_

\ ‰Xfl,Ú/Ž]/á

‰0_Q M_ VM A

ąľyŮJIW \Ť

wą

\ /\\®` \

_ \

/\_\ \‰ /&\\\m“`\\

/

W Obťv

Q‰M\Lç\`\ì U //_

`

/ //1+//(U/L,‰ IÉ“

\Ă /‰V I?

6 o_

“

ii 0 II l

ı flı 5- Š

®Í'Š“-0°5°@@`Č>°0°<>°<ì? “> ° ®@©`Ě>°°°Šì

I°‹ŠÍ*'ç-§ënnocì` W ~ DŤÍ' r ıvııłomılrulau „az si ˇ

€ ."*

strážníčkovi,“ řekla si posléze V zoufalství _ „snad se za mne u Svatého Mi'ž4.' 4.1 kuláše přimluvíl“ Karlička měla ke svému anděli Strážci hlubokou a upřímnou důvěru! Však bylo také opravdu proč! Nebýt toho hodného andělíčka, který prý je dobro-_ tivým Pánembohem přidělen každému lidskému dítěti jako neviditelná tělesná stráž, nevím, nevím, byla-li by Karlička dosud na živu, ale rozhodně vím, že by už dávno neměladvě àa-'46'-" zdravé ruce, nohy, oči a tak dále! Ona totiž _ Karlička _ byla tuze neposedné a neposlušnć děvčátko a andělíček, který ji střežil, měl s jejím Opatrováním tolik práce, že mu Z ní jistě musela jít hlava kolem. Karlička to také uznávala a byla svému strážníčkovi z hloubi srdce vděčna za jeho -I

J

3-v-L

'

§

lezela ve sve postyloe, pravou ruku

ëů xnêh pød hızvøn, ızvnn nhiixnnın pøıštáč n

tiše vzlykala. ,Płáčem nic nespravíš, Karličko “ řekla maminka, sklánčjíc se nad dcerkou, aby ji políbila na dobrou noc, „tím měně _ rozbité oknol“ „Když já jsem to udělala ne _ ııeradal“ škytl. 'šarlička a Z oček jí vyhrkl na polštář

nový proud slzí. ,,No, no,“ pravíla konejšivě maminka, „tak už toho nech, sice budeme muset ten polštář vyždímat. Samotnou nme mrzí, žes to okno musela rozbít právě dnes _ před nocí Svatomikulášskou! Teď už nám je nikdo nezasklí a Svatý Mikuláš je velmi zvědavý. Iistě se

bude zajímat O to, kdo to okno rozbil a . . _“ „Hůů _ ůůůl“ naříkala temně Karlička Q- o

polštáře. _ „Proč jen já mám takovou

smů_lůůů . . _ .“ ®@o'%° „Tak dobrou noc a nyní už neplač, Karličko,“ řekla maminka, neboť se jí nešťastné Karličky opravdu Zželelo. „Však ono to nějak dopadne. Svatý Mikuláš je hodný starý pán, který má pro dětské hříchy pochopení. Dou-

že ti odpustí.“ lfl fejme, Avšak ubohá Karlička ne

a. ne usnout. Převalovala se na postýlce se strany na stranu,

on svědomí ji ošklivě tlačilo a Stále viděla rozbité G0 okno v jídelně. „Pomodlím se ještě jednou k andělíčkovi

péči. Přece mu však dnes malounko zazlívala,

počkalo. Pak obrátil svou tvář ke Karličce _ (smutnou, ustaranou tvář, třebaže krásnou _ pomyslila si Karlička) a jal se sám kráčeti po lávce směrem k dívenčinč postýlce. Lehce přeskočil rám obrazu, sesmekl se dolů po stěně a _ Stanul přímo před Karličkou, prohlížeje si ji vážnýma očima. ,,Andě _ andělíčku . _ _“ koktala Karlička užasle. Vůbec se nebála _ nebylo přece proč se bát svého vlastního anděla Strážce _ ale jistě pochopíte, že ji to překvapilo. „Vyčítáš mi, Karličko,“ řekl anděl melodickým smutným hlasem, který zněl jako hra nebeských zvonků, „Vyčítáš mi, že jsem nezachytil tvůj míč, takže vlétl do okna a rozbil je. Ale věz, že tvá výčitka není Spravedlivá. Nevzdálil jsem se ani na okamžik od tebe, nebot' to je věc, kterou si mohou dovolit Snad moji kolegové u jiných dětí, ale ne já u tebe. Zkrátka _ pustil jsem ten míč a tak se stalo, že vlétl do okna. Hlas andčlův zněl truchlivě a Karličce ho bylo Velmi' líto. „Oh _ nemyslela jsem to tak, milý andělíčku, jistě ne _“ omlouvala se lítostivě.

„Chtěla jsem tě jen prosit, aby ses za mne přimluvil u Svatého Mikuláše, který dnes v noci sestoupí na zem, aby naděloval.“

,,To _ nebude dost dobře možné, Karlič-

ko,“ řekl anděl trochu rozpačitě. ,,Opravdu, bojím se, že to vůbec nebude možné _ _ .“ „Božínku _ a proč ne ?“ polekala se Karlička doopravdy. ,,Protože _ dnes máme my, andělé, velkou pohotovost, Karličko. Víš přece, co je na Svého anděla strážce, který byl vyrnaìován na světě dětí a pro všecky musejí být S nebe obrázku nad její postýlkou, kterak převádí sneseny dárky. Od toho jsme tu my, andělé _ nebeští i pozemští _ abychom Svatému malé děcko přes lávku. ,,A.ndčlíčku můj strážníčku, opatruj mi Mikuláši pomohli snést na zem tu Spoustu mou dušičku," šeptala _ „a _ a přirnluv St- balíčků s cukrovím a s hračkami. Nemůžeme za mě u Svatého Mikuláše, aby mi nedal do ho přece nechat, aby se S tím vším Sám dřel punčochy samé uhlí, protože jsem rozbila a Čert _ ten beztak nikdy nic nepomůže. okno míčem, ačkoli se V jídelně nesmí kopat Ještě že děti v noci spí, takže se můžeme míčuda. Ostatně pročpak jsi odešel zrovna, uvolnit a jít pomoci Svým nebeským bratrům. když jsem ji načutla ? To nebylo od tebe hezké, Vidíš _ tady mám svůj svolávací lístek _“ sáhl do řásnatých Záhybů svého sněhobílého andč _ . _“ Vtom se zarazila. Zdálo se jí, že tvář anděla, roucha a vyňal odtud jakýsi papírek. „Jsem přidělen k devadesáté páté milionté hvězdné ozářená měsíčním svitem, se _ pohnula! „Pro páničkal“ zašeptala Karlička a všecka baterii, kde se nakládají dárky a pravděpodobztrnula na svých bosých patách. Opravdu _ ně dnes v noci vůbec Svatého Mikuláše nenebylo pochyby _ anděl na obraze se docela uvidím, abych s ním mohl O tobě mluvit.“ ,,Ach Bože,“ řekla Karlička zdrceně, ,,pak zřetelně pohyboval. Sklonil se k děcko, které je se mnou tedy amen.“ yz měl převést přes lávku a pokynu! mu, aby

že nezachytil míč, který prudce nakopla v jídelně a dopustil tak, aby se okno rozbilo. Nejspíše Si V tu chvíli zrovna někam odskočil. Karlička poklekla na postýlce ve své dlouhé bílé noční košilce, sepjala prosebně ručky a upřela trochu vyčítavé oči na líbeznou tvář

„Nu, počkej _ nech mě přemýšlet, Kat'-°©ì

ličko,“ řekl anděl, vida, že se Karlička hodla

Znovu pouštět do nıáčeni polštáře. ,,Víš, mám tě upřímně rád, Karličko, třebaže mi Z mého andělského zaměsmánľł někdy děláš opravdo-

vě peklo a tuze rád bych ti nějak pomohl. Když se tak na tebe dívám _“ pokračoval Zamyšlenč _ „vypadáš jako nějaký andilek,

se svými kučeravýrni zlatými vlásky a v bílé košilce _ jistě by nikdo neřekl, že jsi takový

O

malý Luciper a v tom dnešním nebeskérn

flz łíšš

Zmatku _ _ _“ pohlědl na ni zkoumavě a pak náhle vykřikl: „Což abych se pokusil propašovat tě do nebe jako anděla ? Nebyl by ti přidčlen žádný úkol, jako nám, všem ostatním, a tak by ses tam mohla poohlédnout po Svatém Mikuláši a vyjednat to S ním všecko sama? Troufala by sis to ?“ „jemináčku . _ _“ vydechla Karlička ne-

0

dúvěřivě _ „a šlo by to? “ ,,Mysiim, že ano,“ přikývl anděl. Pak pohlédl na hodiny, visící na stěně v dětském

pokoji. ,,]e teprve deset“ _ řekl spokojeně. „To znamená, že Svatý Mikuláš ještě v nebi spí, nebot' se nechá vzbudit až těsně před

000%

půlnocí, kdy se vydá na cestu na zero. Máme tedy dosti času! Podej mi ručku a půjdemel“ „Ale _ neměla bych se obléci P“ namítla

Karlička, pohlížejíc na svou noční košilku. Tváře ji hořely vzrušením. ,,Co tě napadál“ odporova] živé anděl,

„tohle je právě to roucho, které poďebujcš! Podobá se navlas rouchinn nebeských andílků

oo

a také tvoje tvář je na štěstí taková, že by si ji

na první Zběžný pohled každý spletl S andělskou. Pojď tedy a mluv co možná nejméně, zvláště, až už budeme v nebi, poněvadž by ti snadno mohlo uklouznouti nějaké slůvko, ze kterého by každý hned poznal, že nejsi andilek! Víš, že se ti to často stává ?“ ,,Ano,“ řekla Karlička zahanbeně a za-

O

červenala Se. „Slíbuji že si dám pozor n pusu.“ Karlička podala andílkovi ruku a ten jí po-

mohl vyskočit na okenní římsıı. Byla krásná, hvězdnatá noc. Anděl opět sáhl do záhybů sveho roucha avyňal odtud jakousi malou píšťalku. Pıˇˇiblížil jí ke rtům a tichounce,

-vn ø

jasně hviıčdl. V tom okamžiku spatřila Karlička

jak velká, zářivá hvězda nad jejich hlavami vlidně zaınrkala, jako by chtěla říci: „Ano _ hnedl“ A hned nato se od hvězdy odpojil zlatý paprsek, který se začal natalıovat směrem

dolů, k zemi. Rostl a rostl :-1 byl Stále delší

o °ø‹›@sfi9o®đë›Oøáž<,ı3>aoD0êąz7t5§34;-xøflsøømvl 'c'íı.@O?.›s

a delší, asi jako žvýkací guma, kterou natahujete. A hle _ nyní se houpal docela blizoučko nad jejich hlavami a na jeho konci byla

široké křeslo a V něm _ Spal Svatý Mikuláš! Karlička stála .chvíli docela tiše a jen se dívala. Konečně si vzpomněla na svou po-

stole. Karlička mu poslušně podala naslouchátko. „Haló _ prosím Peklo _ děkuji. Haló _

ted' se V Karličce srdce úplně Zastavilo leknutím _ jedna Z punčoch ležela právě navrchu, a když Karlička nahlédla dovnitř, spatřila

zavěšena malounká zlatá židlička, jako hou-

vinnost, probudit spáče.

tady Mikuláš _ je už čert s motorkou při-

V ní _ pár kousků uhlí! Polekaně Zamrkala na

pačka. ,,Počkej _ sednu si a vezmu tě na klín,“ řekl anděl Karličce. Když se tak stalo, zatáhl anděl za zlatý, kývající se paprsek a vtom okamžiku Začali stoupat Vzhůru. Bylo to jako jízda zdviží k Baťovi nahoru, jenže ještě tisíckrát krásnější. Karlička se divila, že jí V noční košilce pod mrazivou prosincovou oblohou není zima, ale anděl, který uhádl její myšlenky, jí vysvětlil, že zlatá židlička je prohřívána hvězdnou energií a proto že jí nemůže být zima. Drc! Pojednou sc židlička zastavila. „Tak _ jsme před nebeskou branou,“ Zašeptal anděl spiklenecky Karličce. ,,Nic nemluvit, zavěsit se do mně atvářit se jako cherubín. Však to dovedeš, když chcešl“ Karlička poslechla a anděl zazvonil. Nějaké oko nahlédlo vyhlídkou V bráně a hned nato se Vrata zeširoka rozlétla. ,,Jdeme se země, na roznášku _“ vysvětlil Karličin anděl a Svatý Petr, neboť on to byl, roztržitě přikývl. ,,No, no _ však už na Vás

„Haló _ pane Svatý Mikuláši,“ řekla tiše, ale Svatý Mikuláš se ani nepohnul. _; ,,Musím na ně`j jinak,“ pomyslila si Karlička. Na koberci u jejich nohou, ležela dlouhá jedlová Snítka. Karlička ji zvedla a lehounce zašimrala Svatého Mikuláše na tváři. Přišlo jí k smíchu, když sebou škubl, Zamlaskal a ohnal se rukou, jako by ho zašimrala moucha. Když však otevřel velké a laskavé očí, srních Karličku přešel, dostala trému a udělala tak kající a nevinný obličej, že Mikuláše ani ve snu nenapadlo, že ten, kdo ho vzbudil, není pravý nebeský andílek! ,,Aha“ _ řekl Svatý Mikuláš, protíraje si oči _ „už je čas, že? Děkuji ti, že jsi mě probudil, andělíčku, tak půjdemel“ a jal se V křesle protahovat. ,,Já _ . . já _“ začala Karlička, neboť myslela, že nadešel vhodný čas, aby se Svatému Mikuláši k celému tomu podfuku přiznala. Nechtěla ho obelhávat. Vypadal tak neskonale dobrý a Karlička si byla téměř jista, že jí odpustí. Avšak Svatý Mikuláš ji nenechal

praven? Výborně _ děkuji vám. Že hned přijdul“ Zavěsil a obrátil se ke Karličce. „Nemáš co dělat, andělíčku? Mohl bys mě doprovázet. Nebojíš se přece čerta _ že ?“ ,,Ne _ e,“ vykoktala Karlička, „ale já _ . .“ ,,Teď nemám čas na řeči, broučku,“ řekl Mikuláš vlídně, ,,povíš mi všecko, co mi chceš říci, až po roznášce. Nyní si musíme pospišithybaj!“ Vystrčil Karličku ze dveří, pak ji uchopil za ručku a vlekl ji pryč.

cedulku a přečtla si adresu: ,,Karlička Velebilová, Praha XII., Máchova ulice č. 7, III. poschodí“ čtla a cítila, jak jí po zádech přeběhl mráz, ačkoli zdviž byla Vyhřáta hvězdnou energií. ,,Och,“ zakvílela bolestně a oči se jí zalily slzami. „Copak je P“ zeptal se udiveně Světec. ,,Je _ je mi líto téhle holčičky,“ zašeptala Karlička, ukazujíc na ubdhou punčochu _ „dostane jen _ uhlí _ _“ a slzičky jí stékaly po tvářích. „Ukaž _“ řekl Svatý Mikuláš a vzal do ruky punčochu, prohlížeje pečlivě cedulku; ,,Inu ano,“ vzdychl pak Soucitně, „to je ovšem docela V pořádku _ tak to naplnili V nebeské expedici! Ona totiž, tahle Karlička Velebilová, hrozně moc zlobí a tak se nedá nic dělat. Zrovna dnes prý rozbila zaše okno

čekají,“ zabručel a jal se zastrkávat nebeská Vrata zlatým kolíčkem. Na Karličku se ani kale nepodíval. „Tak to máme dobré,“ řekl anděl vesele a vlekl Karličku po cestičce, posypané zlatým pískem. Ó, bylo to tu, V nebi, tuze krásné, jenže anděl šel příliš rychle a Karlička si nemohla tak dobře povšimnout všech podrob-

domluvit.

.

Před palácem už čekala připravena veliká zlatá zdviž pro Svatého Mikuláše a kolem _ ó, to byste musely vidět, děti! Kolem bylo miliony a miliony malinkých zdviží a V každé Z nich seděl andělíček se spoustou balíčků. „Tak nasedat,“ řekl Svatý Mikuláš, ,,ty pojedeš se mnou,“ obrátil se ke Karličce. Ta Vzdychla a vlezla si do Zdviže ke Svatému Mikuláši. Zdviž se hnula a sestupovala rychle dolů. Tak rychle, až se Karličce tajil dech. Mikuláš podal Karličce velikánský košík. ,,Drž to pevně a nic Z toho neztrať,“ nařídil jí, „jsou tam dárky pro děti a kdyby se

,,Počkej, počkej,“ řekl _ „Však já se hned

některý ztratil, bylo by Z toho moc pláče a

proberu! Aááál“ dlouze zívl a pak vstal, opíraje se oběma rukama o křeslo, které zapraštělo. ,,Podej mi telefon,“ požádal S úsměvem Karličku a ukázal na zlatý telefon na

kvílení _ však to znášl“ Karlička přikývla. Nesměle Zašilhala po balíčcích a punčochách, které Vyknıkovaly Z koše. Byly na nich papírové cedulky a _

ností. Věděla jen, že se tu všechno třpytí a blyští a Z dáli že je slyšet jakousi krásnou hudbu. Nyní se ocitli před krásným zlatým palácem. „Tady bydlí Svatý Mikuláš,“ řekl anděl. „Nemohu S tebou jíti dovnitř, nebot' si už opravdu musím pospišit za svou prací. Ale počítej dveře _ deváté dveře napravo Z chodby _ to je jeho ložnice. Tam nyní spí. Je právě půl dvanácté a můžeš ho tedy klidně vzbudit _ nic ti neudělá, naopak, ještě ti poděkuje. Tak sbohem, Karličko _ a mnoho

sepjala ručky ke Svatému Mikuláši. Slzy jí tekly po líčkách a žalostně vzlykala: ,,To jsem já _ to jsem já, Svatý Mikuláši, odpusı! mi to, prosím tě! Tolik toho lituji a slibují, že budu už vždycky hodná! ,,Kar1ičko _ Karličko! Probuď se přece, dítě. _.“ uslyšela vtom Karlička maminčin hlas, jako Z veliké dálky. Otevřela oči a na jejích dlouhých řasách se ještě chvěly slzy.

,,Má děvenko zlatá _ tak se přece probud' a podívej se, co tí Svatý Mikuláš přinesl _“ říkala jemně maminka a její ruce hladily Karliččiny zpocené kadeře. Karlička se přitiskla zoufale k maminčině ruce a schovala svůj uplakaný obličej V její dlani. ,,Já _ já už Vím! Já to nechci ani Vidět, mami. Prosím tě, odnes to _ at' to raději nevidím _ uhůůůů _ . . _“ „Ale Karličko _ vždyt' je to taková krásná punčocha, plná cukroví a pomerančů a jablíČek _ jen se podívejl“

štěstíl“

To řka, anděl zmizel a nechal Karličku stát před palácem. S tlukoucím srdečkem vkročila Karlička dovnitř. Pozorně počítala dveře a když stanula před devátými, spěšně se pokřižovala a zaklepala. Neozvalo se nic a tak si dodala odvahy a stiskla kliku. Ocitla se vc- Velikánském a nádherně Zařízeném pokoji, kde -- e Karličce se až srdce Zastavilo úžasem! Uprostřed toho pokoje stál obrovský vánoční strom, skvostně Vyzdobený a ověšený cukrovím i všelijakým ovocem. Pod tím stromem stálo

V jídelně, kde kopala do míče. Už jsem o tom Slyšel.“ A tu Karlička _ nemphla se už udržet _ položila košík na zem, padla na kolínka a

Karlička nedůvěřivě pootevřela nejprve jedno oko, pak druhé a _ pak Vykřikla radosti! Opravdu! Ležela tu krásná, veliká, napěchovaná punčocha a z ní Vykukovalo _ nikoli uhlí, vůbec žádné uhlí tam nebylo _ ale nádherná čokoládová bota, zabalená ve stříbr-

ném staniolu! Pod ní se usmívalo krásné červené jablíčkoľ

,,Jémináčku _ On mi to odpustill“ Vyjekla Karlička radostně a vrhla se na svou pun,

Karlička zašimrala .vpváče lehce na I'Ua'řı'.

.

čochu.

Máňa Voříškovđ.

3

ROMAN MTIPPMANNOVE

nebylo ani pomyšlení, že by je dostali do loďky. Konečně se ženě podařilo odtáhnouti krávu za stavení a vyhnati ji na vyvýšenou

hrázku za chalupou. Nebylo ji však k čemu přivázat. „Zůstanu tady s ní,“ volala žena, ale nikdo jí nerozuměl, voda přehlušila její hlas a do loďky se nabírala' voda, bylo nutno odrazit.

Vrátilí se pro ni, pomohli navázati provaz a přivázali Zvíře k nejbližšímu stromu, ale nebylo jisto, zda se dobytče přec jen neI-

Pokračování. /v

„Poctivému človeku je to nepochopitelné. Je to hrozné, když někdo jest oelým národem věčně proklínán, jako Milota Z Dědic. Při jeho jméně se každý otřese odporem.“ ,,Tatí, já když vím, že je někdo legionář, tak ho pozdravím. Člověk by myslil, že dnes už nejsou hrdinové a oni jsou.“ ,,Ano, jsou, byla by to špatná doba, aby nebyli.“ Odpoledne přišel Jiřku navštívit Pavel. Slyšel, že byl chycen špion a přišel to Jiřce povědět. Nevědčl nic bližšího, netušil, že Jiřka byla hlavní osobou při tom chytání a

Vypravoval jí co slyšel. Když byli sami, naklonil se _k ní přes stůl a Zašeptal: ,,]iřko, to on chtěl asi znát naše tajemství, šel čmuchat a chytili ho při toml“ ,,JiStě,“ přisvědčila Jiřka, „ale s nikým

o tom nernluvl“ ,,Nebudu,“ slíbil Pavel a Vypravoval, že řeka tekoucí údolím je rozvodněná, že nepřestane-li pršet, budou všecky domky, které stojí nízko, pod vodou. Jiřčina tvář zvážněla. ,,Pavle, bude-li zítra ještě pršet, přijď odpoledne pro mne, půjdeme se někam podívat.“ Les jako by plakal. Jaro se hlásilo proudy

vody lijícími se S nebe. Louky, jež se začaly zelenat, byly vlhkostí jako by rozměklé. Bylinky, jež u potůčku bujely, byly vyrvány z ko-

řenů a plavaly na kalné vodě. Řečiště bylo naplněno až půl metru pod okraj, žlutá voda se hnala, nesla na Svých vlnách polena Z lesů, mrtvé ptáky a chuchvalce trávy. Jako nepřemožitelná síla se hrnuly ty kalné proudy,

dala a z toho, co za ně dostala, byla živa celou zimu. Když voda dostoupila až k prkennému plotu jejího domku, začala svolávat pomoc. Byla stará, nemohla sama nic vynésti. Přišli lidé, pomohli ji vynésti na stráň nad domkem stůl, židle i peřiny a starou truhlu, V níž měla Všecko, co bylo cenného a když bylo všecko na stráni a soused přinesl velkou loktuši, aby ji sousedce přikryl peřiny, Vykřikla babička, že zapomněla na prasátka. Brodila se k chlévu vodou, zapadla do ní až po pás, museli ji násilím přivésti zpět. Voda se točila kolem dřevěného chlívku, prasátka zprvu uděšeně chrochtala, soused se obětoval, chtěl je zachránit, brodil se vodou, ale než se dostal ke dvířkům chlívku, zvedla jej voda a hnala po proudu, rozbíjejíc jej o břehy, že za chvíli zbylo Z něho jen několik prken. Utopená pra-

sátka klesla ke dnu a Vavroušková si rvala na stráni vlasy, vykřikovala z čeho bude ` živa V zimě a chtěla skočit do proudu. Pršelo a pršelo, sníh na stráních horských štítů roztál a roznmožoval vodní spousty. Lidé vyděšení a bezradní pobíhali kolem vody, která dávno opustila břehy, rozlévala se po údolí, plnila je, hučela, rostla, Vyháněla lidi Z dřevěných domků _ a dále pršelo a pršelo! Hotelier Matička byl v údolí, jako člen hasičského sboru měl za svou povinnost býti po ruce, když hrozilo majetku občanů nebezpečí. Pomáhallnahazovati hráz, aby voda nevnikla do dvora České školy. Postavili budovu v údolí a teď, když voda stoupla do nebývalých hranic, byla i škola V nebezpečí. Po vodě už neplavala jen polena, ale i pařezy těžké několik metrických centů, zachycovaly se u břehů a Zatarasovaly vodě prů-

ječely, stříkaly, hrčely, jak valily balvany po

chod. Z dolního konce obce se ozýval zděšený

dně řeky.

křik. Několik skautů pospíchalo nahoru a mávalo rukama. Doběhli a křičeli jeden přes druhého: ,,Voda strhla můstek, na druhé straně je Huberova chalupa a jsou v ní lidé; stará panímáma nemůže chodit, volají O pomoc, na stráň nad chalupou nemohou, je příliš příkrá. Dobytek stojí už po břicha ve vodě a bučí.“ Hrstka sousedů se rozběhla tam, kde sloup-

Dešť ııeustával. Z té vody dýchal Strach; lidí oydlící u říčky se začali stěhovat Z donıečků, k jejichž prahům už dosahovala voda. Vynášeli své chudé nářadí na stráň, přikrývali je plachtanıi a pla-

kali. Domkářka Vavroušková měla dvě prasátka, nosila pro ně pomeje z chat a soukromých domů, živila je pečlivě a na zimu je pro4

dostane do vody. Pršelo a pršelo. Příval splachoval prsť Z malých políček, a podemílal osamělé stromy. Mraky byly těžké a ani Větříček je nepřišel rozehnat.

Každý, kdo měl soucitné srdce, pomáhal; všichni občané bděli, když soumrak se snesl nad krajinu. Jiřka nebyla mezi těmi, kteří pomáhali, se-

\\ ` \0:I.D `ć,‹\=.N \‹ı

ky mostu se kymácely na uvolněném břehu. Na druhé straně k nim spínala ruce nešťastná paní Huberová, držíc dvě malé děti v náručí. Její tchyně ležela na slamníku,který promáČela voda. Položily ho na vyvýšené místo, ale stoupající voda se tlačila už až k němu.

Dobytek byl stále nepokojnější, byly obavy, že se vrhne do proudu. Přivlékli lodičku, jeli pro nešťastné lidi. Nejdříve naložili stařenku a děti; lodička se kymácela, proud ji rval; přistali až daleko za místem, odkud vyjeli; Břeh tam byl neschůdný, hlinitý a když muži vynášeli stařenu, zabořili se po kotníky do hlíny a zapadli po kolena do Vody. Stařena naříkala, nesrnírně se bála a děti, slyšíce babiččin uděšený hlas, daly se do pláče. Loďka, přivázána na pni olše, nadskakovala, jak do dna bily proudy Vody. Když byla stařena s dětmi na pevně půdě, zůstali u ní skauti a zachránci táhli loďku proti proudu, aby mohli převézti ostatní. Hospodář držel pod každou paží jedno prasátko; zrrıítala s sebou a snažila se vyprostit, ale nepustil je, byla by se utopila. Hospodyně držela dvě krávy, ale neudržela je, jedna se vytrhla uděšená přívalem a rozběhla se ke stráni, nemohla vylézt, smekla se a spadla do proudu. Muž huboval a zlá Slova byla tak nespravedlivá, vždyť žena dělala, co mohla. Lodička stála u břehu, hospodář s prasátky do ní vlezl, pro hospodyni bylo ještě místo, ale co S krávou. Nešťastná žena ji vedla ke stráni, pobízela, aby vylezla, ale zvíře se smekalo, točilo uděšeně oči k valící se vodě a

QÚNTI.

»ší

x -Q Hv

øıı

řekne své mamince:

KUP MI K JEŽÍŠKU

PUNTOVY POHADKY je to nejkrásnější pohádková knížka O Punťovi a jeho přátelích. Obsahuje přes I60 stran pohádek, IO velkých barevných a 20 menších obrázků od známého tvůrce P U NTI R. Klapače. Knihu napsal náš známý redaktor P U N T I , Aug. Novák. A cena knihy pouhých

-'

jelikož kniha vyjde před Ježíškem a bude po ní velká poptávka, ujistěte si ji u každého knihkupce. Přímo zašle

NAKLADATELSKÉ DRuZsTv0 MÁJE,

z....n.znøn__ PRAHA ıı.. MALÉ NÁM. ıı.

děla na černých kamenech a dívala se na úzkou vyvýšeninu, oddělující Borové údolí od doliny, jíž tekla rozvodněná řeka. Když se stmívalo, položila hlavu na samý okraj skály, aby viděla dolů. Zuby jí cvakaly, strach svíral srdce. Přijde Pavlík? Slíbil, že přijde, že se Vykrade Z domova jakmile rodiče ulehnou nebo

odejdou a jeho uloží do postele. Bylo' by třeba, aby tady byl, Jiřka by nezdolala ten těžký úkol, kdyby padl celý na její ramena. PozoroVala houstnoucí temno V údolí, jen tu a tam proběhl dole Stín. Některou chvíli jí napadlo, že by měla zavolat, ale pak si uvědomila, že Se nalézá na Zakázaném místě a kdyby voj_áky zbytečně znepokojila, by se hněvali. Cást vojáků pomáhala v obci, viděla je, když odcházeli Z údolí, viděla, když byli vyměňováni druhými a zmizeli V temném otvoru za houštinkou olší. Každý nerv malé skautky, zvyklé pozorovat okolí, zvyklé naslouchat, co se děje kolem, byl napjat. Sledovala hukot vody, představovala si kudy se ty dravé vody valí, Viděla malý mlýn s velkým rybníkem, v němž byla zadržena voda, Výše V údolí. Jak to tam asi teď Vypadá? Jistě je celá louka Zatopená, vzpomněl-li pak někdo na mlynáře, na jeho ženu a

stařečka? Těm nemá kdo pomoci. Jiřka se zvedla a ohlédla se, zdálo se jí, že slyší kroky, že se větev, po níž Sem lezla, zachvěla. Nemýlila se, Pavlík stanul vedle ní. Zvedala hlavu a křičela, snažíc se přehlušiti hukot, naplňující ovzduší. Hučela voda, hučelo ve stromech a její srdce tlouklo, že je slyšela. ,,Pavliku, běž dolů, řekni, at' jde někdo pomoci do Matoušova mlýna; je to V dolíku a sbíhají se tam kopce, S těch se Voda jen lijen Budou tam zatopení a starý mlynář je nemocný, nebude moci vynášet. Běž honem, aby na ně nezapomnělil“ ,,Mají V obci dost co dělat, vzalo to most, lidé nevědí co počít. Tvůj otec tam také je, převážel starou I-Iuberovou. Mladá zůstala s krávou na stráni, jedna se jim utopila. Huber je jako blázen, běžel podle Vody a čekal jestli kráva nevypluje, že by ji chytil. Děti jsou V německé škole, je jich tam už víc, dávají je tam ze všech chalup, do kterých se dostala Voda. V České škole jsou také děti, paní řídící jim vaří kávu.“ „Tak nepovídej a běž! Řekni třeba tatínkoVi, aby šel pomoci Matoušovům, budou V tom moc zle. Voda odtamtud nemůže, přes údolí

je hráz. Já se bojím, že už budou všichni utopení. Není tam žádný Silný mužský; starý pantáta je jako věchet a mladý má revma _ a panímáma to všecko nezachrání. Běž, Pavle, a pak se sem vrat'!“ „Proč nejdeš se mnou?“ ,,Až se vrátíš, tak ti to povím. Nebude se maminka zlobit, že jsi V noci venku ?“

„Bude se zlobit, ale já jí to vyložím. Za-

vedla k nám Loukotovic děti, také mají ve světnicích vodu.“

neváhala. Na skále vyrůstala borovička, vyčníVala ze skalní rozsedliny téměř vodorovně. Jiřka na ni vylezla, plazila se po slabém kme-

Ted' ji už Síly opouštěly. ,,Vojáci, vojáci, utečte, Voda se valíl“ křičela, řvala, až jí hlas přeskakoval, utíkala, ne-

„Tak už jdi, klábosíme jako nemoudří a

ni, doufala, že se některá větev ohne, že

vědouc kam. Hukot vody přehlušil její křik,

Matoušovi se možná už topí.“ ' Pavlík odběhl. Jiřka se položila na své místo a pozorovala vyvýšeninu, jež dělila obě údolí. Pokoušela se o. ni dřímota, ale chlad ji zase probudil. Skála zábla, Jiřka se chvěla zimou, ale zůstala na svém místěˇa pozorovala jako ostříž, co se děje v údolí. Sla V duchu ,po pě-

bude moci sjeti po ní doleji na Skalní výstu-

točící se voda V prohlubinách jí mátla, že ztrácela ponětí směru. Upadla, uhodila se a vzpamatovala se. „Takhle sl-:aut nejedná, ten musí nalézt

šinkách, které všecky znala, počítala potůčky, jež se dnes změnily V dravé bystřiny, viděla praménky zvučící po skalách, valící se dnes dolů celými proudy _ a pršelo a pršelo _ vody přibývalo, Jiřčin nepromokavý kabátek byl už dávno provlhlý, Jiřka měla hlad. Kousala jahodový oddenek, ale zůstala na svém místě. Kus skály se oddrobil a s třeskem se sypal do údolí; Jiřka pozorovala kam balvany dopadly a Viděla, že do bahnité proudící vody. Vzdychla a skrčila Se. Nová rána, ohlııšující a drtivá. Celý kus stráně se oddělil a zavalil údolí, Voda syčíc vystřikla a Jiřka se napřímila. Příliv Vody byl stejný, řečiště zataraseno, voda

stoupala, Jiřčiny ruce se chvěly. Pozorovala

pek, ale větve byly jako ıhoužve, neprohnuly se. Jiřka musela Zpět a skalní stupeň pod ní byl vysoký aspoň dva metry a hladký, že se nebylo možno zadržeti. Jiřka Vzdychla, pověsila se na okraj výstupku, sjela dolů, odřela si koleno a loket až krvácely, podívala se dolů, byla sotva uprostřed skály auž se jí třásly ruce i nohy. Oddychla a podívala se Znovu dolů. Do Borového údolí spadal už pravidelný silný pramen vody. Děvče vzdychlo, protáhlo se, pokřižovalo a začalo se spouštěti znovu do údolí, kde se tvořily Velké, rybníčkům podobné louže. Jiřka zapomněla na vlastní bezpečnost.

„Pane Bože, pomozl“ modlila Se. Uvázla za vlasy V keříku, zvedla ruku, trhla hlavou a chumáč zlatých kučerek zůstal viset na větvičce. Jiřka Stanula nad posledním, ale nejvyšším stupněm. Čtyři metry do hloubky nížila se skála. Jiřka neváhala, zadržovala se nehty, na malíčku se nehet ulomil, na levém

ukazováčku také. Z poloviny skály už sjela, _- .

jak rychle se blí- I žíhladinamístu, ›§_[fl|-

vala, ruce bolely, kolena byla

kde začínalo Borové údolí a náhle se převalila první vlna přes stráň, a pomalu stékala dolů, za ní druhá a Jiřina nečekala. Jest povinností chránit životy bližních a zdar Své vlasti, jest to poVinností každého skauta, každého člověka. Zula boty a začala slézati do údolí. Zachycovala se bosýma nohama O výběžky, zaklesávala prsty do výběžkú příkré skály, opatrně slězala, napínala svaly a dětské smysly, citlivé v tomto rozčilení. Každý krok byl nebezpečný, Jiřka to věděla, ale ani okamžik

ani se nezadržo-

odřená, ale Jiř-

ka vyskočila se země, na niž klesla při pádu a běžela _ běžela tam, kde za olšemi byl skryt vchod do podzemního krytu. Ale svrchu vypadá vše jinak, teď byla noc a

temno v údolí mezi stromy bylo skoro neproniknutelné. Jiřka běhala mezi

stromy, hledala pěšinu, brodila se vodou, která chvíli od chvíle

stávala se hlub-

Ĺ

Všem čtenářům ,,Puım'“ pšřejeme bo/ıaıého MZ'/eıılášel

ší. Rozběhla se, že Velkou, lesknoucí se kaluž přeběhne, ale půda jí zmizela pod nohama _ potopila se, ale pak Začala plavat a přeplavala.

směr,“ řekla si a obrátila oči tam, kde se zvedaly černé kameny. ,,Odtamtud byl vchod na levo, musím tedy zpět k černým kamenům a dáti se nalevo _ byly tam olše, jinde nejsou, musím nalézt olše, ty lehce rozeznám od topolu. Přemohla děs, který jí chvíli třásl a klidně, skoro pomalu, hledala správný směr a skupinu olší, prošla jimi a Stanula u vchodu, kde stál voják.

Pršelo a pršelo, kryl si tvář rukou, aby do ní nešlehal déšť. Strážní budky tu nebyly, byly by nápadné. Voják neslyšel Jiřčiných kroků, nezpozoroval, že se někdo blíží, zastíral si oči a počítal, kdy se octne V suchu.

Jiřka se dotkla jeho rukávu, strhl,pušku a skoro se lekl, vida dítě, umáčené, rozedrané, potlučené a krvácející Z nezčetných oděrek. „Ty jsi spadla?“ zeptal Se, zapomena, že

voják na stráži nesmí mluvit. ,,Nespadla, slezla jsem sčerných kamenů, abych vám řekla, že musíte utíkat, rychle, prosím vás, řekněte jim, aby utekli ti, co jsou dole, musí ven, voda stoupá, kus stráně se sesulo, zatarasilo řečiště, voda se teď přelévá do Borového údolí. Copak nevidíte, že je už

samá louže a jak hluboká! V jedné bych se byla málem utopila.“ Voda zařvala, snad se u Matoušova mlýna provalila hráz a spousty Vody najednou za-

plavily celé údolí, voda stoupala každou vteřinu, už byla jen íıěkolik decimetrů od vchodu do krytu. ,,Vojáčl
a dítě se Vytrhlo a hnalo se do otvoru. „Jsou tam schody, maličkál“ křikl Vojín, ale to se už krytem nesl Vysoký uděšený dětský hlas. ,,Vojáci, Vojáci, vstávejte, utopíte sel“ Nastal ruch v podzemí, vojáci, kteří dokončovali stavbu krytu a přespávali V připravených kobkách, vyskakovali se země. Mužský hlas by je byl snad nevzbudil, ale ten dětský křik byl tak nezvyklý, že vyhodil každého Z lůžka. ,,Vojáci, Vojácil“ znělo podzemím a muži vyskakovali a běželi k Východu. Přitisknuto na stěnu, stále křičelo děvčátko, třesoucí se únavou a rozčilením. To už Voda,

naplnivší údolí, se šploucháním Začala stékat do krytu. (Pokračování příště_)

5

Billy S KU KU stále ‹vě'tš'í zal‹Ouš'eIn... "'“ı I ebezpecı da

JP

.._ř_

Ó

__:_-..__±_=H`

dł

_M _-

K

*` `

Éà, č\› Q› fiu

;`

§

-âë

x\\`Ň

_ -0 _

\\\"` I?-`

A

\

57' 7

äă

Ť`íì*-`=-:„~. żi. H

_ ,,//ˇ _,“

do fooštiny kudlou .řmı'kl1',pochoutka to božská, skveˇlđ! Shúry na neˇ kouká včela.

---_-_ą .__. _

I

\\\ "\ ' n

jn zl\ l- , _ |._

Jı

'

.žil

I"“ ---

- “

_ ø

,_ť_,ı

_._,-,

*23-.CŤ

n

_

'

'_ı Tr

`*-. ` -._.`„_," __

'

I

r,

_Q_*

'-\.__'\'`-§\` '°~n." -._

XT.-I I-V \ _-__.

-_:___

.--I

:šj

\

`~.

ř r.. 11

1

" *'

'

i

.I

fi

Že

/za

ia A 4 „ eflvzćz ráje“ Hele ftıın, cozfluıktı j Í „Ĺ L5 ga Rasy 115 a; A, Ĺ, J Pan USM mg a

\\ \

Sněd'lı', lehli. Ti se mąží. Tu se dveře otvírají* _ strasny netfuor leze 7,* Skrysı. Tvar: 'D tvar se octlı mysi.

Nemedla Jıeh mjska mzla, p uze ven Je vyäodzla Klucı drzı, kluci mali, celou postel zamazalı Í“

Ă

-Tí-

H“

Strásˇna rıcelka poplafh trouoz Vyrazılı Z ulu hloubz, a Z Vcelky D dzcem rą Stoou je Spasaľ Dzra a] nu

Štěrbínou 1) úl zadem fmikli,

"\`\l.

_

ke

Ť“ l` 'Ť-ŤĚ'

J Ě .*

V bˇvˇlxu p čšećwo iak by Zamet Hlad mam Wei bych clıute na med „řišˇ to ulju * Na nıcľı uly 3 I/_«,flpı“z“7@zz z`“:I ne Zdulı'

-_-

=_É":::-___,_.-

_""`“-

'j(j\\\<`\ lv

___ì

_..---=="“

BILLY S KU-KU STÁLE VĚTSÍ ZAKOUŠEJÍ NEBEZPEČÍ

~.. --.

'52

\\

Ňl_____ìı___

4))

'dei .N


zí.:'_\? L

Ä J

.;.`_

3,).uš Nocleh mkde, to je chyb ele, vyzraneho hrzba ' Tam se nam to bude Spatı Í Z dali se Sem človek klatz

Q

11,,

\\\ fý ,

If''““f§"'ˇQQ \\\l "-.

.S

.

\~._

_ -žčrr/

JR. `-'\"`Í`_

-z.-Ž 6-_-

l

0

Ífiñì _ .

Houbaı Hrzbka v okamzıku

Dořel domu, kos dal na zem

uřzz', hodıl do košzku Chlapcı se ted' des: spolu „Usmažı nas na kastrolu 3'

Hošı vyskoeılı razem, ven uz lezou, dolu skočı V tmavem koute svztz oci

_

'-`

-'_'

L4!

^É.ç-7*

\~\ Ĺ€\ Kdo to Svztı temı ocky 3 Beda, to jsou ocı kocky Í Myslenka tu hlavou bleskla Šups I a uz Jsou v lahvı zeˇ*Skla

Kocka zurı, lahev hom, marne tlapkou Saha do nı, a pak chlupy najezene, za lahvı se z domu zene

ı_.

//Ĺ('§2"'(“>_ L1 _ _ Pod tzm domem reka tekla đ'0 T11 lahev S6170“ .tekla 142 JI 71656 'vlnka hbıta Sbühem. selmo kockovıta '

__.

Ý ;x\ıíD(MISS u\ı NAı>SAL= VLĂĎA ZÍKA

IIQQQIBGQOOOOOÓOOO

Pol.`r‹z›`‹ıı“‹íııı' ł.

Dvanáct let jíž jezdil, tisícerá bezpráví napravil, nesčetným zločinůrn zabránil, stovky zločinců potrestal, ale otcova vraha ještě nenašel. Každjšm hrdinským činem rostla jeho sláva, V povídkách Zžálesáků měnil se V báječnou, skorem nadlidskou osobu, dostal čestný přívlastck ,,Spravedlivý“. Stejně proSllllým Stal se jeho černý hřebec Tarzan, dar ranchera, jehož Zachránil před útokem Komanchů, i velky bílý skotský collie Blesk, dědictví po příteli, ktereho nemohl Zachrániti před úskokern ničemného vraha, jenž mimochodem řečeno, skorıčil potom V Bleskových

Zubech. Stal se do-."zrj,'n1 s'tráž.cerr1 celého Západu, obdivován všemi spravedlivými a proklínán v - »ø vsemı mcemy. To Vše vyprávěl Chess Ryen, ovšem S patrrcnou dávkou skromnosti, malému Dickovi Dıcksonovi, hltajícímu každé slovo. Maggie, nedbajíc rachotu bouře, stále spala. „Tak to Vidíš, pardnere, že se naše osudy

p0đoba)ı jako Vejce vejci a že se již nemůžeme rozejít. Najdeme konečně oba vrahy, viď?“ „Najdeme a já se pokusím, abych se svému staršímu bratru alespoň trochu podobal,“ pevně řekl Dick. „Budeš lepší než já,“ usmál se Chess. Venku dozníval rachot bouře. 8

III.

CESTOU. STOPY V TRÁVĚ. _ PŘEPADENÝ RANCH. Dva dny uplynuly od noci ztrávené pod stropem jeskyně V divoké bouři. Dva dny se naše malá společnost namáhala překračujíc mohutný hřbet Sierra Nevady, aniž se jí přihodilo něco důležitého. Ačkoli Chessův Zrak, Sluch i čich pracoval bezvadně, nezjistíl ani

stopy po bčloších nebo po Indiánech. Nevíděli vůbec nikoho živého kromě horských ovcí a dravých ptáků, vznášejících se majestátně nad horským masivem. Jedna Z ovcí, zasažena Výstřelem Chessovy ručnice, stala se Vhodným doplňkem jídelního lístku, který všichni, již přejedení sušeného masa, uvítali S radostí. Na sklonku druhého dne se skončil Výstup

a byla nejtěžší část cesty překonána. Sestup po neschůdných stezkách nepatří] ovšem také k příjemným věcem, ale přece jen sliboval, že brzy sjedou do kalifornských údolí a rovin, kde se zbaví jednotvárnosti a opuštěnosti hor. Hlavně budou moci dopřáti malé Maggii, která již skorem podléhala vyčerpání Z na-

máhavé cesty, odpočinku. V noci táboříli na půvabné horské lučině

a ráno jeli již pod horami na svěží trávě kolem břehu rozsáhlého jezera, napájeného potoky z hor. Tábořili tam dva dny, aby odpočinulí zaslouženě sobě í koním. Třetího dne beze spěchu vyrazili k pobřeží, kde doufali najíti pohostinství V některém Z četných španělských ranchů. Jeli travnatou, pokud mohli

dohlědnouti docela opuštěnou, planinou. Nízké vlnité pahorky se na ní táhly a zabraňovaly dalekému výhledu. „Zastavl“ zvolal pojednou Chess a sám sklouzl s koně. „Pojď seml“ zavolal Dicka, nakláněje se s vážným obličejem nad stébly trávy, které pošlapány jasně Inluvily, že před nějakou dobou tu někdo jel. ,,Co vidíš?“ Dick po krátkém přemýšlení váhavě řekl: „Někdo jel před námi.“ „Kdo ?“ ,,NeVím.“ ,,Indiáni, chlapče, koně nebyli okováni. Mají před námi náskok denního pochodu.“ „Jak to Víš, Chessi P“ „Tráva se již skorem Vzpamatovala po udupání a jen zlámaná stébla jsou ještě přitisknuta k Zemi. Kolik myslíš, že jich bylo ?“ Hoch znovu hleděl do trávy, ale at' dělal co dělal, viděl pouze jedinou stopu. ,,NeVím,“ Zašeptal. ,,Alespoň`padesát, celá Válečná výprava.“ ,,A jak tohle Víš ?“ již nedůvěřivě se ptal Dick. ,,Udupali důkladně trávu, jedouce husím pochodem. Při menším počtu rudochů by se byla stébla již úplně Vzpamatovala, ale právě velký počet jezdců způsobil, že to trvá tak dlouho.“ „Co budeme dělat ?“ dychtivě vyhrkl Dick.

,,Nevím, zatím zdvojnásobíme pozornost a zvolníme jízdu. Je stokrát lepší mít sto rudokožců před sebou než jednoho za sebou. Pří přejezdu pahorků musíme hlcdati nejnižší místa, abychom se zbytečně nevystavovali nebezpečí zpozorování. Noci Ztrávíme bez ohně.“ ,,Ale,“ namítl hoch. ,,Co ?“

,,Jedou-li Indiáni někoho přepadnout, musíme je předhonit a varovat ohrožené.“ ,,Výborně, kamaráde, máš statečně srdce! Ale nevím, jak bychom pochodili u zdejších pyšných Španělů, kteří pohlížejí na Američana _ gringa _ jako na méněcenného tvora a jsou přesvědčení o své bohorovnosti. Možná, že by se nám vysmáli.“ ,,Možná, ale nemůžeme přece dopustit . . .“ bouřil se chlapec. „Také nedopustíme, V blízkosti ranchů zdvojnásobíme rychlost. Přijdeme ještě Včas, abychom zabránili indiánské ničemnosti. Spolehni na mne.“ Pokračovali V cestě. Blesk pobíhal daleko Vpředu, aby neomylným čichem varoval pána

před možným úkladem. Pobíhal sem tam, nedbaje nikterak volání malé Maggie, aby si s ní šel hrát. Chess ho sledoval a zadní voj tvořil Dick, rozčilený a napjatý jako struna. Postupovali celý den, sledujíce stopu Indiánů,

a Večer rozložili tábor V malé kotlině, chráněné

S6 VŠ6Ch SUHII pHh0rl
lesklými ozdobami a jeho puška se podobala spíše ozdobné hračce než skutečné zbrani. Provázeli ho dva Vaquerové, mexičtí míšenci, všichni tři pohlíželi s netajeným nepřátelstvím na naše hrdiny. ,,Co tady děláte, američtí tuláci?“ pyšně je oslovil nádherný jezdec. ,,Dobrý den,“ zdravil Chess klidně, přezíraje nezdvořilě oslovení. „Kašlu na vaše pozdravy, chci vědět, proč se touláte na pozemcích ranche San Miguel, vy zloději krav a koní.“ Dick zbledl, ale Chess mu pokynul, aby zachoval klid. ,,Pozdı`aVil jsem slušně a žádám stejnou odpověď,“ promluvil studeně Zálesák a kdyby byl zpupný Španěl Chessa znal, byl by jistě Změnil ihned způsob jednání. ,,A já opakuji, že kašlu na gringův pozdrav.

Zmizte nebo vás pozdravím bičem, supovél“ Při tom zd.íhl bič nad hlavu, připravuje se k úderu. Jedna Z Chessových pistolí se obje-

vila jako Zázrakem V pevně ruce, Současně s objeveníın třeskla rána a bič letěl vzduchem,

ustřelen u samé Španělovy ruky. „Per Diosl“ zařval skvostně oděný pán a sahal po pistoli. ,,Zabiju tě jako . . _,“ _ „Dříve než otevřete pouzdro, všimněte S1, že jeden Z mých Coltů míří přesně na Váš žaludek, druhý na žaludek jednoho z vašich

hlídačů, zatim co můj pardner má na mušce

druhého. Pokládal jsem za svou povinnost upozorniti vás na tuto okolnost a nyní můžeme pokračovati ve hře,“ vykládal skorem

s úsměvem Chess. K pokračování ovšem nedošlo, bojovnost zpupného muže i jeho družiny překotně

schladla, všichni pociťovali, že se jim vnitřnosti velnıi nepříjemně kroutí. ,,Nuže, propustíme vás tedy,“ ustupoval pobledlý Španěl, „ale okamžitě Zmizte Z mých

pozemků, slyšíte, okamžitě! Ztratilo že nám již dosti krav, než abychom . . . “ „Tichol“ přesekl Chess další řeč. ,,Již nás

nenazvete zloději, španělský pane! Slýcháva] jsem pohádky o španělské pohostinnosti, ale byly to skutečně pouhé pohádky. Pravdu měli rozhodně ti, kdož vyprávěli o greaserech, jejichž Srdce se nafukují jako mýdlová bublina pýchou, ale prasknou již při prvním zafouknutím větru. Odjedeme hned, ale kavalírsky vás upozorníme, že dostanete pravděpodobně návštevu početrıější. Asi padesáti Indiánů, kteří si možná vyjeli na výlet a možná

na něco jiného.“ Rancher vybuchl v smích. ,,Indiáni?! Neblázněte, člověče! Kde by se tu vzali? Chcete mne strašit, ale don Carlos d'Almedi pohrdá vámi i vašinıi Indiány. Zmizte! Vždycky se

vám nepodaří předejíti mne s pistoli a zastihnu-li vás tu zítra . . . “ ,,Zastřelím vás ze zálohy,“ dodal Chess. „S blázny a dětmi je těžká rozmluva. Děku-

jeme za pohostinství a jakmile odjedete Z dostřelu našich pušek, opustíme plní radosti vaše pastviny.“

Proklínajíce odjeli rancher i vaquerové sledování pohledy i puškami obou Američanů. Maggie, která při rozrnluvě se chvěla dětinským strachem, zatleskala nyní ručkama

a volala. „Strýčku Chesse, tys mu dall“ ,,Nuže, chlapče,“ obrátil se Chess na Dicka, „ještě toužíš chrániti ranchery před indiánSkým nájezdem a vystavovati život v nebez-

pečí?“ ,,Ještě, Chessi“ odvětil Dick bez rozpaků. ,,Ten chvastoun má možná rodinu, která ne-

může za jeho špatnou povahu a je to přece jenom člověk. Snad není ani tak Zlý jako spíše hloupý.“ ,,Možná, že máš pravdu, pardnere, a bud jist, že mě ani nenapadá nechati rudochy

beztrestnč loupiti bělošská obydlí. Jakmile ti tři zmizí, pojedeme za nimi k ranchi, ukryjsme se někde a potom uvidíme.“ Jeli opatrně as dvě hodiny, než spatřili rozlehlé budovy ranche. Zakrývaly je stromy a zarůstala réva, proměňujíc skupinu budov v utčšený obrázek. Chess rozhlédnuv se kolem a zpozorovav nevysoká skaliska, jako zázrakem vyrostlá uprostřed roviny, vzdálená od

lidských obydlí na jistý dostřel pušky, rozhodl, že se v nich ukryjí. Blížili se k niın obloukem, kryjíce se před pozorováním Z ranche i ze zelených pahorků na severu, v nichž Chess tušil rudochy. Ukryli se mezi balvany, Dick uvázal koně ke křoviskům, kdežto Chess Taızana jenom laskavě napomenıil, aby se nehýbal S místa a čekali. .Chess vytáhl dalekohled úctyhodných rozměrů a jal se upřenč pozorovati pahorky. Dlouho pozoroval bezvýslednč, až konečně rnihnutí barevných ozdob na hlavě indiánské stráže mu dalo jistotu. Zaměřil potom dalekohled na ranch a spatřil několik mužů pracujících v ohradě. Před vchodem obytné budovy stál nepříjemný známý Z dneška a rozrnlouval se starou paní příjemné tváře, rozkládaje divoce rukama. Holčička as osmiletá si hrála vedle nich s bílým kotětem. Celý ranch skýtal obraz hlubokého míru, ačkoliv nedaleko číhalo smrtelně nebezpečí. ,,Indiáni jsou tam,“ ukázal Zálesák Dickovi, ,,a vyčkávají až se setmí. Španěl nám skutečně nevěřil a tak nebýti nás byl by dnešní den poslední pro všechny obyvatele v hospodářství. Podívej sel“ podával Dickovi dalekohled. ,,I to děvčátko by zhynulo P“ zvolal hoch po chvíli. „Ale my přece nedopustíme.“ „Strýček

Chess nenechá holčičce ublížìt!“ odpovídala Maggie za Ryena. ,,To víš, že nenecháme,“ usmál se, ,,a proto pošleme Bleska na stráž. Pejsku, běž hezky travou a až se dostaneš tamhle, vidíš, mezi pahorky a _domy, schovcj se! Jakmile ucítíš blížící se Indiány přiběhneš, viď, pejsku P“ Blesk tlumeně

.I

v bolestech, vyjíoe divoce, a ostatní vypukli ve vzteklý řev. Plán přepadení

že nepadli hned

.

do trávy a rych-

-'-* =.-

'Ä

\`.f 'I

_

311:; 1;ř 7 F .!;ı;_. I

~

'

‰v“"-*'*

Jít Ioć |04

Ni?

Chtěl vyjádřiti

porozumění a -r.,ç__ _.-_-_._

0

no-\_. ' nn. `

.

vlekl, oba pardneřì se střídali V pozorování a

Maggie, P°1<“đ nespaľa,

roz-

jenom neznámým, kteří Indiány zastavili střelbou. A také v patiu obytného domu se vzrušeně hovořilo o rudoších. Manželka Dona Carlosa d*Almedi, tisknouc do náruče doerku Josefu, plakala vzrušením, zatím co její manžel

Uıvj

--.

rozčilení mužové o přepadení a všichni se shodovali v mínění, že děkuji za zachránění

přecházel dlouhými kroky kolem. „Zázrak nás zachránill“ vzlykala paní. „Sám dobrý duch zakročil, aby se moje milé kuřátko nestalo obětí divochů, nebo . . . “

'-č

'

a Blesk S Taızanem nás ohlídají.“ Usnuli skutečně za chvíli. Ale v ranchi obyvatelé nespali. V čeledníku, kam se vrátili pastevci, zničivší prchající Indiány, hovořili

,.Ne!“ ,,NeStřílej, dokud já nevystřelím.“ Rudoši se blížili, již jenom asi Sto padesát kroků je dčlilo od budov. Připravujíce Sc k útoku, vztyčili se V trávě. V tćmž okamžiku Chessova opakovačka promluvila a o vteřinu později zaštěkala i Dickova ručnice. Několik Indiáııů se skácelo, dva nebo tři se Svíjeli

Propadli. takovému zmatku, *I

zbytku Indiánů, „Isrne hotovi,“ prohlásil Chess, „Vraťme se k Maggii.“ Byla trochu vystrašena střelbou a proto s radostí uvítala bratra i přítele. „Jste hrdinovél“ volala. ,,Snad, maličká,“ smál se Ryen, „ale unavení hrdinové. Teď budeme bezpečně spát

,,Jdou!“ Zašeptal Chess. „Nejsi rozčilen P“

byl zmařen.

zaštěkal, jakoby podoben stínu zmizel v trávě. Den se pomalu

mlouvala S Tarzanem, který vážným kýváním hlavy odpovídal na její nesčetné otázky. Rychle nastal soumrak a dříve než Zazářily první hvězdy, objevil se bezhlučně rozčilený Blesk. Zastavil se jako socha a pohlížel na pána. ,,Indiáni jdou. Je čas,“ klidně řekl Chess Maggie, ,,rozumíš, ani se odtud nehneš! Nebudeš Se Maggie bát ?“ „S Bleskem ne.“ Dick s Chessem vklouzli do trávy a rychle stejně jako opatrně se plížili k ranchi. Za kmenem ohrorrmě smokvoně se zastavili. Všude bylo ještě ticho, jen z budov se ozýval zpěv příjemného ženského hlasu. Oba hrdinové hleděli upřenč do šera. Konečně se zvlnila daleko před nimi tráva a objevil se řetěz tmavých postav.

Takhle se lze oblékat I' 'D prosinci - ale iv Honolulu na Hawai! Na obrá zku domofodý čistič bot láká kolemjdoucí k zušiechtěníjejích obuvi.

lá palba Dickova i Chessova způsobila jim další ztráty. Ranch ožil, okna se rozsvěcovala, Z čeledníku vyběhlivaquerové S puškami V rukou a Začali stříleti na všechny strany jako Zběsilí. Jejich střelba neměla jiného účinku, než že Indiány naplnila ještě větším Zmatkem. Dali se na útěk Chess S Dickem zdecimovali je dokonale. Z ranche vyjela tlupa

jezdců na pronásledování

zarazila se náhle, „nás zachránili ti, s kterými

jsi dnes ráno tak drsně jednal.“ Rancher sklopil hlavu. I on byl přesvědčen, že zná zachránce. Zaplavila ho vlna studu a. všechna pýcha se rozplývala jako dým. ıv „Mas pravdu, madonna mia.“

„Jak jsou dobří, když za nás po takových urážkách bojovali. Ujeli nocí, ani jim nebudeme moci poděkovat.“ „Najdu je za každou cenu,“ prohlašovıl rázně. „Vynahradím jim příkoří. a odměním. je tak, jak umí odměňovati jen don Carlos.“ „Nejprve je odpros za naduté jednání,“ vážně řekla. Hned ráno se rozjeli všichni mužští obyvatelé ranche na všechny strany hledati Chessc Ryena a jeho společníky. Náhodou našel je sám majitel. Chess totiž, vaře snídani

rozdělal oheň, poněvadž nebylo příčiny skrývati svoji přítomnost, a sloupek kouře upoutal Španělovu pozornost. Právě Dick naléval kávu do šálků, když tlumené Bleskovo za-

štěkání ohlásilo něčí příchod. Ozval se dusot kopyt a chlapec i muž vedeni opatmostí se

chopili pušek. Za okamžik pohlížel Chess klidně do rancherovy tváře, zruměněné studem a rozpaky. ,,Přicházíte nás vyhnat se svých pozemků ?.“ ptal se studeně. „Nei“ vybuchl Španěl. ,,Přicházím prosit

za odpuštění a svolávat díky nebes na vaše hlavy. Nechť při vás stojí všichni andělé celou cestu životem, nechť není kamení pod kopyty

vašich koní.“ Ještě dlouho mluvil don Carlos květnatč a honosně, takže se Chess stěží bránil smíchu. (Pokračování příště.)

9

I

příklad automobilů bez motoru, stroje na psaní domácích úkolů, na výrobu tajemných brýlí, jimiž tatínek vidí na vysvědčení jedničky

ikdyž jsou tam čtyřky a tak dále. Bylo skorem nemožnd' se tam dostati a koho při pokusu špionáže chytli, tomu se vedlo velrni zle.

O

5

fr

/O U

ˇ

, On du/O C I

NADSAL: VLÁĎA ZÍKA /X

(Ž fùědu Qlšeuědu. Bolemír se narodil V podkroví činžáku až někde na samém okraji královského hlavního města. (Nevím ani jak se jmenovalo, ostatně vypravujeme si pohádku a neučíme se Zeměpisu, tak na tom nezáleží, ale bylo to tak daleko, že tam ani elektrika ještě nejezdila a

na nezastavených plochách země kvetly Z jara pampelišky a V létě heřmánek.) Neměl tatínka a dobrá mamička jen těžce

sháněla živobytí pro Synka, který rostl stejně rychle na těle i na duchu. Byl hezký, statný, při tom rozumný a hodný, maminku měl tuze rád a ve škole se učil nejlíp se všech,

ačkoliv se často ani dosyta nenajedl. Marninka si vroucně přála, aby mohl Bolemír studovat, šetřila krvavfˇ každý groš, sama skorem nejedla a přece záříla radostí, když Bolemír mohl vstoupiti na reálku. Zase se dobře učil a když přinesl vysvědčení ze čtvrté třídy, poprosil maminku, aby mohl navštěvovati obchodní akademii. Maminka povolila (Bolemír se již vydržoval skorem sám připravováním méně chytrých žáků) a tak Bolemír vystudoval akademii nfjen s královským vyznamenáním, to jest

zlatou medailí jako talíř velikou, zavěšenou pro štěstí na provaze z oběšeného, nýbrž dostal hned míSto= účetního u velkoobchodnika

S burskými oříšky, zlomkovou čokoládou a svatojánským chlebem, kupce Sinbada, jehož

firrna se jmenovala ,,U bludného námořníka.“ Sinbad byl nesmírně bohatý člověk, akcií a cenných papírů měl asi IO metrických centů, jeho koráby brázdily vlny všech vod světa, počínaje Tichým oceánem a konče Botičem v Nuslích. Dodával burské oříšky na všechna footballová hřiště světa, sladké dřevo a svato10

ı

jánský chléb všem hokynářům, nedivme se tedy, že tak zbohatl. Kromě bohatství měl také dcerku sedmnáctiletou, velmi půvabnou, něžnou a moudrou - Jarmilku. Měl ji rád svým způsobem a již pro ni hledal nějakého knížete, nebo alespoň hraběte za manžela. Netušil, že přijírnaje nového účetního, sám zmaří pyšně

svoje plány. Bolemírovi bylo dvacet a Jarmile sedmnáct, oba byli mladí, krásní a dobří, oba měli čistá vroucí srdce, oba měli modré oči a jak se jeden druhému do nich podívali, hned se do sebe zamilovali, zrovna tak, jako ve všech pohádkách a českých filrnech se bohatá princezna zamiluje do chudého prince, nebo mocný princ do chudé princezny. Srdečka jim oběma bušila právě tak, jak vašim mamičkám a tatíčkům, když byli mladí, když se na sebe prvně podívali a když se začali mít rádi. Tuze hezky jim bylo, jako rozkvetlým

třešničkám Z jara. Kupec neměl dlouho o ničem ani tušení, chválil přesného účetního, snil 0 ženichu v brnění se zlatým erbem, až jednou přistihl Jarmilu S Bolemírem V zahrádce, jak se drží za ruce pod keřem kvetoucího bezu a šeptají

si o své lásce. Vzplanul hrozným hněvem a když Bolemír

jej prosil, aby mu dal Janrıill
nesmírně daleko a hlídány přísně před vyzvědačstvím, poněvadž kde kdo se chtěl

zmocníti vynálezů slavného učence jako na

Až do smrtí musel klečet v koutě na hrachu. Bolernırovı se vsak brzy vratıla odvaha Stıskl Jarmıle rukuı, uklonil se pysnemu kupci, vyb ěhl do garaz 'ˇe, kd e stala ' je h o červen'a motorka, našlápl ji a vyrazil do světa. Jel dlouho a- dlouho (tenkrát ještě při přestupu hranic nemusel mít člověk pas, stačilo, kdyz cekal, až se straž na hranicích bude dívat na druhou stranu), až přijel do jednoho města, ktere bylo cele potazeno cernym suknem, kde na ulicích lidé hledčli chmumě jako mraky nad Zerrıí a nikdo, nikdo se neusmál. „Kam jedete P“ ptal se Bolemíra jeden ze smutných občanů. ,,K Dčdu Vševědu.“ Jak to občan slyšel, hned začal prosit, aby se Bolemír zeptal, proč je u nich nyní tak stále smutno, když dříve se ozýval v celém městě jen jásot a smích. „Zeptám se, dostanu-li se k němu,“ slibo-

val hrdina, doplnil u pumpy benzin a již Zase jeho motor vrčel po silnici k východu.

Zase přijel do města. Zase vlály černé prapory a lidé byli nejen smutní, nýbrž také nemocní, sotva se vléklí, smrt jim hleděla Z očí. A zase se Bolemíra ptali, kam jede a zase prosili, aby se Děda Vševěda zeptal, proč jsou nyní stále nemocní, když dříve město i celý kraj hýřilo zdravím. Bolemír slíbil a pospíchal dále na východ k ohromným továrnám Děda Vševěda. Navečer dojel k široké řece, přes kterou převážel opálený převozník na pěkném motorovém člunu. Byl hezky oblečen a teprve, když Bolernír přišel až k němu, poznal, že je to čert. „Převezete mne ?“ zeptal se Bolemír zdvořile, nepociťuje ani trochu strachu. ,,S největší radostí, povíte-li mi, kam jedete?“ „K Dědu Vševědu.“

,,Hudry, hudry,“ zapomněl čert v radosti

mu přibližuje. Byla tak ošklivá, že když se podívala na kvetoucí růži, hned se změnila v bodlák roubovaný kopřivou. Ale Bølęıníz se její ošklivosti nezalekl. Přistoupil k ní, smekl čepici, uklonil se a pronesl uctivě: „Dobrý večer, krásná dámo.“ Bába se nejprve ohlédla kolem, patří-li pozdrav Skutečně jí, potom se pyšně vypnula a na konec se usmála, což se podobalo úšklebku ďáblovy tchyně. ,,Jsi uctivý, mladý muži! Co tady pohledáváš ?“ „Krásná dámo, rád bych se dostal k Dčdu Vševědovi a vzal mu plány na Stroj k pražení burských oříšků a ještě bych se jej rád na něco

zeptal.“ „Jsem jeho babička,“ prohlásila bába a Bolemír se lekl, jak 'hloupě prozradil Svoje plány, „ale Z toho si nic nedělej, pomohu ti

přece. Počkej tady na mne, přijedu pro tebe autem.“ Skutečně spěchala do brány, zmizela 'v ni, ale za chvíli se vrátila v pěkném zavřeném

autě. ,,Vlez tam a skrč se,“ velela Bolemírovi.

Poslechl a nepozorován se dostal až do Vševědovy pracovny. Byla naplrıěna knihami,

všechny naučné slovníky tam byly shromážděny ve velkých skříních a do jedné z těch skříní

baba Bolemíra skryla, když jí dříve pověděl o divných městech a převozníkovi a poprosil, aby se Děda na vysvětlení zeptala. Baba mu také vyhledala plány stroje na pražení burských oříšků, vstrčila do skříně

a sama sedla k elektrickému krbu, čekajíc Vševědův příchod. Přišel za chvíli, učenec V bílém pracovním plášti, na očích měl brýle, za uchem tužku a nad sebou otevřený deštník, byl totiž profesorem a v roztržitosti se dorrmíval, že jde v lijáku na procházku.

,,Co je to tu cítit?“ ptal se. „Buď jsi připálila ledvinky k večeři, nebo je tu někde nějaký průmyslový vyzvědač.“ ,,I kdepak, nic takového,“ ujišťovala baba

a mudrc, uklidniv se, zabral se do práce. Baba chvíli čekala a pak shodila těžkou knihu na zem. ,,Co mne rušíš, babo P“ zvolal. „Zdřímla jsem a měla divný Sen, při něm

na dobré vychování a zahudroval. ,,To se musíte u Vševěda zeptat, jak dlouho ještě budu muset tedy V té pustině převážet.“ ,,I zeptám,“ slíbil Bolemír, motorový člun zahučel jako čert a již byli na druhé straně. Bolemír poděkovav, pokračoval V cestě a brzy spatřil před sebou zdi Dědova obydlí.

kuličky, honit káči a kopanou, poněvadž jim

V bráně stálo asi dvacet hlídačů, každý měl

nezřídilí dost hřišť a nechali je chodit v parku

jsem shodila knihu. Zdálo se mi o městě, kde byli dříve lidé veselí a nyní jsou smutní. Nevíš proč, vnoučku ?“

„Poněvadž zakázali klukům hrát na ulici

malé dělo a velký kulomet, kolem nich chodilo

jenom po cestičkách. Až jim zřídí veliká

asi dvě stě jiných, všichni se rozhlíželi kolem

hřiště, až jim dovolí se vydovádět, zase bude v městě veselo.“ Již se chtěl vrátit zase k své práci, na) dnolı však se uhodil do čela a povídá:

dokola a Bolemír cítil pojednou obavu, že se

dovnitř nedostane. Náhle spatřil starou ošklivou babu, jak se

,,B;1bo, ty myslis, že neznám tu pohádku o sobě ? Za chvíli bys zase pustila knihu a pak ještě jednou a nadarmo mne rušila. Povím ti raději všechno najednou. Tedy v tom městě nemocných se dopustili těžkého hříchu. Zatím co bohatí a mocní dobře jedli, sp'áli v teplých pokojích a vůbec žili v přepychu, děcka chudých tatínků a maminek strádala hlady, mřela slabosti a podvýživou. Mocní S nimi neměli Slitování a za trest jsou nyní nemocní všichni. Až mocní a bohatí pomohou chudým a nešťastným, uzdraví se všichni. A převozník? At', až bude někoho převážet, poprosí jej, aby se na chvíli chopil volantu. Jakmile se tak stane, čert bude vySvobozen a jeho nástupce bude převážet bez konce. A teď mi dej pokoj. Ostatně,“ vzpomněl si náhle, ,,musím ještě do labo-

ratoře . . .“ Opustil místnost, baba vytáhla Bolemíra, který všechno Slyšel, Z knihovny, a v autě jej zase vyvezla Z Vševědova sídla, které se jmenovalo Vševědov. Čert na něj čekal, ptal se na způsob svého osvobození, ale Bolemír nepromluvil dříve, dokud nebyl na druhém břehu.

,,Donut' příštího cestujícího, aby se chopil volantu,“ volal na čerta a ten mu děkoval, vyhlížeje od té chvíle pilně svoji oběť. V městě nemocných seběhli se všichni kolem Bolemíra, který vykládal: „Zbavte svá srdce hrdosti, pomozte slabým a chudým, nedopusťte, aby děti trpěly nedostatkem potravy a všem vám bude dobře.“ Poslechli, bohatí se hned dělíli o svoie

bohatství, dětem vystrojili hostinu a nemoc rázem uprchla Z města. Všichni se radovali a Bolemírovi dali za odměnu šek na milion

\ı

PRO PILNĚ RUCKY NAŠICH DĚVČÁTEK! O

liber sterlíngů a dovolení, že smüpeníze vyvézt za hranice. Dojel do smutného města a také tam vyřídil Vševědův vzkaz. I tam poslechli, ze sadů učinili dětská hřiště, na náměstí postavili klukům branky na kopanou, okna rozbitá míčem platilo ministerstvo zdravotnictví, pan purkmistr klukům Soudcoval, smutek uprchl a všichni Sc smáli, ba i svati na kamenném mostě se otřásali smíchy. Bolemír dostal zase šek na dva miliony dolarů a k tomu aeroplán s pilotem, aby byl drive doma.

M

I

Chceme-li O Vánocích překvapit své milé pěkným

'?.-.' -.~.

dárkem, naší rukou zhotoveným, musíme již ted'

začít, abychom po chvilkách jej včas dokončily.

in zøłnflłšlłil

Mamince nebo starší sestře jistě by přišla vhod nákupní kabela. Jc Z hrubého plátna, nejlépe béžové barvy, ozdobená moderním, přímočarým vyšíváním a krepinkami. Látka je přistřižená do obdélníku, který ze všech čtyř stran založíme a zastehujeme. V rubove' Straně přiložíme podšivku, založíme tak, aby plátno kabely

zdížel, rovnou běžel k Své nevěstě, docela přehlédl kyselý výraz na tváři bohatého kupce, objal Jarmilu a dal jí sladkou hubičku. Kupec se drbal za uchem, ale přestal se drbat, když mu Bolemír dal plány a ukázal hromadu cizích valut. ,,Kdes to vzal?“ „U Děda Vševěda.“ Kupec se již nic neptal, zabalil si do kufříku pyjama, kartáček na zuby a kapesník a vydal se na cestu. Dodnes se nevrátil, převáží na motorovém člunu na vzdálené řece. Bolemír S Jarmilou jsou náramně šťastni,

přesahovalo asi o tři* čtvrtě centimctru. Podšívku

vypravuje, jak byl u Děda Vševěda.

_

Připraoujenıe darky.

Nikde se po přistání v rodném městě ne-

mají již hromadu dětí a těm tatínek často

I

l

\

Ň š

přišpendlímc, nastehujeme a přišijemc na polovinu a dvě kratší strany sešijemc buď v ruce perličkovým Stehem nebo na stroji. Kabela bude nahoře užší a proto si naznačímc rýhou, O co chceme kabelu zúžit. V označení látku zahneme dovnitř 21 zažehlímc. Utvoří se nám klínky, které při naplnění kabely nám ji rozšiřují, vejde se do kabely více. Na lícovou Stranu kabely si nakreslímc vzor, nejlépe přímočarý. K vyšívání použijeme perlovou přízí nebo barevnou silnější bavlnu. Dobře se zde uplatní také kladené a přešívané krepinky, říká se jim také hádky-

Na tuto kabelu se hodí jen bavlněné. Možná, že některá Z vás krcpinky nezná, chci vám tedy vysvčtliti, co to jc. Je to nejvýš púl ccntirnctrtı Široká, pravidelně Zvlněná, tkaná stužka, jak ukazuje obrá-

KONEC.

zek. Je Z bavlny nebo hedvábí. Zdobí se jí šaty, prádlo i ozdobné předměty. Dostaneme ji v ob-

„

1

.L

W

,

chodech v dosti barvách. Na béžovou kabelu se

ı n.__

dobře hodí hnědé vyšívání a oranžové krepinky

4

obrázku. Buď uděláme vždy malý stch na každém _

<,

.x--_,(.._

5/ 2? "”/

;

' '/M/ Ý

'ˇÍl '

' 4_i_

-

obloučku nahoře i dole nebo vyšijeme jeden šikmý

2

' J 3:;.._:_

_

-.

_

Í

,ø

- a'

vlnka jiné barvy nežli krepinky je přišivání jako

„ “,>;.-zzç: -

ozdobný Steh. Ostatní vzor vyšijcme ozdobnými

-‹~ '„.4øi. r-atd ...~..v~n._

,nu

ı . ,___ Iı ı.

Steh spojující dvě prohlubnč krepinck. Je-li ba-

l S7

. Ží-

"4-n

a přešíváme je bavlnkou, jak jc nakrcslcno na

_.___`

flfı .-

ın.,__

nebo obráceně. Krepinky nastehujcmc podle vzoru _

í

E. -ıı...,,_ -

stehy, které volíme podle Svého vkusu Může to být ozdobný

`ì~m__ `

`--T_2:;_ I ‹fl___T____-f

smykovací

steh,

obtáčená

krokvička.

řetízek, Stonkuvý Steh a podobně. l\/iůžc se vyšívat

-..E-di? "„jx

`\"\

jen jedna strana kabely, to je lícová strana, lcpš jsou ovšem obě Strany vyšité. Z plátna ušijeme rakc ouška na držení. Střihneme dva proužky, po délce v polovině je přeložíme a půl cm od kraje

í I/\/'\/'\/x/\/'\

/\/\/\/\./\./\v

na stroji sešijcmc. Obrátirne je na lic pomocí zavíracího špcndlíćku a vyžeblíme. Ke kabele je musíme přišít velmi pevně. Celou kabelu potom přežehlírnc přes mokrý hadr. Plátčná kabela je pěkná a

velmi Lrvanlivá. „Pře'uezete mne?“ zeptal Se Bolemír zd-vořile . _ .

1:

Jr

9:

\ ›Č 11

5

x\Š

/Ä'

RŮDA A SLÁVINKA. Ý VII. ~

4.

“

„zflmzx

A

§řŠ`\%\

4; H -ııı

*.ma

I-'ˇ

\\`Ř

___..:L'

\\\\\

.zv-

\ `v,`;

xì

Venku už vzduch začal ckludit Rıìdfl, do tephikıž mdít, za stodołou ruce mne si . . . ,,Hfl!đ, Ráda - kalu", kde jsiř“

L

Z' J

Hleďme - kamarádi malí Rudu tady vyhledalı.

Pepek do čela se pleska' : „Už vím, co pocˇrıeme dneska

*"\ ìŽ\Ĺ\

,,Suc!ıe' kłesłı' mısbfrđme flhýnek sı udüıíme brmflbøry U něm budem' pe To je, kluci, nápad pře.-:I

/-\

vn

Hz.. Č

5

'vyšel jsem Si bez zápalek.“ Též Pepek, Franta a Béda marně fu kapscích Sirku hledá

Rzžán hznćá *v hnpxz xfvšzz.

\\ \\\

'Í 12

|.z_l L

Slávka fv maminčirıu sˇpíží jako zlnčinec se vplíží, ruka se jí při tom třese,

_

v

I

ı

Slaľvko - sirky přinést nıwıs,

jinak brambor ııeołıusíš I'

S,áfl

fr:\ xàż-

'

r

\ \ì`._/_`j°*-4

Pak hromadu podpalılı. Brzy dým Z ní Stoupa' bílý _ brambory se s 'vůní pekou, ažjim Z u slín tekou.

ale sirky - šťastně nese. 7

Vłum - Słaflınku kłıťfl zocı' ,,Słıíı.'a - .ra mimpro fleˇ Skoč:

,,Ö, ja tupohlavy spalek -

A už hrsrkø kaıııaráđıì mdˇší Mest! na řırmmıđu. Kđyž už maji' łıojmııı sbírku,

První Sldvka nedocˇkazva' 'De brambor se zak0usa"z›a' „Achi‹:h, ouvej _ ten je Spálený műm jazyk celý . Mana Vorzřkova

7

-~

RŮ DA A SLÁVINKA.

_

vm.

Í“ //MÁ//4/fø‰úøl.. /, ” ' Ä 1

ˇ -,* E

'

,

4

z x,

'

_

' Q

Ř:

/

11//

ze ten brambor bude vrxcı 9'

-' .

-

V

É

_. 'ffiqmf-.

3~ˇ%*š-ìŤÍČ

~ .

_ __: ._ .-".'

_

z

čžznžji áøhřáljøšzøˇ vžøø. /z

"\\\\

_

4/

_

_ z_

-

_ .

-

__$.__v_ŤÍĹ“Ĺ““55““'

__\_

""J-_ . \

J

`

/7/Yifl _

/

,__

\

7

“'

_

'*l// = , lì __‹z.‹=-zl.. * Ú (

'7

=

(Í

ˇ

Ú

. ._

.„.`

.__ jf. I.

_ e*

-'n-.-.;____.;ı__ _

- _-_,'_ ž_ız“jf` Ĺ;

._ __

'ˇ

“

'ˇ

='ž* à

' '

"`

'

'”fř“'1“J'='i>0 Růďwi-

' ,

/ /""^'/-ľfy/////yzjwë

W H

7 77

-“ !"

7 -

`

l|

1

\ r __

'

ff

_:Ť'-ZŤŰ“

Í

_

1

__

'

..;:!1::_.=;_

'

:_

7

- „_;.`. .z_'±š'.f.ˇ'z!_“:_=-_

“

_”:"'-.-'_'_-=__

ˇ“ ˇ

'45'.'.›,4:Í:I:1z/1 I

ŠŠŽ-L.

ffl fzz

Chyfl“ lìwdfë "”'<;'›' vřele? umazane 0 papa e” načež se zlostnýmıˇ slovy

_-

“

"`

1

1

_

_~.z=>'1%Ěi--

Ě)~`*:_=,'=.

//l

7

( /Í

-'. "=u“ř. \ / __ ;` _ _ 4: ,

Ĺ-„ *“x

A vv

___

-f /'

'J ›ˇ;I“ 'júl

'

/Č

I-ılnıišııłv.

_ 4 __ -_.,“ _-,_-:=_“zż.-,lg-_5, 5. 1 `“_'-"-ˇ; '.Ť*v-`- 4?-.*:=.=::.=_ ›!-=;zˇ*

`

ý

lb

`

|ı"'

5 Š ‹ I? "

__

.“`›

`

II;/'\

-

zj. {...;;` 'lg ø * ì`25v~„®_~\.

-__ “Í _

'I

_`

`-

______ __ __ __

ìì, __;*II_FL'_{([[{

If ' „fi __ J . 'I

""

2 __

nf -'

že je horké, co Se peklo _“ ,Dmefl Růda Slavwe ,U H58,

'ar Ť

-›::::::::::;-' r `“EEFE5i3,="

„._:

_

- .=:;__Í:E';'__=_-'___.-',_

ı;_1__ż.

ážzč by vz' řøhıø,

Iz ˇ ,

_

--'è":'5= .E-“`:-"=Í=-=

“

.Ív

:_

/ž

ˇ“

__

_

:›i;ł'

ø ,Køžáá

/'

_ . zz

7 ==

Ť

_

___.__________›

._v__.‹_ “._nf_-_- -,_;_._,

' 'Í

_

_ ëf “t r »_

ˇ› .flv §40“ Í'

:\7`;-"`_"` 'i' ř ,- ‹_

__

_-'F ľifřıžfííž- ˇ \ -V _ \ -_ __ ‹ `*_ nf

-“4Ť=5É**' É “"*'!“-'Iz „J

fľ I! ˇ z»\

\=_‹z_-_‹

Y -

"///Ízl" " › 40! ._ı . .Jfl-'lp 'ÍL` I`ı" “ ť ›

-

2

_

I l

L

"

z'

li\

_ _

"

, _ , ,_

U

Slaˇomka Se hrozně cˇılı , Schvalne jste me napalılı _ nemohh Jste mı to rıeı,

.inf

,_

-

_

"\

xf

((_ _1_ˇ..'ł$-,-

_,_

0ø

`I f

“

,

;'.»°**("ł š“__~;ż{f

àrzç-_ x

_

..

E-!›.1-.'!.-!"”'

__ _

“`*ı" li

_.

nf

“~z“ `

" __* _ nu'

'

ˇ a '01' že přece

ámè'

_ è›nv-rfl 'Í/ '

_

,zz///Ä

zžećız/ ""Í,_Ĺ;7Ý_': 5/

1“

“ “

„

I/

U

ëy _

'“› Í.è®ăIł -

\

_:

na

1 ' ;""

"`

Š.“

›'

":/'

-

'

;

Ý? F

)

l

, ø J

/Š

il;

_ _,

_

_ -P

I

__

__

\

\

Ä

Střídají Se rány řízné, Szafvká též ,ıějakw szizne _

fl `

1IA' za -C;„„-zk„ ,~,„„ „„„z„,„!ŘŠ vi-'ichm' jako I„d,'a'„,'_

_ ____ f“ '_}_~“"` .

_;-af;

"""'

.zv

_

'-

__ __;

- `

'-;= _. ______ “ `= _ _`

f_

ˇ ˇ

' ˇ

__.__-/Ĺ L-"-'n.__ '

_

' - -1)

3

i/'ˇ;="Tı/řzí//,I

="~

n

'ø

Ý-Ť z

-“ ; „Fg -„Ě

//

/n

_=`

____-zní _

“” ˇ _ '4

H

r ‹.

_,

_.._..‹.___:ˇ._“_;_:-v

_

J -=

_

\ 'I _ " 4

=›

-

I

zz, _ .z-._.___I -

.F ./' __*č_-ze E __,,`.!

_ ľ__

n“ V-

-_- ,

:=`ä;::;:'.-r

"_j`f“;5;ÍÍ \_n„/`n _ nn-.žšš łx

- z Qr _____

I-T

_ _“

f=_-

› _ \„\\à_ z

.-

/f

z

.

__-__

"f

=ˇ._jf ,_

'

-Ť? .-//

_± Q /

Ĺ'

Pepkoııa tvar hnevem vzplane _ to prez: dluzen rıezustane _ brambor popad holou dlanı Mame Ruda tvar Sı chranı

/'I'/ÍÁ'ı. _z-

'fr-ˇ

»

“"*"““f==“-É-7** _

'I

*

'

_-

_,

1:f':_z;“~--“‹=

_,-__._„__,_;_ -ı 5;_=_-_ II5_ -n.,, n ...ı_

bramborˇhbıte Z ohne lovi_ a _ mrstıjım po Pepkow.

` : . V vz / ._

\ ıv

_ __

_ \ `

' /._

_7

Luv- kzłl __

__ _ ._ 5% :J__‹__4_l;ì:_1>_‹2_lì_Z71;í_lı›_ı_f_iă>;I›

_

I

hlav ı_„_ ' ~..„

» - f Q_

,_ '

.___ _-__

'

Í: I! I; II“. fiÍI'_Íi-ÉÍIÍ' .'7.!' 'III 'II |__|| g_ı_._f ,nn Qı

` W X'-. . ›. 4 ˇ~

‹

'ii/É'

É' ŤÍÍL

'_ -

f'

L _ ' .I-f>'I fw“ “f_ .rřtfë 5ı=;:_ż-_z, ._Éz_:_'€›_`“š' _*

_.

“ -

W

. _

*`

_

*`-

_›.›ø-QA.

„Q _;//4' Í Z " 'H I É _':- _::§_.=._ Il

Q

'

Ť

-==_______ .I__ìı"'-

' - ;

,

‹ _

__

ˇŤì

nemůže být rytíř hrubý, prom jenom zatne zuby

y

‹

_ „_ j'___

Šží vøzč,-12,, ;>vˇzná_çzz:_nmë,

Tumds _ za razumy svoje, abys vıdeˇI jaké taje, kdyz :I člověk pusu :pálí Klucı hned se rozřehtalı

1f

, -_“

“ .‹.=š-fžšžż“-_-in

V

‹-n.v'-

vp

'

` ›

'

Č-:L--_

_-Š' -"

_ Ě; _ _ _r“`. _. _ >_

Vtøm hle _ kdopak to Sem choátá? Rychle pıjycˇ _ toť Rudův táta.

' _ Í

_-v-4.

Teď to, Růdo, Slízneš' z›š'eck1‹_7/Í N V __ ona oríłłuvd. _

«d

ıđ

„Káøx øzøı xivhy .›“ hřnn' øzzøhn.

,J

13

v/

PRO

28%

‹ıı

I:

bychom vám do vánoc nemohli zaslat dárky, kdybychom to učinili. V příštím čísle tohoto časopisu, které

vyjde ode dneška za 14 dnů a bude vánočním číslem ,,Punti“ S d ě 1 í m e vám už jména prvních Ioo šťastných výherců!

Jména dalších Ioo oznámíme v čísle

\

vEı.ı‹Y úsı›ĚcH naší letošní vánoční soutěže.

48, které vyjde koncem prosince. Soutěží zdar! Redakce.

Útok na vlka. Napsala ,,Libka“. ›:Jáľ0: Ja'

Opravdu! Tak bohatou žeň..příSpěvků, jakou sklízíme na svou letošní vojenskou soutěž, jsme snad ještě neměli! Hned prvního dne po vyjití 44. čísla našeho časopisu ,,Punt`a“, kde byla tato

soutěž otištěna, obdrželi jsme více než Ioo rozluštění od našich malých čtenářek

a čtenářů - většinou správných. Skutečně, je jen málo těch, kteří by se dokonale nevyznali ve vojenských distinkcích a v barvách výložků. Rádi konstatujeme, že naše mládež má k naší československé armádě vztah opravdu Srdečný a plný upřímného zájmu. Mnozí z těch, kteří nám posílají svá rozluštění, věnují svým příspěvkům více péče, než bylo v soutěžních podmínkách předepsáno. Překrásně _ buď pastelovými nebo vodovými barvičkami omalují celé postavy jednotlivých vojáků, ěásti jejich výzbroje, dokonce i pozadí malebnč naznačí barvami. Máme z těchto luštitelů velikou radost a ujišťujeme je, že při udílení prvních cen budeme přihlížet také ku provedení, nejen ke správnému vyluštění soutěže. Ale - poněvadž, jak jsme již poznamenali _ je letos na tuto soutěž velký nával, prosíme všechny, kdož se jí chtějí zúčastniti s nadějí na výhru, aby ještě d n e s odeslalì svůj příspěvek, neboť zítřejším dnem bezpodmínečně končí lhůta k soutěži povolená! Nemůžeme ji tentokráte prodloužit, poněvadž 14

G/ E

ד))ł)zi. JI

lo se volání

v posledním jednání myslivcem rozpárán

letý, hrající si S velkým huňatým psem,vyskočil a volal: ,,Věrko, kde jsi ?“ ,,Tady.“

,,Kde-tady ?š C

,,No, tady, kde jinde ?“ „Tak já jdu domů a nepůjdu k toběl“ ,,Pojď, já jsem v besídce.“ Jára utíkal po cestičce na druhý konec zahrady, kde stála besídka v bezovém houští. Na lavičce seděla Věrka. Jára si sedl vedle a ptal se: „Proč jsi mě volala ?“ „Chci ti něco oznámit. Potřebujeme peníze. Maminka bude mít brzy svátek a musíme jí něco koupit. Tatínek by nám sice peníze dal, ale bude lépe, když si je sami vydčláme. Mám nápad. Zahrajeme pro děti loutkové divadlo.“ „To je prima nápad, Věrkol Ale co budeme hrát ?“

hlavou. Bylo po divadle, protože bez Karkulky hrát nemohli a náhradu za ni neměli. Musili

dětem peníze vrátit. ,Ty se zklamaně vracely domů. Jára s Věrkou budou patrně musit přeoe jen říci o peníze tatínkovi, protože Ínaminčin svátek se kvapem blíží a příležitost k výdělku

čtenáři dověděli, že se v neděli odpoledne pořádá u Nováků na zahradě loutkové divadlo „O červené Karkulce“. Vstup 50 haléřů. Nyní připravovali Věrka S Járou všechno k představení. Stále zkoušeli hru. PotřeboVali vlka a nemohli žádného sehnat. Zkoušeli to S kočkou Mícou, ale přesvědčili Se, že nemá vůbec herecký talent. Věrka si vzpomněla na Járova červeného medvěda a ihned ho

přinesla. Hodil se do hry docela dobře. Jára

Malý černovlasý hošík, asi pěti-

V troskách ale nalezli Karkulku S rozbitou

Potom je maminka Zavolala k večeři. Druhý den psala Věrka plakáty. Jarka jí nemohl pomáhat, protože ještě neuměl psát. Odpoledne je rozvěšovali po vsi. Z nich se

roušku, pojď seml“ ozvasetmělou zahradou.

chtěli divadlo Znovu postavit a hrát dál.

„Na to jsem už také myslila. Budeme hrát pohádku o červené Karkulce.“ Ještě se chvíli radili o podrobnostech.

se nenaskytá. Jára na Reka zanevřel a už se s ním ne-

mazlí. \/

MIKULÁS. ıvı

Blızı se svátky vánoční, Mikuláš v nebi se stroji; zakrátko S čertem i andělem 'vydá se na cestu svoji.

ale rázně protestoval proti tomu, aby byl (ten medvěd totiž). „Vlk“ musil polykat babičku i Karkulku za kulisami, protože na jevišti to nešlo.

Dárky má pečlivě slozˇent, pozor - však hodným jen dětem

Konečně nastala toužebně očekávaná ne-

přinese pěknou odměnu, až půjde pozemským světem. Pavel Košátko, II. tř. reál. gymnasiđ, Přibyslav.

děle. Hned ráno odnášely děti všechny židle

a lavice na zahradu. Maminka hubovala, že se nemá ani na co posadit. Konečně se Začali do zahrady trousit první návštěvníci. Věrka seděla u pokladny a vybírala vstupné. Brzy byla Zahrada naplněna dětmi.

Zvoneček Zazvonil po třetí a červená, zeleně vyšívaná opona se Zdvihla. Diváci Za-

à

:ír-

-“ l° Ň

drželi překvapením nad tou nádherou dech

` ze'Q 1

A což teprv, když na jeviště vstoupila Karkulka! Ta vám byla krásná! Měla červenou, zlatem vyšívanou sukénku, bílou bluzičku a na nožkách žluté pantoflíčky. Na hlavičce ıněla červenou karkulku a na krku korále, které jí Věrka udělala ze svých vlastních. Na ruce nesla malý proutěný košíček, v němž byla čokoládová lahvička a několik malých buchti-

Ť-“

w"'[`

.-

_'

n

-:`

ćšı 4z 2.

“l^\Í `ˇ'

J

'fıž

`W

Lich

/'II

...Ž-

ˇší

la* « \:=š›š`è`ì~\_ıoä\

~-Ťìífz 'Ť-ˇ--'ˇ \. '\ Ť-._-Ť-.~“'Jf`%I;-7*? SŤT .Í

ček, které Věrka ráno sama upekla. Vtom vešel na jeviště ,,vlk“. Ihned upadl,

protože Jára příliš povolil provázek. V následujícím okamžiku se ale rychle vzchopil a kráčel kolísavým krokem dál.

Najednou se ozvala temná rána. Pes Rek skočil na divadlo a celé je rozbořil. Zakousl se zuřivě do medvěda. Ale ihned jej zklamaně pustil. Snad ho Zprvu považoval za kočku Mícu, se kterou se stále škorpil. Jára S Věrkou

SLABIKOVKA. Složila Dáša Kunovská. Máš-li

p r v n í, celku nemáš,

ještě jednu k ní pak přidáš;

d r u h á čas ti udává, v kterém lidstvo vyspává. Obě pospolu ti praví jen, kdy se Začíná a končí den. ('Dou{ı;ıd _ :)ou '{t_\d)

Punta opet vsıava 2 hrobu/ Kde byl po celou tu dobu? '

m

m__-_ì

ÚŽ. . .,`

Ža-

Hanka v cernem, Vaša v cernem, truchlı po Punťovz vernem, ktery (Jak Z vas kazdy vëdel),

„Kam se pndel, chudak vnarv

Ičıkı, cela ubrecena, ve vdovsky hav zahalena, zalezla do sve psı vily a tam ve dne v nocı kvılı

nezvestny byl na par nedeˇI

:í

denne k Puııtıkovè' Tone chodı oplakavaf otc-

':.:'_-Ťí' ---"ì

,I

J \

Hanka, na otazku Vası, co by chtela k Mıkulası, bez vaham ihned rıka „N10, nez Punťu, sveho pszka I'

V novınach jsou inseraty, všude mozno cıst plakaty „Punťa zmızel I Kdo vı 0 nem, necht to hlas: - honem honem I'

To Je po Punťovı ptanı Í Redakci doslo Sto psani kdyz je zrela teta Madla jako Spalek do mdlob padla

J

.Á-

Q'„

Ň* íí

'Jill

łlťâ ęáärı J

'73

'

É?

f .' CLfi

I

_ 2/-

tillLiír ,. ăi \ š\ x

„Tak mu napıreme dopis,

prıpojıme Puntuv popu, Snad vyslysı prosbu nası Í“ A _ uz pısı Mıkulası l

IÉŠIÄÍ„Šìš§\

Kdyz Mıkulas precet' psam, telefonem certa Sham , Halo _ hned .re na Svet vy co Se Stalo S Pzmtou, zvıde] Í'

\\\ tl

,zm

lkajı Mary, Bar), Hory

„To nemusim dlouho chodzt vım, kam se ar mohl D/Jdıt l' Čert 'ıadzvedl vzko S kotxe Puntíček tam sedel zkrotle l

_7ak se Punt'a náhle ztratil, tak Se domů zase vrátil.

M“ (ră __-_-' _--~ _t

na

(

“.;~f

.I

Šzvší

Ý

_ -,

\\\ -è__f

-fiì'-flií='ä 1,

`Ť___

,

ífl

fc “

?

~

__

.‹“'§=12ż-

-_. .,__`__h`

-_ -

_

.-

Š

nr

'_

`/

WM

vt

._., :;-_). 'łžf

lhš:§':='

rı

š=:5=' ii I ,,Halo'“, řve čert do sluchátka _ „máme tady toho Spratka!

Vsˇak už se dost, tenhle synek,

„fakže -- Punťa vsazen v peklo? A ndm se tu nic neřekla? Procˇpak je rıebeský sbor tu P Ihned, cˇerte, 'd' k ra ortu !“

l

naP rovdděl cˇertovinek I“

: Í!.«_.;,/,g 5271 L

A nyní čert zase zkrotle tahá Punťu z hloubi kotle a už oba dva pelťíří ke Svatému Mikuláši.

.;.‹,ı;§;x ı -v FI-'.j;Ě5_f v ø' I, '

I'\" f .:-ı

mi

Ĺ'

E/Á

WIN ,,_"-\.\,\

""''wıhl-4,,M"Ň'Iııı1'_'H\

Mıkuláš vzal knihu hříchů, chvili listoval v ni v tichu: I\rad', Ihal, zlobil - pravda _ ale z duše rád měl děti malé !“

Ž'ť/.`*fÍŠ V

-z .-_z-.=„ \~...„„

ìnìì

ll M

\\ `

mm

;`l\`\ '-= *=-_ ~= $ı=.!ı:x-

/

=-nm_ _ _

l 'hf

,,0ny ho též milovaly a proto věz, Punťo malý .' hříchy lobeˇ odpouštíme, v pokoji té' propouštímel“

,,Rychle,f'c"erte, prıprav košík jedna holcˇicˇka a hošik,

vskutku, tuze hodný párek, Punťu přejí si, co dárek I“

1... ,__

Puntícˇkovi očka planou .ˇ To je jistě Váša s Hanou! Zlatí, drazí _ tisíc díků/ A - už leze do košíku.

t\

nv.

_.-

a::"'\..._

__ __ _

Hanka s Vdšou, Bimbo s Kiki,

nčz' nzxpønšzøzˇjž x kliky.

_-__;:--

--""-1:; __-_-m

Dostal sveˇtec jejich psaní P Splní jejich vroucí přání?

Rozlžëtly Se dveře prudce Mikuláš v nich - s kosˇem v ruce I A když čertík víko strhl, Punťa k přátelům se vrhl Mana

Ť;

__-i ____m

, . . v _ ˇ ~ ` ˇ _ 'd' M_ V ' k '_ R dak aadm'n'Stra e:Praha II KlimentV Prazev l1st0Padu 1938. Vydavatelka: RODINA, nakladatâlska akcıova Spotlelcnosëqv Pıäızeš1emOIcš1:go;ÉgnšIıłeìŽktor âěııąıšìtiıílšttgtalìıřìì Iìľaha ;Šısı)sĚOpyÍighĚeI938 bŠ7ŘO1§INA Lìd Pubhshmg

' ' saz b apovo1 ena re ˇ ı'telstvmpošta eeäľ3“P0 ' ' V-_ ska zo _ 24 Tel. 641 _ 45 _48 __... Novınova ı co-5 Praha. C1_ Tískla - RODINA Praze.

'

ˇ