedstavitele druhé nejvìtší zemì, s níž sousedíme, polského prezidenta, polskou vládu a polský parlament. Vìru zapeklitý problém, ty polské volby nám byl èert dlužen, neníliž pravda. Pøed lidmi, kteøí se až dosud bez vážnìjších obtíží pohybovali v oblasti tvorby veøejného mínìní, stojí nelehký úkol - rozhodnout se,

zda pokraèovat v dosavadní linii Lech Kaczyñski - Prezident Polské republiky a opravdu oznaèit èerstvì zvolené vrcholné polské pøedstavitele za extremisty, nebo korigovat vše, co dosud tvrdili. Jejich souèasné postavení lze s jistou nadsázkou pøirovnat k postavení Husáka, Jakeše, Fojtíka a jejich novináøských slouhù Kojzara, Hoøeního a spol. po nástupu Gorbaèova. Také nevìdìli, co dál. Staré jistoty v podobì instrukcí a myšlenkových stereotylo?" A v dobì internetu není žádným problémem pù jako by pøestaly platit a na veøejnost se ale si zadat do prohlížeèe jméno dosud váženého pøece jen s nìjakým názorem muselo pøijít. publicisty èi politologa a žasnout, co že nám to A situace dnešních názorotvùrcù je ještì sví- tvrdil ještì pøed rokem. A ti zatrolení Poláci nám zelnìjší. Jediné možné øešení, které si ale ne- to ne a ne usnadnit. Místo, aby po volbách, jak chtìjí pøipustit, a to radikální zmìna celého do- je u nás zvykem, v klidu vycouvali ze svých savadního zpùsobu novináøské práce, se neobej- pøedvolebních slibù a otupili ostøí vyslovovade bez nutné ztráty dùvìryhodnosti. Vždy se ných názorù, tak si pøedseda strany Právo a tìžko vysvìtluje, že to, co platilo ještì vèera, spravedlnost Jaroslaw Kaczynski, kterému jeho dnes už neplatí a že onen názorový kotrmelec, bratr Lech pøedtím ohlásil, že "úkol je splnìn", který právì pøedvádím, dìlám ale opravdu pou- dovolí podìkovat Rádiu Maryja, jež slovy ze o své vùli. Ba co více, nový pohled si vynutí Ondøeje Klípy na stránkách Èlovìka v tísni (opi skládání úètù z dosavadní èinnosti. Veøejnost ravdu nikoho nezaráží vysoká míra politické anse bude jistì právem ptát: "Tak, jak to teda by- gažovanosti této i z penìz daòových poplatníkù

POLNICE 07/2005

5

podporované neziskové organizace?) "pøekrucováním historických faktù a nehoráznou populistickou demagogií ještì více kazí polskou politickou kulturu", za podporu, jíž se jeho bratrovi v prezidentských volbách od této stanice se zhruba tøemi miliony posluchaèù dostalo. Vìru není našim zahranièním politickým komentátorùm co závidìt, když i jinak zažitým praktikám loajální Petruška Šustrová musela ve sloupku Lidových novin pøipustit, že polské pøedvolební prùzkumy, které jako vždy selhaly, podobnì jako je tomu èasto i u nás, mohly být i cílenì provádìny tak, aby vyvolaly zdání, že vede kandidát liberálnì-pravicové Obèanské platformy za úèelem získání hlasù tìch, kdož se na poslední chvíli pøiklánìjí k pravdìpodobnému vítìzi.

Tìžké rozhodování však neèeká pouze naše novináøe a politology. I naše diplomacie a vysoké školy se musí nìjak vyrovnat se zmìnìnou situací. Dá se oèekávat, že právì v tìchto chvílích úpìnlivì èekají na jakékoliv náznaky z evropských struktur. A první již pøicházejí, dánský Politiken (proè je asi citován zrovna on?), promptnì oznaèil výsledky polských prezidentských voleb za špatnou zprávu pro Polsko i Evropu. Jak dlouho to bude ještì trvat, než se doèkáme hysterických reakcí v podobì obstrukcí, bojkotu èi embarga? Nebo, že by byla zvolena cesta "zapomnìní"? V každém pøípadì se máme opìt, jako v éøe Solidarity ve spojitosti s informováním o událostech v Polsku, na co tìšit a zpùsob podávání tìchto informací bude i do znaèné míry ukazovat, jak u nás od oné do-

by pokroèila svoboda slova a tisku. Nezbývá než doufat, že nás v této oblasti èeká nìco lepšího, než co nám bylo servírováno dosud. Naše aktuální situace je totiž alespoò z jednoho dùvodu pøíznivìjší než ta v dobì nástupu Solidarity èi vzniku rakouské vlády lidovcù a svobodných. Na Pražském hradì nesedí loutka Moskvy ani Bruselu, ale èlovìk s narozdíl od našich novináøù vlastními názory, který se, jak ukázal i tón jeho blahopøání novému polskému prezidentovi, jen tìžko podrobí nìjakému možnému smluvenému diktátu názorových unifikátorù. To bude Komárkové, Peheové, Kuèerové, Krejèí a spol. fuška, co? Miroslav Èervenka, extremista

Národní sjednocení jednalo s Ligou polských rodin

P

nání s poslanci Evropského parlamentu za Ligu polských rodin (LPR), prof. Maciejem Giertychem a Sylwestrem Chruszczem. Pøedseda NSJ František Èervenka polské hosty informoval o souèasné situaci na èeské politické scénì a aktivitách NSJ souvisejících s volbami do poslanecké snìmovny v èervnu 2006. Prof. Maciej Giertych podrobnì seznámil zástupce NSJ s èinností evropského parlamentního klubu Nezávislost a demokracie, jehož je øedstavitelé Národního sjednocení (NSJ) LPR èlenem, a vyjádøil zájem o spolupráci s se 18. øíjna 2005 sešli ke spoleènému jed- NSJ. Pøedmìtem spolupráce by mìla být vý-

Michael "MUK" Kocáb a Šípek s vlajkou Evropské unie

V

ùèi prezidentovi Klausovi zapšklí pohrobci jeho pøedchùdce Kocáb a Šípek se vydali po dlouhé dobì a tentokrát nezváni na Hrad, kam tak rádi chodívali za svým guru Havlem pro lukrativní zakázky. Tentokrát však jejich cílem nebyla potøeba obživy, ale provokace. V otevøeném dopise totiž požadují, aby vedle státní vlajky Èeské republiky byla vyvìšována i vlajka Evropské unie. Argumentují pøitom, že

6

mìna informací a koordinovaný postup pøi obranì národních zájmù, zejména v souvislosti se vzrùstajícími snahami na úrovni Evropské unie (EU) o revizi pováleèného uspoøádání støední Evropy a prosazení s tím spojených pøípadných restituèních nárokù. Obì strany se shodly na nutnosti bránit spoleènì sdílené tradièní køesanské hodnoty, proti kterým vedou liberální a socialistické kruhy ovládající EU nesmiøitelný boj. K tomu by mìl v budoucnu napomoci i pøipravovaný projekt celoevropské národnì-konzervativní strany. www.natia.cz

Historie se opakuje vìtšina národa se vyslovila pro vstup do tohoto uskupení, a tak je potøeba tento fakt zohlednit i pøi užívání státních symbolù. Pøímo se vnucuje otázka, zda jsou si vìdomi, že oèividnì lžou. Pakliže se referenda o vstupu do EU zúèastnilo pouze okolo 40% obyvatel a pro hlasovalo cca 70% z nich, tak užívání pojmu vìtšina národa rozhodnì není na místì. A to jsem ještì vùbec nezmínil fakt, že obèané byli pøi pøedreferendové agitaci ze strany státu zámìrnì uvádìni v omyl, což myslím je i dnes trestný èin, minimálnì tvrzením, že ona vládní kampaò, jež tak jednostrannì propagovala vstup do unie, není kampaní agitaèní, nýbrž vysvìtlovací. Pevnì doufám, že vážený pan prezident tomuto nátlaku samozvaných "národních elit" odolá a zachová tradici vyvìšování pouze vlajky zemì, jíž se zavázal svým prezidentským slibem sloužit. Vzorem pro zásadový postup by mu mohla být jeho oblíbená Velká Británie, kde pøedstava vyvìšení onoho hadru s dvanácti hvìzdièkami na Buckinghamském paláci o státních svátcích je

POLNICE 07/2005

vyslovenì smìšná. Je sice pravdou, že Hrad zdobilo jeden èas i èervené srdce, které je zpravidla logem bordelu, ale tehdy jej bylo možno v souvislosti s hradním pánem vnímat i symbolicky. Rád bych v této souvislosti pøipomnìl, že naposledy byla o státních svátcích republiky na Hradì vyvìšována i jiná vlajka v dobì nacistické okupace. A i tehdy se našlo nìkolik domácích rektálních horolezcù panevropské ideologie, kteøí tuto praxi vehementnì prosazovali. Vìtšinou národa byli opovrhováni a zváni vlastizrádci. Je snad nìjaký dùvod dnes pány Kocába, Šípka a jim podobné oznaèovat jinak? V každém pøípadì se mi jako adekvátní reakce jeví odstranìní všech pozùstatkù zušlechovacích aktivit zmínìných protagonistù z prostor Hradu, jako je tøeba Šípkova neevropská konstrukce vstupu do prostor kanceláøe prezidenta republiky. Asi je na èase Šípka poslat "k šípku" a Kocába mu k tomu pøibalit na cestu. Miroslav Èervenka

Protesty proti reality show

V

e dnech 7. a 8. listopadu 2005 uspoøádaly Národní sjednocení (NSJ), Dìlnická strana (DS) a Akce Národní Obnovy (A.N.O.) spoleèné protestní shromáždìní pøed budovami televize Prima a Nova. Na akcích, které se uskuteènily za mimoøádnì velkého zájmu novináøù, promluvil pøedseda DS TomᚠVandas a pøedseda NSJ František Èervenka. TomᚠVandas se ve svém projevu zamìøil na samou podstatu reality show. Poøad podle nìj útoèí na nízké pudy lidí a tak jsme dnes a dennì svìdky laviny sprostot, zvráceností, sexu. A co je horší, dìje se tak v hodinách, kdy poøad mohou sledovat dìti a dospívající mládež. V tomto pøípadì dochází k evidentnímu

porušování zákona, bohužel za absolutní neèinnosti Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. "Naším cílem je dnes upozornit nejen na porušování zákona, ale dát také najevo, že ne všichni obèané budou slepí a hluší k tomu, co se dnes dìje. Že ne všichni jsou tupé stádo, které se nechá oblbovat stupiditami," dodal pøedseda DS. Pøedseda NSJ František Èervenka pøeèetl úèastníkùm protestu otevøený dopis øeditelùm TV Prima a TV Nova, obsahující požadavek na ukonèení vysílání reality show. "Obracíme se na Vás, abychom Vám tlumoèili hluboký nesouhlas a rozhoøèení tìchto obèanù nad ohlupující exhibicí vulgarity a kulturní podprùmìr-

nosti, kterou prezentují poøady typu “reality show” vysílané Vašimi televizními stanicemi. Míra pohoršení je v souèasné chvíli o to vìtší, že Vaše stanice od projektù neustupují ani po oficielním udìlení pokuty od Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, naopak v nepokryté honbì za maximalizovaným ziskem chystají novou øadu tìchto “reality show”," uvedl František Èervenka. Na závìr shromáždìní byl otevøený dopis pøedán povìøeným zástupcùm øeditelù zmínìných televizí. www.natia.cz

Otevøený dopis NSJ, DS, A.N.O. vedení privátních televizí ve vìci "reality show"

Ing. Martin Dvoøák - øeditel TV Prima Ing. Petr Dvoøák - øeditel TV NOVA

P

ánové,

jako pøedstavitelé níže uvedených politických stran a obèanských sdružení považujeme za svou povinnost být slyšitelným hlasem té èásti èeských obèanù, která dosud neztratila zdravý rozum a cit pro elementární morální hodnoty. Obracíme se na Vás, abychom Vám tlumoèili hluboký nesouhlas a rozhoøèení tìchto obèanù nad ohlupující exhibicí vulgarity a kulturní podprùmìrnosti, kterou prezentují poøady typu "reality show" vysílané Vašimi televizními stanicemi. Míra pohoršení je v souèasné chvíli o to vìtší, že Vaše stanice od projektù neustupují ani po oficielním udìlením pokuty od Rady pro televizní a rozhlasové vysílání, naopak v nepokryté honbì za maximalizovaným ziskem chystají novou øadu tìchto "reality show". Vzhledem k laxnosti vládních politikù a institucí mají rozumní obèané jen málo možností jak se bránit celospoleèenskému vlivu Vašich demoralizujících poøadù. Mlèet však dost dobøe nejde. Jaká jsou podle nás hlavní negativa obou poøadù: 1) V prvé øadì sám princip "reality show" jako takový. Do umìle vytvoøeného prostøedí je uzavøena nesourodá skupina "soutìžících"

motivovaných pøíslibem nesmyslnì vysoké finanèní výhry (ve srovnání s prùmìrnými platy v ÈR) a je jim zakázána resp. znemožnìna, jakákoli hlubší mentální èinnost, takže jejich jedinou zábavou se nutnì stává "dìní ve skupinì". Rostoucí emoce, afektivní reakce a "výbuchy" pak tvoøí hlavní "podívanou" pro diváky u obrazovek. Je to neodpovìdná hra s lidskou psychikou, bez ohledu na to, že kmotry této hry byli rùzní "odborníci" z øad psychologù a sociologù (lékaøi v Osvìtimi byli pøece také "odborníci"). 2) V daném kontextu už je jen dílèím problémem výbìr "soutìžících" a jejich instruktáž, jež byly evidentnì motivovány zámìrem dostat na obrazovky co nejvíce "šokující akce" tj. agrese, sexu, primitivního vyjadøování a vulgarit (by èas od èasu formalistnì "vypípnutých"). 3) Vážnou otázkou je ovšem zaøazení poøadù a upoutávek na nì do vysílacího èasu, kdy televizi bìžnì sledují dìti. (K této vìci se ještì vrátíme níže). 4) Problematická je koneènì i interakce s diváky, v nichž je provokována chu pomocí hlasování "zlikvidovat" toho èi onoho "soutìžícího", èímž se v nich nutnì posiluje agresivita a pocit jakési povýšenosti a bohorovné všemohoucnosti. (Kriminální zloèiny poslední doby, napø. pøípad "lesního vraha" naznaèují, k jakým koncùm vybuzení takových pocitù mùže vést).

POLNICE 07/2005

Tohle všechno ale Vy sami víte. Dùvodem proè se na Vás tímto dopisem obracíme, je snaha, døíve než zahájíme další postup právní cestou, oslovit Vás osobnì, jako odpovìdné øídící pracovníky obou TV stanic, a apelovat na Vaše lidské svìdomí. Jakkoli si uvìdomujeme význam faktoru "sledovanosti" pro ekonomický život privátních TV, jsme upøímnì pøesvìdèeni, že je ze závažných dùvodù nutno oba projekty, "reality show" ukonèit. Zisk je zaslouženou odmìnou každého podnikání, má však hodnotu jen tehdy, lze-li ho smysluplnì investovat èi šastnì užít. Spoleènost vychovávána "etikou" a pokleslou estetikou "reality show" však nutnì ztrácí pøirozené sociální instinkty jako je stud, soucit, solidarita apod., a stává se náchylnou k iracionálním výlevùm a živoèišnému egoismu, jehož typickým vnìjším projevem je agrese. V takové spoleènosti následnì upadá kvalita života a relativizuje se smysl jakéhokoli podnikání. Zvl᚝ bolestné v této souvislosti je, že èastým divákem "reality show" jsou školní dìti. Všestranný "výchovný efekt" jaký sledování poøadù tohoto typu na dìti má si lze snadno pøedstavit. Neobstojí pøitom známý argument, že televizní pøijímaè lze pøece kdykoli vypnout. Možná sami máte dìti, nebo si alespoò umíte, jako tvùrèí lidé pøedstavit dìtskou mentalitu. Dìti školního vìku pøece zpravidla hledají oporu pro své nehotové životní názory ve skupinové identitì, napø. ve tøídì. Nevìdìt v 7

takové skupinì co je to "reality show", znamená být potencionálním terèem posmìchu èi šikany, minimálnì pak, ocitnout se "mimo" a "na okraji". Kdo vytvoøil takovou atmosféru kolem"reality show"? Upoutávací kampanì Vašich stanic a na vìci parazitující bulvární tisk. Proè? Aby pøipoutaly diváky k obrazovkám (nejen dìti totiž chtìjí být "in").

P

Z výrobnì laciné a pøitom výnosné "zábavy" se tak stal nebezpeèný fenomén podminovávající již tak dost chatrné základy naší vlastní budoucnosti. Žádáme Vás proto pánové s vìdomím závažnosti celé vìci: Zastavte to! Zastavte další vysílání poøadù typu "reality show". Udìlejte to ve jménu lidskosti a v zájmu zachování prá-

va budoucích generací na dùstojný život a budování osobního štìstí. Praha 6. listopadu 2005 PhDr. Radomír Malý - Akce Národní Obnovy František Èervenka - Národní sjednocení TomᚠVandas - Dìlnická strana

Pøíznivci a èlenové NSJ a VF si pøipomìli 90. narozeniny generála Pinocheta

raha - Pøíznivci a èlenové politické strany Národní sjednocení (NSJ) a obèanského sdružení Vlastenecká fronta (VF) si 25. 11. pøed ambasádou Republiky Chile v Praze pøipomnìli dožité devadesáté narozeniny generála Augusta Pinocheta. Na místì se v mrazivém podveèeru shromáždilo zhruba 30 úèastníkù (policisty a novináøe nepoèítaje), kteøí symbolicky zapálili 90 svíèek a vyslechli nìkolik projevù. Shromáždìní zahájil pøedseda

pražské organizace a místopøedseda NSJ Martin Èejka. Ve svém projevu zdùraznil význam generála Pinocheta pro boj proti komunismu na celém svìtì. Zmínil rovnìž souèasné snahy premiéra Paroubka a jeho snahu zrušit lustraèní zákon a otevøít tak pole komunistickým funkcionáøùm a estébákùm. Po nìm vystoupil pøedseda VF David Macháèek, který zhodnotil význam osobnosti generála Pinocheta pro souèasnost. Podle nìho bylo

chybou, že jsme se v listopadu 1989 neinspirovali jeho tvrdým pøístupem k vyrovnání se s komunistickým nebezpeèím. Shromáždìní zakonèil zástupce Národních korporativistù, který jako student zdùraznil význam generála Pinocheta pro souèasnou èeskou mládež a studentstvo. Ještì pøed zahájením akce byl na velvyslanectví pøedán oficiální dopis, NSJ a VF k výroèí generálových devadesátin. www.natia.cz / Listopad 2005

Dopis k devadesátinám bojovníku proti bolševismu jménem Augusto José Ramón Pinochet Ugarte

V

Adresováno J.E.p. Carlosu Klammerovi - Velvyslanectví Chilské republiky

ážený pane velvyslanèe,

obracíme se na Vás jako obèané zemì, která 40 let trpìla pod nadvládou komunismu. Dùsledkem tìchto temných let byly tisíce povraždìných nevinných lidí, násilím rozdìlené rodiny, duchovní a hospodáøský úpadek naší zemì. Celosvìtový dopad komunismu byl a bohužel stále je hrozivý. Poèet obìtí této hrùzné nelidské ideologie se blíží èíslu 100.000.000. Duchovní a materiální škody nebude pravdìpodobnì možné nikdy vyèíslit. Komunismus s železnou zákonitostí zotroèoval lid zemì, v níž vládnul, uvrhoval národy do bídy a primitivním dialektickým materialismem ponižoval jejich kulturní bohatství. Ve Vaší zemi se našel muž, který se zloèinnému komunismu postavil èelem, Augusto José Ramón Pinochet Ugarte. Generál Pinochet se hned od prvního støetu s touto zvrácenou

D

kuci osoby generála Pinocheta. Prosíme, tlumoète svým nadøízeným ostrý nesouhlas èeských antikomunistù se zpùsobem, jakým nepøátelé svobody, a to i ve Vaší vlasti, útoèí na Vašeho národního hrdinu generála Augusta Josého Ramóna Pinocheta Ugarteho. Doufáme, že dnešní výroèí bude pro chilský lid a jeho vládu pøíležitostí ocenit práci a odkaz tohoto velkého bojovníka proti komunismu. Republika Chile má jedineènou možnost porušit smutnì ustálené pravidlo a vyznamenat osobu generála Pinocheta ještì za jeho života. V úctì Martin Èejka Pøedseda MO Národního sjednocení Praha David Macháèek Pøedseda Vlastenecké fronty V Praze dne 25. listopadu 2005

Projev pøedsedy MO NSJ Praha Martina Èejky pøed chilským velvyslanectvím obrý veèer dámy a pánové,

dovolte mi, abych vás jménem MO NSJ Praha pøivítal na dnešním setkání a podìkoval vám za vaši úèast. Jsme zde, abychom vyjádøili vdìk osobì, která v dobì komunismu dodávala mnoha lidem i v naší zemi odvahu a nadìji v boji proti nejzvrácenìjší ideologii v dìjinách lidstva. Generál Augusto Jose Ramon Pinochet Ugarte je pøíkladem toho, že proti komunizmu lze bojovat a že se musí bojovat. Komunismus není mrtev, rudý démon není zahnán do pekla, požaduje další a další obìti. Proè by nám mìl být 8

ideologií stal obìtí štvavé a nenávistné propagandy ze strany utlaèovatelù lidské svobody, tehdejšího Svazu sovìtských socialistických republik a jeho pøisluhovaèù. Bohužel ani po pádu komunistického impéria tato nechutná lživá kampaò neustala, paradoxnì se smrtelnými køeèemi komunismu nabrala nových sil. Vážený pane velvyslanèe, pøi pøíležitosti 90. narozenin generála Pinocheta si Vás dovolujeme požádat, abyste v rámci svých možností vyvinul maximální úsilí s cílem zabránit dalším útokùm na èlovìka, který zachránil Vaši zemi od hrozícího otroctví. Smutnou skuteèností je, že tento muž je šikanován i ze strany nìkterých úøadù Republiky Chile. Považujeme za naprosto skandální postup soudce Carlose Cerdy, který na generála Pinocheta uvalil pøed nìkolika dny domácí vìzení. Proces v souvislosti s konty v zahranièí považujeme pouze za ubohou záminku pro další ideologickou perze-

blízký èlovìk ze vzdáleného Chile? Protože komunismus je internacionální, nezná hranic. Proto byl boj generála Pinocheta i naší bojem. Komunistická hydra se dnes opìt v naší zemi sápe k moci. Snaží se pomalu ale jistì odstraòovat i poslední papírové pøekážky, které jí stojí v cestì. To jí nesmíme dovolit! 100.000.000 obìtí komunismu! Jak si vùbec nìkdo mùže dovolit obviòovat generála Pinocheta, že proti tomuto zlu zasáhl, nebo že zasáhl nepøimìøenì! Ano Salvador Allende byl zvolen demokraticky, stejnì jako Hitler v Nìmecku. Socialista Allende se nakonec sám zastøelil zbraní, na níž vyryt nápis "Salvadorovi,

POLNICE 07/2005

pøíteli a soudruhovi ve zbrani, vìnuje Fidel Castro." Možná se levièákùm a liberálùm stýská po obìtech, ke kterým by došlo, kdyby generál Pinochet nezasáhl. Na lidech jim koneckoncù nikdy nezáleželo. I nìkteøí levicoví historici dnes pøipouštìjí, že si režim generála Pinocheta vyžádal 3000 obìtí, a ne desetinásobky èi dokonce stonásobky, jak uvádìla komunistická propaganda. Jednu tøetinu obìtí tvoøili stoupenci generála, kteøí zemøeli za svobodu Chile. Oproti tomu komunisté napøíklad jenom v Katyni zabili bìhem nìkolika dní dvakrát více lidí, než Pinochetovi vojáci za 17 let jeho vlády. Generál Pi-

nochet vyslovil nìkolikrát lítost nad smrtí nevinných lidí, ale byla to válka. Ve válce, bohužel, umírají i nevinní. Tuto nedìli uplynulo 30 let od smrti dalšího bojovníka za svobodu, generála Francisca Franca, z Boží milosti caudilla Španìlska. Ten

ve své závìti napsal: "Pamatujte, že nepøátelé Španìlska a køesanské civilizace bdí. Bdìte proto i vy, obìtujte své osobní zájmy nejvyšším zájmùm vlasti a španìlského národa." Je to výzva i pro nás, protože boj proti komunismu není jen záležitostí Španìlska nebo Chile.

Ve zdánlivì marném boji nám mohou být nadìjí slova generála Pinocheta, který, když na nìj èinili nátlak, aby se omluvil za své èiny (tedy boj proti komunismu), jasnì odpovìdìl:

To, co jsem udìlal, posoudí Bùh.

Nový komunismus, bude horší než ten starý

Rozhovor s bývalým politickým vìznìm Jindøichem Koudelkou u pøíležitosti jeho sedmdesátin Jindro, tobì bude 28. listopadu sedmdesát let. Jak hodnotíš s odstupem své putování po této zemi? Øekni nìco o sobì. Narodil jsem se 28. listopadu 1935 v Kladnì - Kroèehlavech. Po škole jsem dìlal veèerní hutní prùmyslovku. Potom jsem pracoval v Poldovce na hutích a pozdìji jsem vystøídal øadu povolání a skonèil jsem jako skladník u Metrostavu. Jak ses stal politickým vìznìm komunistického režimu? Pøi mém prvním pokusu o pøekroèení státních hranic mì v roce 1955 chytili pøed Berlínem. Tenkrát byla situace ve východním Nìmecku horší než u nás. Bylo tam mnoho konfidentù a to se mi stalo osudným. Pøi tomto prvním útìku jsem dostal pøes pùl roku a nìco jsem si odsedìl v Nìmecku. Potom v roce 1958 jsem dostal paragraf za "pokus o pøemlouvání ke zbìhnutí" a za to jsem dostal pìt let. V roce 1960 pøišla velká amnestie a já byl propuštìn. Ihned jsem se pokusil znovu o pøekroèení hranic a znovu mì chytli. Celkem jsem od komunistù vyfasoval deset a pùl roku a z toho jsem si odsedìl sedm. Prošel jsem vìzeními jako Ruzyò, Pankrác, Opava a nakonec jsem skonèil v Kartouzích v Leopoldovì. Propuštìn jsem byl v roce 1965. V té dobì sedìla v kriminále elita národa a já mìl to štìstí, že jsem je v tìch kriminálech ještì zastihl a setkal se s nimi. Nemohu zapomenout na osobnosti jako byl napø. Ing. Jaroslav Cuhra a další. Jak jsi se dostal k podpisu Charty 77? V sedmdesátých letech za Husáka jsem si myslel, že je dobré dát nìjak najevo svùj nesouhlas s komunistickým režimem, a tak jsem podepsal Chartu 77. Ovšem kdybych vìdìl, že tento režim bude pouze pokraèováním toho pøedešlého, nikdy bych ji nepodepsal. Poznal jsem se díky tomu také s tzv. "kmenovými zamìstnanci Charty" a spol., ale kdybych vìdìl co mají skuteènì v úmyslu, tak bych nikdy s nimi do tohoto "holportu" nešel. Nebyli to lidé, se kterými by mohl normální èlovìk navázat nìjaký bližší pøátelský vztah. Byli to lidé jako z jiného svìta. Kromì nich bylo ovšem v Chartì i spousta poctivých

lidí, kteøí to dìlali z èistého idealismu a pøesvìdèení. I když vedení Charty, jak je již dnes známo, bylo prošpikováno agenty StB. Jaké byly tvé vztahy s Miroslavem Dolejším? Miroslav Dolejší byl èestný èlovìk. Setkal jsem se s ním mnohokrát pøi práci nad Týdeníkem Politika, který redigoval spolu s Jardou Voøíškem a Františkem Tomášem. Byl jsem také v dobrém vztahu s jeho bratrem Josefem, který bydlí dodnes v Pøítoènì u Kladna. Jak vnímᚠlistopad 1989? Scénáø pro listopad 1989, stejnì jako pro další "revoluce" ve východní Evropì, psala jedna ruka. Nebo všude je situace stejná. Všude se rozkrádá a všude jsou u moci bývalí komunisté, kteøí pøevlékli kabáty. Myslím si, že to co nás èeká, bude ještì horší než byl bolševismus. Ba dokonce než ten bolševismus, který zde byl v padesátých letech. Jak se dívᚠna EU a na nᚠvstup do této organizace? Evropská unie je megalomanský podnik, který vùbec duchu Evropy neodpovídá. Kdysi to byla Evropa národù, kde každý nìèím pøis-

píval do tohoto spoleèenství. Kdežto dnes se západní Evropa zmìnila, a to hlavnì díky masivnímu pøistìhovalectví. I kdyby se dnes okamžitì udìlal stop pøistìhovalectví, tak Evropa už nebude tím, èím byla. Jedná se totiž o proces, který je øízen pøes zednáøské lóže, které jsou zastøešeny nadnárodním kapitálem. A pokud jde o nadnárodní kapitál, tak víme o koho se jedná. Vidíš ještì nìjakou nadìji na prosazení køesanských mravních principù do politiky? Nadìje umírá poslední, ale je to více než obtížné. V tomto apokalyptickém vìku záleží, více než kdy døíve, na upøímné modlitbì, nebo pøichází èas zkoušek. Doba nového komunismu, která pøijde, bude podle mého názoru v lecèems horší než starý komunismus. Úpadek mravních hodnot a zvyšující se kriminalita jsou doprovodnými jevy nové totality, která je již na obzoru. Vìøím, že Národní sjednocení (NSJ), kterého jsem èlenem v tìchto tìžkých zkouškách obstojí. Otázky pro NTA položil František Èervenka

Dementi k provokaci proti Národnímu sjednocení Dne 16. listopadu byly nìkterým èlenùm a pøíznivcùm Národního sjednocení doruèeny dopisy, v nichž se údajnì pøedseda NSJ František Èervenka vzdává své funkce. Tyto dopisy nejsou podepsány, ani signovány razítkem strany. Pøedseda NSJ se od jejich obsahu distancuje, nebo neodpovídá skuteènosti. Jedná se o zjevná falza, jejichž cílem je poškodit NSJ. Zda se jedná o nekalý pøedvolební boj, nebo cílenou provokaci tajných služeb (rukopis StB je více než patrný), je prozatím pøedmìtem šetøení. A už byl cíl této akce jakýkoli, pøispìl k utvrzení konzervativních vlastencù, že NSJ je správnou volbou pro všechny poctivé lidi, kterým je cizí pokleslé politikaøení.

POLNICE 07/2005

9

Kdo bude další?

T

ak se nám buldozer Paroubek opìt rozhodl ukázat, že je to právì on, kdo je rozhodný a rázný. Další obìtí budování jeho image se stal ministr zemìdìlství a hned po nìm následovali skinheadi, protože bylo nutno získat politické body i pro ministra vnitra Bublana, který má Zgarbu, co by leadr ÈSSD, v kraji Vysoèina nahradit a jako naschvál si právì v tìchto dnech kriminálníci ve vìznicích udìlali "Dny otevøených dveøí" z druhé strany. Kde pak brát nìjaká pozitiva v práci zodpovìdného ministra právì v této dobì? Kde jinde, než ukázat poøádnou tvrdost tìm, kterých se nikdo mocný nezastane. Tady pøece kladné politické body leží jako na servírovacím táce. Sobotní zásah proti skinheadským srazùm u Jablonce a v Praze budiž toho jasným dùkazem. Jaký to propastný rozdíl ve srovnání s "monitorováním" koncertu v Køtìni-

cích. Témìø všichni unisono jásají a volají" "Koneènì!" èi "Už to mìlo být dávno!". Spokojeni jsou novináøi i samozvaní ochránci lidských práv, kteøí najednou zapomnìli nauèené fráze o listinì lidských práv, svobodì názoru èi projevu a v pøíkrém rozporu s posláním, k nìmuž se hlásí, volají po vzoru jakobínských obhájcù nebo jejich kolegù z období moskevských procesù tøicátých a pražských padesátých let: "Žádnou toleranci pro jejich názory!", "Žádný trest není pro nì dost pøísný!", "Informujte jejich zamìstnavatele, koho zamìstnávají, a je vyhodí z práce!". Co na tom, že nebezpeènost cejchovaných "neonacistù" pro naši svobodu a demokracii ve srovnání s komunistickým extrémem je rovna nule, volání "lidu", rozumìjme toho vlivného, musí být v honbì za politickými body vyslyšeno. A je to pøeci bez jakéhokoliv rizika. Rodièi tìchto "našich dìtí" nejsou žádní Kocábové, Štìtinové, Nohavicové nebo Pawlovské ale obyèejní obèané nenadáni zvláštními ohledy. Vùbec pøi výše napsaném netvrdím, že podobné zásahy nemají být. Pouze vyzývám k tomu, aby k nim docházelo výhradnì na základì nezpochybnitelného porušení zákona, a aby byly provádìny padni komu padni bez ohledu na to, kdo stojí, respektive nestojí za zákrokem. Mám za to, že policie by mìla zùstat nepolitic-

ká. Chápu, že to v pøedvolební dobì a v souvislosti s nìkterými kauzami je opravdu tìžké, ale alespoò snahu po oné nepolitiènosti bych opravdu rád vidìl. V tomto pøípadì se obávám, že byl zákrok policie onomu apolitickému kritériu na hony vzdálen. Ba co více, stále oèividnìjší je, že policie v takovýchto pøípadech jedná nejen pod vlivem politikù, ale také pod vlivem rùzných nátlakových skupin spojených èasto s rùznými médii, jež se èasto zaklínají voláním veøejnosti. A nutno podotknout, že zaklínají lživì, staèí jenom srovnat èlánky a diskuze k nim k danému tématu na skuteènì svobodném internetu s èlánky v Právu, Idnes èi Lidových novinách. Jaký to nebetyèný rozdíl - zatímco na internetu jsou vcelku situaci odpovídajícím zpùsobem vyváženì prezentovány rùzné názorové proudy, pak v mainstreamových médiích je zastoupen pouze jeden, ten vyžadovaný Cakly, Havly, Karásky a dalšími. Naprosto opomíjeny jsou zde požadavky internetových diskutujících, aby se adekvátnì postupu proti "pravicovým" extremistùm se stejnou rázností zasahovalo i proti jejich kolegùm z levé èásti politického spektra. On sice ministr Bublan takovýto postup slíbil, ale dá se mu vìøit? Vždy by policie v takových pøípadech musela zasahovat i proti nìkterým pøíbuzným a známým policejních a politických elit. A jenom kolem známého stalinisty Statise Prusalise se jich nachází požehnanì. Uvidíme, koho si policie vezme na paškál pøíštì. Teprve nejbližší budoucnost ukáže, zda je tøeba za rozhodné zásahy proti skinheadùm vládì a policii tleskat, nebo se jí spíše zaèít více bát. Miroslav Èervenka

Prohlášení NSJ 24/2005 k pøistìhovaleckým poulièním nepokojùm ve Francii

N

a ulicích francouzských pøedmìstí vládne teror! Svìtová veøejnost mùže v pøímém pøenosu sledovat, jak síly chaosu snadno a rychle mìní iluzorní poklid francouzské liberální demokracie v atmosféru otevøené sociální války mezi násilnickými skupinami nespokojených imigrantù a majoritní spoleèností. Je smutným faktem, že vlastenecky orientované síly Evropy upozoròovaly na toto nebezpeèí øadu let, aniž jim byl vládnoucí establishment ochoten sebeménì naslouchat. Souèasný výbuch poulièního násilí proto není nièím pøekvapivým. Bylo vlastnì jen otázkou, kdy k nìèemu podobnému dojde. Na vinì jsou ètyøi faktory: 1) Nesmyslnì benevolentní imigraèní politika západoevropských zemí (v èele s Francií), vstøícná zejména k neevropským pøistìhovalcùm, jejichž kulturní vzorce jsou zcela 10

odlišné od západních norem a kteøí navíc otevøenì deklarují svou neochotu k asimilaci. 2) Ideologie multikulturalismu, která legitimizuje kulturní a sociální nepøizpùsobivost imigrantù. 3) Demotivující sociální politika vedoucí znaènou èást imigrantù k parazitickému životnímu stylu a k nereálným hmotným nárokùm a pøedstavám. 4) Ideologie marxismu, která legitimizuje sociální nenávist i použití násilí. Na eskalaci souèasné situace se kromì toho podílí také zpùsob, jakým o vìci informuje vìtšina západoevropských médií. Místo jasného odsouzení pachatelù poulièního násilí a otevøeného pojmenování pøíèin (viz výše), prezentují média znovu a znovu falešný obraz imigrantù, jako trpící komunity, které majoritní spoleènost z nìjakého nejasného dùvodu cosi dluží. Tato nešastná mediální propaganda nenápadnì omlouvá zloèiny poulièních výtržníkù (vèetnì žháøství a vraždy) a zároveò povzbuzuje k napodobování (k prvým pøípadùm mimo Francii již došlo napø. v Nìmecku).

POLNICE 07/2005

Na uvedeném pøilévání oleje do ohnì se bohužel podílejí i nìkterá média v ÈR, která spojují souèasné události s tzv. romskou otázkou a poøádají rozhovory s pøedstaviteli "romských iniciativ" o tom, mají-li se sociálnì dosti dobøe. Po loòských výtržnostech na Slovensku, kdy rabující cikánské bandy prokázaly, èeho jsou schopny, je tøeba takovéto poèínání nìkterých novináøù hodnotit jako mimoøádnì neodpovìdné, nebo mùže aktivizovat obdobné poulièní násilí také v naší zemi. Politická strana Národní sjednocení (NSJ) chce uvìdomí všech uvedených skuteèností apelovat na èeskou veøejnost, média i politiky, aby se nedali dále dezorientovat a øekli koneènì jasné NE dosavadní "proemigraèní" politice i ideologiím multikulturalismu a marxismu, které jako zhoubné bujení prorùstají naším zákonodárstvím i agendou veøejnoprávních institucí. Obèané ÈR platí dosti vysoké danì, aby mohli od státu oèekávat úèinnou ochranu svých životù a majetku, a to ochranu preventivní, døíve než k pøípadnému pouliènímu násilí dojde. Zároveò s tím ovšem NSJ varuje pøed mož-

ným zneužitím atmosféry strachu. Ochrana bezpeènosti obèanù nesmí být levicovými vládami èi dokonce orgány EU zneužita k omezování obèanských svobod a intenzivnìjší kontrole spoleènosti. Poulièní násilí ve Francii

èi jinde, má své konkrétní viníky, které je tøeba potrestat a má své konkrétní pøíèiny, které je tøeba pravdivì pojmenovat a øešit. Ruku v ruce se zajištìním bezpeèí obèanù musí proto jít obnova kulturní svébytnosti evropských národù a

posílení hodnot øádu a svobody, na nichž stojí naše civilizace. Praha 11. listopad 2005

Zaseli vítr - sklízejí bouøi

Z

atímco u nás jsme od roku 1968 žili pod botou sovìtského okupanta, na západ od našich hranic - kam mnozí z nás závistivì pošilhávali - vládnul zednáøský liberalismus se vším všudy; lidem , které ovládal, sliboval šastnou budoucnost v multikulturní evropské spoleènosti, rovnost všech ras a blahobyt pro každého. Souèasnì s ekonomickou konjukturou zaèalo doslova masivní stìhování národù vesmìs z Afriky, z arabských zemí a z Asie do poklidné ,ospalé Evropy s ještì jasným køesanským kulturním koloritem. Nejvíc se s èernochy a Araby zaplnily zemì tak øíkajíc domovské, tj. Anglie, Francie, Holandsko, Nìmecko apod., tj. zemì, které v minulosti mìly svoje kolonie. Vlády liberální demokracie pro tyto barevné cizince, kteøí se ještì vèera bosi prohánìli po buši a dneska by mìli každý den pracovat v továrnì u bìžícího pásu od "nevidím do nevidím", stavìly panelová sídlištì s perfektními obèanskými službami a vybavením; nezamìstnaní, a tìch byla a je naprostá vìtšina, - také a hlavnì proto, že nechtìjí pracovat -, dostávali a dostávají na èeské pomìry na jeden kalendáøní mìsíc neskuteèné peníze. Barevní si nièeho neváží,

èím víc se jim dává zadarmo, èím více na nì majoritní spoleènost dìlá, tím více na bílých požadují. Proè je sem k nám zednáøi do Evropy vùbec natahali? Dùvodù je nìkolik; pøedevším je to špatná demografická køivka: Evropané vymírají, liberálové a pseudohumanisté se prostì domnívají, že tìmito lidmi nahradí úbytek bílých Evropanù: kus jako kus; potom to byla ekonomická konjuktura, jež vyžadovala nové pracovní síly na práce, které už "zmlsaní" bílí nechtìjí dìlat; v neposlední øadì úmysl "naøedit" bílou rasu: vždy kam smìøuje vychvalování multikulturní spoleènosti, jejímž ekvivalentem je heslo: proletáøi všech zemí, spojte se? Spoleèným jmenovatelem všech tìchto pøíèin je jedna základní, a tou je odvrhnutí Boha a postupná likvidace evropské køesanské civilizace; na západì se to provádìlo jinými metodami, na východì Evropy také jinými - výsledek je ale stejný. A tak pomalu jak pøicházeli po tisících barevní cizinci do západní Evropy, bílí Evropané ztráceli víru v Boha, køesanství se stalo popelkou, masy Evropanù zachvátila horeèka z konzumu a tìlových požitkù, pøevládá všude duchovní otupìlost, mravnost upadala ve všech oblastech života spoleènosti a s ní i kvalita života; v nenávratno se vytratil poøádek, klid a zvyky bílých Evropanù. Tohle všechno jsme ovšem my, otroci bolševického režimu, živoøící za dráty "železné opony", nevidìli. Po té, co se sionisticko-zednáøské kruhy dohodly s bolševiky na zrušení "železné opony", nám, otrokùm spadnuvší okovy z rukou, ukázala se pravda o "svobodném západu" v plné nahotì: najednou jsme vidìli, že není všechno zlaté, co se tøpytí; pøekvalifikovali jsme si každý u sebe termín svoboda. Lidé u nás se zdravým rozumem a správným cítìním poèítali jenom èas, kdy na západì Evropy propuknou rasové nepokoje. Pøedehrou velkým bojùm v celé Evropì byla balkánská válka, která mìla jasný rasový a náboženský podtext: kdo tvrdí opak - lže. V tìchto dnech je tomu rok, co muslim-

POLNICE 07/2005

ské bojùvky v Holandsku zavraždily režiséra van Gogha; vznikla z toho vlna násilností, Holanïané si nakonec udìlali poøádek a ukázali, kdo je pánem ve své zemi. Podobných nepokojù jsme v souèasnosti svìdky ve Francii. Podle zpráv Èeské televize žije ve Francii 5 milionù muslimù, kteøí jsou naprosto "nepøizpùsobiví"; dennì zapálí 20-40 aut; paøížská pøedmìstí jsou v plamenech, rabují se obchody, støílí se po ulicích, vypadá to tam, jakoby zuøila obèanská válka. Tak tohle pøesnì je ovoce multikulturní spoleènosti a režimu liberální demokracie…! Hlásné trouby zednáøstva, zejména televize, køièí do svìta, že nespokojenost tzv. pøistìhovalcù má pøíèinu v jejich nezamìstnanosti, tím, že žijí v ghetu, že jim majoritní spoleènost musí neustále pomáhat a vytváøet podmínky a prostor pro jejich zaèlenìní do civilizaèního života, a cosi kamsi. Jak dobøe tyhle slova známe…! Pøedhazují se nám neustále v souvislosti s u nás žijící cikánskou minoritou; všichni dobøe víme, jaká je pravá skuteènost. Pravou podstatu konfliktu zednáøi a liberálové otevøenì nepojmenují: že totiž, konkrétnì ve Francii, jde o rasovou a náboženskou nenávist k bílým Francouzùm! Cílem èerných cizincù je nadvláda nad námi, bílými Evropany! Dokud ji mít nebudou, nebude v Evropì klid! Situace v západní Evropì spìje k vytvoøení jakéhosi apartheidu pro bílé, na zpùsob souèasné Jižní Afriky èi bývalé Rhodesie. Uvìdomují si tohle vedoucí pøedstavitelé evropských zemí? Je jediná cesta, páni zednáøi, jak se z téhle vámi zadìlané šlamastiky dostat ven: udìlejte to jako vaši politiètí soukmenovci, soudruzi, ve východní Evropì: pøedejte vládu tìm politickým silám a stranám, u kterých je záruka, že svou rozhodností, tvrdostí a pøímoèarostí vyèistí Evropu od balastu multikulturality, liberalismu a nemístné pseudohumanity.

Ladislav Malý

11

K

Historické dùvody odmítání rozvodù

atolická nauka jednoznaènì nepøipouští u katolicky øádnì uzavøeného manželství rozvod, pouze v pøípadì, kdy jeden z partnerù ohrožuje svým chováním zdraví nebo dokonce život druhého a dìtí (alkoholismus, psychická choroba apod.), dovoluje separaci, tj. odluku od stolu a lože, nikdy však rozvod a nový sòatek. Kdo se nechá pøed svìtským soudem rozvést a uzavøe nové manželství pouze na úøadì, nebo Církev mu na základì Spasitelových slov "Co Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj!" logicky nikdy nemùže požehnat, nesmí pøistupovat ke sv. pøijímání, protože objektivnì žije ve høíchu. Zdùrazòujeme "objektivnì", nebo subjektivnì jsou leckdy okolnosti tak komplikované, že høích dotyèné osoby mùže být zcela minimální, ne-li dokonce nulitní, nicménì øešit tuto stránku problematiky nepøísluší ani Církvi, to mùže jen Bùh, který vidí pøímo do srdce a zná pohnutky a fakta, jež nemohou být známy jinému èlovìku a také žádné církevní instanci. Z toho ovšem vyvstává otázka: Proè je tedy Církev tak pøísná? Soudobí neomodernistiètí teologové a spolu s nimi i mnozí biskupové (napø. nìmeètí) se domáhají toho, aby vìøící, kteøí po rozvodu uzavøeli sòatek s jiným partnerem, mohli dál pøijímat Tìlo Pánì, záleží prý na tom, jestli oni sami ve svìdomí pokládají svùj první sòatek za nulitní (toto hlásal v polovinì 90. let zejména rottenburský biskup Walter Kasper, ještì pøedtím, než ho papež Jan Pavel II. jmenoval kardinálem a povolal do kurie). Odvolávají se na praxi nekatolických denominací. Pravoslavní dávají svým vìøícím možnost maximálnì jednou se rozvést a uzavøít pøed knìzem nový sòatek, protestanté všech smìrù ponechávají celou vìc na svobodném posouzení místnì pøíslušným duchovním, takže nejsou výjimkou pøípady, kdy pastor sezdá lidi, kteøí absolvují po ètyøech rozvodech svoji pátou svatbu. Katolická církev je jedinou institucí, která rozvody nepøipouští. To nemá jenom své dogmatické a právní dùvody, které by mnohem lépe než já vyložili jiní, ale také své historicko-spoleèenské pøíèiny. Právì o tìch chci hovoøit.

Starovìk

Žádná mimokøesanská civilizace, i když mnohé z nich byly pøísnì monogamní (napø. èínská, perská aj.), neznala striktní manželskou nerozluèitelnost. V antické Øímské øíši byl rozvod naprosto pøirozenou záležitostí. Køesané v dobì pronásledování prvních tøí staletí rozvody církevnì sezdaných manželství vùbec neznali, alespoò prvokøesanská literatura o nich nepíše. Rozvod a následný sòatek byl nota bene v prvokøesanských obcích nepøedstavitelný, zvláštì uvážíme-li pøísnou kající praxi i za drobnìjší høíchy, natož potom za smilstvo, jež prvotní køesané pokládali za jeden z tzv. kapitálních høíchù, o nichž se diskutovalo, jestli vùbec mohou být odpuštìny. V prvotních køesanských obcích byla známa a pøedèítána odvážná slova sv. Jana Køtitele ke králi Herodovi Antipovi, za nìž položil i život: "Není ti dovoleno mít tuto ženu." Po ukonèení pronásledování køesanská 12

Christianitas legalizovala nepøípustnost manželské rozluky, což mìlo svùj úžasný sociální dopad. Muž si nemohl dovolit vyhodit ženu na ulici jen proto, ponìvadž vzplanul høíšnou vášní pro jinou, mladší. Nemožnost rozvodu tak poskytovala ženì ekonomické a situaèní zabezpeèení a to i v pøípadì, kdy manžel se dopouštìl nevìry s jinými. Podle zákona nesmìl zákonitou manželku vyhnat a zbavit ji majetku, který byl obìma spoleèný. Køesanský Codex Theodosianus z konce 4. stol. stanovil pro takové muže tresty vìzení, církevní synody nad nimi vyhlašovaly klatbu[1]. Církevní zákaz rozvodù, sankcionovaný nadto i státem, znamenal proto nesmírný civilizaèní pokrok.

Støedovìk

nárok zjistit. Faktem je, že zejména v 8.-11. stol., kdy novì obrácené národy ještì svojí mentalitou vìzely hluboko v pohanství, se høešilo v sexuální sféøe hodnì, rovnìž tak v renezanci, kdy se projevilo nadšení pro antický zpùsob života. Nicménì není rozhodující, jak mnoho se høešilo, nýbrž jaký byl postoj ke høíchu. Pøedstava, že se podaøí høíchy vymýtit, je naivnì utopická a vedla už ve støedovìku, kdy ji hlásaly nìkteré sekty (napø. valdenští nebo u nás husité), ke krvavým diktaturám á la husitský Tábor v Èechách. Zásadní rozdíl mezi støedovìkem a novovìkem spoèívá nikoli v tom, že se ve støedovìku høešilo ménì než dnes (to mùže a nemusí být pravda), nýbrž v tom, že støedovìk mìl jasno v otázce, co je høích a co je ctnost, což souèasná doba postrádá. Støedovìk povznesl rodinný život a patøiènou legislativou, obsahující ve smyslu církevní nauky též nepøípustnost rozvodu, zajistil dìtem právo na výchovu v øádné rodinì s otcem a matkou, což je nepostradatelné pro jejich duchovní a duševní vývoj. Tento civilizaèní pokrok je neoddiskutovatelný. Støedovìká Christianitas samozøejmì nelikvidovala rodinu ohrožující høíchy proti 6. a 9. pøikázání a ani s tím nepoèítala, nebo to nebylo reálné, podaøilo se jí však kanalizovat je do odpadní žumpy tehdejší spoleènosti. Smilník(-ice) a narušitel(ka) manželské vìrnosti byl(a) pøedmìtem veøejné hanby a všeobecného opovržení, jak dokazují pranýøe, dochované v mnoha evropských mìstech. Protože ale cílem køesanského poselství není høíšníka navždy odepsat, nýbrž napravit a polepšit, Církev nabízela možnost nového zaèátku prostøednictvím zpovìdnice, pamìtliva Spasitelova jednání s cizoložnou ženou. Ten ji neodsoudil, nýbrž jí odpustil a øekl: "Jdi a nehøeš více." Každý høíšník v sexuální oblasti (tak jako v kterékoliv jiné) mìl možnost pøikleknout ke zpovìdnici a kajícnì, s pláèem svùj høích vyznat, slíbit, že høíšný pomìr zruší a svému manželskému partnerovi zpùsobenou újmu nahradí odpovídajícím chováním. Støedovìk tak výraznì eliminoval negativní úèinky pohlavních høíchù na rodinný život tím, že nepøipustil v duchu katolické morálky možnost rozvodu, ale dal høíšníkovi šanci k nápravì a návratu k manželskému druhovi a dìtem, že kladl provinilci neustále pøed oèi slib, který dal pøi uzavírání sòatku pøed Bohem svému partnerovi. Církev považovala a považuje høích proti manželské vìrnosti za tak závažný proto, ponìvadž se nejedná pouze o høích proti tìlu (i ten je podle nauky sv. Pavla z listu Øímanùm a 1. listu Korinanùm velmi tìžký), nýbrž i o høích lži, køivopøísežnictví a zrady, protože èlovìk zde hrubým zpùsobem porušuje slib, daný druhému èlovìku doživotnì závaznou formou pøed Bohem.

Støedovìká Christianitas pokraèovala v tradici své starovìké pøedchùdkynì. Církev trvala na nerozluèitelnosti manželství a nemožnosti rozvodù a druhých sòatkù i pøesto, že novì obrácené národy ještì hovìly pohanským mravùm vèetnì hojnì rozšíøené promiskuity. Papežové bránili všem pokusùm cizoložných králù delegalizovat své øádnì uzavøené manželství a legalizovat høíšný konkubinát. MikulᚠI. v 9. stol. dal do klatby lotrinského krále Lothara II. za to, že vyhnal svoji zákonitou manželku Thietbergu a žil se souložnicí Waldradou. V klatbì se ocitli také arcibiskupové kolínský Guenther a trevírský Thietgaud, kteøí králi Lotharovi "povolili" rozvod. Papež Mikulᚠvšechno anuloval, Lothar, nechtìl-li jako exkomunikovaný pøijít o trùn, musel propustit konkubínu a s omluvami vzít k sobì zpìt øádnou manželku. Stejnì jednali na pøelomu 11. a 12. stol. papežové bl. Urban II. a Paschal II. vùèi francouzskému králi Filipu I., taktéž poèátkem 13. stol. Innocenc III. v pøípadì francouzského krále Filipa II. Augusta, jenž legální ženu Ingeborgu vyhodil bez prostøedkù a zaèal žít s konkubínou Anežkou z Meranu[2]. To jsou jen nìkteré nejznámìjší pøípady ze stovek dalších. Nerozluèitelnost manželství zaèaly zpochybòovat ve 12. stol. heretické sekty. Henriciáni (podle zakladatele Henrika z Lausanne) a ortliebovci (podle zakladatele Ortlieba) je prohlásili za dílo ïáblovo, albigenští, nejmasovìji rozšíøená sekta ve støedovìku, nepokládala manželskou nevìru a sexuální promiskuitu za høích, jen po svých pøedácích, tzv. dokonalých, vyžadovala život v celibátu[3]. Renezanèní smýšlení 14. a 15. stol. se nevyhnulo ani duchovenstvu. Obdiv k antice nesl s sebou i fascinaci pohanskou smyslností a promiskuitním chováním, jemuž podlehlo mnoho pøíslušníkù duchovního stavu vèetnì nìkterých papežù, konkrétnì Innocence VIII. a Alexandra VI. Pøesto však i v tomto smutném období nikdy nepøestala v katolickém svìtì platit církevní nauka o nerozluèiPosun u protestantské telnosti manželského svazku. Odpùrci církevní nauky argumentují, že ve reformace støedovìku se høešilo proti 6. a 9. pøikázání stejZakladatelé protestantismu Luther a Kalvín nì jako dnes, ne-li hùø. Støedovìk je zajisté širo- zachovali klasickou nauku, že sex mimo manký pojem a jestli byly procentuálnì tyto høíchy želství je høíšný. Zároveò ale popøeli svátostný vìtší nebo menší než v souèasnosti, nemá nikdo

POLNICE 07/2005

charakter manželského svazku (i když Luther zpoèátku uznával všech sedm svátostí), což umožnilo volnìjší interpretace a povolování rùzných "výjimek". Podle katolické nauky je manželství svátostí, tj. Božím ustanovením, pøi nìmž hraje nejdùležitìjší roli doživotní slib vìrnosti, daný partnerovi. Bùh sám dává manželùm na základì toho potøebné milosti, proto manželská nevìra znamená souèasnì i pohrdání samotným Bohem, poplivání Jeho úžasné nabídky milostí plynoucích ze svátosti manželství. V protestantismu je manželství pouhým slibem dvou lidí pøed Bohem. Manželství ale ustanovila spoleènost, nikoli Bùh, proto jeho formy se mohou mìnit podle okolností. Nelze tedy trvat vždycky a za všech okolností na požadavku vìrnosti, protože mohou údajnì nastat rùzné složité situace, které si vynutí "výjimku z pravidla". Tak Luther povolil svému protektorovi kurfiøtovi Filipovi Hesenskému život ve faktické bigamii, s manželkou a milenkou souèasnì[4], zatímco papež Klement VII. v téže dobì riskoval radìji odpad celé Anglie od Katolické církve, než by králi Jindøichovi VIII. dovolil "rozvod" s øádnou manželkou Kateøinou a nový sòatek s konkubínou Annou Boleynovou. Podle katolické nauky je každé øádnì uzavøené a platné manželství - a takovým bylo i manželství Jindøichovo s Kateøinou Aragonskou - Božskou svátostí, proto i kdyby papež sebevíce chtìl anglickému králi z politických dùvodù vyhovìt, nemohl, nešlo to, protože nemìl Boží mandát takové manželství zrušit. Podle protestantské nauky je však manželství jenom "smlouvou", proto ji lze pøizpùsobit pøípadným zmìnìným pomìrùm, což je v kompetenci kterékoliv legitimní církevní nebo svìtské autority, tudíž Lutherovi nedìlalo žádné problémy teologicky a právnì legalizovat smilstvo hesenského kurfiøta.

Osvícenská "smlouva"

Lze øíci, že zatímco protestantismus zùstal na pùli cesty stát, osvícenství došlo definitivnì ke svému cíli: sekularizovat a desakralizovat manželský svazek. Již Thomas Hobbes v 17. stol. èinil manželství odvislé od lidského egoismu a tudíž rozluèitelné vždycky, když pøestane jednomu z partnerù pøinášet užitek[5], J. J. Rousseau optoval pro sexuální promiskuitu a manželství pokládal za pouhou "smlouvu" dvou lidí pøed spoleèností[6], Bùh se zde úplnì vytrácí. V osvícenském pojetí Bùh nemá s manželstvím co dìlat, je to èistì lidská záležitost nezávislá na jakémkoliv nadpøirozeném poøádku. Deisté tvrdili, že Bùh je takovýmto "ryze lidským" záležitostem vzdálen, a proto se o nì nestará, u ateistù je pak samozøejmé, že s Bohem v manželství nepoèítali. Osvícenské zákoníky v celé Evropì novì definují manželství jako pouhou "smlouvu" dvou lidí pøed státem. Tak tomu bylo i v pøípadì našeho manželského zákoníku císaøe Josefa II. z r. 1783, který se sice ještì odvolával na církevní právo, nicménì v jeho definici manželství chybìjí výrazy "Bùh", "svátost" a "nerozluèitelnost". I když Josefùv manželský zákoník ještì nezná rozvody katolicky uzavøených manželství (pouze anulaci, je-

jíž podmínky se ovšem ne vždy kryjí s církevními), cesta k jejich legalizaci je zde otevøená a bylo jen otázkou èasu, kdy se stane skutkem. K tomu došlo r. 1868 v novém manželském zákoníku, který byl jednou z pøíèin zrušení konkordátu mezi Rakouskem-Uherskem a Sv. stolcem a dlouhodobého napìtí ve vztazích obou subjektù[7]. Rakousko pøistoupilo k legalizaci rozvodù pomìrnì pozdì. Již jakobíni za Velké francouzské revoluce uèinili rozvody snadnou záležitostí, nicménì Robespierre musel jejich podmínky opìt zpøísnit pro všeobecnou zkázu mravù, jež nastala[8]. U protestantských státù nenarážely snahy legalizovat rozvod na odpor, nebo - jak bylo øeèeno výše - protestanté jej za urèitých okolností pøipouštìli. Nejhorší situace panovala v nábožensky smíšených zemích. V Prusku ve 30. letech 19. století vláda uzákonila možnost rozvodù i u katolicky uzavøených manželství, když kolínský arcibiskup Clemens von Droste-Vischering pøesnì podle smìrnic papeže Øehoøe XVI. protestoval veøejnì z kazatelny, zatkla jej policie[9]. Osvícenské a liberální vlády odmítaly respektovat, že katolicky uzavøené manželství je nerozluèitelné. Podle jejich filozofie se jednalo o pouhou "smlouvu", kterou lze kdykoliv zrušit, když se zmìní její okolnosti (když si jeden z partnerù najde jiného). Odtud byl už jen krùèek ke konstatování, že manželství nepøedstavuje jedinou možnou formu soužití muže a ženy, nebo tou se mohou stát i soužití "na psí knížku", polygamie a skupinové sexuální vztahy, partnerství (manželství?) homosexuálù a lesbièek, do budoucna i pedofilie, zoofilie a další zhovadilosti. Jde o naprosto logický a pøirozený vývoj. Není-li manželství svátostí sankcionovanou Bohem, je-li pouhým lidským ustanovením, pak mají lidé právo je zmìnit, tj. nejenom dát možnost rozvodu a novému sòatku, ale také podle lidských chtíèù a libùstek legalizovat všechny formy mimomanželského soužití, jaké koho napadnou. Není-li Bùh nejvyšším Zákonodárcem, potom je jím èlovìk a ten má "svobodu" suverénnì rozhodovat i v intimních vìcech své sexuality, Bùh a Jeho nástroj Církev mu nemají do toho co mluvit. To už je však záležitostí 20. století.

Vìk legalizace hanby

Vìøím, že pøesnì tak nazvou jednou historikové 20. století. To, co minulá staletí oznaèovala podle pøirozeného mravního zákona za hanbu, nebo Stvoøitel darem studu chrání lidskou intimitu ve vztahu muže a ženy, 20. století vystavilo na odiv. Nahota se stala reklamním zbožím a podívanou pro zábavu v žurnálech, kinech, varieté a televizi, sexualita, døíve pøítomná pouze v nejintimnìjším soukromí lásky dvou lidí, je pøedmìtem vtipù nejen v hospodách, ale též v divadlech, kabaretních poøadech a televizních talk-show, filmy bez postelových scén jsou vzácnou výjimkou a tìžko se na trhu prosazují. Umìlci, vìdci, podnikatelé a politikové se veøejnì chlubí svými sexuálními zkušenostmi a dobrodružstvími, nebo jim pøidávají na popularitì. V døívìjších dobách i ti nejvìtší smilníci mezi korunovanými hlavami své sexuální skandály pøed veøejností skrývali, maxi-

POLNICE 07/2005

málnì se s nimi netajili jenom v úzkém prostøedí dvora jako francouzský Ludvík XIV. a jeho pravnuk Ludvík XV., jen nìkteøí osvícenští intelektuálové se jimi chlubili (Rousseau, Heine, Goethe). Marxisté, zejména Engels, Lassalle a Bebel hlásali "volnou lásku" jako formu údajného "osvobození" ženy od "otroctví" manželství a rodiny[10]. V. I. Lenin se pøed veøejností neskrýval svým životem v "trojúhelníku" s øádnou manželkou N. K. Krupskou a milenkou I. Armandovou[11], v bolševickém Rusku došlo k uzákonìní do té doby nejliberálnìjšího rozvodového zákona, doprovázeného záplavou pornografie v umìlecké tvorbì. Magnus Hirschfeld propagoval v sovìtském Rusku homosexualismus, komunistiètí funkcionáøi se ostentativnì pøed veøejností chvástali svými sexuálními zkušenostmi, v èemž "vynikla" ministrynì sociální péèe a souèasnì radikální feministka Alexandra Kollontajová[12]. Také italský fašistický diktátor Benito Mussolini, pùvodnì marxista a osobní pøítel Leninùv, se veøejnì pøed obèany chlubil svojí sexuální "výkonností", podobnì jako v nacistickém Nìmecku Joseph Goebbels a Hermann Goering. Zkáza mravù pøinutila bolševické tyrany v Sovìtském svazu pøibrzdit sexuální uvolnìnost a zpøísnit rozvodové podmínky. Následoval export této zkázy na Západ, kde v USA r. 1967 Nejvyšší soud legalizoval pornografii, kterou již døíve šíøili filmoví magnáti Rothstein, Sturmann a Zaffaro[13]. O rok pozdìji vypukla v západních velkomìstech revoluce mládeže s marxistickými hesly, jejíž souèástí byly i požadavky "svobodného sexu". Manželství pod tímto tlakem se stávalo èím dál snadnìji rozluèitelným, do škol se zavedla od nejútlejšího vìku tzv. sexuální výchova, která není nièím jiným než navádìním k promiskuitì. Sexualita byla oddìlena od prokreativity a stala se rekreaèní záležitostí, antikoncepce umožòuje prožít rozkoš "bez rizika". Do politiky a vzdìlávacího procesu nastoupila generace revolucionáøù-osmašedesátníkù, kteøí tenkrát veøejnì hlásali a obhajovali smilstvo. Nepolepšili se a dnes se jím chlubí. Bývalý francouzský prezident Francois Mitterand, sice o generaci starší než osmašedesátníci, nicménì jejich velký protektor, když byl na tiskové konferenci dotázán, co je pravda na povìstech o jeho nemanželské dceøi, hrdì odpovìdìl: "Ano, mám ji a je snad na tom nìco špatného?" Ano, je nìco špatného na høíchu? Když zemøel, stály nad hrobem vedle sebe jeho manželka i milenka. Je snad nìco špatného na manželském trojúhelníku? Tøikrát rozvedený a poètvrté ženatý kancléø SRN Gerhard Schröder a jeho ètyøikrát rozvedený ministr zahranièí Joschka Fischer jsou opravdovou "vizitkou" manželské vìrnosti a morálky. Nikomu to nevadí, oni se nemají za co stydìt, vždy stud je støedovìký pøežitek. Snad nejvìtším výlupkem nestydatosti byl americký exprezident Bill Clinton. Nebyl jediný mezi prezidenty USA, kdo mìl sexuální skandály, jenže ti døívìjší je pøed veøejností ještì peèlivì ukrývali, jako F. D. Roosevelt pomìr se svojí sekretáøkou nebo J. F. Kennedy s hereèkou M. Monroeovou. Clinton se však svými aférami, které mìl ještì pøed nástupem do Bílého domu, veøejnì chlubil a ne13

bylo mu hanba ani poté, co byl nucen pøiznat se pod tíhou faktù, že si nechal ve své kanceláøi v Bílém domì od mladé stážistky olizovat genitálie. Již pøirozený lidský stud by vedl každého trochu ménì otrlého politika k okamžité rezignaci a "k chození v kanálech", jenže Clinton tvrdì hájil svùj post a nakonec uhájil, aniž to americké veøejnosti vadilo. Není se co divit, vždy k jednìm z "nejušlechtilejších" amerických hrdinù patøí èernošský vùdce Martin Luther King, zavraždìný r. 1968. I jeho žena-vdova dosvìdèuje ve své knize "Mùj život s M. L. Kingem", že to byl erotoman a sexuální maniak, s nímž to nemìla lehké, jenže pro mnoho lidí je toto naopak kladná hodnota. Je smutné, když se tomuto trendu pøizpùsobuje i Katolická církev. Pøed nedávnem se konal v Rakousku pohøeb prezidenta Thomase Klestila, jenž dal opravdu "skvìlý pøíklad" manželské morálky celému národu tím, že se již v úøadì rozvedl se svojí ženou, s níž prožil desítky let a vzal si svoji mladou tajemnici. Pøi pohøbu v katedrále kardinál Schoenborn nedovolil, aby jeho zákonitá první manželka, s níž mìl øádnì uzavøený církevní sòatek, mohla sedìt v první lavici mezi nejbližšími pøíbuznými, aèkoliv o to po právu žádala. Její místo zaujala ta druhá. Kdo má možnost dívat se na rakouskou televizi, mohl vše sledovat. Pravovìrný katolický tisk to ostøe kritizoval, liberálové však jásali: Vídeòský arcibiskup fakticky schvaluje legitimitu druhého Klestilova manželství po rozvodu! Nikdo nepomyslel, jak asi bylo Klestilovì první ženì. Je nepøedstavitelné, že by takto jednali ve støedovìku papežové MikulᚠI., Urban II. nebo Innocenc III. Jen ona mìla právo na to hlásit se jako jeho manželka a sedìt na èestném místì, nebo pøed Bohem zùstalo její manželství s Klestilem trvale platné a na tom nic nezmìnila ani hanebná zrada jejího chotì. Jestliže ani Církev se jejího práva nezastala, jako tomu vždy bývalo v dobách mnou jmenovaných velkých papežù støedovìku, zaè potom stojí její reprezentanti? Dìsí mne pomyšlení, že by v Katolické církvi mohlo jednou dojít k pøipuštìní rozvedených a podruhé ženatých ke sv. pøijímání a tím

P

nou míru subjektivního faktoru. Pokud je ale objektivnì takový stav høíšný - a on høíšný je, nebo pøed Bohem platí jako øádné manželství to uzavøené pøed Církví v kostele a nikdo nemá právo je rušit, vždycky existuje jistá míra pravdìpodobnosti, že dotyèný je ve stavu tìžkého høíchu a jeho pøijímání by bylo svatokrádežné, èili ohrožující jeho vìènou spásu, nehledì k tomu, že v povìdomí katolických vìøících by došlo k totálnímu znevážení svátosti manželství. Nutno poèítat s lidskou pøirozeností naklonìnou v dùsledku dìdièného høíchu spíše ke zlému než k dobrému, proto mnozí katolíci by v pøípadì, kdyby se dovolilo sezdaným po rozvodu pøijímat Tìlo Pánì, neváhali pøistoupit k této svátosti lehkomyslnì s rezervou v mysli, že "když nám to nebude klapat, tak se rozvedeme a najdeme si nìkoho jiného, vždy k pøijímání mùžeme chodit dál". Krom toho povolení sv. pøijímání podruhé sezdaným po rozvodu by znamenalo negaci všech námah a zápasù, které Církev v minulosti vedla na obranu monogamního manželství a požehnání nynìjšímu stavu devastace a destrukce manželského a rodinného života. Modleme se proto, aby Katolická církev zùstala vìrna tradiènímu Kristovu "Co Bùh spojil, èlovìk nerozluèuj!" a neustupovala neomodernistickému nátlaku nezodpovìdných liberálních teologù, moralistù, ale také nìkterých knìží èi dokonce biskupù. Radomír Malý www.katolikrevue.cz [1] Buehlmeyer Carl: Die Kirchengeschichte I, Paderborn 1958, str. 99n [2] Buehlmeyer....II, str. 34n, 269n [3] Buehlmeyer ...III, str. 320 n [4] Kubeš Konrád: Apologetická abeceda, Praha 1948, heslo „Luther“ [5] Czachorowski Marek: Wiek rewolucji seksualnej, Warszawa 1999, str. 45 [6] Poradowski Michal: Dzedzictwo rewolucji francuskiej, Poznañ 1998, str. 10n [7] Medek Václav: Cesta èeské a moravské církve staletími, Praha 1982, str. 301 [8] Poradowski....str. 111n [9] Kubeš....heslo „Droste“ [10] Czachorowski...str. 13n [11] Volkogonov Dmitrij: Lenin, poèátek teroru, Praha 1995, str. 39n [12] Czachorowski...str. 17 [13] Malý Radomír: Jak vznikla pornografie, Øád 2/1997

Prohlášení NSJ 20/2005 k hrozící možné pandemii tzv. "ptaèí chøipky"

olitická strana NSJ považuje za nezbytné vyjádøit se k tìžko pochopitelné liknavosti vlády ÈR ve vìci ochrany obèanù pøed hrozící možnou pandemií tzv. "ptaèí chøipky". Zdravotnické prognózy naznaèují, že by se v pøípadì propuknutí uvedené nákazy jednalo o problém bezprecedentní závažnosti, jímž by mohla být ohrožena sama fyzická existence národù. Nelze proto déle spoléhat na standardní postupy a ponechat urèení rozsahu a charakteru preventivních opatøení jen na odborných institucích (úøad hl. hygienika), které nemohou ovlivnit politická rozhodnutí potøebná k efektivní ochranì obèanù. Problémem hrozící pandemie se proto musí urychlenì zabývat vláda a pøijmout v krátkém èase nutná opatøení (viz. k tomu též prohlášení è. 19). 14

de facto k legalizaci rozvodù církevnì uzavøených sòatkù. Byla by to totální kapitulace pøed duchem tohoto svìta, pøed høíchem. Snažil jsem se provést historickou analýzu, abych dokázal, že právì legalizace rozvodové praxe to byla, jež uvedla do pohybu lavinu sexuálních zvráceností. Tu by mìla Církev uznat tím, že by rozvedené a podruhé ženaté (vdané) pøipustila ke svátosti Eucharistie? Beru pøitom jako seriózní námitku, že nìkoho opustil partner, rozvedl se s ním, on to nevydrží a ožení se (provdá) podruhé. Hlavní vina spoèívá samozøejmì na státní legislativì, jež místo aby se snažila pøimìt nevìrného partnera ke splnìní manželského slibu, který jednou dal, uzákoní jeho podlé jednání rozvodem. Poškozená strana, jež nakonec také vstoupí do civilního manželství, má tak minimální vinu, snad i žádnou (to ví jen Bùh), nicménì objektivní stránka vìci je, že i ona žije ve høíchu (což subjektivnì být nemusí) a Církev musí dbát právì na objektivní stav, soudit subjektivní pohnutky dotyèných osob velmi èasto není schopna, to dokáže jenom Bùh. Vážím si proto tìch rozvedených a znovu sezdaných katolíkù, kteøí pokornì pøijali svoji situaci, kdy nemohou chodit ke sv. pøijímání a všechno odevzdávají Pánu s tím, že On nejlépe všechno ví a jejich strasti i trpìlivost odmìní na vìènosti, spokojí se s duchovním sv. pøijímáním, které jim Církev nezakazuje a nezatìžují agendy církevních soudù vykonstruovanými dùvody neplatnosti svého prvního manželství. Je proto pøinejmenším netaktní, když knìz nutí rozvedeného žijícího v novém manželství pøistupovat ke sv. pøijímání, aèkoliv on je se svou situací vyrovnán a má obavy (oprávnìné) ze svatokrádežného pøijímání. Jistì, mnohým lidem rozvedeným bez vlastní viny, kteøí neunesli tíhu své samoty nebo se nechali svést mylnými názory a vstoupili do nového sòatku, se mùže dít tímto postojem køivda, nicménì mnohem vìtší køivda pro velké množství ostatních by nastala, kdyby se sv. pøijímání pro rozvedené a opìtnì sezdané povolilo. Zkoumat, kdo byl rozveden vlastní vinou nebo vinou partnera a podle toho rozhodovat, je prakticky nemožné s ohledem na znaè-

Podle názoru NSJ je nutno zejména: 1) Okamžitì vyèlenit ze státního rozpoètu potøebné prostøedky pro ochranu pøed možnou pandemií. 2) Urychlenì otestovat a dokoupit potøebnou oèkovací látku, vèetnì suspensí vhodných k ochranì dìtí, alespoò v rozsahu v jakém to uèinilo sousední Polsko. 3) Radikálnì omezit dovoz potravin, potravinových doplòkù, ale i spotøebního zboží z celého asijského regionu. 4) Zavést efektivní kontrolu dovozu zboží z rizikových oblastí. 5) Doèasnì zastavit veškerou imigraci z rizikových oblastí. 6) Zavést pøísné zdravotní kontroly na letištích a hranièních pøechodech a souèasnì

POLNICE 07/2005

podle možností omezit i transfer zboží z rizikových oblastí pøes území ÈR. 7) Podpoøit domácí produkci potravin, a to i proti vùli orgánù EU! 8) Mobilizovat veškeré materiální i lidské rezervy pro pøípad možné pandemie, vèetnì všech záchranných sborù a armády. Tato opatøení považuje NSJ jen za základní kroky k obranì pøed hrozícím možným dopadem nákazy tzv. "ptaèí chøipky". Neodhodlá-li se proto Paroubkova vláda k pøijetí tìchto èi obdobných opatøení, prokáže tím svou totální nezodpovìdnost a cynický vztah k obèanùm vlastní zemì. Praha 17. øíjen 2005

Prohlášení NSJ 19/2005

k dlouhodobé nedbalosti vlády ÈR ve vìci ochrany zdraví a životù obèanù

N

árodní sjednocení (NSJ) je v souvislosti s hrozbou možné pandemie tzv. "ptaèí chøipky" nuceno konstatovat dlouhodobou nedbalost souèasné vlády ÈR i pøedchozích "proevropských" kabinetù, vedených ÈSSD, ve vìci ochrany zdraví a životù obèanù. V dobì, kdy Svìtová zdravotnická organizace (WHO) upozoròuje na možnost závažného zdravotního ohrožení euroasijského prostoru, propadá èeské zdravotnictví, vinou dlouhodobì neøešených problémù s financováním, do vážné existenèní krize. Vláda není v této situaci schopna pøedložit koncepèní øešení a uchyluje se pouze k laciným gestùm, napø.ve formì bezbolestné personální zmìny ve vedení resortu. Jak prokazuje souèasný stav zdravotnictví, nedostatek oèkovací látky pro pøípad hrozící pandemie i šokující výsledky kontrol ÈSI v obchodních øetìzcích potravin a tzv. "asijských" restauracích, péèe o zdraví vlastních obèanù rozhodnì nepatøí mezi vládní priority. Z nejzávažnìjších dlouhodobých i aktuálních pochybení je tøeba pøipomenout zejména následující: 1) Liknavost souèasné vlády v pøijetí efektivní prevence proti možné pandemii tzv. "ptaèí chøipky". Vláda váhá s uvolnìním penìz pro nákup potøebné oèkovací látky, zatímco pøed necelým mìsícem pøekotnì vyèlenila ze státního rozpoètu znaèné prostøedky na zbyteènou finanèní pomoc Spojeným státùm v souvislosti s následky hurikánu "Katrina". Na rozdíl od vyslání polní nemocnice, které mohlo sehrát efektivní roli, finanèní "výpomoc" USAbyla jen prázdným gestem, jehož pøínos v praxi je zanedbatelný. Zbyteènì uvolnìné prostøedky nyní vládì chybí pro zajištìní zdraví a životù obèanù vlastní zemì. 2) Nekritická vstøícnost "proevropských" kabinetù k pøevzetí evropských vzorù ve zdravotnické a hygienické legislativì. Konkrétnì nahrazování racionálních a relativnì pøísných èeských norem formalistními normami EU, které na jedné stranì neúnosnì zatìžují èeský podnikatelský sektor zbyteènými investicemi (nerezové stoly v pøípravnách potravin, bezdotykové vodovodní baterie apod.), zatímco na druhé stranì neodùvodnìnì zmíròují pøedepsané limity hygienických mìøení. 3) Neochota omezit dovoz potravin a potravino-

vých doplòkù ze zdravotnì rizikových zemìpisných oblastí (aktuálnì z asijských zemí), a s touto neochotou spojená neschopnost zajistit odpovídající mechanismy kontroly zboží dováženého ze zmínìných oblastí. Formální kontrola deklarovaného složení potravinových výrobkù je v této situaci zcela nedostateèná. 4) Neschopnost zajistit smysluplné informování zákazníkù o složení potravin a potravinových doplòkù. Povinnost prodejce uvést na èeskojazyèné etiketì složení a pùvod prodávaného výrobku je formulována natolik vágnì, že èasto ani odborná kontrola není schopna urèit charakter a zemi pùvodu ingrediencí nìjakého potravinového produktu .(Výsmìchem je napø. známá floskule, že výrobek obsahuje suroviny "ze státù EU a mimo EU") 5) Neschopnost zajistit prùbìžné informování obèanù o možných bezpeènostních rizicích spojených s užíváním nìkterých nových výrobkù, aèkoliv u øady z nich je pøítomnost rizik laboratornì prokázána (škodlivost užívání mobilních telefonù pro dìtský organismus, zdravotní závadnost levné dìtské obuvi distribuované asijskými prodejci, škodlivost umìlého sladidla aspartam obsaženého ve vìtšinì tzv. "leith" výrobkù apod.) Informace o této problematice se objevují pouze nárazovì v médiích (vèetnì veøejnoprávních ), což vede ke vzniku nepodložených legend a paniky na stranì jedné a k trestuhodné lehkomyslnosti na stranì druhé. Vládní orgány, jmenovitì ministerstvo zdravotnictví, by proto mìly vìnovat podstatnì vìtší pozornost informovanosti obèanù a místo neefektivních "protitabákových" megakampaní podávat veøejnosti vìcná stanoviska k aktuálním rizikovým jevùm. 6) Neschopnost (èi neochota) k zavedení rychlých a efektivních kontrolních mechanismù vùèi provozovatelùm veøejného stravování z odlišných kulturních oblastí, v nichž lze pøedpokládat odlišné zvyklosti v pøípravì stravy i v zásadách stolování, než požadují zákonné normy platné v ÈR. Asijské restaurace u nás fungují minimálnì 10 let, k odhalení závažných nedostatkù ve znaèné èásti z nich došlo až letos a to náhodnì, nikoli v rámci nìjaké koncepèní celoplošné kontroly. (K problému viz též prohlášení NSJ è.16/05) 7) Neschopnost (èi neodvážnost) k zavedení

efektivních mechanismù kontroly vùèi tìm obchodním øetìzcùm, které pùsobí na zákazníky nepøirozenì nízkými cenami potravin. 8) Neochota podpoøit domácí producenty potravin, a to i v subtilních , ale strategicky významných odvìtvích, která zajišují ekologickou rovnováhu a pøispívají ke zdraví èeské populace, jako je vèelaøství a s ním spojená domácí produkce medu. 9) Neschopnost èelit brutálním nátlakovým metodám orgánù EU (napø. v otázce údajného pøedzásobení nìkterými druhy zboží). 10) Neschopnost využít autoritu státu ke sladìní zájmù zdravotních pojišoven, lékaøù a pacientù, jakož i neschopnost zavést efektivní antikorupèní kontrolu nakládání s vynaloženými prostøedky ve státních zdravotnických zaøízeních, zejména v otázce nákupu a distribuce léèiv. 11) Destabilizace systému èeského zdravotnictví neuváženými projekty nové socializace exministrynì Emmerové. 12) Neschopnost øešit péèi o zdraví obèanù v celkovém kontextu. Snaha vtìsnat veškerou zdravotní problematiku pouze do agendy resortu ministerstva zdravotnictví a uvalit odpovìdnost za zdraví obèanù na bedra jednotlivých odborných institucí (Úøad hl. hygienika, nemocnièní zaøízení apod.) Péèe o veøejné zdraví si pøitom žádá zavedení celé øady ekonomických a politických opatøení, jež by mírnila zdravotní rizika vyplývající z procesu svìtové globalizace (cestování, imigrace, dálkový obchod atd.) Na pøijetí potøebných opatøení pochopitelnì nemají odborné instituce prakticky žádný vliv. Nutná je souèinnost všech vládních a státních orgánù, zejména ministerstev zdravotnictví, financí, zahranièí a obchodu a nosná koncepce ochrany zdraví, která musí být koordinována premiérem a zohledòována v celkové politice státu. V dùsledku totálního nepochopení této otázky dnes stojí ÈR tváøí v tváø aktuálním zdravotním rizikùm nepøipravena. NSJ proto vyzývá vládu ÈR, aby reflektovala minulé chyby, pøehodnotila dosavadní pøístup k problematice veøejného zdraví a v zájmu obèanù ÈR navrhla takovou základní koncepci zdravotnické politiky, která bude odpovídat naléhavým potøebám doby. Praha 17. øíjen 2005

========== VÝZVA ==========

Podnikatelé a živnostníci, podpoøte finanènì NSJ pro parlametní volby v roce 2006 a svùj sponzorský dar si odeètìte od základu danì.

NSJ BUDE PROSAZOVAT I VAŠE ZÁJMY!!!

Dle zákona o dani z pøíjmu è. 586/92 Sb. má fyzická osoba podnikatel (podnikající na základì živnostenského oprávnìní a zapsaná v živnostenském rejstøíku) možnost odeèíst si od základu danì dar poskytnutý politické stranì nebo hnutí, pokud úhrná hodnota darù ve zdaòovacím období pøesáhne 2% ze základu danì anebo èiní alespoò 1000 Kè. V úhrnu lze odeèíst nejvýše 10% ze základu danì. Stejnou možnost mají i právnické osoby (osoby zapsané v obchodním rejstøíku - pø. s.r.o, a.s…..atd.), u nichž minimální hodnota daru èiní alespoò 2000 Kè, nejvýše je však možné si odeèíst 5% ze základu danì. Pø. Podnikatel - právnická osoba má základ danì 250.000Kè (èástka, ze které se vymìøuje daò). Minimální hodnota daru, o kterou si mùže snížit základ danì èiní 2.000Kè a maximální hodnota daru, o kterou si mùže svùj základ danì snížit je 5% ze základu danì, tedy 5% z 250.000Kè, což je 12.500Kè. Podnikatel tedy mùže darovat min. 2000Kè a max. 12.500Kè, o které si sníží svùj základ danì.Vìnovat mùže samozøejmì i více, ale tyto èástky již nemá možnost odeèítat od základu danì. Obdobný zpùsob platí i pro fyzickou osobu podnikatele. Rozhodnì stojí za úvahu zda legálnì nesnížit svùj základ danì a pomoci politické stranì NSJ, která hájí èeské národní zájmy a podporuje èeské podnikatele, než financovat rozhazovaènou protièeskou politiku ÈSSD. V pøípadì zájmù podpoøit politickou stranu NSJ nás kontaktujte na e-mailové adrese [email protected] Na základì konkrétní èástky, kterou podpoøíte NSJ, Vám bude doruèena darovací smlouva urèena pro Vaše úèetnictví.

Za Vaši pøízeò Vám pøedem dìkujeme.

Za pøedsednictvo: František Èervenka, È. B.Ú.: Národní sjednocení 192893578/0300

POLNICE 07/2005

15

Manifest Právo a Spravedlnost ANO tradiční rodině, NE korupci a kriminalitě Po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 obèané právem oèekávali návrat svobody, právního øádu a spravedlnosti do naší zemì. Vìtšina tìchto nadìjí byla bohužel brzy zklamána. Nᚠstát byl opìt zavleèen do nových politických závislostí, ekonomika se ocitla v rukou pochybných nadnárodních korporací, komunistické zloèiny nebyly potrestány, státní správa je hluboce infikována korupcí a vlivem zloèineckých mafií a nad obèanskými svobodami se stahují mraky v podobì všudypøítomné kontroly ze strany "evropských" i "globálních" institucí šíøících ideologii tzv. politické korektnosti a multikulturalismu. Pøíèina tohoto negativního vývoje je prostá. Hlavní politické síly v Èeské republice podléhají dlouhodobému vlivu zahranièních mocenských skupin a oprávnìné zájmy vlastního národa buï prosazují velmi vlažnì, nebo jdou dokonce proti nim. Nezávisle pùsobící subjekty a osobnosti, kritizující tento neblahý stav a hájící myšlenky národní suverenity, zdravé ekonomiky a tradièní morálky, jsou vládnoucím establishmentem programovì skandalizovány a vytlaèovány na okraj politického dìní, takže jejich hlas k obèanùm témìø nepronikne. Tuto situaci chce radikálnì zmìnit nové politické hnutí Právo a spravedlnost (PaS), které reflektuje vzrùstající celoevropský odpor proti ideologii multikulturalismu i socializujícím strukturám souèasné EU. Fakt, že stejnojmenné politické hnutí pøed nedávnem zvítìzilo v parlamentních volbách v sousedním Polsku, hodnotí èeské PaS jako jasné znamení nastupujících zmìn. PaS chce oslovit všechny obèany, kterým

není lhostejný osud naší zemì a vyzvat je k podpoøe v blížících se volbách do Poslanecké snìmovny Parlamentu ÈR v roce 2006, aby koneènì došlo k narušení bloku stávajících parlamentních stran èi jejich staronových havlistických odnoží a na naši zatuchlou politickou scénu mohl zavanout skuteènì èerstvý vítr. PaS pøitom stojí na dvou základních pilíøích: Prvým je národní myšlenka, tj. obhajoba èeské státní suverenity, domácího hospodáøství i jazykové a kulturní svébytnosti. Druhým je myšlenka sociální solidarity, tj. snaha o zajištìní dùstojných životních podmínek pro všechny poctivé a pracovité obèany v naší vlasti. Proti multikulturalismu staví PaS upøímné vlastenectví, proti tøídní nenávisti komunistù a sociální lhostejnosti bankéøù skuteènou sociální solidaritu. Kandidátky PaS v parlamentních volbách proto logicky podpoøí svou úèastí zástupci národoveckých a solidaristických sil (Národní sjednocení, Dìlnická strana), ale i obèanská sdružení a nezávislé osobnosti podporující zamìøení a volební program PaS.

Programové priority PaS pro volby 2006 Domácí politika:

1. Vymahatelnost práva a nekompromisní postup vùèi kriminalitì a korupci (vèetnì obnovy trestu smrti za závažné hrdelní zloèiny). 2. Radikální snížení daòové zátìže èeským podnikatelùm a živnostníkùm. Podpora domácí produkce - vládní a státní zakázky pøednostnì realizovat z domácích zdrojù. 3. Podpora rodiny a populaèního rùstu.

4. Racionální a adresné nakládání se státními prostøedky s cílem vytvoøení sociálnì solidární spoleènosti, zamezení zneužívání sociálních dávek a využití uspoøených financí ke zkvalitnìní vzdìlání a lékaøské péèe. 5. Podpora tradièních mravních hodnot vycházejících z køesanské civilizace jako základu obnovy práva a spravedlnosti. 6. Podpora èeské jazykové a kulturní svébytnosti (mj. zavedení jazykového zákona). 7. Radikální omezení imigrace (zavedení tzv. selektivní imigrace a nastolením pøísných podmínek pro pøistìhovalectví). 8. Eliminace ideologií ohrožujících stabilitu státu a zpochybòujících pøirozené zákony spoleènosti. Odmítnutí destruktivních právních norem, které z tìchto ideologií vycházejí (napø. zákon o registrovaném partnerství homosexuálù, euthanásie apod.)

Zahranièní politika:

1. Radikální odmítnutí vize EU jako evropského superstátu (vèetnì odmítnutí nedávného návrhu tzv. euroústavy). Spolupráce mezi národními státy na úrovni rovného s rovným bez omezování direktivami. 2. Odpor proti souèasným globalistickým trendùm, které ohrožují kulturní svébytnost státù. Omezení vlivu multikulturalismu a nadnárodních institucí na politiku zemì. 3. Posílení vzájemné spolupráce støedoevropských zemí, koordinace postupu se Slovenskem a Polskem pøi obhajobì národních zájmù. Bc. Petr Valeš - PaS František Èervenka - Národní sjednocení TomᚠVandas - Dìlnická strana

Vydává politická strana Národní sjednocení pod reg. èíslem: MKÈR E 15322 È. B.Ú.: Národní sjednocení 192893578/0300 • IÈO: 26590018 Objednat lze na adrese: Køivenická 448, 181 00 Praha 8 nebo na e-mailové adrese: [email protected] http://www.nsj.cz Vychází dle potøeby