2 / 2014
Společenství
Společenství 2/14
Květnonedělní „Radost je znamením, že světlo je blízko.“ - sv. Edita Steinová
OBSAH:
VELIKONOČNÍ VÍTĚZSTVÍ…………………………………………………2 PLÁNOVANÉ AKCE V NAŠÍ FARNOSTI………………………………….3 BŮH MŮŽE VZKŘÍSIT I MRTVÉ MANŽELSTVÍ…………………………8
WEB FARNOSTI S AKTUÁLNÍMI ZPRÁVAMI: WWW.FARNOSTHAVIROV.CZ Email:
[email protected] Časopis Společenství je zapsán do evidence periodického tisku pod evidenčním číslem MK CR E 15005. Vychází v Havířově, nepravidelně 6x ročně. Vydavatelem je Římskokatolická farnost Havířov, ICO:45215618, 736 01 Havířov, Farská 2. Neprodejné. Příspěvky lze odevzdat ve farní knihovně, zaslat na adresu Společenství, Farní úřad, Farská 2, 73601 Havířov, nebo na mail:
[email protected]. Uzávěrka dalšího čísla: 25.5.2014 Tisk: Tiskárna Kleinwächter, Čs.armády 2233, Frýdek-Místek
-1-
2 / 2014
Společenství
Velikonoční vítězství... V noci z Bílé soboty na velikonoční neděli při velikonoční vigilii uslyšíme výzvu k vykonání toho, nač jsme se 40 dní připravovali… A bude následovat okamžik, kdy s rozsvícenými svíčkami v rukou obnovíme své křestní vyznání: nejdříve třikrát „Ano“ jako zřeknutí se hříchu, všeho, co k němu láká, i ducha zla a všeho, co působí a čím se pyšní. Potom třikrát „Věřím“… Předpokladem k čistému a ryzímu vyznávání víry je zřeknutí se hříchu. Říci hříchu „Ne“ - to je prostředek. Říci Bohu „Ano“ - to je cíl. Celý pozemský život máme k tomu, abychom dorůstali k definitivnímu „Ano“ v hodině naší smrti. Je však přinejmenším zbytečné zabývat se tím, kdy by ta hodina mohla nastat. Spíše je nanejvýš důležité ptát se: Jak prožívám okamžik, který je právě nyní? Jsem nyní ochoten říci Bohu „Ano“? Jen ještě poznamenejme, že je nezbytně nutné připustit, že Bůh k nám může promlouvat i skrze druhého člověka. K tomuto „Ano“ je někdy třeba hodně síly - síly k boji, síly k vítězství. Je nám útěchou, že Pán Ježíš Kristus, Pramen naší síly, už zvítězil. Padesát dní velikonoční doby je toho důrazným připomenutím. Naši nebeskou Matku Marii budeme v „alelujové“ době v závěru mše svaté vyzývat těmito slovy: „Z vítězství jeho raduj se, aleluja, u něho za nás přimluv se (nyní i v hodinu smrti naší), aleluja.“ Kéž se na Mariinu přímluvu Jeho vítězství rozšíří i na nás… To vám ze srdce přejeme. o. Marcel, o. Karel, jáhen Pavel
Pořad bohoslužeb o Velikonocích Velikonoční vigilie patří k velikonoční neděli - obřady nemají začínat před západem slunce.
Sv. Anna Sv. Markéta Špluchov Sv. Jan Bosko Zelený čtvrtek Velký pátek
17,30
18,00
17,30
16,00
Bílá sobota
Adorace 8-12h 20,00
Adorace 14-18h 19,00 9,00 9,00 polsky
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Velikonoční pondělí
8,00, 10,00, 17,30
8,00, 10,00
16,00
Sv. Jan Křtitel
16,30
16,30
16,30
16,30 18,00
11,00
20,30 8,30 10,15
8,45
11,00
8,30
8,45
„Zabit smrtí, zabil smrt.“ /sv. Augustin/ Šťastné svátky přeje ThDr. Milan Adámek a Mgr. Jan Szymurda, jáhen
-2-
2 / 2014 Plánované akce v naší farnosti
Společenství
15. dubna –út - zpovědní den u sv. Anny v 8-12 hod a ve 14-18 hod 24. dubna-čt – vzdělávání ve víře v knihovně od 18,15 hod – Výroky a příběhy pouštních otců (o. Karel Rechtenberg) 3. -4. května so-ne – víkend dětí na faře, které se připravují k 1. sv. přijímání 7. - 10. května st-so – mládež pojede na brigádu za o. Jiřím Filipcem do Vápenné, odtud se zúčastní poutě rodin na Maria Hilf 8. - 11. května čt-ne – prodloužený víkend pro rodiny ve Zlatých Horách. Zúčastníme se poutě rodin na Maria Hilf – viz plakátek 10. května so – pojedeme autobusem na diecézní pouť rodin do Zlatých Hor – viz plakátek 15. května čt - vzdělávání ve víře v knihovně od 18,15 hod – Hodnota života u Jana Pavla II. (o. Marián Pospěcha) 17. května so – v 10,30 hod žehnání kaple sv. Ambrože nad kostelem sv. Markéty – viz plakátek 17. – 18. května so-ne – setkání ministrantů na faře v Bludovicích 22. května čt - vzdělávání ve víře v knihovně od 18,15 hod – Zamyšlení nad biblickým textem (Jan13,1-15 – Umývání nohou) 23. - 25. května pá-ne – duchovní obnova pro mládež děkanátu na Orlím hnízdě 31. května so – 1. svátost smíření dětí v kostele sv. Anny od 10 hod 1. června ne – 1. sv. přijímání v 10 hod v kostele sv. Anny 1. června ne – v 15 hodin Dětský den u fary v Bludovicích 12. června čt - vzdělávání ve víře v knihovně od 18,15 hod – Věřící v dialogu se světem (o. Vojtěch Mičan) 18. června st – poslední hodina náboženství s možností svátostí smíření pro děti i rodiče 28. června so – kněžské svěcení našeho o. Pavla Marka v Ostravě 3. července čt – primice P. Pavla Marka v Lubině 7. - 11. července po-pá – prázdninová školka na faře – viz plakátek 13. července ne – pouť u sv. Markéty v Bludovicích 20. - 25. července ne-pá – farní tábor dětí základní školy – viz plakátek 27. července ne – pouť u sv. Anny v Havířově ** **********************
Splácení půjček na opravu sv. Anny Milí farníci, jak už jsem říkal při otevření kostela sv. Anny 12. 1. 2014, kostel jsme opravili především díky půjčkám farností, spolků a fyzických osob, kteří nám všechny půjčky poskytli bezúročně! Nesmírně si toho vážím, je to jen na úrocích pro naši farnost obrovská finanční úspora. Pro přehled o našich závazcích je v tabulce soupis všech našich dluhů s datem splacení. Děkuji tímto všem, kteří nám půjčku poskytli. Možná mnohým z vás bude připadat ta výše splátek v některých rocích vysoká. Přiznám se, že se toho nebojím. Jednak stále zažívám malé zázraky, když tu a tam přicházejí lidé, kteří i ze svého důchodu věnují třeba i 20 000 Kč jako dar na farnost. Dále jsme dostali teď v březnu z německé nadace Kirche in Not 121 000 Kč jako příspěvek na opravu kostela. A chci věřit, že vyjdou i další 2 projekty, které jsme podali jednak na Statutární město Havířov a dále na Nadaci OKD, kde žádáme v obou případech na dokončení zádveří o 200 000 Kč. Samozřejmě jsou to částky, se kterými nemohu napevno počítat. Na co ale spoléhám a oč chci prosit, je Vaše štědrost při běžných i mimořádných sbírkách (3. neděle v měsíci). Zároveň jsem stále připraven přijmout jakýkoliv dar :-), na který můžu vystavit potvrzení pro odpočet z daní. Díky! o. Marcel -3-
2 / 2014
Společenství
Půjčky na opravu kostela sv. Anny ŘKF Těrlicko ŘKF Frýdlant
Fyz. osoba celkem
30.5. 30.5. 30.8. 30.11. 30.8.
ŘKF Frýdlant
30.3. 30.6. 30.9. 30.12. ŘKF Hor.Suchá 30.6. Fyz. osoba 30.12. Biskupství 30.11. celkem
ŘKF Frýdlant
Fyz. osoba Fyz. osoba Fyz. osoba Fyz. osoba Dobrá kat.dům Fyz. osoba Fyz. osoba ŘKF Petrovice Biskupství celkem
30.3. 30.6. 30.9. 30.12. 30.6. 30.6. 30.6. 30.6. 31.8. 30.9. 30.9. 30.10. 30.11.
r.2014 500 000 ŘKF Frýdlant 25 000 25 000 25 000 300 000 Fyz. osoba 875 000 Biskupství celkem r.2016 25 000 25 000 25 000 25 000 300 000 50 000 200 000 650 000
ŘKF Frýdlant
Fyz. osoba Biskupství celkem
r.2018 25 000 Biskupství 25 000 25 000 50 000 10 000 10 000 50 000 20 000 800 000 20 000 20 000 200 000 200 000 1 455 000
30.3. 30.6. 30.9. 30.12. 30.8. 30.11.
r.2015 25 000 25 000 25 000 25 000 300 000 200 000 600 000
30.3. 30.6. 30.9. 30.12. 31.5. 30.11.
r.2017 25 000 25 000 25 000 25 000 30 000 200 000 330 000
30.11.
r.2019 200 000
celkem 3 110 000,-Kč *******************************
Víkend dětí, které se připravují k 1. sv. přijímání 3. – 4. května víkend začíná v sobotu v 8 hod na faře. Končíme v neděli mší sv. u sv. Anny v 10 hod. S sebou: spacák, přezůvky, oblečení na faru, oblečení ven, oblečení na nedělní mši sv., hyg. potřeby. Cena: 100,- zaplatit s přihláškou katechetům nejpozději týden před akcí.
-4-
2 / 2014
Společenství
Diecézní pouť rodin na poutní místo
P. Marie Pomocné ve Zlatých Horách
sobota 10. května 2014 Odjezd autobusu v 7.00 hod z autobusového nádraží v Havířově 7.05 hod ze zastávky u kulturního domu P. Bezruče Program: 8,30 hod- zastávka v Opavě v konkatedrále P. Marie Nanebevzaté 12 hod – křížová cesta ze Zlatých Hor od areálu Bohemy na poutní místo 13,30 hod – katecheze pro rodiče o. D. Vícha paralelní program pro děti (zajišťuje naše mládež) 14,30 hod - stezka „manželské rande“ připravuje Centrum pro rodinu paralelně růženec s rozjímáním 15 hod – mše sv. s o. biskupem Františkem Návrat: kolem 20. hod Cena: 150,- dospělí, 50,- děti Přihlášky: do 27. 4. se zálohou 50,- na osobu v sakristii. *************************
Prodloužený víkend pro rodiny čtvrtek 8. - neděle 11. května 2014 ve Zlatých Horách Ubytování: skautská základna v Mikulovicích 9 km od Zlatých Hor. Spaní ve vlastních spacácích. Cena 50 Kč/osoba/noc + energie Strava: polopenze – společné snídaně a teplé večeře, cena 70 Kč/osoba/den Doprava: vlastními auty S sebou: spacák, přezůvky, otevřené srdce pro Boha a bližní Přihlaste se nejpozději do 27. 4. kapacita omezena. Podrobnější info u Hanky Svobodové tel. 731 625 835
Program: Čtvrtek – začínáme večeří, společná modlitba, duchovní slůvko pro děti i dospělé Pátek - společná modlitba, snídaně, turistika v okolí lázní Jeseník, společná večeře, modlitba Sobota – modlitba, snídaně, turistika v okolí města Zlaté Hory, zúčastníme se pouti rodin na Maria Hilf - od 12 hod křížová cesta, mše sv. s biskupem, návrat do ubytovny, večeře, modlitba Neděle – modlitba, snídaně, mše sv., odjezd směr domů -5-
2 / 2014 Společenství Brigáda mládeže v pohraniční farnosti Vápenná na Jesenicku Odjezd: ve středu 7. května večer (sraz v 17.20 na vlakovém nádraží v Havířově) Návrat: v sobotu 10. května večer Náplň: ve čtvrtek a v pátek práce ve Vápenné (fara, kostel, zahrada), v sobotu účast na Diecézní pouti rodin na Maria Hilf a pomoc se soutěžemi pro děti Minimální věk: 15 let Maximální počet: 20 lidí schopných a ochotných pracovat Cena: 200 Kč Za přihlášeného se považuje ten, kdo o. Karlovi R. osobně zaplatí 200 Kč.
Farní tábor pro kluky a holky ...aneb podivuhodná pouť pouští Máš-li odvážné a dobré srdce, neváhej a vydej se s námi na nezapomenutelnou pouť a objev to, co ještě nikdo neobjevil! Termín výpravy: 20. - 25. 7. 2014 Pouštní základna: na pěkně zařízené chatě v horách, u vesničky Hutisko-Solanec Cena: 900Kč Přihlaste se co nejdříve na mail:
[email protected] Kontakt: Hanka Svobodová 731 625 835 počet poutníků je omezen Pavla Matoušková 776 864 165 Dobrodružství Hry Kamarádi Přátelství Modlitba Příroda Výlety Výzva Zážitky
-6-
2 / 2014
Společenství
NAPSALI JSTE NÁM Ohlédnutí za duchovní obnovou žen. Vše proběhlo podle programu zveřejněného ve Společenství 1/2014. V sobotu 15. března 2014, v kostele svaté Anny, lektorka - MUDr. Jitka Krausová. Přihlásilo se cca 70 žen a dívek. Co od obnovy účastnice očekávaly? Osobní odpověď na výzvu, kterou představují Velikonoce - největší křesťanské svátky v roce? Obdobu oblíbených čistících jarních kúr? Jakousi paralelu v duchovní rovině s každoročním jarním gruntováním, smýčením a bílením našich obydlí? ... ? Ta temná zákoutí v nás a nevětraná místa s neviditelnými pavučinami a zaprášenými umělými květy, které je nám tak líto vyhodit – kdo z nás je nemá? Buď jsou s námi tak dlouho, že už o nich nevíme, nebo si je pěstujeme, už k nám patří. Dr. Krausová nazvala duchovní obnovu zkratkou VPKD (Velký plán křesťanské detoxikace) a díky ostrému reflektoru jejího přesného slova jsme měli šanci podívat se do sebe a nasvítit ta místa. Položit si otázku, odpovědět na ni, nebo ji zařadit mezi dlouhodobé úkoly k přemýšlení a změně. KDO jsem ve vztahu k Bohu a lidem, jaká je moje IDENTITA? V KTERÉM ČASE (minulost, přítomnost, budoucnost) žiji a setkávám se s Bohem? Nelibuji si v minulosti zakořeněné SEBELÍTOSTI? K čemu mi slouží SMYSLY? Jaká je moje ŘEČ? Jak jsem na tom s EMOCEMI a VŮLÍ? Ve kterých CTNOSTECH se potřebuji cvičit? Co je centrem mého DUCHOVNÍHO ŽIVOTA - můj či cizí HŘÍCH? Nebo KRISTUS a LÁSKA? Z množství a závažnosti témat je asi zřejmé, jak hodně jich putovalo do kategorie „dlouhodobé úkoly“. Hodně pozornosti lektorka věnovala tématu VDĚČNOSTI. Jak jsme na tom s VDĚČNOSTÍ? Na tuto poslední otázku nedostižně odpovídá Karel Kryl. napsala: I. V. Karel Kryl – píseň Děkuji Stvořil Bůh, stvořil Bůh ratolest, Pro touhu, pro touhu po kráse bych mohl věnce vázat, děkuji za ošklivost, děkuji, děkuji za bolest, děkuji za to, že utká se jež učí mne se tázat, láska a nevraživost, děkuji, děkuji za nezdar: pro sladkost, pro sladkost usnutí ten naučí mne píli, děkuji za únavu, bych mohl, bych mohl přinést dar, děkuji za ohně vzplanutí byť nezbývalo síly, i za šumění splavu, děkuji, děkuji, děkuji. děkuji, děkuji, děkuji, Děkuji, děkuji za slabost, Děkuji, děkuji za žízeň, jež pokoře mne učí, jež slabost prozradila, pokoře, pokoře pro radost, děkuji, děkuji za trýzeň, pokoře bez područí, jež zdokonalí díla, za slzy, za slzy děkuji: za to, že, za to, že miluji, ty naučí mne citu, byť strach mi srdce svíral, k živým, jež, k živým, jež žalují beránku, děkuji, a křičí po soucitu, marně jsi neumíral, děkuji, děkuji, děkuji. děkuji, děkuji, děkuji, děkuji, děkuji... -7-
2 / 2014
Společenství
SVĚDECTVÍ – Bůh může vzkřísit i mrtvé manželství Čeladná 29. 3. 2014 S manželem jsme se vzali v lednu roku 1976. Ačkoliv manžel nebyl věřící, ba ani nebyl pokřtěn, měli jsme svatbu v kostele. Když se nám narodila dcera a za tři roky syn, zdálo se, že nic nemůže zkalit naše štěstí. 18 let jsme měli krásné, harmonické manželství, rodinu plnou pohody a lásky, ve které nám všem bylo dobře. V roce 1991 jsem jela poprvé do Lurd. V Lurdech jsem prožila konverzi, vlastně se mi rozhořelo srdce pro Boha natolik, že jsem přestala být pouze „nedělní“ katolík. Ale obrácení přináší i své zápory. Dnes tvrdím, že každého konvertitu by měli nejdříve na rok přivázat za nohu ke stolu, aby nenatropil svým euforismem, který je pro ostatní nepochopitelný, víc škody než užitku. Ale stalo se. Manžel mou změnu těžce nesl, měl pocit, že mu unikám do světa, který je pro něho cizí. Ale pro mne to byla doba prvních osobních zkušeností života z víry, dobrodružství duchovních objevů, touhy dovědět se víc, četby duchovní literatury a později i Písma, spousty aktivit a emocí. Někdy v té době moje švagrová přivedla mého muže také k „duchovnu“, ale z druhé strany - jóga, léčitelství, bojová umění. V roce 1994 absolvoval manžel kurs reiki, prošel dvojím zasvěcením, a pak to začalo. Nejdříve můj nevěřícný úžas nad proměnou smýšlení mého muže, jiné kultury, jiný směr, „východní vítr“. Jako by někdo mezi nás postavil nepřekročitelnou bariéru, která ničila srdce a rozdělovala nás nejen v názorech, ale ve všech směrech soužití. Postupně přicházela ztráta komunikace, odmítání všech dober, která nás dosud spojovala, a následně pak opovržení vůči kříži, pohrdání církví, křtem svatým a svátostmi. Postupná proměna vedla k tvrdosti srdce, ztrátě lásky, totálnímu rozbití manželské jednoty. Touha po dokonalosti jej zaslepila, všechno bylo najednou jako v pokřiveném zrcadle. Následovala změna povahy, kdy se z laskavého a mírného člověka stával člověk zaměřený na své vlastní ego, člověk toužící po obdivu a uznání skrývaných za „pokoru“, člověk ješitný, pyšný a ukřivděný, ale také člověk s rozbitým srdcem plným hořkosti a bolesti. Stal se z něj člověk „spravedlivě trestající“, ale i člověk velmi laskavý ke všem, kdož vyznávali učení, kterým se zabýval, člověk nesmírně ochotný pomáhat a vyhovět všem, kdož hledají pomoc a zdraví podle jeho „vyznání“. A bylo mnoho těch, kdož ho obdivovali a poslouchali ho a on k nim byl mimořádně milý. Avšak byl také bez zájmu a plný opovržení k těm, kdož se neřídili jeho radami, neboť „perly se neházejí sviním“, jak se často vyjadřoval. Stal se z něj člověk, který ztratil zájem o běžné denní povinnosti, protože nejvyššími hodnotami se stalo zdraví, cvičení a péče o tělo, jakož i důkladné studium duchovna podle čínských praktik, které vyvrcholilo přenášením energií a léčitelstvím, neboť zdraví stojí na prvním místě a lidstvu je potřeba prokazovat dobro. Tyto činnosti zaplnily všechen jeho volný čas. A protože poznání je potřeba předávat dál, stal se pro své mimořádné znalosti a schopnosti ve svých kruzích i velmi uznávaným a obdivovaným léčitelem a školitelem. A protože rodina se nezapojila do jeho aktivit, ba naopak, byla odsunuta na vedlejší kolej. Zaplavil mne dosud nepoznaný, stálý úzkostný strach a bolest, se kterou jsem se neuměla vyrovnat. V té době totiž o působení těchto praktik na člověka bylo v katolické církvi „ticho po pěšině“. A tak jsem se vším zůstala sama. Hrůza a zmatek svíraly mé srdce. Ale bylo to právě bytostné rozjímání nad bolestnými tajemstvími růžence, která mi ukazovala směr mého života. A Bůh byl se mnou. Na této cestě mé téměř neúnosné utrpení proměňoval v dobro - v dobro mých prázdných rukou, v dobro mé vydanosti Jemu, v dobro Velké Lásky, kdy v tisících okamžicích se mi On sám stával útěchou, blízkostí, posilou, radostí i cestou. To On sám mě postupně naplňoval, abych byla schopná udělat všechno, co je pro mne a pro mého muže dobré a potřebné podle Jeho vůle, bez ohledu na -8-
2 / 2014
Společenství
mé vlastní potřeby a touhy. To On nedovolil Zlu, aby nás úplně rozdělilo. A tak jsem s odstupem času poznala, že radost i bolest jsou dvě strany téže mince Božího života v člověku. Rok 2002. Vypravila jsem se do hor. Aby mi cesta lépe ubíhala, cestou k vrcholu jsem se začala modlit slavný růženec. Když tu jsem náhle v srdci poznala, že růženec má ještě třetí část. Nejen tu lidskou - radostnou a bolestnou, ale tu BOŽÍ - SLAVNOU, kdy jedná Bůh! A proto i můj život, který již prošel a prochází částí radostnou i bolestnou, musí být završen vítězstvím - oslavou Boha. Zúročením mých modliteb, slz a obětí k proměně lidských srdcí aby byl oslaven Bůh! Najednou věřím, že můj muž jednou pozná, oč větší je láska než zdraví. Věřím, že Ježíšova láska jej vyvede ze svázanosti, ve které teď žije a která boří vztahy a ničí srdce, ačkoliv on tuto svázanost dosud považuje za smysl svého života a nepochopení druhých. Věřím, že jednou v pokoře poznání poklekne při křtu svatém před Tím, který dává život. Věřím, že Ježíš nás opět spojí láskou k Němu, aby byl oslaven Otec v Synu! Nevím, kdy tento Boží čas nastane, ale musí nastat, protože růženec má ještě třetí část! Ale této slavné části předchází temnota hrobu. Tak čeho bych se měla bát, nad čím si zoufat, když JEŽÍŠ VSTAL Z MRTVÝCH a k této slávě povolal i člověka? A tak tato zkušenost víry prožitá v horách s Ježíšem při rozjímání nad slavnými tajemstvími svatého růžence, se mi do budoucna stala neotřesitelnou nadějí a jistotou ve všech dalších zkouškách, těžkostech a trápeních. Rok 2013. V sobotu 4. května dostal můj muž těžkou mozkovou mrtvici. Mrtvici způsobilo ucpání tepny do mozku. Lékař mě upozorňoval na to, že jeho stav je velmi vážný a manžel je v nebezpečí života. Je ochrnutý na pravou stranu a nemluví. Druhý den nastaly další komplikace - krvácení do mozku a otok mozku, tedy diagnóza, která je rovněž smrtelná. Byla jsem u něj v nemocnici, když za mnou přišel ošetřující lékař a sdělil mi, že manžel musí být neprodleně převezen do fakultní nemocnice k operaci mozku a že rychlíci již vyjeli a do půl hodiny tu budou. Manžel byl při tomto rozhovoru při vědomí a jeho oči se na mne dívaly plné úzkosti. Nevěděla jsem, co mám dělat, když tu ze mne vypadla otázka mám ti zavolat kněze? Manžel přikývl. Jeho odpověď mě překvapila, myslela jsem si, že mí špatně rozuměl, proto jsem znovu opakovala otázku. „Chceš, abych k tobě zavolala katolického kněze?“ Opět horlivé přikývnutí. Zeptala jsem se lékaře, zda ještě stihnu zavolat kněze. Pokrčil rameny a řekl, pokud mám svého známého kněze, ať to zkusím. Rozhodovaly minuty. Začala jsem tedy vytáčet číslo svého zpovědníka. Naštěstí hovor přijal. Rychle jsem mu vylíčila situaci. Řekl, že je daleko a nestihl by včas dojet, ale že mi zařídí příchod kněze z fary v místě nemocnice. Do deseti minut přišel mladý, mi neznámý kněz. Chtěl manželovi udělit pomazání nemocných, ale když jsem mu řekla, že manžel není pokřtěn, zrozpačitěl a zeptal se, co má tedy udělat? „Já nevím“ říkám, „třeba se nad ním modlete“. „Anebo“ - bleskl mi hlavou nápad, „pokřtěte ho!“ „To bohužel nemůžu, potřebuji souhlas nemocného.“ Obrátila jsem se tedy na svého manžela. „Chceš být pokřtěn?“, ptám se. Přikývl. Obrátila jsem se ke knězi - „chce být pokřtěn, prosím, pokřtěte ho!“ „Nezlobte se,“ říká kněz, „ale já jsem mu nerozuměl.“ Úzkost dostupuje vrcholu. Dívám se do velkých, rozšířených, modrých očí svého muže, který napjatě sleduje náš rozhovor. V tom mě to napadlo. „Jirko“, říkám mu, „pokud chceš být opravdu pokřtěn, zavři oči!“ Můj muž se na mě dívá, potom pomalu zavřel oči a znova je otevřel. Kněz celou naši rozmluvu pozorně sledoval. „Prosím, stačí to jako souhlas ke křtu?“ ptám se. „Ano,“ odpovídá kněz a začal připravovat vše potřebné. Já jsem byla kmotra. Držela jsem manžela za ruku a on při plném vědomí kývnutím hlavy odpovídal na všechny otázky. A tak byl pokřtěn. Můj muž se stal dítětem Božím! Líbala jsem ho, brečela i smála se současně a on se také usmíval, držel mě za ruku a na mou otázku, jestli je šťastný, horlivě přikyvoval, ve tváři měl úsměv -9-
2 / 2014
Společenství
a uvolněný výraz. Ještě jsme se společně pomodlili, když tu se otevřely dveře a do místnosti vstoupili „rychlíci“ ze záchranky, kteří manžela naložili na nosítka a odváželi do fakultní nemocnice k operaci mozku. A tak po 19 letech Bůh vyslyšel mé modlitby a splnil mé nejvroucnější přání. Můj muž se stal dítětem Božím! A nejen to. Protože Bůh není troškař, natřásl nám svou milost měrou vrchovatou a začaly se jaksi samovolně dít věci, o kterých se mi ani nesnilo. Začal celý proces uzdravování a životních změn. Myslím, že právě modlitba byla po celých 19 let tou nejmocnější zbraní proti Zlu, které útočilo v plné síle. Ale Bůh i ze zla dokáže vytěžit dobro o to větší, čím je zlo horší. Po zkušenostech posledních měsíců nabývám téměř jistoty, že můj muž byl po celých 19 let, kdy trvalo naše manželské rozdělení ve všech oblastech soužití, pod přímým působením Zlého. To nebyl můj muž, kterého jsem si vzala. Duchovno, kterým se 19 let zabýval a které samo o sobě vypadalo jako dobro, ho postupně vytrhávalo z reality života, hodnot i vztahů a ničilo jeho srdce. Tím z něj formovalo člověka tvrdého, pyšného a ukřivděného s nenávistí vůči církvi a Ježíši Kristu, jakož i vůči mně, protože jsem pro něj ztělesňovala církev a Kristovo učení. Zlo ho přivedlo až na okraj smrti, kdy mu nenávratně odumřela polovina mozku, což se už nespraví. Ale Bůh i ze zla vytěžil dobro a probudil ho k novému životu. A to fyzicky, kdy podle všech lékařských nálezů už neměl být mezi živými, i duchovně, kdy můj muž se ve křtu svatém, půl hodiny před operací mozku, stal dítětem Božím. Unikl Zlu, ale Zlo nesložilo své zbraně a útočilo dál. Ale Kristus vždy vítězí! Po všech trablech a svízelích mám manžela z nemocnice opět doma. Avšak DOMA už není v Havířově! V průběhu července jsem se přestěhovala z Havířova na Čeladnou. Vůbec jsem neměla v úmyslu se stěhovat, ale Bůh zavolal a zařídil! Nyní bydlíme v garsonce, v domě s pečovatelkou službou. A tak jsem manžela přivezla s těžce poškozeným mozkem do nového domova, ochrnutého na pravou stranu, s poruchou vnímání, vědomí a řeči. Všechno zapomněl, neumí číst, psát ani základní počty. Čínská medicína a alternativní způsoby léčení, které považoval za nejvyšší smysl svého života, východní „duchovno“ a vším, čím se zabýval, mu neříká vůbec nic, neví, co to je. V mozkové mrtvici zemřel ten cizí člověk v něm. Bůh mého muže vzkřísil z mrtvých! Avšak vzkřísil toho muže, kterého jsem si vzala - mírného a laskavého. Toho muže, který byl již 19 let mrtev! Toho muže, kterého zabilo dvojité zasvěcení se duchovnímu směru reiki. Po 19 letech se suché kosti obalily masem a Bůh do nich vdechl život! Bůh vyslyšel mé modlitby a po 19 letech obrátil mé utrpení v radost. Vrátil mi mého muže takového, jaký byl dřív - laskavého, mírného, pozorného, trpělivého a ohleduplného. Vrátil mi ho jako dítě, které nemluví, nechápe, neví, co má dělat, ale vrátil mi ho jako dítě Boží, které bylo ve křtu svatém přijato Otcem, Synem a Duchem svatým do věčného života. Radost a vděčnost Bohu za tento dar zaplavuje moje nitro. A opravdu se můj muž proti všem lékařským prognózám začal spravovat. Ale Zlý opět zaútočil. Když jsem manžela přivezla domů, začal mít těžké epileptické záchvaty. Pokaždé jsem volala záchranku a ta ho v těžkém stavu bezvědomí opět vezla do nemocnice. Po každém záchvatu se zhoršoval, byl slabší a slabší, až byl opět blízko smrti. Záchvaty měl pravidelně každý týden, vždy nejpozději za 12 hodin, když jsme byli společně na nedělní mši svaté. Náhoda? Potom jsme byli spolu v lázních. Docházel za námi na pokoj pravidelně kněz, který manžela pokřtil. Manžel se na něj vždy těšil a přijímal Ježíše v Eucharistii. Po přijímání se vždy velmi zklidnil, byl plný pokoje. Začal se znovu velmi rychle spravovat, už sám chodí, začíná částečně vnímat a chápat. Nyní společně ruku v ruce chodíme pravidelně na nedělní - 10 -
2 / 2014
Společenství
mši svatou, chodíme nakupovat i do cukrárny, byli jsme na koncertě, chodíme na procházky. Zkrátka přes veškerá omezení žijeme naplno a radostně si užíváme toho, že jsme opět spolu a nejen „vedle sebe“. Také si toho nyní „řekneme“ mnohem více, než když manžel mluvil. Zatímco v tom zlém čase 19 let nás slova stále víc a víc zraňovala a rozdělovala, až každého z nás zahnala do jiného kouta, nyní mluva lásky, která k pochopení nepotřebuje množství slov, stále více spojuje a uzdravuje naše zraněná srdce. Můj muž musel ztratit rozum, aby „přišel k rozumu“ a zase se začal chovat normálně. Aby pochopil, že je to Bůh, kdo dává život a člověk sám si nepřidá ani den. Můj muž musel ztratit rozum, aby pochopil, že láska je důležitější než zdraví. Králi nebe i země, Pane nad životem a smrtí, Otče, děkuji ti, že jsi tyto věci skryl před moudrými a ukázal je maličkým! Boží cesty jsou opravdu úplně jiné než naše představy. A já stále znovu a znovu nevycházím z úžasu, když se ohlížím zpět na tu velikou, trnitou, ale nádhernou duchovní cestu, po níž mě Bůh vedl k sobě a kde se střídaly světlo a tma, aby na jejím konci přivedl do svého světla i mého muže. Světlo a tma. Ale SVĚTLO ZVÍTĚZILO! Pochválen buď Ježíš Kristus! Vaše Jana Bártová ** **********************
Tu písničku asi ještě neznáte, že? (Zpívá se jako: „My jsme Valaši, jedna rodina…“) Tento pohodový text je z milého článku o ekumenických setkáních, otištěném v občasníku farnosti Valašské Meziříčí. Dostal se mi do ruky náhodou, zkusil jsem si to zazpívat - a ono to fajně pasuje! Tak si to třeba zkuste taky … .a hodně Velikonoční radosti !!! - to vám přeje - dědek Jargus My jsme křesťani, jedna rodina, v nebi u Boha je naša otčina. Aj dyž křesťani, každy sme hříšník, ať evangelik nebo katolik.
Ej, my jsme křesťani, jedna rodina, v nebi u Boha je naša otčina. Za jeho milosť vzdavame mu dik, ať evangelik nebo katolik Refr.: Ešče, že Pan Buh je …atd.
Refr.: Ešče, že Pan Buh je dobrak od kosti a rad nam odpušča našej hluposti!
Schólovíkend První soustředění schóly proběhlo ve dnech 7. - 9. 3. na faře ve Staříči a sešlo se nás 20 zpěváků a hudebníků. Páteční večer se nesl v duchu seznamování a hraní her, ale sobota již byla povětšinou ryze zpívací. Spolu s hudebním doprovodem jsme nacvičovali zpěvy jak na dobu postní, tak na Velikonoce. Odpoledne jsme vyrazili na krátkou procházku k dolu Paskov a cestou zpět jsme narazili na místní domácí farmu, kde pávi lezli po stromech. Tento nevšední zážitek nás občerstvil, a tak jsme se mohli s radostí pustit do odpoledního programu, zahrnujícího mimo jiné dva workshopy, které si připravili Tom a Kačka, a to: „zacházení s mikrofony“ a „práce s hlasem ve sboru“. Během večera nás navštívil jáhen Pavel, který měl pro nás připravenou přednášku na téma „hudba v liturgii.“ V neděli jsme se zúčastnili místní bohoslužby, kterou jsme doprovázeli svým zpěvem. Po mši sv. jsme dopilovávali poslední písně a po obědě jsme se již rozjeli do svých domovů. Radostná atmosféra se nesla celým víkendem, a tak věříme, že schólovíkend nebyl prvním a posledním. VaK a MaK - 11 -
2 / 2014
Společenství
Postní kázání otce Karla Před začátkem postní doby nám v Bludovicích pan kaplan oznámil, že u sv. Anny budou v postní době o nedělích skrutinia (v církvi se tímto slovem označují modlitby, kterými vrcholí příprava dospělých na křest) těch, kdo budou pak na Bílou sobotu pokřtění. Pan farář že bude o postních nedělích u sv. Anny a on sám tedy u sv. Markéty, kde bude mít postní kázání na sebe navazující. V tu neděli se četlo evangelium s Ježíšovými slovy „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ Dostali jsme tehdy první domácí úkol (dále DÚ) do příští neděle – promyslet si během týdne: Která věc či které věci mohou být pro mne mamonem? Otec Karel přitom nabídl několik příkladů mamonu: pro někoho to může být dobrá pověst, pro jiného živá sestřenice či mrtvá sestřenice, slon, orangutan, ředkvičkový džus, fialový svetr či zelený svetr,… Na 1. neděli postní se četlo evangelium o pokušení na poušti. V kázání jsme slyšeli, ať se nedivíme, že jsme pokoušeni, když i Pán Ježíš byl pokoušen. Jen je třeba se pokušení pokud možno hned postavit. A z toho vyplynula i první část dalšího DÚ: S radostí odmítat drobná pokušení. A promyslet si: Proč/s čím chodím na mši svatou. Na tuto otázku navázal o. Karel při promluvě na 2. ne postní: Mše svatá je oběť, ze které můžeme hodně načerpat – nebo ji také klidně zcela promarnit. Může nás nechat netečnými?! – Může. Může to snad neproměňovat náš život?! – Může. Záleží totiž na našem postoji, přístupu ke mši svaté. Modlit se mohu všude: doma, v lese, v obchodě, ve vlaku, ve fabrice na výrobu ředkvičkového džusu,... Pokud však své radosti, obavy, starosti či plány, své boje s mamonem přineseme ve mši sv. při obětování Pánu k proměnění, mohou se stát Kristovými! Obětovat něco znamená nabídnout Bohu k proměnění. A následoval DÚ na další týden: Co čekám od svatého přijímání? Při 3. neděli postní vyšel o. Karel z úryvku od papeže Františka z Evangelii gaudium: V případě lidových kultur katolických populací můžeme rozpoznat některé slabosti, které stále potřebují být uzdraveny evangeliem: machismus, alkoholismus, domácí násilí, slabá účast na eucharistii, fatalistická víra či pověry, které vedou k magii. – Slabá účast na eucharistii je tady v jedné rovině s velkými a pro nás očividnými zly! Jak tedy dosáhnout toho, aby naše účast na eucharistii byla „silná“? Proč chtěl Pán Ježíš, abychom ho přijímali často? - Aby nás pozvolna v rytmu času dovedl až k věčnému životu. „Ten, kdo jí tento chléb, bude žít navěky“ (J 6,58). – Je ale třeba nejprve toužit po věčném životě. Přeji si pro sebe nebe? To je základní prvotní otázka. Dokud si ji člověk nepoloží, jak ho může zajímat sv. přijímání a všechno ostatní? Nás dnes zajímá zdraví, úspěch, peníze pole, domy. Ale nebe?!? Bůh – ano, ten ať požehná nám, našemu podnikání, naší práci, našemu zdraví – ale ať nás tady nechá na pokoji. O jeho nebe nestojíme, vystačíme si s tím svým. Papež Pius X. tvrdil, že sv. přijímání přináší větší užitek těm, kteří provedou dokonalejší přípravu a díkůčinění. Od vlažnosti ve víře, od vlažnosti v přijímání svátostí vysvoboď nás, Pane! Kéž bychom toužili po nebi! Kéž by naše touha po nebi byla nakažlivá! Pán Ježíš každému z nás říká: Žízním! Dej mi napít! Toužím po tom, abys po mně toužil… DÚ na příště: Vzbuzovat v sobě touhu po nebi. A zamyslet se nad tím: Proč chci být zbaven nemoci (i v přeneseném smyslu)? - 12 -
2 / 2014
Společenství
Následovala 4. neděle s udělováním svátosti nemocných. V evangeliu se četlo o uzdravení slepce. Kdybych byl zbaven nemoci, sloužil bych lépe Pánu Bohu – nebo spíš mamonu? Nevykoupil nás mamon, ale Pán Ježíš! Vidět v nemoci šanci plnější opravdovější, ryzejší, oddanější služby Bohu. Tuto šanci mohu obrovsky využít, nebo také promarnit. Nemocní jsou pokladem církve, když své utrpení ve víře spojují se spasitelným utrpením Ježíše Krista. To je náročné. Je k tomu potřeba zvláštní milost - a tu právě dává svátost pomazání nemocných. DÚ na další týden zněl: Jak jsem smířen s tím, že zemřu? Na něj navazovalo téma 5. neděle postní, když se četlo evangelium o vzkříšení Lazara Představme si, že ležíme v hrobě (je potřeba počítat s tím, co nás jednou čeká). Postoj křesťana ke smrti je ve světle vzkříšení. Po smrti uvidím Boha tváří v tvář. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha (Mt 5,8). – Mám-li čisté srdce, mám se na co těšit. Vzkříšení Lazara je předzvěstí velikonočního příběhu, je to ale jen slabý odvar. Ježíšovo zmrtvýchvstání je velkolepé a trvalé! Bůh je Pánem situace, i když z lidského pohledu už jsme bez šance. Bůh má poslední slovo! Neuzurpujme si pro sebe poslední slovo. Udělejme, co můžeme, ale poslední slovo nechme Bohu. Je to náročná cesta – žít podle Ducha. Žijeme podle Ducha a ne podle těla, pokud v nás přebývá Duch Boží. Tělem se zde nemyslí naše fyzické tělo, ale hříchem zasažené lidství směřující k pádu. Nebýt nenažraný – nejen v souvislosti s jídlem, ale v souvislosti s tělem = umět říci NE! Stop! Podle toho poznám, je-li ve mně Duch, že umím říci NE, STOP, že chci povstat. – To je cesta ke vzkříšení, které je Božím NE ke smrti. Dle 2. Kor 13,4 i my jsme s Ním slabí, ale budeme mít dostatek síly k novému životu. Radost po zpovědi může být tušením radosti v Božím království. Chtějme žít jako křesťané se zaměřením ke vzkříšení! DÚ na další týden: Nechat Bohu poslední slovo (na rozdíl od slov: To už nemá cenu.) A zamyslet se: Co bych měl (ne chtěl) ve svém životě změnit, aby můj život více odpovídal tomu, že chci sloužit Bohu? ****************************************
Otec Karel nás takto systematicky vedl k hlubšímu duchovnimu životu, k zamyšlení nad sebou samými i nad naším vztahem k Bohu i k mamonu. Téměř při žádném svém kázání neopomněl uvést ředkvičkový džus. A tak ho před pátou nedělí postní jeden z bludovických kůrovců v improvizované domácí fabrice na ředkvičkový džus vyrobil. Na závěr mše svaté pak spolu s díkem za vedení na hlubinu, k hlubšímu prožívání mše svaté a k touze po nebi, kde bude ředkvičkového džusu dostatek pro všechny, obdržel otec M. Sv. Karel půl litru tohoto stále připomínaného, avšak ještě nikdy neochutnaného moku. ** **********************
Velikonoční uzdravení (Jan Graubner - Burcování)
Co však pro nás znamená zůstat s Kristem, spojit svůj život s tím, který se s námi sjednotil až k smrti na kříži? Svatý Pavel říká: Na svém těle doplňuji to, co zbývá do Kristových zásluh. To neznamená, že by Kristova oběť byla nedokonalá a my ji mohli nějak vylepšovat. My všichni, které Kristus vykoupil a kteří jsme přijali jeho pozvání do církve, tvoříme jedno tajemné tělo, v mystickém smyslu jsme v Kristu, jsme Kristus. On je naše hlava, my jeho tělo. Pak má smysl i každá naše bolest, křivda či nezdar, když je ve spojení s Kristovou obětí nabízíme nebeskému Otci jako dar z lásky a znamení smíru, a to nejen za sebe, ale i za jiné, třeba i za ty, kteří ještě Krista nepoznali. - 13 -
2 / 2014
Společenství
VELIKONOCE - SRDCE VÍRY Tři velikonoční dny nás přivádějí k jádru křesťanské víry: k utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Jsou to dny, které bychom mohli považovat za jeden jediný den: představují srdce a ohnisko celého liturgického roku, jakož i života církve. O Velikonocích vstupujeme do téže atmosféry, jakou prožíval Ježíš kdysi v Jeruzalémě. Chceme v sobě probudit živou vzpomínku na utrpení, které Pán podstoupil pro nás, a připravit se na radostné slavení Zmrtvýchvstání. Kristus opravdu vstal z mrtvých, smrt nad Ním již nemá žádnou moc. Orientujme v těchto dnech svůj život směrem k přijetí plánu nebeského Otce; obnovme své přitakání božské vůli, jak to učinil Ježíš. Působivé velikonoční obřady nám dávají příležitost prohloubit smysl a hodnotu našeho křesťanského povolání, které pramení z velikonočního tajemství, a konkretizovat je věrným následováním Krista za všech okolností, jako to činil On, až k velkodušnému odevzdání se. Konat památku Kristových tajemství znamená také žít v hlubokém přilnutí k dnešku v přesvědčení, že to, co slavíme, je živá realita. Přinesme tedy do své modlitby dramatičnost situací, které v těchto dnech sužují mnohé naše bratry a sestry v našem nejbližším okolí, ale i v mnoha částech světa. My víme, že nenávist, rozdělení a násilí nemají v historickém dění nikdy poslední slovo. Oživme v sobě během těchto dnů onu velkou naději: ukřižovaný Kristus vstal z mrtvých a přemohl svět. Láska je silnější než nenávist, zvítězila a k tomuto vítězství lásky se máme přidat. /Z myšlenek Josepha Ratzingera/ --------------------------------------------------------------------------Ó blažení, kdo v tebe věří! Vstal, skrývá se. Kde, v kterém místě? Teď, nedbaje už stěn a dveří, Na cestě své ho najde jistě, budeš k nim vycházet, host a Pán, kdo věří v něj. A nalezna, a v rozžhavená srdce jejich bude ho v duši mívat hostem. se vlévati ne po krůpějích, Kde je tvůj zničující osten, ale jak déšť, jak oceán. ó smrti, včera vítězná? A blažení, kdo hledají tě! Teď ty je vyhledáš. Mé dítě, prvněs však přišel za matkou! Nastokrát víc bych trpět chtěla, než co jsem dosud vytrpěla, jen pro tu chvíli přesladkou.
Denně v tom pozdviženém čase Pán přicházel a mizel zase, jak vlny vůní z jarních lích, jak stíny oblaků, jež plynou, jak deště v máji nad krajinou, jak příboj nocí měsíčných,
- Jen pro tu chvíli? Popelko má, brzo i ty už budeš doma, pak teprve poznáš, co je jas! Teď spěchá, Pastýř probuzený, prolnouti tolikeré stěny, vyhledat tolikeré z nás.
jak tichý host a tišší vládce. I blažíval své malé stádce, jež kolem Panny Marie se vyplašeno shromáždilo. Ó Bože-lásko, Bože-sílo, veď k studnám života i je,
Mnozí ho spatří, mnozí tuší a mnoho vyvolených duší až hmatá světlo jeho stop. A přátelé i nepřátelé šeptají kradmo, rozechvěle. On vstal! On vstal! Je prázdný hrob!
ať ruce do nich ponoří si, ať hříšné léčí, mrtvé křísí a světlem prostupují zdi! Veď je k těm studánkám, ó Pane, jimiž tvé údy probodané i slavně vzkříšeny se rdí. /úryvek básně Václava Renče - „Popelka Nazaretská“/ - 14 -
2 / 2014 PŘEČETLI JSME...
Společenství
„Tajemství velikonoční radosti“ /50 duchovních inspirací/ - Ansem Grün, Karmelitánské nakladatelství, 2002. Benediktinský mnich Anselm Grün je oblíbeným autorem také u českých čtenářů. Napsal celou řadu duchovnich publikací, v nichž se zamýšlí nad osobní spiritualitou jednotlivce a současně proniká do oblasti hlubinné psychologie člověka. Věřícím je obecně známa spíš „křížová cesta“ než „cesta vzkříšení“. V této své publikaci přináší 50 duchovních inspirací pro celou dobu velikonoční, na každý týden vybral jedno velikonoční evangelium a z něj na každý den v týdnu vyvolil jeden symbol nebo postavu, kterou se snaží přivést do naší konkrétní životní situace. Jednotlivé dny velikonoční doby mohou být takto inspirovány nějakým obrazem, s nímž lze náš život vidět a prožívat jinak. Cesta vzkříšení je cestou terapeutickou, začíná životem, který v nás touží rozvést, našimi možnostmi a schopnostmi, vším, co v nás chce Bůh vyvolat. Když je naše bytí ohroženo depresemi, beznadějí, rezignací a zklamáním, může nám meditace o cestě vzkříšení pomoci, abychom vykročili na novou cestu, po níž dojdeme pravého života. „Novou odvahu ke ctnosti“ - Karl Rahner, Bernhard Welte a další, nakl. Vyšehrad, 1998. Knížka vyšla v edici Cesty s laskavým přispěním Ackermann-Gemeinde. Přitažlivost a objektivitu daného tématu zaručuje velká řada vybraných autorů, jsou to biskupové, teologové, profesoři filosofie, sociologie, ekonomie a publicisté. Pestrý je také záběr literárních žánrů, jedná se o výtahy z přednášek, rozhovory, dopisy, eseje i básně. Své postřehy a zkušenosti zde sdělují vynikající představitelé křesťanského myšlení K. Rahner, K. Lehmann, B. Casper, H. U. von Balthasar, Y. Congar, B. Welte a další. Podtitul knihy láska, pravdivost, otevřenost, bratrství, trpělivost, lidskost, přátelství, odvaha, jakož i samotné názvy příběhů či objevů renomovaných křesťanských osobností potvrzují, že pravá ctnost je vždy otevřena vůči druhým lidem, vzdáleným i blízkým. Skutečná ctnost je vždy výrazem odvahy riskovat a tvořit, a zdaleka ne pouze se něčeho zříkat anebo se orientovat na nějaké abstraktní ideály. Vztahuje se k situacím, v nichž se bezprostředně rozhoduje o povaze naší doby, o bytí či nebytí lidské existence. J. Vokoun v doslovu k českému vydání uvádí: „Pojem ctnost se stal v naší krajině téměř cizím slovem...“ „O mlčení“ - Anselm Grün, Karmelitánské nakladatelství, 2000. Záplava knih o mlčení svědčí o touze člověka po tichu. V současném moderním světě hrozí lidem onemocnění z neustálého hluku a shonu. Mnozí jedinci odhalili ozdravný účinek ticha a mlčení při svém setkání s meditačními technikami Východu. Autor v knížce uvádí zkušenosti starých mnichů /3. - 6. stol./, jež mohou vnést vice světla do dnešního pohledu na mlčení. Především by mělo být zřejmé, že mlčení je duchovní úkol, který vyžaduje celého člověka. Pro mnichy není mlčení ani tak technikou relaxace nebo uměním vypnout, ale má přispět k tomu, abychom odbourali své chybné postoje, potírali svůj egoismus a otevřeli se pro Boha. Z. K. ** ********************** Z farní vývěsky v Havířově: Když Bůh postaví nějakou duši na vaši cestu, chce vám tím říci, že pro ni máte něco udělat. (Matka Tereza) Nejdůležitějším v životě není viditelný výkon, nýbrž setrvání na místě, na které nás Bůh postavil, být zde pro druhého, kterého nám Pán poslal do cesty. (Heinrich Spaeman) ** ********************** - 15 -
2 / 2014
Společenství
APOŠTOLÁT MODLITBY DUBEN Všeobecný úmysl: Aby ti, kdo vládnou, dbali o ochranu celého stvoření a usilovali o spravedlivé rozdělování přírodního bohatství. Misijní úmysl: Aby zmrtvýchvstalý Pán naplnil nadějí srdce těch, kdo zakoušejí utrpení a nemoci. Národní úmysl: Za naše farnosti, aby byly oporou života z víry novému pokolení křesťanů, zrozenému o Velké noci. KVĚTEN Všeobecný úmysl: Aby hromadné sdělovací prostředky byly nástrojem sloužícím pravdě a míru. Misijní úmysl: Aby Maria, Hvězda evangelizace, směřovala poslání církve k ohlašování Krista všem lidem. Národní úmysl: Aby doba přípravy na kněžství byla pro bohoslovce školou svatosti a moudrosti. ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby nezaměstnaní obdrželi podporu a práci, kterou potřebují k důstojnému životu. Misijní úmysl: Za Evropu, aby díky svědectví věřících opět nalezla své křesťanské kořeny. Národní úmysl: Aby všichni lidé zodpovědně přistupovali ke svému životu i práci. /www.jesuit.cz/ Nabízíme volná místa na
SVATOŘEČENÍ Jana Pavla II. a Jana XXIII. v ŘÍMĚ. Termín 26.4. - 28.4. 2014 Cena zájezdu: 2400,- Kč Odjezdová místa: Ostrava, Olomouc, Brno Program zájezdu: 1. den: odjezd v brzkých ranních hodinách do Říma 2. den: příjezd v brzkých ranních hodinách: dopoledne Svatořečení. Odpoledne prohlídka význačných křesťanských kostelů s průvodcem. 3. den: příjezd do ČR v odpoledních hodinách Bližší informace na níže uvedeném kontaktu. Přihlášky: Nejpozději do 20. 4. 2014 na webových stránkách www.cestyevropou.cz Informace: tel.: Václav Nováček 777 895 361 ** **********************
Hledáme domácí přivýdělek, bez poplatků předem. Jsme zrakově postižení manželé z Havířova hledající domácí přivýdělek v oblasti: práce s PC, zpracování dokumentů (MS WORD, EXCEL, INTERNET EXPLOREL) nebo manuální práci, nenáročnou na zrak. Kontakty: 730 430 076, 730 430 038
- 16 -
2 / 2014 Společenství BISCUP – aneb diecézní setkání s otcem biskupem 5. dubna v Opavě Již 29. světový den mládeže, který připadá na Květnou neděli, prožili mladí ostravskoopavské diecéze s týdenním předstihem. Sraz jsme měli v 7:55 na vlakovém nádraží v Havířově a za 14 minut jsme již seděli ve vlaku směr Štítina. Z Havířova a blízkého okolí nás jelo asi 22. Postupně jsme se potkali s ostatními, takže nakonec nás z našeho karvinského děkanátu jelo okolo padesáti. Ze Štítiny jsme šli pěšky do Kravař, kde jsme po požehnání velmi pěkné děkanátní vlajky měli adoraci. Poté jsme pokračovali do Opavy. Po cestě jsme se pomodlili růženec a zazpívali si mariánskou píseň. Takto připutovali do Opavy z různých směrů mladí ze všech děkanátů naší diecéze. Ve třech opavských kostelích jsme se od 14 hodin zúčastnili programu, který byl rozdělen podle věku (12-15 let, 16-19 let 20 let a starší). Jeho součástí byla katecheze se společným tématem: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské. Ta byla prokládaná pauzami k zamyšlení podmalovanými varhanní hudbou, případně i s houslemi. Bylo zde pro nás také připraveno občerstvení (koláče byly fakt dost dobré) a prohlídka kostela či návštěva kůru nebo hra venku před kostelem. Následně jsme se všichni sešli v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie, kde každý děkanát představil svou vlajku. Otec biskup zde na závěr setkání sloužil mši sv. s mnoha kněžími. Ve své promluvě zmínil, že mladí někdy říkají třeba jen o pár let starším: „Vrať se do hrobu,“ a myslí tím, že už jim starší nemají co říci. Co však nás opravdu vede do hrobu? – Naše hříchy a závislosti. Blahoslavený může být každý člověk, protože to znamená být šťastný. V čem je pravé štěstí? Ve spoustě věcí, o kterých si myslíme, že bez nich nemůžeme žít? Mnoho z nich je prospěšných, ale obejdeme se i bez nich. Blahoslavenství vede ke svobodě nebýt na těch věcech závislí. Chudoba podle evangelního blahoslavenství znamená osvobodit se od závislosti na věcech, ale také třeba od chuti odplatit zlé či nějaké příkoří. Při cestě domů posíleným vlakem plným účastníků setkání jsme se zeptali některých havířovských: Co se ti na letošním diecézním setkání mládeže líbilo?/Co tě oslovilo? Miriam H. (18): Všechno. J Líbila se mi katecheze, její zpracování a hudba. Ondra H.: Líbilo se mi, jak hrála schola, a taky hra, kterou jsme hráli po katechezi. Klárka K.: Líbila se mi hudba při katechezi a schola. Vojta M. (18): Pouť. Lukáš K. (17): Líbilo se mi společenství, modlitby a program. Přednáška byla zajímavá. Vojta W. (16): Líbila se mi katecheze od otce Víchy a mše. o. Karel: Líbilo se mi, že nás šlo dost pěšky - asi 50. A dobré koláče, zvlášť ty tvarohové. Grepa (17): Líbila se mi katecheze od Daniela Víchy, promluva otce biskupa a také společenství mladých. Honza Š. (22): Líbilo se mi, že byl program rozdělen do skupin. A že jsem si zdříml. J Lukáš B. (23): Líbila se mi vlajka, mše s biskupem a to, že jsme byli rozděleni dle věku. Ivan R. (17): Líbila se mi adorace v Kravařích a požehnání vlajky. Také se mi líbila prohlídka varhan v kostele sv. Vojtěcha. Sestavili: Eliška, Vojta, Majka a o. Karel
- 17 -
2 / 2014 Dopisy do záhrobí
Společenství
Herodes Antipas, tetrarcha v Judei a Perei V městě Šumbarku, v druhém roce vlády zemana Potácivého Tetrarcho Herode, oslovuji Tě tímto římským titulem, který jsi právem považoval za podřadný, a nikoli titulem královským, o nějž jsi tolik usiloval. Nikdy jsi nebyl skutečným králem, nikdy jsi nedosáhl věhlasu svého krutého otce, nikdy jsi nenaplnil ambice vlastní ani své nezákonné manželky. Marně jsi budoval honosný palác v Tiberiadě, kde ses obklopil veškerým myslitelným přepychem a houfem dvořanů. Všechno zlato, všechny nákladné hostiny a slavnosti nemohly nasytit Tvou touhu po moci, slávě a bohatství. Tvůj život – jakkoliv rozmařilý – byl prázdný a nudný. I ty nejvybranější pochoutky se časem přejedí, sebelepší taneční kreace okoukají a po požití přílišného množství jakkoli výtečného vína přichází kocovina. To byl důvod, proč jsi tolik zajásal, když k Tobě na Pilátův pokyn přivedli obžalovaného Ježíše. Vůbec ses nestaral o vlastní obvinění; zajímala Tě výhradně Ježíšova osoba. Tolik jsi toho o něm slyšel! Pověstem o jeho činech jsi nemohl uniknout ani za hradbami svého paláce, byť Ježíš Tvé sídelní město nikdy nenavštívil. Bezpochyby proto, aby Ti – stejně jako ostatní pravověrní Židé – vyjádřil pohrdání a nesouhlas s přílišnou náklonností k Římu. Dokonce se nelichotivě vyjadřoval o Tvé lstivé povaze; i to se k Tobě doneslo. Měl jsi k tomuto prorokovi zvláštní rozpolcený vztah, podobný jako k jeho předchůdci Janovi. Dílem ses ho bál jako potenciálního konkurenta na svém nepevném trůnu, dílem jsi byl zvědavý na jeho prazvláštní učení. Svářila se v Tobě uražená ješitnost a touha po nějakém novém zážitku. A nyní tento Ježíš stojí před Tebou a Tvými spolustolovníky, v poutech, špinavý a poplivaný. Prohlížíš si ho jako vzácné zboží na tržišti a snažíš se dopátrat, čím tento muž tolik oslovil Tvé poddané. Hledáš jeho skryté charisma – a nenacházíš je. Nevidíš nejmenší důvod, proč by tato lidská troska měla uvádět do vytržení a pohybu davy příznivců. Přesto se jedná o vítané zpestření Tvé hostiny. Nechť Ježíš promluví, nechť předvede své kejkle, jež nevzdělaný lid nazývá zázraky! A tu přichází další zklamání; Ježíš Ti nevěnuje jediné slovo ani pohled, jako by si vůbec nebyl vědom, že máš moc nad jeho dalším osudem. Kdyby Tě prosil o milost nebo Tě aspoň dostatečně pobavil, osvobodil bys ho, už jen proto, abys naštval Piláta. Ale on se o Tebe nezajímá ani tolik, co Ty o něj! Nemůžeš pochopit jeho jednání, jeho postoj. Vaše vnímaní světa se zcela míjejí. Nemáte společný jazyk, jímž byste mohli komunikovat. Ježíš už stojí mimo tento svět, už je na cestě k Otci, do svého království. Všechny zbývající síly si šetří pro to podstatné. Pilátovi řekl sotva pár slov, pak promluví až na kříži. Nemá, co by Ti řekl, ne proto, že by Tebou pohrdal, nýbrž proto, že ho nemůžeš slyšet. Nerozuměl bys jedinému slovu. On sám sebe nazval cestou, pravdou a životem, Ty máš zkušenost pouze s pravým opakem těchto filosofických kategorií. Tvá životní cesta připomíná zmatené bloudění a často i útěk před domnělými i skutečnými nepřáteli. Svou politiku jsi založil na lži a intrikách. Na konci všech životních radovánek Tě čeká smrt, jakkoliv se Tví hudebníci snaží svými nástroji přehlušit její plíživé kroky. Zemřeš v dalekém vyhnanství, opuštěný a zapomenutý. Na rozdíl od onoho Ježíše, kterého jsi poslal zpátky k Pilátovi, posměšně oděného do královského purpuru. Tvůj zmatek je příznačný do dnešních dnů. Dobře mu rozumím, protože se s jeho projevy setkávám u svých souvěrců. Mnozí z nich čekají právě takového Krista jako Ty. Mocného divotvůrce, který umí rozmnožovat chléb a proměňovat vodu ve víno. Který si hravě poradí se všemi nemocemi těla i duše, ba dokonce vítězí nad samotnou smrtí. To je ten pravý král, - 18 -
2 / 2014
Společenství
jehož je dobré následovat. Takový je Ježíš v našich více či méně skrytých představách. Čekáme od něj zázraky, které nám maximálně usnadní naši cestu životem, plné stoly a taky trochu té zasloužené zábavy. Nedočkáme se ho. Ježíš nemá nějakou marketingově přijatelnější soft verzi křesťanství, která se obejde bez kříže. Vaše letmé „setkání“ usvědčuje z tragického omylu všechny, kdo doufají v jakousi alianci trůnu a oltáře, kdo se domáhají uznání církve či jejích nároků, kdo ji chtějí zabezpečit pro léta budoucí… Právě zde, ve Tvém paláci, se láme chléb a nám všem zůstává jediná zásadní volba. Buďto s Tebou zasedneme k prostřeným stolům a ubavíme se k smrti, nebo spolu s Kristem vykročíme na cestu ke Golgotě. A ke vzkříšení… -ok*************************************************
Sbírky Datum Havířov-sv. Anna Havířov-Bludovice Špluchov účel 9.3. 12414,3539,797,16.3. 37218,7061,2050,- na opravu kostela 23.3. 11634,3679,1502,30.3. 11803,3681,1100,6.4. 13201,3396,1270,-
Březen 2014 v našich farnostech Sv. Markéta Pohřby: Jana Svrčková rozená Waloszková 48 let *************************************************
Přijďte v sobotu 17. května 2014 v 10.30 hodin do bývalého zámeckého parku na ulici Frýdecká v Havířově Bludovicích, budete svědky SLAVNOSTNÍHO VYSVĚCENÍ K A P L I Č K Y Sv. A M B R O Ž E, P A T R O N A V Č E L A Ř Ů Ke slavnostní atmosféře přispěje cimbálová muzika Vonička a medové speciality domácí kuchyně. Všechny Vás zve včelařský kroužek Ambrožíci Havířov
Koncert chval v pátek 6. června od 19 hod v kostele sv. Anny (po adoraci) vystoupí skupina Zacheus Live z Českého Těšína, ukončení koncertu kolem 20,30 hod.
- 19 -
2 / 2014
Společenství
HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milé děti, jsou tady opět nejdůležitější svátky v roce – Velikonoce. Proto bude i dnešní křížovka velikonoční. A pokud byste na některou otázku neznaly odpověď, nebojte se vyzkoušet své rodiče J. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14
1) Ježíšovo zmrtvýchvstání si připomínáme na Velikonoční … 2) Čtvrtek ve velikonočním týdnu se jmenuje … 3) Z jakého stromu se vyrábí pomlázky? 4) Jak se lidově říká větvičkám, které se světí na Květnou neděli? 5) Holky zdobí o Velikonocích pro kluky … 6) Ježíšovo utrpení si připomínáme na Velký … 7) Hody, hody doprovody… jak se říká těmto básničkám, které kluci říkají při pomlázce? 8) Ježíšovo tělo leželo v hrobu v den, kterému říkáme Bílá … 9) Tradiční velikonoční pečivo - kulatý bochník ze sladkého těsta 10) Ježíš s učedníky večeřel při Poslední večeři maso z … 11) Na Zelený čtvrtek prý odlétají zvony do … 12) Jeden druh pečiva se také jmenuje podle Ježíšova zrádce - byl to … 13) Velikonoce jsou pohyblivý svátek, slaví se v měsíci březnu nebo v … 14) Velikonoce se slaví první neděli po prvním … úplňku. 15) Velikonoční doba trvá do svátku Seslání Ducha Svatého neboli do … 16) Židé si o Velikonocích připomínají odchod Izraelitů z … 17) Paškál je velikonoční … 18) Velikonoční oktáv se jmenuje první velikonoční … Požehnanou dobu velikonoční a rozkvetlé jaro! Marťa
- 20 -
