Petra Jeřábková PROJEKT do obrazového inženýrství – zimní semestr/2001 Téma: Holografie - lasery Obsah: ▪ Historie holografie ▪ Použití holografie ▪ Co je to holografie ▪ Zajímavosti ▪ Princip záznamu ▪ Výhody laserového světla ▪ Typy hologramů ▪ Tvorba transmisního hologramu ▪ Seznam použitých zdrojů ▪ Příloha – ukázky hologramů Historie holografie Britský fyzik maďarského původu, který se zabýval fyzikální optikou Dennis Gabor objevil v letech 1947-48 princip holografie. V roce 1971 mu byla udělena Nobelova cena. Svoji metodu nazval holografie pocházející z řeckého slova holos znamenající úplný a slova gramma znamenající sdělení,záznam. Tato metoda zaznamenává jak fázi, tak amplitudu vlny při zachování celistvosti vlny. Laser (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation – optický kvantový generátor využívající jevu zesílení světla nucenou emisí záření), který poskytuje koherentní intenzivní světelný paprsek byl poprvé realizován v roce 1960. Leith a Upatnieks provedli první laserem přenosný hologram trojrozměrných objektů. Tyto hologramy vytvářely jasné reálné obrazy, ale byly pozorovatelné pouze při laserovém světle. Z roku 1962 pochází Denisyukova metoda holografie vytvářející reflexní hologram, která poprvé umožnila vidět hologram v běžném světle žárovky (bílé světlo). Použití holografie Vedle krásných a podivuhodných obrazů, které hologramy poskytují, hologramy a principy, které za nimi stojí, mohou sloužit k rozličným praktickým účelům. Tištěné hologramy se používají jako ochranné známky u řady výrobků. Nedávno byly principy holografie zkombinovány s funkcemi sonarů a radarů, za účelem zpracování 3D informací, které lze následně použít pro mapování a kartografii. V 80. letech se s holografií experimentovalo ve filmu a v televizi. Koncem osmdesátých let bylo možno produkovat hologramy v barevném provedení, stejně jako hologramy od mikrovlnné až do X-paprskové oblasti spektra. Ultrazvukové hologramy se zdařilo získávat též za použití zvukových vln. Další využití jako paměťová media. S holografickou mikroskopií se dají vytvářet trojrozměrné zvětšené obrazy a holografickou interferometrií je např. precizně zkoušen povrch teleskopických zrcadel. Výzkumní pracovníci firmy Bayer využívají principu holografie pro datové paměti budoucnosti. Zabývají se novými druhy polymeru právě pro holografické paměti. Jedna taková paměť pojme 1 500 CD. Přitom samozřejmě existuje značná konkurence. Snaží se i na velkých univerzitách, ve velkých společnostech (např. Rockwell, Canon, Sony). Prozatím většina vědců používá niobičitan lithný LiNbO3. Vědci firmy Bayer myslí na polymery. Tyto sloučeniny se skládají z paterních a postranních řetězců. Oproti krystalům jsou polymery téměř neomezeně modifikovatelné.. Má-li světlo zaznamenat informaci do polymeru, musí dojít k určitému přestavění. Polarizovaný laserový paprsek může normálně neuspořádané postranní řetězce vyrovnat kolmo k polarizaci světla. Poté zůstávají postranní řetězce trvale „sesikovány“. Jejich stav
je uspořádaný i neuspořádaný, může být snímán připojeným laserovým paprskem. Neuspořádané postranní řetězce mohou propouštět světlo bez překážky. Uspořádané brzdí různě intenzivně pronikající světlo různých kmitočtů. Chemické složení postranních řetězců, jejich délka a počet, stejně jako jejich vzájemná vzdálenost - to vše mění chování polymeru. Těmito fotoadresovatelnými polymery (PAP) mají být v příštích letech realizovány dva druhy datových pamětí, založené na zcela odlišném optickém funkčním principu: - PAP-DVD mají pomocí světla uchovávat informace na molekulární úrovni, - Holo-DC využívá silnou vrstvu jako trojrozměrný holografický nosič dat. U holografických pamětí je trojrozměrný obraz objektu ukládán a uchováván pomocí laseru. Prakticky je svazek světelných paprsků laseru rozdělen tak, že jedna část dopadá přímo na polymerovou vrstvu (adresovací paprsek), zatímco druhá (datový paprsek) dopadá nejprve na objekt a odtud na vrstvu. Interací obou vln ve vrstvě dostaneme specifický vlnový vzorek, který se vtiskne do polymeru. Takto strukturovaný polymer obsahuje celkovou informaci datové stránky. Datový vzorek z malých černých a průhledných poliček se dá generovat na displeji s kapalnými krystaly. Snímání je jednoduché. Strukturovaný polymer je osvícen laserovým paprskem. Polymer se ohýbá tak, že vznikne světelný vzorek, který je identický s obrazem datové schránky. Změní-li se nepatrně úhel adresovacího paprsku, může být do téhož objemu polymeru zaznamenána další datová stránka.Výzkum usiluje o 1000 datových stránek s 1024x1024 pixely uloženými ve zlomku kubického milimetru. Pro dosažení potřebné paměťové kapacity musí být vrstva silná 2 mm. Dnešní CD přehrávače používají červený dlouhovlnný laser. Také DVD.přehrávače vystačí s červeným laserem. Trend přesto směřuje ke stále kratším vlnovým délkám, poněvadž mohou snímat menší pole a tak se může zvýšit hustota záznamu. Během několika let se předpokládá, že modré lasery nitridu galia vytlačí červené lasery v hromadném využití. Co je to holografie Holografie je způsob optického zobrazování založený na interferenci a difrakci světelných svazků. Myšlenka je založena na Huygensově principu. Všechny body na vlnoploše slouží jako bodové zdroje sekundárních kulových vlnoploch. Po nějakém čase ∆t bude novou polohou vlnoplochy tečná plocha k těmto sekundárním vlnoplochám. To znamená, že v jakémkoliv bodě prostoru, vlna obsahuje celkovou informaci o svém zdroji. Pokud by bylo možné zaznamenat fázi a amplitudu této vlny, zdroj by bylo možné zrekonstruovat do třech rozměrů. Většina fotografických procesů zaznamenává pouze intenzitu amplitudy vlny. Holografie nabízí způsob, jak zaznamenat i fázi. Intenzita světla v kterémkoliv bodě stínítka závisí na rozdílu drah ze štěrbin k tomuto bodu. Jestliže je tento rozdíl roven celočíselnému násobku vlnových délek, dochází ke konstruktivní interferenci a vzniklá intenzita je maximální. Jestliže je roven lichému násobku poloviny vlnové délky, dochází k destruktivní interferenci a intenzita je minimální. Podmínky pro maximum a minimum jsou: dsinθ = mλ když m = 0, 1, 2 . . . . (maxima světlé proužky) dsinθ = (m + 1/2)λ m = 0, 1, 2 . . . . (minima tmavé proužky) θ = úhel šíření světla se středovou osou o a d mezera mezi štěrbinami.
Svazek monochromatického koherentního světla prošlý (odražený) předmětem se skládá s pomocným svazkem stejných vlastností v rovině fotografické desky (emulze na skle, filmu, plastové fólii). Potřebujeme velmi citlivou fotografickou emulzi, nejčastěji AgBr nebo dichromanová želatina. Firmy Kodak, AGFA dodávají filmy (až 3000 bodů na mm).Vyvolaný snímek –hologram (nese informaci nejen o intenzitě, ale i o fázi světla odraženého od záznamového předmětu) osvětlený pomocným svazkem působí jako ohybová mřížka a pozorovatel vidí v propuštěném nebo odraženém světle trojrozměrný obraz původního předmětu. Při vhodné geometrii při expozici lze pro osvětlení hologramu užít i bílé světlo. Hologram, holografický záznam – záznam informace sestrojený počítačem a upravený do opticky rekonstruovatelného tvaru. Konstrukce vychází z matematického popisu zobrazovaného objektu a využívá zpravidla Fourierovu transformaci zpracovaných dat. Data mohou být obrazem skutečného předmětu, ale i předmětů neexistujících, reprezentovaných modelem představy. Rozdělení hologramů ▪ 2D hologramy: změna barev nebo obrázků při měnícím se úhlu pohledu. ▪ 3D hologramy: viditelné pouze pod určitým úhlem. Nosičem záznamu je sklo nebo film. Tento druh se vyznačuje velkou hloubkou zobrazovací scény, přesvědčivostí rekonstrukce, širokým úhlem pozorování. Jednobarevné tónování od červené přes zlatou až po zelené a modré provedení. Měřítko 1:1. ▪ kombinované 2D/3D hologramy: zobrazovaný motiv rovinný, sestavený z rovin v různých hloubkách. ▪ lisované (duhové) hologramy:cenově dostupné. Jsou lisované do plastové pokovené nebo průhledné folie. Finální výrobek je samolepka pro ruční aplikaci nebo fóĺie pro strojovou aplikaci. Hologram může být barevný, barvy jsou reálné pouze v jednom úhlu pozorování, v ostatních směrech dochází k duhovému efektu (odtud pojmenování duhové). Nevýhodou je menší hloubka obrazu a plná prostorovost pouze v jedné rovině. Zajímavosti Hologram není záznamem soustředěného obrazu jako ve fotografování, ale záznamem interference vln laserového světla, které se odráží od objektu s jiným koherentním laserovým paprskem, tj. referenčním paprskem. V holografii nejjemnější pohyb objektu obraz pouze nerozmaže jako na fotografii, nýbrž jej zcela zničí. To proto, že nezaznamenáváme soustředěný obraz objektu, ale interferenci dvou vlnoploch světla – referenčního paprsku a paprsku předmětu. Čas potřebný pro správnou expozici hologramu závisí na mnoha faktorech – síle vašeho laseru, citlivosti emulze a reflektanci předmětu. Průměrná expozice pro běžný hologram se pohybuje mezi sekundou a minutou. Pokud je hologram porušen nebo přetržen, každý jeho kousíček obsahuje informaci o celém předmětu. A to proto, že světlo odrážející se od každého bodu na povrchu předmětu není soustředěno na určitý bod filmu. Naopak se rozptýlí v prostoru mezi předmětem a filmem, přičemž pokrývá značnou část filmu a interferuje s referenčním paprskem skrze celou část filmu, jako kdyby každý bod obsahoval mnoho paprsků světla, a každý z nich měl určitý úhel ohybu.
Obraz vytvořený hologramem se může jevit jako by byl buď před hologramem nebo za ním. V prvním případě jde o tzv. skutečný obraz, v druhém o virtuální obraz. Obecně řečeno je snažší pozorovat virtuální obraz, protože se díváme přes hologram jako přes okno. Při zmenšení nebo zvětšení takového nemění pozorovaný objekt svoji velikost. Při pozorování virtuálního obrazu se musíme dívat přes hologram, abychom spatřili obraz v prostoru za ním. Abychom viděli skutečný obraz díváme se na hologram a vidíme objekt ve volném prostoru před hologramem. Zde je těžší shlédnout skutečný obraz, protože jsme nuceni zaostřit svůj zrak před hologram.
Princip záznamu Světlo vyzařované laserem L prochází čočkovým objektivem Č, který vytváří rozbíhavý svazek paprsků. Jeho část dopadá přímo na fotografickou desku F a tvoří referenční (srovnávací) svazek. Část paprsků se odráží od předmětu P do různých směrů a odražené paprsky interferují na desce s paprsky referenčního svazku. Na fotografické desce vzniká záznam interferenčního obrazce s hustou strukturou nepravidelně rozmístěných maxim, která při přímém pohledu na obrazec nejeví žádnou spojitost se zaznamenaným objektem.
Obraz lze získat teprve jeho rekonstrukcí tak, že se hologram po vyvolání osvětlí laserovým světlem pod stejným úhlem, pod nímž na fotografickou desku dopadal referenční svazek při zhotovování hologramu. Tím se vytvoří světelné pole, které oko vnímá jako prostorový obraz původního předmětu ve směru, ve kterém se nacházel zobrazovaný předmět. Pozorujeme-li směrem, kterým byl původně vzhledem k desce umístěn předmět, objeví se nám virtuální obraz na jeho místě a symetricky k rovině desky i reálný obraz předmětu.
Jak si máme vyložit tento překvapující pokus? Budeme předpokládat, že osvětlující koherentní svazek je rovnoběžný. To není nutné, ale zjednodušuje to úlohu. Předmět můžeme považovat za trojrozměrnou ohybovou strukturu (f(r)), která v odraženém světle vytváří v rovině x,y citlivé vrstvy jisté světelné pole popsané amplitudou a(x,y) a fází φ (x,y) světelného rozruchu U (x,y) U(x,y) = a(x,y)eiφ(x,y) kde a(x,y) je reálná funkce. U(x,y) je Fourierovým obrazem předmětu. Světelné pole referenčního svazku je jednoduché pole rovinné vlny: Uo(x,y) = aoei (k,r) Tento výraz přepíšeme na tvar Uo(x,y) = aoei(µx + νy) kde µ = k cos α a ν = k cos β jsou průměty vlnového vektoru k do směrů x a y, tedy prostorové frekvence světelného pole. Intenzita I(x,y) světelného pole, kterou registruje deska, je dána koherentní superposicí polí U a Uo. I(x,y) = (U + Uo)(U + Uo)* = a2 + ao2 + aao exp [i(φ(x,y) – µx –νy)] + aao exp [-i(φ)x,y) – µx – νy)] = a2 + ao2 + 2aao [cos(φ(x,y) – µx – νy)] Po vyvolání získáme obraz, v němž zčernání je úměrné intensitě dopadajícího světla. Jestliže vyrobíme pozitiv, bude jeho propustnost úměrná rozložení I(x,y). Jestliže nyní osvětlíme hologram stejnou rovinnou vlnou, jako byl referenční svazek, budou body hologramu působit jako světelné koherentní zdroje s amplitudou a fází, až na nějaký koherentní faktor, rovný Uo(x,y) I(x,y). Získali jsme tak fázově a amplitudově modulovanou ohybovou strukturu. Nová aperturní funkce tedy je UT(x,y) = UoI = ao(a2 + ao2) exp [i(µx + νy)] + ao2a exp(iφ) + ao2a exp[-i(φ-2µx- 2νy)] UT = (a2 + ao2) Uo + ao2U + a2 U-1Uo-2 Interpretace tří členů na pravé straně je taková: První člen představuje přímý paprsek procházející hologramem. Druhý člen ao2U dává zřejmě až na faktor ao2 stejné rozložení světelného pole, jako dával předmět v rovině desky. To znamená, že ohyb pocházející od této části světelného pole vytváří virtuální prostorový obraz předmětu (zpětné Fourierovo zobrazení) v poloze relativně stejné vůči desce, v jaké se předmět nacházel. Třetí člen je zodpovědný za reálný obraz.
Můžeme poznamenat, že je lhostejné, zda k rekonstrukci obrazu užijeme negativu nebo pozitivu hologramu. Rozdíl mezi nimi je jen ten, že celé světelné pole je posunuto fázově o л, což pozorovatel nemůže postřehnout. Nakonec zdůrazníme význam referenčního svazku. Kdyby ho nebylo, deska by zaznamenala jen intenzitu I =UU* a informace o fázi by byla ztracena. Pomocí referenčního svazku je do fotografické emulze zakódována informace o fázi v důsledku interferenčního členu a použitím téhož svazku se při rekonstrukci obrazu tato informace dekóduje. Výhody laserového světla Aby bylo možné pozorovat interferenci světla, musí být splněn základní předpoklad koherence světelného vlnění. Koherentní jsou světelná vlnění stejné frekvence, jejichž vzájemný fázový rozdíl v uvažovaném bodě prostoru se s časem nemění. U přirozených zdrojů světla je doba, po kterou můžeme fázový rozdíl světelného vlnění považovat za konstantní, velmi krátká. Koherence potřebné pro pozorování interferenčních jevů lze však dosáhnout tím, že světlo z jednoho zdroje světla se rozdělí na dva svazky paprsků, které se po proběhnutí různé dráhy setkají s určitým dráhovým rozdílem. Vzhledem k vlastnostem přirozených zdrojů světla však tento dráhový rozdíl musí být velmi malý (řádově 10-2 mm). Lepší podmínky pro pozorování interferenčních jevů vytváří světlo vyzařované lasery. Laser umožňuje dosáhnout pozorovatelné interference i při podstatně větších dráhových rozdílech (u běžných plynových laserů přibližně 0,3 m, u speciálních laserů řádově 101m). Holografie používá plynové lasery He-Ne laser dále rubínový, neodymový laser (řídce pulsní). Světlo osciluje na různých frekvencích, čemuž odpovídá vlnová délka. To znamená např za jednu sekundu je z laseru emitováno více světla o kratší vlnové délce (modré světlo), než světla o delší vlnové délce (červené světlo). Typy hologramů Existují dva základní typy hologramů – transmisní a reflexní hologramy. Speciálním typem hologramu je „zónová destička“, která má některé vlastnosti čoček. Transmisní hologramy – nejjednodušší forma hologramu. Dvě základní vlny se protínají a vytvářejí interferenční obrazec. První vlna se odráží od objektu, podle kterého vytváříme hologram. Poněvadž při odrazu od objektu přenáší jeho obraz, nazýváme ji vlna objektu. Druhá světelná vlna , která se od objektu neodráží se nazývá referenční vlna. Když se vlna objektu setká s referenční vlnou, vytvářejí stabilní vlnový obrazec interference. Polopropustné zrcadlo rozděluje laserový paprsek na dva paprsky. První paprsek nazývaný signální paprsek je usměrňován zrcadlem, rozšířen čočkami a osvětluje objekt. Druhý paprsek nazývaný referenční paprsek je rovněž usměrňován zrcadlem, rozšířen čočkami a dopadá přímo na fotodesku. Tato fotodeska zaznamenává interferenční obrazec mezi nosným paprskem a světelným paprskem odraženým od objektu. Po běžném fotochemickém zpracování (jako u Leithova a Upatnieksova hologramu) se transmisní hologram objeví. Pokud je takový hologram vystaven laserovému paprsku světla, můžeme vidět trojrozměrnou podobu objektu. Transmisní hologram není schopen zrekonstruovat obraz v běžném bílém světle a je nutno jej zkopírovat do reflexního hologramu.
Reflexní hologramy Denisyukova metoda holografie (z roku 1962) vytváří reflexní hologram za použití bílého světla, která poprvé umožnila vidět hologram v běžném světle žárovky. Referenční paprsek a paprsek objektu jsou formovány za pomoci polopropustného zrcadla a usměrňovány zrcadlem (na obou stranách desky).Vlna objektu ozařuje fotografickou desku na straně obsahující vrstvu emulze, referenční vlna na straně s vrstvou skla. Vlna objektu je zformována z transmisního hologramu.To znamená, že na počátku se výše popsanou technologií vytvářejí obvyklé transmisní hologramy a z těchto hologramů (jako z matrik) se pak kopírováním vytvářejí Denisyukovy hologramy. Základní vlastností reflexních hologramů je možnost rekonstrukce obrazu s pomocí zdroje bílého světla, např. světla žárovky nebo slunečního světla. Důležitou vlastností je selektivita barev těchto hologramů. To znamená ,že při rekonstrukci obrazu za bílého světla budou obnoveny barvy použité při zaznamenávání hologramu. Například byl-li použit rubínový laser (červené světlo) při procesu zaznamenání hologramu, obnovený obraz objektu bude červený. Podle vlastností použitých barev je možné vytvořit barevný hologram objektu přesně reprodukující původní barvy objektu. Za tímto účelem je třeba smíchat tři barvy v průběhu zaznamenávání hologramu:červenou, zelenou a modrou, nebo je třeba těmito barvami rovnoměrně ozářit fotodesku. U reflexních hologramů vychází rekonstruovaný paprsek ze stejné strany hologramu jako pozorovatel. Některé části dopadajícího světla jsou odraženy , jiné nikoliv.U transmisních hologramů rekonstruovaný paprsek musí projít hologramem vychází směrem k pozorovateli z protější strany hologramu.Většina reflexních hologramů je vytvářena pod ostrým úhlem (až 160°), aby světlo mohlo vycházet pod určitým úhlem a přitom nebylo blokováno člověkem, který se snaží hologram prohlédnout. Tvorba transmisního hologramu 1. Umístěte laser, zrcadla, rozdělovač paprsků a držák na film do přibližných pozic. 2. Pro přesnější umístění vyměřte střed oblasti, kde bude umístěn objekt. Cesta referenčního paprsku i cesta paprsku objektu musí mít stejnou délku od rozdělovače paprsku až k filmu. Např. 48°. 3. Zapněte laser. Do držáku umístěte bílý karton, na který bude dopadat referenční paprsek (měl by dopadat do středu kartónu). 4. Dva paprsky se odrazí od rozdělovače paprsků. Použijte černý karton a přerušte jím tok druhého paprsku. 5. Umístit čočku do cesty referenčního paprsku. Přirozeně není snadné trefit se 1,5 mm paprskem do čočky o průměru 2 mm. Zaměřte tedy paprsek nejdřív na vrchní okraj čočky , pak mírným pohybem nastavte čočku tak, aby paprsek dopadal na kartón v držáku. Uvidíte soustředné kruhy na kartónu ty jsou buď známkou vady čočky, nebo prachu na čočce. Zkuste čočku vyčistit jemným hadříkem, pokud jsou na kartónu stále pozorovatelné kruhy, točte čočkou tak, až kruhy zmizí z kartónu. 6. Umístěte objekt tak, aby se nacházel ve středu koherentního svazku. Bílé předměty velikosti vaší pěsti jsou ideálními objekty pro vaše první hologramy. 7. Umístěte druhou čočku nebo dvojici skleněných rozptylovačů do dráhy objektového paprsku stejným způsobem jako v bodě 5. Rozptýlený paprsek možná ne zcela osvítí objekt, což znamená,
že budete muset umístit čočku před zrcadlo, které je ve směru objektového paprsku, místo za něj jako je to v obrázku. Postavte objekt na vámi dobře vybrané místo a přilepte ho sekundovým lepidlem. 8. Měření rozsahu intenzity paprsku je nejdůležitější pro zajištění adekvátního kontrastu konečného obrazu. Vezměte měřidlo světla. Optimální rozsah paprskuje 2:1 do 5:1, kde referenční paprsek by měl být 2x až 5x ostřejší než světlo odražené od objektu směrem na film. 9. Umístěte černý kartón před laser jako stínidlo. Pro měření je nevyhnutelné : a)zhasnout světla, b) odblokovat objektový paprsek kusem černého kartónu někde mezi rozdělovačem paprsku a zrcadlem, které je ve směru objektového paprsku, c) namiřte fotonku naproti kartónu v držáku, který je nachýlený směrem k referenčnímu paprsku procházejícímu čočkou, d) zapište nejvyšší hodnotu měřidla (použijte tužkové světlo), e)zablokujte referenční paprsek kartónem někde mezi rozdělovačem paprsku a zrcadlem, které je ve směru referenčního paprsku, f) namiřte fotonku přímo na kartón v držáku umístěném naproti objektu, g) zapište hodnotu měřidla. Zapamatujte si, že měřidlo se čte pozpátku, čím ostřejší je paprsek, tím nižší je hodnota, h) pokud poměr přesahuje 5:1 nebo je méně než 2:1, posuňte čočku objektového paprsku blíže, nebo dále od objektu a nebo posuňte čočku referenčního paprsku blíže nebo dále od držáku na film. Ujistěte se, že objekt a film jsou nadále plně osvětleny. 10. Potmě pouze s bezpečnostním zapnutým světle vložte film do držáku tak, aby emulze byla naproti objektu. Jemně utáhněte nylonové šroubky a ustupte na minutu, aby se přestal stůl hýbat a uklidnilo se proudění vzduchu. To na které straně se nachází emulze zjistíte snadno, když lehce navlhčíte dva prsty a stisknete mezi nimi film na pár sekund. Ta strana, která lepí je ta pomazaná emulzí. 11. Jemně uchopte černé kartónové stínidlo a upevněte ho přímo před laserový paprsek a počítejte do deseti. 12. Zvedněte kartón a nechte paprskem osvítit film a objekt. Čas expozice je dle experimentu závislý na laserovém výstupu, reflexních vlastnostech, velikosti objektu, ostrosti paprsku, stáří filmu a chemikálií a teplotě vyvolávače.Při použití 5mW laseru, nového filmu a chemikálií, světlého objektu, teplotě vyvolávače 68°C průměrně 20 sekund. Nedoporučuje se vypínat a zapínat laser při každé expozici, vždy použijte kartónové stínidlo. Tím zajistíte maximální výkon laseru. 13. Po zastínění kartónovým stínidlem odstraňte film a umístěte do vyvolávače (D-19) film emulzí nahoru. Každých 30 sekund kontrolujte, zda je exponovaná část filmu světle až středně šedá. Tuto kontrolu lze provést podržením filmu nad bezpečnostním světlem a pozorováním kontrastu mezi exponovanou částí a jasným okrajem tvořeným částí filmu schovanou před světlem v držáku. Pokud film nezšedne do 5 minut vyvolávacího času, vaše expozice byla příliš krátká (nebo jste nechali kartónový blok v referenčním paprsku) naopak pokud váš film příliš ztmavne během 1 min. vaše expozice byla příliš dlouhá, optimální čas ve vyvolávači je 2-3 minuty. 14. Je-li film dostatečně tmavý umístěte ho do přerušovacího roztoku na 30 sekund. 15. Vyjměte film z přerušovacího roztoku a umístěte jej do ustalovače na 2 minuty. 16. Rychle zkontrolujte, zdali se vám vůbec něco objevilo a to podržením filmu nad malou žárovkou a nachylováním filmu při prohlížení nad žárovkou. Pokud se vše podařilo měli byste vidět paletu barev. Pokud nevidíte žádný obraz přejděte k bodu 18. 17. Umyjte film 10 minut pod proudem studené vody, umístěte do roztoku Photo-Flo na 30 sekund a nechte vysušit. Dejte pozor, aby se emulze nedotýkala žádného povrchu. 18. Žádný obrázek nebo špatný obrázek může být způsoben buď vibracemi během expozice, nestabilitou objektu nebo malým kontrastem rozsahu paprsku.
Rekonstrukce objektu Umístěte film zpátky do držáku, emulze je namířena na objekt, odejměte objekt, odstraňte rozdělovač paprsků a na jeho místo umístěte zrcadlo, které je v cestě objektového paprsku. To usměrní veškeré laserové světlo do referenčního paprsku. Nastavte komponenty tak, aby referenční paprsek osvětloval film skrze čočku. Podívejte se přes film a uvidíte obraz objektu v jeho původní pozici na stole. Můžete trošku pootočit držákem v závislosti na referenčním paprsku kvůli smrštění emulze. Kvalitní rekonstrukce můžete docílit použitím bodového zdroje světla jako je promítač diapozitivů nebo silná žárovka jejíž světlo necháme pronikat malou škvírkou . To zaručí koherentní reprodukovaný zdroj světla.
Obrázek studenta prohlížejícího si svůj hologram pod laserovým světlem:
Zdroj 1. E. Svoboda a kol., Přehled středoškolské fyziky, Praha 1996. 2. E. Klier, Optika- skripta, PřF MU 1993. 3. http://www.holo.com/book/book1.html (stránka byla během mého zpracování inovována http://lightvision.com/how/holobook.htm ) 4. http://www.holography.ru/holoeng..htm 5. http://universal-hologram.com/what_is_holography.htm
Příloha Ukázky hologramů:
