>PROSINEC<2010
Milí čtenáři, v tomto čísle na vás čeká spousta zábavného čtení. Dozvíte se, jak 9. třída připravovala pro první stupeň loutkové divadlo. Nebo si můžete přečíst, jak to vypadalo, když do školky přišli čerti. Nebo s námi můžete při Miklušských básničkách zavzpomínat na 5. prosince. Dovolte mi popřát vám za celou redakci časopicu Fčelička krásné a pohodové prožití vánočních svátků. Katka Krejčová
Obsah 2. Loutkové divadlo 3. Stonožkové dny 4. Básničky – Dny se stonožkou 5. Básničky – pátá třída 6. Expedice 4P, spojovačka 7. Čerti ve škole a školní družině 8. Básničky – Čert a Mikuláš 9. Vánoce ve světě 10. Vánoce v cizích jazycích 11. Hádanky - zimní 12. Slohy žákyň devátých ročníků 13. Školní ples 14. Spojovačka 15. Zimní poznávačka
Redakční rada: K.Krejčová, M. Divišová, K. Štěpánková, L.Nusl a P.Peták
Loutkové divadlo My jakožto 9. třída jsme od paní učitelky Falcmanové dostali za úkol v hodinách výtvarné výchovy nakresalit plošné loutky. S nimi jsme pak měli v následujících hodinách českého jazyka secvičit ve skupinách jednoduchou pohádku, kterou poté zahrajeme dětem z prvního stupně. Jednalo se o pohádky O třech prasátkách, Boudo, budko, Červená Karkulka a na závěr písničku Když jsem já sloužil. Každou hodinu češtiny jsme pilně sehrávali pohádky a cvičili písničku... Občas jsme si užili i hodně legrace, třeba když si Prasátko už potřetí postavilo domeček ZE cihel, protože v okolí bylo hodně cihel, když vlkovi z Červené Karkulky občas přeskočil hlas, nebo když Medvěd Brumla byl několikrát považován za vlka. Dne 22. září byl den D. Hned ráno jsme šli do sálku, kde jsme měli trochu času na přípravu. Připravili jsm loutkový paravan, kulisy a mohlo se začít! Hráli jsme pro 1., 2., 3., 4. a 6. třídu. Byly skvělé publikum... Děkujeme všem za bouřlivý potlesk, druháčkům za pochválení loutek, které nás zahřálo u srdce, a šesté třídě za to, že se DOBROVOLNĚ vzdali hodiny zeměpisu a „propustili“ naši paní třídní učitelku, aby mohla i ona zhlédnout naše představení :o). Když jsme dohráli v sálku pro všechny třídy, pro které jsme měli, čekala nás část, na kterou jsme byli všichni nesmírně zvědaví a natěšení. Šli jsme hrát do mateřské školky! Jakmile jsme vstoupili do areálu, vrátili jsme se o pár let zpátky. Myslím, že všechny postihla taková ta zvláštní nálada, která snad ani slovy popsat nejde. V samotné budově jsme spatřili většině z nás známé paní učitelky, které nás vlídně přivítaly. Po takovém krásném uvítání, kdy před vámi sedí banda budoucích školáků, to už se hraje skoro samo :o). Nejkrásnější ze všeho ale bylo, že když jsme na konci spustili za doprovodu Káji - kytaristky - písničku „Když jsem já sloužil“, děti nejen že zpívaly, ale i spontánně začaly do rytmu tleskat. Myslím, že můžu za všechny říct, že jsme si den náramně užili a budem na něj rádi vzpomínat... A doufáme, že i vám alespoň ždibíček zůstal v paměti :o)
2.
Magda Divišová
Stonožkové dny Ve dnech 9. - 11. listopadu probíhaly v ZŠ v Milíně „Stonožkové dny“. Žáci vyráběli předměty, které nabízeli jako dárky za dobrovolný příspěvek, malovali vánoční přání pro hnutí „Na vlastních nohou“, aby mohla být prodávána firmám v zahraničí. Získaný finanční obnos bude využit pro děti u nás i v zahraničí. Během výuky se starší žáci seznámili s oficiálními stránkami www.stonozka.org, s tím, které země se již do hnutí zapojily a kam míří vydělané peníze. Logem naší školy je sluníčko objímající svět. Náš vzdělávací program pojmenoval před několika lety jeden žák „Škola je náš kamarád“. Snažíme se, aby se toto heslo stalo skutečností. Proto jsme uvažovali nad tím, jak tuto sounáležitost prezentovat na veřejnosti. Sportovní oddíly mají své dresy, ale my takovou možnost nemáme. Trička jsme zamítli, protože je skryje zimní bunda. Nakonec jsme se rozhodli pro ten nejjednodušší způsob - papírovou čepici. Nasadili si ji na hlavu žáci, učitelé, dokonce i ředitelka a její zástupkyně. Barva hlásala, ke které třídě její nositel patří. Jsme rádi, že většina žáků pochopila náš záměr. Symbolicky jsme utvořili dvě barevné dlouhé stonožky a odešli od školy zazpívat stonožkovou hymnu starostovi a jeho zástupci na OÚ. V pátek jsme „Stonožkové dny“ vyhodnotili. Díky štědrosti občanů Milína, Lazska a Pečic jsme vydělali 3 688,- Kč, které byly uloženy na konto sdružení Stonožka u České spořitelny. Milín - 2 073,Lazsko - 938,Pečice - 638,Celkem jsme od roku 1998 vydělali 104 969,50 Kč. Ještě jednou Vám všem děkujeme. Za ZŠ v Milíně Jana Falcmanová, učitelka
3.
7. třída - Dny se Stonožkou Stonožkový týden máme rádi my i naši kamarádi. Děti chodí po ulicích, vybírají od kolemjdoucích penízky pro dobré věci, každý nám chce pomoct přeci. Doufám, že nám přispějete, s dobrou věcí pomůžete. (Pavla D., Zdena, Míša Š., Honza J.) Stonožka už začala, spousta dětí jásala, že pomůžou dobré věci, to je ale skvělé přeci! (Lenka, Iva, Kuba, Rosťa) Stonožka je velká akce, koná se jen jednou v roce. Pomáhat nás všechny baví, proto vyrábíme věci skvělý. Poté výrobky prodáme, na charitu Stonožce peníze dáváme. Týden si vždy užijem, dětem na charitu rádi přispějem. (Káťa, Klára, Radka)
4.
Naši básníci z 5. třídy Opice Opice jsou špekaté, také hodně chlupaté. Skáčou dolů, nahoru, sežerou i bramboru. (Verča K. Petr, Přemek, Damián, Nika) Jaro Jaro, jaro, jarýčko, právě vyšlo sluníčko, uzrály už jablíčka, byla hodně slaďoučká. (Ondra, Vašek, Alex, Honza P.) Kuře na kmíně HALÓ tady v Milíně dělaj kuře na kmíně, přitom si zpívají, co právě dělají. Ke kuřeti kaši dávaj, lidé si to objednávaj. (Jakub Kolář)
Divoká kočka HALÓ, tady v Milíně myši pískaj na seně, kočka mňouká mňau, mňau, mňau, těší se na myší ráj a Adélka s Verunkou chytaj kočku divokou. (Adélka P. a Verunka Č.)
Ekoškola Škola je náš kamarád, každý žák ji má rád. Máme tady ekoškolu třídíme papír a plasty k tomu. Máme vymalované třídy, kupujeme koh-i-nor křídy. (Lukáš, Jakub, Matouš, Honza F.)
5.
EXPEDICE 4P Jednoho dne se nám na nástěnce ve třídě objevil článek o záhadném muži z Blaníku a výzva, abychom ho pomohli najít. Je oblečený do starodávných šatů a mluví starou češtinou. Rychle jsme na výzvu odpověděli a za čtyři dny nám každému přišel dopis a v něm přívěsek ze dřeva s barevnou šňůrkou. V dopise stálo, že se naše 6. třída zúčastní Expedice 4P. 13. října 2010 jsme odjeli s učitelkami H. Sladovníkovou a E. Kotrbáčkovou na tři dny doVlašimi. Podle barvy šňůrky u dřevěného přívěsku jsme byli rozděleni do skupin, ve kterých jsme pak pracovali, soutěžili a účastnili se výletů. Celou dobu byl program věnován ekologii a ochraně zvířat. Zatím jsme tajemného muže nevypátrali. Těšíme se, že se nám to podaří na jaře, kdy bude naše expedice pokračovat a my se dozvíme, co název Expedice 4P znamená. Dvě P už známe: „ PROŽIJ “ a „ PŘEMÝŠLEJ“. Žáci 6. třídy ZŠ v Milíně
6.
Čerti ve školce a školní družině Čerti v čele s Mikulášem a anděly vyrazili i do školky, kde na ně čekala spousta natěšených dětí. Anděly a Mikuláše děti přivítaly s nadšením a všichni se smáli. Pak ale přišli čerti. Dětské tvářičky se ze širokého smíchu stáhly do nuceného úsměvu. Čerti působili hrozivě a zle, ale když všechny děti pomazali čertovskou barvou a pohladili po hlavě za to, že jsou hodné, děti se bát přestaly. Andělé rozdali dárečky, které pro děti měli, a zlobivější si s Luciferem plácly na to, že už budou hodné. Pak už mohlo začít čertovské rejdění. Děti tancovaly s anděly, Mikulášem a čerty. Ty nejodvážnější se pustily do tance se samotným Luciferem. Každé dítě zazpívalo nebo řeklo básničku, kterou i čerti ocenili potleskem. Ve školní družině se objevili čerti o něco hrozivější a víc zlí. Pytle a košťata zdobily jejich kostýmy a drčení řetězů zcela přehlušilo Mikulášův vlídný hlas. Ovšem ani tady čerti neměli moc radosti.Všechny děti se chovaly slušně a podle družinářek byly hodné. A tak i z družiny odcházeli čerti s prázdými pytli a špatnou náladou, že ani letos nikoho do pekla nevezmou. ☺ Kateřina Krejčová
7.
Čert a Mikuláš Andělíčku, anděli, přijď na oběd v neděli. Nevzdávej se podívané, máme vločky nadívané. Čerstvým ledem z mrazničky - to aby Ti zrůžověly baculaté tvářičky. Třesky, plesky, rici, pici, čerti chodí po ulici. Myslíš si, že je to žert? Koukni z okna, je tam čert.
Mikuláši, Mikuláši, sníh se na tvé vousy snáší. Bílé vousy, bílý plášť, copak pro nás asi máš?
8.
Vánoce ve světě Anglie: pusa pro štěstí zvyky: V předvečer 25. prosince děti na krbovou římsu zavěsí červenou punčochu, dárky do ní v noci spustí komínem Father Christmas, který kolem projíždí se sobím spřežením. Mezi další zvyky patří líbání pod zavěšeným jmelím, barevné klobouky a veselé radovánky. zvláštnost: Traduje se, že v horách přebývá štědrý vládce Vánoc, jehož jeskyni hlídá 63 trpaslíků. Když vyjde služba na toho posledního vykřikne: "Vánoce!", ostatní trpaslíci vyběhnou, začnou kácet jedličky, zdobit je a posílat do všech domácností.
Francie: náležité hodování zvyky: Dárky nosí Pere Noël, vousatý muž, který se dnes čím dál víc podobá Santa Clausovi; mimo jiné také létá na saních tažených soby a dárky pokládá na krb nebo ke kamnům. Francouzi slaví advent a děti užívají adventní kalendáře s okénky, kde se skrývají sladkosti i věty z evangelia. Štědrý večer je zakončen půlnoční bohoslužbou. zvláštnost: Na Tři krále maminky dětem upečou velký dort, který ozdobí královskou korunkou a dovnitř umístí figurku. Kdo ji při porcování najde, je králem oslav.
Řecko: ohně a písně zvyky: Děti chodí o Vánocích od domu k domu a za doprovodu zvonků a bubínků zpívají oslavné a radostné písně. Dospělí po dvanácte nocí zapalují ohně na ochranu před skřítky a místo stromků zdobí miniaturní plachetnice. Dárky přináší Saint Vassilius (sv. Basilej), ale až v noci na 1. ledna. Ten den se také koná slavnost Obnova vod, kdy lidé vyprázdní všechny džbánky a naplní je svatobasilejskou vodou. zvláštnost: Vánoční oslavy končí 6. ledna, kdy kněz smočí krucifix v moři a uděluje požehnání.
Švédsko: naparáděný kozel v akci zvyky: Štědrý den je rodinným svátkem s návštěvami a slavnostní večeří. Dárky roznáší vánoční kozel s rohy ozdobenými červenou stuhou.
Nizozemsko: loď plná dárků zvyky: Sinterklaas (sv. Mikuláš) připlouvá tři dny před svými narozeninami s lodí plnou dárků a 5. prosince spolu s Zwarten Pietem (Černým Petrem) rozdává dětem dárky. Potom teprve mohou Holanďané zdobit stromky. O Štědrém večeru chodí lidé do kostela a 25. a 26. prosince se scházejí se svými přáteli ke společnému jídlu a dávají si dárky. zvláštnost: Ve východní části země se během Adventu udržuje tradice troubení na ručně vyrobené rohy, které zvěstují příchod Ježíška.
Belgie: boty pro Mikuláše zvyky: Vánoční stromeček, rodina pohromadě a rozjímání. Sinterklaas (sv. Mikuláš) se svým pomocníkem Zwartem Pietem (Černým Petrem) jezdí 5. prosince večer od domu k domu a rozdává dárky do připravených zimních bot. Děti mu na oplátku chystají oves a cukr pro jeho koně.
Pavel Peták 9.
Vánoce Jak se řekne slovo „Vánoce“ v zahraničí? Anglicky: Christmas
Japonsky: kurisumasu [krismas]
Arabsky: id al-milad
Maďarsky: karácsony
Dánsky: jul
Německy: Weihnachten
Esperanto: Kristnasko
Norsky: jul
Finsky: joulu
Polsky: Boze Narodzenie
Francouzsky: Noel
Portugalsky: natal
Hebrejsky: chagamolad hanotsri
Rumunsky: Graciun
Holandsky: Kerstmis
Rusky: raždestvó
Chorvatsky: Bozic
Řecky: Christouyenna
Indonésky: Hari Natal
Španělsky: Navidad
Italsky: Natale
Švédsky: jul Turecky: Noel
10.
Hádanky Přišel k nám bílý vůl, vypil vody plný důl. (mráz)
Vletěl pták na bodlák, z bodláku na hrušku, roztrhl tam podušku, sedlák se selkou běží, chtějí sbírat peří. (sníh)
Čtyři nožky, dva trnožky, v zimě běží, v létě leží. (saně)
Čtyři nohy, čtyři rohy, čtyři okénečka, jedno pichálečko, druhé držalečko. (lucerna ponocného) Přišel k nám bílý kůň, zalehl nám celý dvůr. (sníh)
Padesát dva květů, dvanáct štěpů, jedenkrát do roka tři zlatá jablka. (týdny, měsíce, 3 Boží hody)
Pavel Peták 11.
Rádio a myš Tato příhoda se odehrála přibližně před šedesáti lety, když si babičky rodiče pořídili své první rádio Tesla 505 A Favorit. Bylo teplé letní odpoledne, dveře všude dokořán, rádio hrálo, jak nejhlasitěji mohlo. Babička, ještě jako malé děvčátko, si hrála na podlaze se svou nejoblíbenější panenkou. Její maminka umývala nádobí a potichu si prozpěvovala spolu s rádiem. Do kuchyně přišel kocour Macek. Uvelebil se pod rádiem a začal si olizovat tlapky. Babička se přibatolila k Mackovi a hladila ho mezi oušky. Rádio zašramotilo, ale nikdo si toho nevšímal. I když... Macek se začal ošívat. Postavil se na tlapky a skákal a skákal na rádio. A pak huuuup, už tam byl. Skoro to vypadalo, jako by Macek tancoval. „Mami, koukej!“ zvolala babička a začala se smát a Mackovi tleskat. Její maminka se otočila, podívala se na rádio: Ááááá, Josefe, MYŠ!!!“ volala maminka na tatínka. Než ale tatínek přiběhl, bylo pozdě. Macek už vítězoslavně nesl onu myšku v tlamičce a čekal na zaslouženou pochvalu. Tehdy dostal pořádnou misku mléka. Rádio se však muselo dát opravit, protože myš překousala ladicí ovčí střívka v přístroji. Ještě několik let byl babičce připomínán jejich „nadaný“ kocour.
Magda Divišová, 9. třída ZŠ Milín
První televize v naší rodině „Babi, tak už začni,“ naléhala jsem na babičku sedící v křesle. „No tak dobře. Bylo mi tenkrát asi sedm, když rodiče přinesli domů malou krabici. Položili ji na stůl a já a mí tři sourozenci jsme si stoupli kolem nich. „Televize,“ řekl tatínek a pomalu s maminkou vybaloval Teslu 4001 A z papírové krabice. Když před nás na stůl tatínek televizi postavil, všichni jsme si ji prohlíželi. Já, Pepík a Dana s údivem. Jenže Jirka jen ohrunul ret: „Tahle je ale jiná, než má Jarda od sousedů.“ Víš, on Jarda od sousedů měl všechno lepší: prut na ryby, modely autíček, a dokonce měli jako první i televizi. Ale tatínek Jirku jen pohladil po hlavě, usmál se a všechno, co se týkalo televizí, Jirkovi vysvětlil. Tak byl nakonec Jirka rád, že máme jinou než Jarda od sousedů. Dokonce byl moc rád, protože po tatínkově přednášce nabyl dojmu, že my máme tu nejlepší a nejnovější televizi. Já a moje sestra jsme přístroj moc nesledovaly, raději jsme si kreslily, nebo hrály s panenkami a nádobíčkem. Jednou jsme ale televizi podlehly také. Nejraději jsme měly, když tatínek přinesl z naší cukrárny kousek koláče a zapnul televizi, ve které právě běžela „Štěpánka“. To jsme se sešli všichni čtyři. Ať hodila Štěpánka barevným klubíčkem, nebo duhovými kuličkami, vždycky z toho byla tak krásná pohádka, že se mi o ní někdy i zdálo. Kdyby vysílali Štěpánku i teď, určitě bych se na ni znovu s radostí podívala,“ ukončila babička svůj příběh o první televizi v naší rodině. Pak jsme se ještě hodně nasmály, když babička vyprávěla historky o tom, jak se kocourek Macek zamotal do drátů a praděda chtěje ho zachránit se zamotal taky. Ale to už je jiný příběh...
Katka Krejčová, 9. třída ZŠ Milín 12.
Školní ples - společenská událost, která nás čeká Na začátek vám přinášíme několik důležitých informací (převzato z www.wikipedia.org):
Ples je společenská událost obvykle slavnostní povahy, která je spojena se společenským tancem za zvuků taneční hudby. Plesy bývaly v minulosti především výsadou vyššího stavu, tedy šlechty. V průběhu 19. století se plesy postupně staly (ostatně tak jako mnoho jiných původně šlechtických výsad) běžnou součástí tehdejší měšťanské společnosti, v té době byly takovéto lidové plesy označovány slovem bál.Vzhledem k slavnostní povaze události je obvykle nutné, aby lidé na plese byli oděni ve vhodném společenském oděvu (společenské šaty, plesové šaty). V dnešní době plesy pořádají různé společenské instituce a organizace, zejména pak spolky a školy. Střední školy obvykle pořádají každoročně maturitní ples na památku ukončení středoškolského studia, plesy často pořádají i vysoké školy. V naší škole se již dvakrát uskutečnil ples družinový. Letos jsme se rozhodli uspořádat ples celoškolní. Bude se konat v pátek 18. února 2011 v dopoledních hodinách v sále místní Sokolovny. Na programu bude samozřejmě tanec, ale také soutěže, taneční vystoupení a tombola. Připraveno bude pro všechny občerstvení. Prostě jako na opravdickém dospěláckém plese.
Takže: připravujte si slavnostní oblečení, vyleštěte taneční boty, roztančete se, nalaďte slavnostní náladu, chlapci oprašte motýlky a kravaty, dívky nařaste sukně a 18. února se všichni setkáme při společném tanci v Sokolovnou.
13.
Lukáš Nusl 14.
Lukáš Nusl 15.
