1990 Sb. o právu petičním

PETICE dle čl. 18 Listiny základních práv a svobod a zákona č. 85/1990 Sb. o právu petičním

My, níže podepsaní občané, prostřednictvím této petice: "Petice za esperanto jako neutrálního "prvního" umělého jazyka EU, Evropy a světa"

My, níže podepsaní, požadujeme umělý jazyk esperanto jako hlavní neutrální a velmi logický jazyk s obrovskou vyjadřovací schopností jazyk EU, Evropy, ale i celého světa. Žádáme tímto o jeho prosazování a prosazení jako "lingvo franka". Odůvodnění tohoto tvrzení: Povinná výuka cizího jazyka: Všechny evropské státy (s výjimkou Velké Británie a Irska) podporují intensivně výuku jednoho či více jazyků v základním i pokročilém stupni výuky. V průměru se investuje asi 10-15 % celkového času docházky na výuku cizích jazyků. Tomu odpovídají i výdaje uvolněné státy k tomuto účelu v rámci všeobecného vzdělání. Čeští žáci absolvují takto během školní docházky asi 550 hodin jazykové výuky angličtiny nebo jiného cizího jazyka (němčina, francouzština, španělština). To odpovídá asi 11% celkového počtu výukových hodin. Odhadem to odpovídá asi 10 miliardám korun v roce 2008. Další náklady jsou spojeny se studiem a výchovou učitelů jazyků, kteří vesměs mají vysokoškolské vzdělání. Pro celou EU to jsou již velmi vysoké investice, řádově přesahující náklady na překlady institucí EU. Dobrovolná výuka cizího jazyka: Mimo povinnou výuku se mnozí učí jazyky v soukromých jazykových školách. V Česku je na internetu uveden počet 943 jazykových škol, které nabízejí celkem

Petice: "Petice za esperanto jako neutrálního "prvního" umělého jazyka EU, Evropy a světa"

3196 jazykových kurzů. Nelze předpokládat, že právě všechny jazykové školy jsou v této databázi a tedy reálné číslo bude ještě vyšší. Hrubý odhad, podle počtu hodin při průměrné ceně asi 100 Kč za hodinu výuky, vede k nákladům asi jedné miliardy korun za rok. Přepočtem těchto nákladů na celou EU dostaneme náklady na soukromé studium jazyků ve výši minimálně 50 miliard € za rok. Poněvadž cena výukové hodiny je v sousedních státech je vyšší, bude i výsledné číslo podstatně vyšší. Kurzy financované zaměstnavatelem: Mnoho firem financuje jazykové kurzy pro své zaměstnance. Zajišťují si tím vyšší účinnost práce zaměstnanců. Kolik stojí takové kurzy, je těžké odhadnout. Zde jde často nejen o cenu výuky samé, ale i o zmeškané pracovní hodiny, nevyužité pro aktivní práci. Nízká účinnost vynaložených nákladů: Odhaduje se, že šestileté dítě bylo doslovně ponořeno do mateřského jazyka po asi 13 000 hodin. Matka, otec i celá rodina, kamarádi, školka a okolí zajistí praktické cvičení a okamžité opravy chyb. To vše je v intenzitě, kterou nelze ani zdaleka v žádném kursu dosáhnout. Každodenní používání mateřštiny zabrání zapomínání a zajistí přechod z pasivní znalosti jazyka do aktivní. Přesto takové dítě neumí ani číst, ani psát, natož se z textu učit. Užitečnou znalost cizího jazyka lze získat asi za 2000 hodin studia. I pak však tato znalost má velmi daleko do kvality srovnatelné s mateřským jazykem. Při obvyklých dvou hodinách kursu týdně je potřeba kurs trvající 25 let. Perfektní zvládnutí cizího jazyka odpovídá vysokoškolskému studiu. Maturitní úroveň cizího jazyka je jak známo, nevalná. Proto se jazyky dále studují na vysokých školách. Srovná-li se čas přednášek s časem potřebným na perfektní zvládnutí jazyka, odpovídá úsilí vynaloženému k absolvování vysokoškolského studia. Jazyk na vysoké úrovni (ale stále ještě ne na úrovni mateřského jazyka) se studuje běžně na filozofických fakultách, což je vysoká škola. S tím stoupají vynaložené náklady, a to jak ze strany státu, tak ze strany studenta. Udržení jazyka v aktivní znalosti vyžaduje stálé užívání a celoživotní cvičení. V opačném případě znalost přechází do znalosti pasivní a ztrácí se pohotovost


reakce a bohatost slovníku. Pro udržování několika cizích jazyků je vyžadované úsilí nutně znásobeno. Velké výdaje firem při marketingu a propagaci výrobků. Jak známo, jsou marketingové náklady často vyšší než náklady výrobní. Marketing vyžaduje získávání a předávání informací ve velkém měřítku. Jedná se tedy o velmi intenzivní komunikaci. V EU je tato informace nutně v mnoha jazycích zároveň, poněvadž trhy jsou ve státech s různými jazyky. Stanovení opravdu vynaložených nákladů je velmi těžké. Např. ve farmaceutickém průmyslu se náklady na zavedení nového léku odhadují na desetinásobek nákladů na výzkum a vývoj daného léku. V jiných odvětvích to bude možná méně. Odhadneme-li jazykové náklady na marketing na deset procent z HDP celé EU dostaneme částku 1.2 trilionu € (1200 miliard €) za rok! To by odpovídalo 60 000 Kč na hlavu a rok pro každého Evropana! Velké náklady na produktovou dokumentaci snižují konkurenceschopnost evropských firem. Podle směrnic EU je nutné poskytnout ke každému přístroji návod v jazyce země použití. Toto vede k faktické nemožnosti menších a středních firem v některých oborech vůbec podnikat. Např. Malá firma vyrábí 20 různých laboratorních přístrojů. Návod k použití má v průměru dvacet stránek. To dělá celkem 400 stránek. Překlad do 23 evropských jazyků obsahuje 9200 stran. Překlad stojí minimálně 1000 Kč za stránku. Celková cena pro pokrytí evropského trhu činí minimálně 9,2 milionů Kč. Je nasnadě, že taková zátěž je pro menší firmu likvidační a pro střední firmu může znamenat cestu do ztrát. Americká firma ve všech padesáti státech USA tento problém nemá a návody ji zatíží 23krát méně než firmu evropskou. Podobně snazší to mají firmy na svých velkých domácích trzích v Japonsku nebo Rusku. A to se nezmiňujeme o nutnosti propagačních letáků a korespondence také v cizích jazycích.


Evropská firma je podobná trestanci, který musí na nohou táhnout ne jednu, ale dvacet tři koule. To je pak pohyb dopředu opravdu těžký. Je zavedení společného jazyka nevýhodné pro anglosaské země? Může se to zdát paradoxní, ale není. Je přece výhodou moci komunikovat namísto s deseti procenty potenciálních klientů s devadesáti! Kvůli neznalosti angličtiny jsou většinoví poskytovatelé informací na Internetu právě jen angličtinu ovládající lidé, organizace a státy. Anglicky mluvící osoba má jen nepatrný přístup k informacím poskytovaným v jiných jazycích a to je vzhledem k poměru obou skupin lidstva velká většina. Při masovém zavedení společného jazyka esperanta se stanou takřka všechny informace dostupné všem, i anglicky mluvícím Překládání je drahé a časově náročné. Úřady EU v Bruselu potřebují 4000 překladatelů a tlumočníků. To stojí asi 1,2 miliardy € ročně. Tato suma je však zřejmě velmi podhodnocená. Paradoxně svými následky nejdražší může být právě nepřeložení důležitých informací a to se kvůli komplikacím, času a ceně překladu zcela určitě stává. Překládání není možné vždy a všude! Osobní lidský kontakt byl, je a bude vždy v určitých případech nenahraditelný. Například spolupráce mezi dvěma firmami, pokud má být účinná, vyžaduje vytvoření klimatu důvěry mezi vlastníky či vedoucími obou firem. Takový vztah rozhodně nevzniká okolo jednacího stolu. Většinou dochází ke sblížení na firemních večeřích nebo hostinách, kde se u jídla a pití povídá o neodborných věcech a zástupci obou stran se postupně osobně sblíží. Teprve následně na základě osobního poznání a získání vzájemné důvěry se domlouvají obchodní záležitosti o mnoho snadněji. Tyto zkušenosti, i když nejsou veřejnosti známé, jsou zcela zásadní. Teď si představte, že by takový kontakt měl kvůli vzájemné neznalosti jazyků probíhat přes tlumočníka. Očekávat pozitivní výsledek by bylo absolutně absurdní a pochopitelně to nevyjde.


Výsledkem je pak neuzavření spolupráce, ztráta obchodu, neuskutečnění nových projektů. S tím úzce souvisí nezvýšení obratu, nezvýšení zisku a nevytvoření nových pracovních míst a třeba nezavedení nových výrobků nebo technologií. Nikdo následky neúspěšných jednání nevyčíslí. Na tom nemá totiž zájem žádná strana a něco, co neexistuje, není možné ohodnotit. Že se však kvůli neznalosti nebo špatné znalosti jazyka důležité projekty neuskuteční, je mimo jakoukoli pochybnost. Konkurenceschopnost evropské ekonomiky tím samozřejmě trpí. Ještě horší je situace při mezinárodních jednáních. Dějiny ukazují nesčetné příklady neúspěšných jednání a vážných následků, které z toho vyplynuly. Vyjednávač státu bez perfektní jazykové znalosti vyjedná horší podmínky… Kdo odhadne, kolik šancí bylo promarněno při jednáních nedostatečně jazykově kompetentních vyjednávačů. Jak známo, nedostatečná znalost jazyka značně snižuje schopnost kvalitně vyjednávat a přesvědčit protistranu ve svůj prospěch. Takový vyjednávač se také přirozeně stydí za svůj nedostatečný jazykový projev, je v defenzivě, a je proto ochoten kývnout na podmínky méně optimální. O tom se samozřejmě národ nikdy nedoví a vyjednané podmínky jsou prezentovány jako maximálně dosažitelné. Kolik méně výhodných smluv Česko podepsalo jen z tohoto důvodu? http://www.liberafolio.org/2007/gahrtoneu/ http://www.elingvo.eu/cz/uvodni-strana/


Za petiční výbor:

Zastupovat petiční výbor při jednání se státními orgány je oprávněn:


Podpisový arch k petici Kompletní text petice je umístěn na první straně této složky, případně v těsné blízkosti tohoto podpisového archu. Dle §4 zák. č. 85/1990 Sb., o právu petičním, uvádíme, že podpisový arch se týká petice "Petice za esperanto jako neutrálního "prvního" umělého jazyka EU, Evropy a světa". Dále uvádíme, že přílohou každé složky jsou citace z petičního zákona. Za petiční výbor:


Příloha - Listina základních práv a svobod Čl. 18 (1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.

Příloha - zákon 85/1990 Sb . ze dne 27. března 1990 o právu petičním Úvodní ustanovení §1 (1) Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice"). (poznámka: zákon umožňuje podat petici i jedinému člověku) §2 Ve výkonu petičního práva nesmí být nikomu bráněno. Výkon tohoto práva nesmí být nikomu na újmu. §3 Petiční výbor (1) K sestavení petice, opatření podpisů občanů pod ni, doručení petice státnímu orgánu a jednání s ním mohou občané vytvořit petiční výbor. (poznámka: znamená to, že občané nemusí mít petiční výbor, pokud jej nepotřebují, například když není nutné další jednání se státním orgánem) (3) Členové petičního výboru jsou povinni určit osobu starší 18 let, která je bude zastupovat ve styku se státními orgány. §4 Shromažďování podpisů pod petici (1) Občan nebo petiční výbor může každým způsobem, který neodporuje zákonu, vyzývat občany, aby petici svým podpisem podpořili. K podpisu pod petici občan uvede své jméno, příjmení a bydliště. Musí být umožněno, aby se s obsahem petice před podpisem řádně seznámil. K podpisu nesmí být žádným způsobem nucen. (2) Pokud podpisové archy neobsahují text petice, musí být označeny tak, aby bylo zřejmé, jaká petice má být podpisy podpořena; dále na nich musí být uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo petici sestavil, nebo jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy petičního výboru v této věci zastupovat. (3) K účelu uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové archy vystaveny též na místech přístupných veřejnosti. K tomu není třeba povolení státního orgánu , nesmí však dojít k omezení provozu motorových a jiných vozidel a k rušení veřejného pořádku. (4) Shromažďováním podpisů na místě přístupném veřejnosti může být pověřena osoba, která dosáhla věku 16 let. §5 Podání a vyřízení petice (1) Petice musí být písemná a musí být pod ní uvedeno jméno, příjmení a bydliště toho, kdo ji podává; podáváli petici petiční výbor, uvedou se jména, příjmení a bydliště všech členů výboru a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je oprávněn členy výboru v této věci zastupovat . (2) Státní orgán, jemuž je petice adresována, je povinen ji přijmout. Nepatří-li věc do jeho působnosti, petici do 5 dnů postoupí příslušnému státnímu orgánu a uvědomí o tom toho, kdo petici podal. (3) Státní orgán, který petici přijal, je povinen její obsah posoudit a do 30 dnů písemně odpovědět tomu, kdo ji podal anebo tomu, kdo zastupuje členy petičního výboru. V odpovědi uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího vyřízení. Společná ustanovení §9 Ustanovení jiných právních předpisů upravující řízení před státními orgány a přijímání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů neplatí pro přijímání a vyřizování peticí podle tohoto zákona.


1990 Sb. o právu petičním

Recommend Documents