167

NÁŠ ČASOPIS Září 2015 / 167 „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.“ (Ježíš v evangeliu podle Matouše 16, 24-25) „Od začátku svého studia jsem si učinil zásadu, že kdekoli poznám mínění správnější, ihned upustím od svého méně správného a pokorně a radostně přijmu názor, odůvodněný lépe, věda, že to, co víme, je zcela nepatrným zlomkem toho, co nevíme.“ (podle, nápis na stěně Husova domu v Kostnici, citát z díla J. Viklefa (J. Wycliffe)) „Ufámť v Pánu Bohu, žeť to miesto zachová do své vóle a učiní v něm prospěch větčí skrzě jiné, než jest skrzě mě nestatečného učinil. Také prosím, aby sě milovali, dobrých násilím tlačiti nedali a pravdy každému přáli.“ (M.J. Hus, z dopisu z Kostnice) Milí přátelé, jak napovídá obrázek Kačky Krupové a jak si můžete přečíst v článku od Jana Krupy nejmladšího a v rekapitulaci Pavla Hromádky, tématu husitství jsme se v letošním jubilejním roce (14152015) věnovali i s dětmi na velkém táboře. Husité nebyli žádní beránci, byli dětmi své doby, jednali pochopitelně, ale čím dál, tím méně v souladu s myšlenkami Mistra Jana Husa. Hus byl skutečně pozoruhodnou osobností. Obr. Kačka Krupová 7 let: Jan Hus káže v Betlémské kapli

Je velká škoda, že ve své době nedostal víc prostoru. Na koncil do Kostnice jel s vizí regulérní intelektuální disputace a vůbec netušil, že téměř nebude puštěn ke slovu. Koncil řešil především trojpapežství; profesor z Prahy nebyl pro kardinály stěžejním bodem programu, ale okrajovým rebelantem, který přijel s protestem proti odpustkům a nadřazeností Krista nad papežem, zpronevěří-li se svému poslání. Jeho upálení nebylo to hlavní na pořadu dne. Přesto píše profesor Amedeo Molnár, že Husova smrt byla tím nejdůležitějším z jeho života. Nikdo nepředpokládal reakce, které smrt přinese. Tak jako nikdo nepředpokládal reakce, které přinesla agresivita policistů na Národní třídě 17.11. 1989, tak nikdo nepředpokládal, co za smršť způsobí Husova smrt. Možná to byla ta poslední kapka, po níž přetekl pohár. Husova smrt spustila hnutí odporu a obnovy církve. Není to tedy jen tragický příběh: Smrt může přinést něco dobrého, prohra může přinést vítězství. Člověk může mít vliv na dění příštích věcí, i když už u toho sám není. Kristova smrt otevřela cestu zmrtvýchvstání, Husova smrt otevřela dveře celoevropské obnově víry, odvahy a návratu k napodobování života Krista. To, co se může zdát ztraceno, může být ve skutečnosti spouštěčem něčeho obnovného a ozdravného. A také: Smyslem života není úspěch, ale náplň. Náplní Ježíšova života bylo učení o Bohu jako dobrém Otci, který miluje člověka jako své dítě, a o tom, že v lidském životě jde právě o vztah k Bohu a k druhým lidem. Ale neříkal to vždycky líbivě, a proto ho představitelé tehdejší „církve“ nechali popravit. Hus připomněl, že Kristus je nad církevní hierarchii, jestliže tato jedná protilidsky. Nečekejme, že naše lidskost přinese okamžité ovoce. Bůh si naše dobré činy použije, až to bude potřebovat. Velmi doporučuji přečíst si rozhovor s historikem Peterem Morée v Časopise Protestant 6/2015 (ještě je na poslední lavici v kostele, nebo zde: http://protestant.evangnet.cz/husovi-neslo-o-osobni-integritu). Mně osobně překvapilo (neustále si musím doplňovat vzdělání) jeho vysvětlení tehdejší situace na Karlově univerzitě (v poměru hlasů nešlo o národní otázku) a pohled na to, proč se Hus nechal upálit a co u něj považuje za nejdůležitější: „Vyznívá to tak, že byl prostě přesvědčený o tom, že má pravdu a že nemůže zpátky, protože by to bylo v rozporu s jeho osobní integritou. To už je ale 20. století a jisté pojetí lidské bytosti, se kterým můžu souhlasit, ale u Husa nic takového nenacházíme.“ – „Jádrem Husova boje teze, že milost Boží má být všem přístupná. Vůbec to nemusí být Boží milost v přísně církevním smyslu, ale v Husově díle i životě jde o narušování struktur, které se staví proti víře, že lidé mají cestu k Bohu otevřenou. Když se stane, že si nějaký papež něco vymyslí nebo nějaký prelát ustanoví nějakou zvláštní podmínku, Hus se ozývá a právě to je například jádrem celého sporu o odpustky. Ve věci Boží milosti a celistvosti života s Bohem a ostatními lidmi nesmí být kladeny žádné překážky nebo podmínky. Nedá se říct, že dnes tomu nerozumíme a Hus by byl fanatik – i když ta konkrétní otázka nakonec zní, kdo by dnes dobrovolně zemřel za svou víru v Krista. Snažit se pochopit právě tu celistvost milosti, v tom vidím smysl Husova příběhu.“ 2

č.167

Září 2015

O Mistru Janu Husovi u nás (v Rožnově i ve Valašském Meziříčí) pořádala Česká křesťanská akademie (ČKA) dvě výborné přednášky, obě si lze poslechnout na internetu, mohu Vám poslat odkaz. Maruška Popelářová z rožnovské pobočky ČKA, bioložka (podle mého dobře theologicky vzdělaná) a ekumenicky působící katolička, mi půjčila knihu Husovská dilemata od Ctirada Václava Pospíšila. Ještě jsem ji nestihl celou přečíst, mohu ji ale také jen doporučit. Přijměte pozvání na sborový večer se sestrou Naděždou Dvořákovou z olomouckého sboru na pořad o Mistru Janu Husovi a na sborový zájezd do Poděbrad (tamější farář a senior Martin Fér byl vikářem v našem sboru, těšíme se na setkání s ním i jeho rodinou). Srdečně Váš Daniel Heller

Jubilanti ——————————————————————— Julie Benčíková Anna Dobešová Jarmila Podzemná

Jana Macíková Václav Kubičný Blanka Maršálková

Staršovstvo —————————————————————  Žádost o křest Jana Ondrašíka - staršovstvo souhlasí.  V sobotu 12. září přijmeme návštěvu ze sboru SCEAV v Třinci. Předem děkujeme za příspěvky k pohoštění účastníků zájezdu.  Koncert Slávka Klecandra - 12. září v 19.00. Služba - bratr farář Heller.  Žádost sdružení Communio Viatorum o dokoupení biblí a zpěvníků "Svítá". Staršovstvo souhlasí.  Sborový výlet proběhne 26.-27.9.2015 do Poděbrad. Neděle díkůčinění bude v našem sboru 25. října, pozveme zvláště všechny starší členy sboru.  Staršovstvo zvolilo poslance na konvent na další čtyřleté období 2015 - 2018: Martin Fojtů, Věra Tyralíková a Tomáš Jelínek. Jejich náhradníky zvolilo v tomto pořadí: 1. Pavel Trusina, 2. Milena Hrtusová, 3. Pavel Bartoň  Staršovstvo projednalo a schválilo návrh změny církevního zřízení týkajícího se změn ve volbách poslanců seniorátního a ústředního shromáždění Jeronýmovy jednoty. Dále staršovstvo projednalo a schválilo změny církevního zřízení týkající se změn kazatelského reverzu.  Sestra Eva Janírková podala finanční informace k 30. 8. 2015: pokladna: 16.855,účet: 226.538,10 Kč. Červenec: Saláry hotově: 3.000,- Kč, saláry bankou: 3.900,Kč, sbírky: 9.527,- Kč, z toho 1.964,- Kč účelová, pro potřeby sboru 7.563,-Kč. Srpen: saláry hotově: 26.300,- Kč, saláry bankou: 10.900,- Kč, sbírky: 8.576,- Kč, z Září 2015

č.167

3

toho 2.525,- účelová, pro potřeby sboru 6.051,- Kč.  Hospodářské záležitosti: - Zůstává úkol ošetření varhan proti červotoči - řeší bratr Mikš. - Staršovstvo rozhodlo, aby arch. Vráželová vypracovala dvě varianty řešení sborového sálu: s opravou podlahy a s ponecháním stávající podlahy.  Staršovstvo rozhodlo o vykonání celocírkevní sbírky na křesťanskou službu 20.9.  Staršovstvo rozhodlo zakoupit 10 výtisků "Hesla Jednoty Bratrské" pro křesťanskou službu ve sboru. ze zápisu Pavla Trusiny Synodní rada na svém řádném zasedání dne 30. června 2015 vyhlásila usnesení 1. zasedání 34. synodu ČCE, který se konal ve dnech 14. – 17. května 2015 v Praze v Tyršově domě. Usnesení č. 4 se týká volby synodní rady ČCE: I. Synod zvolil synodní radu ČCE a její náhradníky takto: Synodní senior: Daniel Ženatý Synodní kurátor: Vladimír Zikmund 1. náměstek synodního seniora: Pavel Pokorný 1. náměstek synodního kurátora: Jiří Schneider 2. náměstek synodního seniora: Ondřej Titěra 2. náměstkyně synodního kurátora: Eva Zadražilová 1. náhradník: Jan Keřkovský, 1. náhradník: Miroslav Maňák 2. náhradník: Miroslav Pfann, 2. náhradník: Daniel Fojtů 3. náhradník: Jiří Gruber, 3. náhradník: Jaroslav Lacina II. Funkční období synodní rady zvolené 1. zasedáním 34. synodu začíná 23.11. III. Synodní rada zvolená 1. zasedáním 34. synodu bude ustanovena při bohoslužebném shromáždění, které je zvláštním zasedáním synodu, v Praze dne 21. 11. 2015.

Konfirmační opakování/Krátké kapitoly o bohoslužbách -Milí čtenáři, staršovstvo si přálo, abych na poradách v úvodní části postupně a na pokračování probíral jednotlivé části bohoslužeb a abych výtah z těchto pěti- či desetiminutovek psal do Našeho časopisu. Činil tak již br.f. Jan Krupa a při biblických hodinách také ses. f. Radka Včelná, v mnohém to tedy bude opakování již napsaného a řečeného. Vycházím především z knihy prof. Pavla Filipiho „Pozvání k oslavě“ s podtitulkem „Evangelická liturgika“ (vydalo nakladatelství Kalich). Stručnost zde v časopise může být pastí, ke všemu se ale můžeme vrátit v rozhovoru, napsané rád vysvětlím nebo doplním. Tento úvodní článek je o tom, co to vlastně bohoslužba je a jaký je její smysl. Zkusme jednotlivé teze domýšlet a ptejme se, zda tomu tak u nás je. Liturgie (z laos=lid a ergon=dílo, služba) zní v řečtině podobně jako v češtině – bohoslužba: není jasné, jestli slouží lid, nebo se slouží lidu, jestli je to služba Boha, 4

č.167

Září 2015

nebo služba Bohu. Oproti pohanské bohoslužbě, kde se lidé snažili se svému bohu zalíbit a obětovali mu, v křesťanské bohoslužbě je velký důraz na tom, že se nám Bůh dává, rozdává, že nám slouží. V bohoslužbě jde ale o obojí: Bůh sestupuje k nám, a my se obracíme k němu. Mluví k nám, a my mu odpovídáme. Dává se nám, a my přijímáme. Je důležité to, co působí Bůh, i to, jak jedná církev. Děje se to, co pro nás vymyslel Ježíš (např. večeře Páně), ale formou, kterou vymysleli lidé. Při bohoslužbě má být oslavován Bůh a s námi to má něco udělat, má nás to proměnit, posvětit či zasvětit Bohu a tomu, k čemu nás volá. Měli bychom odejít jiní, než jací jsme byli, když jsme přišli. Bohoslužba se děje „mezi časy“, mezi letnicemi (seslání Ducha svatého, zrození církve) a druhým příchodem Kristovým (a nebeskou bohoslužbou, o které se píše v knize Zjevení). Spojuje nás s těmi, díky kterým tu jsme, a věříme (od biblických svědků až po naše rodiče) i s těmi, kteří přijdou. Propojuje objektivní (co platí i bez nás) se subjektivním (co vnímáme a prožíváme). Jistě je důležité to, co si s sebou přinášíme, ale ještě důležitější je to, co nám dává Bůh. Slavíme to, co se stalo, co pro nás Bůh vykonal, a vyhlížíme naplnění dalších Božích zaslíbení. Bohoslužba nikdy není a nemá být hotovým, dokonaným ani dokonalým děním: Není to nebe na zemi, ale můžeme při ní kousek nebe zažít, okusit. Patří do ní i bolestná touha po tom, aby byl zachráněn celý svět (přímluvy) a abychom se k Božímu království přiblížili i my (vyznání vin). Bohoslužba ukazuje, co je církev: je to místo víry a naděje (vyznání víry); mělo by být zřejmé, že je to společenství smířené různosti, vzájemnosti a lásky, které překračuje hranice mezi lidmi různých generací, národností, zájmových skupin i životních stylů. Apoštol Pavel píše v listu Římanům (12,1): Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba, doslova „logická bohoslužba“, rozumná (kraličtí), smysluplná, přiměřená, ale také duchovní, spirituální. Člověk se jí má však účastnit nejen duchovně, ale celou bytostí (snad i všemi smysly) – apoštol píše („abyste přinášeli svá těla…“). Apoštol to píše na úvod oddílu, ve kterém přináší mnoho napomenutí a výzev pro náš všední, obyčejný život. Modlitební shromáždění těch, kteří se sešli v Ježíšově jménu („tam já jsem uprostřed nich“, Mt 18,19-20), má tedy přesahovat do zbytku života. Od příště budeme procházet jednotlivými částmi bohoslužeb - jak a proč je tak u nás slavíme. Daniel Heller

Děti, dorost, mládež ————————————————— Stavba tábora v Hošťálkové - 2015 Tak už nadešly opět prázdniny a čas táborů. Letos se stavba tábora zjednoduší, protože už nemusíme nakládat věci ze stodoly od Dobšů. Minulé léto jsme totiž na tábořišti postavili krytou kuchyň, do které se dají věci uložit a uzamknout. Proto nám Září 2015

č.167

5

letos stačí, aby obětaví Jelínci přijeli se svou firemní dodávkou na faru a tam naložili týpí a kuchyňské věci z půdy fary. Jsem s nimi domluven, že po naložení přijedou pro nás. Po chvíli bloudění přijíždí červená dodávka společně s Tomášem, Martou, Pavlem, Vaškem nastupuje Vojta a já. Kolem 8:45 jsme na tábořišti, kde už jsou další zkušení pracanti z řad rodičů a pomocníků. Jelikož ani všechny neznám, nevyjmenuji asi všechny: Martin Fojtů, Tomáš Jelínek, Bronislav Trčka, Květa Geržová i s dvěma dětmi, Štěpán Babica se svou partou z Růžďky, rodina Bosákova, Kuba Kubičný, po obědě přijel ještě Marek Matalík a Věrka Jelínková a další nejmenovaní. Bylo nás kolem 25 lidí. Práce nám šla pěkně od ruky, protože co jsme dříve museli stihnout za dva dny, letos jsme museli udělat ve dni jednom. Letos nám taky přeje počasí, není horko a chvíli i padají dešťové kapky, je to ale mnohem lepší než když vám slunce z mozku vyrábí trosku. Lidé jsou rozděleni do skupin a každý pracuje na svém úkolu. Postavit jídelní stan. Letos zvětšený o jeden 3m díl a doplněn o modrou vnitřní plachtu. Postavit latrí-

ny, vykopat odpadovou jámu, postavit týpí a sprchu na potoce, připravit kuchyň na svůj úkol, udělat ohniště, opravit schůdky do potoka a další drobnosti. Kolem poledne je přestávka a lidé se posilňují a občerstvují dobrotami připravenými ochotnými lidičkami ze sboru. Po 15. hod se rozjíždíme zpět do svých domovů. Byl to perný den, ale zase se udělalo kus práce a děti budou moci trávit úžasné chvíle v přírodě s bezva kamarády. Ale nejen to věříme, že mnoho z těch, kdo jedou na tábor a neznají Pána Ježíše jako svého osobního Pána a Spasitele, ho budou moci poznat. Poznat a také pozvat do svého života, aby byl jejich Králem a Pánem. O to mi jde nejvíc, protože jen to je to věčné ovoce, které po nás zůstane. Všichni, kdo budete číst tyto řádky, buďte s Bohem, Vašek Fuksa, 20.7.2015

6

č.167

Září 2015

Tábor malých dětí Jmenuji se Agátka. Letos jsem byla na táboře už podruhé. Tentokrát jela se mnou i mladší sestřička Deniska. Všichni jsme se sešli v neděli na bohoslužbě ve Valašském Meziříčí. Potom jsme vyrazili na cestu do tábořiště vlakem a pak pěšky. Bylo úmorné vedro, ale cestu jsme zvládli. V tábořišti jsme se rozdělili do chatek po 4 dětech. Jména byla vyvěšena na dveřích chatek. Po ubytování jsme šli do plavek a zchladili se studenou vodou. Tento tábor byl na téma Samuel. Bylo nás 20 dětí ve čtyřech skupinkách- Kněží, Proroci, Vojevůdci a Soudci. V každé skupince byli 2 kluci a 3 děvčata. Během tábora jsme se učili morseovku, vytvářet různé uzly, zdravovědu, pracovat s mapou. Učili jsme se Desatero přikázání. Každá skupinka plnila úkoly a byla hodnocena. Naší hymnou se stala píseň o Samuelovi, vymýšleli jsme si sami pokřiky. S vedoucími jsme trénovali táborovou hymnu a ranní píseň, aby nám to pěkně ladilo.

Na táboře se mi moc líbilo. Moje skupinka Proroků skončila na 3. místě. Na 1. místě byla skupinka Kněží, kde byla i Deniska. 2. místo získali Soudci a 4. místo měli Vojevůdci. My, děti, děkujeme svým vedoucím Alen, Bobrovi (Štěpánovi), Míše, Tomovi, Jeníkovi, Martě, Janče a Věruš za péči a starostlivost a že nás toho hodně naučili. O jídlo se starala převážně Věruš. Moc nám chutnalo:-) Poznala jsem nové kamarády a odjela s krásnými zážitky. Na příští tábor chci určitě zase jet! Agátka Krotká 8 let

Září 2015

č.167

7

Velký tábor Tábor se jako vždy vydařil. Jako husité jsme neustále bojovali s křižáky, ale nejdřív jsme se museli zmocnit zbraní. Také jsme uspořádali demonstraci v Praze. Jedna z bitev se konala u Sudoměře. Vyhrála skupina, která měla nejpozději promočený fábor, ale úplně. Další významná bitva byla na Vítkově, tato hra byla velmi akční, body jsme získávali za životy ostatních a hlavně za dobytí Vítkova. Poslední bitva nás čekala u Lipan, tam jsme bojovali proti radikálním husitům. V této bitvě jsme bojovali pěnovými zbraněmi. Po boji jsme šli za králem Zikmundem a domluvili jsme se na čtyřech pražských artikulích a on po dlouhém zvažování souhlasil, nakonec jsme to oslavili. Jan Krupa V.

Událo se ve sboru —————————————————— Z kroniky za červen a prázdniny – co nebylo zveřejněno jinak Prázdniny – tím obvykle myslíme dva měsíce, letní červenec a srpen. Naše redaktorka Anička Jelínková spolu s br. farářem pro nás vydávají „trojčíslo“, včetně června, které zveřejňuje poslední, většinou již dosti hektické události závěru školního roku. Nabitý červnový program sborové činnosti, a pak konečně dětmi vytoužené dva měsíce vlastních prázdnin. Jenže samotná náplň prázdnin, se všemi zážitky většiny dětí, starších dětí a mládeže bývá zveřejněna většinou až v zářijovém čísle Našeho časopisu. Proto je již třetím rokem skoro již tradicí, že bývá koncem září nebo i začátkem října věnováno vzpomínkám na prázdniny jedno sborové odpoledne s promítáním bohaté kolekce fotografií, které jednotlivci z mládeže, či jejich rodiče pořídili při všech těch prázdninových akcích. Při tom nám sami vyprávějí o svých zážitcích. Nejdříve v přehledu, co všechno prázdninám předcházelo v červnu: Patří sem především alespoň zmínka o výsledcích dlouhého období, kdy členové sboru podávali připomínky k našemu bohoslužebnému pořadu. Připomínky byly probrány během diskuse odpoledne 24.5. na sborové neděli, moderované ses. farářkou Včelnou. Výsledky diskuse zveřejnil následně v Našem časopise bratr Heller. Domnívám se, že rozhodnutí, která byla učiněna, jsou vedena snahou o objektivitu. Nepochybuji však, že ač byla právě diskuse ukončena, budou po čase nové připomínky. Sám si všímám třeba velkého počtu akcí v červnu. Možná neobjektivně – i když to potvrzují některá čísla naší účasti na nabízených akcích, která se někdy blíží k nule. Třeba okamžitý výsledek nedělního bazaru 21.6. ve prospěch Nepálu: je 600,8

č.167

Září 2015

Kč utržených za nabízené velmi pěkné drobnosti hodně, nebo málo? Benefiční bazar ale trval do konce červa – spolu s nabízenými obrazy br. Cholevy. Někdy na přelomu měsíců května a června přednášel ve Schlattauerově kavárně evangelický farář z Libice nad Cidlinou, Martin T. Zikmund o králi Zikmundovi, ve spojitosti s Mistrem Janem Husem. Byla to sice akce křesťanské akademie, ale hodně navštívená (vzdor předchozímu lamentování) členy sboru. Přednáška nás seznámila s významným králem Zikmundem, synem Karla IV, poněkud jinak, než jsme tohoto krále znali z běžného výkladu našich dějin. Povětšinou známý jako „Liška ryšavá“ zrádce Jana Husa při koncilu v Kostnici. Měl zde vskutku těžkou volbu: uhlídat jednání koncilu, který zbavoval církev „třech papežů“ a tím ji načas zachránil, napravit (Zikmund) řadu dalších vážných církevních pochybení, nebo „jen pohlídat tvrdohlavého Husa“, který ani nepočkal na nabízený společný příjezd s ním (králem) do Kostnice. Dojel tam se svým doprovodem sám. Tím se vlastně vydal napospas svým nepřátelům. Snad že v souladu s tím, že jeho rozhodnutím bylo NIKDY neodvolat ani nejmenšího ze své kritiky tehdejší církve a způsobu církevního učení. Ostatně, kdo z nás na TV 2 sleduje „Historii CS“ - velmi obdobný výklad mají i naši dnešní přední badatelé. Br. Martin T. Zikmund sklidil značný potlesk. Jen okrajově: víte, že tehdejší asi desetitisícová Kostnice přilákala v čas koncilu do okolí města téměř desetinásobek „hostů“ - co jen třeba na to tehdejší „logistika“ (zásobování)? První biblická hodina ve středu 3. června v předprázdninovém období byla společná s našimi přáteli – neslyšícími sestrami a bratry, se kterými se rádi alespoň občas stýkáme. Je to výsledek dříve pořádaných „kurzů Beta“. Zásluhu má, vedle br. faráře, zejména ses. Lubica Trusinová. Právě toto by rozhodně končit nemělo! Událostí každoroční, tedy i letošní, bylo setkání členů našeho sboru, především z řad staršovstva, se sestrami a bratry z Velké Lhoty. Konalo se v úterý 9.6. Tradičně bylo probíráno téma jarního zasedání synodu. A volby nové synodní rady. Pochopitelně, že opět nechybělo bohaté pohoštění a bratrská atmosféra sboru, v čele s br. Janem Krupou. Úspěšně proběhl i generální úklid našeho farního sklepa po všech stavebních úpravách i dalších změnách v prostorách fary. Sklepa, jako známého „odkladiště všemožného přebytečného inventáře“, ale také sklepa, jehož podstatnou částí je i sborový archiv. Stalo se tak 10.6. v podvečerních hodinách, za překvapivě hojné účasti brigádníků, jímž poděkoval br. Heller následující neděli 14.6. Samotný archiv je nutno ještě dokončit – po výmalbě levé zdi, bourané při havárii vnitřní kanalizace. V pátek 19.6. v podvečer proběhl v našem kostele večer chval. Je již druhým rokem připravovaný společně s bratry katolíky. Ale nejen to. Když jsem omylem přišel na faru v 18 hod., v jinak obvyklý začátek večerních bohoslužeb, zastihl jsem na farní zahradě příjemnou společnost pracovníků Diakonie – domácí péče, kteří se zde sešli, aby si popovídali při grilování. Překvapilo mě to tím spíše, že kostel byl zatím prázdný. Ve velké sborové místnosti mi mládež, která se rovněž scházívá v pátek v podvečer sdělila, že večer chval začíná až v 19.30. Konečně jsem byl „v obraze“ - já, který si již nejsem schopen bez tužky a papíru pamatovat skoro nic z ohlášek. Vracel jsem se Září 2015

č.167

9

pak na večer chval podruhé. Ten, vzorně připravený, však nebyl tentokrát navštíven nijak mnoho ani bratry katolíky a pochopitelně ani námi. Nás bylo i s br. farářem šest, plus jeho tři děti. Převažovali katolíci, ale celkem nás bylo jen asi 35 účastníků. Možná k tomu přispěla i pozdější večerní hodina konání. Je to člověku líto, protože hudební a pěvecká skupina okolo bratrů Mikušků v čele s Bohdanem, dalšími rodinnými členy a jejich přáteli, odevzdala ostatním křesťanům z více zdejších církví, krásný večer. Kázání přednesl br. Hasmanda z církve Apoštolské, rovněž tak závěrečné požehnání. Na klávesy přispěl v hudebním souboru br. Heller, obklopený svými dětmi. Texty písní byly promítány na plátno, takže každý se mohl pěvecky připojit. Projektor přes počítač ovládal br. Heiker. Večer skončil asi ve 21 hodin. V neděli 21.6. odpoledne se uskutečnila jakási všeobecná benefice ve prospěch zemětřesením postiženého Nepálu (vedle sbírky, která již delší dobu probíhala). V sobotu 28.6. stavěli rodiče dětí a mládeže spolu s ostatními dobrovolníky pod vedením Communia Viatorum tábor. Konečně v závěrečnou červnovou neděli odpoledne, „škračili – škvařili“, vlastně smažili vaječnou smaženici (vaječinu – to je variant!) na farní zahradě rodiče s dětmi. Taková radostná událost konce školního roku.

První neúplný červencový týden již chyběly běžné sborové aktivity. Zato se vše soustředilo na přípravu obou táborů malých i větších dětí. Vrcholem pak byla neděle 5.7., sv. Cyrila a Metoděje, předcházející našemu pondělnímu svátku vzpomínky upálení mistra Jana Husa, letos šestisetleté. Okolnost, že některé školy končily školní rok až v úterý 30.6.,vedla k tomu, že tato neděle byla trojjediná: byla nedělí před Husovým výročím, nedělí s kázáním pro děti a zároveň nedělí nástupu dětí a mládeže na letní tábory. Kostel byl jimi naplněn do posledního místa, rovněž jejich rodiči nebo jinými provázejícími příbuznými, vedoucími táborů a spolupracujícími sestrami a bratry, zajišťujícími přepravu zavazadel do míst táboření (Podolí a Hošťálková). Hudební do10

č.167

Září 2015

provod písní vpředu u stolu Páně zajišťovali hudebníci, spíše hudebnice „od Jelínků“ s br. Hellerem. Také bratr farář byl oděn netradičně: nejen, že měl pro něj nezvyklý černý talár, chyběly mu bílé tabulky, ale naopak - přebývala farářská černá pokrývka hlavy. Tabulky v té době ještě nebyly součástí oděvu. Kázání pro děti přednesl v roli Petra Chelčického, Husova předchůdce, rovněž kritika tehdejších církevních řádů, či spíše zlořádů. Pro názornost promítal na plátno dobové obrázky ze života Chelčického a vyobrazení tehdejších tisků včetně desatera přikázání. Pochopitelně, že také tak trochu děti zkoušel a všechny jejich odpovědi shledal jako správné. Kromě dětí jsme registrovali řadu přítomných známých vedoucích, jimž v závěru dominoval br. Matalík se štítem a zbraní. Strhl děti ke spontánnímu odchodu tak, že br. Heller málem nestihl dát všem do nastávajícího týdne, hlavně dětem k životu na táborech, Boží požehnání. Bohoslužby byly rovněž osvěženy dvěma předtištěnými písněmi ve správném lidovém provedení, pro nás trochu příliš svěžím, dle br. kantora Moravetze. Jako předzvěst táborových zpěvů však vynikající! Ostatní – křesťanská služba, obsazení bohoslužeb Těch událostí prázdnin, které asi nebudou zpracovány jako samostatné články do Našeho časopisu, nebylo mnoho. Šlo o návštěvy v rámci křesťanské služby u těch sester a bratrů, jejichž jubileum připadlo na červenec a srpen. Rovněž o návštěvy u těch členů sboru, kteří pobývali nebo ještě pobývají v nemocnici. Zde především působila sborová pastorační pracovnice sestra Věra Tyralíková. Pobyt v nemocnici byl letos ztížen neobvyklými vedry, jimiž trpěli zejména dlouhodobě ležící pacienti (br. Palacký), ale která ztěžovala práci i zdravotnímu personálu. Shodli jsme se na svých osobních zkušenostech (mimochodem i s hospitalizovanou ses. Besedovou), že ženy jsou v těchto případech trpělivější než muži a nevyžadují tolik pozornosti, často až nadbytečné. A bohužel jsou muži často k personálu až hrubí. Věřím pevně, že mezi takové nepatříme i my. Koncem srpna jsme byli rádi, že ses. Besedová byla již propuštěna do domácího ošetřování, br. Palacký zůstává a věřím, že snad ne ještě někdo další. Obsazení jednotlivých nedělí v době dovolené a vedení jednoho z pobytových kurzů br. Hellerem v Bělči, proběhlo bezchybně. Čtenými bohoslužbami posloužili naši bratři Trusina, Fojtů a Košťál, někteří hosté z jiných sborů a předposlední srpnovou neděli s VP nám posloužil br. farář Kopecký ze Stříteže. Večeři Páně však vedl dle naší liturgie. Poslední srpnovou neděli před zahájením nového školního roku se již vrátil br. Heller. Závěr Když dětem začaly letošní prázdniny, nikdo jsme netušili, že to budou asi nejteplejší prázdniny všech dob. A byly – pro děti jistě příjemné, pro starší v zaměstnání méně a pro nejstarší a nemocné často až obtěžující. V zemědělství na mnoha místech vedra snížila nebo i zničila úrodu, také nečekané požáry nadělaly mnoho škod. Koncem srpna již na mnoha místech chyběla ve studních voda a řada členů z našeho Září 2015

č.167

11

sboru, kteří pocházejí z okolních evangelických vesnic, se tak předčasně vracela ze svých letních pobytů „doma na zděděném“, zpět do svých bytů ve městě. Tak se snad již poslední srpnovou neděli uvidíme při bohoslužbách ve větším počtu než oněch prázdninových. Pavel Hromádka

Svatba Charity Straszheim a Karla Dušíka Někteří z vás se asi zeptáte, kdo to je? Oba tito mladí sympatičtí lidé navštěvují již asi dva roky naše bohoslužby a sedávají v přední části lavic. Charity (čti Čeryty) je z USA, křesťanka – baptistka, Karel je katolík z Ostravy. V neděli 19.7.nám ohlásil br. farář Heller (kdysi jsme říkali „jednou za třikrát“ - pamatujete?), že oba mladí lidé vstoupí do manželství a svatbu budou mít v přírodě Javorníků na Kohútce. Oddá je zde on, v sobotu 25.8. ve 13 hod. Několik z nás, převážně však mládež, se s nimi po bohoslužbách zastavilo. Já také, a to proto, že jsme se jednak již trochu znali a také, že jsem jim chtěl oznámit, že zcela náhodou budu onu sobotu rovněž na Kohútce. Totiž: moje dcera s vnučkou a obě rodiny neteře Marty a synovce Tomáše, od mé sestry z Liberce, zde zahájí již 11. etapu svého rodinného pochodu po hraničních horách Česka. Začali kdysi Jizerskými horami a nyní se chystají na jižní zbytek Javorníků s přechodem do Bílých Karpat do Žitkové u Uherského Brodu. Pro starší generaci: zde žil pan učitel Fanúšek, manžel Valči, nejstarší sestry Gabry a Málinky – opět pamatujete? Dovolil jsem se tedy obou snoubenců alespoň jejich svatbě v přírodě přihlížet. Netuše, že to nakonec bude i o trochu více. V tu sobotu se příjezd těch našich vzdálenějších účastníků pochodu z Kohútky, z Liberce a Prahy zdržel, a tak jsem mohl být na svatebním obřadu, skoro jako místní, přítomen od začátku až do konce. Jsem tomu velmi rád, protože to ve mně zanechalo opravdu hluboký dojem a také osobní dojetí – můj vlastní manželský čas již před nedávnem uplynul. Obřad se konal na louce, na samém vršku Kohútky proti horskému hotelu, za turistickou cestou. Na zeleném trávníku, pod několika mohutnými buky s olemováním okraje plochy na straně ke Slovensku vkusným dřevěným plotem z neomítaných hrubých prken a směrem k hotelu turistickým chodníkem. Pro obřad byl nachystán krásný bílý rám se záclonou nad bílým stolem pro br. faráře. Pro účastníky bylo připraveno asi čtyřicet židlí potažených vkusně bílým povlečením a pro svatební průvod obou rodičů, přivádějících ženicha a nevěstu ke stolu oddávajícího, široký bílý koberec. Celý prostor, zejména obřadní stůl a hudební pódium, byl ozvučen výkonnou aparaturou. Sám jsem stál opodál, ale byl jsem vlídným obřadníkem procházejícím mezi hosty vyzván, abych se rovněž posadil, což jsem s váháním a jistými rozpaky udělal. Asi dobře, protože skoro jeden a půlhodinový pořad bych byl „neustál“. Několik židlí zůstalo přece jen volných. Obřadník rovněž rozdal přítomným natištěný pořad svatební pobožnosti – vlastně její liturgii s biblickými čteními, promluvou oddávajícího, vlastním svatebním obřadem s vyznáním a slibem nastávajících manželů, výměnou prstýnků, modlitbou, po12

č.167

Září 2015

žehnáním a písněmi. Všichni přítomní byli tak říkajíc „v obraze“. Můžete si barvitě skutečně modrá obloha, bílé mraky, zelená příroda a bíle připravené obřadní místo představit tu krásu docela jinou, než bychom ji vnímali v kostele. Příchod ženicha s rodiči a posléze nevěsty v bílém, rovněž s rodiči a jí samou vedenou otcem, po bílém koberci ke svatebnímu stolu, byl takový, jak to známe z filmů – ovšem, že zde bez jakékoliv kýčovitosti. Naopak s upřímností a dojetím, myslím, že všech svatebních hostů. Celý dlouhý obřad vedl náš br. Heller, který kázání i modlitby přednášel jak v češtině, tak v angličtině. Po celou dobu obřadu svítilo krásně slunce a vál svěží vítr, tu a tam pokoušející i připravené instrumenty a noty hudebníků. Navíc, proti připravenému tisku, byla součástí obřadu ještě, patrně dle zvyku amerických bratří baptistů, společná modlitba novomanželů, svědků, přítomných rodičů a sourozenců v rodinném kruhu, před obřadním stolem. K modlitbě se postupně všichni blízcí scházeli a objímali se vzájemně v ramenou, s hlavami skloněnými blízko k sobě. Protože to bylo mimo pořad a nečekané, bylo to o to dojemnější. Pochopitelně, že novomanželé podepsali rovněž připravený svatební protokol se jmény obou, na nichž se dohodli, a přítomní svědci se k němu svými podpisy připojili. Obřad byl ukončen zpěvem s hudebním doprovodem kytary, přímluvnou modlitbou Dana Hellera jak za novomanžele, tak přímluvami obecnými, požehnáním všem přítomným a modlitbou Páně. Celé hudební vystoupení (celkem tři písně) – krásný ženský sólový zpěv dosti známých anglických či amerických dojímavých písní s doprovodem kytary, byl odveden profesionálně osobními přáteli novomanželů. Po ukončení pak proběhlo předávání darů novomanželům a gratulace. Dovolil jsem si jim rovněž pogratulovat a předat i maličkost jako dar za náš sbor. Na konci bych chtěl připojit ještě dva důležité okamžiky této soboty: - První bylo mé velké překvapení, když Dan ohlásil, že snoubenci přijímají společné jméno Dušík, Dušíková (a u Charity dokonce s přechýlením). Tedy sestra baptistka Charity se stává věrnou ženou Karla s jeho příjmením, zcela po česku. Pro Američanku jistě velmi dobrá vůle do manželství. - Podruhé, že na obřadu byla přítomna řada příbuzných nevěsty z USA. To, že byli přítomni členové rodiny Dušíkových a přátelé z Ostravska, tolik neudivilo. Ovšem tak velká podpora rodiny nevěsty i blízkých amerických přátel, to překvapilo. Nechtěl jsem rozhodně vyzvídat a nechám tedy na vás, čtenářích, abyste se Charity Dušíkové sami zeptali, kdo že všechno vážil tu dlouhou cestu na její významnou životní událost. Můžete se tak s ní, naši milí členové sboru, lépe seznámit. A nebojte se – mluví již velmi dobře česky. Pavel Hromádka

Zemřelí ——————————————————————— Br. Miroslav Kyšák se narodil 29.3.1968 Ve Valašském Meziříčí rodičům Dagmar a Miroslavovi. Vyrůstal spolu se sestrou Markétou a se svým dvojčetem, bratrem Bohdanem. Když bylo Mirkovi 19 let, zemřel jeho tatínek ve věku 40 let. Září 2015

č.167

13

Mirek patřil do neohraničené, vnějšně nikterak omezené skupiny mladých lidí. Bez zásad a jakýchkoli náznaků vstupních rituálů tvořili originální útvar. Spojovala je především rocková ale i jiná hudba, touha po svobodě, ochota žít jinak, než bylo běžné. Byl to zvláštní, vzrušující čas. Směl jsem být trochu u toho a hledám, jak popsat - to typické, zvláštní. Bylo to prostředí bez konkurečního boje, bez velkých slov bylo jasné, že svěřit svůj život do rukou jedné vládnoucí strany není to, po čem by tito lidé toužili. V prostředí, které na to nebylo zvyklé, vznikala obyčejná lidská přátelství, krásné lásky a také bolavé rozchody. Sám pro sebe, neoficiálně a nedoložitelně jsem si tehdy říkal, že to, že za první republiky bylo Valašské Meziříčí centrem středních škol a úcty ke kultuře a úcty k druhému člověku, nějak probublalo napovrch a prostě a krásně pulsovalo a žilo. I pro tuto zkušenost byl Mirkův život plný, bohatý tím, co bylo dáno prožít málokomu, tím, co se nikde nekoupí, a když to budete chtít sehnat a prožít, těžko se vám to podaří. Mirek se oženil s Helenou, mají spolu děti Terezu a Jakuba. Dvacet tři let pracoval v DEZE. Před šesti lety prodělal infarkt. Věděl, že není zdráv, o to intenzivněji prožíval vše, co měl rád. Vztahy s lidmi kolem sebe, hudbu, umění, cestování. Vše přijímal s originálním humorem, který znáte vy, kdo jste ho měli rádi. Poslední dny svého života byl v místní nemocnici, kde zemřel v neděli 19.7. 2015 ve večerních hodinách. Loučíme se Mirkem Kyšákem. Děkujeme Bohu za jeho život. Děkujeme jemu za vše, co jsme od něj dostali a s ním prožili. A to vše činíme v křesťanské naději, že s Bohem náš život nekončí naší smrtí. Že pro zásluhy Kristovy a jeho vzkříšení život pokračuje. I když jej nemůžeme evidovat, a je nám smutno. Daniel Ženatý Pohřební rozloučení s br. Mirkem Kyšákem se konalo v našem kostele v pátek 24 7. Za službu při něm děkujeme br.f. Danieli Ženatému, který kázal na tyto texty: Mt 5,1-10 a Zjevení 21,3-4. Sestra Naděžda Jančová, svým dívčím jménem Havelková, se narodila 21. ledna 1937 v Brně. Vyrůstala se svými rodiči a svým bratrem v Letovicích. Vystudovala pedagogické gymnasium v Brně v letech 1952 až 1956, na které navázala studiem pedagogické fakulty v Olomouci v letech 1957 až 1961. Po promoci nastoupila na místo učitelky v Šumperku, kde také poznala svého budoucího manžela a se svým mužem se přestěhovala do Byniny, kde koupili dům. Tam také vychovala dvě děti Marka a Zuzanu a své bohaté životní zkušenosti předala i své vnučce Zuzce, o kterou se starala. Učila v několika školách ve Valašském Meziříčí v Zašové a ještě po odchodu do důchodu učila ve škole v Choryni. Milovala knihy, poezii, divadlo a vážnou hudbu, ale také třeba květiny, zahradu a teplo, za kterým jezdila mnoho let ke Středozemnímu moři, a to i v doprovodu svých vnuků. 14

č.167

Září 2015

Zemřela po těžké nemoci dne 6. srpna 2015 v pět hodin odpoledne za doprovodu svých nejbližších. Jan Krupa Pohřební rozloučení se ses. Naděždou Jančovou se konalo v našem kostele 4.8. Za službu při něm děkujeme br.f. Janu Krupovi, který kázal na tyto texty: Mk 4,3541 a Žalm 121,3-8.

Domácí péče – Žerotínova 319 757 01 Valašské Meziříčí telefon: 737 966 347 č.účtu:1855020319/0800 [email protected] www.diakonievm.cz

Hospic Citadela - Žerotínova 1421 recepce: 571 629 084 fax: 571 629 085 č.účtu: 94-2556380247/0100 [email protected] www.citadela.cz

Milí přátelé, je mi potěšením Vám napsat, že naše středisko Diakonie ČCE zahájilo v červnu činnost nové služby – chráněného bydlení JOHANNES. Dům na Jičínské ulici ve Valašském Meziříčí se stal novým domovem pro dvanáct dospělých mužů s mentálním postižením. Dne 25. června se v chráněném bydlení JOHANNES uskutečnila slavnostní snídaně, na kterou byli pozváni zastupitelé města a zástupci místních spolupracujících organizací, aby se mohli seznámit s naší nově otevřenou službou. Děkujeme Všem, kteří přišli a vyjádřili tak našemu snažení podporu. Jen několik dní na to jsme 29. 6. v domácím kruhu prožili na zahradě chráněného bydlení další slavnostní okamžik, který byl tentokrát určen především našim klientům a jejich opatrovníkům. Konala se zde pobožnost, během které se společně Daniel Heller a Pavel Stefan (farář Římskokatolické církve) modlili za nové obyvatele domu, aby zde nalezli opravdový domov – tedy ne jen střechu nad hlavou, ale i přijetí a přátelství, po kterém každý člověk touží. V závěru pobožnosti pan farář Stefan posvětil byty klientů, kteří si to přáli. Poté jsme strávili pěkné odpoledne povídáním při opékání špekáčků a u vynikajících zákusků a jednohubek, které připravili zaměstnanci a klienti chráněného bydlení. Máme radost, že se jim v jejich novém domově líbí a s chutí se podílí na provozu svých domácností. Byty klientů jsou nyní pronajímány v domě soukromého nájemce. Věříme, že se nám v budoucnu podaří postavit vlastní dům s bezbariérovým přístupem, kde budeme nabízet chráněné bydlení pro lidi se zdravotním postižením. Alena Hellerová Kontaktní osoba: Alena Hellerová, Dis. (marketing, PR, koordinátor dobrovolníků) Tel.: 739324816, mail: [email protected] Září 2015

č.167

15

Bohoslužby: 13. 9. neděle

9.30

bohoslužba slova

20. 9. neděle

9.30

bohoslužba slova

27. 9. neděle

9.30

bohoslužby s večeří Páně – farář Jaroslav Voda

4. 10. neděle

9.30

pravidelné bohoslužby

Úřední hodiny:

Další program v našem sboru v měsíci září:

kdykoli dle dohody Farář Daniel Heller mobil: 777 342 910 pevná linka: 571 161 561

Sborový večer – pondělí 21.9. – sestra Naděžda Dvořáková

Pastorační pracovnice

z Olomouce – pořad o Mistru Janu Husovi

Věra Tyralíková mobil: 723 981 253

-

v 17.00 hod. pro děti, v 18.00 hod. pro dospělé

[email protected]

Pokladník Eva Janírková mobil: 777 344 994

Adresa sboru: Pravidelný týdenní program: Středa

Pátek Neděle

13.45

dorost

16.00

náboženství

18.00

biblická hodina

18.00

mládež

8.45

nácvik sborového zpěvu

9.30

bohoslužby

Blahoslavova 3 757 01 Val. Meziříčí telefon do kanceláře: 571 161 560 e-mail: [email protected] číslo účtu u Poštovní spořitelny: 190396260/0300 http://valasskemezirici.evangnet.cz

NÁŠ ČASOPIS

Bohoslužby v domově důchodců v Podlesí: Neděle co 14 dní ve 14.00 hod Farář Daniel Heller 13.9. - pro zájemce sraz u kostela ve 13.30 hod.

Vydáno 6. 9. 2015 Příspěvky, ohlasy a připomínky přijímá: Anna Jelínková Palackého 420/21 757 01 Val. Meziříčí mobil: 721 935 185 [email protected]