Číslo 5
Leden 2014
Ročník IX
ČASOPIS STUDENTŮ GYMNÁZIA ŽIDLOCHOVICE Milí čtenáři,
leden je pro nás takový divný měsíc se dvěma tvářemi. Je to totiž měsíc první i poslední. Je to první měsíc kalendářního roku, ale zároveň také poslední měsíc prvního školního pololetí. Pokud jde o náš časopis, ten musí brát v úvahu obě lednové tváře. A co si v novém čísle Intelektu přečtete? Je toho tradičně hodně a pestře, krátkými školními akcemi počínaje a ohlédnutími za delšími časovými úseky konče. Rádi bychom vás tedy upozornili alespoň na dva nejdelší příspěvky tohoto vydání. Jedním z nich je náš tradiční dvoustránkový rozhovor, který má - stejně jako měsíc leden - dvě tváře, neboť jsme vyzpovídali dvě talentované badmintonistky z řad našich spolužaček. A určitě si nenechte ujít ani článek oktavána Lukáše Koupila o jeho doslova humanitárním pobytu v Turecku. „Psal jsem to srdíčkem,“ řekl nám k tomu Lukáš hantýrkou našich vrcholových fotbalistů a hokejistů. Ti totiž velmi často používají takovéto zdrobněliny. Obvykle dávají do hry celé „srdíčko“, ale většinou jim jaksi nepřeje „štěstíčko“... Nuže, vzhledem k tomu, že právě sklízíte plody své pětiměsíční práce, dovolte nám vyjádřit naději, že jste do svého školního snažení dali celé srdíčko a že vám přitom přálo i štěstíčko. A pokud to zrovna nebylo podle tohoto vzoru, nezoufejte. Druhé pololetí klepe na dveře! VAŠE REDAKCE
Gymnázium Židlochovice si Vás dovoluje pozvat na
15. společenský ples v pátek 7. února 2014 ve 20 hodin v sokolovně v Židlochovicích
k tanci a poslechu hrají skupiny FANTAZIE, SNAILS a cimbálovka VONICA slavnostní zahájení plesu - polonéza tombola kulturní vystoupení studentů občerstvení zajištěno
-1-
Vtipy a rébusy Vtipy pro dobrou náladu
• Baví se dva kamarádi: „Moje žena má pozítří narozeniny a já vůbec nevím, co jí má koupit.“ „No tak se jí nenápadně zeptej.“ „Jsi blázen? Copak mám tolik peněz!?“ • Ptá se mladý námořník staršího: „Co je to vlastně ta bigamie?“ „To je jednoduché. Když máš v každém přístavu dvě manželky!“ • Potkají se dvě blondýnky a jedna říká druhé: „Když uhádneš, kolik mám laků na nehty, tak ti oba dva dám.“ „Tak jo. Pět?“ • Přijde pán do obchodu a vyzkouší si boty 40, 41, 42, 43, 45, ale všechny jsou mu malé. „Pane, větší velikost bot už nemáme, teď si můžete zkoušet krabice.“ • Stěžuje si slečna svému spolutanečníkovi: „Já tancuji valčík - a vy?“ • V rozhlase na policejní stanici se ozve hláška: „Je přesně dvanáct hodin. Nehledejte malou ručičku, je za velkou!“
Rébusy pro chytré hlavy Řešení z předchozího čísla: Stařec jim poradil, aby si prohodili velbloudy, a tak půjde o to, kdo na velbloudu toho druhého dorazí do města jako první, protože jeho velbloud tím pádem bude druhý. Nové zadání: Král měl tři dcery: Anežku, Bertu a Cecílii. Anežka vždycky mluvila pravdu, Berta vždycky lhala a Cecílie někdy mluvila pravdu a někdy lhala. Ke dvoru přijel cizí princ, aby se ucházel o pravdomluvnou Anežku. Král jej zavedl do síně, kde všechny tři dcery seděly vedle sebe, a řekl, že princi Anežku dá, pokud pozná, která z nich to je. Přitom smi každé z nich položit jedinou otázku. Princ chvíli přemýšlel a pak položil všem tutéž otázku: „Jak se jmenuje princezna, která sedí uprostřed?“ Princezna sedící vlevo odpověděla: „Anežka.“ Princezna sedící uprostřed odpověděla: „Berta.“ Princezna sedící vpravo řekla „Cecílie.“ Princ se jen maličko zamyslel a princeznu podle odpovědí poznal. Která z princezen je pravdomluvná Anežka? VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva) VYBRÁNO Z INTERNETU -2-
Tančili jsme o závod - a Daneček vyhrál!
Taneční klub Starlet uspořádal ve středu 22. ledna taneční soutěž kategorie E pro vybrané frekventanty základních tanečních kursů a pro některé dobrovolníky. Do výběru jsme se dostali vedle dalších účastníků vybráni také my dva. Dále se této akce zúčastnili z našeho gymnázia (a zároveň z naší třídy), již dobrovolně, Dan Chlup a také Marek Otýpka. Soutěž probíhala v prostorách tanečního klubu na brněnské ulici Špitálka, kde nám bylo prostředí známé již z minitanečních, a tak jsme se cítili příjemně. Pořadatelka Vlasta Buryanová, zakladatelka klubu, několikrát zdůrazňovala to, že Gymnázium Židlochovice je dnes nejhojněji zastoupeno a také podotkla, že kdo se dostavil sem, tak už v podstatě vyhrál, protože měl tu odvahu dojít. Do soutěže, která měla tři kola, se zapojilo celkem 19 párů. V každém kole se tancoval waltz, jive, čača a polka. Po prvním vyřazovacím kole se se soutěží rozloučilo celkem sedm tanečních párů včetně Marka Otýpky a jeho partnerky. My tři zbývající reprezentanti Gymnázia Židlochovice (a Danova taneční partnerka) jsme postoupili dále, čemuž jsem se upřímně divil, zvláště v případě nás dvou. Druhé kolo probíhalo stejně jako první. Poté bylo rozhodnuto, že do finále postoupí místo šesti párů osm, což překvapilo jak pořadatele, tak nás, protože jsme se všichni ocitli v tomto výběru. Mezi jednotlivými koly nám pořadatelé připravili kulturní program s ukázkami standardních i latinskoamerických tanců, aby mohli mezitím sečíst body. Poslední kolo bylo nejtěžší, protože jsme již byli velmi unaveni, a tak jsme občas šlápli, kam jsme neměli, a také z nedostatku místa do nás narazil vedlejší pár, což nás také rozhodilo. Při finálových tancích se páry hodnotily po každém tanci stejným systémem, jako se hodnotí krasobruslaři. Posledním tancem byla polka a po ní následovalo opět exhibiční vystoupení, které tentokrát trvalo delší dobu, protože výsledky soutěže byly velice těsné a špatně se vyhodnocovaly. Nastalo vyhlášení vítězů, přičemž byly řečeny jen medailové příčky. Výherci obdrželi diplom a malý pohár a všichni ostatní finalisté dostali sladkost. Na medailových pozicích bylo pořadí: 1. Anežka Sýkorová (Biskupské gymnázium Brno) - Daniel Chlup (Gymnázium Židlochovice), 2. Veronika Vaňousová (CSZŠ Brno, Grohova) - František Bílek (SŠP Brno, Jílová), 3. Tereza Šindýlková (Klasické a španělské gymnázium Brno-Bystrc) - Ondřej Nečas (Bigy Brno). My jsme se umístili na 4.-8. příčce, přičemž podle průběžného hodnocení tipujeme 5. nebo 6. místo. Myslíme, že jsme na této akci všichni docela dobře reprezentovali naši školu. LUCIE VÍTKOVÁ, JAKUB VESELÝ (sexta) ----------------------------Vpravo vítěz Dan Chlup - 3-
Badmintonistky V. SRNCOVÁ (kvarta) a B.OTÁHALOVÁ (sekunda) Obě jsou čtvrté v republice O tom, že Tělovýchovná jednota Sokol Židlochovice je jednou z našich nejlepších badmintonových líhní, víme v Intelektu již od doby, kdy na naší škole studoval Ondra Král (abs. 2011). Ani po jeho odchodu se však podíl našeho gymnázia na úspěších židlochovického badmintonu nesnížil; spíš naopak. Nejúspěšnějšími členkami oddílu v uplynulém roce byly naše žákyně - kvartánka Veronika Srncová a sekundánka Barbora Otáhalová. Obě dvě shodou okolností figurují na čtvrtém místě celostátního žebříčku 2013 ve svých kategoriích. Sportu s opeřeným míčkem se aktivně věnují i jejich sourozenci (a rovněž žáci naší školy) Honza Srnec z oktávy a Katka Otáhalová z kvinty. Otázky Intelektu však tentokrát patřily jejich slavnějším sestřičkám: Jak jste se dostaly k badmintonu? V: Díky bráchovi a mé kamarádce, kteří už hrají badminton déle než já. B: Přivedla mě k němu starší ségra. Kdo vás trénuje? V: V současné době Michal Weinbrenner a Ondra Král. B: Letos mě vede Michal Weinbrenner a Ondra Král, ale dřív mě trénovala Katka Golová. Podporují vás rodiče? V: Ano, bez podpory rodičů by to ani nešlo. Taťka se mnou jezdí skoro na každý turnaj. B: Bez toho by to nedalo dělat. Vozí mě na většinu turnajů po celé ČR. Jaká zajímavá místa jste s badmintonem navštívily? V: Jezdíme po celé republice, ale většinou se podívám jen do haly, kde se pořádá turnaj. V zahraničí jsem hrála na Slovensku, ve Slovinsku a Německu. B: Nejradši mám Český Krumlov a hala je nejlepší v Mostě a v Benátkách nad Jizerou, jinak Český Těšín, Pardubice, České Budějovice, Prešov, Praha atd. Kolik už máte medailí nebo pohárů? V: Medailí asi 80 a pohárů 16. B: Na turnajích se většinou poháry nedávají, spíš medaile a těch mám asi kolem 40. Pohár mám teda jenom jeden... Jak dlouho už děláte badminton? V: Tak asi od pěti do sedmi let jsem si jen pinkala a až potom jsem začala jezdit na turnaje a trénovat. B: Od šesti let jsem si začala pinkat se ségrou, ale trénovat a jezdit na turnaje jsem začala až od sedmi. Kdo je vaším vzorem? V: Nemám nějaký určitý vzor,ale kdybych si měla vybrat někoho z badmintonu, tak asi naši nejlepší hráčku Kristínu Gavnholt. -4-
B: Asi Kristína Gavnholt a také Sashina Waran Vignes z Francie. Jak to zvládáte kombinovat se školou? V: Učení si s sebou beru i na turnaje o víkendech, ale vždy to dopadne tak, že se učím až pozdě v neděli večer doma. Od listopadu mám individuální plán. B: Někdy je to těžší, hlavně teď, když se uzavírají známky. Co je vaším cílem v badmintonu? V: Tento rok bych se chtěla stát mistryní ČR ve čtyřhře a získat medaili ve dvouhře a v mixu. B: Znovu vyhrát MČR. Jaké jsou vaše další záliby? V: Chodím dvakrát týdně do atletiky, jinak mám ráda všechny raketové sporty, jezdím na kole a kolečkových bruslích,v zimě běžkuji a lyžuji. Ráda poslouchám hudbu a čtu. B: Chodím ještě dvakrát týdně do atletiky, na flétnu a na angličtinu. Jak často jezdíte na různá soustředění? V: V létě jsem byla na čtyřech soustředěních. Podzimní i vánoční prázdniny jsem strávila na soustředění v Praze. B: Nejvíc jezdím o letních prázdninách (většinou čtyři soustředění v létě ). Momentálně jezdím dvakrát do měsíce ve středu dopoledne na trénink výběru Jihomoravského kraje. Máte nějaký další oblíbený sport? V: Můj další oblíbený sport je tenis a ping-pong. B: Tenis a ping-pong. Díváte se občas na badminton v televizi? V: Většinou sleduji videa na internetu. B: V televizi moc nebývá, ale snažím se na něj dívat aspoň na internetu. Musíte mít speciálně upravený jídelníček? V: Ne, ale snažím se jíst zdravěji. B: Normálně ne, ale na turnaji si hlídám, co jím. V čem vás badminton nejvíc omezuje? V: Určitě mám méně volného času,ale nemám pocit,že by mě v něčem omezoval. B: Mám míň volného času a víkendy plánujeme dlouho dopředu. Jaká je nejkrásnější a nejhorší věc na tomto sportu? V: Nejkrásnější je pocit vítězství a nejhorší jsem asi nezažila. B: Nejlepší je pocit, když dáš poslední vítězný míček, nejhorší je, když prohraju hodně vyrovnaný zápas. Děkujeme za rozhovor. VERONIKA BENEŠOVÁ, TEREZA PAVKOVÁ (oktáva) -5-
Návštěva rajhradského archivu
Ve středu před vánočními prázdninami se naše skupina kvartánů ze semináře z dějepisu balí po třetí vyučovací hodině a vydává se autobusem a pěšky do Státního okresního archivu Brno-venkov se sídlem v Rajhradě. Když přijdeme k archívu, vezme si nás na starosti náš průvodce Pavel Rubeš. Nejdříve nás zavede do malé místnosti, kde absolvujeme krátkou přednášku o rajhradském archivu. Dále se vystoupení týká zdrojů, z kterých můžeme čerpat informace nebo poznatky k pracím o svém bydlišti a jiných historických věcech. Jakmile skončí tyto krátké, ale důležité přednášky, přesouváme se do badatelny, tedy k nejdůležitější části svého výletu. Pavel Rubeš nám přináší materiály, které potřebujeme k bádaní. Dobrou hodinu a půl se snažíme pátrat po důležitých materiálech, které nás zajímají. Náš čas návštěvy vypršel a my se proto odebíráme zpátky na zastávku, kde nás vyzvedne autobus a odveze domů. Nemohu říci, že návštěva rajhradského archivu nebyla zajímavá a vlastně i poučná. ONDŘEJ VACULÍK (kvarta)
Primáni v pravěku
Ve středu 8. ledna se naše třída prima zúčastnila exkurze s názvem Cesta do pravěku v brněnském pavilonu Anthropos. Jako doprovod se nás ujali pan učitel Dratva a paní učitelka Jarošová. Program trval zhruba hodinu a viděli jsme tam lebky, napodobeniny sošek a neandrtálců, kosti a mamuty. Paní průvodkyně nám dala prohlédnout a osahat si pěstní klín. Po exkurzi každý dostal papíry, na které se malovaly věci, jež nás nejvíce zaujaly. Většina z nás malovala mamuta nebo sošku. Výsledné práce byly ohodnoceny známkou. Nakonec jsme se byli podívat do galerie obrazů Zdeňka Buriana. Zaujaly nás tam nejen samotné obrazy, ale i skládanky. Moc se nám v Anthroposu líbilo a chtěli bychom si tam ještě jednou někdy zajet. DAVID ŠUBA (prima)
Třikrát otevřené dveře na VŠ
Vysoké učení technické: V pátek 17. ledna se někteří studenti oktávy rozhodli navštívit Den otevřených dveří na VUT v Brně, přesněji na jeho Fakultě strojního inženýrství (FSI). Ráno předtím jsme ještě u nás ve škole stihli dvouhodinovkou matematiky, kterou budeme jistě na vysoké škole využívat, pomohla nám tedy se vžít do té pravé atmosféry. Do Brna jsme se dopravili autobusem, poté tramvají č. 12. Od zastávky Červinkova nás čekal ještě pěkný kus cesty, než jsme dorazili do hlavní budovy FSI. Tato cesta bude po několik let naším denním chlebem. Na chodbách byly ministánky, u kterých bylo možno se zeptat na informace ohledně studia jednotlivých oborů. Jelikož jsme všichni takřka rozhodnuti studovat obor strojní inženýrství, nemuseli jsme obcházet stánky jeden po jednom. Ptali jsme se tedy na stánku Strojní inženýrství a kromě odpovědí na otázky jsme byli obdarování i drobnými upomínkovými předměty. V 11 hodin začínala v posluchárně P1 přednáška, která měla představit možnost studia jednotlivých oborů na FSI. Hlavním přednášejícím byl proděkan FSI VUT doc. ing. Radek Knoflíček, Dr. Se zaujetím nám rozebíral jednotlivé obory, jeden po druhém. Samotného mě zaujalo, kolik možností má každý student v magisterském programu. Je jich nejméně dvacet. Bude tedy z čeho vybírat. -6-
Mimo představování konkrétních oborů nám proděkan sdělil i některé zajímavosti, například o uplatnění absolventů. Víte například, kolik z více než 500 každoročních absolventů VUT je evidováno na úřadech práce? Budu citovat slova proděkana: „8, slovy OSM!“ Přednáška se mi velmi líbila, po ní jsem byl naprosto utvrdil ve svém záměru, že chci studovat právě zde. Doufám, že se to ukáže jako dobré rozhodnutí. JIŘÍ MUSIL (oktáva) Masarykova univerzita: V pátek 17. ledna se uskutečnil den otevřených dveří na Fakultě sociálních studií MU v Brně. Tato fakulta se může pyšnit nejvyšším počtem podaných přihlášek v celé republice. Nabízí široké spektrum oborů a také praxi během studia. Od rána až do odpoledních hodin si mohli zájemci o studium prohlédnout prostory fakulty, ale především setkat se se studenty všech oborů a zeptat se na cokoliv, co je zajímalo. Dobré bylo, že si člověk vybral jen ty obory, které ho zajímaly, a nemusel poslouchat dlouhé, obecné a většinou nic neříkající přednášky. Nevýhodou byla ale dlouhá fronta lidí, která se stála snad na všechny obory, a také to, že stánky s jednotlivými obory byly všechny v jedné místnosti, kde panoval poměrně značný hluk, takže jste kolikrát byť nechtěně museli zvyšovat hlas a klást své otázky znovu, abyste se domohli odpovědi. Co se mi na fakultě líbilo nejvíc? Určitě krásná, moderní a prostorná knihovna, která má dlouhou otevírací dobu a obsahuje spousty zajímavých svazků v nejrůznějších jazycích. A milovníky dobré kávy určitě potěší studentské Krmítko, kde dělají výbornou kávu, a jak už název napovídá, nejde jen o kavárnu, ale obecně místo, kde seženete i něco dobrého na zub. TEREZA PAVKOVÁ (oktáva) MZLU: V pátek 24. ledna jsme s kamarádkou navštívily dvě fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Nejdříve jsme jely na Fakultu mezinárodních vztahů a regionálního rozvoje. Po přeběhnutí čtyřproudové silnice (na doporučení jedné postarší paní, která nám poradila cestu k fakultě) a asi pěti minutách chůze jsme přišly k budově, kolem které stálo zrovna lešení a všude se ozývaly zvuky vrtaček. Kolem pobíhali dělníci. Nechápavě jsme se na sebe s kamarádkou podívaly, ale šly jsme dovnitř. Jelikož jsme přišly trochu později, přednáška už začala a před učebnou stála mladá slečna. Řekla nám, že klidně ještě můžeme jít dovnitř, ale my ji radši vyzpovídaly, protože to byla také studentka této fakulty. Zeptaly jsme se na všechny otázky, které nás zajímaly. Její vyprávění o fakultě, vyučovaných předmětech a přijímacích zkouškách se mi velmi líbilo, bylo to podle mě lepší než přednáška, protože jsme získaly také názor studenta a ne učitele. Během necelé hodiny jsme se také dozvěděly, že se budova opravuje, proto ten hluk a nepořádek všude kolem. Na závěr jsme si také vyměnily kontakty, kdybychom ještě měly nějaké dotazy. Tato fakulta mě velmi nadchla. Jediná věc co se mi nelíbí, je přebíhání čtyřproudové silnice. Podle slečny se sice ještě nikomu nic nestalo, ale spěchání na šalinu se prý nevyplácí. Jako další jsme navštívily Provozně ekonomickou fakultu. Zde se nás bohužel nikdo neujal tak, jako v předchozí situaci. Tak jsme si tedy alespoň prošly budovu samy a vzaly si nějaké materiály u příslušného stolu. Takže o této fakultě bohužel moc informací nemám, ale není se čemu divit, jelikož jsme přišly až po přednášce. Budova ale působila příjemně. VERONIKA BENEŠOVÁ (oktáva) -7-
Nepíšeme do šuplíku (Z vlastní literární tvorby) Káťulka
Limeriky
VÍT FUNK (oktáva) MARTIN HÝSEK (kvarta) Je krásnější než červánky, Byl jsem jednou venku, Jak napečené bochánky našel jsem tam fenku. A hodnější než věrný psík, Byla to fenka buldoka, Který vyjadřuje dík, kousla mě potom do oka. A roztomilá jako štěně, Ta neposlušná fenka! Které se rádo koupe v pěně. Vyzařuje něžný pohled, Šel jsem kolem hřiště, Pod kterým by hned roztál led, chytil jsem tam klíště. Tam sněženka by vykvetla, Vzal jsem proto kleštičky Z květů věnec upletla, a utrhl mu nožičky. šup Káťulce na čelo, To už nikoho nechytne... to by jí to slušelo!
Vila Tugendhat Minulý pátek jsme se s naší třídou vydali do Brna, abychom prozkoumali zrekonstruovanou „Tugendhatku“. Co se programu toho dne týče, odbyli jsme si jednu hodinu ve škole (zeměpis), pak jsme naskákali do autobusu a jelo se. Pro ty, kteří nevědí: Vila Tugendhat je jedinečnou a velmi zajímavou stavbou ve funkcionalistickém stylu (tento styl zdůrazňuje hlavně použitelnost a účelovost), kterou navrhl německý architekt Ludwig Mies van der Rohe. Udělal tak na přání Fritze Tugendhata, jenž chtěl vilu pro sebe a svou rodinu. Stavba trvala přibližně 14 měsíců a byla dokončena v roce 1930. (Architekt budovu navrhl v roce 1928, stavba pak započala v roce 1929.) Vila je význačná nejen svou architekturou, ale také velmi moderním technickým vybavením (na tu dobu samozřejmě). Budova má například některá vysouvací okna a „klimatizaci“, kterou tvoří velmi kvalitně propracovaný systém filtrů a ohřívání vzduchu. Za války vila zažívala krušné období, nejznámější je čin maršála Malinovského, který v hlavním obytném prostoru nechal ustájit koně, dále si ruská armáda zatopila poličkami z knihovny. Vila byla ještě poté několikrát vyrabována, a tak se mnoho věcí nenávratně ztratilo. Oprav se však vila dočkala až v 80. letech, za památku byla prohlášena teprve v roce 1969. V roce 1992 se zde jednalo o rozdělení Československa, vyvrcholením této akce byl podpis dohody o rozpadu federace 26. srpna 1992 a dále zde probíhalo jednání o dělení federálního majetku. V roce 2001 byla vila prohlášena za významnou památku UNESCO. V roce 2010 započala rekonstrukce vily, která trvala až do roku 2012. Do vily se také postupně vracely některé předměty, které za války zmizely; například panelové obložení „kulatého“ jídelního stolu, ke kterému se váže zajímavá historka. Chybějící předměty byly samozřejmě vyráběny podle fotografií, ale nepodařilo se zrekonstruovat všechno. Pokud vás zajímají architektonické památky a máte rádi Brno, určitě byste se měli na vilu Tugendhat jet podívat taky. ONDŘEJ HOBERLA (kvinta) - 10 -
Hvězdy jako na dlani Ve středu 18. prosince minulého roku podnikla kvinta exkurzi do nově zrekonstruovaného Digitária, které je součástí brněnské hvězdárny. Nejdřív něco k technické stránce - jedná se o promítací sál s kopulovitým stropem, do kterého jsou namířeny dva speciální, naproti sobě umístěné projektory společně s tzv. planetáriem, což je další typ projektoru, který promítá předem připravené objekty obrazce, jako jsou hvězdy, tradiční umělecká vyobrazení souhvězdí a samozřejmě planety. Diváci po celou dobu pobytu spočívají v pololehu na snad až nebezpečně pohodlných sedačkách… V praxi to funguje tak, že vzniká (aspoň tedy pro mě) až neuvěřitelně věrný 3D obraz – a to bez jakéhokoliv typu brýlí nebo jiné podobné pomůcky. Program sestával z několika částí – začalo se západem slunce, pak se postupně s ubývajícím světlem začaly objevovat první hvězdy (obraz se otáčel zleva doprava, no zkrátka 3D a pohyb se nemají moc rády, takže to velkému množství lidí způsobovalo lehčí mořskou nemoc). Dále se postupně zvýrazňovala jednotlivá nejznámější souhvězdí, až se rozzářila celá hvězdná mapa a to vše za doprovodného výkladu jedné z pracovnic hvězdárny. Na závěr nám byl promítnut dokumentární film Astronaut, který popisuje, čím vším si člověk musí projít, aby se jedním z nich mohl stát. Já jsem si exkurzi náramně užil, jak po zeměpisné stránce, tak hlavně díky setkání s novou technologii, která by snad časem mohla i do Hollywoodu přinést revoluci v trojrozměrné projekci, ovšem to by ještě chtělo vyladit potíže s mírnou nevolností... IVO DOBROVOLNÝ (kvinta)
O hmyzí společnosti V pátek 24. ledna k nám do školy přijela paní Kateřina Černá z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, aby nám (konkrétně sextě, septimě a pár zájemkyním z oktávy) pověděla něco o biologii sociálního hmyzu. Bonusem bylo, že jsme poslouchali její pražský přízvuk, a my sextáni jsme si tak mohli aspoň představit, že jsme v Praze, když nám naše plánovaná exkurze nevyšla. Přednáška trvala dvě hodiny a byla rozdělena přestávkou. V první hodině jsme se dozvěděli obecné věci o socialitě. Například to, že pod pojmem sociální hmyz se skrývá společenství hmyzu, které tvoří potomci jedné nebo více samic, a že má několik stupňů, přičemž tu pravou socialitu najdeme u včel, mravenců, vos a kutilek. Vždy je jedna královna a ta řídí svými feromony chod celého mraveniště nebo úlu. Zbylí obyvatelé jsou pak rozděleni do kast a vykonávají různé funkce (např. voják u mravenců nebo dělnice u včel). Za zmínku také stojí, že mezi sociální hmyz patří i někteří pavouci a roztoči. Druhá hodina byla zaměřena více na včely. Mezi zajímavosti patří, že nejlépe vidí modrou a zelenou barvu, košíčky na sbírání pylu má pouze královna a že při páření samec zalomí svůj pohlavní orgán v královně a vytvoří tak tzv.“pohlavní zátku“. Ovšem i přesto se královna páří až s dvaceti samci, protože pro ně není problémem zátku vytáhnout. Závěrem bych chtěla za všechny poděkovat paní učitelce Pazderské, že nám přednášku domluvila, a když už nic jiného, tak jsme se aspoň zbavili dvou vyučovacích hodin. ADÉLA SKLENÁŘOVÁ (sexta) - 11 -
Turecko a žádný konec světa
Rád bych začal vysvětlením, na jakém typu „dovolené“ jsem to v prosinci vlastně byl. Jednalo se o projekt v rámci programu Mládež v akci, podporovaný Evropskou unií. Hlavní cíle mého i dalších projektů jsou podpora seberealizace či osobního rozvoje mladých lidí, rozvoje neformálního vzdělávání, mezikulturního dialogu, mezinárodní spolupráce či aktivní občanské společnosti. K projektu jsem se dostal přes organizaci Evropské centrum mládeže Břeclav (ECMB). Dále musím zmínit, že všem účastníkům bylo zaplaceno 70 procent dopravy a 100 procent stravy a ubytování. Mým hlavním důvodem k vycestování byla jednoznačně přepracovanost a touha si někde odpočinout, poznat nové věci, kulturu a hlavně nové kamarády. Na internetu jsem si našel organizaci ECMB a vybral nejnovější projekt. Jeho tématem byly stolní hry se zaměřením na slepé lidi. Absolutně jsem netušil, co můžu očekávat a jak něco takového bude probíhat. I přesto jsem to riskl a přihlásil se. Asi za dva měsíce (po vyřízení zdravotního pojištění, volna ve škole, koupení letenek a přesvědčení maminky a babiček, že Turecko je vyspělá země a nikdo mě neunese a neprodá moje orgány na černém trhu) jsem se vydal na cestu. V Brně jsem poprvé uviděl svoje nové kamarády a kolegy z Česka. Seznámili jsme se, nasedli na autobus směr Vídeň, poté na letadlo do Istanbulu a na další do Ankary. Z Ankary autobusem do cílové destinace – Amasye. Z Ankary s námi cestovali dva z tureckých organizátorů, takže jsme měli dostatek času navzájem se poznat. Cestování s nimi bylo výhodné, protože jak jsem později zjistil, nikdo v Turecku neuměl anglicky. Vystoupili jsme u obrovského hotelu, ubytovali se a čekali na příjezd účastníků z ostatních zemí. První polovina lidí měla dorazit těsně před půlnocí, tak jsem (samozřejmě kvůli sbližování národů) byl již nachystán s domácí tekutou meruňkou. Některé národy zklamaly, avšak Maďaři se svou pálinkou předčili všechna očekávání. Druhý den začal snídaní v 9 hodin, poté jsme se přesunuli do naší společenské místnosti a odstartovali oficiálně projekt. Organizátoři nám vysvětlili cíle projektu a hned jsme skočili na první teambuildingovou aktivitu, poté následovaly další a další. Celý den uběhl jako voda a večer jsme měli první společnou zábavu – mezinárodní noc. Každý národ si dovezl národní pokrmy a drinky, které měl nyní prezentovat ostatním. Jak už bývá zvykem, my z České republiky jsme měli nejvíce alkoholu. Avšak ani ostatní země nezahálely. Dál si myslím, že již není třeba večer popisovat – já vlastně ani nevím, jestli bych v paměti našel něco, co bych popsat mohl. Třetí den se nevstávalo nejlépe, avšak všichni jsme se přemohli a s chutí se pustili do práce. Dny probíhaly v poměrně stejném rytmu. Aktivity byly opravdu různorodé, avšak všechny měly stejné cíle – vytvořit z nás dobrý tým a poznat, jak se cítí slepí lidé. Mimo naplánovaný program jsme měli nějaký volný čas. Navštívili jsme krásné město Amasya, které je po celém Turecku známo hlavně pěstováním obrovských šťavnatých jablek. Poznali jsme dobrotu a srdečnost místních lidí, kteří se s námi v jednom kuse fotili, také jsme byli v lázních, kde jsem zažil jednu z nejlepších masáží vůbec. Když bych to měl shrnout, tak chci říct, že cíl projektu – vytvořit dobrý tým, dozvědět se něco o lidských postiženích, konkrétně o slepotě, vytvořit stolní hru pro slepé lidi – jsme splnili. Bylo úžasné pozorovat, jak se z několika rozdělených skupi- 12 -
nek měníme v jednu velkou, společně uvažující. Chci říct, že na konci projektu jsme byli více jako rodina než jen kamarádi. Poznal jsem obrovské množství odlišných, a přesto úžasných lidí, se kterými jsme si slíbili, že se ještě někdy uvidíme. Co nesmím pominout, je určitě zlepšení mé angličtiny o několik úrovní. Také jsem zjistil, že se (kromě první noci) dokážu skvěle bavit bez alkoholu. Všechny tyhle zážitky mě neskutečně změnily a já nelituji ničeho, co se tam stalo. Při loučení nejeden člen uronil slzu, popravdě i já. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků, jaké jsem kdy měl. Každému, kdo nad něčím podobným uvažuje, říkám: „Okamžitě se přihlas, nebudeš litovat!“ V poslední aktivitě jsme měli napsat několik slov na papír ke každému ze zúčastněných. Pokaždé, když se cítím špatně, tak si následující řádky přečtu a mám opět pocit motýlů v břichu. Na závěr bych rád napsal určitou motivaci pro všechny, kdo se pročetli až sem. Po celou dobu projektu s námi byl István, můj dobrý kamarád z Maďarska, stejně starý jako já. Vypadal jako každý obyčejný člověk, jen měl vyholenou hlavu – řekl, že pro to má svoje důvody. Když jsme se loučili, prohlásil, že má rakovinu. Že už nechodí ani do školy, jen si užívá života. Chtěl bych říct, že tohle je ta nejdůležitější hodnota – užívat si života. Takže až příště dostanete ve škole pětku, ztratíte peněženku nebo propásnete koncert Justina Biebera, věřte, že to není konec světa. LUKÁŠ KOUPIL (oktáva)
- 13-
Jaký byl ten loňský...
Je za námi rok 2013 a nám nezbývá než se smířit s novým rokem 2014 a na ten starý zavzpomínat. Někdo si asi říká: A na co chcete tak vzpomínat? Ovšemže to občas není zrovna veselé nebo na to nejsme moc pyšní, ale vzpomínat se musí… A co se vlastně stalo? Tak například hned na začátku ledna 2013 „zařídil“ náš bývalý prezident Václav Klaus u příležitosti svého odchodu z funkce rozsáhlou amnestii. No a o pár týdnů později jsme měli už nového prezidenta – Miloše Zemana. A co víc, lidé si ho poprvé zvolili sami. V únoru se stávaly události spíše ve světě (možná se Česká republika vzpamatovávala z prezidentských voleb). Na Valentýna jihoafrický atlet Oscar Pistorius zastřelil svou přítelkyni, která chtěla vyskočit z temného rohu, zakřičet „překvapení“ a udělat mu radost. Bohužel se jí to už nepodařilo. K poslednímu dni měsíce února rezignoval ze zdravotních důvodů papež Benedikt XIV. a jeho nástupcem byl o dva týdny později zvolen argentinský kardinál Jorge Mario Bergoglio. Nový svatý otec přijal papežské jméno František. V březnu zasáhla naši republiku smutná zpráva. Dvě české turistky byly uneseny v Pákistánu a dodnes o nich nejsou žádné pevné zprávy. Byla také zvolena první krátkovlasá miss ČR Gabriela Kratochvílová. V dubnu vystrašil Ameriku teroristický čin na maratonu v Bostonu a celý svět si pletl Česko s Čečenskem … Zemanovu virózu asi všichni známe. Údajně se jí nakazil v květnu, ale myslím, že všichni tušíme, co za tím stojí. V červnu toho bylo více. Nejdřív se narodila první paterčata u nás. Hned nato přišly děsivé a velmi ničivé záplavy, které zasáhly 970 obcí. Poté ten největší zlom v minulém roce. Petr Nečas ohlásil rozvod se svou manželkou a zasnoubení s milenkou Janou Nagyovou a jen o tři dny později padla vláda. Té se na konci téhož měsíce ujal Jiří Rusnok. V červenci se ve Velké Británii narodil královský potomek, který je oficiálně oslovován jako princ George. A v Egyptě záhadně zahynula 36letá Češka a její osmiletá dcera. Dlouho podezřelým byl manžel, kterého v Káhiře drželi další tři měsíce. Srpen není zrovna plný světového dění. Za ohlédnutí stojí asi soud s Davidem Rathem o jeho krabici a s dalšími obžalovanými z korupce. V září jsme se všichni opět sešli ve škole a to myslím k tomuto měsíci bohatě stačí. Následně nato vyhrála v říjnu ČSSD volby tak těsně, až to bylo neuvěřitelné. V zákrytu se drželo ANO a KSČM. A prezident Miloš Zeman k výročí Československé republiky vyznamenával. Vladimír Mišík odmítl. V listopadu obhájili naši tenisté Davisův pohár. A v JAR zadržela policie Radovana Krejčíře a viní ho z pokusu o vraždu. A konečně poslední měsíc minulého roku – prosinec. Ukrajinská metropole Kyjev zažila obrovské protivládní demonstrace kvůli Evropské unii. A pak už tu máme nový rok. A na Ukrajině protesty trvají. Tak to by bylo asi všechno pro rok 2013. Teď už mi zbývá jen popřát vám do nového roku hodně štěstí, zdraví a lásky. KRISTÝNA BILAVČÍKOVÁ (kvarta) Nový papež František - 14 -
Sportovci v politice
O mužích, kteří vymění sportovní zápolení za oblek a kravatu a vrhnou se do složitostí politického světa, se moc neví. V posledních týdnech svět zaznamenal obrovské protivládní protesty na Ukrajině. V nich se jako vůdce demonstrantů angažuje vynikající boxer Vitalij Kličko. Ten je dokonce hlavním opozičním protikandidátem pro nadcházející prezidentské volby. A v politickém světě není jediným sportovcem, který hlasitě protestuje proti domácímu establishmentu. Ruský šachový velmistr Garri Kasparov, nejmladší mistr světa v dějinách, je ve své vlasti velmi kontroverzní osobností. Patří k nejostřejším kritikům režimu a zejména prezidenta Vladimira Putina. Je dokonce zakladatelem hnutí Sjednocená občanská fronta, která figuruje v opozici. Když se podíváme do historie, dalším světově proslulým sportovcem zastávajícím významný politický úřad byl například fotbalista Pelé. V Brazílii po nějaký čas působil ve funkci funkci ministra pro sport a spolupracoval například s organizací UNICEF. Kulturistiku (a zároveň herce) v politice zastupoval Arnold Schwarzenegger, ten celých osm let zastával úřad kalifornského guvernéra. Zlí jazykové tvrdí, že za jeho vlády se nejlidnatější americký stát zadlužil jako nikdy předtím. I v České republice se několik úspěšných sportovců přetransformovalo ve více či méně úspěšné politiky. Velmi známý byl například hokejista Jiří Šlégr (jeden z mála našich reprezentantů, kteří se mohou pyšnit členstvím v prestižním spolku Triple Gold Club, tj. vítězstvím na MS, OH a ziskem Stanleyova poháru); ten byl nějaký čas poslancem za ČSSD. V červnu minulého roku se ale vzdal poslaneckého mandátu. Měla to prý být jeho reakce na výsledky policejní razie na úřadu vlády. Uvedl, že se chce vrátit do čistého prostředí mezi sportovce. Nyní hraje opět hokej za Litvínov, ale ani politiky se úplně nevzdal, neboť je místopředsedou Paroubkovy strany LEV 21 - Národní socialisté. Dalším hokejistou, který zastával funkci poslance, byl Augustin Bubník. Do sněmovny byl zvolen v roce 1998 za ODS a setrval v ní celé čtyři roky. Posledním významným zástupcem zimních sportů je Pavel Ploc, úspěšný skokan na lyžích, dvojnásobný olympijský medailista z 80. let. Ten spojil svou politickou dráhu se sociální demokracií a zastupuje ji v Poslanecké sněmovně již od roku 2006. V minulosti byla politicky činná například i sportovní gymnastka Věra Čáslavská. Naše nejúspěšnější olympionička po revoluci pracovala jako poradkyně prezidenta Havla. JIŘÍ MUSIL (oktáva) ARNOLD SCHWARZENEGGER a JIŘÍ ŠLÉGR - 15-
Tři králové aneb To, co spousta lidí neví Tímto svátkem takřka vrcholí Vánoce, ale víme o něm všechno? Co víme o mudrcích z Orientu? Kdo byli tito tajemní mágové, dnes v lidové tradici známí jako „Tři králové“? Odkud přišli? Kolik jich opravdu bylo? Mnozí si myslí, že písmena K, M a B, která se píší na dveře domů (K+M+B), označují jména jednotlivých králů. Ale není tomu tak! Mágové totiž dostali jméno až na základě středověké legendy. Tato písmena jsou zkratkou latinského Christus mansionem benedicat, v překladu Kristus požehná tomuto domu. Bible nemluví o jménech ani o počtu „králů“. Zlato, kadidlo a myrha, tyto dary pravděpodobně určují počet králů. Arménské evangelium dětství udává příchod mágů na 9. leden a tvrdí, že byli tři a jejich jména jsou Melkon (král Peršanů), Gaspar (král Indů) a Balthazar (král Arabů). Někteří vykladači spatřují v trojici původní tři lidské rasy vzešlé z Noemových synů, tři kontinenty Starého světa, symbol tří světských řádů (kněží, válečníků a pracujících), dále tři stádia lidského života (mládí, dospělost, stáří) nebo podoby času (minulost, přítomnost a budoucnost). Podle pozdních legend byli údajně Tři králové apoštolem Tomášem vysvěceni na biskupy a po letech misionářského působení měli zemřít několik dní po sobě. Podle legendy byli také pohřbeni ve společném hrobě. Relikvie, které jim tradice připisuje, dnes nalezneme v dómu v Kolíně nad Rýnem. Mimo toto město však kult Tří králů jako svatých nebyl nikdy oficiálně uznán. Západní křesťanství má tříkrálovou slavnost 6. ledna, oproti tomu východní křesťanství uctívá tuto tradici už 25. prosince. BARBORA VEČEŘOVÁ (kvarta)
Přijďte se pobavit 1.2. – Hasičský ples, Masarykův kulturní dům Židlochovice, 20:00 7.2. – 15. společenský ples Gymnázia Židlochovice, 20:00 9.2. – muzikál Hello, Dolly!, Městské divadlo Brno, 18:00 14.2. – premiéra filmu Vampýrská akademie 15.2. – Maškarní ples pro dospělé, Nosislav, 20:00 20.2. – premiéra filmu Babovřesky 2 23.2. – Sugar! (Někdo to rád horké), Městské divadlo Brno, 18:00 TEREZA PAVKOVÁ (oktáva)
Na koho se usmálo štěstí? Do redakce nám ve stanoveném termínu přišla jen dvě správná řešení naší listopadové křížovky. V obou tedy byly uvedeny tajenky: 1. PYTHAGOROVA VĚTA, 2. CORNUOVA SPIRÁLA. Jako výherce anglické maličkosti jsme tentokrát vylosovali BARBORU BUKOVINOVOU z primy. Blahopřejeme! REDAKCE inTELEkt. Časopis studentů Gymnázia Židlochovice, Tyršova 400. Vychází měsíčně. Grafická příprava: Jiří Musil (oktáva). Jazyková úprava textu: Antonín Továrek. Cena 4 Kč. - 16 -
