1.DoCHOVÁNÍ. 2.ARCHEOLOGIE 3.VYPLNĚNá PROROCTVÍ -Vyplnění biblických proroctví je jedním z důkazů před kterými nelze uniknout, nelze je obejít. Bible je totiž plná splněných proroctví. Snad jedna čtvrtina Písma byla napsána prorocky ve smyslu předpovědi budoucích událostí. Ať už šlo jen o varování před nějakými soudy a tresty, nebo přímo o proroctví toho, co se má stát. To znamená, že byly prohlášeny události, které se měli udát v budoucnu. Velká část těchto závažných biblických výroků už byla vyplněna. Mohli bychom se obrátit na mnoho míst, kde se proroctví přesně uskutečnilo. Zjistíme, že existovalo mnoho místních proroctví, která byly vyplněna přímo za života příslušného proroka, který to slovo pronesl. Například Míkajáš byl prorok, který řekl králi Achabovi, že jestliže vyrazí do bitvy, jak sit to plánoval, prohraje a bude zabit. K tomu Míkajáš přidal ještě celou řadu dalších podrobností, které tu událost měly doprovázet. Achabovi falešní proroci naopak prohlašovali, že jejich král vyhraje a vrátí se jako vítěz. Jelikož se Achabovi nelíbilo, co Míkajáš řekl, přikázal, aby ho zavřeli do vězení a nechali jej pouze o vodě a chlebu, dokud se král vítězně nevrátí. Míkajáš za ním zvolal poslední slovo: "Jestliže se vrátíš, králi, Hospodin skrze mne nepromluvil". Král Achab se nevrátil. Byl zabit v bitvě a jeho armáda byla poražena. Tu je pozoruhodné, že Achab se pro svou ochranu dokonce přestrojil. Chtěl tak snížit riziko svého ohrožení na minimum. Ale nepřátelský voják, jak je v Bibli zachyceno, už téměř po bitvě náhodou natáhl luk a střelil, aniž věděl kam vlastně... V toulci mu zbyl poslední šíp. Vložil jej do luku a vystřelil. A ten šíp Achaba našel. Proč? Protože Hospodinův prorok Míkajáš vyřkl přesné proroctví. (1Kr22) Jinde si čteme, jak v jisté kritické situaci prorok Iz podle Hospodinova pokynu vyhlásil, že po zuby ozbrojená asyrská armáda, která obléhala město Jeruzalém nevystřelí do tohoto města ani jediný šíp (2Kr13,32). Míkajášovo proroctví, o kterém jsme se zmínili, se vyplnilo tím, že jedem voják snad mimoděk vystřelil šíp a zasáhl pravé místo. Napadlo by vás však, že ani jeden z 200.000 vojáků nevystřelí šíp přes hradby Jeruzaléma? Jestliže by tento nepřítel vystřelil jediný šíp, znamenalo by to, že Izaiáš nezvěstoval Hospodinovo slovo, že tedy nebyl pravým Božím prorokem. A tak se v určitých místních podmínkách potvrdilo, že Iz je Hospodinův prorok. Potvrdilo se to právě splněním těchto jeho proroctví. Kromě těchto místních dílčích věcí byl pověřen také časově vzdálenějšími poselstvími od Boha. Izaiaš mimo jiné na příklad prorokoval, že panna počne a porodí syna. A to bylo 700 let před tím, než se tohle jeho proroctví vyplnilo. Kromě toho jsou v Bibli k dispozici nejméně 3 stovky proroctví, která se týkají příchodu Mesiáše. To je ovšem řeč jen o těch, která se už vyplnila. Zajímavé je například, že když byl Pán Ježíš přibit na kříži
a ve strašných bolestech umíral, bylo to podle Písem, ale zatím zde bylo pořád jedno proroctví, které nebylo vyplněno. Bylo to, "Dali mi napít octa" (Ž69,21). Když Pán Ježíš řekl, "žízním", nepřítel sám šel a vyplnil tohle proroctví (J19,28-30). Je to až neuvěřitelné. Člověk něco takového sám od sebe nemůže předvídat. V Izraeli prorok musel být přesný. Jestliže nebyl přesný, měl být podle zákona odsouzen k smrti jako falešný prorok. Bůh řekl svým lidem, že budou schopni rozeznat falešného proroka od pravého. Opravdový prorok Hospodinův musí nejdříve hovořit k místní situaci a jeho slovo musí prokazatelně platit. To Izaiaš dělal. Když se taková proroctví splnila, lidé věděli (nebo aspoň mohli vědět), že Izajášovi mohou důvěřovat, když bude prorokovat také o vzdálenější budoucnosti. Můžeme se poohlédnout zpět a prověřit si vyplnění celé řady všelijakých proroctví či biblických záznamů... A tak splněná proroctví jsou velmi významným důkazem, že Bible je opravdu Boží slovo. Lidé sami od sebe prostě nemohou být natolik přesní. Lidé nedokáží takhle předvídat události, které nastanou... Dovolte, abych ještě jinak ilustroval, zvláštnost Bible na pozadí toho, že člověk prostě nemůže prorokovat z vlastní iniciativy. Ani podle matematických zákonů pravděpodobnosti nemá šanci. Předpokládejme, že bych právě teď prohlásil, že na určitém místě bude zítra pršet. Měl bych 50% šanci, že se moje slovo splní. Aby to nebylo tak jednoduché předpokládejme, že k tomuto slovu navíc ještě něco přidám. Řeknu třeba, že začne pršet po deváté hodině. To by byl další prvek zpřesňující podmínky. V prvním případě jsem měl šanci 50 na 50. Teď, se dvěma prvky mám pravděpodobnost na úspěch už jen 25%. A každý další prvek, který přidáme snižuje pravděpodobnost o dalších 50% z toho, co nám zatím ve výpočtu vyšlo. Se třemi prvky to tedy dělá 12,5 %. Představte si, že takových prvků (z nichž každý sám o sobě má pravděpodobnost splnění přesně 50%) bude třeba 100 nebo dokonce 300. Z lidského hlediska, z hlediska lidské praxe, zde není nejmenší šance, že se člověk se svou výpovědí "trefí" do výsledné skutečnosti. Za úspěšný pokus se totiž pokládá takový, kdy jsou splněny všechny stanovené předpoklady. Boží slovo se ovšem "trefilo"! Je přesné. V tomto smyslu se Bible pohybuje v oblasti naprosté nemožnosti, když zvážíme dobu a okolnosti, v jakých byly ty příslušné výroky proneseny. A právě tohle je pro mne význačným důkazem, že Bible je Boží slovo. V tomto ohledu se nedá k ničemu jinému přirovnat. Ukázali jsme si poravdu jen pár, jen velice málo příkladů takových splněných biblických proroctví. Na podrobnější studii zde nemáme prostor. A chtělo by taky názroné pomůcky. Tabulku s několika sloupci, v nichž bychom porovnávali prorokované slovo, a jeho naplnění třeba hned z několika zdrojů. Ze samotné Bible a pak také z různých spolehlivých historických pramenů... 4.Proměněné životy. Náš učitel Dr.McGee nám nabízí jako další průkaz pravosti
Božího Slova, Bible, pohled na praktické životy Božích lidí, přesněji řečeno, na proměnu jejich životů. Kdo sám žije s Bohem a také uprostřed upřímných následovníků Pána Ježíše, ten vidí, co může Boží slovo dokázat v životech mnoha dnešních mužů či žen všech generací. Právě přemýšlím o jednom muži z Kalifornie, který naslouchal mému studijnímu programu o Bibli, zasnívá se starý rozhlasový pracovník. Měl pravděpodobně hodně problémů, které si sám způsobil tím, že vědomě hřešil v závažných oblastech života se závažnými důsledky. Tento muž začal poslouchat náš program. Znám lidi, kteří jednou uslyší evangelium a hned uvěří. Je to možné a určitě je to nádherné. Tento muž poslouchal týden po týdnu a namísto víry se v něm rodil stále větší odpor. Rozčilovalo jej, co slyšel. Až mnohem později, když jsme se už osobně poznali, mi řekl: "Kdybych tě tak tehdy mohl dostat do rukou, když jsi učil epištolu Římanům... Řekls mi, že jsem hříšník! Asi bych tě byl udeřil do nosu." Myslím si, že by to byl opravdu udělal. Měl na to. Je mnohem větší a mladší než já. Jsem rád, že se ke mě nedostal. Nakonec se však i tento muž obrátil ke Kristu. Bylo to krásné dívat se, co Bůh dělá v jeho životě. A podobných svědectví mohu vyprávět přemnoho já, nebo raději sami ti křesťané, kteří tyto veliké Boží věci v životě poznali a prožili. Mladí i staří našli smysl a naplnění života, manželství byla zachráněna, rodiny sblíženy, jednotlivci osvobozeni od alkoholismu a návyků na drogy... Životy lidí byly proměněny vírou ve vzkříšeného Krista. Když jsem skončil teologický seminář, a stal jsem se kazatelem, pokoušel se obhajovat Bibli. Snad každé kázání se alespoň trochu dotýkalo této oblasti. Myslel jsem si, že mám dostatek odpovědí na otázky, které lidé vznášejí protože nedůvěřují Bibli. Zjistil jsem však, že snad nejhorší je, když se budu snažit lidi intelektuálně ubíjet. V okamžiku, kdy k tomu došlo, kdy jsem se o něco takového zpočátku pokusil, brzy se z mého posluchač stal nepřítel. Většinou jsem jej pak už nikdy nemohl získat pro Pána. Po těchto zkušenostech jsem tedy přešel zod úsilí o rozumové obhajování Písma spíše k prostému zvěstování Božího Slova. Tak jednoduše, jak jen to šlo. Pouze Bible totiž může obrátit hříšníka a učinit z něj svatého člověka před Bohem. 5. Potvrzení Duchem Svatým Dalším důvodem, proč jsem v podstatě opustil inlektuální argumentaci, pokračuje ve výkladu náš ThDr, byla skutečnost, že jsem sám ve svém vlastním životě prodělal určitý duchovní vývoj. Došel jsem do stavu, kdy nejen věřím, že Bible je Boží slovo, ale prostě to přesvědčivě vím. Vím, že Bible je Boží slovo, protože Svatý Duch to v mém srdci a v mém životě učinil přesvědčivě jasným. Něco o tom Apoštol Pavel psal v dopise Ko. Modlil se, aby mohli být naplněni poznáním Boží vůle skrze moudrost a duchovní porozumnění. Proto i my... nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli.
Ko1,9 A v dopise do města Filipis to píše snad ještě zřetelněji: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; °F1,9 Duch Svatý, pokud se mu člověk poddá, pokud jej ve svém srdci a ve svém životě nechá vanout, může takové věci potvrdit v srdci člověka, aniž by potřeboval nějakou zvláště hlubokou znalost archeologie, historie nebo nevím čeho ještě jiného, co se někdy snaživě předkládá jako důkaz, že Bible je Božím slovem. Jeden mladý kazatel mi před nějakou dobou řekl: "Doktore Mc Gee není to skvělé, že archeologové tohle objevili?" Zmiňoval se o nedávném objevu, jímž se zase potvrdila nějaká dosud sporná drobnost z Bible. A já jsem odpověděl: "Je to dobré, ale osobně na tom nevidím nic tak vzrušujícího." Mladý kazatel byl velice zklamán, dokonce snad uražen, když jsem nezareagoval zrovna nadšeně. "Proč, jak to myslíš?" zeptal se mne. "Je vůbec možné, že to na tebe nezapůsobilo?" Odpověděl jsem mu: "Víš, já jsem si už dávno jist, že Bible je Boží Slovo a že Boží Slovo je pravda. Ještě dřív než to archeologická lopatka potvrdila." Když mladý muž pokračoval v otázkách, vysvětlil jsem mu, že Duch Svatý to už dávněji mému srdci učinil nepochybným, skutečným. "Věřím, že Svatý Duch to může potvrdit i tvému srdci, že ti také dá jistotu, kdy budeš moci říci, 'Vím, že tohle je Boží Slovo.'" A k tomuto příběhu sem náš BJ připojuje ještě kousek poezie od muž jménem Drychen. Nutno poznamenat, že poezie se někdy dost těžko překládá z jednoho jazyka do jiného. Tak tedy jen velmi volně: Odkud, když ne z nebe, mohli lidé bez zvláštního poznání a umění, narozeni v průběhu několika věků, v rozdílných částech světa, utkat tak souhlasnou pravdu. Nebo jak či proč, by se měli všichni spiknout a mámit nás tak jednotnou lží? A ještě za cenu takových bolestí nevděčně odmítnuté rady, když často hladověli pro svůj úkol, kde nejednou poprava byla jim odměnou. Tolik tedy překlad kousku poezie... Když náš učitel hovořil o subjektivním vnitřním potvrzení o pravidvosti Bible skrze Ducha Svatého, nyní uvádí některé další pojmy, které tuto myšlenku rozvíjejí. První z nich je "Zjevení". Co je zjevení? Zjevení znamená, že Bůh promluvil, že Bůh se dorozumívá s člověkem. Kromě toho se používají ještě další pojmy, které zde souvisejí: inspirace, osvícení a interpretace. Postupně se k nim dostaneme blíže. Inspirace zprostředkovává zjevení Boha nebo Božích věcí. Osvícení má co do činění s Duchem Svatým jako učitelem. On nám otevírá oči, abychom viděli podstatu toho, co je zjeveno. A interpretace znamená výklad. Ta souvisí spíše s otázkou, co my dáme Božímu Slovu, jak se na ně budeme dívat. Vraťme se k pojmu zjevení. Zjevení znamená, že Bůh promluvil. "Toto praví Hospodin." Nebo "Bůh řekl..." Podobné výroky či nadpisy dalších sdělení se ojevují v Bibli více než 2.500 krát. Bůh si přál, aby nebylo pochyb o tom, co říká On! A kromě těchto uvozovacích vět už předem také vyhlásil kritéria, podle kterých
lze rozeznat Boží hlas od jiných. Povšimněme si textu Žd1,1-2: "Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků, v tomto poslednm čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož stvořil i věky". Kdykoli najdeme dvě bytosti s určitými minimálními schopnostmi, které sdílejí stejné pocity a touhy, které jsou více či méně čímsi přitahovány jedna k druhé, zjistíme, že mezi nimi probíhá nějaká forma komunikace. Lidé, kteří jsou si blízcí, i když jsou odděleni jeden od druhého, mají potěšení se vzájemného setkání a rádi spolu komunikují. Tuto přirozenou charakteristiku lidského srdce dobře doloží mimo jiné poštovní úřad, telefon či telegraf a podobná zařízení či instituce. Přátelé komunikují s přáteli. Manžel daleko od domova píše své ženě. Chlapec či děvče budou ze školy psát domů mamince a tatínkovi. Znovu a znovu putuje voňavé poselství od chlapce k dívce a zpět... Všechno tohle se nazývá komunikace. A není pochyb, že zpravidla je to víc než jen nějaké věcné informace. Takový komunikace bývá vyjádřením hloubky obsahu srdce. Vzpomínám si na tu hrůzu, která mě obešla, když jsem četl záznam Helleny Kellerové, uzavřené od světa slepotou a hluchotou, bez jakéhokoli obvyklého způsobu komunikace, ale když se v životě mnohému mnohému naučila, otevřela se cesta k její komunikaci s lidmi pravděpodobně na lepší úrovni než u těch, kteří vidí a slyší. Nyní vám na základě toho všeho chci položit otázku a věřím, že je to otázka rozumná. Není logické myslet si, že také Bůh komunikuje se svým stvořením, jemuž dal dost vysoký stupeň inteligence? Že chce komunikovat se svým stvořením, které učinil ke své podobě? Bible sestává z 66 dílčích spisů nebo dílčích knih, jak se jim říká, a Bůh k nám promlouvá skrze každou z nich. Bible obsahuje božskou či Boží mysl, Boží způsob myšlení... Ukazuje pozici člověka, cestu spásy, štěstí věřících a současně odsouzení hříšníků. Její učení je svaté, její ustanovení jsou závazná, její historie je pravdivá a její rozhodnutí nezměnitelná. Čti ji pro moudrost, věř jí pro bezpečí a uskutečňuj její výroky tak, abys byl posvěcený. Ona obsahuje světlo, které tě může vést. Obsahuje vydatný pokrm k posílení a útěchu, která tě rozveselí v tísni. Je to mapa cestovatele, poutníkova hůl, pilotův kompas, vojákův meč a křesťanův charakter. Skrze Bibli je pro věřícího obnoven ráj, otevřeno nebe a vrata do pekla zavřena. Kristus je její dominantou. Její vzor je naše dobro a Boží sláva její výsledek. Měla by zaplnit naši paměť, ovládnout naše srdce, vést naše kroky. Čti ji pomalu, často a s modlitbou. Je ti dána včas, během života a jednou bude otevřena u soudu. Nikdy se na ni nezapomene, bude provždy připomínána. Bible náš zatěžuje největší zodpovědnosti, ale také odmění největší dřinu. Odsoudí však toho, kdo si jen tak pohrává s jejím posvátným obsahem. Milí posluchači, to je zase voné přepracování kousku
poezi, který nám sem vložil náš učitel a průvodce. Ovšem autor je neznámý...