\

\

í

S

"^ ""

MSTEM II

/

ZA ZADY

STANISLAV

S

K.

MSTEM

NEUMANN

ZA ZÁDY

PEDVÁLENÁ

II

PR\HA

1923

IDYLA

t."^'

03£

íy^. «

FE6 3 ^.C ^•í

1972

I

SNÍH Trochu dlouho trvalo to letos, než jsme také my tu v údolí dostali snih a mráz a dvé, tré slunených zimních dní. Bylo mi již hro.^né smutno v rozbláccn ddin. VG vymelých lesích a v mlhách pod šedivými nebesy. V takové dob jiní lidé zachrauji se do mést. Ale já pišel bycii ?. bláta do louže. Do divadel, koncert, plesu nechodím. Ani do kinematograú. Po dostaveníku s paní Spolenoslí mám obuejnc týden kocovinu. A tch nkolik skutených požitku, na prstech jedné ruky ostatn spoitatelných. které bych ve za zimní saisony, nestojí vru za všecky útrapy, jež má lovk zapadlý do mstského mraveništ, jehož

ml

mst

obyvatelé štípají húc než nejzrzavjší mravenci lesní. Z mst také ovšem jezdí se v nedli a ve svátek do hor lyžait. Vím, je to krásné, tak lett po snhových plochách žlutavých, modravých, naialovlých, jiskiih tisícerými démanty. Kdybych tam na horách byl doma. hoj, také bych létal, celé dny léta!! Ale mám tam jíti jako turista s houfy všech tch po uši vyzbrojených sportovníkú? Nemám jích rád A tak s dojemnou vrností a pohodlnosti zstávám ve svém kraji, prožívám s nim všecky radosti a žalosti, a když není možno jásat nad malikými svty kolem a sníti o velikých svtech za sedmerými horami, když dni jsou pusté a zima chorobná, toužím opt jako tak asto již po zimním spánku, po lethargii, v níž mozek by ztrnul a srdce omezilo svj tlukot na nejmenší miru. Kde jste noclehárny dobrovolných spá, v nichž by lovk ulehl, vyjmu! se z asu a pikázal si probuzeni .

.

.

v n
Nutno však smíiti se

vka.

A

já

se

s

smiuji,

dosavadní nedokonalosti lotrpím,

ekám

a

jen

maliko

závidím tem rosnikám, které spjí v mém teráriu v studeném pokoji. z nich jsou ukryty, nevím kde, tetí šedi ve stínu na listé zelené maranthy schoulená, scvrklá, nehybná, toliko splasklý bubínek pod bradou chvje se jí sotva znateln. V pokoji také nkdy se zatopí, máme-Ii hosty. Tu rosika se vztýí ponkud, tlamiku zdvihne, zaskehotá a kouká, kouká okama zlatem lemovanýma, nepoleti-li moucha mimo. „Pišlo jaro?" myslí si. Ale moucha neletí, pokoj opt schladne, rosika znova se schoulí a mysli si*: ,,Jaro ješt ne-

Dv

pišlo!" Je to tak prosté a krásné. Závidím

Ale

zapomenu

smutných

rychle

dní,

ji.

jakmile

je

tu

snih a mráz.

Snih je podobné dobrodiní jako hrnoucí se zele. Nevoní ovšem, neroziluje, není v života a ohromující síly, ale za to pikrývá srovnává, harmonisuje.

nm

Bud pochválen

jarní tolik

lépe,

sníh! Všecky rány a všecka pozaste nejmilosrdnjším úblem. Nic nestrpí ohyzdného a všednost mní v pohádku. Padá jako posvátný tanec nesmírného bílého roje a líbá spravedliv všecky bytosti vci neživé. Vsí se jako kvt na holé stromy a jako šperk na adra žen a sametovými elenkami a pcntlemi krášlí stavby.

káleni

zem •

i

Bud pochválen snili! Nepodobá se niCcniu tak jako rubáši, nebo jest pod nim teplo. Alladé zelená se pod ním jako ve skleníku. Zem, nás miluje, zahaluje se jim jako bilou kožešinou,

málo osení která

aby-

chom zapomnli na její doasnou chudobu a tvrdost. Sníh ochlazuje horená ela a rozpaluje bledé tváe. A. padá-li v noci, když je ticho, slyšíme jeho zpv: hvzdiek, tichounkou, stíbrnou hudbu dopadajících z

nichž

jest

složen.

Bud pochválen

snih! Pres noc spojí viditeln všecky

vci jediným poutem, jakoby neiníc rozdílu mezi dobrým všemu, co

—

jest.

láska objala svt, zlým, íkajíc ano ke

veliká a

Pozorujeme-li shry ddinu snhem zapadlou, jdeme-li krajem zasnženým, kdy zbývají toliko nejnutnjší kontury a všecky tvary podávají se synteticky, nežasncme-li, tof jen proto, že naše smysly jsou nedostatený, že nechápou stále znova úžasnost zázraku nkolikráte vidného. Ale jako jiným vcem, já divím se nekonené snhu, stojím-li sám uprosted jeho bílých ploch anebo jdu-li aleji v jehlinatém lese, jehož stapaté vtve ohýbají se pod jeho tihou. A nejvíce divím se mu v noci, když všecko spi a múj krok ruší jen zajíce, který ležel v koleji silnice. Tu divím se mu jako tvor. který pišel s jiné hvzdy, kde i

sníh

je

neznám.

Nejkrásnjší na

snhu

jest jeho jednotící, vyrovnáPichází radostn, v tanci. Proto snad potkáváme tolik veselých lidí, když snih padá. Rekne-li nkdo ,,Prši", zarmoutí nás; jen po velikém suchu pivítáme ho s uspokojením. f?ekne-li nkdo Mrzne", vzpomene onch tisíc, které budou ted dvojnásobné trpti. Ale ekne-li Snží", vyjasníme siln

vající,

smiující

sila.

,,

,,

obliej,

byl-li

beznu. Snží,

zachmuen, jak

to

slovo

af

je

samo

to je

kdykoli,

krásné!

teba v

Ale dovedete ké:n

nitru?

hudb, po

pedstaviti nehmotné snžení v lidtoužím po ném, po jeho stíbrné jednotící, vyrovnávající, smiující síle.

si

Hledte,

jeho

Toužím po takovém vnitním, nehmotném snženi, ba, nkdy se mi zdá, že je zeteln cítím ve svém nitru. Ale zídka, velmi zídka. Vždy bojujeme, teba astji v duchu než ped svtem, ale bojujeme. Jsme napadáni, napadáme! Útoíme a bráníme se. Doba není mírumilovná. Nemáme kdy k mnoha smílivým názídka, latíám, k jednotícím myšlenkám. Jen nkdy, jako

na píklad onehda. a dcko pinesly

Žena

básníka ofizkou

a

si

tuhle

z

Prahy dárky od

knze. Hamsunova Pana, notes

se

zlatou

perleový krucifix z Jerusalema. Perleový krucifix dostala dcerka, dít jako její rodie nikoli zbožné po kesansku. Vybalovaly všecky ty hezké vci, které pivezly sob: ten krucifix vytáhly naposled. Je hezky velký, stojící, z perleti vyezávané a tam na Východ kdesi svcený. Zardl jsem se Drahý nepíteli, vy tam v té ošklivé Praze, kde budete blouditi, nedobrovolný vyhnanec, jako po vyprahlé poušti, mezi intrikami a daleko od tch, kteí kdybyste vdl, do tu s tam ješt Varn rozumí, jakých rozpak jste mne pivedl svým dárkem! Byl jste v té chvíli u nás, vidl jsem Vás, dávajícího. A tož nedovedl jsem íci: Schovejte si to nkam do krabice." Bylo mi jasno, že ten krucifix musi státi nkde mezi jinými pedmty, jež zdobí police a skín. Což kdybyste zase pišel, a marn díval se po nm! Ale kam jej postaviti? Pedn, ekl jsem, nesmi státi nikde, kde by vyhlížel jako fingovaná víra. Nic se mi neprotiví tak, jako mumie zbožnosti stavné na odiv ze zvyku nebo z pokrytectví. Jsme pohané, nechceme státi zdáti se kesany. Podruhé, ekl jsem, nesmí nikde, kde by vyhlížel jako zastrený. Je to dar drahého a

mn

i

.

—

,,

1.0

.

.

nepítele a básníka. A tak jsme chodili po našem „parádním" pokoji a hlodali jsme místo pro krucifix, jehož perle tak špatn se hodila mezi artélové drobnosti, hýící barvami, až konen shodli jsme se na jednom mist. A pak žena ovinula jej malým vnekem, aby la perle tak nekiela. A druhého dne stanul jsem sám p'X'd nim a vzpomínal jsem na Vás. A íu, vidíte, poalo to tiché, vnitní, nehmotné snženi. Vy na jedné hoe a já na druhé. A mezi nánn' tichií, jednotící, smiující snženi a dole propast a v té pí opásti Buržoa a ábel, který má tolik podob .

Váš biskup zakazuje

ten

úlísný,

katolický

dáhel,

.

Vám

vybízeti

k

dennímu pi-

ponvadž vzbuzuje

se tím prý pohoršení. Je to týž biskup, kíerý trpí denní vyléváni výkalu ze stoky, která sluje ,,DGn". To je logika dnešní hierarchie; ncj-máni,

Vám

vykládali o logice dnešního Buržoy. Ale nich? jsou kdesi dole, kde se toliko nekdyž nemžeme docela zapomenout návidí. A my, hnvu a nenávisti, aspo pi tom ješt milujeme. Oni

iiiusím

co

je

nám po

i

nil'oli.

A proto clici míti rád Váš dárek. Pohlédnu na nj vždy s jistou nhou, jakoby Vy jste to byl, a pocítím pnk snad v nitru vždy ono tiché jednotící snženi. zase mlhavé, choré poasí. Sníh ztrácí u ms Vera jsem celé odpoledne ledoval s hákem v ruce. A nakládali jsme fry a pili jsme z láhve tu nejlacinjší. Ruce a nohy mi hoely. Ale byl jsem šasten a svoboden. Ovšem, žádný buržoa nebyl na

Už

bc-lost

je

a taje.

blizku.

íí

PRES KOPCE A ZLEBY život neciícc nás míti logickými. Na piklad: Tuhle jsem prohlásil, že nechodím do kinematografii. Ale tajemným ízením osudu sedl jsem práv v den, kdy 1oro mé prohlášeni vyšlo tiskem, v jednom z nich a zevloval jsem celou hodinu na mrkavé obrázky. Pihlížel jsem k cvieni rakouského horského dlostelectva, a

to

hrdostí

naplnilo

Pak jsem

mé osvdené

zažil srdceryvné

drama

z

patriotické

umleckého

srdce.

života,

z toho bylo mi na nic. Život nechce nás míti logickými. Jiný piklad. Není to dlouho, kdy v bodlikové nálad zaplakal jsem, že a .

mistrem Bandouchem do lesa. To již, ert ho bére i se zahradou. Ale s takovým lovkem, jako je mistr Bandouch, který je sám skoro ert, nemá ani ert snadnou prácí. Tak tedy si ho ješt nevzal, a my pece jsme byli spolu v lese. A sotva naposled. A dokonce na jmeli. Pan uitel chtl kousek do své domácnosti, mistr Bandouch má zlaté srdce a zlatou žíze, snad se mu také po vysokých jedlích zastesklo, a tak jsme tedy šli. To nám tu napadl práv první a bezpochyby poslední již

již

nepjdeme jsem

letoší sníh

s

vidl,

aspo

kterak

trochu poctivý.

Den

byl jako z cukru,

než jsme vylezli nahoru nad myslivnu, bylo nám teplouko a veselo. Snhem lezlo se jako po mkkých, velmi laskavých schodech. Jsem lovk obdaený vedle jiných neestí také závratí. Na kluzkých místech tesou se mí nohy, picházím do nejsmšnjších rozpak a mám chu sednout a svézt se bez zaplacení. Ale v taa

kovém snhu 12

i

lovk

se

závratí

jest

jist

jako

pták

ve vzduchu, vyleze všude a

dol

s

píkré strán

leti

jen což. Ztratí-li rovnováhu, není to ani tak nepijeiTiné.

Staí otásti se po psim zpsobu. Mílovými kroky udlali jsme pkné koleko, kopec, ž!cb, kopec, žleb. Na prvním kopci nebylo nic pro nás. Vlastn bylo, ale to je tak: Ty jedle tu, to jsou ty loaskc mrsky, každá jako hrom. Mistr Bandouch není však ten loský Bandoucli. Od zlého lovka dostal po hlav ránu, která patila jinému, svalil se a ted nemá pravé rameno v poádku. Mimo to má ránu v srdci. A pak dravé kapsy. To je trochu mnoho na takového erta. A tak leze, leze, funí a heká, nevzal si rukavice, jedle je kluzká a ledová jako rampouch, v první tetin má toho dost a honem dol. i

Schlípli

jsme ponkud. Ale nevzdali jsme

samým snhem

se.

A

tak

dobe

pocukrovnými smrky, pak zmolinou, kde nohy zstávají vzet, a dol s píkré strán na ,,gerhádky" a zase seí nahoiu, k erným štíhlým pannám, které jsme loni nemilosrdn obírali. Tu jsme dostali, co jsme chtli. Snad to byla poslední kanická jedle, na kterou mistr Bandouch vylezl. A ted honem k panímám na džbánek. z

vysokého

lesa sei,

a

Život nechce nás míti logickými. A nejkrásnjší chvile tím, že nás svede náhle s cesty, po níž jsme se domnívali, že jíti musíme. Koná-li lovk takový m^lý let pes kopce a žleby, vzdálen kesana obecného a jeho bydliš, cítí také pekrásn malichernost a nese lidé biji, zatím co podstata smyslnost lineál, o

nám dává

nž

vci Na

a

dni

jim

uniká.

kresbách vidíme lod hnanou vtry, andílk zamraených usmvavých, ftekl bych: Vtry dujte! Jednou z pravá, podruhé z leva Jednou k dobrému, podruhé ke zlému. A ty na své kocábce drž se, abys neztratil rovnováhy. Tof vše.

které

jistých starých duji

z

úst

i

13

život také píliš vážnými nechce nás míti. ,, Svtový názor," jejž prý si máme osvojit ped „vstupem do praktického života", mívají lidé obyejn až na smrtelné - pro smrt, ale nikoli posteli. Je to velice krásná vc p^-o život. Pro život jsou vtry, které dují hned tak, hned onak, nejroztodivnjším zpsobem, pro život je

moudrost nenadálého okamžiku a moudrost veselá. Zdá se mi, že ve skutenosti a odjakživa sám bžím stále pes kopce a žleby, stále rovnou za nosem, o jehož špatném ichu jsem se dosud nepesvdil. A myslím ani vážný, stávám se si, žG nechci-li býti ani logický, nejlogitjším a nejvážnjším. A zstávám poctivým. Pes kopce a žleby, kopce a žleby! Smr a cil jest nic. A nechci u boha. To znamená: nevím o nic vdti, iním až dost, když se snažím zao chovávat rovnováhu. A nemohu jinak. Proto je mi velice lhostejno, co tomu íká Petr nebo Pavel, jeden chce míti lovka jen básníkem, druhý národním hospodáem. Vtšina chce, abychom bželi podle njakého pravítka. Jsi-li básník, chod stále po kothurnech a nesnižuj se k tomu, že osla nazvež oslem. Jsi-li lovk antiklcrikální a bezbožný, musíš míti radji protestanty než katolíky a v niem katolickém nesmíš vidti nco

nm

nm

pkného. A tak dále. ekli jsme si to

tuhle s Františkem Gelner. Co pijde bodrý muž, poklepe ti na rameno a povídá: ale ,,Pišetc hezké básniky, kreslíte pkné obrázky, poslyšte, upímn eeno, do politiky se nemichejta!" lovk už je z toho trochu nervósní a mohl by se státi nezdvoilým. Ve skutenosti nemá to však špatného chvíli

smyslu. Pekážíme nkomu, píšeme-li o vcech politických, ponvadž bezpochyby te nás nkolik set vo-

A to Odložil

li.

je

Nepotebuji 14

dobe.

jsem

kothurny se svým zeleným mládím. vysokými podpatky, ponvadž s

škorni

si kdykoli vylézti na nkterý náš kopec. Ale lovk ocení lépe ptaí perspektivu, když se nkdy omešká trochu v zatuchlém žlebu.

mohu

však je tato: Nemžeme pece za to, nenávidíme a píliš mnoho vci zároveskutenost. Umní i politiku. A ledacos mezi tim. Sen A že naším povoláním jest nemleti. Kopec, žleb, kopec, žleb. Dnes je krásná pohoda, mezi bílými oblaky probleskuje obloha jako prsvitný strop ze safíru: nebudu pece vysoko v lesní aleji mysliti na koupchtivého mladoeského vdce nebo na budoucího šéfredaktora strany práce, schopného spíše prodávat než kupovat! Slova, city, myšlenky jako oištné pralátky sunou se líbeznou atmosférou ve chvjivém chaosu a náhle jako pod údery sluneních paprsk ponou se krystalisovat. Vzpomenu-li si v takové chvíli na njakého politického holomka, je to snad jen k vli tomu, abych nejryzejším smíchem poplašil pasoucí se zv. Ale já na nho nevzpomenu, ponvadž Hlavní

vc

že milujeme

i

i

s Duchem Svatým o nejkrásnjších vcech a není mi vru nic po tom, adoptivní vlast chystá se k zemským volbám.

ted mluvím

a

sladších

že

nej-

má

kopec, žleb. Nejsou všecky dny stejn nebesa jsou nemocná, atmosféra je nemocná, tisíc ran cítím a tisíc rád bych jich rozdal. Sešel jsem s našich kopc, které zdímly si v mlze. Jsem prostý oban ulice. Ale oban tisíckrát uražený ve svých nejlepších citech a nezapomínající. Jest mí, jak snad Mojžíšovi bylo, když sešel s hory Sinai s deskami zákona a spatil svj lid taniti kol zlatého telete Vzal desky a mrštil jimi o zemi. Nejsem Mojžíš, jsem prostý oban: kdybych ml desky, nerozbil bych je, ale rozbíjel bych jimi hlavy pustých taneník. Ale jako jsem nikdy nechválil, tak jsem také nikdy nebil pro vc, která nebyla zárove mou vci. Tuto

Kopec, žleb,

veselé.

Jindy

'

15

poctivost útoku lidé velmi téžce chápou.

Hlavn,

nebije-li

lovk

do vzduchu nebo k vli tomu, aby vyhrával polemiky. Hledá se vždy honorá nebo spokojený úsmév chlebodárcv. Ale chlebodárce nemusí býti vždy odprce, mže býti v jistých pípadech aspo nejlepší z odprc, nikdo nemá práva podezívati rány podepsané a doista zetelné a jednomyslné. Hledím na pebhnuté kopce a žleby. Na kopcích jsme zpívali, ve žlebech jsme bili. Ale každá rána, kterou jsme zasadili, byla zárove ranou do most, jež nás spojovaly

s

njakými eventuelními

chlebodárcí.

Poet

tch, kteí jsou nám k disposici, scvrkl se zatracen. V devtadevadesáti pípadech jsme nemožní, ponvadž jsme byli vždy zetelní. O mnohém nespokojenci s námi nebudeme však do smrti vdti, kým jest, z ehož nenásleduje, že by byl záhadou. Pes kopce a žleby, kopce a žleby! Bez pílišné vážnosti a beze strachu o logiku, poslušen toliko hlasu života v sob, jdu, kam mne vede. Mým povoláním jest nemleti. Nejsem jím ješt zcela znechucen. Mluvím nkdy dosud více než z povolání. Ale únavu cítím nkdy. Chu mleti a zastaviti se na jedné naší stráni nahoe. Vím o jedné, kde by se dalo postaviti hnízdo. Jednou! Bude-Ii chtít osud. Pak bych si snad zamiloval vely, okopával bych stromky, posílal bych vám rže, rybíz a nemluvil bych o politice, neíkal bych oslu osle, nýbrž zpíval bych jen asem, jako zpívá lovk, když stojí nahoe na i

kopci.

Í6

III

CHCEME

SE VRÁTITI

Ped prvním tunclGm od nás k Obanúm, na brdku, z3 nímž je cesta do Kozího žlebu, vykukuji modré kvéty koniklecG jíž ze svých šedivých kožíšku. A ze svého šedivého zimního kabátu vykukují já asi také tak. Jenže, ponévadž nejsem moudrá

mnohem

bylina, nýbrž hloupý

lovk,

vzhru

k obloze podjainího zápasu pedem pece vyhraného. Také k zemi, k zemi nejvíce. R zejména k jednomu drobeku zem. A nohy poskakují mí z místa na místo jako myšlenky: rády by uspíšily nco velmi pkného. Ale jen svatá trplivost pomže dál, jak íká náš dda desetkrát

•vykukuji

netrpélivji. Ale nc.en

denn. Hodlám letošního jara dovršiti své povenkovštní. Nezbývá mi nic jiného a netouží srdce po niem jiném. Zelený prapor vlaje mi již dávno vesele nad hlavou. Sojí pírko za kloboukem je rozkošná vc, kdežto ocelové péro pipadá mí velmi ohyzdné v ruce, která

práv

touží po rýi nebo motyce, po lýku, jímž se pivazuji ržové kee k tykám, nebo po kolíku, jímž se dlají jamky na salát. Objednal jsem si faldovaky a poslední mstské kalhoty utrply tžko napravítclné trhliny

pi

poslední naši partií. se íká u nás partija?

emu

Na piklad tomuPodimuji po na posteli, která je mí ve dne pohovkou. Myslím si: chvileku jen, nebof mám práci. Tu však vrazi do sedníce mistr Bandouch ješt s jedním drantem, tetí šklebí se za oknem, stáhnou mne s postele, podávají mi láhev s domácí slivovicí a vzhru na proutky do Melatina! To budou zatracené proutky, Víte,

hle;

obd

i7

tem

se kehký lovk neubráni. Táhneme blátem na Sobšice. Nikoho nepotkáváme, abychom mu dali „dobrý den",

už to

vidím.

A

dj

tak

AIg

se vú!e boží.

a tak mine cesta ve svatém pokoji. V Sobéšicich prvm' zastávka. Krátká. Druhá' bude v Outchov, tetí bohdá v Adamov, a, kdož vi, nebude-li tvrtá v Babicích. Po prvním zastavení jdeme již hmotnéji. Láhev se slivovikou již se nepodává, ale hází pkným obloukem. S babkami máme mnoiio eí. A co ert nechce, nahoe v lesích spati mistr Bandouch jedle s jmelim A hop na jednu. Aby ta kanická z minulého msíce - však - nebyla poslední. se ješt na ni pamatujete snad Je to jedlika jen, mistr Bandouch ani tuze nefunl, a kytice jmeli, ponkud zvtralá již, už byla dole, A jde se dále. A zase babka s dívím, ale za ní mládenec s pkným horkem. Jakže? Takhle vy, šelmy, šatíte knížete pána! Dol s borkem! Tak, tak, mladi páni, beztak chlapec má padoucnici! Vždy dva a dva nestmc borek až do ddiny, pánbu nám zaplatí za - druhé zastaveni. Bohužel, pomilosrdný skutek a slední. Padá snížek, jako obyejn na Outchov. Zastavení trvá až do jedenácti. A pak dol na Panské Louky a Myši Dirou k nám. Beníek drží se mne jako klíšt, mistr Bandouch dlá dlouhé kroky, a druhý mistr, který nese lucerniku, nechává nás co chvíli potm. Až na nkolik kozelc a ty rozbité kalhoty, došli jsme šastn, a v jednu byl jsem zase v posteli, Tedy, to je u nás partija. Není tak uhlazená, jako

v Besedním nebo u Stopku v Brn, ale spí se po ni lépe. Plíce jsou vyvtrány, hlava skoro istá. na sebe podívám, uinil Ostatn, když se tak jsem za tch pár let mezí lesy náramný pokrok v tak a zvaném návratu k pírod. Pijdu-li do msta je mi již pona mou duši, nejdu tam, nemusim-li malu jako medvdu na parketách. Dámám, co na srdci,

ádn

18

bezdky nezdvoilosti. Krok mám moje ruce nehodí se již do slušné spolenosti. Nestrkám jich také do ni: z mstských nemoci jsem docela vyléen, ž.idná recidiva. Natož nostalgie. Ostatn, latcntni nostalgii ml jsem kdysi jen vq mstech, a nebyla-li akutni, tož jen proto, že horký život nedovoloval mi zamysliti se nad sebou. Nerozumné ženy, které bdly nad mýiii mládim, odvrátily mne od venkovské púcly, od pravé vlasti. Vracim se k ní, vrátil jsem se. A mstské uniformy již na sebe nevezmu; jsem skoro tyficetiletý Glab a moje panna EduTda se, doufám, umoudí, a až se nauí kozy dojit to

na jazyku, fikám

dclši

a pádnéjši,

a trávu

žiti,

A'\luvim

nco

a

muže

však

hlubšího.

o

to daleko pivésti, a já s ní vcech píliš vnjších, je tu .

.

ješt

V drsném v.^iduchu, prosyceném puvní pryskyic, stává se lovk pirozen

chem chlévu a sám drsným, nauí

se také chápati

upímnou

neotesa-

sebou kus života politického, literárního a kulturního, pijde na cliuf oné vnitní drsnosti, která je základem karakter a silnýcli individualit Rozejde se definitivn s diplomatickou uhlazeností a povrchní líbivostí. Všude. V umni v politice. Chtl jsem se vrátiti, vrátil jsem se. A teba že s poátku noha kolísala ponkud, nebylo pece jediného krku zpt. Hned eknu jasn, co si myslím. Na píklad: Zdálo by se, že lovk žijicí stále mezi primitivními lidmi a nemající lepších pátel nad n, žijící v drsném svt lesu, kopc a vod, ztrácí nutn smys) pro nhu, jemný cit, vkus, odstín, a skutenou podstatu umní, ponvadž v nekuiíurnim svém prostedí nenalézá pro dosti pímé potravy. A pece opak je snad pravda. Najdeme-Ii nhu u kultivovanéiio lovka, vyhlíží jako samozejmost a zdá se vyjadovati se konvenn. Kdežto nha u Oíovéka hrubého psobí jako zjeveni. Také píroda, a ím divoejší, tím lépe, jest nost, ale, má-li za

i

i

n

i9

školou jemnocitu, vkusu a odstínu. Zachrauje šablonou, protože vede k jejich hlavnímu zdroji. Zaínáme znovu, uíce se v pírod, je to málo snadno, zstaneme snad v polovin cestg, ale emu se nauíme, to je isté a zdravé. R pak rozumjíce pvabu drsnosti, kouzlu vcí primitivních, chápeme výraznost a tím již dostáváme se pomalu i k pravé podstat umní. Jako prvé cit, ted oko a sluch odnauí se pedsudkm. Zavrhneme všecko konvenní; všecku virtuósnost, hladkost, líbivost dáme za jedinou krásu drsné výraznosti. A jsme-li sami umlci, pjdeme za touto výrazností, pjdeme nevyšlapanými cestami za nejlepší

ped

jejich

svým pudem jich

odmnou

Anebo v

a

pouením pírody. Tak

vné

bylo

politice.

mládí Zdálo by se, že .

šli

nejlepší a je-

.

lovk,

který po-

chopil krásu života živoišného a rostlinného a zkrotí ponkud, srovnávaje svou lidskou malichernost s jejich

—

a to se dje, myslím, všem osvívznešeným klidem cenjším uprchlíkm z msta — stane se velmi lhostejným k bojm spoleenským, zejména ke rvakám poHtickým. 2e si ekne: chci míti pokoj, chci se zastaviti zde, uprosted slunené strán, jako ztepilá bylina, které se nedotýká vaše pitomá vava. Snad se tu a tam. Ale zárove stává se i, že s popíslušnosti k zelené zemi a krevního bratrství s jejími ryzími tvory, vzchází v lovku i ješt vyšší pocit hrdosti a práva na svobodu, velikolepý pocit lidství, openého o svatost života. A tu cítí lovk dvojnásobné a jako na sob samém každé násili, páchané na individuu jako na spolenosti, jako na národ, a opovrhuje dvojnásobné vším, co jest oporou hmotné i duchovni tyranie: bezcharakterností, zbablostí, prodajnosti, zištností. Dostává tvrdou palici starého sedláka A tak, po mnoha oklikách, dostáváme se k nemu, to

dje

citem

.

co jsem

20

ml

na

mysli,

než jsem poal

psáti.

.

„Chceme

etl jsem tuhle v prvém ísle nového obdenniku. A jako lovék, který se také vrátil, ale bez krku zpt, chtl bych íci tmto pánm, kteí se vrací jako raci: To, k emu se chcete vrátiti, je bývalá nejtemnjší pevnina, jest vlast, kde se potm achruje v míru a bázni boží, jak po tom prahnou všichni, kdož se štítí svtla, je vlast se zavázonýma oima zaprodávána tomu. kdo dá více. Neni-li na Morav všecko v poádku, je tu aspo svtlo již. A o toto svtlo, jen o toto svtlo iu bží vám, ponvadž vám pekáži, a o toto svtlo, jen o toto svtlo tu bž" nám, kteí máme tolik lásky k lidu, kolik vy zištností. O svtlo jde. O svtlo, které ostatn v Cechách vrhá obrozené paprsky do tmy kramáských se

vrátiti

.

.

.",

t)rnnského

i

cestiek. A novi

lidé.

nový

eský

lepši

s

modrýma, upímnýma oima vykukují život, jako ty koniklece u

nás na brdku

jarní slunce.

21

IV

BLAHODÁRNÝ ODSTUP pekrásný velikononí den, a jj se snažím nemysliti jiným iní lidská všecka ta píkoí, která sob bláhovost. ítil jsem se v minulých práv dnech tolikrát nahoru, vidl jsem legiony po našich stráních dol ekajících poupat podléškových, petrklíovýJi, sasankových, vidl jsem kvésti líkovec, a vzduch hoeti sladkým jarním plápolem, stalo se mi dokonce nkolik a pece njaká bolest zbývá mi radostných vci v nitru jako tu a tam v zemi jeSté zamrzlá hrouda. Chci býti sílen, ale nemohu býti nesmuten. A po marném Je

na

i

i

—

úsilí myslím pece jen na to, na nechci mysliti: jak nesnadno lidé mohou se navzájem pochopiti, jak nesnadno si porozumti. Zdá se mi to takhle: Cím bližší jsou si dva lidé,

ím

lépe

se

domnle

znají,

ím

širší

a

jasnjší

cesty

vedou od jednoho ke druhému, tím nesnadnjí se ti muž dva chápou, tím obtížnji moliou se shodnouti. a muž, nebo muž a žena, nebo žena a žena, to

M

Když

sob

nejvíce piblíží, tu nej:máze propast, která zeje mezi lovkem a lovkem. Ti, kteí se nejlépe znají, pocítí nkdy náhle strach J2den z druhého, a od jejich lásky k nenávisti jest jen zcela nepatrný krek. Je to bolestná jest

jedno.

spati

a

se k

pohlédnou

tragikomedie. Lidé nemohou

v

navzájem vbec snad poznati. se navzájem nejmén, když se domnívají, že se znají. Vidíme si navzájem snad až do žaludku dle obtcného rení, ale nevidíme si do duše. A ím lépe vidíme si navzájem do žaludku, tím vyšší a neprO'

A

22

znají

se

niknutelnjši zed nebo tím lilubši a ncneklcmiteHnjši propast roste mezi námi a brání vzájemnému pochopení. Zdá se, žQ každý náš vlastní a pímý poznatek o intimní osobnosti našeho bližního stává se základem pedsudku, s nímž budeme na nho jednou hledti, a ím etnjší jsou tyto poznatky, ím blíže poušti nás bližní k tlu, jak se íká, s tím vtším množstvím

pedsudku bezdky

pozorujeme. Snad je to proto, jej když že jsme naklonni siále a píliš generalisovati, víme, jak nesmírn komplikovanou, bda, bytosti jest i

lovk. Snadnc se o tom pesvdíme na sob. Nebof píecG stále znovu vidíme, kterak naše skutky ze života veejného soukroniélio, ty nejprostší a ncjjasnj.ši stejn jako ty složité a na první pohled srozuslova naše a gesta, jsou mitelné, a nejen skutky, i

mén i

a vykládány, práv tmi, kteí by nás mohli znáti a s nimiž jsme nejdvrnjší Tak dje se nám tisíc drobných píkoí, které jsou však bolestnjší než všecky útoky a rány ze životního píliš

asto mylné chápány

boje,

a

zachmuuji mysl. vtšina lidi chce poznávali

nejvíce

A pece

své bližní a chce nahlédnouti nám do duše si do své námi nahlédnout, netušíc, že se jednati toliko o žaludky, ale nikoli o skrytý

dávati se jimi poznat, a

dáti

tu

mže

A vtšina lidí také, snadno a úsudkem, velmi a rádu si zakládá na domý.^livé myšlence, že toho neb onoho bližního dobe zná, a slep ídí dle toho své jednáni. Tak život

rychle

mozku

vznikají pasti Je

a

srdci.

hotových

tisíce

mezi to,

s

bludu,

pramen

bolestí,

a

se

pro-

nebo

spo-

šií

lidmi.

opakuji,

bolestná

tragikomedie.

lenost neobejde se bez blízkých styk lovka s lovkem. Ale, jestliže na jedné stran, tam, kde inlinmi styk

lovka

s

lovkem

již

jest,

mli

bychom

se

25

to ozbrojiti andlskou trplivosti (hezky sg špatné provádi), nedvovati ovšem povídá, píliš svému psychologickému bystrozraku, nesouditi druhého svou logikou a k vli radosti života hledati radji

všichni

vžúi\

—

na

dobré tam, kde se nám zdá, že vidíme zlé, druhé stran nemli bychom aspo množiti

poet dvrnosti zbytených

a mli bychom udržovati sebe i jiné v jisté blahodárné vzdálenosti. Ach, toho mudrováni v den, který je tak lahodný a velikononí! Ale bolí mne nco a nemohu s tím býri hotov, a pak chci, práv proto snad chci odpovdti kamarádovi, který mi tuhle psal. Je to dobrý kamarád, nemám píiny o tom pochybovati. Ale vídáme se zídka, a náš styk bývá zdánliv suchý. A ted mí tedy psal, a já z jeho dopisu pochopil, že se mu zdá, jakoby náš styk byl píliš studený a nedvérný. Chtl by mi dáti lépe nahlédnout v sebe, chtl by také mne lépe poznati. Nuže, chci mu íci, že je to nebezpeno, zbyteno, že bychom si rozumli, kdybychom o sob více vdli než víme. A mudruji dále: S lovkem je tomu skoro jako s umleckým dílem. Umlecké dílo posoudíme nejspra-

mén

nemíme-li ho ani zákony svými ani njakými domnle vnými, nýbrž snažíme-li se poznati zákony jeho vlastní. To není vždy snadné, ale ješt nesnadnjší u lovka, který ml by býti rovnž posuzován dle zákon své byfosti. Nebo, bráni-li nám asto sto pedsudk, máme-lí se smíiti s umleckým vedlivji,

které urazilo v první chvíli naši esthetickou konvenci, bráni nám jich tisíc, máme-li se smíiti s cizi individualitou lidskou. Ale je to aspo cestika, ne-lj k úplnému poznání, tož snad k laskavému chápání. Cestika, po níž se nedochází vždy k cíli, v dležitých pípadech, dokonce jen velmi zídka. Je známo, že

dílem,

24

pravé nejvýraziiéjši umlecké zjevy ne;iiohou dosíci celé spiavedlnosti u soudobé kritiky. Teprve asový odstup zjednává obyejn podmínky pro spravedlivé posouzeni díla uméléckého, odstrauje pedsudky, nadšeni i zlobu uvádi na pravou miru. A asového nebo prostorového odstupu potebujeme k spravedlivému posouzení lovka, který ím blíže je nám, tím snadnji hromadí i

sob naše 'pedsudky. fiká se a snad se nkdo již divi, že to neeknu také tak krátce íká se: Kdybychom se lépe znali, ztratili bychom iiuse o sob. Ale chci práv íci, že tato domnlá smrt ilusi jest vlastn zrozením pedsudku. A tak, píteli, domníváš-li se, že bys mohl ješt lépe vdti, kdo jsem. mohu ti odpovdti jen jedno: Cti ješt pozornji moje verše a jiná má íkání. V nich najdeš zákony mé bytosti a mou snahu íditi se jimi a boj s lidskou mou slabosti. V nich jsem ten, kdo jsem, a v nich jsem celý. Namítneš asi, že pišu-li, jisté zúmysln nebo bezdky stylisuji. Ale stylisovati není nic jiného, než snažiti se o pravý výraz. Denní smích a výskot, vztek a plá, nžnosti a hrubosti, ty jsou nám diktovány; báse však diktuje naše svobodné srdce a náš svobodný mozek. Báse nebo cokoliv podobného, v výrazn žije a chvje se naše nejsvétjši a nejskrytjší. Po prvním dopisu dostal jsem za pár dni druhý pánbu požehnej balíkem domácí uzeniny. s Hle, co píše kamarád: ,,0 poslední pkné sobot celé dopoledne vláeli jsme se po srázich našich seí a borovin a hledali jsme a ezali jsme jalovec. Ztžka, ale vesele šli jsme dom, každý se dvma pehlavými otepmi, s jednou

proti

—

-

mj

em -

na zádech v

a

druhou pes

prsa.

Na devné rohatin

komín

devo.

už viselo maso a pod nim doutnalo olšové Jak jsem pišel, v kabátu postavil jsem se k

25

ohnisku a prut jalovce za prutern sázel jsem do ohn. Každý hned chytl jako peí, a žhavé listi sršclo nad ohniskem. Odlezl jsem teprve, až horko bylo již piliš horké. Ale po celé odpoledne chodil, jsem naslouchat, jak jalovec praská. Veer jsem se vykoupal, navail si aje a, zaiim co druzi již spali, vzal jsem si Myšlenky Marka Aurclia, zhasl j^ern lampu, k ohnisku zády jsem si sedl a sedl jsem, etl, pikládal až do tyech do rána. A na pondéii jsem zase tak sedel a etl Pijmi to maso, jako když ti ruku jsem Wilda .

smáknu

.

.

.

.

."

R ted si pedstavte, že tenhle hodný lovk si mysli, žG se snad málo známe, že se snad nechápeme! Chtl by mne slyšeti žvanit po teti tvrtce vina? Chtl by vidti, kterak vyhlížím, když mne tlaí žaludek nkdo dopáli? Chtl by nco podobného? Nevím. Vím nkolik kamarádu, s nimiž mám se

nebo když mne

mi sám poskyt-

nouti

však,

se

na

rád,

že

mám

ponvadž

zídka vídáme. Vím také, že s nejlepším lovkem svt pestáváme si rozumti, jakmile se vídáme

asto. A konen jsem pesvden, že práv ti, nimiž nemám zbytených styk, chápou mne nejlépe a že by pestali tak dobe mne chápati, kdyby vidli, že také básník vyhlíží komicky, když má opiku nebo vztek. Pí mýlí se velice, domnívaji-li se nktei, že bych jim mohl a dovedl íci nco krásnjšího a dvrnjšího než jim povídám ve svých verších anebo v tchto týdenních pozdravech. Chvalte se mnou blahodárný odstup! A naute se vážiti si ho tím, že budete byste hledti kolem sebe a poznáte, kolik nedorozumní, kolik bolestí, kolik tragikomedií vzniká mezi lidmi, kteí nemohou se mischopnost lovati na vzdálenost. Nebo trplivost, pevzácné odpouštti a vidti všecko hezkým, jsou ctnosti, ale nezbytné pro blízký styk lovka s lovkem. píliš s

vná

26

v

SENTIMENTÁLNÍ OBLÁZEK Jako

pomalu bránici

s plodu opadaly s mé mysli pedstavy, náboženské a filosofické bezprostednímu chápáni života. Nic mi ne-

píezrálé

slupky

všecky

vysvtlily, s niím mne nesmifily, klamaly mne jen trochu a svádéiij. Chtly, co chtji všecky slupky, aby SG lovk zdál jiným, než jest. Chtly, abych dlal, co nechci dlati, a nedlal, co chci dlati. Ale jsem jich prost již. Proud života prohnal mne poádn svým eištm, zstal jsem istý, na!iý, tvrdý jako oblázek. Když sviti slunce, záim; jsesn jako zadechlý v dni deštivé. Tof vše. A je to dobré. A neni-li to ješt dnes docela pravda, bude to jist pravda již zitra. Myslim si, že lidé vymyslili si útchu náboženskou a filosofickou, aby byli sproštni povinnosti sami utšovat. Slibuji skvlou odplatu na nebesích, aby mohli špatn platiti na zemi. Uí hrdosti, aby mohli snáze ponižovat. Ale svedeni musí býti z tvarohu, neprohlédnou-li brzy falešné hry. Když tak po sté J3i se svým hoem sám a sám, když musíš piti až na dno hokost z poháru, a piti ji, jako dobi pijáci piji dobré vino, pomalu a .pokousali" ji, tu všecka náboženská a filosofická útcha je dávno pry, vidíš, žes byl vždy sám a sám a své rány musel jsi si sám zaceliti, jako to iní zdravý strom v lese, který nepotebuje obvaz. Jen svému organismu budeš vden. A pak také jen svého organismu poslušcn. Jsou takové zákené sny, po nichž probouzíme se udšeni nebo smutni až k smrtí. Mívám je zídka. Ale tuiilc takový njaký probudil pozd v noci. Nevím ,

mn

27

"

ani, co se mi zdálo. Ale škrtil mne po probuzeni píšerný smutek. Stará nemoc srdce propukla. Oplakával jsem vidinu, která se rozprchla. Ale nikoli proto, že se rozprchla, nýbrž že nezstala cista. Že, kdykoli na ni pomyslím, musím mysliti na lidi, kterých nenávidím. A tak intensivn toužil jsem po útše, docela prosté lidské útše, až jsem si myslil, že musí pijíti, že ji mocí touhy pivolám. Cekal jsem, že nkdo pijde, zaklepe mi na okno a ekne: Dobrou noc. Ale nikdo nepišel. V temnu a tichu bylo mi rváti se s tím smutkem, a rval jsem se s inim, až jsem usnul. Ráno probudily mne Svítilo rázné kroky dlník pospíchajících na vlak. slunce, cvrlikali ptáci, a já vstal zase zdráv. Zase o nco statenjší. Nebo každá taková zlá noc a každý zlý

den vlastní

silou,

bez

cizí

útchy

a

pomoci pekonaný,

dvru lovka

v sebe. A lovk je teprve tehdy silný a svobodný, neeká-li za žádných okolnosti útchy zvení. Pijde-li, dobrá, jest jako ranní rosa na kvtu; nepijdc-li, kvt se pece rozvije. Nevím v boha, ani v monism, ani ve vitalism. toliko v sebe. Naslouchám pozorn již jen svému srdci a svému mozku. To je svoboda. Svoboda bílého a tvrdého oblázku, jemuž eišt pomalu vzalo již všecko drolitelné a pekážející. Valí se po dn se zelenavým svtlem nad sebou, nebo leží na písitém behu a hledí na nebesa nebo usmívá se v dtských rukou. Ví, jak nesnadno lze rozbíti jej. sentimentální. Pro by Ale oblázek dovede býti nebyl? Leží na píklad na behu, slunce jej hladí, eka mu zpívá. A oblázek sní o dvou dtských rukách, které jej tu zanechaly vera. Byly tak teplé a nžné hráti. Ale dtkdyž chtly, dovedly si s nim tak ské ruky jsou rozmarné, a oblázek je hraka pece jen chudá. Tak tu tedy leží a sní. Sní o dtských rukách, kterak se vracejí, znovu si s nim hraji a znovu utvrzuje

Vím

i

pkn

28

n^mu lhostejný, ale náhle najdou silu rozbiti jej. docela malé kousky. A tu se ukáže, ze jeho nitro bylo jeden záii krystalek. Ale je pozd, všecko je rozdrobeno. A veliká slza skane s dtského oka na jeden úlomek a zái o závod s tpytici se stepinou krystalu. To by byla hezká smrt, mysli si oblázek. jsou k

Na

A

dál

leži

na písitém behu.

A

znova

sni.

Pijde

jiné

a hraje si s nim. A to prvni dcko, jehož ruky jej zahodily, pijde také, vykikne: To je múj oblázek, rve se o nj, pláe, a oblázek padne pi tom do vody a tekutým zeleným svtlem hledí vzhru na dcka a mysli si, že byl milován. Což je také pijemné. Takové zcela prosté sny má oblázek. Takové zcela prosté myšlenky má svobodný lovk, který tžce, kr-

dcko

ek se

za

krkem

razil si cesty k osvobozeni. Postavte v posici kazatelov a hlásejte mu Ostwalenergetiku. Usmje se a ekne nco rouhavého

ped nho

dovu o Nmcich. Hlásejte mu Bergsona. Pokri rameny. Nepotebuje nic, leda ádnou doživotní rentu. A té mu nikdo nedá.

tžko, ukrutné tžko býti svoboden tomu, kdo se k cizím službám a k otroctví. Kdo nepoznal zákon svého rstu nebo kdo je z tvarohu. A je bezpochyby velmi snadno býti svoboden tomu, kdo se k svobod narodil, kdo nespokojen probíjel se tak dlouho všemi bludy, až našel sebe, což jast skoro Je

naiodil

totožné nosti

s

nalezením svobody. Když za všech okolbýti tvými jedinými pány toliko tvj mo-

mohou

zek a tvé srdce, když to víš, když to chápeš, když se podrobuješ, pak jsi svoboden, a pak jsou ti také dobrými pány. Pichází to, to však pijíti až s léty. Mládí je

mže

bájená vc a nepejeme si jiného, než býti s ním tak neb onak až do smrti, s jeho nadšením, s jeho vírou, která svty buduje. Ale mládí není svobodno, 29

není

patí

svoje,

jeho víra v sebe jde

je

svtem. Mládí

boda,

kterou

Svobodný boda,

to

si

myšlence,

vlastn se

béfe,

lovk

je

moudrost,

nezná,

na

vyšla

novou

nemže

dosáhl

které

lovka

po jest

výboj.

energii, která

se

znáti.

má povahu násilnosti. mnohem pasivnjší. Jeho

zápas. Nejvyšší svoboda

smv,

která

víra v

mnoha jako

Svosvoletech

vný

ú-

mírný úsmv. Jest vzácná, jest ideál. Ideál mužnosti a koruna stáí. Vyhlíží jako mládí, mládí, ale dosahuje se jí jen s lety. Po tomto ideálu toužiti budeš. Ale nei si ilusí, neusmívej se pedem. Ten krásný úsmv bude ti spíše ano než nikoli odepen, i ;když jsi se k svobod narodil. krásný,

vné

Snažíme-li se však o nedosažitelné, snanejvyšši bude korunovati jednou naše úsilí. I to nejdosažitelnjší bývá nkdy zatracen tvrdý oíšek. Není-liž na piklad snadnjší žíti bez boh a filosof než bez politického vdce?

Mám

to ted již definitivn za sebou. Všecko tápání za vdci. Nebyli by mí nic platný. Nemohu jinak jednat než jednám. Jsem dohodnut se svým mozkem a srdcem, rozumíme si, každý náš krok je samozejmý, této shody nikdo již neporuší, nikdo nám nic nenamluví, nikdo nás nesvede s cesty.

h

Ten lovk žije bez víry, žije než zvíe, íkají naše babiky, h nco podobného íkají dobi politití stranníci o tch, kteí nejsou v žádné stran. Snad mají nkdy pravdu. Jsou lidé, jejichž chybou jest, že nemají náboženství. Jsou jiní, kíei by si mli co nejdíve opatit ádnou políiickou stranu. To jsou lidé batailon, kteí jsou bezkarakterní, nejsou-li zaazeni. Ale domníváte se, že nco dobrého pojíti ze za-

mže

azení

lovka svobodného?

Vzpomínám likého

30

tuláka

lásku svou, na vesi na jsdnu starou a jeho ,,mimo francouzského, Zo

Axu

V pedmluv

knize svých sebraných eventuelní okamžik ped vlastni popravou. Doba je zlá, mohlo by se mu néco podobného pihoditi. editel vznice ujišuje ho, že mu nedají roubíku do úst, že ho nechají zvolati: af žije odpovídá. co bude chtíti. Zo vše".

útok Uí

s

k

jemnou

první

ironii

.

.

Axa

,

.Nikoli,

niirám-li

ped lidem, sbhnuvším se, aby vidl, uvhodn, neml bych definitivních slov. Ne-

znán" žádné formule, do niž by se mohlo uchýliti moje nadšení. žije revoluce? Af žije búh? žije král? žije anarchie? Pro? Nebo celkem nejsem si

A

A

A

nám samým jest žiti: žíti v raoddati se tak docela pítomnosti, že budoucnost nemá již váhy, žiti v hodinách krásných nebo zlých ... tu bží? Uvidíte dobe. to le život, jenž se rozvijí, brutální rány pstí, rány pérem, výbuchy, rány nehtem. Rzné zprávy: to, o hovoíme, to, pro co zuíme nebo emu se vysmíniím

jist,

dosti,

žiti

leda tim, že

v

boji,

O

em

váme

.

.

.

Obrate

strany."

A v poslední kapitole ,, cestopisu": Z Mazasu do Jerusalema znovu definuje to, co na šedi všech pochybnosti jediné jeví se mu záivé: vle žiti. ,,A žíti mimo zotroujici zákony, mimo úzká pravidla mimo theorie ideáln formulované pro budoucí vky. Žiti a neviti v božský ráj a nedoufati píliš v ráj pozemský. Žiti pro pítomnou hodinu Tof více než duševní stav: to zpsob bytí a ihned. Dosti dlouho dávalo lidem putovat s poukazem na dobyti nebes. Nechceme již ani ekati, až dobudeme celou zemi. Kráejme každý pro svou radost. A zstanou-li lidé na cest, jsou-li bytosti, jichž nic neprobudí, jsou-li rození otroci, národové neoisíitelnž zotroeni, tim pro n! Chápati znamená býti na pední stráži. A radost jest jednati Mluvilo se o diletantismu. Není i

.

.

.

s

he

.

.

SI

zadarmo

tenhle,

není

platonický:

platíme ...

A

poí-

náme znovu." dnes

opt

velmi blízek této své staré lásce. smutná, aby mohly kvésti sny o budoucích krásách. Ale sestárl jsem také. V mém ,,mimo vše" jest více melancholie než energie. Také njakého slovanství. Jsem sentimentálni oblázek.

Jsem

Doba

32

je

píliš

VI

BOHÁI

A CHUDÍ

Jako pniiš ohnivý milenec zlíbal brezci nkolikráte nás, až se nám hlava zatoila prudce zemi a s ni šije již již nám hnédly, ale bylo jarni sbsti, a tváel to jen jako sen, a dubnová skutenost jest plna hloup marnivého a marného snižku, jenž mermomocí chce se podobati snhu, plna mrzutosti a chladu. Není to chudý básník, aby hezké ani venku, ani doma. i

i

I

znova

topil.

Pokusil jsem se dopoledne zajiti do les a pinésti zlatou petrklíovou korunu své ernobílé váze. Ale již u eky ztratil jsem odvahu, zstal jsem v údolí, prostydl jsem a pohnval se na smšné snhové skvrny

na mladiké

V

zeleni,

honem do

teple a tichu svtnice

dobe

tepla.

se sedí a leží.

dobe

knih a kvty se myslí doma šátk, ale mysli se, aspo než venku, kde ptáci, slunce, zelen mi pomáhají. Napovídají ix]i^ zpve.n plasi chmury, teplem rozpouštjí ledy. které se utvoily pod lidským dechem, barvami maí šed únavy a melancholie.

£0

hledí

do

prázdna

nebo

na

hbety

he

mn

V tchto mých kapitolách skoro dennikových rozeznáte snad dobe ty, které vznikly venku, vždy tak nebo onik radostné a spontánní, od tch, které jsem vysedl než nebo vychodil doma, asto více z povinnosti z vnitní poteby a radostí ze slova. To je pirozené. Kcmeníujeme-li samovoln, bezdky skoro život konalem sebe, je výsledek vždy svžejší, radostnjší bádavjší, než mudrujeme-li o sob a o svt doma i

5J

za

a

peci

pijde pod

Pijdou

nkdy

mudrujenie-li

áru lidé

bude

a

eknou „dnes

a

dokonce proto,

že

to

to zaplaceno. to

bylo

dobré",

nebo

Maji pravdu skoro vždycky. Ále vim to i bez nich. Mnozí z nás pišicich védéli to a védi to bez nich. A smíme to bez uzardní a nahlas piznati: je to nutnost, ponvadž jsme chudiNcmžcmc psáti jen v šastných chvílích sestupu svave dnech, kdy naše péro nemá tého ducha, nýbrž ani pro nás, ani pro svt vyšší hodnoty než lopata nádeníkova. Nazvu jednou tyto kapitoly: Komentá života. Snad ,,dncs nepsal

jsi

s

chuti".

i

budu po ase milovati, jako matka miluje asto dit choré více než dít zdravé a silná. Dnes však cítím píliš jasn, že jejich genesis není bezúhonná. Jsou mezi nimi ovšem výkiky, jakých jsem si od svých literárních poátk nikdy neodpustil. Z tch vtšina byla by napsána za všech okolnosti. Ale všecky oty emeslstatní, ty básníkovy, které máte rády, níkovy, které mi snad odpouštíte, nebyly by bývaly napsány, kdybych byl lovk hospodásky neodvislý. Pamatujete se ješt na pedloskou pedvánoní kapitolu, která se jmenovala ,,Jmeli"? Byla z tch, které jsou mi milé. R ekl mi lovk, s kterým jsem onehda mluvil o tchto vcech a který nemže na ni zapomenout: ,,Hledte, pro takové vci nemly by býti napsány. To by bylo škoda." Mluvil trochu naivn. Usmál jsem se. Ale ihned bylo mi zase njak smutno Vidíte, povídám, práv zase toto ..Jmelí", jaká to mohla být báse! A zapomnl jsem na okamžik, že ten lojG

i

i

vk

ješt pede mnou sedí. Vidl jsem se opt v té prosincové sei zahrnutý kyticemi zlatých kidélek a bílých

lové

drsn 34

které mistr Bandouch posílal mi s jedrovnou do náruí. Ano, jaká to mohla být velebná hymna na drahou rostlinu, která prý

oiek,

hry

pináší

do domu, kdybych byl nepsal poiUiý k jednomu sladkému dni svého života. Kdy-

štésti

komentá

bych byl nemusel se chopiti tch krásných okamžik jako dobré píležitosti k týdennímu výdlku a mohl pokati až milá skutenost se petaví ve skutenost vyšší, v umlecké dílo. Jmeli! Jmeli! jaká to mohla být

báse.

To je má bolest. V hbena dobrá báse jen

kolika

z

tchto kapitol

je

po-

proto, že nutno vydlávati, že

ze svých krásných dni nesmíme raziti vzácné zlaté mince, nýbrž jen hojné, pehojné nikláky. A také to je má bolest, že asto píši ješt horši vci, zhola zbytené vci, ubohé jepiky pro jediný den. Coniteor Mám bezpochyby njakou asi hloupou úctu k pojmu literatura. A múj mozek zdráhá se stále pochopit, že ta nezastavitelná a píšerná spousta potištného papíru, která se na nás se všech stran valí, nás dusí a otravuje, není následek strašlivého šílenství, nýbrž úelná moderní vymoženost. A proto v den, kdy jsem nucen rozmnožovati tu zhola zbytenou literaturu, ponvadž mi nic lepšího nenapadá a já psáti musím, v den takový jsem nemocen na duchu i na tle a proklínám péro. Proklínám také osud, nikoli ani proto, že mi nedal dostatené doživotní renty, nýbrž, že mne aspo nepostavil nkam, kde možno si rozumnji vydlávat a zstati pi tom básníkem. Rozumí se: nechci zblbnouti. Volím ze dvou zel to menší. Radji nkdy psáti pro výdlek než vydlávati .

.

i

vbec ten drobet ingenia, jež, má-li náš smysl jiný než pouze živoišný, nesmí býti hivnou, která se dobrovolné zakopává, teba z domnlé povinnosti k fetišm oficielní spolenosti a ctihodných mravokárc. Má-li národ, který bojuje za svou svobodu, právo obtovat statisíce lidských život a zbavit živitel tisíce žen a dti, má-li politický nebo jinak

a

život

míti

ubiti

35

sociální

davy

vúdcc

právo

pro

jistou

a vydati \e v šanc šavlím a

ideu vésti do ulic konim policist i bo-

dákm

a kulkám vojska, má-li aeronaut právo riskovat k vli dobytí vzduchu svj život a osud rodiny, má snad také každý umélc:, socha, malí, skladatel, básník právo obtovati trochu vezdejšího blahobytu svého

svých milých, njakou tu toaletu ženy nebo bonbony jedná-li se o kousek svobody pro umleckou práci. Bud máme úctu ke všem svobodám a požadavkm a

synka,

tvrího ingenia, af je politické, sociální nebo kulturní, anebo nám imponuje toliko plné pandro. Ale v tomto pípad, a míme-li lidský smysl pro odpovdnost dle toho, mnoho-li obtuýe své dobré myšlence ntbo svému nadání, nýbrž dle toho, mnoho-li dovcd(? vydlávat pro sebe a své milé, pak musíme zastaviti veškero jiné hodnocení, pak nemá smyslu volání po karakternosti v život veejném, a každá kritika je nenikoli

smysl .... spisovatel mohl by dlati ledacos, aby neNuže, musel prostituovati literaturu a mohl míti blahobyt. Ono se sice nestává, aby na piklad malí nebo socha byl magistrátním úedníkem nebo lokáikáem, ale u spisovatele, básníka je to patrn nco docela jiného, a je to nco jiného jen proto, že báse nehonoruje se ani pomrn tak, jako socha nebo obraz. Jest ostatn málo spisovatel, ktei nemají .vedlejšího zamstnání", C03 jim ostatn obyejn nebráni, aby pes to nepsali také na výdlek. Lidé chtjí míti vždy více než mají, i

,

docela k pojmu literatura je vzácná a patrn nesmyslná vc. Ale tato ,, vedlejší zamstnáni" spisovatel jsou bud vhodná nebo nevhodná. Piléhají k povaze anebo ubijí. eskou literaturu ubiji kancelá. Na jejich plynových plamenech upálily si nadobro nebo napolo kidla dobré dv tciiny eských talent. V její smrduté atmosfée otrávila se naše literatura, že vyhlíží a úcta

36

i

jako piškrcená. A to proto, že kancelá je ncjpohodlnéjši útoišt pro lovka, který nic neumí než psát. Ale múžG se státi, že spisovatel, který nic jiného nei:mi, který se nenauil nebo nepipravil k žádnému 2 tch povoláni, která by mu konvenovala a ho neubijela, ekne si, že zatracená kancelá, která má

svdomí tu píšernou maloduínost naši liže kancelá se s diky odmítá z lásky k literatue, a tu nezbývá, než aby se spokojil s málem A ovšem z lásky k literatue pece jen nkdy dlal nejvíce

na

—

teratury,

liteiaturu

zhola nicotnou. Nenajde-íi náhodou

,,

vedlej-

zamstnáni", které by mu pomohlo, nikoliv ke blahobytu, ale k osvobození péra, a nebylo mu zárove chomoutem, nezbude mu než raziti astii nikláky než zlaté mince. Ale to jest jediná možnost zachrániti šího

z básnika. co se zachrániti dá.

A

ten

ty

spokojiti se

s

málem,

trochou svdomí. Opakuji, naše literatura malodušná, kdyby bolesti, bývaly a nebyly dnes a tetin eských spisovatel.

i

dovede-li

lovk

sku-

nikláky muže dlati

s

i

Umlci

nebyla

by

tni;

pikrená

a

podobné tmto mým, nebyly stále bolestmi více než dvou Proto o nich mluvím.

ovšem všude zídka bona kteroukoli šfastnjíi literaturu, již dle jejího ducha jest nám jasno. .že tu spisovatelé mají ode dávna vyšší existenní podmínky, když nejsou práv bohatí, že tu možnost ádného úspchu mravního hmotného jest vtši, že národ se odmuje aspo svým milákm. Srovnejme na piklad jen, co sob literatue nosí tak zváni svtoví spisovatelé z ciziiiy, a co nosi naši ze svých mizerných, obyejn prázdninových výletu, na nž naše Akademie nebo Svatobor pispje jim 200—300 K. Oni šfastni vycházeji do svta se smyslem pro bohatý život, vrahatí.

Ale,

a spisovotclé bývají

pohlédnenie-Ii

i

i

i

cejí

se

bohatí

a

rozdávají

štde

jako

staí

králové.

57

Kdežto naši

když si aspo tam o finannkterého velikého spisovatele, zapomíná se

filisti z

kanceláe jsou

plíce provtrají. Vypravuje-li se

ních obtížích

nám asto

vylíiti,

jak

rádi,

nám

tu a

ten spisovatel

žil

ped

nimi a

mezi nimi, jak byl zvyklý žíti. Také knížata, jichž blahobyt bude kýženým pro každého bohatého mšana, mohou si naíkati na finanní obtíže. Chudoba je prosté záleží na faktické výši existenní relativní a všecko úrovn. Ti svtoví spisovatelé žijí pravideln jako knížata v srovnání s našimi námezdnými otroky a proto

mohou

býti také tak

štdí

jako knížata a nezastavují se

uprosted vývoje své osobnosti, což je u nás pravidlo. Nejsou pedasn zaškrcováni kanceláským vzduchem a šedou jednotvárností své existence. Je to ostatn stará naše bolest. Ale mluvím o ni znova také proto, že jsem nedávno etl opt starou povru, eským spisovatelpm znova velmi kategoricky ohátou, že totiž básník, který má blahobyt, nestojí prý

odjakživa

za

nic.

Máme

snad

tímto

zpsobem

nouze cnost? Jest ovšem dobe možno, že básník nebo jiný umlec, který žil v bíd, dokud umlecky pracoval, zbohatne náhle anebo najde si zamstnání, které mu poskytne relativní blahobyt, a tu pestane pracovat. Co to znamená však? 2e ta umlecká práce nebyla pravým smyslem jeho osobnosti, anebo že zamstnání jiné neponechává mu asu a pravé chuti pro umní. Nic více. Pestal býti tvrím duchem, a!e tím nedokázal, že kdyby byl dále pracoval, byl by nutn pracoval špatn jen proto, že ml blahobyt. Blahobyt, zejména náhle umlec, dosažený, mže ubiti slabého lovka a tím initi z

i

svým umleckým posláním jako strom se svým ovocem, roste tím utšenji, z ím bohatší pdy roste. Tak rostl Goethe nebo ale silná individualita, jež je srostlá se

Goncourtové, kteí ekli, že znají v

3S

umní

a v literatue

jen málo revoluních duch, kteí se narodili bez chleba. Ovšem, déláme-li veršíky nebo malujeme-li obrázky se stejnou vážnosti, jako to iní prmérni kvíntáni. pcjímáme-li umní a literaturu tak jako oni, povésímc je na hebík, jakmile pijdeme k rozumu a k zamstnáni výnosnjšímu.

Na sta pikladli bylo by možno uvésti, kdy blahobyt nejen že nebyl pekážkou, ale pímo podporoval vývoj genia a talentu, a!e na tisíce bylo by técli, kdy bída a nutnost vydlávat pipravily svt o nejlepší úrodu nejkrásnjších stromu. Zejména v literatue eské. Kdybych

byl

veliký

a

mocný

král

.

.

.

Kdybych

byl

bych ovšem byl ješt pochybnjší anarchista než jsem dnes, tak bych zejména pestal si libovati ve snách o píští spolenosti a mluvil bych skutky. Kdybych tedy byl veliký a mocný král, dal bych pedevším zavití všecky, kteí literaturu a umní prostituují, pracujíce jen pro výdlek. V mých kriminálech ušlechtilejšímu a rozummuseli by se nauiti njšímu po své chuti. A tm, kteí dokázali již, že nco dovedou, dal bych slušnou doživotní rentu. Mohli by jiti. kam by chtli. Mohli by dlati, co by chtli. Nemusili by odvádti periodicky práci. Nemusili by vbec pracovati. Vím, nkteí by to zaplatili talentem. Jiní snad životem, jedni by se možná upili. Druzí by se umilovali. jiní by snad zahynuli pi njakém dobrodružství v Indii nebo v Africe. Uspoil bych rentu. Ale ti praví a velicí, ti, jimž umni jest tím, ím má nám býti, osudem, ti b^j se vrátili a to nejsladší ovoce mi pinesli. Nebof bych ušetil nesmírn národního jmní, kdybych nedovolil, aby papír byl zneišfován literárním nádenictvím, kdybych zastavil naše papírové

král,

tak

nemu

šílenství.

39

VII

DVA SVTY Stojim

na

ncjvyšsim

mist Bandouchovy

zahrady,

která leži ted napolo ladem, ponvadž mistr Bandoucli je v cizích službách, a pro kterou hlava div že mi docela nesešedivi, a kiím velmi nesluíné vyzváni nakamsi dol, jakoby pravé ted kráel tudy dstojn teba nkdo z tch, jejichž jména se skvla, opravdu nejistším leskem se skvla v jedné lokálce nedlního ísla tohoto listu o tom, jaké starosti máji

zdabh

v dnešní

—

významné

dob

jistí

,,

ešti" lidé

.

.

Božiku, tak z celého srdce a ze vsí mysli své toužím po tom, abych byl jíž tak moudrý a jen se

—

usmíval mírn a soucitn, dj se, co dj a zatim co chvíli iím jako poranné zvíe bolestí, vztekem, úzkostí a jsem stále ten starý súastnný lovk, kterého každá blbost a mizernost lidská raní jako otrávený šíp.

tžko

eských zemích básníkem, a stero Ale nejtžší to jest, když si lovk pinese ze šastnjších oblastí ducha krásnou pedstavu o básníku, který hledí v budoucnost a tuší ji. ale zárove a snad práv proto miluje pitom.nost. oslavuje to, co jest jako základ toho, co bude, a nedávaje se mýliti malichernostmi, kráí vped pevnýín krokem ve svých rytmech ve svých epištolách. Ncbof, dáme-Ií si u nás takové poslání, opovrhujíce blahoslavenou konservativností a snadným veršováním, žeme býti pedem jisti, že zastavíme se na polovin cesty, ubodáni jako podráždnými vosami sterem píkoi, rodících se ze zatracen požehnané malosti naJg

je

toho

býti

v

dvod.

i

i

m-

40

šeho národa, a nejen to: v sob ani nenajdeme dostatené sily, my. tradiní maloméšfáci, abychom nedali se odvrátiti od vytené cesty malichernostmi, které na konec tak milujeme a za veliké považujeme, že nadobro nebo aspo piliš asto odhazujeme lýru a me, abychom zdviiili obyejný karabá. Jsou celé týdny, kdy dostávám ránu za ránou jako zemi, neviditelným obuškem a po každé klesám k a teprve zem dodá mi zase odvahy vstát. Nejsou to však rány pimo na mne iniené. Mám hroši kži, jde-li o mou osobu, jedním uchem tam a druhým ven jdou poklony njakého toho mého pitelika, dosáhnou-li vbec až k mému sluchu; jsem si píliš jist svou vcí, než abych jako rány mohl cítit marnivá lehtáni. Ty moje rány jsou zcela jiného druhu, a ty jako rány ml by cítiti každý hrdý eský lovk a každý kulturní

eský lovk. A

nejhorši

domnle

z

nich

jsou

ty,

které

za-

Tu jsem ubohá mimosa, vydaná na pospas každému mimojdoucimu. To je moje sazuji lidé

také naši.

naše slabost. máme-li na mysli krásné posláni básník; nemli bychom bezpochyby klesati, aniž povstávajíce bráti karabá, nýbrž mli bychom nezmýlen a s úsmvem na rtech jiti za svým ideálem, pipravovati pdu budoucím, zakládati dobrou tradici pro nového eského básníka, spisovatele, umlce, lovka. Jsme slabí, ponvadž klesáme, ponvadž cítíme lépe bolesti národa než krásu svého poslání, a tu. jak jsme tak zraováni a pokoeni v tom, co jest na nás nejlepšího, zazdá so nám náhle naše slabost jako síla, a vidouce, kterak národ stále tupji pihlíží k tomu, co se s ním dje. kterak sebe vtší drzost, provedená domnlými našinci, zstává neztrestána, a kterak eský buržoa v nejhnusnjším smyslu slova roste do netušených dimensí, ekneme si, že je teba více statenosti k zvednutí karabe slabost, Je

to

to

je

slabost,

4i

než k vznešenému klidu ... Je to bezpochyby omyl, ale, když tak po tch všech ranách a úzkostech vstanu v den slunený a jako dnes kiím své neslušné vyzváni kamsi dolu, jakoby tudy kráel s dstojným svým téichem vládní rada X., vím, že bych mu je vzkikl pímo do tváe, kdybych ho potkal, a-li bych mu do ní neudélal nco horšího. R to jménem národa, k emuž eh,

i

mám

svaté svoje právo. jsou tedy tcd moje dni. Bhví, že jsem nenapsal v nich jediného slušného verše. vzpomínám si asto na Machara a obdivuji se mu, že to tak dlouho vydržel s karabáem v ruce. Byl trochu jednostranný. Ale bil. bych ted také bil ve dne, v noci. já Malichernosti mne dusí, eské hlupství a batipánsívi, které všecko kupuje za peníze a všecko prodá za úsmév shry, mne dusí. Jsou to vbec malicherností? Dnes nemohu íci ano. Dnes vidím všude jen oceán naší bídy- Snad, až se poasí ustáli a kvétnové dní zahrnou mne svou laskavostí, pak si eknu, že genius národa pestál horší doby. Ale ani to nebude mnoho znamenati. Nebot bez zdravého úsilí nic by nebyl pestál Vždycky jsem íkal, když se mluvilo nkde písn o výstedních zábavách všelijakých aristokrat, že je kdyby dlali lépe, baví-li se tito páni takhle, než

Takové

A

A

když velebný pán lépe, Jest na píklad honí se za dvekami, než když poádá štvanice na uitele. Proto mžeme páti také jistým „eským" lidem

politiku.

jejích

i

horlivý

zájem

o

rakouskou

vzduchoplavbu

v pevné víe, že národ na konec pochopí také jejích pravý význam pro národní instituce. Povážlivý jest však jistý všeobecný zjev z posledních našich let, a pozorujeme-li jej dobe, mohou jisté vci míti váhu

symptom.

V jednom smru pokroili jsme skutené a znamenit. Ve vývoji eského batipána. Ten, kterého jsme 42

dráždili

v

letech

devadesátých,

byl

nevinný

a

poctiv?

eský malomšák. Nemohl rozumti ..Prostibolu duše", ani kráse verš Bezinových a Hlavákových. Nechápal

svt

odchované socialismu, bál se statené mládeže ve a moderni román byl mu tžko srozumitelný. Nedivíme se mu dnes. Po této ohnivé episod vrátili jsme se však, až na skromné výjimky, ke svému malomšfáctvi. Tvrdé selské palice z oné doby, zbytky nejlepšího eského fundamentu, zmkly. Jen eiiký buržoa vyspl a ztvrdl. Osvojil si velkokapitalislické mravy. A nádavkem stal se velikým rakouským vlastencem. Zatím co jsme se posmívali, jako lidé umoudelí a „oproštni", dráždní mšfáka, ejhle, povstal tu buržoa mezi námi v pravé své podob, a už je docela jasno, že pedstavuje národní nebezpeí. Koho o tom nepesvdila dv, ti. minulá léta eských politických mravu, ten je slepý.

A ve

tak

svém

to

-

aspo

dva

svty,

vidím

mládí,

—

sebe opt jako nesmiitelné svty, erným je kus poníženi pro

dva

každý komipromis bílého s odumírání osobnosti. Když jsem šel z Cech, dohoiivaly tu poslední zbytky našeho mladého idealismu. Praha mnila se ve skutené velkomsto se všemi krásami a ohavnostmi. Ale poslední fáse tohoto perodu nevidl jsem již z blízka a ani jsem si neuvdomil pravý význam toho, co se tu dje. Na Morav vyhlíželo to jako líbezná idyla, zátiši, veliká hromada krásných jablek: lovk nevidí hned, kolik jest jich na spodu nahnilých. Pizpsoboval jsem se pomalu, nebo ml jsem lesy, které hnvy. erné na bílém, dostal jsem mírní radosti vysvdení dobrých mrav od poestných lidí. jsen) rád beránkem mezi beránky a ovekami. Každý lovk rád v míru a pokoji vypije a vykouí si své. Ovšem, nkteré zlé i dobré instinkty mi zbyly, také jejich nedvra nikdy nadobro neshasla. Ale snášeli jsme a a

i

45

SG.

Nebyl

A

jsem

však

na

Morav

slepý.

Pomalu

otvíral

jsem

oi

nastalo zatím rozlišování. Bude nutné pokraovati, kdyby se mu dvacet Bulínú stavlo do cesty. R já, když jsem si zvykl opt hledti svýma starýma oima docela otevenýma, a když jsem vidl to staré, co obyejn lovk vida, když otvírá oí, ztratil jsem chu pimhuovati je. R tak dal jsem postupn neuctivé sbohem všem beránkm, z nichž vtšina byli beztak vlci v cizím rouše. ídyla je ta tam. Dva svty vidím a mezi nimi nepeklcnutelnou propast. To je docela v poádku. Poádná vrána má sedat vedle vrány na pkné borovici a nikoli vedle papouška v zlaté klecí. Rozlišujme všude pesn a do detail a varujme se kompromis. Není to tak nesnadné, spostále víc.

lenost sama to chce. Oficielní svt má svj kodex dobrých mrav; druhý svt má úctu jen k vykonané práci a k osvícenému duchu. Z toho vyplývají dv rzná hodnocení, a z jejích konflikt mravní pokrok. Není opravdu teba drážditi burzou, je to také píliš snadné a marné. Tupost zstane tupostí, a nám jde o mravní vývoj a nikoli o zametání ulic. Za to pášeme zloin na sob a na mravní úrovni národa, pizpsobujeme-lí se batípánu, abychom u nho byli hoffáhig.

Ten

fakt,

ník,

jsi

že ty, vdec, spisovatel, umlec, básník, dltak neb onak dležitý pracovník a pí tom osvícený duch, který jedná po s^ém a opovrhuje kodexem oficielní morálky, slátané z pežitk zásad kdysi rozumných, ale dnes doista nesmyslných, ten fakí sám o sob jest nesmírný initel kulturní a mravní, revoluní initel, zbra zbraní, kterou lovk, jenž ví, co v ruce má, nem.á pouštti z ruky. Jen tím, že si be-

reme svobodu, k níž nás má náš volný duch, dokazujeme, že jest skuten volný. R dokazujeme tím také, že i jako pracovníci jsme schopní jíti stále dál a nespokojovati se s lehko dosažitelným. Nevme, že za-

ostalost ve všeobecných

zem

na

který

geniu,

vymoženostech ducha není kajest

ji

stižen.

A véme,

že

i

malý talent spojený s osvíceným duchem mže vykonat zázraky. Zejména umélec nemá eho hledati v oficielní spolenosti. Vzpomem.e si jen, co dlala z Vrchlického. Mluvilo se dosud chytíce jen o tom, jak mu ublížily a útoky, jichž sám vyvolal. Ale o íom, jak zotroili oficielní, kterak z pekladatele Danta. Tassa a Ariosta udlali ubohého pekladatele Dumasa. o tom se mlí, ale to bude jednou kapitola nejhrznjší obžaloby. A pece Vrchlický byl len panské snmovny, nikoli njaký bui. Nemyslím tím ovšem, že kritiky si

jej

umlec nemá míti vbec styk s oficielním svtem a má odmítati výhody, jež tento svt jest nucen asem spravedlivé udíleti (obyejn nikoli ze své kapsy). Ale k vlí tomu nesmí se státi umlec dvoeninem, i

pijímajícím panské mravy, loutkou panstva milostiv trpnou, která u dvora zastrkuje do šosu osvicenost

ducha, má-li

ji.

Máme na

máme

v spravedlivém opobyrokrat, uctívajících zlaté tele, šavli a kropá. jen jasno to musí býti vždy Hrdost v zápeci je pro koku a opovržení mezí kamarády pi piv snadná a zbytená vc. Vypravuje se o Schvvaigrovi, že ml kdysi podati ministerstvu vrženi

kastu

hrdí

a

batipán

a

býti

dobrozdání, a že je napsal v jedné velmi lana rub ministerského pípisu a pipiš poslal zpt. Tak mluví s pány hrdí umlci, kteí dobe postehuji, kde jsou lidé, tyjící z penz národa, a kde lidé pracující pro jeho est a kulturu. Ped batipánem vzpomenu ši, že bohatne se pravidelné z práce najatých žebrák a ped byrokratem nezapomínám, že je sluhou spoleností. Doporuuji to jakési

pidární

vt

každému; dlá

to

dobe, zejména v páteí. A.

jc-li

páte 45

elí snadno mravnímu kodexu, ktespolenost maskuje svou tvrdou a so-' bekou mysf, aby se zdála dstojnjší, a elí se lépe mravm a zvykm lidského zvince, který na všech síupních sociálního žebíku opií se po svém batipánském ideálu. Bez teto pátee není ostatn lovka skuten kulturního, a nic není smšnjšího, ba odpornjšího, než když vynikající hlava, ve které mžeme pedpokládati trochu svtla, metá radostné kozelce ped oficielními representanty nebo jejich odleskem, když umlec, který jisté ví, že jest nahoe v dvodném podezení ze špatných mrav, hraje si ped buržoou a jeho nohsledy na dstojného. Stalo se mi nedávno toto: Jdu k mladému známému umlci za njakou vci. Pivítá njak rozpait rovná,

rým

pak

se

oficielní

í

mn

u nich hostinu. Je to chudák, tžce vydlává a v dluzích tone, ale dlá hostiny njakým dstojným lidem: hledá kariéru. Ted pede mnou rdí se rozpaky a falešným hlasem zve mne, abych zstal, a já mu vidím na oích zoufalou úzkost, neeknu-li snad ano. Kochám se chvíli jeho tisní a pak pravím beze zloby, opravdu upímn, že do a

tu

zpozoruji,

že

chystají

každé spolenosti nechodím. Pálila by mne vru židle mezi nkolika hloupými panikami a nadutými šfáky a na konec vrazii bych teba vidliku svému sousedu do bicha. Dobrá! Snad se mi tohle ani nestalo, snad se to

m-

stalo

Cítím

njak podobn nkomu to,

jakoby

se

mn

to

jinému. stalo,

To je lhostejno. hmatám zbab-

ohled. Nejsem ovšem hoffáhig u dstojných lidi a rakouských vlastenc. Nicmén, byl jsem asem také ve slušné spolenosti. Ale pedpokládalo to vždy, že v ní budu respektován. Nuže, jako se nestydím za žádnou práci, a mohl bych klidn podávati cihly u nás vedle, kde se práv staví, a s tím uritým vdo-

lost

46

dovoliti (eknme teba no ju si to smim od pana vládniho rady), tak nestydím se ani za žádného druha, pokud se chová lidsky, a pjdu s ním vždy a kamkoli. Ncbof, konám-lí tu neb onu

mim,

že

rozdíl

práci, s je

krásná,

je

ponvadž

potšením nebo z poteby, to

druh

a

ji

v

tu

chvíli

konám

mám-lí tu svého druha,

mj

v tu chvíli posvátný lovk, ponvadž je to (a ovšem pedpokládajíc, opakuji, že se chová

Tak to dvojnásobn

ponvadž mám obanskou hrdost, ponvadž jsem básník, umlec,

lidsky).

cítím,

i

to cítím,

u

já

nhož

fikované

nikdo nemá práva hledati zpsoby, kodipanem buržoou. A, nechce-li mn nkdo snésti

jakým jsem se svými zálibami, zvyky a páprosím, zde jsou dvée nebo zde je ulice na právo. Jsou dva svty a mezi nimi propast. V jednom vládne úcta k práci a osvícenému duchu, v druhém a hodnostem. V jednom se mysli a cítí, úcta k miluje a nenávidí, v druhém panuje tupost a sobectví. Sedti na dvou židlikách se tu nevyplácí, vznášejí se ve vzduchu, a lovk, který na nich sedí, spadne obyejn do propasti a zlomí si vaz.

takým, teli,

-

penzm

/7

VIII

SRDCE V NOUZI Slunce hcjG, všude se néco zelená, po stranich chvjí se zelené plameny modinu, v zahradách a na svazích kvetou bílým ohnm ovocné stromy. To poíná u nás jaro. Ale také naše sezóna poíná: po ddin plazí se v peplnných županech první židovky, a naše denní kronika zaznamenala již první dv sebevraždy. Sebevrazi totiž picházejí k nám, jakmile nastanou krásné dni a lásky as, s mšáky, s klavíry, s gramofony a se „štajeráckými" krojí. Mámef Svinení v ni sice mnoho vody, k utopení staí, máme rychlíky a podle dráhy skaliska, za nimiž možno nepozorované ekati, až vlak se pižene a pak skoiti mu v ústrety; máme také lesy se zákoutími, kam po celý týden teba nezabloudí lidská noha, vtve borkú, smrku, dub jsou tu jako stvoeny pro obšence, a poetická samota hodí se dobe tm, kdož se mini zasteliti A tak napoítáno tu bylo jednoho roku osmnáct sebevrah. Strážmistr to povídal. Ovšem, poiiajic v to ty, ktei se dali vlakem pejeti z neopatrnosti. Lidé venkovští jsou trochu otrlí a sobeíi. Maji píliš starostí s vlastním životem a mají volky nevolky život rádi. Proto sebevrah nevzbuzuje u nich valného soucitu, Spiše jakési opovržení, svádjící k neotesaným vtipm. Také smrt je tu vc mnohem samozejmjší než ve

tavu ale

útulnými behy,

s

pi

troše dobré

vle

i

mst.

A

tak

jsme tuhle

v

hlouku

stáli

a

sedli

nahoe

nad myslivnou v milé lesní tišin kol mrtvoly mladého muže, slušn ošaceného, který ped smrtí, jak 4S

vidno velmi Uinil a

ted

bylo,

pkn to tu

naposled

ješt

potšil

sg

a jist zastelil se jcdiioii

ležel

poaio stmívati, modrýma ušima, malým praménkem uschlé krve

dne, když prosté naíažený

pedešlého

eroticky a pak ranou do spánku.

se s

oadlou ranou a s na pravém spánku, tuhý, studený a lliostejný k našim k tomu, jak doliadm, ke vtipm vesnické mládeže, ho pak naložili do tsné, žlut natené truhly a kobrtav vezli dolu s píkrého kopce. s

i

V širém lese taková vc se, abych tak ekl, ztratí. Pozoruje-li lovk z malé vzdálenosti lidský hlouek pod starými smrky a jedlemi, když ví, že uprosted tch lidi leží mrtvola, zdá se mu to vše titrné. Vúné koniíer a jarního života táhne laskav mezi kmeny, a za nkolik okamžik nezbude tu stopy po dramatickém monologu a jeho všedním zakonení. Ostatn, rozumná sebevražda, to není ani zákená vražda ani nenadálé neštstí, které dojímají a zneklidiíují, to je velmi prostý skutek jako odchod z hledišt, když hra nás nudí nebo se nám protiví. Nemyslím, že bych zachraoval sebevraha, který by o pomoc nevolal. Srdce v nouzi, nevdouc, kudy kam, ekne si: dosti. To je zcela v poádku. Horši jest, že ta nouze srdci je dnes tak píliš obecná. i

Nevím, pro pro den ped

mladý muž zastelil, jako nevím, skoila do naší veselé íky jedna smutná paní. Není mi konené nic po tom. Za to vím však, že dnes píliš mnoho lidi páše sebevraždu, ponvadž jejích srdce píliš snadno ocitá se v nouzi. Prm.rný dnešní lovk, zejména z mšfanstva a z vrstev k nmu se deroucích, je cosi nepevného, nestálého, nemorálního, existuje bez vnitní opory, žene se v ped slepé a horen, ale první vtší pekážka vyrazí jej z dráhy a zabije. se ten

tím

49

napsáno mnoho rouiánú, o!:>irajici(:h se psysoudobého lovka, ale román pravého dítte naší doby nebyl ješt napsán, román jedné z tch nesetných obtí honby za tak zvaným úspchem, jak Bylo

již

chologii

mu dnes rozumí. Labyrint svta se na výsost zdokonalil; ráj srdce však zdá se v nenalezitelný aspo pro všecky, kdož nestojí v jistém smyslu mimo svou dobu nebo nad svou dobou, která o všecko se jim stará, jen ubohé srdce lidské nikoli. Snaha po demokratisaci všeho zabijí demokracii. se

nm

Máme

všeobecné vzdlání: tomu se rozumí povšechn aby lidé vdli co nejvíce toho, eho vdti nemusí, eho vdti nepotebují a následkem toho nikdy vdti nebudou poádné. Osvicenost a kultura vidí se v mozcích nabitých fragmenty z populárních píruek. na ddin potkáte lidi, z nichž tee vdní jako po provázku, páté pes deváté, astronomie, chemie, íysiologie, medicína, botanika a ovšem vysoká politika. Upotebují svých vdomostí jen potud, že jimi trýzní každého, s nímž zasednou ke stolu; jinak jsou také zcela neupotebitelné. R ím více roste povrchnost ve vlastním, oboru, tím více množí se chuf do všeho mluviti. Nebo poádný demokrat myslí si, že musí všemu rozumti, a doba jest ochotna viti, že všemu rozumti mže. A tak myslí si každý, že jest nco lepšího než co skuten jest, a ponvadž praktický život odkazuje pravideln a pirozené každého do jeho mezí, šsvce, aby se držel svého kopyta, tvoí tyto tak,

1

batajlony

zneuznaných

vševd

armádu nespokojenc

zoufalc. Sem patí také vzpoura žen, která v podstat rodí se z téhož bludu. Také ženy poínají si jjacpávati mozky všechutí domnlého vdní, která jako mixedpicklcs hraje všecky barvy, ale nechutná bohužel sladce. a

50

Také ženy mysli si povšechn, že jsou néco lepšího, než co skutené jsou, a vidi se povolány k velikým svétoborným inm, jichž pedcliuf tušimc v ádéni sufražetek.

vavy

do

A s

zanedbávajíce

válenými

hesly

a

nemocná srdce ini bitevni tené k všeobecnému zdivoeni,

pro

povoláni, hrnou se posledních útoiš pole, pispivajice sta-

svá

z

zoufalství,

znemrav-

rozkladu. individualismu máme tam, kde chybi individuality, kde chybi pevná pda pod nohama a vira v kteroukoli skutenou oporu srdce. Osvicenosí a kultura, mozek na pravém míst a srdce na pravém miste, pikazuji, aby lovk hledal moudrost a štstí ve svých mezích, aby se snažil pevn zakoeniti se v která mu byla vykázána, aby se nedal svésti chimérami doby, jež jsou mu namlouvány, ale nepocházejí z jeho vlastního nitra. Tak osvícený a kulnéni a k Nejvíce

pd,

mže

emeslník, býti a býval sedlák, kupec, osvícenou a kulturní mže býti a bývala žena, dokud dbala více své dstojnosti po boku mužov než emancipaních hesel. To bylo ovšem v dobách silného idealismu a smyslu pro ráj srdce. Dnes však místo osvícenosti a kultury vládne tak zvané vzdlání, vzpoura za každou cenu, snobism a paskvil individualismu, a v nich pramení nejvlastnjší životni methoda naši doby: horená honba za t. zv. úspchem. povšimli Povšimli si jste již, oh, zajisté jste si oné literatury, která v nesetných variacích pojednává o úspchu, uí, kterak lovk rychle a snadno stane se milionáem anebo líí tonem pastorských kázáni turní

mšan,

tak

i

život

Carnegi

a

Morgan.

Je to literatura stejné

smšná

na odbyt a vynáší svým nakladatelm. Nebo, prosím vás, kdo by se nechtl stát milionáem? A píši ji lidé, kteí nic nemají a nic nej-sou, to mohlo by vzbuditi podezení v prostém jako

demoralisujicí,

ale

jde

jisté

5i

který kupuje tyto brožurky a knížky. A kdyby schopen kriticky uvažovat o tom, co v nich etl, pišel by na stopu podvodu. Nebof nemravná je tato literatura, ponvadž hlásá beze studu evangelium velkokapitalismu chudákm, kteí mají sotva na nejnutnjši své poteby, ponvadž uc'i zbožovati Zlaté Tele ješlé více, než se dosud dje, a poouchlým slohem kazatel zdrželivosti, kteí nejsou zdrželiví ve stavni domu za krejcárky svých poslucha, štve lehkovrné za chimérou snadného zbohatnuti a postavení na svt a jest i oividný švindl, ponvadž pedstírá toliko poueni, jehož dáti nemže. Lidé. kteí se živí škrabalsívím nejnižšího druhu, sHbují tu prostému muži, že ho uini milionáem nebo hrabtem, ale o cest k bohatství nebo k spoleenské kariée vdí mén než slepý o barvách. Chceme-li míti prostý úspch ve svém povolání, musíme bud konati dobe a poctiv svou práci anebo švindlovati, jiné cesty není, a jinému nikdo nás nenauí. A velikost našeho úspchu závisí na našem talentu a nikoli na tajemství, které nám mže odhaliti Petr nebo Pavel. etl jsem nedávno dobrá slova o této hanebné literatue: ,,Mravokárci denuncuií neustále knihy, které vzbuzují smyslnost; co však íci o knihách, které vzbu-

lovku, byl

—

vášn lakoty a domýšlivosti? Ped jsme ideál práce, íkalo se, že se všichni prací a pili staneme pány. To bylo klamné, ale aspo mužné a obsahovalo to malou dávku mravní pravdy. V dnešní dob nedopomúže píinlivost chudému lovku k bohatství, ale snad k sebeúct. Dobrá práce neuiní lovka bohatým, ale dobrým dlníkem. Ideál práce nesoucí požehnání, pocházel z malých a skrovných cnosti, zajisté, ale pece ze cností. Co však ií o tomto evangeliu této nové ,, práce", která nepochází z jejich cností, nýbrž do jisté míry z jejich neestí?" zuji

sto

52

mnohem mli

lety

sprostší

eknme

o

nm,

že

se

stalo

obecným evangeliem

obana obecného

lovka

zvrácenosti

Oban

a

a zavléká mravni bídy.

který jest však nco práce a moudrého života; lesnnou v Rothschildovi nebo ve ktercm velikém prmyrUnikovi nebo odvádí od nejvlastnjšího povoláni a ponvadž sctva stoiisici z tch

úspchem,

dobré

v strašlivý labyrint

obecný žene se za zcela jiného než odmna jest

chimérou,

zt-

Vanderbilíovi, v íiv slavném diplomatu, a

od dobrých boh.

vše:h hrnoucích, ženoucích, ítícicii se má opravdu talent k tomuto úspchu, jest cesta obana obecného pokryta zoufalci a mrtvolami. K vli chimée úspchu spálil za sebou všechny mosty vedoucí do ráje srdce, a jeho srdce, ubohé lidské srdce, vyvedené náhle z klamu, neví kudy kam, a nefckne-li rozu.mné: Dosti! a nezastaví-ii dobrovoln svého tlukotu, rozmnoží leda spráskaná srdce zloinc a prostitutek

.

.

.

ovšem, niy ostatní, kteí nemýlíme se aspo Ale v tom, že nemáme talentu mniti všecko dotekem své ruky ve zlato, a kteí více než v Úspch víme v ráj ^rdcc a jeho dobré bžky my jjme blázni. Dobe, dobe! Byli bychom docela šastni ve svém bláznovství, kdyby neest obana obecného neotravovala níiv asto tak nesnesiteln atmosféry, nekazila hodných národa. spolublížnich, nepomáhala mravn ubíjet A kdyby nás bylo o trochu více. Sedli bychom u krb, kde nás ciiráni bžci umní, anebo leželi by-

chom

v lesích, kde nad námi bdí kozonozí a lesní ženky, a usmívali bychom se a ekali, až nemocní se uzdraví a ochladnou. Ostatn my se usmíváme. To je práv to. Po všech zlých okamžicích, po nejvtší nouzi srdce najdeme zase cestu zpt k ráji srdce. Kniha, obraz, slunený den, dobré slovo milcnino staí nám k tomu. Dobí bozi bdji nad námi. A tu se tedy usmívámie. Tak dobrácky

53

nkdy! A zase trochu

ironicky. Clovék, který se žene za chimérou, ponvadž je to chiméra doby, je vždycky trochu smšný. I když máme neveselou vyhh'dku, že zítra nebo pozítí pijde se k nám zastelit

celý

upeen

Ted se na píklad usmíváme diplomatm. To jsou také lidé ženoucí se za Úspchem; sebevraždy bohudik (nebo snad bohužel?) pášou zídka... A pohledte, mezi námi blázny nejbláznovatjši jsou sbratelé. Oban obecný rád se jim posmívá. Nkteí jsou snad trochu potrhli. Znám jiné, kteí našli tu ráj srdce. Ba, jsou to lidé osvíceni. Od jednoho dostal jsem tuhle dopis jistého lipského sbratele, Nmce. Píše ten blázen: ,, Divíte se, že jako Nmec píliš živ se zajímáni o slovanské umní a umlce: to pochází z toho, že mám vznikne nezvratné pesvdení, že evropská kultura teprve úzkým spojením germánského a slovanského svta myšlenkového a citového, pak, ponvadž slovanské umni, pokud je znám, zdá se mi rovnocenné

umním germánským. Cítím se prost veškerého hloupého šovinismu, který jen ve tvoení vlastního národa vidí dobré a pozoruhodné a mohu proto bez pedsudk zkoumati a chutnati umní cizich národ. A stejné na politickém poli. Ješt dnes nepovavede se mi žuji to za žádné neštstí, když erná Hora podrží si Skadar; jest mi a bylo mi nesrozumitelno, pro evropské se píšalky (nebo nedá velmoci tancuji podle mluviti pece o všech rakouských touhách, pi tcb milionech Slovan, kteí v Rakousku bydli). U všech dobrých Evropan plati dnes Nikola za jediného muže s

i

—

v

Evrop

." .

.

Oh, tihle blázni! Mluví nkdy jako docela malé dti. Hledím na kvetoucí hrušku ped mými okny, jako bílý plamen chvje se v soumraku. A usmívám se.

A 54

mír

mám

v srdci.

PROSTÝ

KOMENTÁ

Mám náladu velmi mclancholidíoii. Uchladilo se, nebesa jsou zamraena, zem je mokrá. A ji byl zklamán v nejhezích nadjích. Maminka Staro:vt chodí za mnou jako stín, skuhrá a fuká, otravuje mne na duchu na tle Ze zoufalství plaším veverky, chodím na konvalinky a sbírám brouky. Maminka Starost neleze ráda po stráních a v lesích ode mne obyejné utee. Ale soívažc sejdu opt do ddiny, už nme drží. Tedy uchýlím se do svého doupte, podepu si tilavu kdybych a myslím si, jak by to bylo pkné, kdyby místo po nohou uml chodit po hlav. Kterak by se všecko zmnilo! Psal bych verše jako Antonín Klášterský a dostal bych rok co rok cenu z Akademie Psal bych povídky a romány jako K. V. Jeábek a byl bych zván na farské hostiny. Ohýbal bych hbet ped finanním referentem markrabství moravského a jinými mocnostmi, ne^jckal bych od nikoho dobrou práci a nebyl by:h tedj zklamá.i, p.ocž bych také iiekritisoval, za to dobe bylo by mi placeno za spatnou práci. Vidl bych svéráz Moravy v lásce k folklóru a klerikalismu, a byl bych konservativní, posílal bych kondolenní blahopejné telegramy, jezdil byv.ii jako zástupce úctyhodných spolku ke kladeni základních kamenu, k slav- moje jméno nenostním odhalením a vernisážím mizelo by z denních zpráv. Nebyl bych také blázen a lovk napolo koovný, ale ml bych dosnck v Žáboveskach a byl bych cidný státní, zemský nebo samosprávný úedník. A pak tedy ml bych i moravský i

.

.

.

—

domovský

list.

55

Hohoho! Jak si vzpomenu na tenhle úední dokuhned je ini skoro veselo a div si nezatanim pod šibenicí, na kterou šelma osud rad by mne zase jednou povsil. Na eských literárních historicích jest ment,

zapamatovali letoší rok. Léta Pán tináct poal v moravské odnoži eské literatury hráti dležitou úlohu domovský list. Bude bezpochyby konstatováno, že tomuhle úednímu papírku nikdy se ani nezdálo o takové cti. To nevadí Co nebylo, být, eklo si Moravské Kolo s krásnou ted,

aby

dobe

si

devatenáct

sei;

mže

odvahou. bych

Ml

mcnu-li

této

vlastn

míti

historické

náladu

události.

ješt

ernjší, vzpo-

Vždy znamená

pro

moravská se pede mnou Mámf domovský list pra.íský a pochybuji, že nikterá moravská ddina bude nkdy chtin mermomocí vnulit mi svj domovský list. A já se ovšem nebudu ho domáhat, nebo nejsem si zcela jist, zda bych na stará kolena v pípadu poteby nedal pednost pražskému chudobinci ped kolovrátkástvim na bilovmne, že zemská navždy uzavela.

ské

pokladna

silnici.

Pes sudek

to

je

lehtá,

Každý šalamounský roz-

mi do smíchu. myslím,

V Moravském

ponkud

naše bránice svou pro-

ekli: Ponvadž zaslouo Moravu jest pojem piUš neuritý, nahradíme ji spolehlivou úední listinou, jejíž smysl je nepochybný. Molodci! Co si ekli mimo to, mezi tyma, šesti nebo osmi oima, toho nevíme. Ale tušíme to mnozí. A tu je nám ješt více do smíchu. Ostatn, možná, že se mi nkdy zasteskne po zemských korunkácii moravských, až moji vitelé budou nepokojní. Tu si snad eknu: To má lovk z toho, když se neobtuje pro vlast. Kdybych se byl m) rád a kdybych byl trpliv konal vše spolu, co literáti podle domovského listu moravští konají, nestotou. žilost

mén

56

Kole

si

bij došlo na domovský list. Tof než odplata, nade mnou. A nad nkolika nepivábitelnými, jichž talent je nebezpenj.

bylo

orte!

Tedij,

morálka?

Obtujme

jeden eský má právo jen

Napsal veno, a

uctíváni

a

kritik:

se

,,Ke

pro

vlast.

kritice,

pcsnš mlu-

kdo se narodil k obdivu byl v nich zklamán a zrazen." V tchto ten,

slovech je velmi mnoho pravdy. Poznal jsem jejich správnost na sob, nejsem kritik a piši své poznámky jen tu a tam píležito.^tn, jakoby in margine. Nuže, vim, mnoho-li krásných možností je stále ješt v eských zemicli meí:i lidmi, v literatue, v umni, ale vim také, kterak u nás všecko mladé, zdravé a silné umluje se, ochuzuje se o vzduch, aspo tak dlouho, dokud se nepizpsobí konvenfnosti nebo neuvadne nepízni. bych trpký život, kdybych se nedovedl obdivovati lidskéiiiu d'lu, kdybych i na rodné neekal stále nové zázraky lidského ingenia. Když jsem nejmalátn';jší a nespráskanjn', asto jediný odstavec v knize, jediný obraz v sešit staí probuditi mne k životu a k mému nsjvlastnjšimu povoláni, jímž jest milováni a uctíváni všeho krásného a nenávidní všeho, co se staví do cesty pochodu krásy a ducha. Ale ím ochotnjší jest lovk k lásce a obdivu tím hloubji dotkne se ho zklamáni a tím prudcí a

a

Ml

pd

spontánnjší výraz dává svému ro.^arováiií. A neni-li pirozeno, že pocifujeme nkdy dvojnásobn své zklamáni u nás, kde špatné má stále tísnivý vrch, a neni-li nutno, abychom s celou prudkcstí niili všude chatrnosf, kdyžt doba šeteni pro náš mužný národ dávno pominula? Kdyby bylo u nás již vše:ko na pravém míst a jasný všecky hodnoty, kdyby na jedné stran bý) tábor slepých a na druhé tábor vidoucích a ochotných 57

prohlédnouti, pak mohli bychom klidn jiti mimo chakteré by se klanli jen lidé neschopni vidti, a která byla by bez vlivu a nebezpeí. Ale dosud leží u nás všecko páté pes deváté, naše kultura aspo umlecká batolí se jako nemluvn na nejistých nožkách, lidé týmiž ústy chválí krásu i jeji paskvil, haní chatrnost nepochopenou sílu. Proto je nutno tíditi a nemilosrdn. Nebáti se vyslovit své zklamání tfeba verejšímu miláku. trnost,

—

— i

za každým osobního! Obviují tím velmi asto toliko svou soudnost. Nebo tomu, kdo umí isti, posouditi tené, praví vta více než jeji slova, a strana více než jeji vty. ftikají nejen to, co autor mínil, nýbrž prozrazují i, jak to autor mínil.

kdyby

Jen

zatvrzele

tak

lidé

Všecka nejistota a záludnost, jest

nich

z

nehledali

nco malichern

projevem kritickým

ale

i

poctivost a

upímnost

zjevná.

Kdybych byl bohat a nemusel psáti, nepsal bych ptinu toho, co píši. Vnoval bych se pedevším svému povolání: hledal bych krásné vci, krásné kraani

jiny, lidi

krásné a

snad i krásné tehda bych psal tu a tam, vzácný plod sváteního bych psal zcela jist, nebo neodolal

obrazy,

uctíval

bych

Na piklad báse

knihy

krásné

Nicmén

je.

a

i

dne. R ješt nco bych: dravé výkiky proti chatrnosti, která ubírá vzduch a živnou pdu kráse. A, kdybych byl bohat, žil bych nkde daleko mimo literáta obecného. Pak by mi lidé snad vili, nehledali by u mne malicherné ješitnosti nebo pomstychtivostí, již proto, že jsem bohat. *

Malé nepátelství Stáfla,

oficielního

známe

se

položil

osobn. ekli jsme

pravdu. Napsal jsem o

58

osud mezi mne a

grafika našich p.

si

p.

Otokara

velkonakladatelú. Ne-

jen jednou

štafloví,

že je

mimochodem

dobe

situo-

váný

mladý

okouzluje lidi pohostinstvím, nestaí však, aby z nho uinily rytíe bez bázn umlce. Pan Stáfl vzpomnl si na nepímo obvinil mn, že jsem a hany" a pímo proti nmu, ponvadž jsem pro V. H. Brunnera, Bendu a Kyselu, a že jsem proti velkonakladatelm, ponvadž jsem s tak zvanými nakladateli soukromými. Což jest to, že pan Stáfl svatá pravda, jako jest pravda nic neumí. Kdyby byly u nás normální pomry v tomto ohledu, jako jsou v Nmecku, kdyby naši mladí grafikové mluvme jen o tch -- jakmile dokáží, že nco dovedou, naAli ihned adu trvalých zákazník, obchodních firem, nebo dostali profesuru na grafické škole, jakou mají v Nmecku E. R. Wciss, Ehmcke, Tiemann a mnozí jimž naši mladí umlci Brunner, Benda, Kysela, jiní, jist se vyrovnají talentem, když ne ovšem potem vynikajících prací, k nimž nebyla jim dána dosud píkteréžto

muž.

který

vlastnosti

,,

i

i

—

kdyby naši zákazníci, zejména oficielní naklasi na výsost nepíslušného a nadutého práva mluviti skutenému umlci do každého obrázku, do každé linky a do každého záhlaví, krátce, kdyby naši mladí umlci mohli se snadno a ádn uplatniti všude, kde k tomu jest nadbylek píležitosti, nenapadlo by mne a nikoho umnímilovného, abychom se ínteresovali o diletanta, který své ornamcntíku a kresby shání po všech koutech a namáhav ležitost,

datelé,

neosvojovali

—

skládá jako p. Stáfl. Naši grafikové a knižní architekti, kterýžto titul mžeme jim smle piknouti, zejména

Bendovi a Brunnerovi snadno a jist zvítzili by nad chatrnou secesniinou, jako zvítzili nad ní grafikové nmetí. Ale u nás smrodatní initelé potácejí se mezi starým copem a nejprázdnjší .secesi", smysl pro dobrou ilustraci jest u nich zcela ubit a ke krásné knize nedostanou se díve, dokud vliv Nmecka je ,

59

R pece v podstat moderní grafiky, zejména knižní, není nic, co by mohlo narazili no odpor obecenstva zcela neinformovaného. Je to tedy pouhá duševní lenost, která se nechce vyšinouti ze starých koleji, ona duševní lenost, která stála v cest celé eské moderní literatui^c, jež se vyvíjela proti k tomu nedonuti.

i

i

Vlili

a

pes nepíze

oíicielních korporaci a

nakladatel,

odstrena do soukromých podnik v zastrených ulicích. Moderní grafiku stíhá týž osud, nmecký piklad mohl bii otevíti oi neschopným eským obchodníkm práv u nás, kde pro každou pitonost tío Nmecka se chodí.

a

i

Nuže,

v

vedle

se

takové

ková

situaci

dráždi lovka, vedle

kováíek,

umlc

vyskytne-li diletant

a

který má ihned pohotov ruce, uráí-li se nkterému šéfovi papírové firmy zakokctovati si s krásnou knihou nebo s biblioiilií, a který neovládá ani nejprimitivnjší kreslíské techniky, nefku-li, njakého svérázného grafického stylu. Za to má styky a vliv. A rázem stane se oficielním representantem eského knižního umní. Pochopil cenu reklamy. V ,,Ceskéni vyjde jeho podobizna, v typografi-:ké Roence (jinak publikace záslužné a pkné) píše o kamarád jako o spasiteli moderního eského devorytu a do vídeské roenky ex-librisové dá celý legion peste potištných papírk (zadarmo, jinak to neberou). Tak ?e u nás rodí z nieho hodnota, jejíž faleš m.že po celá léta paralysovati vývoj vkusu u nás i dobrou naši povést v cizin. Ncbof skutené hodnoty kri se v pítmí. reklamista,

Svt"

nm

Mám

pitelíka, literáta; na jméno mi pijíti nemže však piln mne te, a vidím sám, jak dobe vše si pamatuje. Píše verše, nad nimiž laik mže být na rozpacích, í jsou, zda moje nebo jeho. Pan Stáfl je mu velmi blízký. Vytýká mi. že se obdivuji takovému

Za

60

to

Brunerovi, ale sam (zapamatoval si jeho titulní listij k MussetovG he Andrea del Sarto tak dobe, že jich kusy (velmi toporn bohužel) penesl na obálku pro

nejnovjší

Vilímkovu sensaci

.

.

Eh, téžko nekieti! Ale jeden poádný veliký nakladatel by to všecko spravil. Potebujeme jen jednoho Kdyby tak silného berana, a ovce pjdou za nim. „Mánes' chtli Jest na dobré cest, má Bendu a jiné nebylo by snad nesnadno získat.

Mánesa". Slitoval se nad mou Nu, když jseni u .Knihou les. vod a stráni" a vydá ji po prázdninách. Bude to pivní (oh, té ironie osudu!) moje kniha rozumné a upravená. Ze všech nábožných písloví mám v oblib jeti jediné, které se mi osvduje: Když jest nouze nejvýš.^;, pomoc boží nejbližší. Tentokrát pomohla mi skrz(* „Mánes", skrze koho nebo co pomže mí ,,

,

pkn

zítra?

„Kniha lesiV není nikomu dedikována. Hm! jsem kdysi

S>cl

moravským

s

jedním literátem podle domovského

známého me„Pane doktore," povídá literát, ..dejte mi na prázdninovou cestu; vnuji vám za to svou knihu, která je v tisku." Bylo to eeno s nejvážnjší tvái a docela vážn mínno. Mecenáš vymluvil se ovšem na veliké ztráty, jinak byle to však pkná scéna z anno dolistu

a potkali jsme bývalého

cenáše.

mini.

Hm! „Kniho les"

není nikomu dedikována.

Hlastež

se mecenáši! Ci je opravdu konec i s touto romantikou? Dám tu dedikaci lacino. Za malou cestu do Japonska Nebo vtší do Afriky. Spokojil bych se také s

n-

kterým a

pkným

jižním

ostrvkem. Hlastež

se,

pánové

dámy!

61

Je cbíadrtá noc. Mokrá oknem melancholickou vni.

posílá mi oteveným sedím a smutek stídá divným humorem, jako zima a horko u

u mne s ílovéka v zimnici. se a

62

zem A já

skuhrá.

A maminka

Starost sedl

ze

mnou

EKNME

TEBA: O

Odpciváni po život

VD A IDEALISMU

JHko po pékiié opice hlavé ponékud rozpálené a kži leckde rozcdrané; rozvážnými pohyby a mírným petahováním udobuji bolavé údy. Bylo toho také trochu mnoho vera. Od božího rána až pes pJilnoc obcoval jsem s pírodou a s lidmi, kteí, když mají v ruce sekeru, nebojí se ani erta, natož njakého poádného suchého stromu. Prolézali jsme houštiny skoro panenské; pytláci máji tu doupata, a my mli pytlácké laskcminy. Nahoe v Maložin uhryzovali jsme ku.s vepové, ležící v tráv a naslouchajíce kosm a drozdm: to byl náš obd. Také jsme pracovali s devem. A v noci všecky hvzdy byly na obloze, ale velmi vysoko, a my naslouchah u vody, kterak poskakují pstruzi .... A tak jsme okusili nejlepšího kvtného slunce pkného chládku. To byl zase jeden náš den -zhruba eeno. Nebo podrobnosti si nechám pro sebe. Putoval jsem po dvou, po všech tyech, po zadku Clilad pokoje ini velmi

Icsiiim

dobe

i

i

po biše

—

po biše kanálem na štstí

-— zkrátka, moje údy mají proto odpoívám.

píinu

dosti

suchým

k nespokojenosti,

a

Dnes odpoívám ovšem hned po ránu. V minulých dnech odpoíval jsem obyejn až odpoledne, ponvadž toulal jsem se jen dopoledne. Ale toto odpoíváni zpsobilo, že jsem pomalu peetl Novotného eské djiny, to co vyšlo, a že jsem, jako ádný tená ml o peteném njaké myšlenky. Nestává se píliš asto, že vezmu do ruky knihu tak zvanou vdeckou, zejména z obor, z nichž už ve 63

mival jsem milosrdnou tyku. Ctu radji pov poslední dob opt básn. Což ovšem neznamená, že to doporuuji jako vc následováni hodnou. Touha po vzdláni je ušlechtilá touha. A každý z nás je zvdavcem v nkterém oboru. Já toliko nechci býti pilib zvdav. Zajimaji-li mne „krásné futuristické zuby" Marineííiho a talent Picassv, nemyslím, že proto je nutno i, abych se zajímal o konstrukci aeroplanu, o chemické složeni salvarsanu, o hloubky nmecké mergetiky Ostvvaldovy nebo o ciíry stejn nmecké ,,Brucke". Tu staí mi pouhá a milá fakta: že lovk létá, že není jedinou spásou lidstva rtuf a jod, a že Nmci dobývají svta, jak mohou: imperialismem, socialismem jednotným formátem. Ped Novotného Djinami cii jsem njakého starého Robinsona, velmi zbožného a mravokárného, a práv proto snad dokonale zábavného. Pookál jsem citeln, a když jsem etl, kterak ten dobrácký pohan, Pátek, školách hádki)

a

i

i

ped rohatým a vousatým strašidlem, které ho chtlo o život pipraviti, anebo, spativ po prvé vaii vodu, kterak, když v nejvtším varu ze všech stran kypti poala, pišel on na ten pošetilý nápad, že snad njaké živé zvíe tam býti musí, které tu vodu ven vyhazuje, a tedy, aby tomu zabránil, stril do ní kvapn ruku, chtje je chytiti, naež v tom okamžení poal tak siln kieti, že se ta skalní zed tásla tu slzy smíchu jako hrachy stékaly mi po tváích Nehledal jsem ovšem, bera do rukou Novotného Djiny, podobné zábavy. Vdl jsem, že sahám po knize vdecké, která mne mže toliko pouiti. Ale na jednu vc jsem zapomnl, že totiž vdecká pravda, tato písná a nemilosrdná bohyn, která mluví více pod arou než nad arou (což ve vdeckých knihách jest nco zcela jiného než v novinách) a nemá slitováni s lidmi, ktei milují pohádky, jest nkdy bohyni velmi, velmi utíkal

—

64

zarmucujicí. A tak. iši Svatoplukové

o

sob

když jsem doetl, zejména partie a o íši Boleslavové, ekl jsem toto: Jest ovšem pravda, že zdárný

a pro sebe asi syn národa má znáti dJjiny jeho a vlasti své, ale není vru teba, aby o nich védjl víecko nebo jen to, co

védi historikové.

Novotného Déjiny j50u jisté práce nad jiné veliká A tím potebnjoi, že národ nás má ve svété takové piteliky, jako jest promite Bachmann. Rovnéž jest bezesporno, že védec musi jiti jen a jen za svou védou a její pravdu, sebe nepijemnijii a ohyzdnjší, uvádti do svta doista nahou. Ale když pece jen vdecká pravda není celá pravda, ba dokonce jest jen horši její polovina. a vážná.

—

—

—

i

Nevím, jak se vedlo a povede jiným, ale mné bylo zima po peteni toho prvního svazku. Nco snad zavinila nepimená pedchozí nálada. Ale nikoli všecko. Pozoroval jsem: chladný, nemilosrdný mozek jaksi

psal

tuto

knihu.

Mozek

historikv, jaký

má

býti.

Do-

konce ekl jsem, že jistý silný požitek bude nám poskytnut možná pozdji, pi nkterých partiích novjších djin našich, budou-li zpracovány stejn pímé. Autor hledí, jak se mi zdá, rád oste pod motivy zdánlivé náboženské a ty skutené náboženské analysuje byste

A pece

ta zima!

Je to pirozené.

Pedností vdeckých djin Novotného

chladný mozek, který je psal; pednosti naší, pedností národa nebylo by, kdybychom na své djiny hledli se stejn chladným srdcem. Historická vda jest vcí historiku, národní djiny jsou vci národa. Historická fakta jsou jen jedna polovina národní historie, kostra, které národ a jeho básnici dají a musí její dáti tlo, její télo, jemuž oni dají a musi dáti život, druhou polovinou. jest

—

65

Nejen védéti, také viti musime, abychom mli o všech vcech pravou pedstavu. Pravda a legenda se doplují a spolen tvoí svt. Praví nám snad suchý a vcný pírodopisný popis vlašfovky, ím nám vlaštovka skuten jest a vždg bude? Mezi vdeckými fakty jest píliš mnoho vdou nevyplnného a nevyplnitelného místa. Mezi kvetoucí rží a vzduchem, který ji obklopuje, jest

na piklad krása.

Máme nohy. na pevné zemi a hlavu ve volném vzduchu. Cim pevnji stojíme, tím je hlava svobodnjší. Tak dopluje

vda s vírou. vda nemže pekážeti se nejlépe

tomu, aby nelegendy a povídky o hrdinech. Naopak, vzájemný zetel jest výhodný pro ob strany: legendy ziskávaji pevnou pdu pod sebou a vda pestává býti mrtvou a koná své posláni národní. A podobn je tomu ve všech ostatních oborech. Vda je sama o sob nedoeknutím: teprve ve spojeni s idealismem stává se pákou budoucnosti. Véda mohla by konstruovati stále nové modely acroplánú; kdyby nebylo hrdin, ktei riskují život, lidstvo by nelétalo. R jak smšní a malicherni byli bychom, kdybychom každého takového hrdinu dávali pod mikroskop s tisícerými pro a za, a nespokojili Historická

rostly

že byl hrdina! R jak smšní a mainime-li to skuten se svými hrdiny' Odpusfte špatnému pirovnání; ale jen bídní lidé, chorobní, dekadenti nimrají se s každým jídlem, obhlížej; je se všech stran, hledajíce všude chlup; zdravý lovk slupne všecko, co dobe voní a dobe chutná a není

se

prost

licherni

tím,

jsme,

jedovaté.

mluví dnes o pomru védy k idealismu. kivolaké cestiky ze zmatku zavinného úpadkem mravního prestýže, jemuž tšila se nábožcnstvj theologické thcorie, jak íká prof. F. Mareš (jehož

Mnoho

Hledají

66

se

se

ponkud

knžžskij

nabubelý

sloli

je

asto

píliš

ne-

pijemný). A\arcš

má

velikou pravdu, bojuje-li proti nekritickému

pGjimmi nmeckého monismu eskou inteligenci a eským délnictvem; myli se ovšem, mysli-li, že délnictvo hledá tu nové náboženství, kdežto inteligence pochvaluje si toliko pro jeho materialism. Mezi dlníky zajej

nesen byl monism pece inteligenci, a njaké to monistické dlnické sdruženi v Praze založené jest také jen dílem inleligence. Celé to hnutiko v eském dlnictvu jest jen nový a zjevný dkaz mravního úpadku eského socialismu, který ztratil všecky své ideální sily a mravní hodnoty a splynul mravn se soudobým ..materialism.em" mšfáckýtn; energetický imperativ

A

ovšem

dlnirká srdce opravdu útchy nmecké moudrosti, svdiio by to jen proto, že sladká moudrost zdravého socialismu a jeho

ho ncobrodi. v nejnovjší

hledaji-Ii

odešly z nich nadobro. Ale celý ten eský monism, tak neesky po Nmcích nápodobený, jest jen suchá a neživotná spekulace povrchních mozk, které chápou se u nás ihned všeho, o zaslechnou. Ponvadž Bergson je mén blízký a pístupný, žije Ostwald. A pak je to ovšem krásný nmecký systém, a lovk mže platiti za jeho pívržence a filosofického ducha, když dovede z pamti násobilku svtového formátu. To u nás potrvá jen, dokud Nmci nepijdou s novým. A nepjde to za plechové odznaky do kabát. A\areš mluví bohužel píliš mnoho o náboženství, o poušti atlieismu a materialismu, o brutální pírod jest hoden státi se apoštolem nového ismu. To by nám však nepomohlo. Nejsem filosof. Nemyslím o jak, odkud a pro. Píliš zajímají bližší vci. Nemudruji o záhadách svta, ideály

em

ním

mn

nedomýšlím

se.

že

je

pochopím

intuici.

A

tak

jen

67

má

pud a jiné podobné touhu po rozkoši Gthické a esthetické. Nékde j2 bezpochyby ukrutné nepatrná, jinde, zejména u lidi, asto zvrhlá. Ale to nepadá na váhu. Pud je zde, a lovk, ponévadž má vyšši intelekt, založil na ném ohromný a mnlivý soubor ethických a estheíických ideál. Mnlivé. Jiné na Západ, jiné na Východ. Jiné v rzných epochách. Jinými ídi se prorok, který ped svou dobou jde, a jinými básník, který mimo dobu stoji. Jiné má dav celý ve své dob. Pud sám je nestejné intensivní asov. Snad má svj píliv a odliv, zimu místn a jaro. Na piklad u národa. Náhle jme se odpoívati, národ má hrstku idealist, kterých nikdo nenásleduje, a zástupy batipán, po nichž opií se davy. Co jest pak initi idealistm? Podporovati pud k Gthickým a esthetickým ideálm všude, kde se vyskytne, Pranýovati batipánství a jeho nohsledy všude, kde se vyskytnou. Jen neplýtvati však energii budováním nového systému, nového náboženství! Nikoli, z toho nevzešlo by nic lepšího než byl náš starý školní katechism, ba, ani pibližn nic tak dobrého. Ale pijde

véim, že pudy,

má

vše,

také

co

pud

pohlavní

k

idealismu,

i

jednou samo sebou. Žijeme v dob, kdy veliká, všecko strhující a jednoSocialílíci idealistická psychosa není ješt možná. stickc hnuli ve svých dobrých dobách bylo tou poslední A je dokonce v jistém smyslu krásou našeho svta - v nmž jest ješt dosti idealist že jeho idealism )G tak mnohotvárný. Baíipáni jsou ovšem všude stejní, jejich náboženství jest jen jedno. To je výhoda pro n. Vládnou. Všeho do asu však. jsem pesvden, že ulovéka s vyvinutým pudem to

—

k idealismu projevuje se teato pud jako jiný pud, pes všecko, dj se, co dj. Jsou i tu snad asketové: potlauji jej, zapírají, umrtvují; jsou stejn úcty nebo opovrženi

6S

jako asketové jiní. A tomu bylo tak od poátku až do konce. Téin, kdož touži po novém náboženství, po silném, souvislém a jednolitém idealistickém proudu, který by pedevším davy strhoval a tvoil ony veliké vci, jež jediné ze spoleného lisili velikého množství mohou vzniknouti a jež více než sama vira dávají pocit jistoty a mír srdce; tém. ktefj jsou ješté trochu pedasní, pokud skutené touží a nespekulují toliko, zbývá toliko odstraovati, pokud je to v jejich rukou, zmatek tim, že na piklad budou inluviti hodn pesné, jcvi-li se náboženství theologické theoric jak pravi Mareš a správné svobodné mysli evropského lovka nesrovnalé s jeho Iiodni

n

bude

—

životní pravdou, odvrátil-li se proto od nho obracel se k pouhé véd, která lio rovnž neuspokojila -- pak je nutno, aby uznáni tohoto faktu se všemi jeho dsledky ražena byla cesta pevn a bez vlastni a

kompromisu. U nás, my.slim, vyplývá z toho píkaz rázného boje s klerikalismem, to jest s atheismem a materialismem zakukleným a tedy mnohem nebezpenjším než atheism a materialism vyložený, pokud ovšem tmto pojmm dáváme tak široký srnysl jako Mareš, což jest nesprávno a pipomíná to žargon klerikál V užším slova smyslu nevyluuje atheism idealismu a materialism jest pouhá doktrína, která jen opanému theoretikovi jako jest vitalista Mareš mže se zdáti

pramenem

A

zla.

tu se mi zdá, že celý ten

vdecký

i

quasi-vdecký

u nás ted kvete, jest asto plýtvání asem, jejž muži vdecky vyzbrojení a nejlepšími úmysly vedení mohli by využití jinak, s vtším ziskem pro národ. Ovšem smrem ponkud choulostivjším.

spor o

,,duši", který

69

XI

MLENÍ A MLUVENÍ hiá lovk sluch plniký ptaího zpvu a volání, velmi opovržlivé mínní o lidské vavé a dává si pozor, aby zstal stranou, hezky dalek, blíží-li se pokik lidských zneužívatel hlasu. Stává se mi to asto, ale pes to neklamu se v tom, že se to zídka déje jiným. Lidé nemají kdy naslouchati ptákm tak

Když

má

dkladné, aby jejich zpvem naplnili si vrchovat sluch. a tam pochvalují si jej toliko jdouce mimo, spchajíce mimo se svou vážnou starostí. Hlas lidský je pro tisíckrát dležitjší, i když se ozývá jen, aby se ozýval. Ticho, to jest nepítomnost lidského hlasu

Tu

n

a lidského lomozu, jest pro

n ním

obávaným skoro

jako žalá. Nic jim nepovídá, jeho písn a ševely nepronikají k jejich otrlému srdci, ohlušenému mozku; lidé mají dlouhou chvíli v tichu, snad se ho boji také jako pokušitele. Proež, brate, s ptáky jest nejlépe býti sám. A s ptáky, obane, jest nejlépe neobcovati, máš-li spokojen jiti za svými obchody. Ptáci jsou vru toliko ptáci, kdežto les afaires sont les affaires! jsem špatný obchodník, protože jsem dobrý poslu-

cha pták; spoím velice s obdivem k lovku, ponvadž na výsost obdivuji se ptákm, jsou tedy, jak vidno, ptáci nkdy velmi nebezpeni. Nebo lovk má býti pece dobrý obchodník a má míti v úct bližního, ba, obecná morálka praví, že jej má milovati jako sebe ideál,

samého, který

mžeš, liskni a všeobecn 70

v

tini ovšem omezením, že toto jest praksi bývá pistižen dodatkem: kde ho. Ale já ani toho ideálu nevyznávám

s

jest

mi

bližší

,,nmá tvá" než

bližní.

Ta

tvá

nemá

tak

nékdij

zatraceni

hezky

a

podivní

zpívá.

Kdy2 v lese kos hlaholí isté a sonorn svou tajemn milostnou piscn, když v zahradé pnici klokotá v hrdle sladké šílenství, když v polich v ranním šeru neviditelní skivani pozdravuji nahoe nepetržitým jásotem den a dole kepelka odpovídá jim podivným svým daktylem, když v lukách z rána a na veer chastal vytrvale a monotoné opakuje svj zaklinai výkik

—

vari,

lidský

hlase!

A

musíš-li

již

nco íci, šeptej! a vbec u živoich,

A to je pravé to pkné u ptáku že cítíme plnou vnitní odvodnénost každého jejich hlasu a hlásku: nctlachají nikdy zbytené jako my lidé, ledaže lovk je tomu nauí. A pak jsou híchem se aspo protiví mluvící špaek. proti p.rod. Ostatnž i u živoich, im jsou ml:e'.ivéj i, tím významnjší jest jejich hlas, když se ozvou. Skivání chváfa boha jest jisté pekrásná a hluboce podivná, ale

Mn

o

mohutnijšim ježte dojmem psobí na píkot štkot lišky v ranní mlze nebo v šeru veerním, jak na výsost velebné

j2st

ržání jelenovo!

se upínmé a neustále moudrosti zvíat, všecko tak logické a nutné. Cim lépe nkterému rozumím, tím zetelnji tohle cítím. A nejlépe to vidíme u Jejich hlasu, nemohouce pipustit, že nezkažený živoich mže ho zneužíti, jak vdní mli bychom jim býti za to, nebo uinili by pravé peklo ze života, kdyby jako obecný lov^k pociovali potebu pouštti neustále svou hubu na procházku.

Obdivuji

u nichž

j2

Náš erný kocour, který jisté v zamilovaných nodovede se nadšené a vydatn úastniti hrzostrašskoupý je v norných koncert, jak tichý a na málním život! Ozve se vlastn jen ve dvojím pípad:

cích

chce-li

e

nco

a zpsobí-li se

mu

bolest.

Pravidelné ini 71

to

mu ŽG

nžné; spravedlivý výkik vgdá ocas. Mimo to promluvil. To, když

na

jen

mu

jen.

šlápnc-li

pozoroval jsem ped nosem ulétl vrabec krátce a tiše, Jakobu sáni

na kterého ihal. Zamoukl pro sebe zaklel. Jinak mlí. vda, že staí, mu v oích pozná, co si myslí. Pro tohle obecnji neumjí?

Nejsem kteri

ostatn

milují

ticho

naléhavou potebu k tomu, abychom

se

jednou

když se lidé

vše-

fanatik mleni. Uznávám, že lidé a rádi mlí, pocítí jednou za as vymluviti se. Nemáme konené rozum se asketicky oklesovali a vyklešfo-

vah nýbrž, abychom njak chyte regulovali svoje cnosti a slabosti. Takové vymluvení se není ovšem bez nebezpeenství. lovk odstrauje ze sebe píliš nahromadnou, obtížnou látku operací trochu choulostivou která sice vždy se podaí, ale nebývá stejné obratná provedena. Pro muže bývá hospoda operaní siní. Alkohol podporuje obyejn odchod i odtok. Podporuje a nkdy i zbytené stupuje. lovk zapomene se v upímnosti. Je to snad mrzuté nkdy, ale žádné neštstí. Zneužije-li toho osel, pstující celoron spole-

enský

tlach a nepotebující tedy operace, árky na pivním tácku jeho obti jsou pitžujíci okolnosti pro nho. Jinak mám také tu zkušenost, že lidé, jejichž vymluvení ocitnuvšího se na scestí byl jsem svdkem znamenit se mí piblížili lidsky. Ledakohos mám 'proto rad, mi býval nepíjemný. Kdežto ti zalezli ve sve ulit jsou mí zatracen podezelí. Jejich nadšeni pripada mi jako komedie, jejich oi a uši íhají jako tajní policisté nebo jako ženy píšici romány. Tito studem také jsou nejvtší žvanilo vé: mluví stále a mnoho ale nejmén z poteby, ponvadž chtjí býti nejméné upnmni. lovku, který musí se vymluviti, aby mohl

—

a

mleti,

vn

mohou

býti

vru

lhostejní

jako

kritikové.

doby mleni a nasloucháni, vykoupené vymluvením 72

Ty se,

jsou

piliš ccnnij,

hlavn

mžeme

ii

naplniti

sluch

pla-

inii zpévy.

Jak je pak protivnou vava! jak neprijcmným lidskij dav! Jak boli lidský tlach, ba, knždé zbyteni slovo' Ale ticho hladí, ptáci zpivaji a zvíata divaji se rozumn; nemúžeá se ani hnvati dlouho. Takovou iichamilovnou náladu ml jsem až do prvního volebního dne. Veletok politických tlachu protékal pomalu zemi, ale ke doléhalo jen vzdálené jeho hueni. Když zaznlo trociiu silnji, trhl jsem sebou ponkud, ale léhal j.scm pod buky a snažil jsem se mysliti na rytmy, které odevzdám budoucnosti, a nikoli na kik, který nám otravuje pítomnost. Házeli mi do okna také volební letáky; tch klerikálnxh jsem hned použil, ostatai házel jsem do koše. Ale myšlenky stávaly se ponkud neklidnými. Picházeli lidé: pjdu-li volit. Nu, možná, odpovídal jsem, vstanu-li vas z postele. To jiem ovšem již vdi, že vstanu vas. Ale jsem také, že nebudu volit s naši vtšinou. A veer ped prvním volebním dnem sedl jsem a pomalu, skoro krasopisn psal jsem na volební lístek: Josef Hýbeš... Obanská povinnost? Chra búh: tomu se smju. Politická myšlenka? Snad. Ale hlavn: kulturní sv-

mn

vdl

domi

.

.

Byly doby v Cechdch, kdy t. zv. mlad.i ijitcligence ti sociální demokracie stály vedle sebe v boji o jisté kulturní hodnoty proM nacionálni demagogii. Vzpomínám si asto na jednu takovou schzi (šlo o pomr Národního divadla k mcziiiárodním dlníkm), kde vedle Saldy, Krejího n jiných pokusil jsem se také uplatnit svou enickou chatrnost. Vidini, jakoby to dnes bylo, pítele Dýka, který n im nechtl rozumti, stojícího pod pódiem a astujícího nás poctivými jizlivostmi. Kde jsou ty asy? Království má tohle za sebou. Sociální demokracie stala se národnjší, nestala kulturnjší. A mladá intelí,,

73

gence", až na nkolik výjimek, je chladná a vypoítavá. Ale na Moravé opakuje se tohle jinak. Boj národnosti s mezinárodnosti byl pes veškeru pirozenost a nutnost

moment pece jen v podstat nedorozumni.správn usmíváme se dnes na Morav starým šlágrm, dokonale již neupímným. To, co bylo tehda nkterých zcela

V Cechách, u nás neopakuje se a opakovati se nebude; je to vyízená vc. ille ta naše nevyízená není nikde nedorozuniiiím, iicni také bojem stran, tábor, mínní. Je to více, nepomrn více, je to boj, v jde o život a smrt, o svtlo a tmu, o prastarý útok a prastarou obranu, jejíchž jevištm není jen jedna zem, jejichž jeviótm se v každém okamžiku státi každá zem i Cechy, aklerikální Cechy, které tohle nemají ješt za sebou. Ped sebou, možná. Byly v Cechách doby, kdy také anarchisté volili soc. demokraty: život byl píliš naléhavý, zásada píliš krásná. Proto se mi nedivte, staí kamarádi. Vím také, že volební porážka klerikál, ani ta pomrná dnešní, ani ta veliká píští neni všecko. Ale ona není také j2n politický okamžik a politický fakt, nýbrž pirozené dsledek dlouhých '" let práce, dsledek nepolitického faktu, že v tolika a tolika moravských dusí probudilo se kulturní svdomí. Osvícená zem nedává mandáty (klerikálm, to je jasné; ale musí nám býti jasno i, že vzrst osvícenosti nezáleží jen na rušeni jejich moci mravní, nýbrž i na zlomeni jejich moci zevnjší, politické, která ostatn v našem pípadu je tou hlavní, ponvadž nemže býti již pochybnosti o tom, že kle-

nmž

—

mže

i

nýbrž prodaj.iost. s hlasovacím lístkem, s papírkem, který jinak z hloubi duše nenávidím, na ddin, kde mládež shánla staten hlasy pro „bratra" Langra. Myslil jsem si: je opravdu nutno býti mladým, abychom pomáhali klerikálovi oklikou pes br. Langra. rikály

nedrží

víra,

Tak jsem tedy

74

stanul

Nebo

k niemu jinému nejsou pece no AVoravé núr. ekl. A snad mi bylo jcnerlové. Snad jsem to lito nkolika hoch. A tak jsem se tedy dostal na jednu voliskou schzi. do lidské Je to zle, musi-li Clovžk od ptaich vavy. Ale musi-li? ]e-li to už jeho o-^.ud? Bylo by to ješt horši, kdyby se znásilnil. hluCné, Ale u nás jsou voliské schze tiché. které jsem tu minule zažil, ml jsem Siím na svdomí. Pan kandidát mluví klidné ke klidným ptadvaceti poslucham. Vskoi-li mu nkdo do ei, to jen aby dokázal, že také nco ví o cifrách, o se kandidát soc.

i

i

i

zpv

Dv

nž

kandidát, a je mi ho lito. Namáhá se zbyten. Z téch ptadvaceti pt bude jej volit, i kdyby tu nemluvil. Tch ostatních dvacet j2st už prodáno dru Dolanskému. Mlí jako zaezaní. Pro jsou zde, ví bh. Ale já v tu chvíli nenávidím jejich

opírá.

Je

to

pokrokový

mlení. Nikoli,

A se

schze

voliská

mleni tch dvaceti

lovk

jest

mlí. není místo, kde se jako tžké mrano, pod nímž

dusí ....

Nynjší volby mají provésti dkaz, že rozhodná a dsledná politika vede k cíli. Už jej vlastn provedly.

O dkaz, poctiv:

to

je-li

to

vdí, a

správná, nebží. Lidé prodejní také. A kdyby ani toho píti se o oprávnnost nezbytnosti politika

ti

nebylo: je smšno Ale nynjší a všecky další volby budou mí.i ješt jeden význam více než politický. Pispji citeln k znemožnní politického mleni. Nutí, a stále více budou nutiti lidi, kteí nechtjí promluvili, aby pece promluvili. Mám rád lidi, kteí málo mluví. Nebývají mezi nimi lidé. kteí zmlkají, když je teba promluviti. Ale s Ldmi. kteí náhle a nápadn zmlknou, když hovor pejde na politiku, mám soucit. Jsou zbablí zbablostí smutnou, jako nkdy mleni vzovo v samovazb.

75

.

Nic je neomlouvá. Že nerozumjí politice? Toho po nich nikdo nežádá. Že nerozeznávají den a noc? To je lež. Nejsou tak naivní, jak se chtéji zdáti. Mají

mínní.

Jejich

Kdyby boji. jich

tura

byli

odmlováni

docela

naivní,

se jest nebáli

píliš

by

systematické. A oni s(>

se.

Jsou to asto lidé, kíei kulturné pracují. Ale mlení bývá docela nekulturni. Nebo každá kulmusí míti dv tváe: odbornou a mravní: má-li

jen tu odbornou, není to kultura.

tch dvacet z naši donuceni nejdíve. Také o to jsou lepší ptáci a živoichové viibec než lidé. že znajíce pravého mleni neznají tohoto mleni zbablého nebo potmšilého. Jsou volní a upímní. Proto je také tak volno a dobe dobrému lovku u nich Ješt týden a bude u nás pokoj. Pak už jen msta budou ješt chvíli bueti do mých potulek. Ale, celkem vzato, ztratil jsem msíc duševního klidu: vlast vyplnila mi jej adoptovaná bez domovského listu pímo i nepímo vavou, a já jsem klel a polykal jsem vztek, a zase jsem ml radost, nu, a všecko, co pinese taková chvíle. Ješt tedy nkolik dni: zase budu mít od domu chu chytiti za krk bratra Sokola, který agituje pro klerikála, nebo napliti do tváe nkolika pokrytcm nebo íci nkolik pkných slovíek sedlákovi, který ješt dnes advokátu panák. ^Pak se vrátím k ptákm a lesm, k blaženému mlení, které má nicmén své meze. Poznal jsem také nkolik lidi, kterým jsem, jak ted vidím, píliš zdvoile dkoval za pozdrav. Vynasnažím se napraviti to. Mám rád jasno mezi Udmi. Také klobouk se pi tom ušetí. Jiní

mlí

voHsk

z

potméšilosti,

schze. Ti budou k

jako

ei

.

—

—

dm

ví

76

.

XII

OTEC-BÁSNÍK A SYN-SKAUT Básník,

starý,

moudrý

a

se

ml

studiích.

Praze

v

na

žil na malém stadobrým vínem. Syna

dobrý,

zámkem

teku u místeka

a

Básník

psal

a

hospodail.

Syn studoval a snažil se jiti dle návod oblíbených uitel. A. když vyslechl nkolik pednášek prof. Svojsika a peetl si lánek Josefa Laichtra v Naši Dob^ r. (1. 9.), stal se skautem. Trávil volné dny v pírod s nkolika jinými nadienci, s vakem na zádech, konal nkolikadenní partie po lodce, penocoval ve stanu pod šírým nebem, nauil se péci drbež na rožni a pišiti si každý utržený knoflík. Debatoval o úkolech lcvéke-obana, o úinném vlastenectví, o škodlivých úincích alkoholu a tabáku, ba o pohlavních pobloua otázkách náboženských. Uil se plovati, kísiti zdánliv mrtvého, ísti v mapách, hoblovati a rozdlávati ohe s použitím pouze dvou zápalek. Když pak pišly prázdniny, stanul jednoho dne po nškolikai

zeních

denním pochodu ped svým otcem jako hotový skaul. Starý básník vdl, že má hodného syna. Ml radost, když jej spatil tak oadlého, zaprášeného a ponkud unaveného, pedložil mu znamenitou rybí polévku, krajíc erného chleba s máslem, kus smaženého kapra a domácí uzeniny a pllitr kyšky, naež poslal j2j odpoinout si. Na veer pak, když pan syn objevil se y istém prádle

a

— A povídat

—

skaut,

spoádaném pjdeme

ted

obleku,

do

pravil:

zámku

na

vino .....

po-

si.

alkoholu, ote, odpovdl staten mladý rozpomínaje se tajn z pedešlých let na pkná

Nepiji

n

posezeni s otcem u dobrého vina, která o prázdninách opakovala se v zámku vždy jednou týdne.

— Což

pak

jsi

churav? Máš njaké obtíže? tázal se

rychle znepokojený otec.

— —

Nikoli,

ote;

nepiji z

pesvdeni.

Básník se usmál. Budeš tedy pit kyselku!

A

Vzhru

jinochu!

Cestou hovor ponkud vázl a omezoval se jen na malicherné novinky. Básník ml nepíjemný dojem, jakoby njaká cizí osoba stavla se mezi nj a syna; syn pemýšlel, kterak by nejloyálnéjšim zpsobcm pouil nevdomého otce o zhoubnosti alkoholu. šli.

se k

msteku, když

staroch vytáhl z náprsní vyal z nho cigaretu a nabídl synovi. Kouíval sice obyejn doma z krásné staré pnovky, kterou dostal kdysi darem, a venku z dobié dýmky myslivecké, ale o sváteních píležitostech a modrošedých rád si zapálil cigaretu dráždivé oblák. Syn odmítl: Blížili

kapsy

pkné kožené

pouzdro,

vn

— —

Nekouím, ote! Ale,

hrome?!

Básník se zastavil, založil ruce v boky, že ebenová hl v pravici odstávala od tla skoro výhružn, a s ironií jaksi zlobnou tázal se:

Také z pesvdeni? -

dal:

Ano, zašeptal synek a jako by na omluvu doJsem skaut.

Básník neuznal za vhodno dáti se pouiti o významu tohoto slova, jež sice již nkde etl, ale nevnoval mu pozornosti. Mlky pišH do msteka a vešli do zámku. Otec dal si ihned veei a malou láhev jiskrného, erveného vína. Syn pil kyselku. Mluvili v jednotlivých slovech. Jakýsi stín sedl na stole mezi nimi a šklebil se

stídav na jednoho

i

druhého.

rudého moku v lahvi bylo skoro na druhou tvrtku kyselky, roztáhla se široká svéži tvá básníkova pod dlouhým bilým vlasem v dobrácký úsmév. Udeil náhle mírné na stul

když

Ale,

již

prst jen, a syn dopíjel

a povídá-

—

Víš ty, co?! Ted mi rychle povíš, co to vlastnó takový skaut! Student znal desatero skautingu z pamti. Proež poal: První z desatera skautských zákonu ukládá skautovi, aby vždy mluvil pravdu. Prohlási-li skaut nco, má to býti jen pravda, o niž jest pesvden. Máme tedy v skautingu vtleno Husovo pikázáni: Hledej pravdy! Básník chvíli pemýšlel. Pak potásl hlavou: — Dobrá! toho se drž! ... To nejlepší, nejkrásnjší, co lovk má, co má zejména lovk tvoící a pracující, jest jeho pravda. Ve vd, v emesle, v umni, všude Kdybych byi nemiloval pravdy, své pravdy, nebyl bych Ale pravda jest napsal básn, básn, rozumíš? je

—

.

.

.

nco

tehda,

jen

mladý muž, skoro

Jsi

Možno obalu býti

.

7a

stoji-li již

ní

.

.

celá

dosplý, a

osobnost, jsi

nkdo.

hodný hoch.

tedy hovoiti s tebou již o všech vcech a bez Mluviti pravdu není nic, neznamená-li to, .

.

hidým

svobodným duchem. Pravda

a

je

všelicos

nesvatého. Pravda je nejrelativnjší z relativních vcí. Ale pravda osvíceného, hrdého, svobodného durhii je absolutní Spatíš mnoho pravd hlupcú a ncbudor ti posvátny. Pejdcš do pokušeni vzíti jim tu jejich bídnou pravdu a dobe udláš. Také spatíš pravdu napsanou na firmu obchodníkova krámku. Na tu hlavn dej si pozor! V takovém krámku bývá obchod s dogmaty Pes lásku svou k pravd, to jest pes hrdost a volnost svého ducha, který .se neprodává a nen; zbablý, nebudeš mluviti pravdu pro pravdu. a

ledaco.s

.

.

.

—

.

.

.

19

Tomu

t

naui život. Poznáš lež. Ale nebudeš se za ni stydti. Lež milosrdnou, bez niž svt promnil by se v peklo, ponvadž lidé nejsou stejní. Poznáš lež, která flcla divy. asto si ekneš, že krásná lež jast lepši než ohyzdná pravda. Pravda jest nkdy jako kámen, když lidé pctebuji chleba. Proto však nebudeš milovati pravdy, budeš hledati a mluviti pravdu smle, hrd vím, ty budeš mluviti pravdu! Nu, a dále! já Mluviti pravdu, to se mi nezdá nic specieln skautského, tebaže lidé dnes pravdu neradi mluví ...

mén

.

.

.

.

.

.

—

Druhý zákon skaut zní: Skaut je v pravém smyslu loyálni, t. j. je dbalý povinností k rodim, ke své vlasti, k nadízeným, k svým zamstnavatelm. To zní píliš ítankov, dl básník s nakyslým úsmvem. To radji zapome. Jinak bych to ekl: Je lépe lovku býti dobrým než zlým, ponvadž lépe se žije v istém vzduchu než ve špatném. Budeš dobrý, ale uvidíš, jak macešskou dovede býti tvá vlast, jakými tyrany dovedou býti nadízení, jakými vykoisovateli zamstnavatelé. Skloníš hbet? Nebudeš pemýšlet o pochybném pvodu té neb oné moci? Kde by byla pak poznaná pravda? Uvidíš v život zástupy, ohnutých libet, patolízal, zbablc, a, ponvadž jsi dobrý, prchneš do samoty, abys neztratil viru v životy a pak ti bude jasno, že vychovatelé mládeže, akcentuji-li ioyálnost, mli by se stejným, ba, vtším drazem uiti, kterak se lovk bráni neloyálnosti, kterak odpírá zlu Jest mezi vašemi skautskými zákony také pikázáni,

vrn

i

—

má

zlu, jako nemá odpírati bouiti se proti kivd, neje páše kdokoli na komkoli? spravedlnosti, násilí, -r Není, ote, ale tetí zákon ukládá skautovi, býti užiteným a pomáhati bližnímu, takže nemá uplynouti dne, aby nco dobrého nevykonal. Má zachraovati v neštstí, dávati alnujžnu, pomáhati staen pes živou

že skaut

odpírati

poznané pravd,

že

poznanému

má

a

so

ulici,

starci

s

bemenem,

vody

naliti

žíznícímu

koni,

odstraovati slupku pomerane. Ježici na cest, denn pispivati matce nebo služebné Nu, dobrá, dobrá, perušil jej staec, usmívaje se do vous zcela maliko, jakoby nechtl, uby syn toho pozoroval. A vicc pro sebe než pro syna mluvil: Ano, ano, lidé uinili si život strašné tžkým, jej, který by mohl býti lehký a krásný jako tanec. Ted hlásají láí^ku k bližnitiiu, milosrdné skutky, almužnu, chtj.' léiti všeobecn symptomy zla, ale zlm na koeny .

—

.

.

nedovoluji se, že probudily se njaké staré bolesti básníkovu. Sedl dlouho zamyšlen, skoro zachmuen. Pok nalil si z druhé lahve a ekl pikeji, než chtl: — To všecko známe z ítanky a katechismu. Ntco jiti

.

.

.

Zdálc

nového chtl bych slyšet. Pokrauj! — tvrtý zákon ukládá skautovi býti pítelem každému lovKu dobré vle a bratrem každému skautu, a nálež^ spoleenské tíd kterékoliv .

— A

.

.

demokracie! zvolal otec iilasem, který nepozbyl ješt hokosti. Také to tu již máme. Ve spolku, na výlet ty a ty, v úad, v díln, v kancelái jj

pán,

žije

ty

sluha

a

otrok.

Známe

to!

Dále!

zákon pikazuje skautovi zdvoilost. — Kde mluví pravdu, jest asto nezdvoilý, nemyslíš, synu. Ostatn studená zdvoilost drží asto lumpa na uzd lépe než kopance. Ale stále nic nového! Dále! Šestý zákon iní skauta pítelem a ochráncem zvíat. Skaut má pibližovati se ke zvi, ale ne aby zastelil, nýbrž aby ji pozoroval a s životem pírody ji se seznámil, po pípad fotografickým aparátem Dobe, synu, dobe, pátelství se zvíaty nezradí, pátelství se zvíaty je krásná vc. A nejen se zvíaty, také s bylinami, s celou venkovskou pírodou. Však to poznáš, až se nasytíš msta, a ty se ho nasytíš, Pátý

—

—

.

.

8i

.

Ale njaký ten úlovek, hochu, Nesmíme být sentimentální jako Pavla Moudrá. V pírod je mnoho, nesmírné mnoho lásky, ale žádné sentimentality. Ta je vyhrazena lidem, v

tij

iiéni

pranic

tu

neutoneš. nepokazí.

neschopným lásky. Bez citlivitstkástvi, bez moralistických brejli, ale s oima široce rozevenýma musíme ke zvíatm, do pírody ... a vbec do života Pokrauj! Oh, zvíata jsou líbezná, líbezná Sedmý zákon ukládá skautovi poslušnost. Naped povinnost, pak zábava. Zase ítanka. Ale dobré je to, teba staré. Aby zábave lepe chutnala, nutno se pedem osvobodit od povinnosti. Tak je to, hochu! Takové šedivé píltazy .

.

— —

.

.

.

vyžaduji barvitého komentáe, jinak zstanou obyejní na papíe. A jako ten váš druhý zákon, potebuje tenhle doplnní: píkaz poslušnosti je neúplný bez píkazu neposlušnosti. Hus byl neposlušný, synku! Státi v poznané pravd jest astji neposlušnost než poi

rozumíš, hochu? Ano, ote. etl jsem o vojínech, ktei Znamenité, hochu! Budeš isti ješt více. Pokrauj

slušnost,

—

-

.

.

.

však!

—

Osmé pikázáni

zni:

Skaut

jest

vlidný

a

tjsm-

vavý, t. j. neleká se obtíži a nestžuje si. ~- Dej bh, abys byl vždy takový. Je to rozumný píkaz. Ale není to tak snadné. Takový úsmv jest vlastní^

jen

údlem boh.

-~

Deváté pikázání: Skaut je šetrný. ítanka! Bez komentáe jan kapka moralinu. Šetíme, to jest vydáváme po jistou dobu málo, abychom ve vhcdnou chvíli mohli vydati mnoho. Mozek posíláme na prázdniny, krejcary házíme do prasátka s otvorem.

—

NékdC'

ovšem

spoí

ze

strachu

ped

bídou,

ale

je

nutno také spoiti ze strachu ped blahoslavenou prosteaností. jsou lidé, kteí po celý pkný život, to jest. 82

dokud

smysly jsou sv2i, jejich sily schopny jejich provésti néco krásného, jejich vnimání ncotupcno, jejicli schcpnost požitku živá, stále jen vše si odpírají, spoí a tup^ dou se, aby na konec odpoívali odpoinkem stejn tupým a živoícím; íkají tomu ,, bezstarostné stái". Jiní mrhaji vším, hltají všecko, ženou se životem jako expresní vlak a pece nedojdou daleko, vrací se unudéni nebo zlomeni. To jsou dva extrémy, mezi penzi, abys nimi jest pravá šetrnost. Seti silami v pravý okamžik mohl si opatiti nejvyšší opojeni Nu, a živcterr tak by mé! zniti váš zákon desátý? Skaut je istý v myšlení, ve slovech konáni. Výstel do vzduchu, synu. plácnuti do vody? Veta nejistší moralistick ražby. Nebojím se ti to íci, otec synovi. Mojžíšovi vašich zákonu jednalo se patrné o istotu srdce. Je to vzácná a kehká kvtinka. R vyškytá se hojnéji u téch, kteí se s ni skrývají, než u téch, kteí jejím jménem vyklešuji. Tito jsou velmi podezelí, nebo véru dem Reinen ist alles reín, a oni vidi špínu všude. istota srdce je zlato, které musí projiti ohném, aby se osvdilo. Ostatn, již jejich Ježíšovi byl milejší hišnik pokání inící než spravedlivý, jenž není schopen pijíti do pokušeni. Synku, máš isté srdce, vim to, po otci isté srdce, povídám hrd a ješitné, ale, jak je silno, to se ukáže íeprvé, až pjdeš ohném. Neuteeš mu. Bylo by to zbablé také. Utíkal bys ped životem, z njž nesmíme, chceme-li vykonat nco krásného. I špinavé myšlenky domyslíš, krutá slova zaslechneš a vykneš, a mezi dobrem a zlem budeš se potácet Ale jednou, po mnoha zkouškách pijdeš, a já poznám, že tvé srdce vždy se zahojilo a zstalo na koricc isto, a poznám to podle toho, jak se budeš dívati na louku rozkvetlou pampeliškami Ale, poslyš, ten váš skauting má i

-

.

-

.

.

i

.

.

.

.

.

.

85

y

snad njako jádro pece: tohle vše, co jsem od tebe dosud slyšel, pipadá mi jen jako úmyslná, ítanková slupka, obalující profesorskou pedagogiizrno, jež bych poznal.

rád

Ci

se

mýlím?

Syn, ponkud zmaten, ale rozzáen njak oícym, kterého neslyšel dosud takto se zpovídati, jako muž muži, pítel píteli, pemýšlel, co odpovdti, a již již chtl mluviti o zhoubnosti alkoholu, tabáku a pohlavních poblouznni, kdyžt mu napadlo, aby díve vyprávl otci trochu z tuláckého života skautu v pírod, na vod a v lesích, hovoe více o cizích zkušenosíecli veselých putovníkú, jež znal, než o vlastních zážitcích regulovaných vúdccm-profesorem. A byl rád, že oddálil rozmluvu o onch bodech, bezpochyby choulostivých.

Vyprr.voval o nkolikadenních pochodech a plavbách, o táboeni pod stany v pírod, o vaení pod šírým nebem, o pišívání knoflík, o fotografování hnízdících pták, o mapování vycházek atd. Starý básník, hospodá, vdovec a milovník pírody, pokyvoval spokojen hlavou. To je dobré, to je dobré! To je nco pro lidi z msta! Jen z nho ven! Do les, do luk, do polí, na ek k zvíatm a rostlinám. To dlá dobe duchu tlu. To jG jádro' Ostatní jest jen ítanka. Pipravuj se, synku, pipravuj. Také budeš jednou u nás hospodait. A\l jsem z tebe radost, když pišeVš tak hndý a zapráo tom alkoliolu a tašený .... A ted ti nco povím báku. Vidíš, vždy já jsem také skaut, hohohol Nechodím ovšem s tlumokem jako turista, nestavírn štánu. Ale chodím po lese za zví a za ptáky, po pblich, po

—

i

i

lukách,

hmyz

mám nco pkného sám S4

si

koupám se, nkdy ješt pšky na dlouho vycházím, když hlav. asto spím venku, asto

pozoruji, rostliny,

ng koni, obyejné však v

vaím, když Anna odjede k píbuzným, pišívám

také luiofliky, krmini drbež a doinci dobytek n. hochu, piiu mléko a kyškii. ]c to laciné a dobré, udržuje to nohy tnozck kcpkými. A tvj starý tatík ciícc býti iešté kfcpký. Má ješt co íci svtu. Také vtšinu vašich zákoivíi plním. Mluvím pravdu, ponvadž jsem svobodný muž: jsem loyálni k lidem, kteri toho zasluhuji,

si

i

tebaže pronásleduji niemy; pomáhám, kde mohu, a kdo je. to moudré, jsem demokratický lovk, když ledajaké lidi držin' ve ilu^né vzdálenosti od svého tla; nejsem nezdvoilý, máiri rád zvíata, jsem poslušcn pravdy své, jsem veselý, pokud to starosti dovoluji, nemrhám ani silami ani penzi, s istým srdcem hledím na svt. Ale. abych nešel jednou týdn} sem do zámku na dobrý litr a, když má okrašlovací spolek schzi, na plzeské dol na namésti k Líp. abych pracoval bez dýmky i

a jednou za as takovoulilc krásnou cigaretu ncvykouií. k tomu nikdo na mne nepimje. Alám dost požitk dušcvnicli, rozdávám je: chci tedy míti ilesné, sám prc sebe... Rozumíš? Je to docela prosté. N^Jžc, neq^tim t. abys jednal tak jako já vždy a všude. Ale,

svt

i

abys opouit' svého otce, s kterým jsi tu vždycky svorná' pi vin a cigaret k vli njakému pesvdení, které není pesvdením, ale n .^.sugerovanou umínnosti, scds!

si to vyprošuji. Ty nebudeš ochlastou, jako já jím ncjscm; ale syn bude sedati se mnou, jako to cini'.;i jehc matka, která také ncpovhla sklenici tohoto krásného moku a, když nám zvlcišt dobe bylo. vykouila se mnou cigaretu Studentovi bylo skoro do pláe. Mimo to rozpomínal se na sladkou trpko.^t toho vina zde, a cigarety

mj i

i

.

.

vn

pipadala mu sladši fialek. Ostatn, pokraoval básník, ve vašem desateru nic nestojí o alkoholu a tabáku. To, ote, prof. Svojsik pidal k nmu ješt povinnost nepiti alkoholických nápoj a nekouit z pc-

v té chvíli

ÍÍ3

.

svdeni. Pan Laichter pak pidává pohlavní istotu

ped

manželstvím. Básník hledl oste na svého syna. Dlouhým pohledem. Student nedoved! skrýti malého uzardní. Tu

otec mlky nalil dopita, a položil

mu vina do sklenice, z níž voda bylá ped néj cigaretu. Ve svých rozpacích

syn neuvdomil si ani, že si zapaluje. A náhle starý básník s úsmvem jako ozáený horský vrcholek povídá: jsi holku? Syn vzpomnl J5i, že skaut mluví pravdu: ote. Byla hezká? Ano, ote. Líbali jste se? A-a-ano, tatínku. Bylo to dobré?

— Ml

Ml

— —

Ano.

Kde -

— —

ji

máš?

Utekla mi! Utekla zrovna!

•

Pro?

Napsala mi, že rozumí sice líbání, ale že docela nic nechápe otázky sociální a náboženské a Básník propukl v nezízený smích: — Osle jeden! Ted mi hned slíbíš, že si namluvil jinou, kterou však nebudeš otravovat náboženskými a sociálními otázkami. Hezkou, rozumí se. A poádnouVšok ti o tom jeat nco povím, abys nevyvedl zase jinou pitomost.. Ale tcd na její krásu, synku! .

.

.

ukli

si.

Studentovi se ulevilo. Bylo mu zas tak dobe, jeko pedloni bývalo tady v zámku. Rozvázal. Vypravovali se veselé vci. Pak se jinoch ponkud zarazil: Co tomu ekne náš vdce, profesor Nemastný, až zví, že jsem pil a kouil. Eh, neeknu mu to, zapu to, až se nás bude ptáti!

loni,

—

S6

Skaul

mu

to

otcem, který a

A

mluvi pravdu!

ekneš! je

vážné odpovdél otec. Tii žes pil q kouil se svým

ekneš mu,

básník a sedlák,

má

skoro šedesát

let

takovým

véccm lépe než modni kazatelé ekneš mu, že mléko a kijška chutnají nám také

rozumí

znamenité, ale zas jindy

.

.

87

xm KE CHVÁLE HUB jednou po dlouhé dob pekrásné Bylo po boufi a lijáku, slunce svítilo a atmosféra byla sklenniková, pesycena parami 'a vnémi. Lidé villegiatury, všecka ta záplava semi ského tuku a masa, jež pi dnešní drahot vzbuzuje všelijaké nelidské myšlenky, drželi se pi ddin, ponvadž v lese bylo vlhko. Za to vegetace a ptactvo si libovaly, a já s nimi. Silné otepleni v poslednicli dvou dnech a dkladná láze posílily nás a roziafily Všecku vzácnjší ptaí lilasy byly venku, nové jahody rdhj se a rychle dozrávaly a houby rozmohly se jako na povel. Na híbky ovšem byla prozatím jen nadje. Zatracen se u nás letos híbky opozdily. Chladné noci nedaly jim kvésti. A já bláhový již v kvtnu lozil jsem za nimi po stráních! Chtl jsem najiti první. První jsem nenašel, ale dva tri ml jsem po nkolika prochozcných pldnech pece. To staí pro radost, nebo základem psychologie hubaú amatér není zisku-

Vera

bylo

dopoledne v

opt

lese.

chtivost.

Milujeme

les,

ale

nepatíme,

práv

proto

snad ne-

patíme k tm, kteí pijdou, vysvléknou se z kabát a bot, poválí všecko ve svém okolí a odejdou zanechavše po sob papíry a odpadky. Touláme se lesem, hledáme

nm

v jeho život, vtíráme se, ale slušné a poctiv v jeho intimnosti. Ale známe-li již ve svém okolí daleko široko každý kout, potebujeme asem jakéhosi stimulans. Hlavn v nkteré jednotvárné, únavné letni dny, kdy se zdá, že všecko stojí. A bezpochyby i

88

v nás samých jest cosi mdlobného a unaznamená osvobodili pachtiti se za pjde se na jahody, na houby, si tedy: se. na to neb ono! I když nic nenajdeme, nešli jsnh? nadame. Ale najdcmc-ii jediný slušný hib, ekneme si. že jsme nešli nadarmo. Ostatn, najdeme-Ii jen jeden, znamená to. že ,, nerostou", že jsme našli nco vzácnho. A my. ktei nechodime na houby z letni profese, máme vru vtši radost z jednoho, z dvou, ti, kdy/- ..nerostou", než z padesáti, když .rostou". PotkávajicG se pozdravujeme se: ..Kolik? já ti!" .,A já dva!" tehda, kdy

veného.

ním

Tu

eknme

,

..A

já

pt!"

U

nás letos stále ješt ..nerostou". Ale tnám jakési štsít. Proto pozdravuji na potkáni: ..Prcdevircm .sedm. vera pt. dnes ti. Ale zdrav jako epa." Mistr Bandouch otvíral onehda oi a velmi nedvivé. Nevidl jich letos ješt tolik. A on je pece huba jako drak. Jo v tom ovšem jakýsi háek. Ten nejpíjemnjší, který se mže našinci státi. Našel jsem své místeko. Místeko, kde rostou, když „nerostou". Docela náhodou, jdeme s hochem a sbíráme lišky. Na místech, kde hiby rstávaji, nebylo nic, a my již na ani nemyslíme, jsme na miste, kde nerústávaji. A tu hoch náhle vykikne a už jej rve z vlhké prsti, div že ho ncrczmaká. Sotva bledounká hlavika koukala mu zpod list' a mechu. Ncni ani tak malý a zdravý je zkrz naskrz. Narodil se práv v noci verejší, v prvni trochu vlažné noci. A to se tedy podíváme, nemá-li tu brai

n

írika, jak

iká

strážmistr, který je

pesvden,

že

hiby

nepstuji systém jednoho dítte. Tolo pesvdeni napomáhá sice k úspchu, když .rostou", ale .,nerostou-li". nepomže; za nepíznivých existenních podmincáv i histaí jedno dit. Ale na našem místeku, které jsme jindy opovržliv pecházeli, spchajíce k njší pd, jsou letos patrné podmínky dobré; našli ,

bm

vdS9

jsme ješté po dkladném vyvalování oi bratík pt. a 2 téch jeden byl dokonce poádný bratr již. R, opakuji, zdravý jako epa! Sem tedy zajdeme si ted ob tajemství mého letošního úspchu. rostou ovšem hojnji. Je to zvláštní, že robustní hib je tak choulostivý a nedtklivý ku promnám naši atmosféry, kdežto jiným houbám, mno-

den,

a

jiné

to

je

houby

hem na pohled kehím, útlejším a subtilnjším, staí pravidelné trochu letního vlhka. Nutno pochváliti je za to. Máme ted taková njak blázniv rozmarná léta. a kdyby všecky houby byly tak opatrné jako hib, jak pusty byly by naše lesy v lét! V ervenci a srpnu jsou naše lesy opravdu ponkud nudné. Jen po velikých deštích vzpamatují se ponkud k živjší existenci. Cím byly by teprve bez hub! Prázdnota zela by z nich. Aspo všude, kde není lesních potok a tní. Houby je oživují barvami a tvary. jsou krásné a nejkrásnjší tam, kam nepijde jistý druh huba, kteí všecko pevrátí, rozbijí, pošlapou, rozházejí. Jisté každý huba zmýlí se tu a tam, dá se oklamati podrobnostmi barev a tvar. Ale já aspo zahazuji houby vytržené omylem tak, aby nebylý na oích, A každý slušný lovk nechá státi houby, kterých nesbírá. Nenif pece nutno, aby po hubaích vyhlížela lesní pda jako po bitv. Opak je výhodný pro všecky strany. Pro ty. kteí pejdou pozdji, a na které mechy poseté rozbitými mrtvolami psobí vždy dojmem ponkud deprimujícím. Pro ty, kteí sbírají houby, jichž jiní z nevdomosti nebo z nechuti nesbírají. A konené i pro ty, kterým psobí radost nejen sbíráni hub jedlých, ale i podívaná na krá.sné tvary, barvy, skupiny hub všech. Opakuji, im bychom si osvžovali smysly v letních dlí lesích, když život je ospalý a zele šedne, v tajných úkrytech a ptactvo odpoívá a mlí, kdyby i

zv

PO

hub, jež tvoi pekrásná, ale zneuznaníí. jak „ztiši". rozkošné naturcs luortcs. jež bychom mohli jmenovati natures vivantes na rozdil od uiniých Chtél bych býti jejich malicni. zátiši našich malovati je nikoli jako líbivou staáž v pepiplaných krajinomalbách pro poestné intericury. nýbrž je samy. drobné výseky pírody jako naše natures mortes jsou

nebylo

se zdá,

mah.

výseky domácnosti nebo sbírek. Není to snad docela nemaliský. Sla by tu snad pekonati

nápad i

jejich

sladká

idylinost. Pro idylika jsou jem tiché rozkoše.

houby ovšem neocenitelným zdroPro déti mohly by býti hlavním

pedmétem nekonených pohádek. Hmyz na

né sedá klade do nich svá vajíka, veverky a zajíci, ba vysoká, ožirají je, plžm jsou potravou, lesní život s nimi v stálém styku, o némž by se dalo tolik je pkného napovídati, a nékdi^ starou ropuchu, krásnou a hrznou, nebo hnédého skokana, trochu sméšného a pekotného, najdeš pod nimi jako na starých obrázcích z rodinných asopis. A k tomu mech a trávy, a nkdy ta docela komická véc, hib jako véž tyící se uprosted z holého mraveništ. Ale samy o sobe ovšem zasluhují houby vetší úcty naš"' a šetrnosti pro své barvy a zejména tvary. Tu jest liška, zdaleka se žlutající a hojná nkdy, že na vozech by se mohla odvážeti, kdyby se našlo pro ni vhodné upotebeni, peprná a ve svém mládí ržové ojínná jako malá koketka, pozdji vztyující svj klobouk v stapatý trychtýek,, bujn žlutý a na .spodu hluboce rýhovaný. Tu jsou zase jinak stapatá kuátka, šedá, která místy tvoi miniaturní lesíky, podivné teskné, nebo žlutá jako lišky, nebo tmavoer vcná a nikoli do výše bizarn rozvtvená jako pedešlé, nýbrž kueravá jako kluina. Tu pevné, ploské, hndoervené syrvky jako vysoustruhované, z nichž tee a i

i

i

9í

biiš

mléko a které jsou za syrová sladké jako mandle

Tu podborovniky, loupáky se žlutým tlem a hnédoervenou kluzkou hlavikou, jež tvoi roztom.ilé skupinku lemující lesy a jejichž poet bývá také legion, že si

mžeme

do bramkozáky s ernavým tlem, ezu: y .mládí stávají jako

jen ty nejm.ladši a nejpevnjší vybrati

borové polévky. Pak

hndé

stmavi ponkud na malé kuželky podobny hibekm a v stáí jsou slizké a škaredé jako nedbalé ženské z pedmsti, nejsou píliš chutné, ale usašesiy konají v zim dobrou službu v polévkádi. Patí k nim Janek, výborný šohaj s vysokým bílým tlem, ponkud ern chlupatým, a s divokou cihlov ervenou epici, jsnž zdržuje se rád v bezových hájích a jest, dobe vyvinut, náramnou jejich ozdobou. O holubinkách zbyteno mluvit: jsou nejdíve a všude, jedlé' i jedovaté, mají všelijaké barvy a trpí nejvíce nohami a holemi zklamaných huba. A špiky kdo by neznal, útlá a vcs.dá parapláíka; ert aby se však v nich vyznal beze studia odborné píruky, kterou si už slibují nkolik let, ale nikdy na ni mi nezbude. Nejvtší úcty z nich zasluhuje špik?) dubová, nádhern tmavohndá, s tžlem prodlužujícím se v ,, koen" skoro erný, velmi karaktcristický, a rostoucí pod duby v majestátních asto kotrích. Dále jsou tu žampiony svitící svou bledou blosti. Hiby mcdráky s krásn sametovou modrou hlavou, rosíou-li ve smrí, a purpurové rúžáky; jejich žluté m.aso modrá omáku, ale sice na ezu a erná a barvi polévku

jež

i

i

docela žlutým a

je

jedlé

a

erveným

dobré, jen nesplcteme-Ii si je se satanášem. Mezi houbami podobají

povedené exempláe tchto hib dstojným církevním hodnostám nádhern obleeným; snad proto se

boji> se

jich

tak

lidé.

Z rzných smrž

vyniká jedna

oškliv páchnoucí mrška svým bílým --vejcem, z jehož žlutozeleného rosolu vyklube se dlouhé bílé tlo s vej02

podobanou

itou

hlavou,

která

Instinktivní obdivuji se této

zapomeme rudým

láká masaky zdaleka. A necrvcnéstrakaté ryzce

velice

houb

jen

na podzimní úrodu: harmonujici mlékem, tak

pkn

s barvami jesen a tak znamenit ciiutnajici. jsou-li naloženy v oct, a na václavky, málo vzhledn, ale dobré, s tiís

u paty jakoby omšeným. Atohl bych ješt dlouho vypoítávati. Vždy jsem sc nezmínil ani o pichavkách, jez jsou všude, malé jako ježek ostnité, a na mnoho krásných veliké, hladké

keiTi

i

i

tvar jsem zapomnl poínaje tmavoíialovými, skoro ernými a dsivými kornoutky až po lirachovité tvarij barev a jazyky skoro lidské. Hlavn na podzim pi delších toulkácii pijde lovk neodbornik vždy na njakou honbu velmi originelni. které ješt nevidl a nad kteroi se zastaví pemýšleje s obdivem o vynalézavosti matiky zem. Lidé stízliví, praktití a mlsní eknou ovšem: Co }
všedi

všecko proti hibu, králi hub?! Maji i nemají pravdu. Nemají pravdy, ponvadž neznají bezpochyby hub hezích chutnjších než hib. Také vzácnjších. Maji pravdu, ponvadž hib jest opravdu pan král, nco posvceného tradici jako vela, vlašfovka, mateídouška atd. Hib není žádný krasavec, a pece je krásný, a nejen krásný tou svatozái, která jej obestírá v naši mysli, ale krásnij zvláštní, jedinenou, prostou, drsn lahodnou a výraznou krásou rcelní. Dobe urostlý, mladý exemplár má savourcux pvab nkterých exprcssionistickúch obrazu budiž mi odpuštno toto pirovnání! Chtl bych napsati sbírku takových básni, aby se mohla jmenovati ..Misa hib". V jejich form nesmle by býti nic graciésné a kehce umlého a chorobného, hrála by v nich úlohu prostá, šavnatá slova, šedé a hndé barvy, trocha zelen a málo pídavných a vážná vláha.^ zkrátka, ona prostá, jmen. drsná lo

i

i

-

vn

95

ale

Eékonná výraznost, kterou

Nesmli by v

ní

pobihati

dns

žádni

milujeme v

Marcelov

s

umní esthct-

skými rásemi a s pedstíranými chorobnými vášnmi Hib nechce nás oklamati barvami. Jeho šedá a hndá jsou tak prosty, ale i zladény ve vybrané vznešený a vážný souzvuk, a ta žlutá na spodku klobouku, docela málo poodhalená, oživuje celek velmi dmysln. Také ani tvarem nešálí nás hib. Nejde za žádnou pitvorností, opovrhuje arabeskou, vyhýbá se laciné dekorativnosti; v jeho tvaru je nejpísnjší, holá takka zákonitost, která nicmén imponuje a je skutené monumejitálni,

když jej srovnáváme na píklad s vypiatou pýchou takové bedly vysoké, jako kdybychom postavili zdravého selského aristokrata vedle titrného dekadentniho elegána. Hib, to pevné maso, bedla vysoká, to kost a kíjže. U hibu je šáva, vn, ukáznná síla. Bud pochválen hib! V^ tradicí naši konkuruje se hibem muchomrka, zlo s dobrem. Není to zlo bezpochyby tak hrozné. Rusové prý ji jedí, když slejí vodu, ve které ji uvaili. U nás nenapadne nikoho ji jisti. Za to je to houba velice krásná, tak krásná, že by mohla pedstavovat zakletou princeznu. A což teprve, když se jich v šerém lese sejde nkolik ve skupint Svítivost její ervené e bílé nmé soupee mezí houbami. Ve srovnání se hibem jest ovšem píliš dekorativní, je to pak líbivá krása, ped kterou vykikne unesená sleinka, vedle vážné krásy které sleinky nerozumí. Neboí jisté vtšin lidi hib pipadá krásný jen proto, že je'] vidi již již ne talíi smažený s vejci. Jinak jest však muchomrka. kráime-li smutným letním lesem, veliké osvžení pro smysly. Nejsmc-li proti ni zaujati pro její jedovatost, vidimc, že je to houba velice svží, usmvavá, veselá, pravá radost života vytrysklá prudce nad šedivé a rezavé bodlíky. i

'

'

94

A proto pochváleni!

muchomúrka! A budtc houby! Pro se jimi lidé otravuji, vi búh; ueni lide se dosud o to hádaji. Je tu mnoho problém, se stal s houbami malhcur jen dvakrát: problému pi ném nebylo, jednou jsem shledal, že polévka, do niž jsem dal houby, je podezele hoká, a vyšlo na jevo, že jsem si spletl sátanáš 2 s ržákem. To bylo na poátku hubaské kariéry. Podruhé dostal jsem bedniku s lanýži. Neuméli jsme je jisti. Udlali jsme ze spousty jakousi kaši, kterou jsme nabirali plnými Ižicemi, a šfastn jsme pak pldne vrhli. Mnoho dobrého bylo tu najednou. Jiných nepíjemných zkušenosti nemám. Pojidám asi dvacet druh hub a „žabiny" a „židy" nechávám na pokoji, aby rostly a chválily boha. Až si koupím píruku, budu bezpochyby místo dvaceti jisti tyicet druh. Ale to jen tu a tam. když neporostou staré osvdené druhy. Nebof všecky jedlé houby nepostail by lovk jisti, a mnohé nestojí ani za to: jsou mnohem krásnjší v pírod než na talíi a v ústech. Jsem ostatn v tomto bod také idealista- houby radji vidim, hledám a sbírám, než jim. houby mám nejradji v lese. Na talíi dávám pednost bud pochválena

vbec

i

všecky

Mn

m

jiné

vegetaci

a

ped

vegetaci

masu

jedlých

živoich.

Jf5

XIV

PROSKRIBOVANÝ POKROK Dni tedy jsou i byly, z opatrnosti dodávám — konené opravdu krásné s tmi dešti v rozumných intervalech. Proež zavel jsem na týden kalamá a

—

i

pomalu jsem se

odplížil na slunný dvorek nejmenší naší hospody, abych tu pi erstvé sklenici uvažoval, kterak a hlavni kde mám ztráviti téch nkolik dní, urených ke krásn živoišnému odpoíváni na básnických vavínech a na hald nadlaných sloupc. V Tatrách? V norských fjordech? V alpské chat? Tžko vru se rozhodnouti, když má lovk toho tolik na vybranou fíonené pišel jsem k tomu pesvdení, že naped musím spoítati své jmní; pak bude rozhodnutí jisté snadnjší. Vyklopil jsem tedy obsah své kapsy na stl a jal jsem se bedliv poítati. Obrátil jsem dvakráte každý nikláek, plati-li pt nebo deset, a na konec shledal jsem, že mám práv osm korun. I ekl jsem si, že s tmi nevystail bych ani v norském fjordu ani v bližších Tatrách, a že tudíž jest se mi rozhodnouti pro nco ješt bližšího. Zastriv peníze do kapsy pokraoval jsem tedy v uvažováni. Bylo nedle, pkná nedle po žních. Všude bylo však plno práce, vozy rachotily, pacholci hulákali; sváželo se. Každý už chtl míti phiou stodolu, nebo nebesm není letos co vit. Dvemi vidl jsem tžce míjeti žluté navišené fry, zapocený venkovan co chvíli zaskoil sš na dcušck: byla to veselá, nenedlni nedle, rozhodn hezí, než když míjí kiklav zpupné zástupy výletník, které letos stihl zasloužený trest boží. Na venkov vru lcvk nic tak nenávidí, jako ty sváteni davy zevlující,

kolem sebe a zanechávající po sobe papír. Jest mezí nimi patrn tu a tam njaký sUišný oban nebo lahodná dívenka, ale já nejsem z tch, kteí pro dva, tí spravedlivé odpouštjí všem. a docela nic se nedivím venkovanm, že je asto pálí v ruce kosa. bi, vidle, když strakatý mstský had rozvine se z nádraží a šine se nemilosrdn cestou spásajíc'

necestou /

všecko

mastných

diáhii

jejich

villegiatury,

poli a Uikamí. Nemilují ani

íkaji

,

.shnilé

maso"

kdin semitským, a tuhle jsme se

již

tm

tch

platících

divokým

tloušt-

dohodii: jednoho ve-

cia dovalíme plku na louku pod lesem

a

upeeme

si

na rožní jedno takové patnácti- nebo šestnáctileté, buclaté, selátkov ržové zvíátko, ovšem samiku. Za dva, ti roky vzalo by beztoho za své. A my se budcm-? dobe míti také jednou na jejich útraty A budp tc skoro tak hezké, jako když mistr Bandouch vypravuje o své cetnické kariée v Horní Tuzle a o škopcích, jež jim tam na horách pckávali dobi domorodci. Ale vrátím se k onomu svému uvažování. jsem již srdce v úzkostech, nebo v duchu svém dospl jsem k tomu. že tch osm korun nestailo by ani, kdybych ztrávil prázdniny zde na dvorku pi erstvé sklenici, kdyžt pihnal se tu hluné oban v bílé kazajce, s nimž nejednu tžkou cestu jíž jsem prodlal, a kií, nebo jinak to snad ani neumí: Pojete s námi! Potebují lidi! Svážíme oves." A, když jsem dopil, povídáKolik máte? Zaplatím." Odmítl jsem velkopansky, neboí ml jsem teprve jednu a již sedáme na fasuk, a jí/ drkotá, skípe a ini to nahoru k Mladovu, do poli na stlaních obstoupených lesy. Neptejte se. jakou radosf jsem ml, že takto byl náhle rozetnut gordický uzel mého beznadjného uvažováni a že již jedu tedy na t.i prázdninovou cestu! je sladko tak bez kabátu, bez vesty na sluníku ohýbati se a poskakovati po nkolik hodin, koupati se tu

Ml

,,

,,

—

97

ve svéir pctu. trestati psavé ruce za všechny neesti, natrcpcnc mezi poestnými lidmi, až krvácejí, dáti se štípati plevami a obilním prachem, oh, sladké je to hlavn když je to prázdninová cesta, ftci se vedou dravé, a práce kvapem ubývá, a se soumrakem vrací se lovék jako z vyhrané bitvy. A jak chutná pak veee, sklenka, dýmka, posezeni a maryáš! Tak jsem cestoval v tom týdnu nkolikrát, jsa stídmé polních, mohlo by se íci a den den ns cestách pi napravováni údek a oteklých sval. Nutno íci, že po poslední ccsté nebylo mi už nic napravovat: lovék brzo se aklimatisuje. Jako pedešlé i poslední skonila v hospdce, kde není sice lahdek na vyblanou, ale také nikoli vyboulených méšáckých oí, trestajíci lovéka za propocenou košilí. To bylo vera. K jedenácté jsme dohráli. Byl jsem dckcnalc syt všech požitk toho dne a veera a mohl jsem se véru odebrati k zakoneni svého prázdninového cestováni zaslouženým spánkem. Ale v koute hraje se jcsté dychtivý prceranc, venku se rozpršelo pékné, tak si tedu chvilenku ješt kybicneme. Chvilenka trvá do dvanácti, a tu pomalu shasiná elektrické svtlo, jakž to iní již po nkolik nedl v tuto dobu, ponvadž ve mlýn, který obdail obec tímto pokrokem, staví se nová turbina. nechce se však pestati. S nevelkou ochotou pináší hostinská noní lampiku. Ne
—

—

—

Hrám

mn

98

—

mn

SniPi o slnnci. které dnes tak prohálo, o zlatých sne pech, které jsem zdvihal. Ve tmé sni se pekrásn o záiích vécech. pak si vzpomiiiám, že mi

A

ukazovali píiíentni provaz, jehož se používá místo povisia. Pokrok. Nikoli bezcenný. Cini opravdu vázáni rozvazování snadnéjšim a rychlejoini. Zdá se tak laciný. Neeknu však, že jest hezký. Když jsem tak síál nahoe na kopci uprosted ©slunných snop svázaných širokým pcvislem, nic se mi iieiibil ten snop vedle svázaný dúiiiijslným provázkem, jdkoby krásné ruce i

vrhl

nákdo do okov.

Nco mne

zabolelo.

Snop s pcvislem, lof vru jedna ze zvlášt posvátných vcí na-eho života. Jeho krása J2 vážná a drsná, promyšlena, ekl bych, a pro-t?i zmkCilosti a umélkovanosti, taková, po jaké toužíme u moderních básni Ale, co to je snop bez povrisla? Svažme jej hedvábnou stuhou, bude to komické. Vážeme-li J2j však takovým palentniir. provázkem, je to ošklivé a smutné. Lítost se lovka zmocní, jako vždy, když kus krásy vyrve nkde ze života. A v tomto pípadu rve z nho krásu, s kterou j^me srostli, nií posvátný symbol A pece ten provázek, osvd:i-li se, osvd:il-li se již, zvítzí. Krása snopu bude poka.žena. Snad dokonce bude to poátek jeho neodvratného konce. Náš náek jest více než sentimentalita, jako vice než sentimentilita bylo by na>e zaplakáni, kdyby se nám vlaštovky nevrátily z- jilm, kdyby nám matCiMdouška na mezích vyhynula, kdyby v.ely nám vymely ve všech úlech. Svaté právo máme na smutek, mizi-li nám ryzí symboly, o nž je open náš citový život. Ale není nutno vysvtlovati, pro pes veškeren náek náš, kdyby miliony cítily v tu chvíli shodn s námi, vítzi pokrok - v našem pípadu provázek, osvéd:í-li se. Vývoj našeho svta uruji sta živlu, nejen krá.sa A nejen ci. posvcený tradicí. Co se dnes osvdí s tech

vk

i

s

desGti,

s

padesáti

hledisk,

to

zvitézi,

i

když

s

jed-

noho, s pti, s dvaceti hledisk neni to dobré. To je pokrok. Snad za pul století bude to zavrženo teba pro nco, co se ped tim osvdovalo a znova osvduje, ale o tom nic prozatím nevíme. Prozatím je to dobré a nevyhnutelné. Proto býti pokrokovým znamená chápati nevyhnutelné a snažiti se, aby co nejvíce prosplo tam, kde pináší dobro, a co nejmén škodilo tam, kde psobí zlo.

dnes u nás nam.noze proskribováno. lovk opravdu nerad vypouští jej z úst. je skuten vhodno, abychom jim neplýtvali, ale bylo by nebezpeno, kdybychom je ztratili. Naopak jakmile vyskytuji se houfné lidé, kteí všecko pokrokové sesméšnuji, musíme zdvihnouti slovo z prachu a oistiti je. Pojem, s nimž se kryje, jest dobrý pojem Otázkou nutného sporu jest. je-li ta neb ona vc za pokrok vydávaná, skuten pokrok; jakmile však sesméšujc se nám všecko pokrokové, pak stojíme ped

Slovo pokrok

je

Také ovšem tak zneužíváno, že

otázkou boje tmy proti svtlu. Pokrok jest a jest jim vše nové nebo zmnné, nebo nám navrácené, co s více hledisk se osvduje, než s kolika eventueln jest škodlivo. A tu ovšem neplatí

starou

ad

hlediska nejširší všeobecnosti, nýbrž pedevším a hlavn hlediska, eknme odborová. Pokrokem co kvalitou zvítzí nad soutži, co vyhojest vše, poteb nebo lépe vyhovuje poteb staré. nové vuje Atd. Pokrokem, tedy - volíme-li píklady hodn disparátni — jest stejn zlepšeni smrtící zbran ve válenictví, jako moderní organisovaný volný verš v poesii. Pokrok jest a jest nevyhnutelný; brániti pokroku znamená odporovati životu. Zdá-li se nám pokrok v konstrukci smrtící zbran škodlivý s hlediska lidskosti nebo s hlediska poplat-

v první

100

nických kapes, jednali bychom pece reakcionásky. kdybychom snažili se tento pokrok zameziti (na p. zabitím vynálezce ped odhalením vynálezu); chceme-li jednati pokrokov, jest nám na jiných stranách starati se o pokrok (n? p. povznášením demokracie v tom smyslu, aby byla schopna zameziti svévolné a zájmm vtšiny škodlivé užíváni zbrani smrtících). To jest pak život, jak si je; život peje, to jest jediná vážná snaha o to. aby život zrál a nikoli živoil. To je také mužné ano k životu, bez frmkavého šilhání do minulosti nebo buvelmi pohodlné. doucnosti, které je ostatn i

jak psobí ve své na úrovni spolenosti, v niž se udal. Stejnomrný pokrok ve všech oborech lidské innosti a lidského cítni, to jest ideál, to jest meta. Dosáhne-lí ji lidstvo, bude moci mluviti o svém zralém vku. Byly ostatn doby, kdy spoleenské celky, místné a asové velmi omezené ovšem, nebyly tak píliš ji vzdáleny, jako jsme my dnes. Kultura pak není nic jiného, než takový stejnomrný pokrok na všech místech uritého spoleenského celku, vedený jednotnou stcjnomyšlenkou, tedy nejen stejnomrný, nýbrž sínrný. Slyším-lí slovo kultura, vybaví se mí vždy pedstave lesní školky dobe založené a šastné penesené do lesníiio života, takže každý stromek stejné roste a zelená se na svém míst, každý je jiný. a na konec utvoí spolen les. Libí se mi tatu peastava, že je tak prostá a piléhavá a nepotebuje

Pokiok

dob,

mimo dobro

jeat

záleží

to

a

na organisaci

zlo;

a

i

a

pkn

csthétických

Chct s

essayi.

nám

se

pokrokem,

blasfemíí.

To

že

naiiiluviti.

kultura

tvrdí

že nemohouce býti knéžství. Jedni mají

lidé.

že

jest

o

kultura

nichž

jsem

ádnými obany, Ruskina,

který

na

jest

štíiu

pokrok nedávno psal,

sacrosancium

a

vele-

chytají

se

nechtl

sednouti iOí

na železnici, díu>:i užívaji lialiuatilki] ješt rGligiésnéjší. Zatím všsk vše. emu ikáirie kultura, všecko, co považujeme 23 nejdražší a nejvzííGienjói, vzniklo pomalu z

malikúcli

prosaických

pokrok,

a

maliké pro'ai:ké

pokroky petvoily a peívoruii síá'e náš mozek a na^e srdce, naše smyšleni a naíi citlivost; filosofové a básnici zjišfuj; toliko iakt a esthétov snaží se zkon-oliti jeho význam. I z maliikií,!] prosaických pok^okiV která se dnes djí, povstanou nové a posvátné kulturní hodnoty.

Prvn: železnice Lyln smšná mašina, kterou druzí opovrliovali, které

které

jedni se pozdžji mnozí a mnozí se báli nebo ji prokíinali. Ale Icdyby Ru;:kii5 v jeho svt jeSí ži!, kdi^y železnice nepozoro\/ané byla se vžila, jistž dalo bi| se i jemu ío, co se dje nám, kduž tak stojíme nkde vysoko a híedicc do celeného kraje, spatinia temného ervíka s bílým choclioíepj plížiti SG hadovité kraMnou, mizeti a vylézati: vidl by docela krásnou, idy.i:ko'.í vc, vzbuzující

smáli,

i

sladké a melancholické pocitu, anebo jako Verlaine KSiúpl by po dálkách, do nichž letí tijio vagóny. Kolík krásných strinek a krásnijch básni bylo napsáno již k chvále železnice, kolik obraz namalováno a pece nedohiéla ješt svou úlohu jako rozncova elka básník. A isk složitá jest úloha její v naši mysli vb.CíC, poskytla naší citovosti, krátce: ím jest jaké dary

nám

již

A ím

nad svj

t

význam

R

prostedku

dopravnír.o!

což kd^jby tak Ruskin spaíil Meroplan? Mohl by, opravdu mohl by jím ©povrhnouti, jako o^ovrhl železní :i? Nebyla by to pak uz jen tupost? Ped veleknžími duševní kultury jest i aeroplán malííký prosaický pokrok, nehodný pohledu, natož snad báíiié. Ale my pociti jsme již p;i jeho z;o^ení majestát jeho a tušíme, ím. nám bude v budoucnosti a zase nikoli jako dopravní prostedek pouze. náni

je.

i

102

bude-

Ale pokrokii jsou v každém oboru, uclivdtn aspu pro odborníka. A nnj nemžeme védéti, který z nich stane se možná píinou hluboké zménij v našem živote, v naši bytosti

Pokrok

jest

i

umní;

v

v poesii

znamená

n3 p. verí; VVhitmanúv a Verhaerenúv veliký pokrok, poniívadž ukázal lyrice cestu k ro^šjireni jejiio boliatsujetového a k nové výraznosti: tyto sívi tvarového véci' jsou s to, aby pimkly nejúžc;i lyrickou poesii k soudobému životu a smíily básníka s obanem. Pokrok jest také v politice a je tu stejné cenný a dležitý jako v kterémkoli oboru jiném. Pokrokem jest ten naš antikl2rika'i;m, esthéty prosknbovaný, ponvadž pispívá k odcirkvení a k zcivinlni života, k osvobozeni jeho od pout svrchované zrezavélýcli. Ta všecka keovitá hlodáni boha a vudupáváni náboženství, to všecko estriéíské kokeiováni se starými kulty budou poslední záchvaty zkomirajicí hypochondrie jednou velmi sméšny budoucnosti, i)eznáboženské bubudoucnosti lidstva. Podiví se, kterak mohli lidé tak kterak tápati od stromu ke stromu, hledajíce lesa, mchli hledati náboženství, nevidouce v naší dob vedlo n;odlcslužby Zlatého Telete to veliké naše pravé nábcžcnsíví, uJboženstvi práce a pokroku, vzrstající na ryzí náboženství života Otázku, pokrauje-li svt, která se ním ironicky nadnar^hazuje, ponecháme: filosofm. Každá veliká láska je na'se láska k životu. Chceme žiti, slepá. Nechf jest ji a ponvadž život nestojí, nýbrž plyne a dává všemu vyvíjeti se, chceme s ním pokraovati, iniiovati všecky nevyhnutelné zmny, nové a zmnné poteby. Chceme, aby se pokraovalo, abychom pokraovali: ty a já, náš odbo!', náš národ, naše spolenost. A ciíímc pi tom, že práv tento život plynoucí, vyvíjející se a pokraující jest neskonale krásnjší než by byl život ncménný. Modemi filosofové dají velmi mnoho na intuici. i

i

—

i

.

i

.

Nuže, v nejlepších chvílích svého života, kdy naše schopnost intuice se probouzí a bystí, cítíme jasn, že bychom zahynulí v život zastaveném, že jsme celí stvoeni prc život, který plyne, a že my a vše, všecinko, strženi jsme v krásný a závratný pohyb njaké nesmírné spirály. To nám staCi. Proto, když njaký pokrok zrauje nás jako mne ten provázek místo povisla na zlatém snopu, mohli bychom íci po stáru: Dj se vle boží! Ale pi tomto rení hlava se sklánla, kdežto my ji vztyujeme. Proež radji íkáme. žije život! Tak jsem se ve svém snni vrátil k snopm, k poli a slunci, a má mysl jala se usínati ve zlaté mlze. Tu však zaplakala dcka vedle v sednici. Hospodská se probudila. ,,Páni, necht toho, už jest jedna! Chci se také trochu vyspat." Hrái ekali již na toto slovo. Otevel jsem oi na blikavou lampiku a ospalé hosty. \/yšli jsme. Déš pestal. Byla vlažná noc.

A

lOi

XV

o DOBRODRUŽSTVÍ je

dráždivj. vlažiii noc.

vane

silný

východní

vtík

jasem. V takové noci vycházejí na klikaté cestiky básnici za modrým kvtem, muži za ženami a dobrodruzi za koisti. Ale já pokuuji u okna a hledím v ztichlé zakouti ddiny. Villegiatura zpustla, a ddina unyle odpoívá po všem íi

temn) stídá

tom lomozí'

a

se

s

tnsinim

kiku.

o kvtech této zem. kterých nikdy neutrhnu, o tropických orchidejích, pro nepolezu šplhaje po lianácl:. a pcnvadž pišel jsem práv z hostince a dýmka, kdož ví kolikátá, mne opájí, a noc je tak dráždivá, a ve vzduchu jsou ješt zbytky smyslného horka villegiatury, sním opiové sny a poínám si pedstavovat, jak by to bylo pkné, kdybych ml v kapse nkolik tisícovek: koupi! bych si anglickou cestovní apku a hujdy k nejbližší stanici Oríent-Expressu! Je to také následek toho, že jsem etl v poslední dob hojné dobrých exotických povídek. SníHi

nž

Kdybych se ovšem ráno probudil s tmi tisícovkami v kapse, uinil bych bezpochyby nco zcela jiného. Tu-

spád nemám a o svém "talentu k dobrodružpochybuji. Nemám také štstí ani na dobrodružství evropská. Vyhýbají se mí. a, nevyhnou-li se. vyhnu se já. Je to osud. ristických

ství

mj

V

hostinci

mluvili

ješt ani nevidl

jsme o

pytlácích.

Vidíte,

já

jsem

poádného živého

pytláka a toulám se pect: po celé dny asto a všude po tch naších lesích cestou necestou, seemi, alejemi, žleby. Pedpokládajíc tU5

ovšem, že jim není ten neb onen z tcch, s nimiž pravé popíjím nebo hrají mariáš. Cože, vy jste nepotkal ješt pytláka v lese? A Petr s Pavlem o závod astuji mne svými zkušenostíni. Ten šel loni ped samým polednem, prosím, s hajným X. vzhru Myši dirou a když pišli do šera za tetí Panskou louku (tuhle jsem íu docela u cesty našel pét krásných híbek), chytne jej hajný za rukáv a ekne krátce: ,,Pojdme zpt" a jde se zpt, ponvadž stranou v habfi stojí dva lidé s puškami. Honitba je tu pronajata, hajný se nedá pece zmrzait k vli njakému brnnskému fabrikantovi. Ten zas, dlník od vodovodu, to se stalo pedevírem, jda o šesté z práce od tunelu v Maložíné, dal se rovnou pes kopec, aby si zkrátil cestu do Adamova, a tu pišel do jedné see, a když se rozhlédl, vidi na právo dva chlapy s puškami stát za borovicemi a dole ped sebou chlapa s puškou za stromem; hrklo to v nm, ale sklopil hlavu, aby nic nevidl a šel dále. Ale tu z

—

pibhne náhle hajný, prý nevidl-li tu pytláky, a tuze se divil, že nikoli, a na štstí odešel zase touž cestou, kterou pišel. A nco podobného stalo se ped msícem jeho kamarádu, který také chtl si nadejíti pes kopec, zabloudil však trochu a dostal se na njakou pialou se, a tu vidí, že uprosted dva vousai s puškami nco kuti. Byl od nich nkolik krok a nevdl, ma-li se dát na útk anebo co. Ale zmužil se a povídá: Dobrý leva

veer, pánové, prosím vás, kudy pijdu do Adamova. Chlapi nic. I povídá dál: Také na híbkách, pánové. Chlapi opt nic. Bylo mu už horko, ale pece ješt jednou se zeptal. Zbloudil jsem, pánové, nevíte, prosím vás, kudy se jde do Adamova? Tu se jeden ten vousá vztýil, natáhl ruku a zhurta: Tudy dol, pak cestou na levo. Ale honem! Zapomnl podkovat, jak rychle uposlechl. A což loilského roku, neslyšel jste o tom? U tunelu spali Chorvati v boud na pytlech s cementem

ponévadž v barákách bylo tuze moc blech. A tu náhle. k jedné bylo asi, vrazily do sten devné boudy broky aspo ze ti plek. Ti hromotluci, kterých v dédiné kde kdo se bál, polekali S2 tak, že vyrazili ven na pólo vysvleeni, pelážili rovnou do barák a zpsobili poplach, jako by se biil lev objevil v adamovských lesích.

nevil na ty pytláky u nás, tam nesljlel o lani, ciiyccné do jejich smeky, a kdybych byl le os v kvtnu, snad S2 jelt pamaiujeic, nebyl na vlastni o:i vidál je ich opuštná doup ve sT.rkov hou3tin"í slíorem panenské, naiio.-e nad A\aložinem, kde jsme hledali sojci hnízda. Proto snad nepedstavuji si jich ani tak zle. A kolikrát, když jsem tak v dobrém rozmaru bloudil bezlídnýrni lesy, myslil Ale

jsem

véru ani bych

já

kdybych

si,

tu

a

i

že pytláci jsou to

nejmén nebezpe:né,

co

mohu

Kdyby mne neznali, na nose musí mi poznati, že rozumím dobrým lidským pudm a ncpob.Iím rovnou k einíkúm, tebaže spolu kouíi^áme dýmku míru. Natož, kdyby to byli známi, ftíkali mi si:e dnes, Ž2 práv známý potkati.

lovk, pytla:i-li, nehlásí se rád k bližnímu, a práv k n>mu nebezpeno se hlasití, ale nevím, nezkusil-li

bych

dobr

Na

lov!

to

posaditi

risiko s jiné

že jest

nevím,

nim a páti jim: strany ani bych valné nese

k

pomysli!. Ne.riívám u sebe jiné zbran krom kapesního nožíku, dal bych se klidné lapiii haj.iým nebo einikem, je pesvdi!, že jsem práv poteboval' nž;:o siinžjoilio pro euilleton. O íoni linad by se dal pesvditi pan siátní záslupce. A kdyby

kdyby k tomu do^lo: snad bych i

na Cejlu uštdžiti? nebolelo by mne to, ponvadž ne.Mjí s Spoleností v tak vrném pomru, abych se cítil pokoen, zt:i:í~\\ se ji trestati mne. Ostatn což takový pobyt v chládku nebyl vlastn jediným dobrodružstvím, jímž život u mns? ncskrblii? nedal, nu, kolil by

Nestálo by to

vru

mi za

za eí. nají pani

to molili

A

107

patím k dnešní vtšin, litera žije, dobez pozoruhodnjších dobrod užstvi. Na poádná panská nkde u jezera Bivvy nebo v Mongolsku, v džunglích nebo v Tibetu, v koloniích nebo u Eskymáku nemám penz - a pro ta docela lajdácká s dravýma botami na sukovici a s noclehem ve stohu nebo na lavice v paížském parku jsem pece jen píliš špatn vychován. Ale nemoha jich žíti pímo, chci jako všichni ostatní žíti je aspo nepímo. Proto tu tak rád, co se vždycky rádo etlo na svt, dobrodružné povídky. Nic naplat,

žije asi

Dnes

již

to

není

realisticko-mravoHné

hanba piznati a

se,

že

ty

všecky

banáln erotické, romány a povídky

mravokárné,

psychologické, lyrické a esthétské a ,, prosy" lovka dávno již k smrti nudí. Obecenstvo eklo si to již ped lety a vrhlo se na detektivky. Knží umní spínali ruce u svých oltá, což ovšem detektivkám nevadilo, aby šly na draku. Nicmén i ta Lepšímu vkusu nejlepší detektivka jest jen surogat. pipadá jako holá, studená kostra; vnitní lyrinost vyzaující mezi ádky dje ji chybí. A je-H pece obalena, bývá to ve sprostém hadru. Bylo nutno, aby

nco

se

A

zriinilo.

si doba vymezuje novou, svou lyriku, svou povídku. Ohlásila se renaisance klasické novely. V Nmecku, jak známo, poal Paul Ernst. Lásku flibustýrského vdce"? Pamatujete se na jeho Je pekrásná a zároveií s klasickou novelou ohrožuje se exotická povídka. Nemaji-lí ani v cizin mnoho bohatých spisovatel, kteí mohou po chuti jíti za dobrodružstvím až na konec svta, mají tam aspo chytré nakladatele a rozumné mecenáše. A tak se množí obecenstvo mohou býti •exotická povídka a umní

jako

tak,

vyvolalci

i

,,

i

spokojeny. 108

Paul

Sclicerbart,

nedávno v

fantastickij

pkné pedmluv

povídek asi toto: Novela jest vlastn

njaké

dotjrodružstvi.

nmecký ke

niožna Novely,

sbírce

jen.

které

pocta,

napsal

dobrodružných

uvcdeme-li zpracoval

do

ní

básník

jedné noci, podávaly dobrodružné jako oodvlašské novely jsou stejn zcela pipoutány k dobrodružství. Bezpíkladná životnost shakespearovských dramat dá se odvodniti jen iím, že to jsou vtšinou zpracováni vlašských novel; novely Bandellovy na píklad znal v dob renaisance každý vzdlanec u také v lidu byly známy. Zdraniati-:ováni známých novel mohlo tedy beze všeho poítati s velikým obecenstvem. 2e toto obecenstvo pro Shakespeara jest i dnes zde, to teba oznaiti za vc velmi významnou. Bylo-li tak docela chytré od Shakespeara, že zpracovával jen známé látky novelové, jest ovšem jiná otázka; spravedlivá doba penese ledacos ze slávy, kterou sklízel Shakespeare, na vlašské novelisty. Novely tvoí jádro dramatických vci. A nejsou toliko jádrem dramatické innosti Shapespearovy. Novelistické jest jádrem každého životného dramatu. A to platí dnes práv tak*jako a

Tisíce

statné.

A

—

ped temi

sty

však

Tvoí-!i

tvoi

také,

jak

lety.

noveiistický

bylo

eeno,

jádro dramatu, tož dobrodružství opt jádro

živel

novely. A tím dostává se dobrodružství v zcela nové

nám hledti na

n

osvt-

mnohem

vážnji, než se dosud dlo. Domnnku o méncennosti dobrodružství vyvolá! píliš prudký vývoj lyriky v dob devatenáctého století. Vznik tak zvaného realismu vysvtluje se také snecI jer tímto píliš prudkým vývojem lyriky. A bylo zcela pirozeno, že oni novelisté, ktei snažili se pedevšín. o lyrické prohloubeni, odsunuli dobrodružství stranou leni;

jest

100

.

S ožjvcniui literárního proudu nepíznivého všemu tomu rGalistickému zmenšuje se i hodnota luri:kg prohloubené novelu, která zejména u Slovan nabyla velkého vlivu a jest dosud mnohde pes míru cenéna. „Exotické" dobrodružství, které proniká tak siln u Robinsona, Miinchhausena a ve všech povídkách námoních, bude ovšem v první ad§ znovu oblíbeno, jakmile pn]á2 nová doba novelu. Touha po exotickém dobrodružství jest v lidské povaze; trochou dobrodružství jest práv každý lovk. Ponvadž však vtšina lidí jest tak opatrná a bezpochyby také tak bázlivá, že sama nechce dobrodružství probiti., spokojuje se s dobrodružstvími, která se ji vypravují. A tak jest obecenstvo pro literaturu vypravu'ící dobrodružství dnes pravé tak veliké, jaké na píklad bylo v Kairu v patnáctém století, kdy básník Tisíce a facfne noci psaí svou vclikoi' Knihu dobrodružství, jež teprve dnes v století dvacátém zaujala opt místo, kieré tomuto velikému dílu náleží. Jediná škoda jest, žq tato stará kniha dodobrodružství jest píliš proniklá eroti-iou Abychom^ ješt jednou krátce zrekapitulovali: jádrem dramatu jest novela, jádrem novely jest dobrodružství. Proto není ani tak zcela nepravdpodobno, že - zejména novelistický živei se všemi dobrodružstvími erotickými ohrozí ponkud význam dram.atickéno umni. Ba, jsem toho mínní, že všichni ti mladší spisovatelé, kteí dnes stále jašt dávají si nekonenou práci, aby vykonali nco neobyejného v dramatu na divadle, pijdou brzy k tomu názoru, že teba pstovati opt Swifta,

.

.

—

více novelu.

Není vru vdné dramatické látky, která by nebyla vdénoi. látkou novelistickou. Ale je-!i tomu tak, pak nechápe lovk dobe, pro se chce všecko hned dravšecko dramatické jde pece zpracovati také jako novela a noveleta. A za jistých okolností je matisovati,

íiO

dokonce mnohem snadnžjši než psaní dramal, ncvyaspo tak mnoho papiru, (iá se to snadnji vnésti do obecenstva a dobude si ío snad obecenstva velkého rychleji než dramatik. Ledacos dalo by se o tom ješ íci. Ale nezapomeme pi tom, že nejvnitnjšim jádrem dramaticko- dobrodružství. novelistického sméru literárního je Dobrodružství jest vlastni podstatou každého déjc. A véru neteba litovati, že smr lyrický špatné pí to

žeduje to

dobrodružstvích novel pochodí, v nejlepších novclistic-

kých pracich jest lyrika latentni - jako zavená poupata na strome pedstavuji latentni kvetení. — -

Tyto myšlenky nmeckého poety dobe karakterisuji uméni nové výpravné prosy chce si nazpt dobýti myslí a srdcí obecenstva. V podstat dje se tu nco velmi podobného tomu, co se dje v nové lyrice. Odvrat od starosvtského ídealismu a od umní oltá ke skuteným požadavkm soudobého života a lovka. smér," jímž

V eské

povídce nehraje dobrodružství skoro žádnou je nalezneme (Arbes) než asto sice naíkal na školu Vrchlického, že nás odvedla od realismu, hlavn rus-

úlohu. Ve starší ješt spíše v moderní. Pan dr. Hcrben

kého ovšem, ale jc-li to pravda bohudíky v lyrice, není pravda v cpické prose: nemáme skoro eské novely zásluhou, jak še zdá, jednak realistické povry,

to bohužel

jednak

našich

malomšáckých pomr.

Stav naši soudobé prosy neposkytuje také nadje, že by u nás novelistické umni rozkvetlo brzy prudce Také náš život je stále ješt píliš chudý a ohniv k tomu. Chybí nám. nikoli obecni dobrodruzi, nýbrž lidé, kteí si mohou dobrodružství dovolit jako krásný luxus, kteí moliou spatiti svty, v nichž se dobrodružství rodí, nikoli jako prázdninoví tu isté, nýbrž jako básnici, nepospíchající a prožívající. Chodíme sv11Í

tcrri

jako

dcrie jsou tací,

jaci

malomšáci

(jak

plny

malomšácivi

a

pru-

na píklad naše cestopisy!) a vracíme se bud jsme odešli, anebo s gestem hodn protzov-

skýrn.

Kde má vzniknouti silné novelistické umni, tam je nutná tradice a kultura dobrodružství. Té ovšem nedosáhne se pes noc. Spisovatelé pak, kteí musí úzkostliv poítati i peníze as, nedosáhnou ji vbec. i

112

XVI

PROPASTI U

máme

svtlo nejen v

bílých sedzimních nocích chodi zajíci do našich dvor na epnou naf a lovék riii vzdálenost nkolika minul od svého píbytku potká srnci rodinu neb jiné tvory ješt vijc plaché. Nic divného to není, pranic. Vždyf jsme ddina od msta vzdálená sedmnáct minut po dráze a pldruhé hodiny pro normálního chodce. A jsme ddina pokroková, jak o lom svdi tuhle kousek za rohem ulice Macharova, ilajíci sice jen pldruhého domku, nicmén však ulice. Pokroku a svtlu nic prost neodolá a než bude u nás

nás

nicicli,

ulice

a

ale

i

v

elektrické

erných chlévech,

Neumannova, bude

elektrické

a

v

svtlo

i

v

Horákov

ve Sv. Katein.

Pozoruji však, že se mi vty zabarvují lehýnce ironii, si toho práv peji. To je následek dopolední procházky v podzimních lesích, jimiž prodíralo se velmi laskavé slunce, zapalujíc hned tu, hned tam vci zlaté, lude e mdné. Jediný šustot, který mne tu vyrušil, pocházel od veverky, a nasbíral jsem v Ráji plnou kapsu ryzc, což mne velmi potšilo, ponvadž jsem již nedoufal, že jích naložím letos ješt druhou sklenici, nyní již tedy jistou. Tož, když se navrátím z takové procházky mezi lidí a domy, jsem vždy nachýlen k dobráckému úsmvu nebo posmšku, dle toho, ím se práv obíraly mé myšlenky. aniž

A moje myšlenky obírají se ted velmi asto propastmi, které zeji mezí lidmi, a sice nikoli tmi propastmi, jež náhle spateny býví.ji mezi nejdvrnjšími páteli a i

115

ni

tež

IVa

svéte

nemže

odstraniti,

nýbrž témi, které

vejsou odstrsniíelné, které odstraniti snaží se vlastn následek toliko jsou a které civilisacs a kulíura škery nevdomosti, nedostaleného prese víc a stále je:4 po-

rozumní pro lidskost v širokém a nescntimentálníni smyslu siova. Zdá se mi nkdy, že tyto propasti, zcjicí zejména mezi skupinami lidí, jsou hanbou našeho vku, pokrok, ba i tu já, který pijímám bez výhrady vývoj, se jmi. tu vysmívanou civiUsaci, obdivuji se jim, kláním chváliti cht', bych je nejkrásnjšími rytmy (a ovšem nejsem slepý pro zloiny, které leckdy páší), tu já stávám se jedním z tch, kteí rádi ironisuji pokrok To jest jedna z mých vedlejších možnosti. i

Nejvtší iny moderní techniky, železnice, elektrické acroplány, mosty, viadukty, tunely, ze tclearafy, telefony, fonografy, rodí se v první úspchu, toho by nemly A peklenouti. a spojiti suchi? snaha jímž právC dnc:ek je karakteri^ován, kdyby stejná tžce, Pomalu, mravní. a neovládala i pokrok duchovní

dráhy,

ale

a

automobily,

zeteln

ad

organisujs se lidstvo

harmonické souinnosli na

mezinárodn k vdomé

díle

pokroku, a sebe krunic zmniti.

nemohou na tom

divcšské recidivy že jsme tu a tam nucení ješt pokloniti se malidi jestátu války nevyhnutelné, hledí ohromné množství paped jen eknme než, válku již docela jinak na desáti lety. A všecky rozdíly rasové, náboženské, popro ádného litické, stavovské nemohou zabrániti, aby

tjší

Pes

to,

lovka ádný lovk

nestál

nad

nimi.

Vedeme ovšem

náboženské, poli.ické, že strana, které jde jasn, ale cítíme v nich docela jest nemravná, neprávu, v jest nadvládu, o sobeckou stran, zaostala, zpátcínická a že pravda jest vždy na rovcil jest národ že pesvdením, která jest vedena perovno pesvdení lovku, roven eiovk náiodu, svdeni, náboženství rovno náboženství, pokud bži

kruté

lil

boje

naclonální,

sociální,

o

právo

jejich

na sdínostatiiost a i.vobodu

v

inezich

svobody druhých. Moderní technika fysicky, moderní niyšlcHka a morálka duchovní spojuji a peklenuji, ba, zasypávaji pcmalu, ale na vky ony propasti, které jsou v našem život zbytený a následek nevédoniooti. Clovéku dvacátého veku, který jest hoden tohoto tilulu (jejž možno ve smyslu zcela prostém, stizlivém. pece uživati vdeckéni skoro, ekl bych, n nejen ve falešné pathetickóm) je to velmi dobe známo, a lovk dvacátého vékn vi zcela jisté, že ádný oban jest úctyhodný na kterékoliv stran a lump na kterékoli stran zaslouži si býti odstelen. lovk dvacátého vku ví také, co to jest oban ádný, a vi to tak dobe, zlodje považe se nedá mýliti vnjšími okolnostmi a žuje asto za ádnjšího muže než ledakohos z tch, kteí nemají píležitosti pijíti do pokušeni. Tomu rozum'o ostatn kdysi kesfanstvi, jakž tedy nám mohlo 'irr.ostatnosti a

i

i

i

by to byli tajno! jenže: pes všecky mobily, spojuji

železnice, mosty, tunely, autoknihy, noviny, které kižem krážem peklenují, sbližuji a vyrovnávají, jest dosud

telegrafy,

a

tak málo lidí dvacátého vku. Prcpasti zeji, kam se podíváš. Mžeš se piblížiti jen ke zcela nepatrnému potu lidí na onu vzdálenost,

kdy

jest

možná snahárr

ideálnii

1

tchto

lidi.

rozumná a

idejím

dohoda. A svého vku,

ím tím

jsi

bližší

mén

je

A tak tedy zdá se ti to nkdy jako tragedie; na jedné stran veškery ty zázraky moderní techniky, která potela vzdálenost jako rytí draka, a veškery ty moderní myšlenky, jež obhájily nezvratn práva individua v mezích práv spolenosti a právd spolenosti v mezích práv individua a na druhé stran ty propasti mezi lidm.i, ty

cizí,

temné svty

uprosted

svtlého

života

a

ty

!Í5

z jine, legicnq lidí, kteí cítí a jednají, jakoby pišlí je snadvelmi zaostalé zemkoule. R tu si pomyslíš, že Anglii, njší a rychlejší prohloubiti tunel mezi Francií a je nepokrok že osvíceným, lidí stero pouhé než uiniti smírn tžký a vývoj osvícenosti nesmírn pomalý.

kteí zcela vdomé, lidi, onoho sobectví odneb toho z zištnosti, oné neb z té každý z nich pírají poznané dnešní pravd, ponvadž vtší nebo jest vývoje, kolesa pod hází tím njaké klacky snáze menší zrádce osvícenosti. Moderní technika spojuje fysbližuje morálka, a a rychleji než moderní myšlenka nezavinuje duchovní, sblížení nastalo sicky díve než málo pedasnou demokratisaci: každý lovk dostává tehdy, když ji dosud v tchto pomrech jistou moc se po svém rozhlédnte tom, o Pemýšlejte nezEsluhuje. po ddinách, mstech, po národ a ustrnete, okolí mnoho-li zla natropí jediný lovk neosvícený nebo ohn, ustrnete, zištný, jemuž se dostalo moci jako dítti jednotka jaký význam má asto v našem život lidská skutenosti. sebe efermernjší ve Gsto jsem se bavíval pozorováním, kterak vedle mne hna' se do života a tlail k významnosti lovíek, o nmž jsem si myslil, že jeho nevzdlanost a bezpátedrzosti. nost odsuzují jej do pítmí, a jen jsem se divil pedpokládáme nichž na po místech, s kterou sáhal pravideln lidi vzdlané. Velmi skepticky hledl jsem na pivedeš! jeho neoprávnné úsilí. Ano, ano, daleko to nepochoskuten pivedl to on Ale neminulo mnoho let, než piteln daleko. Jeho drzé elo dosáhlo skuten více poplužniho dvoru. Ted shlíží na mne s patra, a není dlouhá ada, stoji to jeden lovk, jest jich celá ada, a tebas my pí národ, v jména jejich slyšíme pevn,

k

dvojnásobn zaneveš na

i

tom otásáme

se

Obsluhují njaký z toh:)

116

odporem, oni jsou

nkdo

sociáUií stroj a obsluhují

ádnému lovku

úzko.

a mají moc. tak, že je

jej

Tak

zvyšuje se traginost našeho aby spojovalo okraje propasti,

To.

cu zárove k jeich rozšieni. Rotaka, toto dité svétla, zrozené, aby hrst paprsku vrhalo dennž i do ddiny nejzapadlejší, vrhá do ni zárove jedy temnot. A železnice, iutomobih,, rozvážejí všcini smiy nejen svtlonoše, ale vrahy svtla. Je to vru k plái ve dnech smutných, že jsme tak vzniká,

o^iidii.

napomáhá

i

i

bezbranní proti tomu, aby toho. co stvoila osvícenost a láska, nemohlo býti zneužíváno zpátenictvím a zlobou. Ale ve dnech jasnýcfi, a když se lovk na piklad vrátí z procházky hoícími podzimními lesy, staí trochu ironie penésti nás pes nevyhnutelné. V ohních, barvách, vních jeseii jest pro muže práv tolik silné a povzbuzující krásy, kolik jest jí v zeleném pílivu jarním. Silný zrod posiluje stejn jako silná smrt. A pak

eknme:

Všecko skuten špatné, zišiné. de facto docela sterilní a naprosto smrtelné. Za dobu asto nejkratší je to zahlazeno, zapomenuto Nedá se na tom nic budovati, nemže to sloužit( niemu za základ. Cas to poze, a v nejlepším pípdd, mlo-li to krásnou formu, vzpomene toho v budoucnosti jen dekadentni esthét. Kdežto vše, co vzniká ze svtla osvícenosti a láskou, má život. Budujeme na tom stále dál, pokraujeme v tom ve stejném duchu. Naše nejmodernjší rotaka je náš dsledek vynalezl'. Gutenbergova; to platí doslova obrazn. Nic dobrého a krásného, nic ve své dob pokrokového a osvíceného nebylo vykonáno nadarmo a žije stále ve svijch dsledcích. Tak. kam pohlédneme, všude kolem nás vidíme minulost representovanou jejími dobrými skutky a osvícenými iny. kdežto zloiny její dávno jsou si

tedy. ne-li.

zlé,

zpátenické

je

vný

i

zapomenuty nebo aspo vybledly; máme co s

dnešní

máme

špatností,

zištností,

initi

jen

zlobou,

zpátenictvím a ve svém zápasu po boku všecky dobré skutky. il7

všecka

hrdinství,

mžeme

krásy

všecky

Nuže.

minulosti.

ne-

opravdu pedstaviti v den slunný, že neodolatelná tíha všeho dobrého, krásného, velikého, co kdy na svt bylo vykonáno a jest dosud a stále s námi, dopadne jednou jako ohromný balvan na veškeru naši si

odstranitelnou špatnost a

nevdomost

a udusí a rozdríi

svou pevahou? To by znamenalo zárove, že vyphií všecky zbytené, smšné, ale pece tak ukrutné propasti mezí lidmi a mezi skupinami lidi. je

dnešní propasti mezi lidmi pocházejí však nejasných názor na rovnost a nerovnost. Ciovék dvacátého veku chce, pokud jde o rovnost, aby stejná obanská práva mli lidé bez rozdílu národnosti, sociální funkce, náboženství, politické píslušnosti a jiného pesvdení, a pokud bží o nerovnost, aby individualita každého lovka byla respektována, není-li skuteným proíisociálním nebezpeím, a všude, kde toho teba jest, mla inteligence pednost pfsd tuposti, odborné vzdlání ped nevdomostí, osvícenost \íxííA zaádný lovk ostalosti, poctivá práce ped nepoctivou, ped lumpem atd. ideál je tedy velmi, velmi jedno-

Všecky

toliko

duchý,

i

a

možno

se

jím

i

snadno

ídiii

aspo

potud,

normální lidská slabost, která, budme tím jisti, poctivému lovku s dobrou vlí dovoluje v tomto ohledu velice mnoho. Mžeme se tedy jen diviti existující dosud hloubce lidské nevdomosti, která iní tolik lidí neschopnými pochopiíi tento prostý ideál a dle nho usuzovati o denní praxi. Pes spojo-

pokud toho

dovoluje

vací a sbližovací úsilí moderní techniky, myšlenky a morálky nedovede se dosud vtšina sjednotili na ideálu

zdánliv tak samozejmém, natož pomalý jest pokrok.

raziti

mu

cestu.

Pesimisté namítnou ovšem, že vtšina skládá se z vle. Nemyslím. Lidi zlé vle není tolik jako

zlé

Tak lidi lidí

vle dohrumddy s iievedoinynn. Kdyby nckoiik vle vyvolalo lupiskou válku, ja zcela jisto, že dobré vle by ji pekazili, kdyby dosáhli podporii

riobrt lidi

zlé

lidé

ktcn' neir.aji zlé vle, ale J20u ncvCdomi a iní co so jim shora káže. Tvoili by spolené velikou vtšinu. Ba, jest dokonc.:! velmi pravdépodobno, že, kdiibychoíu pedlo-tili iiékterý praktický pípad seiii patící v kterékoliv kiraimí zemi naší civi'.i.-acc všeol.iccuému hlasováni lidu po zpsobu švýcarském, rozliudiTlid v duchu on^ch našich pravd o hdské rovnosM a nerovnosti, ped.^oklidají:, že hlisováni provedeno bud<' bez nátlaku p;.) jasném objasnéni pípadu a v dob stízlivé, kdr lid nepodléhá žádné davové psychose. Nikoii pílišná rozšíení zlé vle, ale pilíLn moc a vliv menšiny se zlou vli zadržuji pokrok. Proto problémem pr^

všech jen

lidi,

to,

vélio

pokrokového hospod irstvi bude vždy

ni..o

i,

kte-

rak by pekotné se zmocnilo moci, nýbrž kterým nejúCclnéjším zpsobeni umenšovalo by soustavné moc a vliv

lidí

z'é

vle

a nevédomo:st

tch,

kteri

výrazné vle

dosud nemají. Jeuer

by

n.ohi

advokát sloužiti

kcm.ickou ilustraci

Vypravoval

asi

mi onehda pípad, jenž za žei Lovnou, lépe eeno, traj^ik rozpr.ivé o propastech mezi lidmi.

vi:pr::vovai

toto:

Pižc! k nJ^iUu známý, dobrý a chudý av.iž a žádá! j?j aby pohrozil žalobou jedné jeho V-dálcvié píbuzné pn.. luto véc: Dobrý muž, který byl :ic!cg!''imni diíé, pcnvíjd.-í jeho rodife, kteí spolu dlouhá léta 2ili, rozdvojeni byli smrtí drive, než mohli se dáti podle zákona sczdati, a jemuž samému zvláštní náhodou nedovolovaly dosud okolností oženili se jinak než na divoko, mil po své matce dva obrázky, portréty déda a bábu. dosti pkné a jemu velmi drahé. V támž mésté žila však jeho teto, stará a nemocni, která tak dlouho //'

jGj o tyto obrázkij, až ji je pjil do jejilio píbytku, s výslovným podotknutím, že zstávají jeho majetkem. Co ert však nschíl: pišla k tet návštvou

prcsilr.

píbuzná, bohatá a nadutá malomstská panika, která dobrého muž€ velmi se štítila pro jeho nelegitimnost, a ta vylákala na staré tet obrázky a odvezla si j2. Dobrý muž velmi byl pekvapen, když se to dovdl, a nemeškal pani píbuznou suše a kategoricky dopisem požádati za vrácení obrázk. Dostal odmítavou odpov, ve které mluvilo se více o nelegitimnosti než o právu na obrázky. Sel tedy k advokátu. Advokát poslal své ultimatum: pibhla k nmu za ti dny, obrázky nesouc. .Myslila jsem, že nemá práva na tuto vc jakožto nemanželské dít". A když jí advokát vysvtlil, že také nemanželský syn má právo na ddictví po své matce, ulehila si ro.zhorlon: ,,A1g eknte mi, pane doktore, prosím vás, iký zájem mže míti tskový nelegitimní lovk na tchto rodinných obrázcích?!" Toho už ji advokát nevysvtloval.

pnice osobn

,

j

je

pravdpodobno,

velmi

že

tu

hrála

úlohu

njaká

rovnž možno,

že bohatí mšáci a mšanky cítí instinktivní odpor k nelegitimním synm a dcerám. Ale, nicmén, jaké propasti jsou dosud prohloubeny mezi lidmi, když se paniíka. dáma, ncstydi takto mluviti ped cizí, inteligentní osobou! Tkových ilustraci bylo by ostatn! Propasti, kam l)?íbuzGnská

polilíoneš.

nevraživost.

Je

Na ddin, (neíkám, na každé ddin)

sta:í,

ž? píšeš a máš co initi s novinami, aby propast zela na ievo i na právo mezí tebou a lidmi, kteí jdou rninio. Hekneš si. že ctník je ti tu nejbližší bližní. Snad proto, že máte osud ponkud spolený. Lidé vás trochu nenávidí, trochu se vás bojí a hlavn mají vás v podezeni, ze do nich vidíte. Že vité, jak pijde obci, národu, lidské dstojnosti

slsvncstn i20

pije.

draho každá tvrtnicc piva, která se staí, aby propast se prohlubovala.

To

Snad SG však mnoho zmni. až bude nad našimi hlavami \éA\ vicG acroplánú než vlaštovek. Budeme pak rychleji pokraovati, nebof mnoho lidi spati svt s ptai perspektivy, mnoho lidí pochopi, jak všecky umlé propasti me^i lidmi, pokud propast mezi lidmi i^/idnými a dareby.

smšné to neni

jsou

véná

12Í

XVII

ZDROJE VÍRY Po nkolika dnech nepetržité

práce, ve klcrýdi

mne

dobrá myšlenka poetOva, dokonil Iseni dnes, práv v poledne, tvrtý zpv z cgklu, v nimž bych se zase jcdnon rád, po všech experimentech, ádné vybouil, zvdav mén na to, co dovedu a ím jsem si jist, než na ío, co mi asi byly platný všecky pokusy z posledních niésíc. Cyklus jmenuje se ,,Zpžvy drát", chytila a držela

nm

a bzuí si v dráty telegrafní, telefonní a elektrické své monotónní a kovové ódy na svt civiiisacc. A dokoniv oddechl jsem si a šel jsem k obdu. S hlavou jelté plnou rytmu a obraz z trop, nebo tvrtý zpv je zpv drát v tropickýcii koloniích, chodím po kuchyní ponkud ryínž a sobecky. Tu Soa, 'která v kout tropila cosi, co chtla, abych zpozoroval, zavsí se na šosy a ze zadu mne obejme; ponvadž hora nešla k prorokovi, pišel malý prorok k hoe (také ovšem malé, nebo ty veliké a nebetyíné hory sedí v pražských redakcích lierárních revues). holka drahá", povídám, ,,tak ty mi ícdy ty, vyznáváš lásku! Koleku, já jsem byl v Afri:e!" Scfí ví dobe, co ío jest Afrika. Jen se jí zeptejte! Vžduf my spolu asto cestujeme, ale nikoli Evropou snad, nýbrž nejmén Afrikou a Amerikou. Obyejné

mn

„

mn

když vklouzne ke do postele. Pikryjeme si peinou, abychom byli v úplné ím a pak se Soa zeptá: „Co vidíš?" A já odpovídám: „Vidím afrického velblouda na poušti, sedí na nén hndý Arab a mává karabinou." Anebo: „Vidím ernochy na behu veUké eky, která se jmenuje Konqo, ti cení zubii ráno,

hiavy

12^

i

.

na sloni chobot,

pekou na rožni." Anebo. Vidím New-York, stoji "v néni nirckodrap. Alrakodrap je vysoký dúrn. který má aspo ptadvacet poschodí, slyšíš, ptadvacet! A ted vidím: z

Amenku,

jejž si

veliké inésto, jež sluje

nejhoi^ej.iho poschodí vrhá se dolu slepna, ueLsoij z nelásky. Padá, padá, ale než dopadne," proméní se v dým a páru. Tak to bylo vysoko!" „Hm

šastné

z ne-

Sfastnc lásky? ..To n.

Co

je to

ne5istn?j láska?" ptá se

a2 se vráiinie do Evropy Sv. To však nejde tak rychle, jak víš." Tak tedy cestujeme, já a Soa. a proto t.

povíiii,

a

Soa.

do Bílovic

Soa

ví

co

Ainkd. „A cos tam dnes vidél?" ptá se. HoIciku " odpovídám, „dnes velice mnoho. Všecko" od i\Gpskeho mésta až do Kahýry. Ale sed! jsem si na teegren- drát. a ted jsem tedy už zde a mám po to

jest

,

tiikove cesté veliký hlad

Po obédé odešla

"

Soa do školy a já - eh ješté je ninoho bláta venku! jdu psát feuilleton Listopadové slunce zlat svítí, se strání kynou holé lesy. ale nesvádjí, ponvadž to bláto neumrzio dosud MGné. Za to ty dráty rozezvuely ve píse.i civilisace. a j;í ji naslouchám stále ješté pes to že j:e;ii tvái v tvá slunci a lesm, které ted opét vidím v-niírnim zrakem. A je mi pí tom velice dobe

—

mn i

1

-

AíyFlim si tské. že táchto tré véci to jest slunce jakD pedstavíte, tajemného všehomíra, venkovská píroda jíiko ped-stavitelka zemé. z níž máme své píjcmiic živoišné pudy (které velmi ctím v opak prof 'y"^'

'^*'^^^' ^ P^'*^ civilisace jako pedstalidského - jest tré vcci velmi lahodných krásných a staících k spokojenosti západního lovéká neoiíalcinuceneho východním dualismem, ba, tré véci velmi povznášejících, tré zdroj víry

\^',l'^^ ^, usih

viielkii

pro každého, kdo nutno uznati, že jsou i lidé zcein spoádaní lidé. kteí víry nepotebuji)

viry potebuje. (Nebof

Modr. n

'

12',

Nevím, liši-li sg lidé jiného zamstnání tak píliš od kteí piš: básn. Za to nepochybuji, že jsou básníci, kteí jsou básníky pes to, že básní nepíši. Ti mohli bi; tedy porozumti snad dobe tomu, co chci íci, a ehc snad nepochopí lidé, kteí nejsou básníky ani píšícími, ani nepíšícími. (Což pravím z toho dvodu, aby k-ždý tená tchto vzdal se své pelidské pirozenosti a ekl si: nu, já jsem pece také tajný básník, nemysli si, já ti rozumím! A tož zamyslil se jistji, nc; kdyby mu nenapadlo, že jest podceován.) lidí,

ádk

Tedu my, básníci píšící i nepíšící, máme (což dokazuje píslušná literatura) anebo mohli bychom míti, kdybychcn: nebyli chorobní, v pedsudky zavrtaní í hypochcndriemi stížení (což jest velmi pravdpodobné), urité hluboké pocity ped temi skutenými mocnostmi živctíi, jez nazýváme všiiiimirem, pírodou a lidským úsilín;.

Co

se

dje

s

námi,

staneme-li

za

jasné

zimní noci

uprostea jiskících se snhových plání a pozdvihneme oí k nebesm, která nám odhaluji svou hvzdnou prcptsl a záivý kolobh nebeských tles, obraz stejn lživý j£kc pravdivý? Promite, lidé stízliví a studen fílcsofujíci: my máme nádherný pocit, intuitivní jistotu, ž2 stojíme ped djem tak skvlým, ohromným, hlubokým, pec djem neznámého dosud smyslu tak krásnli ) a neznámé úelnosti tak velkolepé, že život nejchudší stái by za to býti žit k vli tomuto divadlu

A zárove máme

jasný pocit organické píslušjednoho každého z nás k tomuto mohutjiéma dní a pocit smyslu našeho v nm. Kde je lovk tak tupý jenž v takovém okamžiku mávl by lhostejn rukou a ekl: To všecko je nesmysl! To dovede uinit

pouze. nosti

zemf

tolik j

blcudil

124

a

který rozešel se se zdroji viry docela na scestí planého rozumováni.

filosof,

a

za-

A co pírod

se dje s námi, stancme-Ii ráno v ervnové svobodné, když zelené dmou se kolem nás ve všech odstínech, ptáci zvoní a kií a poletuji jako opili, legicnij hmyzu a jiných živoichu bzuí všude, šustí a hemží se v slunci, když vroucí život tryská ze zem a rozlévá se po ní v proudech oddané, bez otázek, al: šastný my to víme, že šfastný - múže-li jen volné rozvíjeti se a prouditi? Promifife, knéži a vi-

my máme

talistc.

pocit,

intuitivní

jistotu,

že

toto

ra-

dostné déní je vznešené a svaté, jednoho pvodu a smyslu s tím, co se dje všude ve všemíru, nahoe dole, v lidecii a mezí lidmi, a že jedna a táž energie pudl vše, aby se naplnilo nco, eho dosud neznáme i

A

je-li

na svte

tolik lidi slepých, kteí nevidí krásy volné pírody, a tolik lidí vzpupných domushvých. kteí pírodu považují za bezduchou a k pokoení urenou duchem (užijme z nouze tohoto dutého slova) lidským, nás to nezmatc, my tušíme písti harmonii mezi pírodou a lovkem, ovšem

y a

1

vznešenosti

vkem

osvobozeným

lo-

z

otroctví

sociálního

i

7

bludu

dualistických.

A konen, co dje hymn lidské

se s námi, nasloucháme-li opráce a snažení lidského vídime-h ped sebou veškeru kulturu lidskou a civilisaci s jejich zázraky krásy a techniky a svobodné myšlenku^

hromnc

Odpuste, esthéti a veleknzi nadpirozeného: nesvádle-h mohutnost lidského úsilí svobodáského a civilisanihj k hymnám básníky staré, špatné vychované blasfemickymi prostedníky mezí svtem a jimi svádí

k

mm

ne.

nove, ale

ststi pro osvobození lovka z povr básníku ped nimi svádla statisíce a statisíce k hlu-

bokému úastenství na stavb veze, která není

na

štcsti

již

na

této

velebné babylonské jsme dnes zajímá se let Védrinúv nebo

v dosahu žádného boha tom, že západní lidstvo

již

povšechn mnohem

více

o

nový

Í25

náboženství nebo o nový deisni, že filosofm naslouchá jen potud, pokud podporuji záleží na tom, aba tento stav popochod pokroku. trval nejdélfc a eventuelní hypochondrická reakce byla nejvíce oddálena a zmírnna. Proto novi básnici, ktefi to pochopili a chtjí opvovati život tak, jak jest. život rušný a plynoucí, mohou si dobýti velikých zásluh o lidstvo, nauí'li je, aby to, co dosud konalo a milovalo pes hlavy knéží spise pudem, konalo a milovalo nyní vdomé a racioneln ke vtší sláv a svo-

Pégoudv než o nové a

A

bod

svého rodu. Vírou moderního

mže

býti toliko vira v život, lovka v ten. který jest a rozšiuje se (ponvadž nejsme dosud u konce svého poznáváni) a o jehož kráse, mohutnosti a neznámém dosud smyslu pouuje nás nejlépe pohled ve všemír, pírodu pozemskou a lidskou citeba vilizaci, v tyto ti zdroje lidského nadšeni, jež navsily však neusták zbavovati závoj, které na nálx)ženské a filosofické povry. Cílem tohoto života

n

býti pro nás prozatím toliko svobodný oban všude nad zlobu se vztyující, a jemu rovnž uvolujeme cestu potíráním mátoh a blud, jichž jádro po-

mže

chází z doby,

kdy bydlil v skalním doupti a podobal se zvíeti. Kterýmžto pirovnáním nechci ubližovati ovšem zvisvých cti po zpsobu našich vitalist, nebo ono pi kdežto krásné, a dokonalé je možnostech omezených lovk pravku stál nízko, ponvadž jeho možnosti byly teprve na cest. (pozPrimitivní lovk hrozil se všehomíru, pírody i nimi. ped stav pirozený dji) civilisace, to byl jeho

Vysplý lovk moderní nezná za i26

jednc

s

nimi,

ale

jest

již

schopen

této

hrzy,

rovnž

iti se zvláštních

pocit

ped

jež jsou

u

mnii.

[xjcitú

opoieni

n

intuitivní

jisioty.

nho rovnž

pirozený stav. Od tohoto pirozeného st'jvu odvádjí ho toliko bludy náboženské a filosofické, uíce ho tázati se. kde by se byl nctázal, uicG ho otázkám, na nž ncni prozatím nebo nikdy nebude odpovdi, a pak odpovídajíce na tak. že. jej uvádjí ve zmatek a ochromuji.

n

nové náboženství, nový deism, nebo filosoo mtrnosti všeho, jcsi ovšem také zamstnáni, a my je mžeme každému rádi ponechati; toliko o jeho užitefnosti a nevyhnutelnosti nesmi nás pesvdovati ftekli jsme již. že vtšina dnešních lidi nemá Hledati

fovati

pro na

ní;

smyslu.

práci.

Moderní

hrdina

má

zcela

jiné

vci

Kdyby

Védrinc nebo Pégoud hledali nové náboženství, nebyli by vykonali dalekých a obdivuhodných letu, a, kdyby uvažovali o marnosti svta, nebylí by vbec aviatiky a sedli by v domácích papuích. Což by byla ztráta pro nás, nebo dnešní svt potebuje více nových let než nových boh (i starých ovšem). Ale o to bží, aby tradiní povry a bludy, hypochondríe. esthetské rozmary a okázalosti atd. nestavly se mezi moderního lovka a život, uvažuje-li o nám lovk, nezbraovaly isté intuici: bude dobe jer tehda, když dnešní lovk bude státi pímo, beze starých prostedník ped živoiem. Nebof ne-

bude se ho pravé

To mladý jGlio

již lekati,

opojí se jim a pozná v

nm

zdroj

víry.

dje moderním básníkm. Nikolas Beauduín. francouzský básník (paroxista. chcete-U znáti ism) koní jeden svj veliký pokus: ..lovk se

Kosmogonický" tmito slokami:

Den ze dne vesmír kidla svá rozpíná ve nic taino mi není ze živoucích

mn.

zem, f27

a rychleji než blesk magnetický nebo v-trii telefon zprávy nové práv pináší, hle,

van

mn

pevnin a síran.

z veškerých

S Asii, Evropou, Amerikou lomozy globu a pohrO:nami,

jest

mi se chvt

jež neznaji míry.

Veškeren vezdejší a zbsilý svt mém nitru rozncuje své uragany a

v

víry.

Vdecké objevy a války, paniky, smutky, revoluní vznty, hrdinství náhlá, aviaíické lety v mraen a hrom plné dálky, veškerých bank a burs vzdálené hmní, horeky zlata u kanceláských okének, veškero úsilí, rozmach a chtni, za jmním, rozkoší honba a jek, a spory a turnaje vztyuji svtla, tužby a dýmy, to všecko víí ve a mám to vše, svíraje svt svými rameny ohnivými.

konflikty

a

msta,

Mám mám

ras

jež

mn

jarní

mízu

a

tl krev,

mnohonásobné

jedinené jsem lovk Kosmogonický, nový zjev, v nmž vesmír se integruje. to,

co

i

sluje:

A na jiném míst své básn, kde pan Beauduin opévá touhu po novém bohu, který by se zrodil z tohoto nového opojeného pojetí svta, praví básník: Chceme ,,

jej,

ši.-ý

teba nám vidti, kterak

bh,

diným místo,

t2H

nuže,

ohnivým abychom

dobrá,

se rodí, a nepijde-li tento

všichni

jako

gestem

zaujmeme

se

staii."

jím

jeden

bez

blok a je-

milosti

jeho'

e

\o je zcela jinak dstojná modcrniho dovéka než fukáni našich a nžmeckých hleda náboženství, kteí v pravé poledne chodí s lucernou. Tento bh básníkv není bh náboženský, nýbrž toliko koruna jokási postavená na vrchol celého životního džni, koruna, bez niž na konec také obejdeme se, spokójivšc se s korunou, kterou tvoi lidstvo životu oddané horoucn a védom. Slovo „bh" neznaí tu ostatn pvod a poíátck života, nýbrž spíše výsledek jeho paroxistického

jmem novým,

napjetí, jejž

a

tož

ostatn

máme

ani zde

tu

co

initi

s

po-

nemli bychom ozna-

ovati starým slovem. Pohled na hvzdná nebesa a obdivuhodnosí pipruody vzbuzovaly oviem v lovku bezpochyby vždy pocity, jež nazývány bývají náboženské, ponvadž pomrné ode dávna vykládány byly ndbožensky lidmi kten tak neb onak chtli vládnouti. Moderní lovk však prošlý pantheismem a monismem, uvdomuje si je mnohem intensivnji a pikládá jim hodnotu mnohem sirši a absolutnjší; piadil k nim pocit, který ma z lidského úsilí a civilisace, a tu jest pak tré' zdroj jeho viry, která se obejde bez tradiních boh a náboženstev, ohnivé viry v život.

Í2<J

XVIII

LIDÉ JSME Máme prvni dny píroda chtla nám

A JENOM LIDÉ zdá

se, jakoby krutých zimních msíc a my byli na poátku bezna nebo dubna. Vyšel jsem si opt jednou po dlouhé dob hloubji do isdolí Svitavy, jen tak v lehkém kabát. Je teplo, vtík, oblaka leti a za nimi prokukuje veselá nebeská mod, Svitava huí a vzduch je istý, že vidím loská hnízda v holých stromech nahoe na stráních. Kdyby pták »tu a tam se ozval a ty holé lesy byly již ojínny neuritou pedzvsti rozpuku, iluse podjaí byla by dokonalá. Slunené skvrny, jež se chvílemi objevuji, mají takový rekonvalescentní lesk. Jsem skromný lovk a mám radost již z dobré vle. R iluse picházejícího jara není nikdy k zahození. Ani po podzimku tak pkném jako byl letošní. Nebo jese jest pece jen saisona pro mystiky a sentimentální ženy; jinochm a patí jaro, jaro akce,

prosincové,

letos odpustiti

ale

tré

mužm

pochodu

zbystených smysl. lovk vkládá, jak známo, co pírody velmi mnoho ze sebe. R tak vidím bezpochyby rozmar oblohy z tchto dn ve svtle ržovjším, než bych ml, ponvadž mám sám již po mnoho nedl jarní náladu. Jest ovšem ponkud jednostranná. Není, mysHm, pedasná. Dosti bylo mizerných nálad, ptaího pípáni v poušti. Dosti jsem se i na tomto míst nanaikal. Na politiku, na literaturu, na umni, na pasivní národ. jenž se k niemu nemá. Ted, kdy pvodce naší bídy a

tém

rána za ranou a ze zdroj energie schlých tryskají opt živé praménky, lovk

stihá

i50

vy-

mládne

volky, nevolky, liledi veseleji do svta a tuši. že jeho slova máji vice smyslu a nemizejí s vétrcm jako

pápeí.

Není ovšem as k lacinému optimismu. Abychom mohli býti optimisty, bylo by nutno, aby zcela jinak vyhlížel náš národ, a ponvadž nežijeme toliko skrze svj národ aby také zcela jinak vyhlížela celá dnešní spolenost, která stále a všude klade nekalá osidla naši radosti života. Ale cliuf k životu, s kterou jsm€ se narodili, stoupá, jakmile vidíme aspo dobrou

—

—

vztýiti hlavu, jednati, radost z nového dni. Vlili

Nevím,

biti

se.

tvoiti

a

—

mití

ped znovuzrozením národních velmi všeobecn se chápe, že nesmíme již tík živoili, jako se to dlo v posledních letecli. A jsou všeliká znamení. Negativní a positivní. Negativní hlavn v politice, positivní v rzných kulturních oborech. energii.

stojime-li

Jisté

aspo

První podmínkou nového dni u obrody v nkterém jest však, myslím, úplné jasno, dokonalé rozlišeni lidí. Nic tak nepoškozuje nového vývoie jako nejisti lidé, vle, o nichž se neví, jsou-li dobré i zlé. Proto každý nový život v kterémkoli oboru pedchá-

oboru

zívá

vtši

nebo

menší

revoluce,

násilné

vyjasování.

Na svt budou bezpochyby vždy vedle vli dobrých vle zlé. Je jich teba k životu jako smrti. Vše záleží toliko na tom, aby vle dobré byly lépe organiSGvany než vle zlé a abychom nebyli píliš asto 1

v pochybnostech,

Vedle

s

jakou vlí

máme

tu

est.

kde se snad pomalu blížíme k takové rozhšovací revoluci, která prozatím mla by aspo ukázaíi, kdo jest s mladoeskou korupcí a kdo proti ni, což musí býti první krek k ozdravni našemu v tomto oboru, je to literatura, kde nejvýznanji jeví políliky,

Í51

SG touha

po novém život a kde rozlišování vli

v plném proudu. Spisovatelé nebývají,

nerv.

jak

pirozeao,

lidé

jest

nejsilnjších

nutn

velmi vzntlivé. V literatue ješt více v politice staí nepatrná jiskika založiti veliký požár. Pedvídal jsem na tomto miste živý rozruch, jejž zpsobí v letošním podzimku „Almanach na rok 1914", a vynasnažil jsem se také dle svých sil, abych pispl k jeho povzbuzeni. Nicmén, posuzujeme-li tuto vc ponkud z ptaí perspektivy, ekneme si, že taková malá, krotká knížka míti takové následky vru jen v literatue a jen v pomrech, v nichž je více chorobné citlivosti než zdraví, více malichernosti než rozumu. Toho jsme, myslím, neoekávali, že tento Almanach dá popud k tak radikálnímu rozlišování. 2e na ráz rozestoupí se vle dobré na jednu a vle zlé na druhou stranu. Že na ráz bude jasno, komu liierární stagnace naše v nkolika práv minulých letech byla vhod. Slunení skvrny naproti na plot, na domku a na stechách smjí se mi laskav do oken, také modrý prlom v oblacích. Elektrické dráty na jednom míst svítí jako rozžhavené. Hledím vesele ven a myslím si prost: Lidé jsme a jenom Udé, a nejen chybiku, mnoho chyb má každý z nás. V zájmu lidi nutno se s tím smíiti, aby lovk lovku nebyl píliš odporný, aby lovk sám sob nebyl píliš odporný. Ale v zájmu vci nutno aspo rozlišovati dobrou vli od zlé, nedopouštti, aby zlá vle bujela bohat na úkor vle dobré. Jinak bychom skonili vzájemným požíráním se nebo blázincem. Proež, napíše-H se o tob: „hle, to, co tento lovk nám odpovdl, je vzor slušné polemiky", (stalo se) máš právo míti milý pocit vykonané povinnosti; napiší-li však o tob nestranní lidé: ,,tcn lovk ve svých polemikách snaží se pedevším Jejich citovost

i

citlivost jsou

mž

mže

—

132

sGsméšniti,

as, abys

snížiti,

šel

uraziti

svého odprce

(stalo

se),

je

do sebe.

V

ohni boje stane se ledacos. Také v ohni boje liteNesetnkráíe pesteliš. Byl bys nemístn chladný, kdybys dovedl vždy jen dobe míit. Ukivdit stejn asto, jako se zmýlíš ve svých sympatiích. Byl bys neomylný, kdyby se ti to nedžlo. Ale kdyby voják, který má jiti do boje, myslil toliko na sebe a na své dcbro. nepjde tam: pro tedy vídáme v literárních pútkácli tolik bojovník, jimž nejde o literaturu, nýbrž toliko o jejich osobu? Což opravdu jsou tu jen ti rárního.

nesobetí zranitelní? A nezstává tak asto na bojišti ležeti pravé ten, jemuž nejde o véc? Vždy pece o tom, padl-li jsem ili nic, nerozhodují na konec moji partisáni nebo njaký kavárenský dav, nýbrž pedevším

a hlavn vývoj.

soud,

jejž

nepímo

pronáší

další

literární

Probírám-lí se svou literaturou, mívám hojné nepípocit. Byl jsem asto naivnJ sebevdomý. Byl jsem chlapecky prudký ve svých sympatiích i antipatiích. Byl jsem nesnášelivý, nedtklivý, lehkomyshiý, zbrklý, náladový. Ale jedna vc byla mi vždy cizí: ona

jemných

podivná

sms

literární ješitnosti, závisti a žárlivostí, níž básník snižuje básníka ve svj prospch a s niž kritik snaží se spisovatele uvrhnouti ke svým nohám a vštípiti mu pedstavu jakoby rozhodoval o jeho s

osudu. Jako chlapec, jenž tžce robil první verše, válel jsem se v naši zahrad za mstem, která byla plna kvtin,

ovocných strom a vysoké trávy. Ted vede tamtudy I vrací se mi asto v mysl obraz slunného dne prázdninového, kdy jsem ležel za ki v palouce a etl druhou nebo tetí knihu Macharovu, své prvni skutené literární lásky, a pak namáhaje se s první slokou njaké rýmovaky a hled do nebes, pocioval silnice.

Í33

jsem cosi jako žárlivost, takovou malou, dtinskou žárlivost: on již teti a ty j2št nic. Zlaté svtlo cudné mladosti, která je neodvolateln pry, jako ta naše zahrada, leží na tomío obrázku. Za nkolik let pišla literatura, moje verše skutené a tištné, knížky, prvni nehorázný výprask, který mi za ,, Apoštola" uštdil Gamrna v ase (starém týdenníku), a pak zase knížky, knížky a boje. Rostla

moje

iiicratura,

nerostla ona naivní

žárlivost.

Pocítil-Ii

ješt nkdy, byla mi nejvýše popudem k práci. Machara jsem miloval dlouho, velmi dlouho, a nebál jsem se to hlasit íci ani tehdy, když ho již kde kdo jako básnika bii. A redigování všelijakých plátk nujsem

ji

mne

po mladých lidech, m.ilovati svJží liteod asného mládí ml jsem ješt jiné zájmy. Literatura a umni nebyly mi nikdy alfou a omegou života. Msíce, ba i leía minula, aniž jsem napsal beletristického víc, než trochu píle.titostních veršík. A to jen proto, že jsem myslil na zcela jiné vci. A hlavní moment: anarchism a jiné zloiny vylouily mne navždy ze ad oficiálních. To mlo svou tilo

slídili

rární život kolem. Ale

cenu.

A má

Nehledím

dosud.

na lidskou povahu. Není ani v pimených okolnostech je schopna všeho. Nepochybuji, že ledaemus z vlastností cechovních, které se mi dnes protiví u spisovatel, by! bych býval blízek, kdybych byl žil jinak. Vnuje-lí lovk veškeren as, jejž mu ponechává jeho výdlené zamstnání a nutná životní funkce, toliko zájmu literárnímu, básnní a teni kritik a knih, a veškera jeho ctižádost vybíjí se jen a jen v literatue, dostaví se veimi snadno cechovní je.imost a cechovní žárlivost. Literatura snadno se zapomene k vli literátm. Mli jsme vždy nedostatek takových básník-oban jako byl na píklad Viktor Hugo nebo Emil Zola, a dobrá,

ani

"ne.skepticky zlá,

ale

o

1~>4

jsme

jich méli méiié. o to vice bylo u nás malicherné zloby, žárlivosti, závisti, malicherných literárních ptek.

Pro naše nejvtši polemiky literami rer, publica jakoby neprojevili nikdy néjakého karakterniho minni o vížcech veejných, práv u nás nebyla nouze o pfiležitost k tomu, právž u nás mlo neexistovala;

a a

se leckdy promluviti

i

s

této strany.

Má-li však lovk adu zájm, kižujících se a navzájem velmi odlišných, a jsou-li za nim spáleny všecky mosty k oficielnosti, jest, myslím, citelnž volnjší ve není mu vším, ranou. Nejsa hodnostá, ani kandidát hodnosti, není nucen snovati intriku proti konkurentovi a není také ani ze slušnosti, ani z prospéchástvi nucen vyjadovati se opatrnicky. Smi pojmenovati všecky vci jejich jménem, af j-2 to vhod komu nebo nikoli, a ukládá-li si reservu, iní to k vli vci, nikoli k vli osobám. dobré vle, které se projeví za všech Jsou ovšem' okolností. Nicmén je karakteristické, že pokud se uká-

svém úsudku

literární

konáni. Literární

i

porážka není

mu

úspch

noj^tši

i

pi píležitosti našeho Almanachu na stran starpán, náležely osobám, které zdrazují sociální úlohu umni, a u nichž karakter (by ponkud pímoarý) má pevahu nad temperamentem. Vle zlé bylo však tentokrát mnoho, vice mnohem než vle dobré. Až to pekvapilo. Tcli nkolik klidných a vcných úsudku bylo pehlušeno povykem sizaly ších

rozhoeni, jehož refrén, peložený do prosté eštiny, znl by asi takto: ..Jakže, vy se opovažujete bez nás vyvolávati nové hnutí básnické! Jedinou pravou eskou modernou jsme my a jednou

mulovaného

pro vždy!" Naproti svítí ted rudé

kvty muškát

v malých oknech ješt usmívají se modré prlomy, na nichž oste se rýsuji beznadjné holé vršky staré chalupy.

A nahoe

stále

155

strom. naší

A

já tu

dédiny

tm. A Vím,

a

sedím u okna v iiejidylitjšim zákoutí oplácím úsmvy obloze, sluncí, mušká-

píši.

psáti,

tot

hloupé zamstnání v takový krásný

den. Tak rád bych praštil pérem a znova zašel k ece a podle ní tichým údolím kráel až do soumraku.

Bohužel, nemám péra jen Jsem pece ,,naturista". k tomu, abych jím tu a tam za nco bojoval; když mne nejvíce pálí v ruce, a já ho psce neodhazuji, je to proto, že mne také živí. A tak píši, píši, a vyWížim jako nejliterátjší literát, kterého bhví jak bolí, že nkdo nechce ho pochopiti nebo že pan kolega snaží se mu rozdrtiti podpatkem kuí oko. Ale ve skutenosti nebolí mne nic a mrzí mne jen to, že nejsem milioná. Ve skuteností trochu se zasmji literárním žárlivostem, když zajdu do kavárny, a moje myšlenky, sotva dopíši, když pátelé nco chtli nebo povinnost velela, toulají se ihned jinde.

A

zabolí-li

mne pece nco,

je

to

tak

vzdáleno

literatury.

Leží mi na stole dopis matiního uitele z eského Píše mi, že ti naši staí dobi druzi, havíi severští, njak asto si ted vzpomínají opt na bývalé lepší asy a na mne, že nu, zkrátka, abych aspo s pednáškou pijel k nim. Mají ilusc. A snad také tam nahoe nad tou ernou pdou pociuje se njaký svNevím ješt, co jim odpovím. Nejsem žejší vzduch. optimista, abych jim mohl íci to, co by chtli slyšeti. Ale náhoda tomu chtla, že snad práv v touž skoro chvíli, kdy se radili o tom dopisu a vzpomínali na mne, vzpomínal jsem také já na ná, sed v kinematografu a dávaje se dojímati obrázky ze ,,Germinalu", rakouským strachem ohavn zkomoleného. Je to sehráno dobrými herci. Suvorin je nádherný a ten jeho hoký úsmch je dnes tak ukrutn spraseveru.

.

136

.

.

vedlivý.

S hrdlem ponkud stažc.iýin sedl j.>Gm na mezi nepíjemným obojéielni.kým davem,

svéníGdae

a když se odcházelo, stál jsem a ekal: myšlenky byly daleko, pohled jsem divné drzý a divil jsem se, že nikdo nezatonuie Srámkovu ,, Velkou stávku". S tou písnikou jejíž v e:kovi:ích ukolébával jsem dcerku. Ted jest nkde daleko, daleko, zcela pikrena

ml

k rudohorským

kopcm

.

.

.

není to vru výpad literárního augura nebo žárKvého básníka: spíše van vžtru, v nm:í sly-^íni zíiškrccnou píse svobody, nebo — na píklad odpovd, kterou jsem zstal dlužen píleli, jenž, vykládaje mi o jakémsi projektu, pravil: Budeme psáti nikoli jako kdysi, nýbrž dle nových, dnešních svých zkušenosti. Zapomnl jsem odpovdti: Kdubych mohl vždy psáti po svém rozumu, ze srdce a dle všech svých nových zkušeností, psával bych zase tak jako kdysi: jen obraínji snad a jisté osteji. Literatury se tohle netýká. R zdá se mi, že o literaturu zajímám se tak píliš mnoho jen proto, že Zaboli-li

nesmím se nepravím, dnes, jesí

mne nco,

rozumnjšího. ímž ovšem vtšina mých bližních rozumnjší pravideln než literatura. zajímati

že

to,

o

o nic se

zajímá

137

NA VELMI STARÉ THEMA U

nkterých východních národu

lovk,

jenž

strany na kdykoli spatím z

má

veliký žal stranu. Na tuhle

a

vc

—

j€

zvyk, že tu kolébá se se

ten

pláe,

vzpomenu

si

pravidelné,

—

ted ovšem vždy po dlouhé dob až dálky chzi Viktora Dýka. Je v ní jakýsi nepatrný náznak onoho smuteního kolébání z Východu. Aspo se mi to zdá. A zdá se mi to patrn, ponvadž osobnost Viktora Dýka pipadá mi asto plá nad a v nejednom smru jako neustálý plá národem. Ovšem. Viktor Dyk pláe úsmvem. Vným, nemnným, úsmvem, jemuž jen oi za ním dodávají rzný smysl. Ale tyto oi za tímto úsmvem dovedou býti ukrutn vyítavé. Zakusil jsem to. Hledím pece píliš jinak než on na mnohé vci. Viktor Dyk byl to, myslím, který mne nazval c. k. anarchistou. To bylo ovšem ve šastnjších dobách, kdy v eských zemích bylo zvykem a bylo hlavn dovoleno mluviti

—

<

od

srdce.

Ted jsme oba poítáni k vlastencm, a a

pokrokám. Nebo máme

sice

k

radikálm

u nás spoustu stran

straniek, ale ve skutenosti politická kriteria jsou u nás neetná a takm primitivn jednoduchá. Jako politické myšlenku. Také jsou lidé ted nuceni vyhledávati spíše to, co je spojuje, než co je rozlišuje. Ale víme, my dva, že jest mezi námi z onch lepších propast, a že, dožijeme-li se ješt jednou doby šastnjší pro národ i pro sebe, budeme bezpochyby protivníky. Místo Viktora Dýka je na právo, a já bych pece jen nejradji zastavil se až nkde na nejkrajnjší levici.

as

Í38

kdyby existovala více než na papíre anebo, kdybych já to, o em jsem snil ve svém mládí: mravní sílu a dobrý žaludek apoštola.

aspo ml

Nicmén velmi rzné názory, které viiím a tu:ím mezí sebou a Viktorem Dykem, nemohou mi zabrániti, abych nevidl ješt nco mnohem dLiležiíjiího. A poal jsem tuto kapitolu tak, jak jácm ji po:al, a nikoli jinak, abych to mohl konst.itovati. Setkal jsem S2 v život s mnoha eskými lídiíii, ale poznal jsem mezi nimi jen zcela nepíitrouký poet téch, kteí jsou tak cele srostlí se svým národem, že vše, co se s ním dje, cítí na vlastním tle a nemohou jinak. Viktor Dyk jest jedním z nich. Rž do koání s/é bytosti je posti.len touto krásnou

mn

kletbou.

A

mžeme

íci

se zdá,

že to

svém lovku. národ, kdybychom to mohli spisovateli aspo. o

jest

Byli

íci

to

nejkrásnjší, co

bychom nebetyný o každém eském

Mohu

takto mluviti o Viktoru Dykovi pes to, 2c považován za mého pítele, ponvadž nejedná se mi o Viktora Dýka, nýbrž o nco zcela jiného. A pravím to o pes to, že Viktor Dyk pati k eským spisovatelm, na nž se poádají periodické jest

nm

si muslim, že ádnému lovku nedocela nic na úsudku panstva, které u nás udluje uznáni a vynáší ortely a k oživeni své blednoucí augursk vznešenosti tvoi komploty.

štvcinice,

záleží

ponvadž

dnes

již

Ncbži mi o Viktora Dýka. Bží mi o pomr spisovatelv k politice, Išpe eeno: k politikm. A poal jse.Ti Viktorem Dykcni, ponvadž jeho osobnost považuji za dobré východisko pro svou úvahu. Viktor litického

Dyk

je

cítni.

spisovatel silného a samostatného poje pfirozený dsledek jeho pomru jsem mluvil. Kdo tak cítí s národem

To

k národu, o

nmž

Viktor

Dyk,

jako

musi

citiii

i

politicky,

musí

cítiti

/59

národem do detail jeho politické radosti a žaly. Ovšem, ne každý má odvahu piznati se k tomu, zejména vas k tomu se piznati. Jsou delikátní spisovatelé, kteí se stráni hluku. Není to vždycky zdravé. Ale jsou zbablí spisovatelé, vt:ina dokonce je zbablá. Tch nenávidím, zejména m.afi-li dravé péro, které s

i

i

kouše Viktor

a

konání

a

za

povinnost, a

—

bije

literárního

protivníka,

Dyk nebyl zbablý. Povsžuie

bezcitnš,

povinnost.

Je

si

kovové míže.

Viktor

jsou idealisté:

svdomí

ji

nic

nekoná

více.

cítni krutá

mechanicky

u nás, jako svobodyiapy rozdírá o studené,

zranné Dyk

milovné zvíe, které i\lc

ovsem

to

ponvadž ten, kdo trpí pi ní, hlavn

ale

poMiické tžká a

jim

a lidé jemu podobní nedá mleli, když nemleti

považují za svou povinnost. Jsou také poU.ití idealisté. Pes to i práv proto nebude Viktor Dyk považován za velikého politika. Nepenese skvlé a uchvacující ei, není veliký eník. Neprovede bezpochyby ani njakého geniálního politického tahu, nýbrž nao,:.ak bude asi v tom, emu se dnes íká praktická politika, klopýtati

stále

pes

—

svj

vím tohle: Kdykoli mne

idealism.

nco

Za

však já u nás bolí bolí, jsem si to

politického

a já vidím, že to Viktora Duka také naprosto jist, že se nemýlím, že mne to právem bolí. ZáQ jsme u jisté ryzí hodnoty politického cítní a konáni spisovatelova. Bylo to letos na podzim. Kráeli jsme spolu vzhru podle Svitavu mezi adamovské lesy. Nebyl den píliš krásný, podzimní panichida nehoela v našich lesích tak jako jindy. Nemluvili jsm.e spolu mnoho. Snad jsme nebyli jaksi ani spokojeni jeden s druhým. Neshodneme se ani v literárních otázkách. Ale, když jsme picházeli ke Skalnímu sklepu, svíticímu již do šera, shodli jsme se pece v jedné vci: .Politikové nemají rádi spisovatel. Politikové jim nedvuji." ,

140

To je antagoiiism velmi pirozený. Spisovatel, kterii jako Viktor Dyk nevyhýbá se politickému psobeni jež jest ovšem pravým opakem na p. politické innosti K. M. Cupka v Národnicii Listecti, pípadu nepili? povznášejiciho, o kterém zde vbec nemluvím, aniž o -

jemu podobných --- má snad ambice de facto ambicí politických. Mluví o

liíerárni,

nemže nemluviti; jedná v politice tu a vadž nemže nejednati. Ale jde íííu pedevším myšlenky

a

ideály,

a

nikoli

o

ale

nemá

ponvadž tam, pon-

poliiice,

o politické

praktickou

politickou

moc. Jest, krátce eeno, vždy spiie kritik politiky a vztyovatel poliackých ideál než praktický politik. K-dežto praktickému poiiliku jde vždy, musí jíti o moc, o to, aby pišel k veslu. Dnešní praktická politika je zápas o moc. Je-li vedle toho a asto spíše s ptaí pGispektívu než zblízka zápas o politické ideály a myšlenky, není to tak zásluha politik jako lidi ostatních. V zápasu o moc nemže býti politik píliš citlivý ve výbru prostedk; u vesla nemže býti píliš pamtliv programových slib. Jeho konáni jest výi

akci

slednici

a

reakcí

tcmé

živ'elíiých.

Spisovatel

se

svým politickým idealisrnem, se svou pomrnou objek" tivností a pímoarostí mže se mu zdáti státi nei

pohodjným.

Ve Francií, která plodné otázky, urnžlccké práv lak jako sociální a politické, eší pedem za ceiý evropský svt (neplodné nái:oieniké a podcbné ponecriává cm), je tenhle rozpor representován pirozené vybranými typy. Takové c.xc.npláfG moderních politik, jako jeit Clemenceau a Briand, mají snad již jen a v jiné

Nm-

podob

Spojené státy. Jest ovšem ponkud nudno onu ást poliacké Francie, jejíž kozelce neustále a bravurn metané, ízeny jsou tmito a jim podcbnými muži. A vlast Hugova a Zolova byla by na tom velmi zle. kdyby toto byla celá Francie politoliko

sledovati

/-//

Ale Francie má na štstí dobe vyhrannu druhou stranu politickou (rub? líc? jak si pejete!) a ta representována také vybranými exemplái. Ánatol je:3t France jest na p. jedním z nich ... tická.

i

Pi nedávném jubileu Hemana Bahra byl i na tomto iníst lánek o nm. Bahr není veliký, nýbrž toliko milý spisovatel. Jádro jeho významu však nespoívá vbec v jeho díle básnickém. Rakouským prokázal ohromnou službu svou inností publicistickou. Nuže, ve zmínném lánku mínil pisatel (kol. Klíma), že Bahrovy názory politické nebée nikdo vážné. Dovoluji si o tom pochybovati. :-

Nmcm

Behi

jak

známo ekl rakouským

Nmcm

mnoho

bystrého a ostrého, spravedlivého a svobodného. Ledacos bylo citováno z toho v našich asopisech. Tak jsem tedy sledoval pi jeho jubileu mnohé 2 píležitostných lánk o ve vážných publikacích a revuích nmeckých. Zejména jsem hledal to, co se týkalo práv jeho publicistického významu a co bylo psáno mladšími rakouskými spisovateli nmeckými. Shledal jsem, že práv

nm

tito

spisovatelé,

dobe s našemi pomry obeznámení, vážn jeho politické názory, nýbrž

nejen berou velmi

se s jejich jádrem a považuji je za nevyhnutelný základ pro lepši život v Rakousku a Bahra Z3 jakéhosi buditele, který první poskytl rakouským možnost správné orientace. stotožnuji

Nmcm

že nmecký poslanec X. nebo že ten neb onen nacionál hledí opovržliv se zaatými zuby, že páni z Presse nebo z Tagblattu se mu posmívají a vídeíské kavárny dlají na nho vtipy ale i v Rakousku jest již ona druhá strana, tvá politická, nevelká dosud, ale, pokud bží o Nmce, dobe opená o stejný živel v ftiši. A spisovateli musí staiti, uznává-li tato Y.

To jest ovšem jisto, nebée Bahra vážn,

na

—

142

ást jeho národa jeho názory; se souhlasem politiku poítati nemže a nesmi, Tato ást národa jest jeho soudcem a nikdo jiný. Pro ni jen pracuje, ponévadž ona toliko má sluch pro néj, ona má jasný sluch a jasný zrak v nejhorších zmatcích, ona stejné s nim jest rodu šlechtického. A na konec ona nese osud národa na i

svých bedrech. Politikové již pohbili národy, ale žádný národ nebyl jimi z hrobu vyveden; to dovedli jen spisovatelé národa. Nepatím jisté k lidem, kteí máji dúvéru a lásku k nmecké povaze. Tahal bych denné za uši eské lidi, ktci snášejí k nám z Nmecka všecky pitomosti, chodice jako slepi mimo jeho projevy skuten kulturní. A byl jsem pokrokovými lidmi nazván dokonce šovinistou, když jsem na tomto miste ekl nkolik snad který drsných, ale pravdivých slov o Roseggerovi je stejn prostední duch jako prostedni spisovatel nebo byl k nám zatahován jako novokesan, a jeho šulferajnský kousek byl mi vítanou píležitosti ukázat, jak takový autor náboženských traktátu vyhlíží tedy z blizka. A'e to vše mi nebrání, abych vidl. v Nmecku tvoi se kulturní vrstva, složená nejen že ze spisovatel a umlc, ale z obchodník a lidí pro politika zcela stízlivých, která jest sytá nejen ale štváni navojáckého a junkerského poádku, cionálniho. Tato vrstva, která má dnes svou odnož velmi v Rakousku, jest již velmi mocná, a její zetelná. Kdož ví, jak by byla dopadla savernská aféra, kdyby nebylo tohoto initele. A mohu opakovati jen, co jsem již jednou ekl na tomto míst: tak, jak se mluví o nmeckých diplomatech a poslancích ve velmi významných revuich a literárních listech nmeckých, tak u nás mluví se o nich nejvýše v lísteku tu bylo by to asto zkonfiskoanarchistickém a váno. A temc-li práv v tomto list tak asto názor,

—

—

i

i

i

i

e

i

—

i

Í43

že Rakousko bud se vyrovná slušn se svými národy, anebo bude rozneseno svými sousedy, slojí doslovn totéž na p. v loské roence nakladatelství Fischerova, ve lánku o Bahrovi; psal to rakouský a neprojevil radosti nad druhou eventualitou. Nepatím ani k optimistm. Za boha bych nenabízel ani nejslušnjším pravici a dýmku míru; nikoli, boj mezi námi nemže pestati, dokud vyrovnání sil. O co bží, jest forma nenastane boje a pedevším to, aby nešovinistická kulturní vrstva jednoho národa poznávala ducha a dílo téže vrstvy v národ druhém. Také se nedomnívám, že je tak zcela jist takový rychlý vzrst politicky poctivých a kulturn pevných vrstev v Rakousku, který by zabránil vas politikm dovésti nás na okraj oné propasti, za kterou nalézá se veliký rakouský otazník. Nejsem optimista. Ale lovku, kterému je milejší sebe tžší a trpi

Nmec

konen

Nmcm

dobrodružství neznámých ž2 jest na ase, aby hlasy s oné druhé strany, kterou má dnes každý kulturní národ, byly slyšány obecni aspo tak asto jako hlasy ofi^ ciclních politik. Piše-li se tolik o tolika, takmé bezvýznamných íeech francouzských ministerských pedsed a jiných pohlavár francouzské korupce politické,

práce

v

miru

konc, musí

si

než válené íci,

slušné výtahy z ei takového AnaFrance na p., kterého poslouchají lidé, na nichž závisí budoucnost Francie a v nichž se mluví o vcech pro nás tisíckrát zajímavjších než jsou zištné a falešné tlachy francouzských pariamcntárník. To jest jen jeden pípad, ale dalo by se jich poítati do seL Práv v eských zemích, kde se stále ješt tak hnije, kde je tolik malicherností a taková poteba svžejšího každé vzduchu, víme o každé modni hlouposti, o aférce, o každém vtipu a iingl-tanglu, ale takmé nic

pro nedostáváme tola

J4'l

•

.

o

názorech

a

soudech

myslicich

cieiiiícii

iidi

v

ovšem

ale

nejlepších,

neofi-

ziciné.

Politikové nám ovšem tžchto vci nedonesou, nebof pocházeji od lidi, jichž oni neberou vážné. Ale naši spisovatelé a externi žurnalisté, ktei jsou v cizin a máji pístup k nezkaleným pramenm svobodné a kulturní myšlenky nebo ktei zabývají se doma cizími by referovali, co by literaturami a hledají, o

em

pekládali?

vru,

že

lovk, odkázaný svt

jest

jen

toliko

jedno

jediné

na

n, ekl

triviální

by dni,

nmž

není ani energie, ani ducha. Spisovatel politicky myslící a cítící pativá k onomu druhu spisovatel, kteí nepovažují se za doživotní obany. obyvatele vžiky ze sloni, nýbrž za cele Ncberou-li politikové jeho mínní vážn, jest jeho hlas za to tmelem oné vrstvy, kterou v národ tvoí nejleoši lidé. Proto mli by mu všeobecné vnovjti vicc pozornosti aspo lidé, ktei také spisují. Nikoli k vli nmu, nýbrž k vli svému národu a k vli utuženi onch mezinárodních pout, jichž politikové nemohou pervati. jako nekonená rozblácená silnice vlee se otázka esko-nmeckého vyrovnáni. Snad jediná vláda má pi tom na spch ze studu. Ale lovku, jehož politické názory neberou se vážné, je pi tom hnusno. Slyší teštní njakého pána z Volksratu a cítí náhle, že válený tance Kovákv byla velmi krásná, velebná, ušlechtilá vc. Evropané jej zašlapali: nebyli to, ale v

mohli

to

konen

býti

ti,

kteí

vykonávají

rozkazy

Volksratu. Slyší také lidský názor prostého spisovatele. Ale ti, kteí naslouchají Volksratu, nepovažují za nic hlas spisovatelv. Rozblácená silnice táhne se, táhne Kdyby aspo lovk mohl si trochu mysliti, že vina lest na obou stranách, že vina jest na dvou národech, hladové šelmy nad ktei stoji proti sob jako .

.

dv

145

.

koistí:

který

z

kterého!

Ulevilo

by

se

mu. Bylo by

to divadlo krásné jako osud. Ale takhle! Jeden národ je lhostejný, až k smrti lhostejný, a druhý inil by

bezpochyby néco zcela jiného, kdyby jej nebodali, aby val, a oni mohli vybírati vstupné. Ale jindy dá se lovék náhle do smíchu. Tady ve kdosi k vli eské škole, k vli eskému divadlu, k vli eskému nápisu na hbitov, k vli eskému úedníku ve Lhot a tam, o kousek dále: Bahr píše pedmluvu k Šrámkovým povídkám, které peložil Nmec v Praze a vydá nmecký nakladatel v Lipsku. A knížka vyjde, jiné eské knížky vyjdou po nmeku, nmecké revues píšou o nich pkn, lovk te seznamy mladých autor v rzných publikacích, kde eská jména jsou s nmeckými pomíchána, a lovk je ani nezná všecka a brzy nebude vdt, kdo je Cech a kdo je Nmec. Pan Sírobl z Brna má pkný talent a je vítán mezi tmito mladými autory; se tedy státi, že co nejdíve octne se v jedné nmecké knize vedle autora eského Snad tohle dlají všecko mladí židé, kterých je ted plno v eské i nmecké literatue. Jisto však, že to nejsou první pokusy. A že jsou to spisovatelé, jež to považují za samozejmé.

—

mže

.

146

.

XX

STÁLE SE

PÍŠE, PÍŠE

Tak tedy máme konen jakési zimni dny Snhy mlhy jsou pohlceny, rumenec jest nu tch nejbledších Iváich, kíer potkáváme, mnoho svžesti a veselosti je všude. lovk t)y byl s venkovem opt docela spokojen, kdyby taková zima nestála o tolik a tolik korunek vice za palivo, a kdybychom netušili, že pouta, jimiž sepjala celou pírodu, nepuknou tak snadno, a rozmrzávání v únoru a beznu bude nekonené. Vyšel jcNcm bi údolíkem Alelatina, chrupe to pod nohama, tenký potok bublá zvláštním, vrkavým zpsobem pod ledovým poklopem, a tu a tam hvízdne vrný a mrazy. Všecky

i

je tu širé ticho, natažené se strán na strá. Neekli bychom, že v nedli a ve svátek mní se tato polozavátá cesta v bujnou turistickou tepnu. Pozoroval jsem chvíli v olšovém mežovi nad potokem párek dlask: ohnivé samekovo bíško zavýsklo v té šedi a hndi kolem, když jsem kráel mimo. A pak jsem šel, šel, nu, jako lovk, jenž jde sám, nemá na spch a nepeje si setkati se s lidským bližním. Nálada ponkud melancholická jakoby se plížila shora zpod kadeavého mlází a protahovala se skupinami olši mým nitrem. Napadlo mi, kde se tu vlastn vzfala. Rodí se opravdu nkde nahoe v tom tichu a keíky habrovými a stráni, pod drobnými smrky dubovými, anebo je pouze mou pedstavou? Rozhlížím se po všech tch stráních, které mne tu kol dokola uzavírají: jsou, pravda, opuštné, v sebe skrené, ztuhlé, ale s tmi temnými skvrnami na bílém snhu vyhlížejí

pták. jinak

i

i47

spišG

urputn než

melancholickij.

Piina

je

tedy

asi

mn. Hm,

ovšem. Jak je to sméšné! Mél jsem psáti, a mozek nechtl se tomu podrobiti. Tak jsem si tedy vyšel, abych si jej provtral. Ale bylo by nutno ješté nco jiného, bylo by mi kopati paezy zde nahoe nkde, káceti stromy, ezati divi, aby se mi mozek skuten provtral a shodil se sebe mru jej tisnici, to jest neodbytnou myšlenku, že, až ted se vrátíme do milé a pijemn vlažné svtnice, musi se podrobiti, musi pinutiti do chodu svá koleka, i kdyby sebe ve

dom

he

ponvadž

musím psáti. Chtl bych býti tím hloupým chlapcem, který kdysi nemohl se dosti vynadiviti svým prvním tištným ádkm. Chtl bych býti zeleným hochem, který píše, vrzala,

já

snadno a rychle, bez nechuti, bez únavy, bez výitek svdomí. Nemá to valného smyslu, ale slvka taní, taní, jakoby vdla, že budou na svt toliko nkolik hodin nebo nkolik dni, a že by tedy bylo zcela zbyteno, aby se zahledla vážn do života. Ale k tomu je teba býti mladým, docela mladým, kdy intelekt podobá se klackovitým dorstajícím dtem, kteí nevdi si rady se svými údy a šermují jimi prudce a nazdabh. Nkde mezi ticítkou a tyicítkou dostavuje se však únava a nechu k péru. Ti, kteí cítí, že péro bylo jim vždy toliko nástrojem výdleným, poínají jist trpti nemálo ted, kdy již nepíši tak lehce a snadno. I koleka nejlepšího stroj*" se opotebují, a spisovatel je stroj, v nmž žádného koleka nelze vymniti, zejména tehda, když spisovatel je skutené toliko stroj. Myslím si, že nejeden z tch hoch, kteí mezi dvaceti a ticeti mrhají vesele svou obratnosti v ovládání péra a hledí ržové na své síly, na možnost úspchu, na laskavost života, nauili by se rychle njakému snadnjšímu a poctivjšímu emeslu, njaké manuclní práci, pi níž jsou zamstnány více ruce než mozek, více ruce, které píše, píše,

Í48

se snáze podrobuji, než

mozek, jenž se vzpirn krvav

zotroeni, kdyby védéli, s jakou krutou tíhou bude na jejich ruce ležeti péro po njakých dvaceti letech, a oni nebudou praniemu vyueni, aby je mohli odhoditi. Ti ovšem, jímž péro jest vice, jichž osudem je tvoiti z mála nebo z hojnosti, mohou si zachovati dlouho úctu a lásku ke svému nástroji. Ale. a zejména, když máji trochu té dnes tak prazbytené a nebezpené vžci, které se iki svdomí n^bo stud, pociují dvojnásobnou nechu k péru, když musi mu dáti bhati po papíe bez vnitní nutnosti, na objednávku, které vyhovti velí jim existenní nutnost. A nechu, úiiava, hnus zesteronásobuji se jisti, když spisovatel vidí, kterak tato nutnost je tak astá, že mu brání v pokojné práci tvrí, v té, která by jej tšila a mla hlubší význam a která ovšem není tak regulovatelná a obecné vyhledávaná, aby živila. však tento osud zdá se jist dosti trpkým spisovateli, jenž není již mlád a pochovává mrtvolu za mitvolou ze svých snu, nestail by, myslím, sám vzbuzovati me'ancholické nálady u lozumného 'ovka, který ví, že život je zábava trochu drsná a bezohledná, takmér jako sport boxcrský. Je to velmi nepíjemná vc,

nim

A

má-li spisovatel otuplý nebo vysílený mozek, toužící po zahálce, kterou by rád vyplnil teba lámáním kamene nebo sekáním ledu {znám vás, chvíle krásné lopoty, buíte požehnány!), anebo má-li práv njakou drahou myšlenku, s níž by se chtl pohodln poláskati a jíž by rád dal vyzráti, aby udlala radost jemu i jiným, ale povinnost velí, aby psal o emkoli, to jest jedno,

pokud píše dovoleným dnes zpsobem, ale psal, psal a vydlával je to velmi nepíjemná vc. Nicmén, vem' to das, je tu dosud síla ukazovati se pánem, pikazovati mozku, aby jakž takž logicky myslil, dokud nebude vyplnno tolik a tolik stránek, koleka, ne149

sama, postrkuji se, a, když lovk udélá teku, pipadá si jako drakobijce, a nenastavi-li mu práv princazna náru, vezme jej pak do svého objetí aspo pohovka, je-li venku ošklivo, nebo bystrý venkovský vzduch nebo kniha nebo cokoli jiného píjemného a dávajícího zapomenout. jenže s léty a se vzrstající nechuti k tornu, co není radosti, nýbrž jen velmi hloupou povinností, pichází vtírav myšlenka trapná jako jistota njaké nezhojitelné nemoci, pro kterou se lidé zabijí. Spisovatel vidí náhle píliš jasn budoucnosL ílekne si: Drakobijce dostal princeznu a ostatní píjemné vci, které se dostávají s princeznami. To bylo v poádku: rázem zabil, rázem, vzal svou odmnu. Ty však zabíjíš draka po troškách, po kousku jednou, dvakrát týdn, je tedy pirozeno, že dostáváš také princeznu rozmnnou v drobné mince. Ale drakobijce zabil draka a ml pokoj. Ted je tvou otázkou, kdy ty budeí hotov se svým drakem. Za chtjí-li

jíti

poslední

za

deset,

dvacet let?

Odpovd na tuto otázku je opravdu schopna rozestíti ped spisovatelem hustý závoj myšlenek ve'mi melanchoVidí,

lických.

nastane-ii

úvahy,

že

njaký

vidí

to

zstane doživotním drakobijcem, nezázrak. Vidi to jako dsledek logické jako sliutcnost u sestárlých koleg.

že to archandlovo: V potu budeš ciiéb svj, znamená pro nho: Vidí,

týdenní

lánek

feui-icton

nebo

tváe dobývati si Ten svj nejmén

humoresku nebo píležitostní

ješt ledacos, stejn ušlechtilého k tomu, budeš psáti až do konce svých, dokud udržíš péro v ruce. Pochovej báchorku o vavínech, na nichž se mile odpoívá, pochovej dv tetiny svého díla, keré stvoil bys možná, kdyby psaní ti nebránilo ve tvoeni, pochovej illusi o dstojném stái. Vtši než ty pedcházeli, vtší než ty budou následovati: Jaroslav Vrchlický, genius a len panské snmovny, pinucen byl na stará a

dn

150

.

kolena pekládat ,,Ti Mušketýry", on pekladaícl Danta a Goetha. Jan Neruda do posledního dechu byl nucen robit feuilletony. Mikuláš Aleš (nikoli básník, ale

takm

umlec tp.kó) teprve se smrtí na jazyku šel si vyhledat pro sebe chaloupku na venkove. Neni-li ti toto dostatenou útchou, lehni si na pohovku a uvažuj, jaká krása a jaká pomsta to bude, až vyhraješ nkterou hlavni výhru na turecký los nebo v tidni loterii Bozi jsou svdky, že tohle iním, kdykoli jse ii v konci se svou moudrosti. Z poctivé práce ješt nikdo nezbohatl, natož spisovatel, eský spiiova^el. A je-li ke všemu ješt špatn zapsán nahoe a dole, od ernožlutých až po rudé, a je nenapravitelný i v dob, kde jeden po druhém leze ke kíži, o nichž bychom se toho nejmén nadálí, nezbývá mu než nadje v hlavni výhru. V poslední dob zavadí tu a tam nkdo o existenní otázku spisovatelovu ponkud vážnji. PoJná se tušiti pomalu že zde je koen malosti naší literatury. Když se mluvilo o novém umní a jeho kladném pomru k modernímu životu, vyslovil prof. Vodák v ase velmi byste obavu, že naši spisovatelé nebudou moci v tomto smru náležit vyniknouti, ponvadž znaji život jen z doslechu. Ale, soudíme-ii dle .

.

—

takm

dosavadních projev, nechápe se dosud jasn celá složitost otázky, a lidé pomáhají si hesly. Probíjejte

se!

volají

Cim a k enm? Cim se hodné píše, kam se dá? Nu.

jedni.

probiji spisovatel? Tim, že

za to dostane svj honorá a literatura kvantitu místo Tim, že bojuje za sebe a své druhy? Z toho ncma zhola nic, leda napomenuti: Umlce, tvo a ml! Tim, že dlá intriky? To se nevyplácí. Mohli bychom pokraovat velmi dlouho. Spisovatel, básník sám, bez cizí pomocí muže se probojovati toliko k estnému mistu v literatue, které se bohužel však nehonoruje. K uznáni honorovanému tak, aby si uspoil nco na kvality.

15i

stará kolena, dostává se u nás toliko jako výjimka potvrzující pravidlo, a to ješt nestává se obyejn, aniž odložil své pesvdeni a svou obanskou hrdost.

Za

tuto cenu také dostává spisovatel ona úednická místa podobajicí se sinekurám, jež kdosi jiný navrhoval jako lék v této spisovatelské otázce, pi niž pece musíme vycházeti od spisovatele neodvislého, a nikoli od poslušných vykonavatel cizí vle, kteí se mají •

vždycky dobe,

pokud práv

jsou

poslušní.

To by mohlo býti nco. takma nesplniíelné. Taková orga-

Organisujte se! volají druzi.

Ale pedpoklady jsou nisace musela by na píklad soustedili velikou vtšinu eských beletrist bez ohledu k domovskému listu. Bylo by jí starati se písn jen o ty hospodáské otázky, jež by mla v programu. Nesmla by býti žádným tribunálem nad spisovateli. Nesmla by míti žádnou barvu literární nebo jinou. Musela by býti náležit bezohledná. Její výkonný orgán nesml by býti složen z literárních bakor, obvyklých u nás na takových místech. Takovou organisaci musí pedcházeti úplné jasno o všech etných bodech, jež tvoí jádro existenní otázky spisovatelské. Je to vlastn velmi složitý komplex otázek, a jejich ešení jen ponkud praktické o tom nesmíme býti v pochybnostech falo by do živého, zpsobilo by pravé vzboueni známých ,, vlastenc". Je to otázka nakladatelská, kde by bylo nutno mluviti velmi zeteln. Je to otázka honoráová; u nás jen nkolik asopis platí slušn. Je to otázka podprných institucí literárních a dotaci. Je to otázka rozdílení oficielních literárních cen, o nmž by se muselo rovnž velmi zeteln mluviti. Atd. Dokud nebudeme míti nakladatele a obchodníky, jako jsou v Nmecku Fischer nebo Cassier, kteí jednou fukou shrabují peníze a druhou se biji za své autory,

—

i52

—

dokud buduu

se velmi oíicislni liieránii pjdiiiky udržo-

že žebrácky platí spisovatelm, dokud poroly budou jedna intrika a zaostalost a piklú a komplot chtivost, ale žádný stud a smysl pro spravedlnost, dotud vinu za bidné pomry eského spisovatele nesmíme hledat mimo kruhy, jež s liieraturou zabývají se z povolání. Tvrdím, že vážnýcii eských spisovatel je tak málo pomrn, že prostedky, které mají dnes již po ruce píslušné instituce a které by se zdvojnásobily rozumnou organisací knižního trhu našeho, staily by /:a;í.-.titi klidvati

jen

naše

literární

nou

tím,

práci

všem poiebným Cikým spi.ovaielm, kdyby

vle u téch, kteí mají liierini vládu, dobrá vle, smysl pro est a spravedlnost. Ale žijeme ve znamení korupce. Má delší prsty, než SG obecné myslí. V takové dob je nebezpeno raditi komukoli: probí,ej se! Nutné by došel k tomu. že by se probíjel nikoli zbranmi, ale acliry. Také organisovat se je v takové dob obíížno: pochybuji, že by poctivý spisovatel mohl jíti s tmi, kteí by se dnes postavili v elo takové organísace. Dr. Kramá má protjšky v literatue byla dobrá

tak jako jinde.

Tedy nezbývá než psáti, psáti a ve volných chvilíkách tšiti se nadjí na hlavní výhru.

Í55

XXI

SOCIÁLNÍ

SVDOMÍ A

SOCIÁLNÍ CIT

Není lomu dávno. V zadní ásti tohoto listu, tam, kde bývají podrobnjší zprávy o neobvyklých vcech, o velkých rodinných tragediích, o krásných aviaíických letech, o katastrofách a pohromách, vyskytla se delší lokálka o matce s mnoha dtmi, která byvši

opuštna svým mužem své dti poslala

ssrnu sebe. Právu Lidu. i

a

Svj

nemohouc

se

uživiti,

zabila

osud vylíila v dopise,

jejž

V dnešním

siionu života a pi kinematografickém všech vcí ped našimi zraky a ped naší myslí, pamatuje si lovk takovou událost, píšern všední již, sotva do píští ranni hodiny, kdy pichází nové íslo žurnálu s novými sensacemi. leíu

Byl bych také ovšem zapomnl na onu matku, jako jsem nevzpomínal mladého francouzského básníka, o ped tím psalo se na tomto míst a který také špatn skonil z bídy, a jako jsem nevzpomínal anoiiymních tisíc, o nichž psaly noviny, že se tlaily v štdroveerní noci do asyl. Tyto takm denní kapky, dopadající stále na jedno místo našeho nitra, jsou ovšem schopny udlati dosti rychle díru do našeho mínní o sociální spravedlnosti, díru skrz na skrz, ale, zeje-li v nás již tato díra a ncmže-li již býti ani širší ani hlubší, propadávají se kapky a lovk je pociuje

nmž

samozejmost. Ano, je to opravdu zcela samozejmé, že se lidé z bidy a neúspchu vší, otravuji uhelným plynem, stílejí, topi a zabiji na elektrických jiné, když vdrátech, a že vraždí ze stejného dvodu |alko

i

154

co bych mohl dodati, vyhlíželo by jako demagogická frásc. Byla by to nicmcn holá pravda. senN-i onu matku vzpomínal jsem z dvodu timentálního. Kolega - - je mi pijemno, že mohu o néni který psal onu íci, že je to eský spisovatel zprávu, povzdyclil si pi tom zpsobem dosti u nás n,cobvyklým. 2e prý kdysi leckde, a také u nás, byly

mén

doby, kdy lidé chodili s kapsami plnými sociálních rekrátce eciio z tohoto sociálforem. 2c prý ního úsilí pranic nezstalo. Tak njak to ekl, tak si povzdychl a upímn. Rozumí se, že jsem si tedy nejprve vzpomnl na to,

na

Že

totiž

podobnv'' píležitosti vždy si vzpomenu. Masaryk jednou v Cechách prorokoval, že eský socialism bude najsocialistiLžjši. Jsou výroky nczapomcnulelné pro iionickou píchuí, kterou jím dodá navazováni as. To bylo ovšem v dobš, kdy eské na reformaci" nemuselo se zdáti ješt každému beznadjné. O naši husitské a eskobratrské krvi ješt se mluvilo. Ale Masarykv výrok mohl míti jen ten

pí

,,

eský

smysl, že

open o

sociální

socialism "bude ze všech stran nejvíce svdomí národa a o jeho cit pro so-

spravedlnost. ehož opak je, myslím, pravda. jsem se pozastavil nad faktem, který kolega pipomnl. tenái tichto mých o mnohém a o niem, vdí, že mi neni nový. Ale je vždy možno uvažovati, nedonniváme-li se, že tim línova o oico zmníme. Je to snad i radno, ponvadž se tim ij.držuje jisté pouto mezi jistýiTií lidmi, kteí iti se asto ve svém okolí tak ukrutn sami. všude Je tedy známo, že nejen u nás, nýbrž usnulo ono sociální svdomí, z nhož vyrostlo tré velikán minulého vku, Karel Marx, Petr Kropotkin. ciální

Pak

eí

nm

tém

a

-

jichž

s

náboženskou píchuti Lev pila výživnou šfávu celá

dila

Tolstoj,

plejáda

z

je-

fran-

155

(Mužských spisovatel, kteí svého asu kráeli vedle francouzského anarchismu, a z néhož nabrala síly zašlápnutá revoluce ruská. Jak se toto sociální svédomí jevilo u nás, u Masaryka, v pokrokovém hnutí a pozdji u nkolika mladších spisovatel, vi se celkem; je také známo, že u nás jeho spánek je dokonce tak silný, že pevládl zcela batipánský svtový názor, nejen nahoe, ale dole, hloubji dole, než si snad myslí nezasvcenec. íkám tomu odliv. Jiní snad mini, že sociální svdomí vyšlo prost z mody. Ale fikám odliv, ponvadž ve píliv, ponvadž jsem pesvden, že otázka sociální spravedlnosti jest souástí veliké lidské "Souhy, která má ovšem své zimy jako svá jara, ale i

vím

je

nezniitelná.

Tato pedstava odlivu a pílivu, která i jinde bývá na snad, nemže nám však brániti v pátrání po dvodech toho, co práv jest. Také odliv, o nmž mluvím, má v rzných zemích rznou povahu a rzný rozsah. Slyšeli jsme, jaké zviáštní myšlenky pišly na ruskou ijiteligenci, sociáln citlivou, po pádu ruské revoluce. Na západ není dokonce ani píiny k pesimismu.

Ve

proces dvou sociálstízlivá Také Anglie, Anglie zachvivá se ted astji významnými otesy, A v Nmecku pokrauje velmi rychle ono hnuti, jež vyneslo na povrch T. T. Heinovy zdrcující karikatury lidské bídy a jež je tu smíšeno nutn s bojem za obanskou svobodu vbec. Bude vbec lépe, ekneme-li, ních

Francii

pokrauje

tábor pod

rozlišovací

povrchem.

svt

spíše eká než spi. že sociální svdomí v širém Spí ve skutenosti jen u nás, v našich zemích, v této íši, které není dosud a bude nkdy? dáno, aby jala se ešiti nco ze sebe sama. Nezdá se nám, že by se nco dlo kolem nás a proto se nejeden dvod. A pak ješt jeden. dje nic ani u nás.

—

To

15b

—

Naše inteligence, vedle toho, že ztrácí ze své bývalé svobodomyslnosti a mravní hrdosti, pozbývá oividné a zcela jisté sociální cit. Kapsy nejsou již plny sociálních reforem, spisovatelé, studenti nechodí k délnikm, literatura, pokud se vbec ješt interesuje o néco, zná jen docela povrchni a soukromé bolesti, nemáme vzpurných osobností. Každý se radji paktuje Ale není tento fakt u nás, a trochu i jinde, jakýmsi protjškem jiného faktu, totiž toho, že také délnictvo, véný pionýr sociální spravedlnosti, mysli spíše na i

malé hospodáské vymoženosti než na velkou touhu? Myslím, že ob tato fakta mají v nemalé mife spo-

lený v

se

pvod

tom,

v

že

sociální

Sociální

stranu.

politickou

svdomí promnilo svdomí není již ta

nebezpená, ohromující voda, která se hromadila mezi nepátelskými behy ji obkliujícími, a jedny dsila a druhým uarovala svou krásou; má ted široký, velmi

spoádaný sociální

Má-li

odtok. jde

bolest,

s

ní

nkdo njakou prost

do

choulostivou

Práva

Lidu,

do

Rovnosti nebo do Arbeiterzeitungu, a vc je vyízena. A neni-li tím vyízena, dostala se aspo do rukou, ktcj dle obecného mínni jsou povolány ji vyíditi. ta matka, než zabila své dti a sebe, poslala svj I výkik do Práva Lidu. Riká se, že veliká bolest je tichá. Ale to není pravda. Anebo pravda jen pro lidí, kteí nemají sociálního vdomí. Kdo cítí jasné, že je zde pro spolenost a spolenost pro nho, má-li strašlivý žal, vykikne hlasité, aby to všichni slyšeli, jsou radostná a bolestná pHDuta mezi lidmi. Tímto se udržuje jedno bolestné. Ta matka byla by snad vykikla zcela jinak, mnoho lidi kielo by zcela jinak, ale ponéva žijeme ve spoádaných pomrech, vycházejí

výkiky v

Bojím skytují

se,

socialistických novinách.

že

pravé tyto

spoádané pomry nepo-

inteligentu s vroucím sociálním

citem dosti pi157

aby se v tomto oboru uplatnil, a že proto radji mlí. To nejsou také doby, které rodí nadšeni. Co SI mže íci takový lovk, který snad tu a

Icžitosti,

tam ješt mezi námi žije? Seknme, že njaká tragedie bidy nebo bezpráví rozruší jej tak, že zapomene na dnešnim svét. Pojme jej soucit? její samozejmost v Soucit, který nemže nebo nechce jednati, je holá zbytenost. Vc pro ty, kteí dávají almužnu nebo poekne ádají dobroinné bazary. Ale. kterak jednati když mrtvých nelze vzkísiti a živých, kteí si pjdou touže cestou za nimi, jest legion? Zde musi zakroiti zákonodárci, bud ti, kteí hlasují, nebo ti.

—

_

kteí rozkazuji, až uši zaléhají. Tam ti pracují a mohou „pivésti vc na petes v parlament"; tito dnes mlí, nebo neexistují vbec. Tedy? Tedy vykiknout? To však mžeš uinit bud oním zpsobem, jímž to mi kteí to mají v programu a rozumné regulováno; ti, poneseš díví do lesa. Anebo druhým zpsobem, od srdce a jako sekera, která jde ke koenm, zpsobem, jakým se dnes nemluví. Je pochybno, najdeš-li tribunu, vykikneš-li, s které bys byl slyšán. Ale, najdeš-li ji, bude ti od^DOVzeno: To jest naši starostí. Jsi zteagent provoštnec, snilek, blázen, a kdož ví, možná i

katér.

Sbohem.

Ostatn, není vlastn nedstojno nás, kteí víme, že taková sensaní tragedie, kterou má na svdomí spolenost, je toliko jediná krpj z nesmírného poháru, plnicí jež vypadla a zaínela, a kteí známe prameny nedstojno nás není pohár tento stále až k vrchu kieti a rozilovati se pro tu jednu krpj, jako njaký slepý nebo licomrný dav?

—

Mnoho

mže

uiniti jeden

lovk. Mnoho

mže

sta-

by ohavno, kdybychom toho zatmi, kteí mohou neopovrhovali pomnli, kdybychom

tený

i58

spisovatel. Bylo

.

.

a zalzaji. Zola vykonal nesmirné mnoho pro sociální spravedlnost. Ale mohl napsali žalobu na nikolik uritých lidi. V našem pípadu však psali bychom žalobu na spolenost. A tch už bylo tolik marn napsáno. Nebo spolenost méni se jen tehda, když jeji ást nejpodstatnjší objeví se náhle ze svých doupat na slunci jako vojsko. Kus nové sociální spravedl-

vojsko nám vydobude. A sociální svekající i dímající, probudí se s novou výrazností, až toto vojsko se probudí nosti

jen

toto

domí, sociální

cit,

.

.

Vim

to aspo. Tším se tim. práv když zase jedna krvavá kapka padá dirou jako samozejmost, nejsem-li práv naladn ke krvavé ironii, naslouchám v dálku

Myslím

si

A

v píliv.

.

Charles

Baudelairc

.

napsal

v

pedmluv

ke

knize

Duponta ..Chansons": „Když jsem slyšel píse dlník, tento nádherný výkik bolesti a melancholie, Pit-rra

omámcn a nžné dojat, jak dlouho jsme elovk patí na trochu silné a skutené poesie! k2 kterékoli stran, a byl živen jakýmikoli pedsudky: jest nemožno nebýti dojat divadlem tohoto nemocného zástupu, který vdechuje prach dílen, polyká bavlnu, otravuje se blobou a rtuti a všemi jedy, jež pomáhají tvoil mistrovská díla tohoto zástupu, který hyne a úpi a jemuž zem dkuje za zázraky, který cítí v žilách divokou purpurovou krev, který posílá dlouhý, smutkuplný pohled za sluncem a v stinné aleje velikých park a který za to vše jako pro útchu a zotaveni z plna hrdla stále jen propukává v spasitelnou zvst: Chceme se navzájem milovat!" byl jsem

A

kali

—

Baudelaire byl dandy. Vedle toho však jeden z nejvtších lyrik svta a autor takových kišálových

krpji

sociálního

chudých" v

,

citu,

jako

jest

.Malých básni prosou".

,,

Kolá" nebo „Oi

V

únorových dnech Í59

byl na ulici. Od té doby mnozí spisovatelé, vši denirgogie vzdáleni, vyslovili se ještž zetelnji. Vždycky S2 poklonili veliké touze, když dlnici o ni zpívali. Také jiní lidé to zpívali. tak tedy se mi zdá nkdy, že dnes tímto smrem nutno hledati vinu. Neslyšeli jsme již tak dávno písn

R

dlnik.

Í60

Slýcháme

jen:

odrhovaky.

XXII

DOSTAL jSEM O

ÁD

v novinách. tak na to hledi jen uaivni mistni patrioti, ktei se boji, že jim letni byty zstanou nepronajaty, anebo chytrákové, ktei chtji naši

dédiné

Totiž, o naši

psalo

se

ddin práv

zase

nikoli

jednou

—

vodu, aby v ni mohli loviti pro svou Psalo se jen o nkolika mistnich voliích klerikálnich, voliích dra. Dolanského. Psalo se o lidech, ktei jsou leckde a všude stcjni, stejn neurvali, stejné zištni, stejn podvodní. Nemaji náboženství, natož politického pesvdení, jsou to

hodné

zakaliti

partaj.

prost klerikálni volii. Tím je eeno vše. Ped volbou tší se na chlast a guláš, po volbé ekají takovou neb onakou odmnu. U nás ekali, že dr. Dolanský stane se písedícím zemského výboru, a byli velmi zarmouceni, když fcšáckému právnímu zástupci staro-

binnského

kláštera

sklaplo.

O

tchto lidech se tedy psalo, právem psalo. Nikoli o naší ddin: Bývám první jeji obhájce, když ji nkdo haní, ponvadž ji zná toliko z dálky nebo jako nedlní turista. Je to krásná ddina a k její chvále dá se íci mnohem více než k jeji han. Ze má chyby, to jc tak pirozené,

kždá

obec, každá

ponvadž

všecko

má njaké

chyby,

vc, každý lovk.

Nese ddina má tu chybu, že má trochu blízko Brno, blízko Brno gcrmanisujíci, Brno korumpující prodejnou politikou jistých a známých živlu, Brno všelijíikých radii, Brno národních bastardu. Ale ani to nenj chyb zcela beznadjná, aspo od té doby, co toto &rnc jest pod vydatnou a nemilosrdnou kontrolou, tói

bohdá k prospchu

které neubývá a která poroste. Miluji jcjim

ddinu

naši

lidem.

Jsou

s

tedy,

celé

Moravy

tebaže se vyhýbám velmi strán ostatn tak ma-

nejbližší

milosrdného skutku hodní, neškodní, za jeden krásný den zapomenuíelní. Trochu slunce a dobré nálady staí, aby lovk tu vidl nejen ty ady spravedlivých, ale i nejcdnoho z tch, kteí se zdají špatni a zlí, jako beránka, beránka ponkud zkaženého ovšeni, ale nevinného. lincí,

Je

však

tu

opravdu

málo

mnoho zkažených,

lidi

skuten

zlých;

je-Ii

—

tu

ponkud dále, až tam, kde v této zemi tryskají dosud vysoko prameny vdomé a ryzí zlotilosti. Stane se nco ošklivého, lovk se otese odporem; ale pomine ošklivost, pomine hnv, poneš se dívati hloubji a na konec ekneš si: mizer rodí se tak málo, vtšina tch, kteí jsou v cest ušlechtilejšímu životu národa, sluší

se

vinu

hledati

jsou jen svedeni.

2ivot by byl strašlivé peklo, kdyby

mizer

rodilo se

všude strašlivé peklo, kde mizerové vládnou bez vydatné kontroly. Víme to z historie, vidíme to i dnes ješt leckde. Víme to z vlastních djin našich. Mizera má hroznou moc. Nejen protože vystupuje pravideln v rouše beráním a dovolává se nejvyšších sankcí, nýbrž a hlavn, protože pedem dovoluje všecko svým pívržencm. Je ve-

mnoho. Život byl a

liký,

temný

zloinm

stín,

jako

v

je

pod jehož

záclonou

daí

se

všem

paeništi.

Proto veškera oistná, osvtová a kulturní práce musí hledti více mizer než svedených, více pramen zlotilosti než tch, kteí z nich ze slabosti nebo nevdomosti pijí. Odstelíme-li jednoho mizeru, zasypeme-li jeden pramen mravní zhouby, zaženeme-li svtsi

i62

lem jGdGri stín táhnoucí se po kraji, vysvobodfnitt 8ta a tisice svedených z otroctví zloinu. tohle vlastni, nic jiného, déje se dnes na Moravé. v této idylické a vzorné kdysi zemi, která idylicky a vzorné hnila jako zemáky zapomenuté ve sklepe. Pokrokový svét náš ncni jisté bez chyb, jako nic ncru biz chyb, ale kdyby jich mél i stokrát vicc, než jich m^, dokud bude initi to, co dnes iní a aspo tak. jak to dnes iní, že zetelným prstem ukáže vždy na pravý pramen zlotilosti, dobe bude Moravé. Bláznivý jek mizer, jejichž slovník pravé u nás vyerpává až z nejhlubšího dna veškeru pomyslnou sprostotu a surovost, již sám o sobe dokazuje, že Morava je na dobré cesté, a poslední shnilé zemáky jdou ze ^lepa

A

ven.

Déj se co déj, jen když prst zetelné ukáže na pravé Zq. povstává z toho boue? Povstává tedy boue. Není-li to pravda o každém národe, je to jisté pri.vda o národe eském: že nám v boui vždycky dobe bylo a že v krotké své sezoné dopracovali jsme to až k ..positivním politikm" a Švihm. jr.ou lidé zcela dobí, kteí se boji boje a vavy; je to jejich povaha, jiní by bojovali, kdyby vojna dala se vésti v bílých glacé-rukavikách; ti zapomínají, že nejlepší rukavikou na svét je isté svédomi, víra v sebe, krása úlohy. Má-li vava takový krásný smysl jako nynéjši nékolíkaletá již vojna moravská, cítíme-li, že pi ní nejde o nic menšího než o vysvobození eské zemé z dráp mizer pod sluncem nejbidnéjších. kteí se domnívali, že tu jsou pro veky doma oh, jakou líbeznou hudbou je skek bitek, jakým štéstím moci súastniti místo.

jich, když lovék je pi tom nucen na piklad peskakovati lejna vysezená v rožáku na brnénském Dominikánském námstí.

se

í

i65

Ty ních

prsty,

chorob,

ukazující ty

jsou

staten na pravé zidlo národpedpokladem národního zdraví. tehda, najde-li každá nemoc jeho

Dobe je národu jen takový lékaský prst, který se nespokojuje s dsledky, nýbrž hledá a zeteln obnažuje píinu. Proto je zcela v poádku, že na p. po afée Švihov neisoluje se jeho skutek jako nepochopitelný a nesouvislý zjev, že se považuje za dsledek, ješt k tomu tak dlouho a hanebn a vlastizrádn utajovaný. ]e zcela v poádku, že si íkáme: Sviha byl špicl. Kramá je vlastizrádce nikoli ovšem onoho druhu, jejž Národní Listy vídávaly v každém poádném lovku a ž2 tvrdíme:

—

—

vinen je ten, kdo první pistavil žebík k jisté zadni ásti drahé Austrie, kdo uil eské lidi msíek na nás vystrený považovat za blahosklonný úsmv, kdo uil eské lidi lézt po žebíku vzhru, do tepla. Sviha neprovedl nic jiného než že nerozeznal, kdy je radno pestati lézt, kdy pestává politika placena z disposíního fondu a poíná špiclovské emeslo. Podobná je-li dovoleno srovnávati malé vci s velikými -— je na míst takový k prameni ukazující prst na píklad i když volii dra Dolanského provedou njaký násilnický kousek. Je nutno íci, že to bylí tedy klcrikální volii, je nutno po tisícáté opakovati, že píslovená neurvalost klerikál je právem píslovená. Každý sebe menší paprsek, jimž se osvítí stín hubící zemi, je prost dobrý. A každý obnažuje kousek svedených zdroje zlotiiosti, odvrací pozornost od

—

—

k

svdcm.

Vím, slylcl jsem to do omrzeni od tichošlápk a povrchních soudc, že se íká: Dokud jste dali klerikálm pokoj (t. j. dokud jste je nechali vládnout), nebyli tak bídní a suroví. Jaká to logika! Jakoby mor byl a

i64

morem obnaží

teprve, se jeho

když se z lovka svlékne košile vedy. Jakoby mizera poal býti

když odloží beráni roucho a stane na Dominikánském plácku. K vrhnuti je logika tohoto druhu .objektivních" lidi. Prst sem! Prst znova a stále! Zásluhou antiklerikálniho odporu spatila celá zemé, jak vyhlížejí nazí. a mohla z toho, eho vidla že jsou schopni veejn.

mizerou se

,

teprve, .žurnalistou"

,

eho jsou schopni tajn, co konají proti télu duchu, když jsou nekontrolováni. O tom, jak zásluhou téhož odporu staveni jsou lidé pékné na právo a na Icvo, jak se sluší a patí, a o jiných úspžších probuzené Moravy ani nemluvím, jen hlupák vidti zlaté asy v pítmí, které halilo Moravu, dokud klerikálové nebyli vytaženi na svtlo. jeden z onch voli dra Dolanského ekl: „Díve, poznati,

i

mže

nkdo

dostal

bylo

dobe.

nkolik facek nebo kopanc, spolkl Ted se z toho udlá vražedný útok." Díve, ano díve, to byly zlaté asy! Bavorští klerikálni sedláci mají je až dosud. Na jednom peraženém žebru jim vru nesejde. Díve! To žil nekdyž

je,

a

kontrolovaný klerikálni lid, který v míru a bázni boží rozbíjel si hlavy a vyrážel zuby. Kde jsou ty krásné

asy! Po tomto ..díve" stýská

se neurvalcúm stejn jako pranic se po nestýská ádným lidem, kteí jsou snad hrdí na výsledky své osvtné práce, ale nikoli na boule utržené v hospodské rvace, a kteí nepochybuji o tom, že vrátiti klerikálm moc znamenalo by vrátiti se k systému perážených žeber a jiných krásných vcí ješt ušlechtilejších -jejich

pastým,

nm

ale

— —

Ale,

jakže

je

tomu

tedy

s

tím

mým ádem? Ze

skromnosti ponechal jsem si to až na konec. Takhle to je: Když se tedy mluvilo v novinách o té naši ddin, dovolil jiem si malým prohlášením ukázati docela maliko prstem v pravý smr. od svedených 165

ke zdroji zlotilosti. ftekl jsem, že vci neliezkc pášou II náá kicrikálni voliové.

Za

to

Medailli,

pipjal

dostal jsem ád. Krásný kterou, kdybychom žili v

bych

si

kam noha mne

na kabát

a

ád

nejistší

ražby.

romantitéjši dobé, chodil bych s ni všude,

vede.

Pro jiného byla to jen líbezná lokálka ve Dnu, pro je to ád. Blažící a ješitnost mou burcující vyznamenání. Rád erného Potkana! Nejsem sice prvni, jemuž byl udélen, ale jaká radost, jaká pýcha, jaká sláva, že jsem mezi témi, jímž byl udélen, že jsem konené mezi nimi! Konené! Co jsem se po ném natoužil, navzdychal, jak daleko zdálo se mi býti k nému, jak mi záil z dálky! Ted jej tedy konené mám. Oh, jak je krásný, jak svítí, záí a žhne! jest ovšem pravda, že v onom obsáhlém a delikátním listé, na jehož nehodný papír kanou vzácné perly ducha Srámkova, Maškova a jiných bménských slovutností, byla již nékdy néjaká pochvalná zmínka o mné nehodném, ale ád, neekaný a pece tak vroucné kýžený ád dostal jsem až ~~ myslím, v úterý dne 10. bezna 1914 to bylo.

mne

Už mne íed skutené záda bolí od toho, jak vzpímen nyní chodím, hrdé vzpímen, tvá má je jeden jas a oko mé jedna radost. Oh, mám tedy, mám ftád erného Potkana! Jediná véc kazí mi ponékud radost, dusí jásot mého Rád za pouhé maliké prohlášeni, není to mnoho? Mám pocit vyznamenání nedosti zaslouženého, mám výitky svédomí a íkám si: Mrhas as klábosením o literatue, o uméní, o lesích a rybách, ale ted dostaVs pokyn, šlechetný pokyn, abys konal užitenéjší vécí. Je nutno, abys ukázal se hodným takového vynitra.

znamenání. 166

A tak zárove s tini, že jsem si dal tisknouti navštívenky: S. K. N., ryti ádu erného Potkana, umínil jsem si onehda svatosvaté, že si nedám ujiti píležitosti, která mi poskytne možnost osvditi se vdným. P. S. Gratulace se s diky odmítají. Dejte místo toho dvacetihalé na Matici.

i67

xxm

PEDNÁŠKA PÍROD Milá

—

pírodo,

zde

—

na

levo,

vy,

zelené

borky

temnou hlubinou, zde na právo, ty, stráni pruhovaná ademi malých smrk, pedloni vysazených, s podrostem dosud hndž kadeavým, s bízkami tenkými a bilými jalío svíky, tam vzadu, ty, hradbo vysokých modínu, po nichž splývá již se shora dol prvni žlutavý závoj, a tady pede mnou, ty, palouku ozáený dubnovým sluncem, vy, ptáci, kteí jste všude a všude zpv, hvizd a nepokoj, ty, vzduchu, svží a silný, mezi tím vším, a vy, všecky s

—

—

—

—

i neživé, které vidím, stoje zde ped vámi, kterých nemohu vidti, a které jste za vším a ve všem, co vidím, pírodo milá, jak jsi krásná, lahodná, závažná! Jakou událostí je tento kout svta' Jakým dním ty, pírodo celá a mnlivá! A tcd si pedstav, matko moudrosti! Pijde lovíek z msta sem mezi tyto lesy a strán, sem ped tento palouek; nauil se nkde potírati barvami plátno a papír, íká tomu, že také maluje. Zastaví se, uinj gesto niklového nadšeni a s pathosem duté nádoby, na kterou bylo zaklepáno, ekne: ,,To by byl krásný obraz!" Nepejdc-liž mrazeni nelibostí? Máš jisté chuf shoditi jednu borovici svou, štíhlou a vysokou, aby perazila tu ruku, vykrajující z tebe pomalované plátno. Nebo, ty víš dávno, k emu lidé, ješt vzácní, docházejí teprve dnes: že jsi nenapodobitelná, že jsi mocnost nezamnitelná nikterak za onu druhou mocnost, kterou lidé nazývají umním. Ty víš, žp

vci i

živé

vy,

—

t

vdom

i^8

bloudi

Ty více

t

chce skutené zobraziti. zncucfují té, kdo ŽG vic€ snaží se malí napodobiti té, tim lže, a tim jistéji mu unikáš. Jsou zapomenuti

víš,

a

im

kteí to inili, budou zapomenuti všichni, ktei dosud ini. Njaká hromada lidi, ktei té nikdy jest nepochopili a kteí nikdy se nedovdí, co to uméní, tleská jim, a filisti kupuji jejich dvojnásobné blasfemickou patvorbu. Ale život zavirá se nad nimi jen pomalý rozchod j&ko jezero, aniž po nich zbude kruh na jeho hladin: jsi spíše v arabesce divochové než na jejich plátnech. Pírodo, stálá matko a roznécovatelko jjr našich, blud. Dokud t lidé milovali a všecko má svj as, ctili, nenajK)dobovali t, ale jsouce umlci stáli ped tebou, nikoli jako malomocni fotografové, nýbrž jako silní muži, Diirer nebo Rembrandt, ktei skrze tebe vysílali do dálky nekonených vku šip svého snu. Bylas jim vychovatelkou, nikoli pedlohou. Jinak t vidli oima prost lidskýma a jinak zrakem umleckým. Znali propast, k^erá zeje s tvarného hlediska mezi tebou a každým dílem rukou našich a které nemožno pekroiti žádnou obratnosti. Nebylí dosti vzpupni, aby se o to snažili, bylí dosti hrdí, aby tvoili bez pokusu o to. Teprve, když lidé pestali té milovati, když docela pestali ti rozumti, jali se malíi jejich té napodobiti. Zuivému býku a jankovitému oslu zároveri podobají se dnešní lidé. Mohli by s tebou a mezi sebou uzavíti smlouvu, z niž by vzešla harmonie a život bohatý, jakého nebylo ješt na svt. Zatím však zdá se jin nutno, aby pokoili a zdeptali všecko, co ty jsi v nich a mezi námi. Nejednají s tebou jako syn s rodnou matkou, ale svéhlavé, opojeni sebevdomím, staví se na zadní nohy a stojí na nicb vzpurné, dokud jim smrt jich ncpodrazi a nedokáže

všichni,

to

i

i

^69

že všecko si vyvzdorovali krom štstí. A jako všecky tyto dti kapitalistického ducha jsou ukrutné pyšné na organisaci své civilisace a ví, že na piklad antický svt nežii tak hloupé jako my, nikoli, ponvadž nechtl, nýbrž, ponvadž toho nedovedl, tak malíi jejich, všichni ti salonní a oiiciclní žongléi šttce, jsou pesvdeni, že staí nenapodobili t, ponvadž toho nedovedli, a jsou tak zpupni, aby vili, že oni té zdolali a poslušnou na plátno posadili. Ale istý a svobodný proud života jde dnes vždy vedle struh a stružek regulovaných tak, aby hnaly vodu na výnosné rnlýny nebo zavodovaly luka pro žírný skot. ást lidstva myslící a vynalézající za všecky jim,

i

pípadné

proti všem ostatním, resignovala davu, korumpovaného svým zotroením v loupcživém podnikání, a zárove vzdala se ohled k nmu. V její oblasti, kde se pipravuje nová budoucnost, pracuje se dosud s istými hodnotami a

ostatní

a

dávno na

dvru

i

pes

meze

urované

organisovanou ziskuchtivosti spolenosti. soudobé oficielní V její oblasti zstáváš, pírodo, nepopíranou a nepopiratelnou mocnosti, s níž a nikoli proti niž dlužno žíti, s niž nutno se vyrovnávati, aby nebylo ani vítz ani poražených. A v této oblasti také, jen v této oblasti žijí praví umlci, dosti pokorní, aby cítili tvou nenapodobitelnost, dosti hrdí, aby hlásali naprostou autonomnost umni. Také ty, pírodo milá, jsi docela autonomní. Pro sebe žiješ, po své chuti, nikoli pro lovka. Veškero naparování se lovka vítzstvím nad tebou je postoj keka, na kterého hledíš bezpochyby s bolestným úsmvem, ale který jedinou ranou tvé ruky silné jako osud mže býti rozdrcen. ídíš se širými zákony, které máš ze všehomira, jsi svá a nutn cizí všemu, co se ídí zákony nikoli celku tvého, nýbrž oné podivné a

170

slepou

dobývaností

intelektem. Pes veškeru jednotu všeho, kterou ty znáš a kterou my vyznáváme, neví jablo nic o ervu, který pracuje v toni neb onom jablku, a erv musí jednati tak, jakoby ásti, kterou

souvislost

nazýváme lidským

a

nebylo jabloné. Všichni skutení iimélci tušili vice jsou tvrci od tebe neodvisli, a že

nebo jejich

méné, že povoláním

kopírovati to, co ty tvoíš. Cim autonomnéjši, od tvého obrazu neodvislejsi byl nkterý umlecký styl, tím byl silnjší, vyšši, hlubší. Styl jest ješt více než soustava odchylek od tebe, styl je svézákonné petvoeni, prohntení a zhmotnní vidiny, kterou jsi toliko piobudila, která vznikla možná takm bez tvého popudu v lidské obrazotvornosti. V umni nejen že není

nm

ale nezrcadlíš se v ani, nejsi to, co prochází individuelním temperamentem lidským, než je vyjádeno. Anebo jsi v jen potud, pokud také obrazivost, sensibilitu a intelektuelni innost lidskou zahrnujeme v pojem pírody. A proto, pírodo, hledajíce t, pjdeme tam, kde zcela jisté jsi, nejistší venku, kde pudy tvé mají volnost, a nikoliv tam, kde nemžeš býti, k umní. A hledajíce umni, vyhneme se v.^emu, co snaží se té napodobiti. A proto tak zvané publikum, dokud bude tebe hlenejsi,

nm

v umni, nenalezne a nepochopí znova umní najde v paumní toliko tvj paskvil, idealistickorcalistickou a sladce sentimentálni omáku barev a linii. K tmto poznatkm, kíerých staí nepotebovali, ponvadž jejich pomr k tob k umni nebyl zakalen ani domýšlivostí jednch, ani námezdnictvím druhých, probojovali jsme se tžce, ale šastn, a kdo chce k umni, musí jiti za námi. Mu.ii piznati tob ncnapodobitelnost a umni autonomnost. V dobách velikých styl, dokud neodvislost umni od tebe byla vc samozejmá, instinktivn cítná a

dati

a

i

i7í

uplatovaná, bylo zdáni podobnosti mezi dílem tvým dílem uméleckým velmi znané a pirozené. Styl byl uznán, astji a soustavnji dovedli lidé hledti kolem sebe jeho oima, pizpsobovati t tomu, co vidli v umni. Ale s úpadkem pirozeného pomru k umni, jehož píiny byly v novém spoleenském ádu, nastal i úpadek umni samého, akademism, líbivé napodobování tvých dl, jež na jedné stran smysl pro každý nový styl ubilo a na druhé stran, která umni dosud neznala, nastolilo výhradní vládu kýe a emeslné mazanice. Tak si lidé zvykli sytiti se paskvilem tvého obrazu a každý pokus o nový styl je od té doby vítán evem rozhoení a posmchu. Poínajíc Manctem vava stále se stupuje pi každé ástené nebo úplné obrod umlecké, a zárove stále výraznji projevuje se propast mezi tebou a umním. Pírodo milá, lovk nedovedl dlouho postrádati onoho zdáni podobnosti mezi díly tvými a umleckými, které z umni iní velikého peívoovatele života. V proištném umní, které pijme, budou opt pedmty obrazu vyvolávati dojem, skutenosti vzaté z tebe, tebaže budou nco zcela jiného. Ale pomyslimc-li si, v jakýcb bludech a jak hluboko v nich a jak nutn vži vtšina lidí, kteí jsou také povoláni, aby z umní nco mli, pejeme si skoro, aby to dnešní programové odcizeni umni všemu, co vyhlíží jako ty, potrvalo ješt dlouho, šííc neustále distanci mezi tebou a umním, ženouc k posledním dsledkm odpor proti napodobováni tebe, tak dlouho, dokud nebude zapomenuta, neb aspo zcela do temných kout odsunuta ta hromada pedstav vražedných pro umní, kterou zplodila a rozšíila vláda akademického kýe. A teba tak dlouho, dokud umní, pro nž všecky dnešní radikální a statené smry (rozumíte, pane K. z Práva Lidu, autore „kubistického Mánesa", jinak píspvku k moral insanity jistých kria

172

tik?) znamenají jen etapy veliké obrody, nové, jasné, uméni pístupné všem zdravým duchm, nebude moci zakotviti v spolenosti nové organisované a nezatarasujici cestu k uméni pichylným srdcím. Tak bycliorn si páli, aby umni definitivnéjši a širši, které musí pijíti po dnešních oistných smrech, bylo VG'ikým uinénim, obecným stylem. K tomu však vedle nutných pedpoklad spoleenských J2 teba také, aby lidé se odnauíH liledaíi ve výtvarném díle obraz pedmtu vzatého z tebe. Dokud nepochopí, že na piklad malíské dílo je svézákonný systém barev a linii, svtel a stín, jimiž jest vyplniti uritou plochu, a s hlediska um.élcckého ni: jiného než to, dotud každý pokus o styl setká se s odporem. Zq. ty, pírodo, že zdáni tvých dl pírodních, skupichází do umleckého díla jako Icíných

pedmt

nco

nepodstíitného s hlediska umleckého, že v umleckém díle znamená hledati podobu jablon v jablku a pehlížeti to, ím jablko jest jablkem, jeho tvar, vni, chu, tomu chce lidi nauiti dnešní nové malíství, aby umní mohlo si voln oddychnouti a vrátiti se k své kulturní a mravní úloze, kterou pes vše, co se o tom íká, koná jen tehda, když je zcela svým, jen svými prostedky pracujícím, autozcela

hledati

tebe

nomním. Ty kopce, stromy a ptáci zde, ten palouek zelený, ped kterým sedím, tos ty, pírodo, a ty víš, jak té miluji. Ale kdyby sem pišel lovk a chtl tyto vci okopírovat, jak se to bhví kde nauil dlati pro

pedsín advokát

a zubních léka, spus tu jednu sosnu svou, krásný koute mé domoviny, a peraz mu ruku! Nedej se hanobiti!

175

XXIV

NONÍ LOV Z mnoha

véci, kterých lidé asto nechápou, jedna jest, pod zGvnéjškem drsným jako dr\'aská ruka a za ei hrubou jako houžev mže býti loyálni mysl, která po svém zpsobu dovede býti milá a uctivá. Aspo k tomu, kdo s ní jedná pátelsky, pívétiv a bez falše. A tak nemnoho lidi vzpominá u nás laskav na mistra Bandoucha, který je ted v království. Snad jen já, jenž jsem Inél v jediného druha zde. Já však za to vzpomínám asto a v nejeden krásný den, kdy mám dravou chu na njaký kus zahradní nebo lesní práce, stýská se mi po ném a po onéch asech, kdy mi vypravoval své bosenské vzpomínky ve skleníku nebo v lese na pa-

ž€

nm

si co íci s lidmi, kteí mijí mimo mne vzad, s tmi zlomyslnými ,, kesany", s tmi vyhívajícími se mšáky, ukrutn domýšlivými na peokrádají zemi nebo stát nebo své bližní, níze, o s tmi neurvalci, prodávajícími se za trochu piva nebo za kousek postavení, s tou zdvoilou sprostotou a ne-

Nemám

ezech.

vped

i

nž

z nich nesvil bych již svých veselých hodin. Nebývám s tím spokojen u sebe. Kíkám si, ím více trpí náš život všemi tmi bláhovostmi, které dlí lovka a lovka, tím úsilnéji máme se snažiti my, kteí toužíme po vyšší souvislosti, abychom jasným pohledem peklenovali propasti mezí lidmi, pedevším ovšem ty, které dli nás a bližní, s nimiž se denn potkáváme. Jindy však íkám si také: Nebudeme pece hráti smšnou úlohu trpného idealisty, který nejen poprvé, ale i po druhé a po sté reaguje pívtivostí na pohledy tak

zdvoilou hloupostí. Nikomu

174

neb onak urážlivé nebo vyhýbavé. Neodporovati zlému našem programu. Nedovedu odpovdti vždy na tulo otázku: Nemiluješ téch, kteri pece zasahuji denn aspo ve vnjší tvj život, ponvadž vidíš, že nemají k tobé dúvéry, anebo není v

nedvuji

ti

oni,

ponvadž

vidi,

že

jich

nemiluješ?

Za

asto vím toto: Byl-li mi druhem mistr Bandouch, mohl by mi jim býti možná nejeden z tch, kteí zde míjí a nejsou zcela jisté zlí, kdyby to záleželo jen na a nikoli také na nich. A tož: oko za oko. Jsem pak rád, zústává-li pi oku a nedocházi-li také na zub, to

mn

—

nkdy - vyrazil by lovk tak rád njaký akoli zub hlupáku, o nmž smýšlí dobe a který mu to opláci zlobou. Krátce

nemám

s

eeno: od té doby, co mistr Bandouch je pry, kým pojídati onen erný chléb venkovského

nmž

na tomto míst psával v kankolik vdných tená. Potulky samotáské pak, pi nichž nic se nekoná tlesn krom krok, málo mne osvžuji: klubko myllenek rozvinuje a svinuje se ustaviné, až hlava rozbolí anebo báse se urodí. To není odpoinek. I v lese nutno je nco hleživota,

pitolách,

o

které

jsem

mly

t

dati, máš-lí se zbaviti neviditelného davu, který obstupuje. A tak, ponvadž konvalinky již odkvetly a houby ješt nerostou, sedávám zase u vody s udicí a napjatá její tvoí hráz proti myšlenkám. Ped ní všecky se zastavuji; dupají netrplivostí, ale neni jim to nic plátno. Dokud nesložím svého náiní a nevykroim k domovu, musí se pásti po lukách. Zaíná to jako pedloni. Jednoho, druhého pstruha dostanu, tetího ne a ne. Omlouvá mne nevalná dosud

šra

má

zkušenost odborná, útchou je mí. že jezdí k nám nadšenci až z msta a nedostanou vbec nic. Ale snažím se poctivé, aby osobní zkušenost vycepovala mne na zralého rybáe, snažím se vbec, se sily mé jsou, abych 175

nedržel vnadidla na udici a myšlenek na uzd zhola bez odméng. Nejvtší záhadou zstává mi posud, kdy ryby nejlépe berou. Theorie málo mi pomohly. Ostatn naše nezbedná íka má velmi nespolehlivou vodu; srážky,

takm

malému odlivu a pílivu se podobající, jsou u nás na denním poádku. Prmysl rozhoduje. A tak si myslím, že spíše nauím se prorokovati poasí než hodinky, kdy ryby u nás berou. Snáze zodpovéditelná jest za to otázka, na ryby nejlépe berou. Na píklad ted na jae jelci na chrousty a pak na tešn. istým a pohodlným vnadidlem jsou kuliky ze syrového tsta: vytáhneš ji z kapsy, nabodneš a už to jde. Ovšem, nutno pedem ryby na nauit. Na konec však, pro ty ryby, které tu máme, není nad poádné ervy. Pro pstruhy ervené hnojáky, pro ostatní rousnice. To je takové starosvtské, tradiní vnadidlo. Když všecko zklame, v pytlíku s ervy najde se vždy obéí, kterou ryba aspo ,, drbne". Což je ovšem úspch jen platonický, ale pece jen úspch, a lovk jde pak veseleji a myslí si: nechytla-li jsi se dnes, dojdu si pro tebe zítra. V tom suchu ted byla nouze o pkné rousnice. Nešlo to, splašiti na rychlo njaké rýem v zahrad. A tak, sotva trochu sprchlo, vypravil jsem se k jedenácté na noní lov. Nešel jsem daleko. Jen mezi záhony zeleniny. Ale stailo to. Takový noní lov na rousnice není ostatn malikost. Jsou tyto mrsky obezetnjší, než si laik bezpochyby mysli. Proto se tento lov poádá nejlépe ve dvou. Jeden sviti lucernou, druhý iní hmaty a ervy hází do pytlíku. Ponvadž však byl jsem sám, vzal jsem do pravé ruky lucernu a levou jsem lovil a, abych to ml nejpohodlnjší, abych jednoduchostí akce uinil ji náležit obratnou a vydatnou, strkal j sem ervy rovnou do kapsy kabátu.

n

dom

Misto za místem ozauje si lovk, pomalu a tiše. hlási sg leskem svého hladkého a slizkého téla. je vždy u své díry, nejastéji polovinou téla v ní. Šramot, neobratný pohyb, asto pouh svétlo rázem jej zaplaší. Mžikem stáhne se do díry a jen špiatou tmavoervenou hlavou vykukuje v noni svt. Za tu ho lovk nevytáhne, je kluzká, pružná, silná; vyklouzne s prst jnko pomoranové jádro. Nutno tedy

erv

i

plížiti

jdko

se

koka

a

na

skokem ruky vrhnouti se mu

prostedek tla práv u díry a zde jej uchopiti. Pi prvních pokusech nerozeznáme, když tu tak leži a sotva zeteln se pohybuje, kterým koncem je vpedu a kterým v díe. Ale brzy postehneme, že pední ást, hlava je tmavoervená, kdežto zadní a napjatjší ást je bledá, a pak už vždy uchopíme jej správn, na konci bledé ásti, práv u díry. R uchopivše jej pevn, ale nikoli zbsile, abychom ho nerozmákli, vytahu-

jeme jej s citem, jemuž nutno se nauiti, lépe eeno držíme jej napjatého, dokud jeho síla, s kterou se nám bráni a v díe udržuje ostatní tlo, neumdlí. Pak jej vytáhneme snadno. Chtíti jej však rázem vyškubnout ze lov je

zem, znamenalo jde stále

dosti

rychle

mén, ím

by, petrhnouti

jej. Ve skutenosti vped; tch, ktei se zachrání, pibývá nám s loveckou vášni

Také ubývají polovinu. Lovil jsem se zápalem obratnosti.

záhonu,

ml

ti.

jichž

dostáváme

toliko

a, když jsem došel na konec jsem kapsu náležit tžkou. Upímné e-

eno, ani tento noní lov nezdá se mi nezábavný Nutno ovšem spáteliti se pedem s tmito živoichy jichž oban jemný se pravidelné štítí. To konené musi každý rybá. Jejich slintající slizkost stane se

ruce

brzy zcela lhostejnou: vždy ruka rybáe bývá pi navlékáni erva asto zbrocena veškerým obsahem jeho nitra. Ute se do kapesníku nebo, když je na spch 177

o kalhoty na žádni ásti téla, a je dobe. Rousnice je krásný erv a boží tvor docela rcspektábl. Na istých venkovských záhonech a trávnicích, vykoupaný v rose anebo v krpjích dešté, jenž pravé minul, vyhhžl velice chutn, a nelze nic namitati proti tomu, že, usmažen jako vídeský ízek, chutná s hlávkovým nebo, oby to bylo ístylovjší s pampeliškovým salátem velice dobe. Nutno jej ovšem pedem ponoiti na néjakou dobu do mléka, aby se napojil touto znamenitou tekutinou a vypustil ze sebe obsah ponkud hlinný. Prohlédnte si jen nkdy njaký vyvinutý a zdravý exemplá ze svží prsti, jeho .špiatou, kutaci hlavu, zardlou, jeho kroužkovité tlo mladistv plefové barvy, jeho ponkud placatou, drsnou nohu, která se dovede tak opírat a držet ve své chodb!

—

—

pkn

A tak, uvážime-li erv nikdy dost, a

k tomu ješt, že rybá nemá že nejlidštjší skutek, jejž rybá rybái prokázat, jest, vypomúže-li mu v nouzi o ervy, nedivte se, žz i tento noní lov mne rozohní. Nejdíve jde o poet. Tolik a tolik jsem jich dnes ulovil. R pak jde o exempláe. Ono sice není vlastn ani teba pi tom naCem rybaení njakých zvláštních crvich mamut, ale za to ta radost pro lovce, když vytahuje erva z díry a táhne, táhne, jakoby konce mu nebylo! A jak se ta mrška svíjí mezi prsty! V celou

mže

ji nkdy sevíti. Jako hada, vru. Dobrý lovec je zvláštní sms krvežiznivosti a nžných sympatií. Co má rád, to zabíjí stará historie. Jsme nejnžnjší v míru, ukrutní jako lovci. Kdybychom ve dne spatili erva zápoliti s prachem cesty, zdvihneme jej a hodíme do trávy (pedpokládám-ii, že nejdeme

dla nutno

—

s udicí).

Ale za noci

pepadáme

je

záken,

niv:

netušící

svží rosu a erstvý vzduch, když opustili své podzemní rayony. Vyrveme j2 z jich drsn vonných sídlíšf, uvrhneme je do njakého pytlíku nebo a libující

178

si

jako

já

—

do

doma uložíme

tabákem,

laciným

páchnoucí

kapsy, je

a

do nijakého starého hrnce nebo do

bedniky, kde mají špatnou potravu a stuchlou hlínu a tísni se jako vystéhovaici v podpalubí nebo vezni v barbarských zemích. Bozi. v zápalu loveckém ncuvédomlmc si ani svého skutku, když nékterého petrhneme. A všeho vrchol: jak zdlouhavé, kruté je popravujemc, navlékajice je na háek a vrhajíce je na pospas rybám, které za živa z nich trhají maso, nejsou-li naladny, celé je pravé bohužel pro rybáe spolknouti. Krátce: ádíme mezi ervy jako mexický pretendent mezi svými spoluobany, aniž pomalu víme, co inime. Ale na mém noním lovu, prvním letos a jarním, pece se mi zachvla ponkud ruka, zaváhala, nalomila chapavé gesto ve dvou. ve tech pípadech. To se vznášela po nkolik vtein nad ervem jaksi neobvykle dlouhým a lesklým, takm planoucím, a uprosted podivn nabotnalým Poprvé jsem se skoro lekl. pak jsem ml již toliko drobnou, ale pece jen uritou výitku svdomí. Nebof jsem brzy poznal, že to není ponkud jeden erv, nýbrž pár erv, a celý ten pitvorný zjev, jest dlouhé milostné objeti Jak pravím, ruka se mi nad nimi zachvla, ale lovec ve zvítzil: roztrhl jsen satek a sameek zmizel v mé kapse, zatím co viditelný krátký kus tla samiky celý Tak zlé to mají zmatený zapomínal se schovati ervi a tak dobré lovci erv, že zde neni zahájených .

.

.

nm

.

.

.

as. V^

lovu,

shrbené posici a to

jest

plíží

jediná

se

lovk

nad zemí pí tomto

jeho nepíjemnost.

Ukrutn

bolí

záda. A tož, když j^em ervy z kapsy poslal v zaslintanem. klubku do pipraveného hrnce, protáhl jsem se náležit jednou, dvakrát, ješt nkolikrát, a pak jsem usedl na okraj studny, nacpal jsem si a za-

pak

i79

a jal jsem se ped spaním ješt chvíli do kvtnové noci. Dokud jsem lovil schnut nad záhony, myšlenky byly daleko, ale sotva jsem usedl, byly zde. Nu, nebránil jsem se jim ani trochu: od té doby, co chodím opt na ryby, mají se u mne velice zle. Nejen u mých nohou, také mým mozkem proudí denn v mnoha hodinách bujná ika a nepouští v tch dobách do nho nic krom pstruh, párem, jelcú, okoun a jedné štiky, kterou jsem pedloni vidl pod mlýnem na poledním slunci a která nebyla dosud lapena.

pálil

lulku

mysliti

íao

XXV

PAPÍRY V LESE mezi lesy, a nejsou to by neznaly vbec péšinek, vyšlapaných lidmi, ktei k nim nenáležejí. A pece asto, znova a znova mívám pocit, že jsem rušitel jejich poádku, když tak bloudím -- tebaže tiše a di-krctn misty hlubokými a vzdálenými, docela svžími, k nimž se neodváži dojiti prúmérný výletník nebo leíák. Tu bývám rád, že sám sebe nemohu vid-žti na jejich púdé a Miyslim,

2iji,

již

dosti dlouho

lesy docela ztracené, které

-

že jsem

pece

jen tak

maliký v

jejich

širé

rozloze, že

se v nich ztrácím jako nepatrná chybika, která s? snaží ostatn, aby byla nejmén znatelná.

Vnitní krása pírody, do niž nezasahuji lidské prsty jeji náhodná a povrchni romantická nebo idylická. Podstatou této krásy je stálý ad, jimž ídi se každé míso ve volné pirodž, jest vkloubení jedné véci do druhé, postoj zelen k svtlu, vyplování mezer, jež tak nebo onak povstaly, a tak dále. Sblížime-li se náležité s touto krásou pírody, staneme se snad lhostejnjšími k výjimeným a vyhledávaným pírodním efektm, za to však naše láska k pírod nabude pravé hloubky a staneme se velmi citliví ke všemu nepátelskému zasahování v její poádek, pokud je zhola zbytené a neodvodnné.

ustaviní", jest néco jiného, než lenito-^t,

je nckdy vkusno a úelno sevíti pírodu zákony zahradní architektury na píklad. Je nkdy nutno podsu-

nouti

pod

její

ád njaký

výnosný lidsky poádek.

Je

také potíebno tu a tam zahlazovati ji. Dobrá. Sentimentálnost je všude nemístná a v pírod zejména. Což nesmje se píroda vždy naposled? Nco jiného je však 181

základní pomr lovka k pírod, pomr, který udává a vdk. Bud jsme míru našeho znásilování jejich k ní šetrní jako k nehraditelnému zdroji mnoha radostí a úlev, anebo ji bezohlednme vykoisujeme a hubíme. Dnes již se ví, že každý z tchto dvou pomru k pírod odpovídá jednomu lidskému typu: onen pokojnjšímu, mravnjšímu, toužícímu po harmonií, tento horenému, ziskuchtivému, loupeživému. jsou lidé, kteí nemohou spatiti takm kus volného, zeleného místa, aby nevyšetovali, jak by se dalo nejlépe vykoristiti, neskrývá-lí pod povrchem výnosné suroviny nebo nedalo-lí by se parcelovati. Podobn cítí dnes vtvina i tch lidí, kteí nejsou podnikateli nebo spekulanty. Jdou do pírody nikoli jako zdvoilí hosté, kteí védi, že se tu osvží, pobaví a po pípad budou i pohoštni nebo obdarováni, nýbrž jako lupii, vtrhuji do ní jako nepátelské vojsko do dobytého msta, picházejí, ženou se drancovat, pálit, vraždit a znásilovat. Kterýkoli vyrudlý koberec na bídn lakované podlaze jest jim posvátnjší místo než svží kus lesní nebo luní pdy. Je pirozeno, u nich zejména, že úcta k cizímu majetku je zde opouští, jakmile hajný nebo jiný hlída obrátí se k nim zády a není tu nikoho, kdo by tohoto majetku bránil. Ale že aspo istý a svží, bezbranný a kyprý vzhled takového zdravého koutku pírody, plného vitální energie a radostí, nevnukne jim trochu taktu, to je podivno. Ti lidé jdou pece do pírody, aby dýchali ryzí vzduch, aby okáli vní a svžesti, aby posedli v tráv a potšili se pohledem na jiný, hezí a pokojnjší život. Toho všeho dosáhnou. Ale ani jich nenapadne, že by mli býti za to také trochu vdní. Teba jen potud, aby se chovali šetrn. Naopak. Vyjdou, vidí, vítzí. Znii a zneisti všecko, co se zniiti a zneistiti dá. Ovnení trofejemi, na nichž by si vždy jedna koza nejmén do sytá a užiten pochutnala, odtáhnou s ryným zpvem

ád

tém

i82

a pokikem, zanechavše za sebou zkázu a véci velmi odporné. Na to, eho se jim dosta!o, mžli právo, dokonce právo bezohlednž toho vymáhati, násihié to uzmouti pokud hajný nebo etník nezakroi Jsouf pece pány pirody. A ponvadž v dnešním tak zvaném boji o život, z néhož stala se niemná zásada, vžecko omlouvajici, pohodlným inici a dovolující, kdo díve pijde,

díve mele, užili všeho neohlížejíce se na ty, kdo. pijdou po nich. Také oni si niysli bezdky, po nás a pijde potopa; ale tato potopa byla by zhola zbytená, ponévadž její dílo vykonali jíž tito hltaví lidští mra-

ten

venci.

dovoleno v pírod a na pírod. AVy, kteí doma, nemazlíme se s ni, také ona s námi nijdeme si pímo a hrdž do ni pro to, eho potebu-

Mnoho jsme v koli,

je

ni

jeme. Chceme-lí místo v ni, udláme si je obma rukama, až to prašti a také my jsme sešleháni a okrvaveni Potcbujeme-li húl na njakou výpravu, zde je vtev krásnjší andlského kidla: uízne se, oklestí a ,,kú". jak íkával mistr Bandouch, když jLme chodili na híbky, je hotov; ped jeho zahradní boudou stávalo jich deset, patnáct. Ale tisíc jiných vci nechjme na pokoji, ponvadž jich nepotebujeme, ponvadž n^hasinic, co nás nepálí. A po mechu dovedeme chodit, aniž nás cokoli postehne. A ekl jsem vpedu, jaké pocity vetelec nkdy mívám, když nejdu do pírody ani jako dlník ani jako dobýváte!, nýbrž za osvžením, za povzbuzující,

pátelskou rukou.

prost jisté odstíny, na nichž víecko záleží. lov^k na honbu, tak bude pCv:e stílet. Když jde do lesní bitvy, pi niž padají kmeny, tak se bude ohánt sekerou. Ale j>ou ovšem parádní honby, pi Jsou

Když

jde

nichž

velcí páni vraždi jako ze emesla. Jsou lesní kterým se íká drancováni les. Takovým vcem se dobrý lovk vyhne.

bitvy,

ÍS5

-

icmnoho

závažných odstín. Bojuji-li s Dírodou užívám zbraní. Pijdu-li však do ieiíL t hého pokojného koutu jako host, nepovažuji jeho travnatého místa za cirkusovou manéží a na konec za smet šté ]e prirozeno. že tam. kde jsme leželi, nezstane tráva nebo mech státi. Nevadl. V^šak se zase zvedn" Po nékom díve, po jiném o

nco

pozdji.

S'hfíbkf

'''""

~

Po jedné lídské isem rté'kfn!

'''''''^''

ane hrjDKy -- a ja '''r mel z toho steíek rozrytých dvéma páry

radost, i z t-ch mípodpatku, a pozoroval jsem ^'^''^^ ^ jak žloutnou a vadnou^dva bné"l'J'rr"''^" -^"^ *" "^y'y pomakány. To však má rf^J

ÁLl UdT

HuS

'

'^''^'^

"^^ÍT ml t "f' H in mistó rcdi o '^^f''' stádo -

samozejmostí

"' "^^^^^^^

dovede tak zneisovati ^'

a snesitelných

^ Pokojném lidské stádo, ponvadž jen toto ^ vlastní hnízdo

í"šir^f Lide siroko. LÍÍÍ^ ?Í:1 tu nevpadaji

'^^^^"°'

"^^'^^^^

^^

J^

l^^^^né

daleko

na

edno místo jako kobulku D,ouhymi cesta.T.i jdou sem, jdou tam. JdJu mvnovlt srnu kopc a vrch, na nichž nahoe zstává ticho v mnoha zákoutích a hustých seích. Turistickýdí a vú ienich je tu tolik, že staí pohlíiíi svýrni c4ílmi .cele mésto;

smr

nemnoho

méSfacr

p

laných

nepate;!.

mšák

A

píroda

do4ne

am kam

je tu

^hc^^

se až tak i^ná

''' ''^^'""^'^ '^''''' ^^'^Py

Nicméné, tu a tam píece se stane:

jdeš,

"^P«^^-

jdeš

jdeš

"^P^^i^an^i.

docela mimo obvukfú lt^^'"^V^''^^"'""''' obvykly dosah nediiniho msta, a tu náhle Vidl jsem doupata pytlácká. vidl jsem místa, kde' cigáni "'"^'^'^= "'" "^*^^^'°' neuráželo. Místo vtr^nn''?^"''^''

vsak

na íuerem jen hodinu strávili mšfáci, je poznacelé týdny. Rozbité láhve, vajené sko^

menáno na

n&rT?''^''''^ posevajicich lesy od 184

'l"P^y í°^' *^^h nesetných slupek, té doby. co jsou na svt zásadní

všelijaké véci a zejména papíry, mastné, neisté papíry a papíry! Técli papíru v lese! Všecko na konec dosti brzy zapadá hluboko do trávy a je zahlazeno zeleni, jen tato nejvtíravjší véc, nejmén istá a pimená, zstává stále na povrchu a vzdoruje všem živlm. Nikdo by neekl. jaký ten novinový a jiný podobny papír, jenž se nám za erstva takmr v rukou rozpadá, jaký m
drami

prodírá se bohudík nová odhodlaná tráva. a skocích a tilech se rozvalujících vstane lesní tráva za njaký as a opt se seadí a opt se zaskví rosnými perlikami jako véc zcela nevinná a nezkušená. Všecky stepiny, skoápky, s'upki) a kosti zmizí pravidelné v nkolika dnech, ponoi se do vegetaní vrstvy a ztratí veškeren provokativní ráz. Všecky polámané stvoly vtve, vytržené byliny, zlomené uschnou, seschnou se rychle, a jiná zeio.i nastoupí no jejich místo a skryje jejich zbytky. Houževnaté, rychle, jist a stále zahlazuje píroda svým ádem veškeren neád lidský: jen papír vzdoruje ji nepochopí. einé dlouho. Zdá se, že celou mrtvolu se vším všudy roznesla, zanesla, zahladila by píroda díve než takový kus bledého papírového hadru, jimž všecko živé opovrhuje. Opouštjíce místo, na v lese táboili, mají vý-

Po všech krocích

nmž

letnici

ve zvyku

neho.

rozhlížeti

se

po

nm,

nczapomnl-li

skuten

tak tupí, že nepostehnou v té chvíli rozdílu mezi tím mistem, které tu našli, a tím, které tu zanechávají? Což opravdu zhola nic ncnašeptává jim, aby aspo ty papíry po sob sebrali, dohromady zmakali, v prázdném vaku domu donesli nebo

zde

Jsou

Í8S

nékani neviditelné zastrili? Nebývají to pece lidé bohatí, zvyklí na služebnictvo, které po nich uklízí. Af vsak jakkoli. Jdeme-li lesem, ty zanechané je tomu papíry, nesetné papíry, nejen na obvykle frekventovaných cestách, nýbrž i v zátiších, karakterisuji nevychovanost, hrubost, pánovitost méšfáka a jeho sobecký pomér k pírod. Nešetrnost mšáka k pírod je ostatn proslulá, a káravé a varující lokálky objevují se v novinách periodicky. Ostnaté dráty, tento barbarský ochranný prostedek, nekarakterisují barbarství tch, kteí chrání kus své pírody, nýbrž surovost útoníku, ktefí k vúli nkolika kopretinám jsou schopni sešlapati celou louku a z pánovíté ležérnosti dovedou cigaretou zapáliti les. Oh, kdo poznal z blízka divochy, vysílané ve svátek mstem, se diviti jen, že tch ostnatých drát je tak málo a že hajní mají rozkaz chovati se zdvoile. A já, odpuste mi, vy tiší a spravedliví, kteí máte úctu k pírod a býváte vdnými jejími hosty, já, nedivte se mi, peji si asto, aby každou nedli a svátek hrom

mže

bil

a

lilo

se.

Pokud nejsou jen k tomu, aby pan X. mohl býti ješt jedním pedsedou a pan Y. ješt jedním pokladníkem, na místech, kde je skutené krásná píroda, mly by míti jen úel obranný a ochranný. Mohou-li býti v koutech starého zdiva tabulky: Zneišování tohoto místa zakazuje se pod takovou a takovou pokutou, našel by se jisté zpsob, jimž by se dalo stíhati nedlní drancování a zneišováni pírody. U nás dává, tuším okrašlovací spolek zaale toliko metati po nedlích a svátcích papíry a papíry zametou se s obvyklého nedlního rejdišt, rovnou do vedlejšího potoka! Všecka taková opatení mohou však v nejlepším pípadu toliko zmírniti následky sobecké bezohledností, Existuji okrašlovací spolky.

—

která

pomine

typu,

s

vládou

pestanou

teprve

s

vládou

ziskuchtivého

pana Buržousta a jeho

opic.

lidskóho

Až

lide

nekonen

vykoisfovati a poznají opét, co to j^e rúmne: studu a steika svédomi. až profesoi a filosofov pestanou tlachati o geniálním pánu pírody a o vitézstvicii lidského ducha nad hrubou hmotou, až loví-k a píroda budou opét bratr a sestra.

187

XXVi

JARO, )EŽ Pro

ty

lidi,

nejmilejší

lidé

BUDE NUTNO ODLOŽITI

ktei se tší na jaro

—

—

bývají nejtrapnjší

a to

dobou

jsou stále

únorové a první beznové dni. Cíovk jest již tak netrpliv, ale volby nevolky musí stále znovu pihlížeti k stejné hfe, k dennímu takmé vraždéní nemluvátek, k stále stejnému .^krení sluneních paprsku, majícicii již jarní lesk a jarní vni. A když už se zdá, že železná brána do jarní atmosféry je nadobro a definitivn otevena, tu to más, pijdou spousty snhu, a stará hra se opakuje. Letos je jinak; letos práv je všecko vbec jiné. V íjnu jsme ekali, že jednoho jitra spatíme venku novou zele, která se pes noc rozpukla, pak isme živoili v nekoneném moálu, a naše denní m.odlitba: Kéž by už mrzlo! zstala docela oslyšena. Po celou zimu objevovaly se tu a tam dni, jež vonli) dubnem, jakoby na posmch nám, kíei místo na jaro zcela prosaicky myslíme tentokráte na legiony morových zárodk, jež jsou na pochodu. Nemyslím tedy, že ti milí lidé tší se letos na jaro Ješt dnes radji by snad bruslili na silném led, než hledali v hájích první podlésky. Jaké pak také tšeni na jaro, když lovk v zim nepromrzl, a když to jaro, které pijde, bude prý jarem neštovic, tyfu a cholery? Ostatn proti jaru jsou letos všecky dvody snad. Netší se pátelé pírody, netší se ani básnici, f^íkáme ovšem: kdyby už radji to jaro tu bylo, ponvadž tajemn doufáme, že s ním pijde pomalu i velká odpovd na hrozné soudobé otázky ale je zcjmo,

takm

ádn

—

Í88

tyto

povzdechu nevydáváme k vli jaru saméinu. Nechceme ho k vli jeho oblažující svžesti, pro kterou budeme míli soiva jedno oko, ani k vli jeho blahodárnému vlivu na naši tvrí energii, která zstane tak nalomena, jak jsme ji sebrali po prvni válené panice. že tohoto

Leíoáí jaro, krátce eeno, bude toliko vci pírody, niž a námi stojí studená stna. Studená sténá zvláštního vzájemného odcizení, snad velmi významného pro ty, kte;i považuji válku za pirodni zjev.

mezi

My, lidé z doby svétové války, jsme s pírodou tu tam méné, ale všude aspo ponkud na kordy. Ta studená, šedivá stna je složena z našich lidských starosti onoho druhu, kterého píroda nemže pochopiti. více,

Dívá se na nás cize, snad si mysli, že jime ji zradili, a my, zvykli na jeji hluboké, konejšivé oi, oplácíme ji ten cizí pohled, ponvadž v nich nevidíme bývalého pochopení. Polo to loni v ervenci, potrvá to, dokud si píroda iní cokoliv se svým j;irem, válka potrvá. na neuritou my si svoje jaro odložíme tentokráte

A

dobu.

Onoho dne však, kdy pone naše lidské jaro. a zvony na vžích popletou si kesanské svátky a velikononím hlaholem zazpívají vánoní ,, pokoj lidem dobré vle", pak nech píroda je teba až do kosti zkehlá a až po uši zahrabaná ve snhu, my spatíme kolem sebe tešový sníh, petrklíe a anemonky. Tohle myslím však docela prost. Naše lidské jaro s prvním dnem opravdového miru, nebo toho dne bude míti vtšina lidí za všech okolnosti pocit, jakoby po dlouhé tuhé zim vycházela poprvé do poli, nad nimiž zpívá skivan. Prost a zdravé lidství, které cíti, že nejtžší bemeno v dob míru není o nic tžší než to nejlehí v dob válené, vzpímí se v pokojné atmosfée, vydechne mocn a pak celou svou bytostí po-

pone

189

tjhnc každý k tomu,

aby mohl poíti tam, kde pi vy-

puknuti války pfestal.

Rozumí sc: jedni pjdou za svou prací mocné rozšíenou nesmírnými nadéjemi,

kepe

s hrudi druzí závažné, posílení, druzí zkla-

s nejednou vráskou, jedni máni, ale všichni v podstaté zstanou témi, jimiž

téžcc

byli.

A\noho podivných hlubokomyslnosti vypravuje se o tajemných úincích války na lidskou mysl, mnoho se o tom, jak sc ted lidé méni a jací budou po válce. Pi nejmenším nékteri v jakési záhadné ,Jiti do sebe", jemuž se lidé prý oddali. bájí

ví

Kíom

a

Kromé

mam. Nékdy také špatná

spekulace.

ovšem) výjimky, lehce pochopitelné a po válce odúvodnitehié snadno, zdá sc naopak, zejména u nás, že lidé osvédují v téchto zlých asech zcela zdravé a statené pozemšfanstvi, péknc prosté lidství bez mystických zájezd, bez lásky k umélým hlubokomyslnostem. jediné

(veliké i

Dnešní vzdlaný lovk peje si jedinou vc, aby vše dopadlo brzo trvale dobe s nim a s jeho národem, ale ví zárove, že o tom rozhodne sc pedevším na bojištích, kde rozhoduji vci velmi stízlivé, proež, že jest se mu ozbrojiti klidnou trplivosti a stízlivosti, které peují více o uchováni osobních energi pi síle než o njaké hloubání o bohu a smrtí, o ten náboženských traktát, sebe hezích, a neopijí se marnými nadjemi, že svt sc rázem zmní a všecko co bylo nebo zdálo sc erné, bude bílé. Ví také, že vlast nebude chtíti po nrn nic jiného, než aby nejrychleji vrátil se ke svému emeslu a konal je nejpoctivji. totiž

Tací zdraví lidé tší se zcela prost na okamžik, kdy konen opt moci pokojn zasednouti ke své práci, které jsou oddáni a o jejímž smyslu nepochybuji.

budou

Bude i90

to

ve

vtšin pípad

jich

stará práce,

ponvadž

zstanou po

válce

tmi,

jimiž

byli

ped

válkou.

Do-

mnívati se néco jiného, byla by nebezpená iluse. jsou-li dnes v jejich tenatech tu a tam néktei proroci a moralisté, jsou to zpravidla lidé tak neb onak zneuznáni. Duchovni otec, který mél rozmíšky se svými farniky. chce véiíi. že po válce bude konené jeden ovinec s jcdnim pastýem. Politik kdysi špatný domnívá se, že po válce bude nejlepší. Nejasný básník tžši se, že po válce bude pochopen. A všichni tací ilusionisté véi, že jejich protivnici po válce nenajdou nikde sluchu.

Skutenost svédí pro néco jiného. Tito všichni budou zklamáni. Také ti, ktci véi v náhlý duchovni pevrat a domnívají se, že vše, co jsme džlalí ped válkou, bude náhle vyhlížeti malé a smšné, a že pijdou vécí toliko ve iké, nové jaro evropského lidstva a v ném velmi

i

našeho národa. toto

I

Pijde,

jaro

jisté

bude nulno

a

na neuritou dobu. ani pozoorganicky s léty miru,

z

pdy

odložiti

pijde, ale pomalu,

rovati, bude se rozvíjeti zvolna bude od prvních poátku rsti

nebudeme toho více

nebo méné

nehotové.

Nezapomínejme, že v pomrech, po válce pirozené tam méné zménéných, octnou se v první dobé opt ti lidé, kteí rostli ped válkou. Mnohý bude ovšem na jiném miste, ale se stejnou povahou. Máme denné možnost pozorovati, ze ti, kdož se vrací z pole, mladí jako staí, vzdláni jako nev^zdlani, jsou práv tací, jací byli, když do pole teprve šli. A stejné denn vidíme již z toho mála projev, které mže na veejnost, že ti, kdož zstali doma, z.stali si vrni. Ve všem všude. V dobrém špatném. Uence nepohne válka k tomu, aby zmnil methodu své vdecké práce, umlce, básníka nepesvdi, že musi zmniti smr svého tvoení. Z politika upímn kontu více,

i

i

i9

servativního neudlá pokrokáe. Shledáme se krátce se starými známými a ve vtšin pípad bude nám zaujmouti k nim staré stanovisko. Jako je jisto, že po válce bude svt husté osídlen zárodky njakého nového života, tak je také jisto, že to

budou pouze zárodky

míru

poroste

jen

zcela

starého.

Zázrak se nestane.

Bezen,

192

1915.

a nový život v slunci nového pomalu a organicky z života

XXVII

MISTR

BANOUCH

A VOJNA

Trochu udiven, slavím tiché jubileum. Je tomu pt let. pt let a nkolik dni, co jsem na tomto míst psal poprvé o mistru Bandouchovi. Pt let! celých

Jejich první polovina byla doba idylij s mnoha krásnými dny divošské radosti z venkova a doba feuilletoniJi, které jsem psal nejradéji. Byla to také doba mnoha nák, nák nad eským životem, který chátral. V jejich druhé polovin ledacos poalo se mniti. Mistr Bandouch zmizel v cizích službách, moje idyla stávala se tak samotáskou, že se snad dala pedvídati njaká

reakce, bída eských pomr dostoupila vrcholu. I jiné vci sply rychle ke svému zenitu. ichali jsme zvdav k husté a dusné atmosfée, chtjíce vycítiti, co skrývá,

co chystá.

Dokali jsme se. skrena dobou zcela

A

moje ídyla chystá se doživoíti,

neidylickou.

Hromy

bijí,

vci

se

Teprve ten, kdo vyvázne se zdravou kži, pomýšleti na nový poádek ve svém život. vracejí.

pe-

mže

ted vzpomíná! Pes tch pt let sebou ten starý tsný sklenník v Lukách, kde jsem poprvé mluvil s mistrem Bandouchem. Zdá se mi, že by stailo jen péro odhodit, klobouk vzít, a v pti minutách že bych sedl opt na njaké devné íiiiprovisaci pod kalnými skly, ve vlhkém horku, v nmž neustále cvrlikají kapky vody, a naslouchal s bylinami dravé bystin, která proudí neoblomné z hrdla mistru Brndouchoví, když má dobrý den a vypravuje. Naslouchal bych opt drsným rhapsodiim o tom, jak Ale,

jak,

vidím stále

jak

se

ped

193

.

.

se žilo v Dolní Tuzle, jak se pekli skopci na horách a jak se milovaly nebezpené krasavice Jak se vzpomíná! Chtl bych ješt jednou s blahým klideiTA v mysli ,,pikirovat" lobelie nebo stavt pasti na .

myši nebo cokoliv jiného init z toho stera vcí, jež jsou nr.íny k životu tichému tropickému ostrvku, jimž je v našem chladném zempásu sklenník. Chtl bych také Ii.nouti se opžt po stráních mkkých mechem nebo snhem, za proutky, za jmelim, za smrkovými šiškami, za dary tch les, do nichž mistr Bandouch chodil jako

dom

.

.

Chodím však až nahoru rekruti. cející

tiše a

doléhají

unaven cizí

lesními alejemi, do nichž z údolí, kde se cvií

zvuky

Také pochod vojenské trubky nebo pise vra-

se kolony.

Mistr Bandouch prodlal už kus vojny, pinesl tetí

hvzdiku

a

dv

si

z ní

rány.

Cas zdá se míti ted spád vodopádu, snad proto, že válka pipadá nám pomalá jako rafije hodin, když nechtjí a nechtjí setkati se na dvanácté, bychom již tak rádi zasedli k obdu. A tož je tomu velmi dávno již, co mi ekli, že také mistr Bandouch už je „tam", že jeho pluk projíždl naší ddinou. Bandouch stál v otvoru vagónu, volal, kýval, dával nás pozdravovat. Pak jednou pisel první ržový lístek od nho. Nic, než pozdrav, Ale zajímalo mne, kde jest. Pedstavoval jsem si ho, kdysi etnika v Tuzle, opt nkde dole, po srbsku sakrujícího. Tedy, kde jste? Odpovdl pohlednicí z Krakova. Pak to šlo již ráz na ráz. Nejprve ržový lístek: ,,Verate laskav na vdomi, že jsem byl jmenován etaem." To jsem uinil a gratuloval mu, že je dosud zdráv. Pak ržové lístky hust popsané droboulinkým písmem: lovk by byl neekl, že Bandouchova, na paezech vyzkoušená pravice je schopna takového výkonu. Bylo to vylíeni Jeho prvních boj. Bojoval na

a

194

.

A konen

pokraováni v donemocnice v Rábu. A pak pibhla jednoho dne Soa ze školy rovnou ke mn: „Mášpijit veer k Bandouchúm, Julek je doma." Takový starodávný obrázek z pohnutých dob: Sedíme v koutku horké a nízké selské sednice pi blikavém svtic, je zimní veer, ped námi mistr Bandouch s tlustou holí, kolem nho matka, sestry, jejich mužové,

Sánu a pise:

a

bil

ten

ranný Stará

se jako lev. už vleže

psal

z

vypravuje.

známá bystina proudí opt neoblomné. Ale

dnes jest ješt živjší a syrovjší než díve, tehda, ve skleníku. Není to chvála skopcú, na rožni se pekoucích, íni chvála bosenských krasavic. Je to skutená rhapsodie válená: praskají v ni šrapnely a hri kulomety. Pro mistra Bandoucha je hlavn maximovka uinný dábcl: neznal ji díve, nevdl, co umí. Tamhle, v tom keíku je ukryt ten dábel, a oni zde na silnici, každý za jedním stromem. Hú, kosa toho dábla sežne všecko, co se odváží jen hlavu vystrit. Na konec pece však umlkla, našli jí opuštnou a vedle ní polní kukátko, válenou koist pro mistra Bandoucha .... Mám toho mnoho na tch ržových lístcích, na nichž písmo je napchováno. A mistru Bandouchovi vím, že se bil jako lev. Kdo ho vidl šplhati na nejvyšší jedle za jmelim, ten mu to musí uviti. Ted je nkde v Cechách, v míst svého pluku. Jist touží, aby mohl ješt jednou do pole. Chtlo se mu toho již tehda, když se belhal po svém návratu po ddin. Je také z tch voják, kteí v duchu stále si myslí: Kdybych byl generálem...! Lidé s jinou krvi neporozumí mu ihned; jsou to lidé, kteí by také nelezli za ním na vrcholky jedli k vli kytice jmelí Pál bych mistru Bandouchovi, aby ješt jednou mohl napojiti svou divokou mysl vavou skutené bitvy a vyšel z ní ješt šfastnji než poprvé. Snad se nkdy .

.

Í95

.

shledáme ješt v njakém dopovdti svou válenou

A

tak tato kapitolka je

kde by mi mohl Snad prozatím neukonena. Také

sklenníku, historii.

.

.

z jiných dvod. Pedstavoval jsem si ji jako epilog ke knize feuilleton, v nichž jméno mistra Bandoucha nevyskytuje se toliko jedenkrát. Ale vidim, že konec takového epilogu dá se lépe napsati až po válce. I v tom pípadu, že by jej psal nkdo za nás

Duben

i96

1915.

OBSAH

I

lí

Sníh (7)

Pres kopce a žleby (12)

III

Chceme

se

vrátit (17)

IV Blahodárný odstup (22) V Sentimentální oblázek (27) VI Bohái a chudí (33) VII VIII

Dva svty

IX Prostý

X

eknme

(40)

Srdce v nouzi (48)

teba: o

komentá

(55)

vd a idealismu (63)

Mlení a mluvení (70) XII Otec-básník a syn-skaut (77) XI

XIII Ke chvále hub (88) XIV Proskribovaný pokrok (96)

XV O

dobrodružství (105)

XVI Propasti (113) XVII Zdroje XVIII Lidé jsme a

víry (122)

jenom

lidé (130)

XIX Na velmi staré thema (138)

XX

Stále se píše, píše

.

.

.

(147)

XXI Sociální svdomí a sociální XXII Dostal jsem

ád

.

.

.

cit

(154j

(161)

Pednáška pírod (168) XXIV Noní lov (174)

XXIII

XXV XXVI

Papíry v lese (181) Jaro, jež dlužno odložiti (188)

XXVII Mistr

Banouch

a vojna (193)

STANISLAV

K.

NEUMANN

MSTEM ZA PEDVÁLENÁ

„S

ZÁDY" IDYLA

II

OBÁLKU VYEZAL ]OSEF

APEK

KNIHOVNY „NOVINA" SVAZEK VIII

VYTISKLA

.LEOIOGRAFIE" FILIÁLKA

V DUCHCOVÉ PRO

.IN" TISKOVÉ A NAKLADATELSKÉ DRUŽSTVO

ESKOSLOVENSKÝCH LEGIONÁ V PRAZE 1923

K!

PLEASE

CARDS OR

SLIPS

UNIVERSITY

PG 5038 N^6S24.

SV.2

DO NOT REMOVE FROM

THIS

OF TORONTO

POCKET

LIBRARY

Neumann, Stanislav Kostka S mstem za zády