19.7. Letní kino na zámeckém nádvoří cca 21,00 hod - film Trhák

Čtení pro lidi Z ČESTIC, DOUBRAVICE, DOBRŠE, DRÁŽOVA, DŘEŠÍNA, DŘEŠÍNKA, HOŘEJŠIC, CHVALŠOVIC, KOBYLKY, KONOPICE, KRUŠLOVA, NAHOŘAN, NĚMČIC, NUZÍNA, PRKOŠÍNA, POČÁTEK, RADEŠOVA, STŘÍDKY A VACOVIC

Dvouměsíčník Kulturního spolku v Česticích   

červenec - srpen 2014

Cena 15,- Kč

 Co je v Čtení, jinde není: Když tě trable tlačí, zajódluj, to stačí, Občasníček, Slovo starosty, Říčka Kolčava, Vesnice roku, Jaro se Střelkou, Návštěva Poslanecké sněmovny, Odcházení z Podlesí, Konec školního roku v MŠ Čestice, Příroda kolem nás, Blahopřejeme, Setkání po letech, Výlet Otava, Výlet do Anglie, Cesta Jižní Amerikou, Rozloučení s předškoláky, Dějiny rodů  Listování v občasníčku: 1.5. Státní svátek 2.5. Námětové hasičské cvičení 7.5. Český svaz žen pořádal tradiční lampionový průvod obcí zakončený opékáním buřtů 8.5. Státní svátek 10.5. Školení pořadatelů Rallye v salonku restaurace 15.5. Zasedání zastupitelstva městyse. Výbor členů SDH Čestice. 17.5. Další ročník Rallye Šumava. Vítání občánků 24.5. Svátek slaví Jana 31.5. Okrsková hasičská soutěž v Drážově 1.6. 8.6. 19.6. 20.6. 21.6.

Mezinárodní den dětí Schůze členů ČSV Čestice v salonku restaurace 30. zasedání zastupitelstva městyse Informační schůzka žen ohledně Staročeské konopické v salonku restaurace Koncert folkového zpěváka Pavla Dobeše a skupiny Votvíráci z Písku na zámeckém nádvoří. 1. ročník noční hasičské soutěže v Němčicích 27.6. Konec školního roku. Na zámeckém nádvoří se promítal film „Páni kluci“ 29.6. Nástup dětí do stanové základny Kolčava na tábor Střelky. Před 25 lety vznikla petice „Několik vět“, která předznamenala pád komunismu. Občasníček pře sto lety 10.5. Při zemětřesení na Sicílii zahynulo 60 lidí. 19.5. Jako první žena v dějinách obhájila v Paříži Leontina Zantaová doktorskou práci z filozofie. 24.5. Německý matematik Emanuel Lasker vyhrál v St. Peterburgu utkání o titul mistra světa v šachu proti Kubánci José Capablankovi. 25.5. Irsko dostalo omezenou samostatnost. Britská Dolní sněmovna definitivně schválila zákon Home Rule, podle kterého smí Irsko, vyjma Ulsteru, volit vlastní parlament. 29.5. Srážka dvou lodí v Kanadě stála životy 700 osob. 7.6. 13.6. 14.6. 19.6. 20.6. 28.6.

Velká americká loď Alliance se 4000 BRT proplula jako první oceánský parník Panamským průplavem. „Šedá eminence“ ruského carského dvora Grigorij Rasputin byl pobodán ženou, která při výslechu uvedla, že se jmenuje Gusevová a že svým činem chtěla pomoci Rusku. Na zasdní Mezinárodního olympijského výboru v Paříži navrhl Pierre Coubertin vlajku s pěti kruhy jako symbol olympijského hnutí. Francouzské Národní shromáždění schválilo zbrojní výdaje ve výši 800 mil. Franků. Nad Vídní se ve výšce 400m srazily letadlo a vzducholoď. Ta okamžitě explodovala: zahynulo devět pasažérů. Rakouský následník trůnu, habsburský arcivévoda František Ferdinand d´Este, byl zavražděn v Sarajevu.

19.7. Letní kino na zámeckém nádvoří – cca 21,00 hod - film Trhák 

 ČTENÍ teď už ví najisto, kde je u nás sběrné místo.  Vážení spoluobčané, po dvou měsících bych vás rád seznámil s tím, co nového se událo a co nadále připravujeme. V pátek 13. 6. 2014 k nám přijela desetičlenná hodnotící komise na soutěž Jihočeská vesnice roku 2014. Děti z divadelního kroužku pod vedením pana Jana Zábranského a pana Martina Levého předvedly ukázku z nacvičovaného divadelního představení. Poté jsme komisi zavedli do sběrného dvora a do školy, zde ukázaly děti výsledky své práce v rámci enviromentální výchovy pod vedením Mgr. Marie Linhartové, keramického kroužku a nakonec se představila paní učitelka Mgr. Irena Hartlová s pěveckým sborem. Zaznělo několik písní. Na závěr jsme komisi v zasedací místnosti promítli prezentaci fotografií z místních částí, ze spolkových akcí apod. V konkurenci 42 dalších Jihočeských obcí jsme byli oceněni bílou stuhou za práci s mládeží. K tomuto ocenění náleží i možnost žádat do dotačních titulů Jihočeského kraje a Ministerstva pro místní rozvoj až do výše 900 tis Kč pro rok 2015. Všem zúčastněným bych rád tímto poděkoval za úžasnou propagaci naší obce. V uplynulých dnech pan prezident vyhlásil datum konání voleb do zastupitelstev obcí a to na 10. a 11. října 2014. Na 30. zasedání zastupitelstva městyse byl schválen počet volených zastupitelů na nové volební období na 11 zastupitelů. Všichni, kdo by chtěli kandidovat do zastupitelstev musí nejpozději do 5.8.2014 odevzdat k registračnímu úřadu kandidátní listiny. Pro doplnění jen uvedu, že volby do zastupitelstev obcí se řídí zákonem číslo 491/2001 Sb. v platném znění, zákonem o obcích 128/2000 sb. V sobotu 21.6.2014 jsme začali provozovat sběrné místo pro ukládání velkoobjemových a nebezpečných odpadů a elektroodpadů, Provozní doba je určena na každou sobotu od 9 – 11 hodin a na úterý od 15 – 19 hodin. Zde je možno bezplatně uložit téměř všechny druhy odpadů, kromě stavebního odpadu (suť, eternit, okna, umakart), a biologicky rozložitelného odpadu (tráva, listí, větve, chlévská mrva, kůže, vlna, apod.), je zde možno ukládat i nepotřebné staré ošacení, pokud možno čisté a uložené v pytlích z PVC, jejich likvidace na rozdíl od znečistěných je bezplatná. Nově jsme v těchto dnech, ve spolupráci s firmou RUMPOLD 01 – Vodňany s.r.o. spustili projekt na bezplatné odstraňování upotřebených potravinářských olejů a tuků. Doposud byla možnost tyto odpady ukládat do směsného odpadu nebo, jak bylo často činěno, vyléváním do výlevek odpadu nebo do záchodů. Tím bohužel dochází vysrážení tuků v potrubích odpadů (hlavně domovních), jejich následnému ucpání a obtížnému a nákladnému čistění. Podobný problém toto činí i v čistírnách odpadních vod, kde to zvyšuje náklady na provoz. U sběrného místa na sklo v Česticích (u Jednoty) a u základní školy byly umístěny separační nádoby, které jsou označeny a určeny pro sběr použitých potravinářských olejů a tuků. Potravinářský tuk a olej se do nádob vkládá v použitých a uzavřených PET lahvích nebo v jiném obalovém materiálu z PVC. Stejně tak je možno tento odpad uložit i ve sběrném dvoře. V uplynulých měsících jsme podali žádost na zateplení mateřské školky, v minulých dnech jsme obdrželi zprávu, že tato akce postupuje do dalšího výběru. V těchto dnech byl vypsán program ministerstva pro místní rozvoj, do kterého bychom chtěli zažádat o dotaci na opravu Krušlovské návsi. Tento projekt je připraven již delší dobu, ale zatím se nám nepodařilo získat dotaci, která by nám umožnila tuto akci realizovat. Do konce tohoto roku bychom ještě rádi opravili kapličku v Doubravici a zeď u hřbitova v Česticích. Za městys Čestice Milan Žejdl, starosta. 

 ČTENÍ tu dnes vypráví cestu říčky Kolčavy.  Říčka Kolčava aneb od Kůstrého ke Kůstrému Donekonečna se dá toulat říčními údolími nedotčené krajiny šumavského Podlesí, propojené zajímavými historickými souvislostmi. Již původní jméno Kocába (Kocovka), z něhož se vyvinulo libozvučnější Kolčavka, dnes Kolčava, má vztah ke slavnému šlechtickému rodu jihozápadních Čech, Koců z Dobrše, jejichž rozsáhlými panstvími od Javorníku až po Pootaví se říčka, tvořená dvěma pramennými potoky přes tři století průběžně ubíhala. První potok pramení v lučních a lesních mokřinách „sibiřského“ charakteru nad Malčí u Strašína, nedaleko hájovny U Biskupa, připomínající osadu Biskupce, zničenou spolu s dívčím klášterem za třicetileté války Švédy. Přímými kmotry jsou mu dva nejvyšší vrchy Strakonicka, Zahájený (845 m n.m.) a Kůstrý (837 m n.m.), nepřímými již opravdu šumavský Zuklín (900 m n.m. a Javorník (1066 m n.m.). Ze soustavy rybníčků pod Biskupem, využívaných v běhu staletí jako odchovny a líhně pstruhů, raků a naposledy chráněných střevlí, vybíhá přímo na sever údolím jako Růždický potok, tvořící hranici mezi Volyňskem a Kašperskohorskem a pohánějící kdysi v blízkém Růždí dva mlýny i pilu na výrobu šindele. Trubači tehdy ohlašovali údolím vypouštění vody ze zásobních rybníčků, která na necelých 3 km překonala výškový rozdíl téměř 180 m, aby se spojila s druhým pramenným potokem, přitékajícím regulovaným korytem z rašelinové louky Na Volešku, zvláště chráněného území mezi Strašínem a Soběšicemi. V osadě Parýzek, proslavené houbařským rájem v okolních lesích, se končí život horské bystřiny a začíná mnohem klidnější cesta říčky Kolčavy, na dalších 20 km k řece Otavě překonávající výškový rozdíl již pouhých 210 m. Klidný meandrovitý tok a poměrně stálá vodnatost předurčily Kolčavu k mlynářské práci, začínající hned pod Parýzkem a pokračující Panskými mlýny, Rejškem, Prachařem a Smitkou, posledním s prapodivným nápisem „umělecký válcový mlýn“. Následuje obrat směrem severním a zalesněná kamenitá Hůrka, silné energetické místo nad Zvotoky, první v řadě pravobřežních vrchů, téměř rovnoběžně doprovázejících Kolčavu po celý střední tok. Druhým je Tyterec, zvláštní nejen těžko vysvětlitelným jménem, ale i romantickým jezírkem v zatopeném lomu proslavené tyterecké „modré“ žuly. Zvotoky svými pstružími sádkami ještě připomenou slavnou pstruží minulost i přítomnost říčky a ve stínu zalesněných vrchů čekají Tažovice. Přes dvě století sídlo jedné z větví dobršských Koců, zanechávajících barokní, empírově upravený zámek s francouzskou zahradou, kdysi vzletně nazvaný „Versailess v Pošumaví“, dnes bohužel nepřístupný. Přístupná je naopak technická památka, kamenný dvouobloukový most se sochou sv. Jana Nepomuského ze začátku 19. století na cestě, jak jinak, ke mlýnu. Tažovický se může chlubit „čertovskou“ pověstí o písku vázaném do snopů a účinkováním v divadelním představení Lucerny, které na břehu říčky v létě 2007 zhlédlo přes 350 diváků. Ve stínu Božího kamene, energeticky dokonce jednoho z nejsilnějších míst jižních Čech, pod kopcem s příznačným názvem „Potočník“, přijímá následně Kolčava Mačický potok, pramenící v pláních u Soběšic, pouhý kilometr od již zmiňované slatinné louky Na Volešku. Posilněná pokračuje okolo bývalé cihelny k osamocenému Šebelovskému mlýnu mezi Volenicemi a vrchem se zvláštním jménem Šandrtí na Štěchovice, kde se stáčí naposledy ostře na východ do klidných pootavských rovin. Horské a podhorské dovádění jí znovu a naposledy připomene vrch Kůstrý (584 m n.m.), tentokráte však nad Novosedly. U něj stojí za zmínku unikátní výskyt kriticky ohrožené rostliny hruštičky prostřední z řádu vřesovcotvarých, charakteristické hlavně pro oblast Sibiře. Ani říčka se nedává zahanbit, jak dokládá výskyt pro změnu kriticky ohrožené mihule potoční v písečných nánosech, značící navíc i velice čistou vodu. 

 Přijela do městyse výběrová komise a ČTENÍ zaznamenalo jak se u nás vybíralo.  Území od Štěchovic až ke Katovicím, široká údolní niva, poskytovalo Kolčavě odpočinek po náročné mlynářské práci. Není náhodou, že v úvodu zmiňovaní Kocové měli v erbu zlaté mlýnské kolo v modrém poli, neboť byli původně mlynáři. Dokonce je možné, že název říčky lze odvodit až z dob keltských podobně jako Otavu (Bohatá voda), Vltavu (Velká voda), kdy Kolčava (kolt = studený) by mohla být Studená voda. V tom případě by sama dala jméno rodu Koců, což byli lidé, bydlící okolo Kolčavy. Dnes může turistu v mapě zmást název Novosedelský potok, daný Kolčavě, moderní mluvou řečeno, na základě „politické objednávky“ v sedmdesátých letech minulého století. Je to však podobně směšné, jako přejmenovat Vltavu na Pražskou říčku. Samotní Novosedelští si to naštěstí dobře uvědomují, takže k názvu jejich mysliveckého sdružení „Kolčava“ již není co dodávat. Říčka si naposledy užije volnosti v rovinatých Močidlech a Na Kněžském, kde může zavzpomínat na své „církevní“ počátky U Biskupa, a pak se skromným regulovaným tokem v katovické Liboči vydá vstříc zlatonosným otavským vlnám a dál do celého světa. V duchu života světáků šumavského Podlesí, mlýnských krajánků a vůbec všech lidí světem jdoucích, nemajících pevný břeh a nesoucích si lásku k rodnému kraji určitě alespoň ve svých srdcích… Díky rozsáhlému povodí se umí i Kolčava při povodních pořádně „rozdovádět“, ale přesto patří celkově ke klidnějším tokům, mimo jiné i proto, že se na ní nevyskytují žádná velká ani větší vodní díla. Přes určité zásahy se na ní zachovalo poměrně dost přirozených úseků, představujících ji jako typickou podhorskou říčku, v minulosti i nyní s vhodnými podmínkami pro chov pstruhů, takže je rybářským revírem, v němž se objevuje občas i vydra. Zajímavostí je, že prakticky vůbec není, pomineme-li dílka na nejhořejším toku U Biskupa, využívána pro výstavbu rybníků, kde jsou její velké rezervy. Ing. Miroslav Šobr (Převzato se souhlasem autora z časopisu „Vítaný host na Šumavě a v Českém lese)

Vesnice roku V pátek 13.6.2014 přijela do našeho městyse komise, která měla rozhodnout, jak v letošním roce v této soutěži obstojíme. Na nádvoří zámku je přivítali Martin Levý a Jana Vlažná v dobových krojích a nabídli chléb a sůl. Potom se představili mladí divadelníci s ukázkou ze hry Martina Levého „Jak Jindřich ke štěstí přišel“. Následovala procházka naší obcí směrem ke kostelu přes hřbitov do nové sběrny. Prohlídku objektu slovně doprovázel starosta Milan Žejdl, odpovídal na dotazy starostů a vtipně okomentoval, proč v jedné z místností musí být přívod vody, ale už tam nemusí být odpad. To zákon neukládá. Cestou přes parcely jsme došli k základní škole. Po úvodních slovech ředitelky Martiny Kalové si všichni prohlédli přírodní zahradu s jezírkem a už bylo třeba jít do školy, kde na nás čekal pěvecký sbor. Ještě nahlédnutí do keramické dílny a už jsme seděli v respiriu a poslouchali písně Uhlíře a Svěráka v podání žáků školy pod vedením Ireny Hartlové. Lze říci, že to byla pěkná přestávka s malým občerstvením za doprovodu příjemných melodií. „Máte tady šikovné děti a učitele,“ zaslechla jsem od jednoho ze členů komise. Když jsme se přes náves vraceli do zámku, prohlédli jsme si opravený sál Lidového domu. Závěrečná prezentace proběhla v zasedací síni. Promítání se ujal místostarosta Zdeněk Pilný a k nahlédnutí byla kronika, územní plán a připravované projekty. Po krátkém pohoštění se členové komise pod vedením starosty Řepice Martina Vysokého rozloučili a odjeli hodnotit zase někam jinam. Mgr. Věra Rodová

 Ve Strakonicích jsme byli a o ceny soutěžili, Potom bylo focení – no a už jsme ve ČTENÍ.   Jaro se Střelkou, aneb sklízíme úspěchy…  V letošním školním roce jsme se opět zapojili do řady soutěží, některé probíhaly celoročně, některé dlouhodobě, na některé se připravujeme v průběhu celého roku svojí pravidelnou činností. A celkově se nám docela dařilo, byl to takový předčasný dárek k 35.výročí vzniku našeho oddílu, které oslavíme 1.10.2014. Okresní kolo Mladého záchranáře a Mladého zdravotníka Na tyto soutěže se připravujeme průběžně po celý rok, teď na jaře jsme měli navíc několik odborných přednášek a nácviků z první pomoci. V pátek 16.5. jsme se zúčastnili okresního kola soutěže Mladý záchranář a soutěže zdravotních hlídek. Střelku reprezentovala jedna mladší a jedna starší hlídka a ještě dvě starší hlídky jely za školu. Soutěže se konaly jako obvykle ve Strakonicích na plavečáku. Po slavnostním zahájení se všechna družstva rozběhla po stanovištích s tradičními úkoly, které už dobře známe. Protože bylo 14 mladších a 14 starších družstev, trvalo to letos docela dlouho. Po obědě (bageta do ruky) jsme netrpělivě čekali na vyhodnocení. Letos jsme byli docela úspěšní, mladší hlídka Střelky (E. Janusová, Z. Novotná, D. Vastl, D. Grabmüller a L. Jonáš) získala 3. místo v Záchranáři a starší hlídka (T. Nikodemová, P. Vastl, V. Bělohlav, V. Levá a K. Levá) 2. místo v Záchranáři a 3. místo v soutěži zdravotních hlídek (to se nám ještě nikdy nepovedlo – bodovat v soutěži zdravotních hlídek). Také školní hlídka deváťáků (V. Menšík, O. Němec, K. Plášilová, E. Žejdlová a Z. Rábová) si vedla dobře a byla třetí v Záchranáři. Odvezli jsme si několik pohárů, diplomů a různé ceny. Bambiriáda a vyhodnocení Malé energetické akademie Po celý rok jsme letos opět řešili také úkoly Malé energetické akademie. Má celkem 5 kol, v každém jsou úkoly týkající se nějakým způsobem energetiky a na každý úkol je tak asi měsíc. Letos se začínalo elektrárnou, potom následovalo elektrické vedení, možné úrazy elektrickým proudem, domácí spotřebiče s tlačítkem standby a skončili jsme energetickým štítkem na spotřebičích. Úkoly musí být zpracované co nejpestřejším způsobem, a tak jsme kreslili, fotili, vyhledávali informace na internetu, tvořili básně a nakonec jsme vytvořili reklamní plakát ELEKTRO STŘELKA, který měl asi největší úspěch a pomohl nám ke 3. místu v kategorii „velká skupina“. Za odměnu jsme si mohli vybrat zboží v hodnotě 10 000 Kč. Vybrali jsme si trampolínu, kuš, ringo kroužky, terčovnici na střelbu kuší a pálky na stolní tenis. Vše nám objednal Radambuk, který tuto soutěž s Eonem pořádá a vše jsme spolu s diplomem převzali na Bambiriádě v Č. Budějovicích, kde jsme si celý den užili spoustu soutěží, bazén, prohlédli jsme si radnici a navštívili město.

 Úspěchy mě neminou v Putování krajinou. Na výlet se s ČTENÍM nořím do Českého středohoří.  Putování básnickou krajinou Země zamyšlené… Další dlouhodobá soutěž, kterou jsme letos řešili, bylo Putování básnickou krajinou, kterou pořádá odbor životního prostředí Městského úřadu ve Strakonicích. Soutěž má 10 kol po dobu 10 týdnů a v každém se dovídáme nové informace z regionu a odpovídáme na dvě otázky. Letos bylo vše zaměřeno na regionální básníky, od těch méně známých až po ty, o kterých se učíme i ve škole. V jednom kole se objevil i pan Josef Křešnička, rodák z Němčic, který psal básničky, pohádky i divadelní hry pro děti i dospělé a který se zasloužil o rozvoj kulturního dění v Česticích. Všechny otázky, které vyšly, jsme zodpověděli správně a měli jsme i štěstí při losování, neboť se nám podařilo být jednou z vylosovaných škol, která získala za odměnu zájezd do ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ. Výletu se mohlo zúčastnit 20 žáků a tak bylo vybráno 10 členů ze Střelky a 10 žáků 7. třídy, kteří soutěž také úspěšně řešili. V termínu 28. – 29.5. jsme spolu s 20 žáky ze Sedlice vyrazili autobusem s panem Šobrem, který byl hlavním organizátorem soutěže a také velmi zasvěceným průvodcem. A co jsme všechno viděli? Vystoupali jsme na národní horu Říp, na věž Hláska v Roudnici nad Labem, navštívili pštrosí farmu, projeli se po nejširším místě Labe přívozovou lodí, prošli se po Terezíně, navštívili sochu K. H. Máchy v parku v Litoměřicích, vystoupili křížovou cestou na vrch Ostrý, prohlédli si venkovský skanzen v Zubrnicích a muzeum čertů v Úštěku. Po noci v kempu v Úštěku jsme se ráno přesunuli do Srdova, kde má jeden preparátor zvěře malé muzeum a neobvyklý zoopark. Zde jsme mohli nakrmit jeleny, pak jsme se ještě prošli po samotném Úštěku, malém městečku, kde se jakoby zastavil čas (teď se tam točí třeba některé scénu ze seriálu První republika) a už nás čekala další prohlídka – tentokrát pohádkový zámek Ploskovice. Před obědem jsme ještě měli vystoupat na nevysoký vrch Radobýl nad Litoměřicemi, to se ovšem ukázalo být nejnáročnějším úkolem naší expedice. Vrch je jílovitý a začalo drobně pršet, takže cesta se změnila ve skluzavku. Naše boty byly obalené jílem a někteří jedinci se v něm i vyváleli. Než jsme pokračovali v cestě, museli jsme se trochu zkulturnit, odložit zablácené šatstvo a vyčistit boty. Čekal nás totiž oběd v hotelové škole v Litoměřicích a závěrečný rozchod po městě. Protože se také hodně ochladilo, někteří už raději šli do autobusu a povzbuzovali pana řidiče, který musel vyměnit kolo. Pak už jsme vyrazili na zpáteční cestu a po několika hodinách dorazili domů. Výlet byl náročný, ale na zážitky, které jsme si odnesli, dlouho nezapomeneme. A na závěr jedna pozvánka ..... V sobotu 16. srpna se na naší táborové základně Kolčava u Strašic koná v odpoledních a večerních hodinách přátelské setkání bývalých členů Střelky. Přijďte, těšíme se na vás. Za oddíl Střelka Milena Maňhalová Návštěva Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Ve čtvrtek 5. 6. jsme s žáky osmé a deváté třídy navštívili Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Exkurze byla doprovázena výkladem. Ten se zaměřoval na historii našeho politického uspořádání od středověku až do současnosti a dále se snažil vymezit obecné znaky parlamentního systému. To vše doplňovaly informace o jednotlivých historických budovách, v nichž se prostory Poslanecké sněmovny nachází.

 Na výletě viděli jsme sovy, slatě, sádky. Den utekl jako voda a jedeme zpátky  Odcházení z Podlesí Již dlouhá léta čtu pravidelně Čtení pro lidi, dozvídám se o lidech z Podlesí, postrádám však i tu druhou stránku, kdo Podlesí opustil. Já sám osobně už jsem psal o několika lidech, které jsem velmi dobře znal. Václav Jarolím, Martin Vích, Josef Křešnička, Jaroslav Chalupný. Teď bohužel musím psát další „kapitolu“, která patří právě tam, o čem jsem se zmínil. Milí lidé z Podelsí, jejichž životní osud se naplnil, které jsem znal a kterých jsem si velmi vážil. Anička Chalupná ze Střídky, rozená Linhartová. Bylo jí dopřáno pobývat na tomto světě necelých osmdesát dva let. V pošumavském Podlesí ve Střídce se narodila a jak jinak, chodila známou cestou do školy do Čestic. V patnácti letech jí osud zavál do Plzně , učila se šít, bydlela u příbuzných, poznala i kouzla velkého města, divadlo, koncerty, balet. Osud však chtěl jinak. Bylo jí sedmnáct, zemřela jí maminka, které ještě nebylo ani padesát. Vrátila se do Střídky, do Podlesí. Práce bylo dost. Anička byla pracovitá a obětavá. V chalupě vždy bylo napečeno, vlídné přátelské a pohostinné prostředí. Vdávala se v roce 1955 a svatební noc prožila ve věhlasném mariánskolázeňském hotelu Esplanade. Narodila se dcera Anička a syn Jaroslav, o kterém jsem se, bohužel, zmínil již v úvodu článku. Paní Anička milovala nejen svoji rodinu, ale i svoji vlast a Šumavu a v posledních letech „žila hoslovickým mlýnem“. Své milované Podlesí prezentovala i do „světa“, známým, kamarádům. Nikdy jí nebylo zatěžko pomoci. Její manžel zemřel již před dvaceti lety. Veliká rána přišla loni s úmrtím syna Jaroslava. Teď odešla z milovaného Podlesí i paní Anička. Plný chrám Páně v Česticích byl svědkem toho, že paní Anička měla ráda život a lidi. A tak také bude navždy na hřbitově v Česticích v pošumavském Podlesí odpočívat. Miroslav Zachariáš Konec školního roku v MŠ Čestice Už je tady opět konec školního roku a ten je vždy spojen se školními výlety pro děti. Ten společný výlet obou tříd byl do ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou. Zde jsme s dětmi shlédli pohádku „Zvířátka a loupežníci“ a poté jsme si prohlédli celou expozici zoologické zahrady. Největším zážitkem pro děti byl nový člen zahrady - tygr ve velkém výběhu. Počasí nám vydrželo, výlet se povedl a těšíme se na ten další. Dalším překvapením, tentokrát pro menší děti – Šmoulata, byl výlet na Borové Lady. Autobus nás dovezl na parkoviště, odkud byl už jen malý kousek k návštěvě sovince. Tady se děti pohybovaly opravdu jen kousek od voliér se sovami. Viděly víra, puštíka, další krásné druhy sov. Byl o pro ně nezapomenutelný zážitek. Pomalou procházkou jsme došli k místním rybím sádkám. To byla paráda. Děti viděly nejen malinké ryby, ale v několika rybníčkách i větší. Nejvíc je bavilo si ryby úplně zblízka nakrmit. Pan Šperl dětem vyprávěl o rybách, jejich chovu. Poté se děti vyfotografovaly s vydrou. Tím ale náš výlet zdaleka nekončil. Autobus nás popovezl na Jezerní slať, kde jsme navštívili Infocentrum. Tady si děti prohlédly pomocí televize živočichy, kteří na slatích žijí, rostliny, které zde rostou. Zakončením dne bylo promítání příběhu o Vydrýskovi. Plni zážitků jsme se vraceli do školky. Byl to pro všechny velice pěkný výlet. Poděkování patří paní Michaele Slukové, která nám zajistila návštěvu sádek. Tak zase někdy příště. Protože začínají prázdniny, přejeme dětem, aby je prožily co nejlépe, rodičům pak zaslouženou dovolenou a v září se na vás budeme opět těšit. Za MŠ Čestice J. Smolová a J. Kubešová 

 Co vše léčí med? Dozvíš se to hned. Alergie, trávení – vždyť to píšou ve ČTENÍ!  Něco o medu (pokračování) Petr Vlažný ml. V tomto čísle bychom spolu pokračovali ve výčtu léčivých vlastností medu. Protože potvrzených i nepotvrzených je opravdu hodně, pokusím se vybrat ty nejvýznamnější a ve zkratce toto téma dokončit. Hodně lidí má v poslední době problémy s krevním tlakem, takže Vás jistě potěší tato léčivá vlastnost. Med je vhodný jako doplněk již předepsané léčby, jelikož med má vysoký obsah draslíku, který přispívá ke správné činnosti srdce. Rovněž je zde obsažen acetylcholin rozšiřující drobné cévy, čímž lze podpořit celkové snížení krevního tlaku. Co se týče onemocnění trávicího traktu, je možno využít výborného dietetického účinku medu, který dodává tělu mnoho energie bez výrazného zatížení žaludku a střev a navíc dokáže upravit střevní peristaltiku tak, že má povzbuzující vliv při vleklé zácpě a naopak dokáže zklidnit nadměrně zrychlený pohyb u lehkých průjmů neinfekčního charakteru. Krom jiného obsahuje dextriny, které jsou velmi nápomocny při léčení vředové choroby žaludku, dvanácterníku či sliznice tlustého střeva, kde mají hojivý účinek na poraněnou sliznici. Pravidelné pití medové vody po ránu nalačno urychluje hojení i u již vzniklého vředového postižení a svým působením zmírní obtíže, podpoří hojení a dovede napomoci dokonalému uzdravení pacienta. Beze zmínky nezůstává ani onemocnění jater, ať už jde o akutní či vleklou formu, jako například infekční žloutenku, cirhózu jater nebo přeměnu jaterní tkáně na nefunkční tukovou tkáň. V takovýchto případech lze doporučit sladit medem namísto cukru. Ulehčí se tak již dost oslabeným játrům a nebude jich více zbytečně zatěžováno, než je nezbytně nutné. Na rozdíl od rafinovaných cukrů, které se v celém rozsahu rozkládají v játrech, se tam med rozkládá jen malou částí složitých cukrů. Jednoduché cukry v medu obsažené se vstřebávají přímo přes stěnu trávicího traktu a do jater se vůbec nedostávají, putují přímo k buňkám, což umožňuje jejich rychlejší regeneraci. Med je nápomocen i v případě alergických onemocnění, která jsou v současné době jednou z nejfrekventovanějších a nejzávažnějších civilizačních chorob. Proč by zrovna med měl působit protialergenně? Je to způsobeno tím, že při sběru nektaru se podprahové množství pylových zrn náhodně dostává do koncentrátu, a tím pádem pak i do medu. Avšak množství tak zanedbatelné, že není možné, aby vyvolalo celkovou alergickou reakci, nicméně i toto množství stačí na malou odezvu v podobě tvorby protilátek. Nezměrnou výhodou v tomto případě je, že tělo přijímá pylová zrna trávicím traktem a nikoli dýchací soustavou jako obvykle a tak tuto velmi přecitlivělou část pacienta zbytečně nedráždí. Pravidelným užíváním v průběhu zimních měsíců se tělo stává odolnějším a odolnějším, takže po nástupu pylové sezóny, na jaře či v létě, je na střet již připraveno a k alergické reakci nemusí vůbec dojít. Při podrobnějším zaměření na nemoci dýchacích cest, je nutno zmínit, že v minulosti byl med snad nejčastějším léčivem se zaměřením na tento druh onemocnění. Při nachlazení, ať už náhle vzniklém či při dlouhodobých problémech, byl lipový čaj s medem nejosvědčenějším lékem našich předků. Působí totiž na třech místech zároveň. V prvé řadě má výrazný potivý účinek, takže když je při zvýšené teplotě podán čaj s medem, vyvolá vlnu pocení, čímž je dosaženo snížení teploty a započne tak ozdravná fáze. Dále díky obsahu silic napomáhá zkapalnění hlenu v plicích a usnadní tak jeho vykašlávání. A nakonec podíl dextrinů s hojivým účinkem tlumí bolest zanícených sliznic. Lze jej tedy využít při léčbě angíny, chřipky, zánětů průdušek, ale i závažnějších plicních chorob a vleklých onemocnění. Velmi vhodné je podávání čaje s medem i v raném dětském věku, jelikož dětský imunitní systém není ještě zcela vyvinut a tak na sebemenší nachlazení může zareagovat velmi vysokou teplotou. Je to obranný mechanismus těla, který tak likviduje většinu virů a bakterií. Někdy se ale může stát, že se dítě nevyrovná s teplotním rozdílem a dostane křeče z horečky. Tato reakce je většinou zapříčiněna tím, že při vysokých teplotách je zablokován enzym pro štěpení řepného cukru na cukr jednoduchý. Jinak řečeno, přesto, že v krvi dítěte je cukru dostatek, nemůže být pro svou formu využit a nervové buňky v podstatě trpí „hladem po cukru“, což mnohdy vede k jejich podráždění a končí to až svalovou křečí. V případě, že je dítěti naproti tomu podán čaj slazený medem, jednoduché cukry (v medu převládající) nervové buňky okamžitě uspokojí po stránce cukerné potřeby, tím pádem ke křečím vůbec nedochází. Příště už si od medu odpočineme a mrkneme se i na jiné včelí produkty.

 Příroda je kolem nás a stále se mění, stejně jako obsah článků v každém novém ČTENÍ.  Příroda kolem nás Již od pradávna lidé věřili v sílu přírody. Uctívali řadu božstev, která měla zajišťovat příznivost životních podmínek v přírodě. Již pravěcí lovci znázorňovali na stěnách jeskyní zvěř ve víře, že jim znázornění zvěře pomůže k lepšímu výsledku lovu. Dokázali se sžít s přírodou, kterou potřebovali ke svému životu. Staří Egypťané žijící před tisíci let dokázali využít přírodních podmínek v okolí Nilu, kde žili. Modlili se k bohům, kteří často byli zvířecího (především kočkovitého původu). S přírodou byli sžiti natolik, že je měla provázet i posmrtným životem. Věřili, že se po smrti navrátí zpět ke hvězdám. Objevování krás přírody a uvědomování si nutnosti soužití s ní se táhne tisíce let jako zlatá šnůra dějinami lidské civilizace. Lidé v různých zeměpisných polohách i časových rovinách hledali krásy přírody a snažili se mnohdy o jejich zachycení. Objevování krás přírody je svázáno i s řadou uměleckých směrů. Nejznámějším směrem zachycujícím rozmanitost krás přírody je romantismus. Romantický obdiv k přírodě a jejímu zachycení v nás může dodnes vzbuzovat němý údiv nad krásami hor, skal, jezer i lesů. A především nad vztahem člověka 18. století k přírodě. V současné době člověk od krás přírody přesunul svou pozornost k moderní technice. Opravdovým objevem se pro něj stávají zázraky moderní techniky a často se stává lhostejným k tomu, že řada objevů přírodu ničí. V dnešní uspěchané době, kdy žijeme především prostřednictví výpočetní techniky a nejen dospělí lidé, ale i děti žijí své životy především na obrazovkách počítačů prostřednictvím sociálních sítí, si mnohdy neuvědomujeme, že ne příroda na nás, ale my na ní jsme závislí. Nemohu nesouhlasit se slovy Norberta Wienera: „Člověk stále ovládá přírodu, což se na tak malé planetě jakou je naše Země, může nakonec projevit naopak větší závislostí člověka na přírodě.“ Myslíme si, že přírodu zcela ovládáme a neuvědomujeme si, že to tak není. Domníváme se, že v přírodě již není co objevovat. Příroda pro nás má stále nová překvapení. I po staletích zkoumání, stále vědci nacházejí dosud neobjevené druhy rostlin i živočichů. Média nás informují o objevech nových vesmírných těles. Příroda žije svým životem a na rozdíl od člověka k tomu nepotřebuje zdi sociálních sítí. A právě v této uspěchané a přetechnizované době je těžké děti pro něco nadchnout. Jako učitelka druhého stupně základní školy vím, jak těžké je v dnešní době pro něco děti nadchnout, pokud se nejedná o hraní počítačových her. Není tomu tak dlouho, co jsem byla sama žákyní druhého stupně základní školy. Mnohdy se nestačím divit, co vše se za pár let stihlo změnit. Především vztah dětí k přírodě. Netvrdím, že jsme byli o tolik jiní, ale přece jen v nás převládal větší zájem a především vztah k přírodě. Netrávili jsme tolik času u obrazovek počítačů. Našli jsme si chvíli na hry v přírodě. Proto se pro mě stal ostrůvkem v moři dnešní lhostejnosti vůči přírodě úspěch, který jsme s žáky 4. třídy Základní školy Čestice zaznamenali ve 4. ročníku v okresního kola výtvarné soutěže Lesy a příroda kolem nás, pořádané Lesy České republiky s. p., Jihočeskou vědeckou knihovnou v Českých Budějovicích, Ústavem pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, ZOO Ohrada Hluboká nad Vltavou, Stezkou korunami stromů Lipno a Hřištěm BezBot, ve kterém jsme se umístili na krásném 3. místě v kategorii Přírodní herbář. Jako aprobovaná učitelka českého jazyka a výtvarné výchovy často hledám krásu v zachycení přírodních scenérií. Působení jako učitel přírodovědy na prvním stupni základní školy v letošním roce mi dalo možnost začít nazírat na přírodu i jiným než jen estetickým pohledem. 

 Ve ČTENÍ nám vyšel článek o přírodním herbáři. Ten najdeš na internetu – snad se ti to podaří.  Hodiny přírodovědy mi daly možnost nazírat na svět očima dětí a alespoň na chvíli se v dnešní uspěchané době pokusit chvíli obdivovat a objevovat krásy přírody. Jsem šťastná, že toto snažení nezůstalo bez výsledků a dostalo se nám odměny nejen v okresním kole výtavné soutěže Lesy a příroda kolem nás, ale i jejím krajském kole, kterého se zúčastnilo více než 28 škol a bylo zasláno přes 300 výtvarných prací. V tomto nepřeberném množství zaslaných dětských prací je pro nás první místo v kategorii Přírodní herbář velkým úspěchem. Na vyhlášení výsledků soutěže, které se konalo 4. 6. od 16 hodin v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, si bylo možné prohlédnout některé výtvarné práce ostatních zúčastněných škol. Kvalita došlých prací byla opravdu vysoká, proto je pro nás první místo obrovským úspěchem a doufám, že pro žáky též motivací k dalšímu snažení. Oceněné práce si lze prohlédnout na internetových stránkách Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích. http://www.cbvk.cz/index.php?lang=CZ&s=ctenari&pg=aktuality. Výstava oceněných prací je umístěna od 4. 6. 2014 v 1. patře Jihočeské vědecké knihovny v Českých Budějovicích, pobočka Lidická 1, České Budějovice. Během prázdnin bude přesunuta do prostor ZOO Ohrada a od září 2014 ji bude možné shlédnout v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích, pobočka Na Sadech. Předávání cen a radost v očích dětí pro mě bylo pomyslným okamžikem, kdy na chvíli ztratíte dech. Osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel Voltaire kdysi řekl: „Co dělá a vždy bude dělat z tohoto světa slzavé údolí, je nenasytná chtivost a pýcha lidstva.“ Přesto musím říct, že jsou okamžiky jako právě tento, kdy jsou chtivost i pýcha pozitivním jevem. A jako učitelka jsem na žáky velmi hrdá. A jsem ráda, že tento náš úspěch je jakýmsi malým pozitivním rozloučením se s žáky po dvou letech mého působení na Základní škole v Česticích. Mgr. Monika Hrušková Blahopřejeme všem, kteří se v měsících červenci a srpnu dožívají významného životního jubilea a přejeme jen to nejlepší, zdraví štěstí, osobní pohodu a spokojenost paní Jana Kubešová z Čestic pan Milan Kvapil z Hořejšic paní Věra Petrášová z Nuzína pan Antonín Pomahač z Prkošína pan Karel Novák z Hořejšic paní Anna Jedličková z Čestic pan Zdeněk Pavlík z Čestic pan Jiří Šejna z Čestic paní Hana Zámečníková z Čestic paní Helena Zámečníková z Čestic pan Josef Kyznar z Čestic paní Anna Melnyková z Krušlova 

50 let 50 let 89 let 70 let 85 let 65 let 83 let 50 let 50 let 60 let 93 let 86 let

paní Anna Maroušková z Čestic paní Marie Smilová z Čestic pan Václav Kozák ze Střídky pan František Taryně z Nahořan paní Růžena Ledererová z Dřešína paní Marie Svátová z Čestic paní Božena Pilná z Čestic p. Drahomíra Broulimová z Dřešínka pan Antonín Havlíček z Čestic pan Miloslav Mls z Doubravice paní Marie Vávrová z Čestic

60 let 80 let 55 let 81 let 84 let 90 let 80 let 85 let 75 let 90 let 65 let

 Na setkání se vzpomíná – škola, práce i rodina. I ten, kdo tam přímo není vše se o něm dozví z ČTENÍ.  Setkání po letech Vzpomněli si na nás naši bývalí žáci a pozvali nás na setkání po 25 letech. Řádně jsem se nepřipravila, myslím tím, že jsem si alespoň mohla vyhledat fotky z minulých let, a tak jsem hned po příchodu mezi zúčastněné vyvolala salvy smíchu. Někoho jsem vůbec nepoznala, u dalších jsem si nevybavila křestní jméno. Kdysi jsem je zkoušela já, teď oni mě. Dosedla jsem na lavici vedle Martiny a jmenovala jsem, co se mi vybavilo. Marcela a Marcela, Hana, Vlaďka, Monika a Radka. A kdo je tohle? No přece Blanka. „A mě poznáte, pani učitelko?“ Snažím se, ale nic se mi nevybavuje. „To je přece Jarda,“ pomáhá mi kolegyně. No ano, je to on, Jára z Nihošovic. Později jsem se dozvěděla jeho curiculum vitae. Opustil svoji rodnou vísku, vydal se do světa, tedy nejprve do Prahy na studia a potom začal pracovat ve firmě, pro kterou shání zakázky za hranicemi naší vlasti. „A co angličtina?“ ptám se na jazykové schopnosti. „To víte, není to ještě tak dokonalé, ale domluvím se.“ Vedle mě sedí Míra, toho poznám snadno, protože sem jezdí k rodičům, takže mi nezmizel naprosto z očí. Zdá se, že je spokojený a vyrovnaný. Ovšem, co je to tady za individuum (Vláďo, promiň)? Dlouhé vlasy až na ramena, potetované ruce, ale ten kulatý obličej mi někoho připomíná. Museli mně zase napovídat. Později nám Vláďa vyprávěl, že jezdil kamionem až do jihovýchodních států, což chce určitou dávku odvahy. Přejeme ti jenom bezpečnou jízdu. Luboš přijel později, vypadal, že je po nějakém fotbalovém zápase. Odhadli jsme to snadno, protože u Rychtářů se žije fotbalem celá léta. Ten je spokojený doma v Hoslovicích a po světě ani netouží. Pepa hovořil o zemědělství, z druhé strany jsem slyšela příhody z cest a mezitím mi Hanka ukazovala fotku svých dětí, které já dobře znám, protože také prošly naší školou. Všichni si měli pořád co povídat, hučelo to tam, jak se říká, jako v úle. Jitka obstarala občerstvení a jeden z bratrů Hradeckých se ujal obsluhy. A tak běžel čas..... Ve svém kantorském životě jsme mnohokrát slyšeli, že to naše povolání není jenom povolání, ale že je to poslání. Už jsme to ani nemohli poslouchat. S odstupem let pochopíte, že je to tak, že je to sice „dřina“ někoho něco učit, ale výsledek za to stojí. Vidět před sebou skupinu mladých, zdravých a spokojených lidí, to vás potěší. Snad na tom máme také nějakou zásluhu. Jo, milí rodičové, to nejsou jenom vaše děti, to byly také naše děti, viď Maruš? Tak zase někdy Na shledanou. Mgr. Věra Rodová Školní výlet 3. třída Otava Protože školní výlet by měl být odměnou za celoroční práci dětí, nachystali jsme společně s rodiči pro žáky 3. třídy výlet na dva dny po Otavě na raftech. Někteří z účastníků zájezdu vyjeli linkovým autobusem už v 7,00 z Čestic a postupně se připojovali další členové posádky. V 9,05 celá výprava seděla ve vlaku a mířila do Sušice ve zpožděném rychlíku. Přestup v Horažďovicích na osobní vlak proběhl hladce, a tak jsme se všichni téměř včas dostali do půjčovny raftů Lodní servis v Sušici, kde byla plavidla vzorně nachystaná. Děti dostaly vesty, helmy, pádla a mohlo se vyplout. Asi po hodině plavby byla zastávka na svačinu a doplnění tekutin. Kolem třetí hodiny jsme zastavili v Hydčicích na teplé jídlo, ale sezona ještě nezačala, tak se děti musely spokojit s párkem v rohlíku. Po doplnění energie pokračovala cesta za krásného počasí směrem do kempu ve Střelských Hošticích. Sluníčko hřálo a voda hezky plynula, byl klid a pohoda. Asi v 17, 00 jsme se vylodili a počkali na rodiče, kteří za námi přijeli, přivezli stany, spacáky, klobásy, pití a další potřebné věci ke klidnému průběhu celé akce. Kemp v Hošticích byl právě připraven na sezonu, vysečené trávníky, čisté záchody, dobré jídlo. Za odměnu dostaly děti palačinky se šlehačkou. Také se k nám připojila Magdalénka s rodiči a bráškou. Společně jsme postavili stany, připravili oheň a začalo opékání. Nechyběly ani kytary a zpěv. 

 Bylo jaro, přišlo léto. Co nám schází? ČTENÍ je to!   Druhý den ráno bylo překvapení. Matějíčkovo Nováků maminka a tatínek přichystali snídani. Obrovský hrnec horkého čaje, bábovky a perník. Naložili stany, spacáky… a odvezli je. My pokračovali zase po vodě směr Strakonice se zastávkou na oběd v Katovicích. Kemp opět na jedničku. Hranolky, smažák i kuřecí řízky byly výtečné. Dostali jsme vodu s citronem a odpočívali. Zatím vše probíhalo klidně. Domů už nám chyběl jen kousek. Do Strakonic jsme dopluli včas a v pohodě. Rodiče nás vítali s úsměvem na tváři. Velké děkuji bych chtěla poslat rodičům Matějíčka Nováka, mamince Mariánky Gerčákové, Terezky Krtkové a Magdalénky Němcové, kteří nám dělali zázemí. Po vodě se zase o bezpečí dětí a klidnou plavbu zasloužili rodiče Aničky Václavíkové, tatínek Nicolky Kiliánové, Anetky Valentové a Adélky Randákové. Počasí bylo krásné, úraz ani boule nebyly, vody akorát, prostě se to povedlo. Všem zúčastněným ještě jednou moc děkuji. Marcela Ouředníková

Konec jarní části soutěže ve fotbale Až předposlední kolo rozhodlo, že Čestice se dokázaly v okresním přeboru udržet. Nebylo to ale jednoduché. V závěrečných kolech začaly všechny ohrožené kluby bodovat a jen se čekalo, kdo z ohrožené pětice klubů klopýtne. Záložní kluby Vodňan a Blatné si vypomáhaly hráči z A týmů. Černý Petr nakonec zůstal v Doubravici. Za provedené jarní výsledky si to naše mužstvo určitě zasloužilo. Za celou soutěž nastříleli naši hráči 49 branek. V počtu obdržených branek jsme obsadili desáté místo, což je také slušný výsledek. Za celý rok jsme měli naštěstí jen dva vyloučené hráče na 1 a 2 zápasy. Vyhnula se nám i dlouhodobější zranění, ale i tak hráčský kádr byl na spodní hranici hratelnosti. Bude se muset určitě nepatrně posílit, aby na lavičce náhradníků bylo více hráčů. V zápasech se může střídat pět hráčů a my jsme rádi, když můžeme vystřídat dva. Okresní přebor nám kromě vyšší úrovně ukázal také nedostatky v zázemí TJ Čestice. Hostující mužstva přijíždí ve větším počtu hráčů. Mají problém se v kabině hostů převléci. Hráči Volyně nebo Vodňan se u nás musejí převléknout na etapy. Stejný problém nastává i s umytím. 25 hráčů najednou nemá šanci se umýt. Celá řada družstev je již vybavena časomírou s ukazatelem stavu. Zápasy píší na počítačích, ale asi největší problém je u nás s vodou na zalévání trávníku. Bez vody při rozmarech počasí nelze udržet travnatý povrch při životě. Obrovskou radost nám udělali chlapci v soutěži starších přípravek. V jarní části soutěže hráli výborně a obsadili nádherné druhé místo s celkovým počtem bodů 33. První byla Volyně s 37 body. Za námi zůstala Blatná, Strakonice, Chelčice, Katovice, Štěkeň a Bělčice. Nastříleli jsme 105 branek. Nejlepšími střelci byli Miroslav Bártík s 50 góly a Lukáš Krejčí se 46 góly. Blahopřejeme! Václav Rada

 Dover, Tower, Buckingham – v hlavě z toho zmatek mám. A až si to urovnám, ČTENÍ o tom článek dám.  Výlet do Anglie V neděli 8.6.2014 se 11 žáků ze ZŠ Čestice za doprovodu p. uč. Hany Rodové po několikaměsíčních přípravách a těšení vydalo na 6ti denní poznávací zájezd do Anglie. Akci organizovala Cestovní kancelář a Cestovní vzdělávací agentura Mgr. Marty Lisové z Pelhřimova. Putování začalo na nádraží v Plzni, kde nás vyzvedl autobus s dalšími dvěma základními školami. Následoval noční přejezd přes Německo, Belgii a Francii. Z přístavu Calais jsme se trajektem přeplavili na druhou stranu kanálu La Manche. První zastávkou v Anglii byly křídové útesy v Doveru, po kterých jsme se vydali na hodinovou procházku. Během ní nás postihlo pravé anglické počasí, ale tím jsme si déšť a přeháňky vybrali a další dny jsme si už jen užívali krásných slunečných dnů. První den nás ještě čekala návštěva hradu Leeds a jeho rozlehlých pohádkových zahrad. Večer jsme se na předměstí Londýna setkali s našimi anglickými rodinami, které si nás odvezly k sobě domů. Ráno nás opět dopravily na místo srazu a my jsme vyrazili na prohlídku Londýna. Na plánu trasy bylo Londýnské oko, budova parlamentu se známou věží Big Ben, Westminster Abbey, Buckinghamský palác, náměstí Trafalgar, Leicester, Piccadily a nakonec Přírodovědecké muzeum. Vyzkoušeli jsme si také jízdu typickým červeným poschoďovým autobusem. Ve středu jsme se podívali na jih Anglie do přístavního města Portsmouth. Prošli jsme si muzeum historických lodí, starou loď HMS Victory. Velkým zážitkem pro nás byla projížďka lodí přístavem a dále moderní vyhlídková věž Spinnaker Tower. Poslední den byl na programu zájezdu opět Londýn. Naše trasa vedla z Greenwiche, kde se nachází observatoř a nultý poledník. Odtud jsme se nadzemní drahou přemístili do centra k pevnosti Tower, katedrále sv. Pavla, k lodi HMS Belfast, k mostu Tower Bridge a dalším londýnským významným památkám. S Londýnem jsme se rozloučili projížďkou na lodi, která nás dopravila zpět do Greenwiche. Při zpáteční cestě jsme využili tentokrát přejezd Eurotunelem na evropskou pevninu. Musíme vyjádřit veliké poděkování těm, díky kterým jsme mohli objevovat tento pro nás neznámý svět. Výlet by se neuskutečnil bez podpory a pomoci paní ředitelky Mgr. Martiny Kalové, dále paní Věry Mikešové a v neposlední řadě bez rodičů dětí, kteří jim dopřáli vycestovat za poznáním. Zájezd probíhal v klidu a pohodě také zásluhou trpělivých a stále dobře naladěných pánů řidičů a rovněž díky naší milé paní průvodkyni Janě. Vždy dokázala děti zaujmout svým vstřícným, přátelským přístupem a neustále jsme se od ní dozvídali mnoho zajímavostí o místech, která jsme navštěvovali. Jedním z největších zážitků byl pro děti pobyt v anglických rodinách, kde se jim líbilo a byli spokojení. Všichni by si zájezd nejraději prodloužili a poznávali dále krásy Anglie. Jsme moc rádi, že jsme měli možnost na vlastní kůži zažít způsob anglického života, vidět památky, o kterých se s dětmi ve škole jen učíme a získat mnoho nádherných a nezapomenutelných zážitků a zkušeností. 

 Už pár roků v srdci mám lásku k ČTENÍ jako trám.  Cesta Jižní Amerikou (2) Noc, ráno, dopoledne, cesta do Cusca je dlouhá. Neuvěřitelná stoupání až do 4.300 m n.m., poprvé vidíme zasněžené Andy, pak zase prudké klesání do nížin, kde je bujará zeleň. Vítá nás Cusco, „pupek světa“, v překladu nejposvátnější svatyně. Ač se to nezdá, jsme 3500 m n.m. Cusco v roce 1735 obsadili Španělé, je to nejstarší město na americkém kontinentu vůbec, vládlo zde 14 Inků než přišlo porobení Španěly. Ráno je v katedrále Cusco od 6 do 9,30 obrovská mše pro mnoho lidí. Pak tržiště – na doporučení nakupujeme koku na aklimatizaci, kupuji mnoho sáčků i s cacao a vápníkem, lepší na žvýkání. Koka lístky na vaření čaje. Ale pozor: od koky ke kokainu je cesta velmi daleká. Koka v Peru a Bolívii, kde je legální, je součástí každodenního stylu života téměř všech domorodců. Na obrovském tržišti se vždy ráno trhovci pomodlí k Panně Marii, aby byl dobrý prodej. Ochutnáváme na trhu kukuřici, sýry, ovšem úsek masa je dosti drsný. Nohy zvířat i s kopýtky, pařáty… Saxocaman nad Cuscem ve výši 3650 m n.m., pevnost Inků, třítunové balvany, nikdo neví, jak je Inkové nahoru dopravili. Balvany zůstaly, jinak zemětřesení téměř vše zničilo. V dáli se lesknou šestitisícové andské ledovce. Cusco má 300.000 obyvatel, úřední jazyk je sečuánština. Zažíváme obrovský ruch na náměstí, jsou slavnosti sv. Maria Růženy – patronky policistů. Součástí jsou ohňostroje, koncerty. Navštěvujeme Saqay Waman, poutní místo vysoko nad městem. Je zde socha Krista, místo navštívil i papež Jan Pavel II. Dále obdivujeme vodní svatyně Inků a nádherný západ slunce, na chvíli jsou hory zlaté. V noci silná bouřka, ráno si vařím dva hrnky čaje s kokou na aklimatizaci. Pomáhá to, jedeme opět do hor, „koketujeme“ s nadmořskou výškou až 4.000 m n.m. A jedeme posvátným údolím Inků, v něm jsou jen nuzné chatrče chudých, skromná políčka, kde pěstují převážně kukuřici. Jsme na farmě, kde chovají alpaky a lamy, zpracovávají vlnu. Inkové kdysi dávno předávali svá poselství pomocí štafetových běžců, každý uběhl cca 4 – 5 km, hlasové upozornění umocňovali mořskými lasturami. Projíždíme posvátným údolím řeky Urbamby, aklimatizaci „vylepšujeme“ i speciálním (38%) peruánským rumem. Pisaq, město v posvátném údolí je poznamenané jarními ničivými záplavami. Stoupáme do Antamarky, města nářků. Hroby jsou umístěny do nejvýše, aby byly blíže slunci, bohu. Stoupáme nad Pisaq ke sluneční svatyni, treking trvající přes dvě hodiny je pro mě docela náročný. Zdravotní indispozice, vysoká nadmořská výška, ostré slunce, lehká bolest hlavy zažehnána čajem z koky. Ochutnáváme nápoj ze zkvašené kukuřice, je to silné, ostré, připomíná to trochu silný burčák. K tomu přijdou k chuti pražená semínka z kukuřice. Cíl další cesty je Ollantaytambo, konečná busu,dál musíme železnicí. Inkatrail – 38 km. Zpáteční jízdenka stojí 29 USD, jinak se nahoru nelze dostat. Je hodně dopředu vyprodáno, odjezd 19:33 do Agnas Calientes. Vlak je lepší třídy, k jízdence dostáváme kávu, čaj, nealko, sladké i slané pečivo v papírové krabičce. Po dvou hodinách vystupujeme. Leje jako z konve, ostatně jako každý večer a každou noc, ale přes den je zázračně hezky. Pak přesun do hotelu. Každý, kdo chce na „MAPI““ – Machu Picchu, musí tudy jet. Všude spousty hotýlků, hostelů, hospůdek. Nadmořská výška jen 2040 m n.m. Celé dvě hodiny jsme jeli vlakem údolím řeky stále z kopce. Stojím u řeky a zjišťuji zvláštní jev. Ale jen na první pohled. Na jižní polokouli se víry v řekách točí opačně. V 7 hodin ráno jdeme na autobus. Prší, serpentinami, blátivou cestou jedeme necelou půlhodinku k branám Machu Picchu. S počasím je to přesně tak, jak se na jaře v Peru v této oblasti popisuje. Déšť ustává, mlha se trhá, probleskuje slunce, chvílemi i pálí, bájná Machu Picchu vystupuje z mlhy. Stoupáme 1,5 hodiny na Nayna Piccu (výrazná mladá hora), „jen“ třítisícovka, pak procházení celého komplexu „MAPI“. Je teplo, příjemné počasí. Machu Picchu je osmý div světa a nikdo neví, jak to Inkové vybudovali. Je zde tropické pralesní klima, roste zde 130 druhů orchidejí, kvetou kaktusy. Celý den trávený na MAPI je nezapomenutelným zážitkem na celý život. Večer zpět dolů a dle scénáře zase začalo pršet. To ale vůbec nevadilo, sám jsem navštívil otevřené termály pod širým nebem za symbolické vstupné 10 sol = 60,- Kč. Hřích by bylo nejít se relaxovat, vždyť termály se nacházely jen kilometr od našeho hotelu.

 Staří, mladí, chytří, hloupí - kdo čte ČTENÍ, neprohloupí.  Hned následující den v 5 hodin ráno míříme na zpáteční vlak – Pervan Rail do Ollanty, stoupáme. Dražší jízdenky mít musíme, jsou povinné pro cizince, aby peruánské železnice více vydělávaly – když se papírová krabice s občerstvením (oříšky, čokoládové bonbóny) rozložila, byla z toho mapa. Naopak domorodci jezdí v levnějších vozech. Pak opět na autobus, na dohled opět peruánské Andy, pětitisícovky: Veronica (5750 m n.m.), New Chión (5600 m n.m.), New Sakunasy (5777 m n.m.). Míříme zpět do Cusca, užít si atmosféry večerního města. Ráno se vydáváme busem na devítihodinovou cestu do Puna. Ráz vysokohorské krajiny se nemění. Do místního busu tentokrát již nenastupují revizoři, ale naopak místní lidé (a to i mimo oficiální zastávky), nabízejí nejrůznější potraviny, chléb, zeleninu, placky. Nastoupí a pak zase vystoupí, nastoupí jiní. Vrcholem byla žena s masem a se sekáčkem. – pečené skopové na požádání. Hned porcovala: menší kousek za 5 sol (30,- Kč), větší za 7-8- sol (42 – 48,- Kč). Kupovalo ale jen několik málo Peruánců. Pak zase vystoupila, ale vůně pečeného skopového zůstala. Jedním z mála zákazníků byl i řidič autobusu, který kus ovce se žebry konzumoval za jízdy. Puno – 3825 m n.m. – náš motel Mary Nayra má bazén a saunu, něco pro mě. Ráno vyrážíme objednanými tříkolkami po dvou do přístavu a motorovým člunem vyplouváme na jezero Titicaca. Je 17x větší než Ženevské jezero, délka 195 km, šířka 65 km, hloubka 25 – 300 m. Žije zde 60 druhů ptáků. Domorodci se živí rybolovem a lovem ptáků. Postupně se blížíme ke 40 plovoucím ostrovům, na každém žije 5 – 10 rodin, nosí pestrobarevné kroje, je tam plovoucí škola, plovoucí hostel, pouze na střední školu se musí jezdit již na pevninu do, co do počtu obyvatel, stotisícového Puna. Plující ostrovy vznikají tak, že se pilou vyříznou kořenové kvádry, nanášejí se na ponton a prokládají se tororem – rákosím. Rákosí jsem měl jednou k obědu. Je nasládlé, nasáklé vodou, obsahuje fosfor. Zdravé! Obyvatelé plujících rákosových ostrovů pijí vodu z jezera, loví vysazené pstruhy z Kanady a sumce z Argentiny. Navštěvujeme různé domy na plovoucích ostrovech. Jsou vybavené, mají tam i televizi. Já osobně jsem byl v domě na návštěvě u paní Miriam. Do jezera Titicaca přitéká 25 řek, vytéká jediná. Většina jezera patří Peru, menší část Bolívii. V Punu probíhají obrovské slavnosti města – 1x za rok, právě 4. – 5.11. Lidé v maskách a neuvěřitelné množství lidí na každém kroku. Projíždíme Altiplatem (3500-3800 m n.m.), táhne se až k La Pazu, je to největší náhorní planina na světě, říká se jí taky Tibet Jižní Ameriky. Navštěvujeme ještě chrám Plodnosti, ležící na březích u nekonečného jezera Titicaca, v dáli již vyhlížíme bolívijské Kordillery. Pomalu se loučíme s Peru, Bolívie je již na dosah. Miroslav Zachariáš Slavnostní zakončení školního roku s předškoláky Rok utekl jako voda a už je tady konec školního roku 2013/2014. Měsíc červen. Čas očekávání letních prázdnin, nových zážitků, výletů a pro 27 předškoláků loučení se školkou. Také letos jsme se rozhodli pro slavnostní ukončení tohoto roku. Sraz všech předškoláků „Klokánků“ a jejich rodičů, byl v zámeckém parku Čestice v pátek 20. 6. v 16.15 hod. Po přivítání všech přítomných, pana starosty, paní ředitelky ZŠ, paní učitelky budoucích prvňáčků, dětí a rodičů, začal oficiální program.

 Humor – vzácné koření najdeš také ve ČTENÍ.  Nejprve dostaly slovo děti. Klokaní písničkou zahájily svoje pásmo. Následovala písnička „Do školy se těšíme“ a kdyby se jim náhodou nechtěl psát úkol, použijí zaříkávadlo „Abraka, dabraka, čáry, máry“, které jim určitě zaručí, že se úkol sám napíše. Na závěr je mašinka odveze k babičce a dědovi, kde je čekají prázdniny a budou dělat koniny. No prostě jako o prázdninách! Poté dostal slovo pan starosta, který popřál dětem hodně štěstí ve škole. Po představení budoucích prvňáčků začal slavnostní ceremoniál „Šerpování“. Děti jednotlivě předstupovaly k panu starostovi, ten jim navlékl šerpu s nápisem „Školáček 2014“ a přivítal je mezi školáky. Paní ředitelka předala knižní dárek. Pro holky knihu „Zlobilky“ a pro kluky „Nezbedníci“ od M. Drijverové. A paní učitelka budoucích prvňáčků se prý na ně už moc těší. Na závěr paní ředitelka popřála dětem hodně úspěchů ve škole, poděkovala všem pedagogickým pracovnicím v MŠ za jejich práci s dětmi a obdarovala je kyticí. A teď už rychle na zahradu mateřské školy. Tatínkové rozdělali oheň a už se opékaly buřty. Maminky pomáhaly s kávou, zákusky atd. Ale déšť přerušil naší zahradní slavnost a tak jsme se všichni přesunuli do třídy předškoláků. Jen tatínkové zůstali venku pod altánkem a dále pekli buřty a zásobili jimi „hladovce“. Ve třídě voněla káva, ochutnávaly se výborné řezy a jiné dobroty. Jedlo se ovoce a povídalo. Děti dováděly na koberci. Najednou někdo silně zaklepal na dveře, všechny oči se otočily ke dveřím, děti ztichly. Kdopak k nám asi jde? Dveře se otevřely a v nich stál klaun s červeným nosem, kloboukem na hlavě a v ruce držel kufříček. Nejedna ústa se v úžasu zapomněla zavřít. To bylo překvapení! A hned uděloval rozkazy: „Děti na koberec, rodiče do třídy“. A teď teprve začalo to pravé veselí, smích a dovádění. Klaun svými zábavnými kousky bavil nejen děti, ale i na tvářích rodičů se objevil úsměv. Ke svým zábavným legráckám přibral i některé děti. A jestlipak se podaří nafouknout balónek? To to trvalo, nejprve několikrát uletěl Péťovi z ruky a šmejdil po koberci. Ale nakonec se to přece jen podařilo. Ale co je to za kouzla? Z balónku je najednou meč, kytička, pejsek, kočička a dokonce papoušek, který sám sedí na rameni. To bylo radosti! Všem dětem klaun v mžiku vytvořil to, co si přály. A tak po třídě běhali pejsci, kočičky a rytíři šermovali svými meči. Na každého se dostalo. Čas rychle ubíhal a klaun se začal loučit. Všem zamával a byl pryč. Ale povídání rodičů a dovádění dětí s balónky ještě nekončilo. Dál se sedělo a povídalo o všem možném. S posledními dětmi a rodiči jsme se rozloučili dávno po „Večerníčku“. Věříme, že si všichni sváteční i zábavné odpoledne užili. Akce byla uskutečněna za finanční podpory sponzorů. Tímto děkujeme městysu Čestice, paní ředitelce ZŠ, Řeznictví Švehlovi a panu Kozjurovi. Panu starostovi děkujeme za slavnostní zakončení školního roku. Dále děkujeme za všechny sladké dobroty, za ovoce, křupinky, čokolády, kávu atd. Maminkám děkujeme za velkou pomoc při všem, co bylo třeba udělat. Tatínkům za to, že trpělivě opékali buřty a zásobili jimi hladovce ve třídě. A co dál? No přece „Čekají nás prázdniny, budem dělat kóóóniny!!!“ Všem dětem a rodičům přejeme krásné prázdniny, pěknou dovolenou, hodně sluníčka a pohody. A v září vykročte do té velké školy, jak se říká, tou správnou nohou. Ať se daří. Děkujeme rodičům za vstřícný přístup k mateřské škole po celý školní rok a za různé sponzorské dary. Byly jsme s Vámi rády. Míla Švehlová a Eva Žejdlová.

 Ve ČTENÍ se dozvíš dneska, že tohleto věc je těžká. Když tě drží policejní páni, zachrání tě jenom jódlování.  Když tě trable tlačí, zajódluj,to stačí! Jiří Kolář Ta historka začala už hrozně dávno. Byl ok p válce a já jsem vstoupil do skautu. Ta léta patřila k nejkrásnějším v mém životě. Schůzky v klubovně, napínavé hry, výpravy do přírody, táborové ohně. Těch veselých písniček, co jsme se nazpívali!! Při pochodu, u táboráku, na veřejných akademiích. Náš rádce Robin jich znal nespočet. Měl nejen krásný hlas, ale uměl i bezvadně jódlovat. Zvláště si vzpomínám na jednu z těch Robinových písniček, ano, byla to ta … na tyrolské stráni, kde je krásně tak, bydlel se svou kozou mladý Tyrolák… Každou sloku pak zakončil krásnou koloraturou holarijó, holahó v té nejvyšší poloze, že by mu rodilý Tyrolák mohl závidět. Při tom vždycky sklidil Robin nadšený potlesk. Mně to nedalo a jednou jsem přišel za Robinem a povídám: „Robine, nauč mě to taky, takhle jódlovat!“ Robin souhlasil a tak jsem začal chodit na hodiny jódlování. Nejdřív ale musím předeslat, co to vlastně jódlování je. Při jódlování musíte přeskočit z normálního hlasu do fistule neboli falzetu, čímž naberete vysoký rejstřík. Takto vzniklý hlas je pak mnohem vyšší, musíte ovšem zúžit hlasovou štěrbinu a přejít z prsního do krčního rejstříku. Já vím, ono se to lehko řekne, teorie je něco jiného než praxe. Nicméně, v jódlování jsem dělal pokroky a za dva měsíce jsem předčil samotného Robina. Při veřejných vystoupeních jsme teď jódlovali společně a potlesk byl dvojnásobný. Šla léta, skauting vystřídal Pionýr a ČSM, ale tím mé jódlování naštěstí neskončilo. Jódlstyl, jak známo, je domovem převážně v oblasti německy mluvících zemí, takže když vznikla NDR, naskytlo se mi poměrně široké pole působnosti. Do svého repertoáru jsem zařadil pár chytlavých jódlštyků, totiž písniček s efektní jódltechnikou a pro naši kulturní úderku jsem se stal občas nepostradatelný. To když přijela nějaká soudružská návštěva ze spřáteleného Německa. Pak jsem byl na roztrhání a úspěch byl předem zaručen. Teď jódluju v Bavorsku. Ale to vám musím vyprávět celý příběh, jak k tomu došlo. Tehdy mi jódlování s mou znalostí němčiny pomohlo z jistého průšvihu. Asi před dvěma roky jsou navštívil jedno bavorské městečko za účelem jakéhosi nákupu. Znáte ta bavorská městečka: úhledná, čistotná, přívětivá a ty supermarkety! Když jsem vyšel z jednoho z nich obtížen dvěma naditými taškami, namířil jsem si to nejkratším směrem ke svému autu. Uprostřed ulice, kterou jsem potřeboval přejít, zela příčně vykopaná strouha asi metr hluboká a stejně tak široká. Patrně za účelem položení elektrického kabelu, plynovodu či podobně. Před vykopaný příkop vedla lávka. Abych nemusel celý příkop obcházet, vzal jsem to rovnou přes lávku, Sotva jsem se ocitl na druhé straně, ozvalo se za mnou ostře vyštěknuté: Halt! Za mnou stáli dva němečtí policajti a kývali na mne, abych se vrátil. Hrklo ve mně a vzápětí jsem byl před nimi. „Co je?“ zeptal jsem se německy. „Porušil jste zákaz vstupu na stavební objekt. Nevidíte, že tam je značka zákaz vstupu? Zaplatíte pokutu!“ Značka tam opravdu byla. Přeškrtnutý panáček v kulatém terči. Pokutu jsem platit nechtěl a tak mne napadla spásná myšlenka. „Už jste někdy slyšeli Čecha jódlovat?“ Zatvářili se nechápavě. „Ne? Tak já vám to předvedu.“ Jak známo, zpěváci používají při rozezpívání hlasová cvičení zvaná solvéže. A tak jsem spustil naplno s efektním zajódlováním na posledních dvou slabikách: „hemero…ííí…dy – astero…ííí…dy – alkalo…ííí…dy. Několikrát jsem to zopakoval a účinek se dostavil ihned. Na tvářích policajtů se objevil úžas, lidé se srotili kolem mne. Když jsem připojil bavorskou Steh nur auf a Komm, lieber Mai, byl jsem v obležení posluchačů. Tleskali i policajti. Co vám mám povídat. Pokutu jsem nejen nedostal,ale z řad diváků vyšel dotaz, zda bych v jejich městečku nemohl zřídit kurzy jódlování. Což jsem po delší úvaze přijal. Už rok dojíždím jednou týdně k sousedům do Německa vyučovat technice jódlování. Frekventantů mých kurzů spíše přibývá než naopak. Mí žáci jsou učenliví a jde jim to dobře. Jak by ne, když jódlování patří k jejich národní seberealizaci. Že se to však mohou naučit od Čecha, to je zaskočilo. A nejvíc mě těší, že největší pokroky dělají mí dva policisté. (Podle vyprávění pana Jiřího Vališe ze Sušice)

 Nikoho snad nezabije v ČTENÍ trocha historie  Dějiny rodů (pokračování) Josef Vichr Rodina Koců z Dobrše na Hlavňovicích Václav Bartoloměj Koc měl dvě dcery, Barboru a Apolonii. Z osmi synů František Bohuslav zdědil Dolní Těšov a oženil se roku 1720 s Františkou Mechtildou Kocinkou z Dobrše. Zemřel roku 1737 a zanechal dceru Barboru, provdanou za Josefa Jana Dlouhoweského z Dlouhé Vsi. Dcera Marie Anna byla provdána za Jana Václava Dohalského z Dohalic. Ona po smrti otce (+1734) se ujala Dolního Těšova. Dalším synem Jana Dětleba Koce byl František Diviš (*27.8.1718) s manželkou Annou Elisabetou Jakardovskou ze Soutic se uvázal na Hlavňovice. I tato rodina byla četná. Čítala 11 dětí, ze kterých byli pouze tři synové: Jan Karel (*1695 a + měsíc po narození). Významným synem byl Jan Ignác (*22.7.1709), který ve dvaceti letech držel Hlavňovice a byl třikráte ženat. První manželkou byla Konstantina Barbora, svob. Paní ze Sauer. (+1740). Druhou manželkou byla Anna Marie Barbora Jučjevová z Kabyně a Choltic. (+ 1760). Třetí manželkou byla Elisabeta Horová z Očelovic. (+ 1804). Roku 1779 byla Elisabeta Horová již vdovou. Uzavřela v Kněžicích u Petrovic na Sušicku s dcerou Helenou, provdanou za Jana Mikuláše Horu z Očelovic smlouvu, podle které se zřekl její syn Jáchym Štěpán Koc otcovského dědictví a 7.000 zlatých zapůjčených v Čachrově a na Březí, byly rozděleny mezi Alžbětu a Helenu. Helena dostala 4.700 zlatých a Alžběta zbytek. Alžběta přebývala na Palvínově a nedostala nic z uvedených peněz. Až za sekvestora statků, o kterou požádal její právní zástupce Hubatien z Kotnova, bylo jí vyplaceno 650 zlatých. Z trojího manželství Jana Ignáce Koce vzešlo osm dětí: pět synů a tři dcery. Helena Konstancie měla za manžela také z rodu Horů z Očelovic, Jana Mikuláše. Držitelem Hlavňovic se stal syn Jáchym Štěpán, narozen roku 1739. Jeho manželkou byla Elisabeta, hraběnka Khuenová z Belasi se kterou se oženil 29.7.1765. Nejstarší jeho syn Inocenc Antonín (* 17.9.1769) se ujal Hlavňovického panství a 25. ledna 1818 se oženil jako hejtman armády s Terezií Chalupskou, dcerou Václava Chalupského, sedláka ze Suché na Hlavňovicku. Syn Inocence Antonína Koce, Ferdinand Ernest Anton (*18.1.1822) byl pokračovatelem v držení Hlavňovic. Byl poslancem Říšské rady a roku 1848 se oženil s Valerií Gitllerovou z Kleebornu. Z manželství se narodil syn Ferdinand, Alexandr Jan. Poslední syn Evžen Alexandr Jan se oženil s Marií…. Gemmel Fischbach. Z manželství se narodil syn Volfgang, Markvart, Václav Markvart a Vilhelm Markvart. Jediná dcera Ferdinanda Koce Ernesta Marie Valwrie, pokračovatelka v držení Hlavňovic (*30.6.1869) se provdala za Otmara Františka Pelikána. Tímto sňatkem působení Koců na Hlavňovicích končí a přechází v držení Pelikánů. Z počátku tvořily Hlavňovice součást větších majetkových celků. Od svého založení patřily k panství hradu Velhartice. Jan z Hradce, majitel velhartického panství část věna zapsal manželce Žofii rozené z Opočna. Po jeho smrti kolem roku 1418 byl majetek v držení Oldřicha z Rožmberka. 28.11.1428 byl majetek z části prodán včetně Hlavňovic Janovu synovi Menhartovi z Hradce. Hlavňovice i potom patřily k velhartickému panství až do poloviny 16. století. Tehdejší jeho majitel Adam Lev z Rožmitálu se dostal do dluhů a situaci řešil tím, že Velhartice s Čachrovským statkem postoupil čtyřem největším věřitelům: Jindřichu Plánskému ze Žeeberka, Anně ze Slabousen, Mikuláši Rendlovi z Úšavy a Václavu Vintíři z Vlčkovic. Mezi nimi vyvstaly spory a tak si majetek rozdělili. Roku 1555 si do zemských desek zapsal Rendl z Úšavy svůj díl tvořený Čachrovem, polovinou Hrádku, Přestanice, Těšov, Nemilkov, Hlavňovice a dalších 24 vesnic. Jan Rendl z Úšavy sídlil na nově vystavěné tvrzi v Nemilkově a držel Hlavňovice několik let. Když po roce 1564 zemřel, čachrovský a nemilkovský majetek dostaly jeho sestry, Kateřina provdaná Počepická z Počepic, Polyxena provdaná Dvořecká z Olbramovic a Izolda provdaná Bohuchvalová z Hrádku.

 Kdo tu byl a už tu není – staré rody ČTENÍ cení  Rokem 1568 sestry uzavřely smlouvu s Janem Bohuchvalem z Hrádku a prodaly mu oba statky včetně Hlavňovic. Jan Bohuchval téhož roku odprodal několik vesnic včetně Hlavňovic Silvestru Mlázovskému z Těšnice a na Jiřičné. Silvestr Mlázovský po několika letech je prodal Zikmundu Doupovcovi z Doupova.V Hlavňovicích nechal vystavět tvrz s poplužním dvorem a tak se staly Hlavňovice centrem nového šlechtického majetku. První zmínka o něm s predikátem „na Hlavňovicích“ pochází z roku 1572. Kolem roku 1580 prodal majetek včetně Hlavňovic Anně Kocové, rozené Bohguchvalové z Hrádku, manželce Dětleba Koce na Volšovech. V soupisu památek okresu Sušice od K. Hostaše a F. Vaňka je popisován pohár, dříve uložený v hlavňovickém zámku z doby působení Dětleba Koce a jeho manželky na Hlavňovicích: „V zámku vedle některých dobrých podobizen rodinných z 18. století byl pohár z obyčejného nazelenalého skla, nebroušený…Barevný dekor sytého nánosu tvoří nahoře oblouček, v němž klikatý zlacený pásek s tečkováním v barvách bílé, červené a modré. Strany zdobí dva malované erby při nichž jména barvy žluté DIETLEB KOCZ Z DOIBRSSE: ANNA KOCOVÁ Z HRÁDKU. Mezi erby je letopočet 1579. Při dně je obrouček z kolárků střídavě bílých a modrých.“ (str.89). Anna Kocová koupila hlavňovický statek v pokročilém věku. Roku 1583 dostala od českého krále Rudolfa II. povolení ke svobodnému pořízení závěti, kterou sepsala 20.4.1586. Jelikož s manželem Dětlebem Kocem měla syny Jana, Adama, Jáchyma Humprechta a dcery Annu, Kateřinu, Cecilii a Salomenu, nebylo lehké je podělit. Ustanovila, že hlavňovický majetek bude držet manžel Dětleb, který majetek před smrtí předá synům. Ten, kdo majetek získá, bude povinen vyrovnat se s bratry a každé sestře vyplatí věno 3.000 kop míš.grošů. Anna Kocová zemřela roku 1586. Několik let po její smrti spravoval statek Dětleb Koc, majitel statku Volšovy. Majetek před smrtí předal synům. Na počátku 17. století žili bratři Václav, Dětleb Milota, Jan Markvart a Bohosud Kocové, kterým patřily Volšovy a Hlavňovice. Jejich osudy ovlivnilo stavovské povstání z let 1618-1620. I když se přímo povstání nezúčastnili, v závěru za útoku císařských vojsk s postupu v jihozápadních Čechách se společně s dalšími šlechtici ukryli v dobře opevněné Sušici. Ta byla 7.9.1620 obležena vojsky generála Marradase. On uzavřel s představiteli města a šlechtici smlouvu, že jestliže se všichni vzdají, budou jim zachovány životy a majetky. Tím si bratří Kocové majetky zachovali. Ale roku 1623 byl Dětleb Milota Koc na Hlavňovicích, Jan Markvart Koc na Volšovech a Václav Koc na Hlavňovicích odsouzeni k pokutě a 15.7.1623 byli předvoláni do Prahy. Bratrům se celá záležitost podařila urovnat. Nejstarší Václav ostatní bratry přežil. Hlavňovický majetek držel další roky společně s manželkou Markétou, rozenou Ježovskou z Lub. Když roku 1645 zemřel, zůstala vdova Markéta s nedospělým synem Janem Dětlebem a dcerami Kateřinou Eliškou a Margaretou Ludmilou. Vdova Markéta nejen že majetek udržela, ale 20.11.1646 koupila poplužní statek Volšovy. Po dospění Jana Dětleba Koce matka na něj převedla hlavňovický a volšovský majetek. (Redakce neručí za správnost jmen, pouze opisováno)   Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí Příspěvky můžete posílat na adresu: [email protected] Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169 Neprošlo jazykovou úpravou Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce červenec - srpen 2014 Cena 15,- Kč Tisk: Městské muzeum a kulturní centrum ve Volyni Registrační známka: EČ EMKČR 12994 IČO: 47255846