13. Č E R V E N C

2ÎS

1 Kčs

45/13

. Č E R V E N C E 1984

FO TO M IR O S L A V M A R T IN O V S K Ý

PÍŠETE NÁM

• PIONÝRSKÁ TAVBA

KALENDÁŘ

Přátelství

(13. 7. - 19. 7.)

v prvních dnech června se sešli ve Volgogradě delegáti sovětské a čes­ koslovenské mládeže na III. festivalu přátelství. Spolu se svazáky byli zde i pionýři Jana Vlčková, Karla Halmešová, Jirka Kašpárek a Přemek Do­ stál z opavských pionýrských sku­ pin, členové okresního pionýrského štábu. Pří zpáteční cestě ve Vlaku družby se jích Martin Janata zeptal na několik dojmij ze setkáni.

A s tro n o m ic k é ú d a je Slunce vychází 13. 7. v 5.05 h a zapadá ve 21.05 h, ve čtvrtek 19. 7. vyjde v 5.12 h a zapadne ve 21.00 h. Den se začíná zkra­ covat rychleji, za tento týden to bude už o 12 minut. Měsíc je 13, 7. v úplňku. B la h o p ře je m e Svátek mají Markéta (pá), Karolina fso). Jindřich (ne), Luboš (po), Martina (ut), Drahomíra (st) a Čeněk (čt).

Jana: Nejvíc ze všeho se mi líbil po­ chod k Mamajevově mohyle. Všude bylo plno lidí, dávali nám květiny, mnoho jsem jích dostala a mnoho roz­ dala. Budu o tom vyprávět ve škole.

P řip o m ín á m e Den děti na Kubě (15. 7.). V ýročí 13. 7.13991 architekt a sochař Petr Parléř, stavitel chrámu sv. Vita v Praze; podí­ lel se také na stavbě Karlova mostu v Praze, chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře a dalších významných památek gotiky. 14 Ť. 1789 dobytím pařížského vězeni Baš­ tily začala Velká francouzská revoluce — nejdůslednějši buržoazní revoluce ve Francii, která v této zemi svrhla fe u ­ dální řád, položila základy buržoazně demokratického zřízení, dokončila pro­ ces formování francouzského národa a měla také ohromný ohlas ve světě. — 1899 začal v Paříží z podnětu Bedřicha Engelse a za jeho účasti ustavující kon­ gres II. internacionály — mezinárodní organizace sociálně demokratických stran v období masového rozmachu - dělnického hnutí; kongres mj. ustano­ vil 1. květen jako Den mezinárodni soli­ darity pracujících.. — 19391 malíř a grafik Alfons Mucha, čel­ ný představitel evropské secese. — 1939 • zasl. umělec, zpěvák Karel Gott. 15. 7.1819 začala výprava ruských mořeplavců F. F. Belingshauzena a M. P. La­ zarova, která objevila Antarktidu. — 19041 světoznámý ruský prozaik a dra­ matik Anton Pavlovič Čechov; k jeho nejznámějším dílijm patří mj. divadelní hry Racek, Strýček Váňa, Tři sestry a Višňový sad. 16. 7.1914 * hrdina Sovětského svazu ge­ nerálmajor Antonín Sochor; jako pří­ slušník čs. vojenské jednotky v SSSR se vyznamenal v bojích o Kyjev, Bílou Cerkev a Dukelský průsmyk. 18 7.1909 ' sovětský stranický a státní či­ nitel Andrej Andrejevič Gromyko — ja ­ ko ministr zahraničních věcí SSSR pa­ tří mezí čelné bojovníky za uskutečnění mírové politiky Sovětského svazu. — 19491 národní umělec, skladatel Vítěz­ slav Novák, představitel české moderní hudby. 19. 7.1834 ■ francouzský malíř, grafik a so­ chař Edgar Degas; svou malbou — barvou prozářenou světlem, snahou o postiženi okamžiku — se připojil k impresionistům, zachycoval však ni­ koli optický dojem, ale především tvar a pohyb (známé jsou zejména jeho obrazy tanečnic). O jeho životě a díle si budete moci přečíst v příštím čísle Sedmičky. — 1914 * národní umělec, klavírista Josef Páleníček. — 1979 vítězná lidová revoluce v Nikara­ gui svrhla diktátora Somozu a nastolila demokratický režim. S existencí pokro­ kově orientovaného státu ve Střední Americe se nesmiřuje mezinárodní re­ akce, zejména im perialistické kruhy USA, které všemožné podporují přívr­ žence bývalého diktátora a jejich úsilí o návrat k reakčnímu protilidovému re­ žimu.

Karla; Krásně bylo i v Paláci pionýrů. Byli jsme tam zrovna 1. června, kdy sovětští pionýři slavili Mezinárodní den dětí. Pro nás připravili scénky, pís­ ničky a pohádky a odnesli jsme si od­ tud mnoho adres nových kamarádů. Jana: Dostalo se nám taky veliké po­ cty, stáli jsme spolu se sovětskými pionýry čestnou stráž u památníku na náměstí Padlých bojovníků, bylo to

P o zn at k o ro p te v a další druhy zv ě ře bylo je d n ím z m n o h a ú k o ­ lů ú častníků obvod níh o kola s o u těže Z la tá srnčí tro fe j v Pra­ ze 6, k te ré se k on alo v Nebušicích. V ítě z e č e k á m ě ře n í sil v kole n árod ním , k te ré se u sku ­ te č n í pro m lad ší a starší k a te g o ­ rii o d d ěle n ě ve dvou č trn á c ti­ d en ních s o u s tře d ě n ích v č e r­ venci a p o č á tk e m srpna ve S v o ­ bodě nad Úpou na Tru tn ovsku. Foto J. T o m á š e k

O literárních

kukačkách

2 I

Jana: Naše činnost ve štábu byla vlastně jízdenkou na Vlak družby. Po­ řádáme konference pionýrského akti­ vu, máme družbu s pionýry okresu Liptovský Mikuláš, pomáháme připra­ vovat letní školy pionýrského aktivu i krajská setkání pionýrů. Práce je za námi mnoho a teď máme i o čem vy­ právět v pionýrských skupinách.

Železo jako vstupenka Do uší se d e re s tra š n ý s v is t k y s lí­ ku h n a né h o p o tru b ím , k vysoké m u s tro p u sto u p á h u s tý rezavý d ý m z o b ro v s k é rozžhavené n á ­ d o b y, u níž se ob ča s s ra c h o te m o te v řo u po su vná vra ta o d h a lu jíc í to n e u v ě řite ln é , c o se d ě je u v n itř. Taví se ta m o c e l! Kdo není na ta k o v o u p o d íva n o u zvyklý, m ůže na to zírat h o d in y s o te v ře n o u pu so u. Ta pevná, t v r ­ dá a c h la d n á h m o ta ta d y bublá, te č e a sálá n e p ře d s ta v ite ln ý m v e ­ d re m . V še ch n o je tu nezvyklé a zarážející, p ro to ž e to p o s trá d á lidská m ěřítka — hala, hluk, ta jící železo, vedro. Cena za tu h le p o d ív a n o u , jíž b ylo d o p řá n o 120 p io n ý rů m z celé ČSR, byla d o s t vysoká: č in ila zh ru b a 1000 kg s ta ré h o železa. K do ho to lik o d e v z d a l do S b ě r­ ných s u ro v in , m ěl ša n ci p řije t do N ové h u ti K le m e n ta G o ttw a ld a

• P erm onící, p io n ý rs k ý o d d íl sku p in y LM v O pavě, u sp o řá d a li v ý le t do a rb o re ta v N o vé m Dvoře. P ro h lé d li si skle n íky s b o h a to u sb írko u tro p ic k ý c h ro s tlin a ka k­ tu sů . • M ě stský d ů m p io n ýrů ve V yško vě p řip ra v il b o h a to u a z a jí­ m avo u na b íd ku le tn i č in n o s ti. P io­ n ýři vyu žíva jí le tn í zá kla d n u v B u ­ č o v ic íc h a ve S la vko vě , p ro d ě ti, kte ré zů stá va jí ve m ěstě , b u d ou o rg a n iz o v á n y p rá zd n in o vé s tře d y s tu ris tic k o -b ra n n o u a s p o rto v n í č in n o s ti.

Málokdo lituje, že řekl málo, ale často litu ­ je, že řekl mnoho.

\

Karla: Náš Severomoravský kraj má už mnoho let družbu s Volgogradskou oblasti, to byl jeden z důvodů, proč se nám té pocty dostalo. A dalším by­ la určitě naše práce v okresním pio­ nýrském štábu.

Z oddílů a skupin

Ú sloví na te n to tý d e n

J. de la Bruyère

právě v době slavnostního zahájení mezinárodního setkání.

K u ka čku znáte. P ro sla vila se tím, že dává svá vajíčka d o cizíh o hnízda. L ite rá rn í ku k a č k y to d ě la jí o b rá ce n ě . V yb íra jí s i c iz í vý tv o ry a p o d e p is u jí je svým jm é n e m . D o n a ší so u tě že Báseň 84 se ta k o ­ vých ku ka če k p řih lá s ilo h n e d n ě ­ kolik. Tak tře b a d ívka Z la tu še n á m p o s la la z n á m o u d ě ts k o u ří­ ka n ku — Ř íka li m u Voříšek / h u ­ ň a tý m ě l kožíšek / U š i také, to ť se v í / ja z ý č e k m ě l růžový. J s e m s ta rš í než Z la tu š e a tu h le b á s n ič ­ ku js e m u m ě l o d řík a t už ja k o p ě tíle t ý . . . Pravda, naše bá sn ířka p í­ še O říšek m ís to Voříšek, a le to je p o řá d m á lo na to, a b y č lo v ě k m o h l p ro h lá s it: Tuhle b á se ň js e m s lo ž il já ! J in á dívka, Ilona, n á m zase p o s ílá tro š ič k u u p ra ve n o u bá se ň o d je d n o h o ,,p ro fe s io n á ln í­ h o " básníka. M ilé děvče, je tí sice

te p rv e třin á c t let, a le kd y b y s t u ­ h le b áseň o p ra v d u n a p sala sama, m o h la b ys už p o m a lu v y d a t svo u p rv n í knížku. J e n ž e j iž le tm é s ro v ­ n á n í s d a lš ím i d v ě m a b á sn ěm i, k te ré js o u o p ra v d u z tvé v la s tn í „ d íln y " , d okazuje, ja k ve lký je m e z i tě m ito d ílk y ro z d íl! N evím , je s t li je m e z i d ě tm i o p ra v ­ d u ta k m á lo zn á m p ra v ý význam slo va a u to r Ž e j e to ten, k d o věc v y m y s le l č i vynalezl, k d o zkrá tk a způsobí!, že se na s v ě tě o c itlo n ě ­ co nového, c o tu n ik d y p ře d tím nebylo. J e s tíi to n ě k o m u zn á m o není, ta k m u tu h le p ra v d u d á v á ­ m e tím to na v ě d o m o s t. ! v c e lo ­ s tá tn í s o u tě ž i Dětí, m ír a u m ě n i b y la le to s o c e n ě n a p rá c e třin á c tíle té H anky, k te rá je té m ě ř d o s lo ­ va o p sá na z č a s o p is u O hníček. N ik d o z p o ro tc ů s i to h o te n to k rá t

SRAZ NA ŠUMAVĚ

v O stra vě na re p u b lik o v o u p io n ý r­ skou ta v b u . A b y to b y lo co nejsp ra v e d liv é jš í, b y lo v y b rá n o z ka žd é h o k ra je p a tn á c t n e jle p šic h s b ě ra č ů , k te ří pak m o h li s le ­ d o v a t, ja k p ře d o c e lá rn u p řijíždí synnbolický v la k s o s m i va g ó n y (za každý k ra j a za Prahu) a s tra n s p a re n ty o z n a m u jíc ím i, ko lík kde p io n ý ři n a s b ira li. N ejvíc — 5000 tu n — o d e v z d a li s e v e ro ­ m o ra v š tí p io n ý ři, c e lk o v ý s o u č e t o d e v z d a n ý c h tu n však p ře sa h o va l 30 0001 Právě to lik s ta n o v il le to šn í závazek PO S S M k 35. výro čí za­ lo ženi, a ta k p ře d s a m o tn o u ta v ­ bou rn o h li p io n ý ři p ře d a t ta je m n í­ ko vi ČCiV S S M V a s ilu M o h o rito v i hlá še n i o je h o splnění. Pak už v š ic h n i d o s ta li b ilé o c h ­ ran n é p řilb y a tm a v o m o d rá s k líč ­ ka, aby se m o h li p o d ív a t na zářící žhavé železo. Na o c e lá ře se za ča ­ ly h rn o u t d o ta z y , k o lik se ve jd e do ta k o v é p e ce železa (asi 210 tu n ), k o lik ta v e b by b ylo z a p o ­ tře b í na z p ra c o v á n i v še h o s ta ré ­ ho železa, k te ré p io n ý ři n a sb íra li (asi 150 ta v e b ; o v š e m je n te o re ­ tic k y — ve s k u te č n o s ti se sta ré železo ke vsá zce je n p řid á vá ). T e p lo ta , p ři niž se o c e l ta vi, se p o h y b u je k o le m 1500 °C . J e s tli je o c e l h o to v á , se pozná ze vzorku, k te rý h u tn íc i v y ta h u ji d lo u h ý m i ty č e m i z pece. B ylo to h o h o d n ě , c o se vš ic h n i c h tě li d o z v ě d ě t. O d p o le d n e po ta v b ě če ka l je š tě k u ltu rn í p ro ­ gra m , ale te n d o p o le d n í zážitek asi n e p ře d č il. Na te n se je n ta k n e za p o m e n e . V ša k na ty h o d in y s trá v e n é p ři sb ě ru asi ta ke ne.

d n y

^

N ejdřív jse m myslel, že jsem si p o p le tl datum. S tál jsem uprostřed krásného údoU přím o na břehu Otavy, v areálu školy v přírodě v Nuzerově u Sušice. Podle program u se m ělo po táboře zrovna p oh ybo vat asi 360 pionýrů ze všech krajů Čech a Moravy. Jediné, co se však onoho slunečného červnového rána po tá bo řišti pohybovalo, jse m b yl já. Pravda, p řije l jsem o dva dny později, ale právě dnes tady m ě l p rvn í republikový sraz oddílů s branným zaměřením vrcholit. • Každý k lu k nebo d ěv č e m useli p ro ká za t h b ito s t, m rš tn o s t a o b ra t­ nost. M la d í požárníci tře b a p ře k o ­ n áním té to p ře k á žky

m o d e lu — b o n bó n y? N e jvě tši úsp ě ch ale m ě li k y n o lo g o v é : je jic h psí to h o do ká žou až k n e u věře n i, n a ­ příkla d v y s v o b o d it za ja tce , p ře k o u sa t m u p o u ta a v y n d a t roubík. Velká branná hra na ce lé o d p o le d n e se p ro tá h la až do je d e n á c ti v nocí. U kázalo se, že s b u so lo u a m a p o u si vě tšin a p io n ý rů zrovna netyká, a ta k se m nozí n a šla p a li víc, než bylo v plánu.

D ušan K u bát F oto J a n B ystroň

T e ď už je o vše m d ru h ý den o d p o le d ­ ne a právě se rozb íh a jí b ra n n é hry. Přím o na p ro s tra n s tv í p ře d h la v n i b u ­ d o vo u p o d n ik a jí o d d íly M la d ý c h p o ­ žárníků je d e n za d ru h ý m p ožární ú to ­ ky s m o to ro v o u s tříka čko u . H ned za tá b o re m je m alé k o u p a liš tě — ta m se zase p ro v ě řu jí z n a lo s ti a s c h o p ­ n o stí M la d ý c h zd ra v o tn ík ů . Z p o č á tk u js e m se d o s t v y d ě s il, když js e m u v i­ děl o šklivě v y p a d a jíc í o d ře n in u na noze je d n o h o z p io n ý rů . Ten se však zu b il, ja k o by se nic n e d ělo. Taky že se sk u te č n ě n ic n edělo. Krvavá o d ře ­ nina byla v e lic e vé rn ě v y tv o ře n a p o ­ m o c i líč id e l . . .

Letos p o páté Už p a tý los v le to š n ím ro čn íku n a ­ ši so u tě ž e H ra je m e se Sazkou nás za vedl d o te le v iz n íh o stu d ia , kde se n a tá č e la V la š to vka . K lo ­ so v a c ím u s to lk u za se d li te n to k rá t ša c h is té , M ic h a l B a rtá k a D avid M axe ra . Po k rá tk é b le sko vé p a rtii za lo vili v h ro m a d ě v a š ich o d p o ­ vě d i a na k o re s p o n d e n č n ím lís t­ ku, k te rý v y tá h li, b y lo jm é n o : A le n a M a jd o v á , tř. V ítě z s tv í 674. Koryčany. B la h o p ře je m e a tě š ím e se na s e t­ kání na le tiš ti, o d k u d s A le n o u a o s ta tn ím i v ý h e rc i o d c e s tu je m e na je d e n á c t dní d o SSSR. Na zá vě r je š tě s p rá vn á o d p o v ě ď na k o n tro ln í o tá z k u : N aše p o z e m ­ ní h o k e jis tk y získaly na OH v M o s k v ě s tříb rn o u m e d a ilí, (kp)

n e v š im l — a ,,a u to r k a " s e ta k d o ­ s ta la až na v ý s le d k o v o u lis tin u . . . J e n že každá „z á m ě n a ", a t u ž b y ­ la p řip ra v e n a s n e d ě ts k o u r a fin o ­ v a n o s ti a n e b o vzn ikla o m yle m , k d y ž c h c e te d o č a s o p is u p o s la t tře b a tu b á sn ičku , k te rá se vám n e jv íc Ubi, v y jd e n a k o n e c najevo. A c o čeká „ a u to r a "? N e js p íš p ě k ­ ná o stu da . / k d y ž te n to k rá t je š tě je jic h c e lá jm é n a a b y d liš tě nep ro z ra z u je m e . . .! D o u fá m e , že se p říš tě už c iz ím p e řím c h lu b it nebudou.

"a k o n e c se ukázalo, že v š e c h ­ no je v n e jle p ším p o řá d ku . J e ­ no m ča so vý rozvrh se tro š k u p o z m ě n il, ta kže jse m M la d é o b rá n c e v la sti, M la d é p o ž á rn í­ ky, M la d é strá žce h ra n ic, M la dé zd ra v o tn ík y i M la d é o c h rá n c e v e ře j­ n é h o p o řá d ku za stih l v S u šici p ři p o ­ klá d á n í k y tic e k p o m n íku K le m e n ta G o ttw a ld a . O d ta m tu d se a u to b u s y s p io n ý ry ro z je ly na dvě m ísta : p o ž á r­ níci si je li p ro h lé d n o u t p ožární te c h ­ niku na s ta n ic i v K la to ve ch , o s ta tn í n a vštívili k la to v s k o u v o je n s k o u p o ­ sádku. N e jvíc zá jm u p o c h o p ite ln ě vzb u d ila v o je n ská te c h n ik a , tr a n s ­ p o rté ry , p ro tile ta d lo v é „ d v o jč e " . . . Je n že času b ylo m á lo a v y s tříd a t se m u s e li vš ic h n i, a p ro to se klu ci a h o l­ ky rych le p ře s u n u li na s ta n o v iš tě pod stříšky, kde na ně v p říje m n é m c h lá d k u č e k a lo seznám ení s ru čn ím i zb ra n ě m i. V š e c h n o kla p lo , a ta k si p i­ o n ý ři s tih li p ro h lé d n o u t vše, co bylo na p ro g ra m u — a na zvláštní p řá n i d o k o n c e i p o sá d ko vé vězení. Po o b ě d ě č e k a ly na p io n ý ry b ra n n é so u tě že p o d le o d b o rn o s tí. V K la to ­ ve ch zů sta li M la d í o b rá n c i v la sti, p ro kte ré byla so u tě ž p řip ra ve n a p řím o v p ro s to rá c h vo je n s k é po sá dky. M ě li

• P o č e t osob, sm ě r chůze, je jí rychlost a další ú d a je m useli vyčíst ze stop v hlíně M la d í strážci hranic

ta k m o ž n o s t vyzko u še t své s c h o p n o ­ stí na p ře ká žko vé dráze, p ři stře lb ě a v h o d u g ra n á te m . Take M la dí o c h rá n c i v e ře jn é h o p o řá d ku zů sta li v K la to ve ch — je jic h o d b o rn á so u těž p ro b ě h la na d o p ra v n ím h řišti. V krátké p ře s tá v c e po o b ě d ě ( d o d e j­ m e, že v a řili v o já c i a že va řili d o b ře ) js e m m ěl m o ž n o s t se ze p tat, o co js e m svým p o zd ním p říje zd e m přišel. V n e d ěli se sem vš ic h n i sje li, p o s ta v i­ li stany, v y z d o b ili je d n o tliv á tá b o řiš tě (ro zd ě le n á p o d le o d b o rn o s ti) n á ­ s tě n k a m i a s ta č ili se le tm o se zn á m it s o ko lím . Z a to hned n á sle d u jící den byl n a b itý. Po s la v n o s tn ím zahájení p řiš li ke slo vu k la to v š tí sva za rm o vci. J e jic h ukázky z b o h a té č in n o s ti b yly p o d le slo v p o řa d a te lů , ve d o u cích i s a m o tn ý c h p io n ý rů p e rfe k tn í. Ř ek­ n ě te sa m i: kd y m á te m o ž n o s t v id ě t p o h ro m a d ě v ě tro n ě , ro g a llo , závodní auta, m o to k á ru a m o to c y k ly , kdy vá m p a d ají na hlavu z n ebe — p ře s ­ n ěji ře če n o z rá d ie m o vlá d a n é h o

Na h ra n ič á řs k é ste zce se M la dí strážci h ra n ic m o c n e h o n ili. N e b y lo tře b a , p ro to ž e d ů le ž itě jš í b y lo v š ím a t SI n e zvyklých je v ů na tra tí, p o zo rn ě se dívat, n a jít a p o p s a t n a ru š ite le , p ře sn ě s tříle t, o d h a d o v a t v z d á le n o ­ sti, s to p o v a t a z o d p o v ě d ě t řadu o tá ­ zek. Když s o u těže sko n čily, byli už M la dí o c h rá n c i v e ře jn é h o p o řá d k u i M la d í o b rá n c i v la s ti o p ě t v N uzerově a p il­ ně n a c v ič o v a li v y s to u p e n í k v e č e rn í­ m u tá b o rá k u . V la s tn ě ne k je d n o m u — ale k p ě ti m íro v ý m o h ň ů m . Z á b a ­ va byla víc než d o b rá , p ro to ž e když p řiš e l čas ve če rky, m ěli js m e v š ic h n i d o je m , že od zapálení o h ň ů u p ly n u lo so tva p á r m in u t. Je n že d ru h ý den m ě ly p ře d sebou n ě kte re d e le g a c e ce stu d lo u h o u až 400 k ilo m e trů , bylo tře b a tá b o r u k lid it, s b a lit sta n y a v y ­ h lá s it v ý s le d k y s o u tě ž i — v n ich n e j­ lé p e u s p ě li m la dí Z á p a d o če ši, k te ří si z N uzerova o d ve zli p u to v n í p o h á r p rv n íh o n á m ě s tk a m in is tra v n itra ČSR. Když js e m se zrána p io n ý rů vy p tá v a l, k o m u se ch c e d o m ů , nenašel se n i­ kdo, kd o by o d p o v ě d ě l kladně. Ř e k­ ně te sam i — vá m by se snad ze s lu n ­ c e m za lité Š um avy, z k o le k tiv u p řá te l a p ro s tře d í p ln é h o za jím a v o s tí c h tě ­ lo? M A R E K H L A V IC A F oto auto r

13 1

POZVÁNKA DO PEKLA

Vstávaly vám hrůzou vlasy na hlavě, když js te na táboře prožívali p rv n í le to šn í n o čn i hlídku? Lesni strašidla rejdila, pavouci, p řevtělení za spanilé víly, spřádali nekonečné sitě z m ěsíčního svitu, č e rti dupali a ďáblové se pekelně řehtali. Přestože nejste třeba velcí hrdinové, do pekla se o dvážit můžete. Dokonce je možné, že právě pobýváte docela blízko některého z nich. Na vlastní o č i spatříte všechna ta

čertovsM

kde je též m o h u tn á skalní brána Č e r­ tů v m ost. Č e rto va stě n a je ta ké n á ­ zev n á p a d n é p ísko vco vé ku lisy v ú d o lí S e n ice nad stá tn í s iln icí i že ­ le zn ičn í tra tí u Lid e čka na vých o d n í M ora vě . Poněkud o d lišn á je Č ertova z e ď u Č eského D u b u — zb yte k č e d i­ čo vé žíly se ska lko u Č e rtů v sto le c. Č e rtů v s to le k v y s tu p u je i v údolí D o u b ra vy na C h o tě b o řsku , Č e rtů v s tů l pak p o d v rc h o le m Č ertova m lý ­ na v M o ra vsko sle zských B e skyd e ch . R o vn ě žV zn ik n e o b v y k le u tvá ře n ých

ska le k — ska ln ích h řib ů a vikla n ů — byl kd ysi p řič ítá n č e rto v i. Dnes je zře jm é , že se ty to ú tv a ry tv o ří d lo u ­ h o d o b ý m n e s te jn o m ě rn ý m z vě trá vá ním h o rn in y . K n e jh e zčím p a tří Č e r­ to va skála v ú d o lí H ronu u Zvolena. Z a jím a v ý m v ik la n e m je Č ertova k a za ­ te ln a na S e d lč a n s k u , na je jím ž v rc h o lu js o u pěkně v y v in u té skalní m ísy. A n i vzn ik tě c h to o v á ln ý c h p ro ­ h lu b n í na p o v rc h u ž u lo v ý c h i jin ý c h skal n e b yl d říve v y s v ě tlo v á n jin a k než zase ď á b e ls k ý m i kouzly. M n o h -

umění

• J e d n a z n e jh e z č íc h Č e rto vý c h skal v y s tu p u je v údolí Hronu u Z vo le n a

• č e rtů v m o s t v Adršpašských skalách

> '^ik o m u by se asi n e p o d a řilo V sp o č íta t^ k o lik je u nás nejrCiz■ ■' n é jš ic h Č e rto v ý c h skal. Ď á b lo ­ v ý c h d ě r. Pekel . . . Za ,,d ilo č e rto v o " to tiž d riv e lid e p o v a ž o v a li té m ě ř vše zá h a d n é , c o si n e d o v e d li sp o le h liv é v y s v ě tlit V naší p říro d ě se setkanne s c e lo u ,,p e k e ln o u g a le rii' n e o b v y k ­ lých sK alnich ú tv a rů a te m n ý c h je s ­ kyní, je jic h ž p ů v o d byl kd ysi p řič ítá n n a d p řiro z e n ý m silá m Č e rto v y skály, věže, b a šty i h ra d y nec h y b é ji snad v ž á d n é m ska ín im m ě s ­ tě v s e ve rn íc h a s e v e ro v ý c h o d n íc h Č e ch á ch . V B ro u m o v s k ý c h stě n á ch n a víc v y s tu p u je m a je s tá tn ý L u c ife r a p o b líž I je h o p říb u zn á Č e rto va tc h y ­ ně. Na n e d a le k é m k o p c i O sta ši m ají m o d e rn íh o č e rta s p ito re s k n ím Č e r­ to v ý m a u te m . Na H ru b o ska lsku je zase v ý z n a m n é a rc h e o lo g ic k é n a le ­ z iš tě Č e rto v a ruka, n e d a le k o D vora K rá lo v é se v le se skrývá b lu d íš tě m o h u tn ý c h p ís k o v c o v ý c h b lo ků — Č e r­ to v y p ra d y . Č e rtů v h rá d e k s ž o k o v itý m i ž u lo v ý m i b a lv a n y n a jd e m e v m a ­ le b n é k ra jin ě u P e lh řim ova .

de se jim říká Č e rto v y šlá p o ty, Č e rto ­ va sedátka, Č e rto v y stu d án ky. Č e rtů v o d p o č in e k a p o d o b n é . Je však jis té , že ta ké ony v z n ik ly s lo ž itý m i zvě tra va cím í pro ce sy. T a je m n ý p o d z e m n í svě t je skyn í byl zvlá šť b o h a tý m z d ro je m n e jrů z n ě j­ ších n a d p řiro z e n ý c h p ře d sta v. Č e rto ­ vu díru. Ď á b lo vu slu j či a le sp o ň Pek­ lo n e b o P odsvětí n a jd e m e snad v každé k raso vé o b la s ti. V s o u se d ství K o n ě p ru s k ý c h je skyn í na B erounsku je pak i m o h u tn ý v á p e n c o v ý lo m Č e r­ to v y s ch o d y, ne vše dn í ú tv a r Č e rtů v m o s t se zase kle n e vyso ko ve svahu S u c h é h o žle b u n e d a le ko M ac o c h y .

T ake Č e rto v ý c h stě n m á m e u nás p ě k n o u řá d k u . N e jz n á m ě jší, p ro s la ­ v e n o u o p e ro u B e d řic h a S m e ta n y , si m ů ž e m e p ro h lé d n o u t v ú d o lí V lta v y n e d a le k o L ip e n s k e p ře h ra d y , s te jn ě ta k ja k o d iv o k ó p e ře je -~- Č e rto vy p ro u d y ,1 b iz a rn í ska lku — Č e rto vo k o p y to Č e rto v y s tě n y jsou i v A d r :,p<)3s k o -te p lic k ý o h skalách.

Í4I

Náš v y č e t za jím a v o s tí z ,,č e rto v y d íl­ n y " není zd aleka vyč e rp á v a jíc í. V znik ka žd é ho p říro d n íh o ú tva ru , ať už je to biza rn í skalka n e b o ta ju p ln á je s k y ­ ně, se vžd y dá v y s v ě tlit, a n ě kd y d o ­ cela je d n o d u š e . Hlavní roli zde hrají d lo u h o d o b é p ro c e s y zvě trá vá n í rů z ­ ně o d o ln ý c h h o rn in v liv e m srážkové vo d y, v ě tru , m razu, te p lo tn íc h vykyvů, d á le pak e rozní (v ý m o ln á ) síla t e ­ ko u cí v o d y a řada da lších vlivů . V ě t­ šin o u jd e o ta k za jím a vé a nevšední p říro d n í v ý tv o ry , že js o u s tá te m c h rá ­ něny. R N D r. J A N V ÍT E K Foto a u to r • Č e rto vu brázdu u Boru na S k u te č s k u zdobí bizarní písko vco vé skály

POVÍDKA

ALENA S IM U N K O V A

J

V •

V

/

Kočičí Historie ,,Tak znovu. O d c iz il js i č e rn o b ílo u ko čku a č e rn é h o k o c o u ra ? " U č ite lo ­ v y o č i se v p ily R u d o vi d o tváře. ,,N e ." Přísný p o h le d se trvá va l. „M á m . . . c e lo u v ě to u ? " zn e jis tě l R u ­ da. U č ite l p ře k v a p e n ě za m rka l a R u ­ da si ko m íh á n í s v ě tlý c h řas vylo ž il ja ­ ko so u h la s. „N e o d c iz il js e m č e rn o b í­ lou k o čku ani č e rn é h o k o c o u ra ." Řeč to byla ja s n á , pečlivě_vyslovená. U č i­ te l m lč k y v y čká va l. ,,Č e rn o b ílo u k o č ­ ku ani č e rn é h o k o c o u ra js e m n e o d c i­ z il," o p ra v il se Ruda. P o to m o čim a zajel ke s tro p u k a b in e tu , ale jin o u m o ž n o s t v y já d ře n í už n e o b je vil. ,,C hceš tím snad n a zn a čit, že paní M azá lko vá z L ip o v é u lice má ve svém d o m k u n a d ále ko čku i ko co u ra , a p ře s to o h lá s ila v naší škole, žes jí z m íněná zvířata o d c iz il ty ? " U č ite l se n a k lo n il tě s n ě k R u d o vi. ,,N e ." „C o ne?! C elou v ě to u !" v y b u c h l u čite l. ,,N em á ko čku ani k o c o u ra ," o d p o v ě ­ d ě l Ruda p o lo h la s e m , ,,ale b u d e je zas m ít. Z vířa ta js e m n e o d c iz il, zvířa ­ ta js e m si v y p ů jč il. Za ú če le m ro z ­ m n o ž o v á n í." ,,R ozm n . . ." U č ite l n a su ch o p o lkl, d o tv á ří m u n a s k o č ily ru d é skvrny. N a d e c h l se, v y d e c h l a n a je d n o u u n a ­ veně klesl na žid li. ,,V o n d ro u š k u , já m á m d n e s za sebou o sm v y u č o v a c íc h h o d in . O p ra vil js e m tro je p ís e m k y a bolí m ě žlučník. J s e m m a te m a tik a m u sím ve svém v o ln é m čase v y š e třo v a t z trá tu zvířat, p ro to ž e js e m , b o h u že l, i tv ů j tříd n í," řekl skle sle a b e zn a d ě jn ě . O te c v la s ti a s e d m é bé, d o p ln il v d u ­ chu Ruda a b y lo m u tříd n íh o M o ty č ­ ky tro c h u lito . ,,N e m u s íte se b á t," řekl p ro to p řív ě ­ tiv ě , ,,do p ů l ro k u m á M azá lko vá k o č ­ ky zase z p á tk y ." ,,Do p ů l ro k u ? !" U č ite l si o tře l z p o c e ­ né č e lo . ,,R udo, v y syp v še ch n o n a ­ je d n o u a p o p o řá d k u . M ě už přechází tr p ě liv o s t." ,,M ů žu se z e p ta t, kde b y d líte , s o u ­ d ru h u u č ite li? " o d p o v ě d ě l Ruda o tá zko u . ,,Na s íd liš ti H ůrka. T ři p lu s je d n a . B lok č trn á c t c é ," v y c h rlil u č ite l m e ­ c h a n ic k y . ,,To js m e s k o ro s o u s e d i," za ra d o va l se k u p o d iv u R uda, ,,já b y d lím ve č t r ­ n á cté v áčku. Rožák, z n á te ? " ,,Z n á m ." ,,A ja k js te s b y d le n ím s p o k o je n ý ? " ,,U jd e to . T ře tí p a tro , d e n ně te p lá v o ­ da, v ý ta h je z d i." ,,A na co k o u k á te z o k n a ? " ,,Na b lá to . O d ja ra d o zim y. V zim ě je to lepší, když n a p a d n e sníh . . . No p o č k e j!" v z p a m a to v a l se ko n e čn ě u č ite l M o ty č k a a p řísně se na R udu za h le d ěl. „K d o se ta d y vía stn é ptá? Já n e b o ty ? " Ruda s k lo p il oči. ,,K d y b y s te vyd rže l je š tě ta k dvě tř i otá zky, už by jsm e b yli u tě c h k o č e k . . ." ,,B y c h o m b yli . . ." U č ite l ne vě řícn ě z a k ro u til h la vo u . ,,R udo, s te b o u p ře ­ ce n ik d y n e b y ly p o tíže . . ." ,,Když já to už n e m o h l v y d rž e t," v z d y c h l Ruda. ,,Co v y d rž e t? "

,,M y js m e se na H ůrku n a s tě h o v a ­ l i . . ., no, b u d o u to tři roky. A m ám a p o řá d tv rd ila , ja k se v še ch n o rychle zm ění. N e jd řív že d o roka, p o to m do d vo u . . . M o tý li na kytká ch , p tá ci na s tro m e c h .. . m use l b yste ji s ly š e t." Ruda se u p ře n ě zadíval na u čite le . ,,N ic se nezm ění, když se n e p o s ta ­ r á m !" v y b u c h l n a je d n o u . U č ite l n a ­ sadil laskavý tó n . ,,V o n d ro u šku ! R u­ d o ! Proč o d vá d íš řeč? M lu v ili jsm e o č e rn o b ílé ko čce a če rn é m k o c o u ro ­ v i!" ,,No p rá v ě !" Ruda o b rá til ja sn ý b le ­ d ě m o d rý p o h le d k u č it e li. ,,V id ě l js te na našem s íd liš ti n ě ja ký zvíře? " ,,Zvíře, zvíře . . ." z a m u m la l u čite l, ,,n e vzp o m ín á m si. K ro m ě ko m á rů , s a m o z ře jm ě !" usm ál se nevesele. ,,A js m e u to h o !" vyk řik l Ruda. ,,Psy v d o m e c h zakázali! A kde se má u sa ­ d it tře b a kos? M á m e m y ta m n ě ja ký s tro m ? N e m á m e ," o d p o v ě d ě l si sám a p o d ív a l se na u č ite le sko ro v y č íta ­ vě. ,,S tro m y n e m á m e , trá vu ne m á m e , k ytky n e m á m e , je n ty ko m á ry m á ­ m e ," p o kýva l tříd n í M o ty č k a v za­ m yšle ní hlavou, než se o p ě t v z p a m a ­ to va l. ,,R udo, k v ě c i!"

,,K vě ci bych d o d a l, že zvířata m ít bud e m !" p ro h lá s il Ruda s vítě zstvím v h la s e .,,K očky ne jso u zakázaný.' A rych le se m noží. B u dou m ít koťata a ty zas b u d ou m ít další ko ťa ta .. ." ,,A kde by m ěla ko ťa ta p o d le te b e ž ít? "u s trn u l u čite l. ,,J e d e n párek si už za m lu vil náš to p ič v ko te ln ě. S te jn ě se bojí, že se mu ta m na p o d zim n a s tě h u ji m yši. A t a ­ ková ko te ln a je v každým b lo ku ! To m ám e . . . dva, č ty ři, še st b lo ků krá t řekn ě m e dvě, tři ko ťa ta . . . To m á ­ m e . . ." ,,Z a d rž !" U č ite l se zo u fa le c h y til za hlavu. ,,K o telna není z v ě řin e c !" „ N á h o d o u !" m ávl Ruda rukou. ,,Když js m e je š tě b y d le li d o le ve sta ré m m ěstě , ko ukal b yste , co v še ch n o si d ržel náš to p ič . V kle ci andulky, v je d n o m ko u tě kočka a ko ťa ta , ve d ru h é m m ěl p e le ch pes. Žádná rasa, v o říše k a tu lá k, to p ič ho vzal do te p ­ la. A le byla vám to fe n ka , a ja k se sta ra la i o ty ko ťa ta , když jim je jic h m ám a fo u k la v n o ci za k o c o u re m !" „V o n d ro u š e k !" zarazil ho rych le u č i­ te l. ,,No ne, psy jse m ne sh án ě l, když je te n zá ka z," u k lid ň o v a l je j o ka m žitě

Ruda, ,,ale ty ko č k y u M azá lko vý jse m c h o d il m ěsíc k rm it, aby si na m ě zvykly. O c h o č il js e m si je, víte? P otom za m n o u šly sa m ý . . ." ,,A pani M azá lko vá tě u vid ě la a p řišla v š e c h n o o h lá s it d o š k o ly ." ,,M azálková by nic n e z jis tila , k d y ­ bych se n e s p le t," řekl Ruda. ,,N e rozu m ím . . ." Ruda si vzruše n é zajel prsty, do v la ­ sů. ,,M azálková má tři kočky. Dvě č e rn o b ílý a je d n u če rn o u . Je n že já ne vě dě l, že z tě c h č e rn o b ílý c h je je ­ den k o co u r. N e jd řív js e m s e b ra l č e rn ýh o k o c o u ra a k ně m u č e rn o b ílý h o . Až d o m a js e m z jis til, že m ám dva k o ­ co u ry , ta k js e m šel to h o č e rn o b ílý h o v y m ě n it a M azá lko vá m ě u v id ě la . . . A le dva k o c o u ři by se m i n e m n o ž ili, to m usíte u z n a t!" R uda u p ře l n e v in ­ ný a u p řím n ý p o h le d na u čite le . „A n o . . . je d o b ře , že se v p říro d ě ta k v y z n á š ," p o kýva l tříd n í M o ty č k a h la ­ vou. Z atra ce ná s itu a c e , p o m y s lil si. A v e n ­ ku se už p o m a lu s tm ív á .,,K očky m u ­ síš v rá tit, pani M azá lko vá na to m tr v á ," řekl m írně. „Takže ona b ude m ít tři, v je d n o m m rň a v ý m d o m k u , a m y na o b ro v s k ý m s íd liš ti ani je d n u ! A na ja ře n e b ud e v ě d ě t, co s ko ťa ty, a začne n aříkat, že je m usí u to p it," o d p o v ě d ě l Ruda hořce. ,,U to p it? " p o d ě s il se u č ite l. ,,To snad ne . . ." ,,Ale jo, u to p it," zo p a ko va l Ruda n a ­ sch vá l tv rd ě . ,,Leda . ." V o čích m u s v itlo . ,,Leda, že by js m e začali od k o ťa t!" ,,B ych o m . J a k od k o ťa t? " U č ite l o d e ­ vzdaně p o z o ro v a l, ja k se na u lici p ře d š ko lo u ro zsvě cu jí první lam py. ,,K dyby nám ty p ře b y te č n ý ko ťa ta na ja ře dala, ta k b y c h o m v y b ra li p á ­ rek . . . k o c o u ra a k o č ič k u .. . První by šel k nám do k o te ln y . . ." Ruda se nadšením zajíkal. V zápětí m u klesla b r a d a .,,Je n že m ně M azálková nedá ani k o c o u ří fo u s , když na m ě ve ško le žalovala . . ." Snad se m i b u d e o ko č k á c h i z d á t . . . Č erný k o co u r, bílá k o čička , m o u ro v a ­ tá kočička . . . A b u d o u strašn ě m ň o u k a t.. . K dypak js e m n a p o sle d slyšel m ň o u k a t živo u ko čku . . .? U č ite l M o ty č k a se o p ře l na n e p o ­ h o d ln é žid li. Díval se na svého žáka Rudu V o n d ro u š k a a začal se u s m í­ vat. Ruda v y s trk u je špíčku jazyka ja ­ ko kotě, když se c h y s tá k m isce s m lékem . ,,P ro sím ? " p ro b ra l se. ........je s tli b yste ji o ta ko ťa ta ne ře kl vy. U č ite le n ik d o z baráku n e v y h o d í," řekl Ruda s jis to to u . ,,V o n d ro u šku . . .? !" zh ro zil se tříd n í, ,,já m ám jít ž e b ra t o ko ťa ta ? " ,,N ejlepší by b y lo je š tě dneska. Já bych sk o č il p ro tu č e rn o b ílo u kočku a pro ko co u ra a . . . " Ruda se zarazil. U č ite lo v y oči b lo u d ily k a b in e te m . Z a sta vily se u Rudy. ,,M yslíš? Proč právě d n e s ? " ze p tal se tro c h u n e p ří­ to m n ě . ,,D okud js te o d h o d la n e j. Já m ěl ta k y s tra c h , když js e m u M a zá lko vý ty dva o d c iz o . . . si p ů jč o v a l." U č ite l se zvedl ze židle. ,,V o n d ro u š ku, s te b o u n ik d y n e b y ly p o tíž e ," n a ­ d e c h l zh lu b o ka vzd u ch v e če rn í u lice , nad k te ro u b lik a ly m o d ra v é zářivky. ,,Kudy se jd e k pani M a z á lk o v é ? "

Tato povídka získala 2. cenu v sou­ těži k 35. výročí vzniku PO SSM . Ilustrace H A NA SVO BO DO VÁ

I5i

z KONFERENCE UČITELU

GALÉRIE TALENTU

D p v é t

r lp s (> t =

Zaostřeno na pedagogy Jednání celostátní l
,,Jak se člověk stane učitelem?" p ře m ý š lí n a hlas M a rie A n d re e o vá a p ře lé tn e jí po tva ř! úsm ěv. „J á js e m m ěla tu ce stu delší. Začínala js e m ja k o ú ře d n ic e , h ned po m a tu ri­ tě. Byla js e m n e jm ia d š i ze sedm í d ě ­ tí, n e m o h la js e m dál n a m á h a t r o d i­ č o v s k o u kapsu, a ta k js e m n a sto u p í la do o d b o ru š ko lství O N V v N ovém J ič ín ě . A le p řá n i b y t u č ite lk o u ve m ně n e u s n u lo . . . Při za m ě stn á n í js e m začala s tu d o v a t .n á sta vb u ' p ro u č ite lk y m a te řs k ý c h škol na stře d n í p e d a g o g ic k é ško le v Přerově. V d e ­ v a te n á c ti le te c h js e m z ka n ce lá ře o d e š la na své p rvn í m ís to ve škole. Z ískala js e m ho ve Fulneku, kde p io ­ nýrská o rg a n iz a c e na ško le p o tře b o ­ vala svou s k u p in o v o u ve d o ucí. Práce b y lo d o s t, p ro to ž e ve d le p řip ra vo vá n í p ro g ra m ů p ro o d d íly js e m začala i u č it. J e d n o d u c h é to p ro m ne z ro v ­ na n e b y lo , v ž d y ť js e m byla je n o pár le t sta rší než tře b a o s m á ci, kte ré

I6 I

M a rie A n d reeo vá

S kytičkou a p od ěko váním u čite lů m přišli na k o n feren ci i pionýři jse m m ěla na ru štin u . Ti byli ta ké svě d ky ,m é' prvn í in sp e kce , která m ne ta k sebrala, že in s p e k to r na zá­ vě r řekl: No, víš, ruský je š tě um íš, ale k tě m tvým p e d a g o g ic k ý m v lo ­ hám . . No, m ožná za p ě t d e se t let z te b e b u d e d o b rá u čite lka .. ." T o h le ko n sta to vá n í ned alo M a rii A nd re e o vé d lo u h o spát. Pak už to bylo ve škole čím d á l lepší, když získávala to lik p o tře b n é zku še n osti a p o stu p n ě dá lko vě v y s tu d o v a la i p e d a g o g icko u fa k u ltu . P řivedla na svě t dvě d ě v č á t­ ka a je d n u s ta n ic i m la d ých p říro d o ­ vě d ců . To už byla na škole v B ílovci, kde učí přes p a tn á c t let. A stále s n a d š e n ím .,,Každý se m usí n e jd řív rozko u ka t, to p la ti o všech p o v o lá ­ n íc h ," vypráví M a rie a o b ča s u p ije ze skle n íčky s lim o n á d o u a p o h le d jí sje d e na slu n ce m za lité s tře c h y pod n á m i.,,D nešní noví u č ite lé ale m ají výh o d u v to m že ško ly jso u lépe v y ­ bavené, že s m o d e rn í te c h n ik o u um ě jí za ch á zet už z fa k u lty , že jim zp o čá tku p o m á h á ce lý p e d a g o g ic k ý ko le ktiv. Když ta ko vý če rs tv ý u čite l p řijd e do školy, pozná se n ejdřív, ja ­ ký je to člo vě k Pak te p rve , ja ký je p e d a g o g . J s o u ta ko ví, kteří školu a vše ko le m ni b e ro u vážně, z ů s ta ­ nou i po vyu čo vá ní, p o m o h o u s p io ­ nýry, p ro s tě n e o d m ítn o u u d ě la t něco nad rám e c svých p o vin n o stí. A le I m ezi u č ite li p řib ývá tě ch , kteří m ají heslo: nezájem . O no to asi p la tí v š u ­ de, nejen u u čite lů , že je d n i jso u n a d ­ še n ci a d ru zi je n věčně naříkají, ne?" V yp rá vě ly js m e si pak nejen o m la ­ dých u č ite líc h , o p io n ýre ch , o s ta n ic i m la d ých p říro d o v ě d c ů , ale i o s h á n ě ­ ní in s ta la té rů a da lších řem e sln íků p ro o p ra vu je jic h školy, o vysazováni s tro m k ů a o kra sn ých keřů na š k o l­ ním p o ze m ku , o h o d in á ch p ro ž itý c h sp o lu s d ě tm i. A ze všech slo v té h le s y m p a tic k é u č ite lk y — je d n é ze tří t i ­ síc ú ča stníků c e lo s tá tn í ko n fe re n ce u č ite lů — vyza řo va lo je d n o : že d ě ti jso u je ji láskou. A že p ro ně umí a ch ce h o d n ě ud ě la t. V. K Á B R T O V Á Foto E. FAFEK a P. M O L T

'^ e l e k e j t e se toh o z áhad néh o titu lku : za ^ d e v ě t zn ám e k I ^ nejvyšší g ym n a s tick é ’ h odnoty 10, k te ré A lena D řevjan á d ostala od rozhodčích b ěh em je d in é h o červn ového týd n e, si zaslouží stejn ou pochvalu ja k o za jedn ičky, o k te ré dokáže úspěšné b o jo v a t v n ym bu rském gym náziu. D e s ítk a je to tiž zn ám ka g ym n astických snů. Sní o ní každý, kdo si s tím h le s po rtem něco začne. I když je g ym n astika našim n ejú spěšnějším spo rtem v historii, poprvé uviděl desítku náš m už te p rv e při č ervn ovém m istro vství republiky: o sm n á c tiletý Dan O rle t za cvičeni na kruzích. D ě v č a ta sice už tu i ta m desítku d ostala dříve, ale právě na to m to š am p ion átu v pražské hale Brum lovka se A le n c e D řevjan é, soupeřící s H anou Říčnou o prvenství, podařilo to, co je š tě n ikom u na s větě. N a bradlech cvičila tři dny po sobě, ted y povinnou sestavu, volnou i volnou ve fin á le , p okaždé na desítku! Týden p o té , při své p rem iéře v celku Č S S R v souboji s R u m u n kam i, jí chyběla k „ re m íz e " s jedn ou z n eju znávanéjších světových závodnic S zabóovou jedin á desetina! D řev ja n á přidala ke svým šesti d es ítk ám z m istro vství Č S S R další tři a svět už dnes ví, že m á m e další vynikající g ym nastku. M ů ž e te ji v id ě t při velkých m ezinárodních závodech socialistických zem í v O lom ouci 20.— 26. srpna.

ANKETA (6)

c

é č k o m á n ie

M ilí c é č k o s b ě ra te lé , dnešní p o kra čo vá n í js m e s e s ta v ili z n á ­ zorů d o sp ě lých , kte ří ta ké do naší a n ke ty p řis p ě li, p ro to ž e je c é čko m a n ie n ě ja kým z p ů s o b e m zaujala.

• J s e m m a m in k o u t ř i syn ů a m y s lim si, že céčl
Od m a lič k a byla ta k o v ý č e rtik B ertík. K d y ­ k o liv se m am a n e a lva la , zkoušela u stě n y ty n e jk rk o lo m n ě jš í kousky. Ze vše h o ne jvíce se ji líb ilo v is e t h la vo u d o lů . J e d n o u ji m á ­ m a p ři to m z a h lé d la a lo m ila ruka m a : „ H o l­ ka, vžd yť ty js i ho rší než k lu k !" P ře m ýšlela, ja k svou ra to le s t z k ro tit, až n a ­ šla s p rá v n ý re c e p t: zavedla A le n ku , te h d y žákyni prvn í tříd y , do b o h u m ín ske tě lo c v ič ­ ny. T am A le n a pozn ala s te jn é h o ,,b lá z ín k a " do nářa d í ja k o ona s a m a ; rázem b yly s Ivonou K rm e lo v o u ka m a ra d k y. T re n é rka Libuše M a y e rh o fe ro v á b rzy p oznala, že ty dvě žáby n e p ře d č i o s ta tn í je n ro š ťá rn a m i, ale i s k u ­ te č n ý m u m ě n ím . Po tré n in k u o b vykle ž a d o ­ n ily: ,,M ů ž e m e si je š tě z k u sit k la d in u ? " a než d o s ta ly svo le n í, h n a ly se k to m u ú zké ­ m u ko u síčku d řeva. S ta k o v ý m zápalem z n ich m o h o u b ý t v ý b o rn é zá vo d n ice , p o ­ m ysle la si tre n é rk a a od p říště jím p řid á va la ,,vě tší k ra jíc ". A A le n ka se ani zvýše n ých tré n in k o v ý c h d á ­ vek nebála. Od nářa d í jí m u se li té m ě ř o d h á ­ n ě t! Když pak je la na své p rvn í ve lké zá vo d y — m is tro v s tv í ČSSR s ta rších žákyň — do N y m b u rk a , byla si jis tá , že zp á tky n e p řije d e s p rá zd n o u . A n e p řije la , p ro to ž e ji p a třilo p ě t zla tý c h m e d a ili. V e třin á c tí p řiš e l d a lší k ře s t o h n ě m Na Po­ háru m is trů v NDR v C o ttb u s u byla sice d a ­ le ko n e jm la d š í, ale p á té m ís to a b ro n z za cv ič e n í na k la d in ě b y ly ve lk ý m p ře k v a p e ­

ním . Také je jí ka m a rá d ka Ivona se vytá h la — byla ce lko vé sedm á. A ta k se po soutěži nechala s ly š e t p ře d se d kyn ě S vě to vé g y m ­ n a stické fe d e ra c e FIG Elen B e rg e ro vá , že ........o tě c h d vo u ro z to m ilý c h pa n en ká ch z Č e skoslovenska b rzy uslyší ce lý s v é t." Po p rá zd n in á ch p řišla n o m in a c e d o širšího re p re z e n ta č n íh o ká d ru a d lo u h o d o b é s o u ­ stře d ě n í v N ym b u rce . M ám a se sice p ři lo u ­ če n i n e m o h la u b rá n it slzám , ale když se p o ­ zději z d o p is ů d o zvída la , že d ce ra vyhrává je d e n „ k o n tr o lá k " za d ru h ý m a je š tě si vede d o b ře í ve škole, m ěla sa m o zře jm é rad o st. A pak p řiš lo psaní, v něm ž jí A le n a s d ě lo v a ­ la, že byla vyb rá n a na A m e ric k ý p o h á r do N e w Yorku. To byla rána, vžd yť d ce ra nem á žádné zku še n osti, co když udělá za o c e á ­ nem ostu du ? A le A le n ka byla klid n á . Když se po d íva la ze še sté h o p a tra slavné n e w yo rské M ad íso n S q u a re G arden, m use la se sm á t: z ta ko vé výšky p ře ce n ikd o n e m ů že p o zn at, je s tli udělá n ě ja ko u ch y b ič k u . B e zsta ro stn é n a ­ s to u p ila k vo ln é m u č ty řb o ji. První den se p ro tla č ila m ezi n e jle p ší o sm ičku , d ru h ý den, p ři vla stn ím fin á le , šo kovala š e s tn á c t tisíc d ivá ků tře tím m íste m za d o m á c ím i m ilá čky R e tto n o v o u a M a c N a m a ro v o u . Za ní s k o n ­ čila i po zd ější m is try n ě světa Ju rč e n k o v á ze SSSR . . T ouha p o zn a t náš ve lký ta le n t o so b n é m ě p řive d la do v ítk o v ic k é tě lo c v ič n y I když js e m byl p ře d e m oh lá še n, byla A le n ka t r o ­ ch u pře kva p e n á . Bála se, že se to h o od ni m oc n e d ovím , ale o bava byla plana. Ze vzp o m ín e k a vyp rá vě n i n a ko n e c v y p ly n u lo , že po celá léta jí je jí tre n é rk a ve d la k n e ­ vše d n í p ra c o v ito s ti. Č asem se z raráška s tá ­ val s v ě d o m itý a trp ě liv ý p ra ca n t, v y b ru š u jíc i každý p rve k do té m ě ř cize lé rské p ře sn o sti. Čím b yl těžší, tím si víc lib o va la . A si už má v povaze n ikd y se n e s p o k o jit s tím , co ně kd o p ře d ní v y m ysle l i dokázal, ch ce stále n ě co no vé ho . A je š tě n ěco ji žene v p ře d : ch ce se v y ro v n a t Hance Říčné, ko le g yn i z re p re ze n ta ce , sta rší a zkušenější z á v o d n i­ ci. L e tos je š tě sko n čila hned za ni, ale p ří­ ště? Další přání nosí A le n ka u kryté až na sam ém dně svého srdíčka. Touží s tá t se tre n é rk o u a už dnes se č a s to dívá Libuší M a y e rh o fe rové ,,pod p rs ty " . A k d yko liv si z N ym b u rka o d sko čí d o m ů do V ítk o v ic , p o m á h á vé st g y m n a s tic k é ,,p u le č k y ". B u d e -li se snažit ta k ja ko pří svém s p o rtu i ja ko ve škole, u r ­ č itě se je jí přání v y p ln il vyplní.

J A R O S L A V M IC H Á L K O V IC FO TO E .F A F E K a J. Ž Á Č E K

• M ů j syn c h o d í do 3. tříd y ZŠ, a k d y ž p ře d č a s e m d o s ta l n ě k o lik svých p rv n íc h céček, je l se s n im i p o c h lu b it své m a lé se stře n ici. H rá li s i s p o lu p ře d d o m e m na s íd liš ti, kd yž k n im p řis to u p ilo a s i d v a n á c tile té děvče, p o p a d lo v o ln ý k o n e c ř e tě ­ zu, k te rý drže la v ru c e č ty řle tá dívenka, a z a č a lo utíka t, až se ře tě z p ře trh l. D ě ti j i p o c h o p ite ln ě p ro n á s le d o v a ly až d o bytu, b ě že ly až d o d e s á té h o p a tra p o s c h o d e c h . Tam jim p o to m o te c o n é d ívky cé čka v r á t il. . N ě k o lik tý d n ů p o to m p řiš e l d o m ů c e lý za m a za n ý a ub re če n ý. C estou ze š k o ly s i p o h a z o ­ val s háčky, k te rá vym ěnil, a v p a rk u h o z a s ta v ili dva o sm á ci. C htěli, a b y jím je p ů jč il, že se je n o m po d íva jí, a le h n e d je j e ­ d en z n ich s tr č il do kapsy. K dyž je Vítek vym áhal, v y s m á li se m u, a kd yž je to p ře s ta lo ba vit, n a b ili m u a je š tě s p a d l d o k a ­ lu že . . J a k je m ožné, že d ě ti m o h o u b ý t v ů č i so b ě ta k a g re ­ sivní? T o m u se ta ke p o d iv u je m e , zvláště, když se ty to p říb ě h y o d e ­ hrávají v b u d o vě školy, v tě lo c v ič n é , kde js o u d ě ti pod d o z o ­ rem u čite lů . A le a b ych o m n a b ra li z v e s e le jš íh o so u d ku, o tis ­ ku je m e čá st d o p isu J iř íh o B. z P ra h y 5: • Přiznávám se, že i já p o d lé h á m tla k u d c e ry a sh á n ím c é č ­ ka kd e se dá. A ž d o n e d á vn a js e m p iln ě p ro h rá v a l na b o d y s m anželkou. Ta to tiž je ía tra m v a ji a n á h le se k n í n a k lo n il j e ­ d en s p o lu c e s tu jíc í z otázkou, zda m á děti. Ž en u v p rv n í c h v íli n a p a d lo ledacos, a le d o ty č n ý j í n a b íd l cé čka — c e lý p y tlík za 10 Kčs. O ka m žité b y í za va le n d a lš ím i z á je m c i a tra m v a j m á ­ le m na k o n e č n o u n e d o je la . J á s i n a p ra v il re p u ta c i d ík y M a ­ tě js k é p o u ti. P o d a řilo se m i na p a tn á c t ran p ře s tř e lit p á r š p e jlí a získa t p y tlíč e k s céčky, tro jk a m i a o s m ič k a m i, k te rá ve škole, ka m c h o d í d cera, n ik d o n e m ě l. B yla tu d íž n e s m írn ě šťa stn á . R odiče m ají na cé čk o m á n ii k ritič tě jš í názor než d é ti. A le n e ­ zlobí se zp ra vid la na ně sa m o tn é , ja k o na jin é d o s p ě lé , kteří na m á n ii šikovně vyd ě lá va jí. Z d lo u h é h o d o p is u H e le n y H. z P ra h y 4 vyb írá m e n ě ko lik řá d e k — a zá ro ve ň a u to rc e p o s í­ lám e o d m ě n u : céčka. • P řed b u d o v o u v p ra žsk é m P K O JF se o p o u ti s h ro m á ž d ilo n ě k o lik stu d e n tů . A s i je d o p á lilo to té ž c o m ě — p ře d ra ž o v á n í céček. Na ve lký kus p a p íru n a p s a li: Céčka z u m ě lé h m o ty k a ­ zí naše děti. S n a ž ili se z o rg a n iz o v a t p o d p is o v o u akci, kte rá o d su zova la k š e fta řs k o u c é č k o v o u pra x i. J á js e m s v ů j p o d p is n e p řip o jila . M yslím , že cé čka d ě ti nekazí, aíe ka zí je d o sp ěli, k te ří p ře v á d ě jí c e lo u z á le ž ito s t d o p o lo h y výn o s n é h o o b c h o ­ du. D ě ti každé d o b y n ě co sbíraly. C éčkom ánie, a ť již m á j a ­ k ý k o liv m o tiv , je a m á z ů s ta t p ře d e v š ím hrou, k lu k o v in o u , n e ­ závaznou a líb e zn o u lo tro v in o u . S tá v á -li se z n í o b c h o d , p a k je to škodlivé. A s tím h le n á zo re m n a p ro s to s o u h la s ím e !!!

K re s b u n á m p o s la l B ro n is la v In d ra z U h e rs k é h o H ra d iš tě

17 1

Začalo se mi Kbitticho

Když se h u d eb n í s k la d a te l J a n S p á ­ le n ý p o sad í v a te lié ru za stů l. m á před sebo u arch m ilim e tro v é h o p a ­ píru, na k te ré m je n arýsováno k ří­ dlo. J e tu ale i s p o u s ta dalších věcí, k ra b ič k a s u p e v ň o v a c ím i špen dlíky, d o k u m e n ta c e firm y H o rte n , k te rá kdysi proslula s ta v b o u s a m o k říd e l, le p id la, č a s o v a č e , v y p o u š té c í h á č ­ ky, n o ty . Když z v e d n e oči, dívá se na vyro v n a n o u p ě tic i tu b a tru b e k , na k te ré fo u k á .

Když se le te c k ý m o d e lá ř J a n S p á le ­ ný p o sad í ke k lavíru, s to jí n ad k lá ­ v e s n ic í tře b a P o eův H a vran a k o m ­ p le tn í v y d á n í B e a tle s . Když o to č í h lavu od k láves, dívá še na zko sen ý s tro p plný kříd e l. V š e c h n a kdysi lé ­ ta la a v š e ch n a s á m postavil. „B y d lím ta d y v P yšelích už asi osm le t a o sm le t tu ta k y líta jí m o d ely. N e jd řív je n m o je , t e ď už i o sta tn íc h klu k ů z klubu. M o d e la řin a a m u zika m a jí pro m ě m o c s p o le č n é h o , m ili­ m e tro v é p ap íry tu žijí v e d le n o to ­ v ý c h , a když m i n e jd e je d n o , v e zm u je n nový p a p ír a je d u dál. Vžd yť v to m i o n o m jd e n e jd řív o n áp ad, k te rý m usíš p o d lo ž it tím , co um íš.

ať už jd e o p lá n e k , n eb o o p artitu ru . O b o jí m i p o s k y tu je s te jn ý druh v zru š e n í a o b o jí d ělá m z p o tře b y ."

M e z i m o d elá ři je proslulý svým i sam o kříd ly, m o d e ly bez k la sic k é h o tru p u a v ý š ko v e k . T vrd o h la v é je s ta v í a s o u těži s nim i, i když to je v š e ch n o , je n n e ta n ejje d n o d u šš í c e s ta k v ítě zs tv í. A le to p la tí i o m u ­ zice, k te ro u d ělá: n e s to jí o líbivé zb oží, o hudbu k holení. „Č ím js e m starší, tím víc se chci d o b ra t k p o d s ta tě věc i, k to m u n e j­ zá k la d n ě jš ím u . v m o d elá řstv í je to s am o kříd lo . V m u zic e js e m při p s a ­ ní prvních p a rtitu r p o tře b o v a l m á ­ le m celý s y m fo n ic ký o rc h e s tr a te ď to pořád zm e n š u ju , snažím se d á t h ud bě p ře d e v š ím ducha. P roto že k dyž č lo v ě k u m í in s tru m e n to v a t, t a k i z n ě č e h o p rá zd n é h o udělá krásn ou b arevn o u plochu, k te rá v š a k bude o n ič e m , z ů s ta n e pořád p rá zd n á ." V e n k u před d o m e m z a tím č e k a jí kluci. J a n S p á le n ý je to tiž n eje n m o d e lá ře m , a le i n á č e ln ík e m le te c k o m o d e lá řs k é h o klubu S v a za rm u v P yšelích. A n i to h le n en í n e jv ě tš í s p o le č n o st, c e lk e m je d e n á c t m a ­ lých m o d elářů a tři dospělí. K lu b o v­ nu n em a jí, a t a k se s c h á ze jí v la s tn ě

je n když jdo u lé ta t, s ta v í d om a k a ž ­ dý sám . Kluci se a le vždycky cho dí p o rad it, v zít si, co p o tře b u jí, tře b a v yp ín a cí tak. V p osledn í d ob ě jim h od ně p o m áh á škola a S v a za rm , ale byla by za p o tře b í opravdová klub ovn a a dílna. Z aslo užili by si ji, vždyť v žá k o v s k é k a te g o rii te ď na o kre s n ím přeboru p atřili k n e jle p ­ ším. „ N a kraji však kluci p oh ořeli, h la v ­ ně n eunesli první doo pravd y v e lké závod y s prapory a s řízky. N echali si s ta rty na poslední chvíli a p otom je zbabrali. A le dva, V lá ď a Paclík a náš Filip, byli vybráni na p rá zd n i­ n ové s o u střed ěn í n ad aných m o d e ­ lářů, k te ré bude na le tiš ti ve S la ­ n é m ."

P ě tic e kluků, k te rá d ne s k a přišla — J irk a D vořák, V lá ď a Paclík. David L en k e r a bratři Filip a J a n S p álen ý — b ěh á po louce a z a lé tá v á m o d e ­ ly. N á č e ln ík klubu ta k é — zkouší je d n o ze sam o křídel k a te g o rie A 3, m o d elo v é řady, k te ré říká „P u š tík ". N e jn o v ě jš í m o d el m á křídlo se z á ­ porným šípem — te d y k o n c e křídel s m ě řu jí dopředu. Jsou to m odely, se k te rý m i široko d a le k o n e lé tá n i­ kdo. A le sovy, m e zi k te ré p u š tík p a ­ tří, jsou o d jakživa o sa m ě lí ptáci.

ticho „K dyž js e m byl starý ja k o kluci, ta k js e m d ělal všechno. P o to m js e m začal s ta v ě t je n v ě tro n ě , m o žn á pro to , že js e m pořád žil uprostřed zvuků, v h udbě — n ajed no u se mi za č a lo líbit tich o . T ich o — a nahoře se v zn á š e jíc í volný v ě tro ň , n eřízený rád iem . J e pro m ě tím sa m ý m , co k o m o rn í m u zika, m u sím ho p o s ta ­ v it ta k , abych do n ěj vložil ducha, aby d okázal lé ta t sám , bez n ěja k é ho řízení, je n s tím , co js e m do něj d okázal d á t . . . " P o sečen á louka se tá h n e k silnici, n árazový v ítr ohýbá s tro m y na j e ­ jím okraji.

M odely vyletují vzh ůru a klouzají k zemi.

Vysoko nahoře krouží dvojice racků.

Jeticho.

^ y

KDYŽ Ml BYLO Jan Spálený, hudební skladatel a letecký modelář

na divoko, sm olil eroplány je d e n za druhým, m otoráky, gumáčky, větro­ Na m odelářských závodech p o tkáte ně, a chodil s n im i lé ta t na Leten­ spousty kluků, k te ří se bez rozpaků skou pláň. Jednou jse m rozbil svů j přiznají, že k balze, nosníkům a p o ta ­ poslední m odel a propadl zoufalství, hovému papíru je přivedlo přede­ kte ré na mně bylo zdaleka vidět, vším to, že všechno m él táta doma. a zrovna se kolem vyskytl pan VarTenhle koníček se to tiž stejně ja k o tecký, jedna z nejsvětlejších postav, dřív řem eslo obyčejně dědí z otce na na kte ré jse m v životě narazí). Celý syna. Obyčejně — ne však vždycky. živo t je z d il s autobusem a krom ě to ­ „P ro m ě začalo m odelářství ne do­ ho v oněch dobách byl jedním z na­ ma, ale v suterénním krám ku pana šich špičkových modelářů, reprezen­ Vyskočila u nás na Letné, kde jsm e tantem v kategorii, které se říká wabydleli. Pan Vyskočil byl jedním kefield. Když viděl, co prožívám, vzal z průkopníků našeho leteckého m o­ m ě s sebou domů. vyndal z bedny delářství a aviatiky vůbec a krom ě wakefielda, kterého m ě l připravené­ toho nám klukům vždycky dovolil ho na následující závodní sezónu, prohlížet s i v krám ě regály s plánky a dal m i ho. W akefield je modelářská a m odelářským i potřebami. Nakonec m aturita, a až dneska dokážu tako­ jse m vždycky vytáhl korunu nebo vého p o s ta v it Snad ve mně vytušil podobné peníze, kte ré jse m měl, m odelářské srdce a udělal pro mě to a on m i uřízl třeba kus překližky, se n e jlepší co m ohl: nastartoval mě a kterou jse m ja k o se svá to sti u tíka l dal m i p o c it dluhu, kte rý splácím domů. dneska klukům u nás na vsi. A nejen Vzadu za krám kem m ě l dílnu Gustav to, hned v nedělí mě posadil za sebe Bušek, další letenská modelářská le ­ na skůtra a odvézt do Slaného na le ­ genda. Tvořil tam modelářské m o to ­ tiště, kde jse m m oh l s posvátnou ry, kte ré p ře d čily ty sériově vyrábě­ úctou pozorovat a osahávat ty krás­ né. A když js e m p o tom jednou k vá­ ně postavené eroplány, které tam lé ­ nocům d ostal pravý Buškův m otor, taly. čím ž skončilo p rvn í údobí mého dva a p ů l kubíku obsah, bylo už d e fi­ divokého m odelaření a já začal cho­ nitivně rozhodnuto, že jse m začal d it do kroužku, kte rý pan Vartecký b ý t modelářem. Začínal jse m sái s muzikou, když nepočítám housle z d ě ts tv í které mě samozřejmě vů­ bec nebavily. A le p otom p řije l do

ve ško ln í jídelně, js e m s i v bazaru ve Štěpánské ko u p il sta rý pozoun posvazovaný gumičkarjyi na zavařování a začal se sám u č it h rá t Doopravdy jse m ale začal c v ič it až později, když jse m s i poněkud zašm odrchal ž iv o t a věděl, že záleží je n na tom, co sám dokážu, abych m ohl dělat práci, k te ­ rá by mě bavila. Pozoun a tubu js e m studoval i na konzervatoři, s ta l se kapelníkem a začal trá v it spoustu času na cestách, psaním muziky, o r­ ganizováním všeho kolem, koncerty. Abych se vrátil k panu Varteckému. Před časem, když už js m e m ě li tady v Pyšelích m odelářský klub, js e m po tk a l je h o paní a dozvěděl se, že je d ost nem ocný a všeho nechal. Vy­ p ra vil jse m se k něm u a ukázalo se, že nem ocné srdce člověka, kterého jse m znal ja k o tvrdého a cílevědo­ mého chlapa, skoro „zbouralo". Tak jse m se rozhodl, že ho přesvědčím, že to má je š tě smysl. S ta l se členem pyšelského klubu, zařídili js m e mu závodnickou licenci a už lo n i za nás létal, znovu staví modely, a když tře­ ba s klukam a jedem e z nějakých zá vodů, zajdeme k němu a snad mu alespoň trochu pomáhám e z rezigna ce, do které i silného člověka nem oc zažene, ani neví jak. A možná, že mu ta k můžu trochu s p la tit co on pro mě udělal tenkrát, , když m i bylo třin á c t Třeba se mode lá řstv i doopravdy nějak takhle d^ noho člověka na druhého.

ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ (2)

DANILKORECKIJ

jogieký vj^běr Přeložil J. T Ý Č Ilu s tra c e J. S É K Y R A

nádherná . . . Vyhledali jste vhodnou hvězdnou soustavu, nádhernou planetu, nesoucí jméno Navoja II, všechno vypadá nesmírně ušlechtile . . . Má to všechno ale jeden malý háček." Tobolgan zvedl ukazo­ vák. „Kolik lidí takhle stačíte přepravit?" „Kolem padesáti tisíc," a už mi bylo jasné, kam tím míří. „Jenom ?!" Ale na Navoji je půl druhé m ili­ ardy lidí!" „Lepší je zachránit alespoň část, než ne­ chat zahynout všechny," říkal jsem mu přesvědčivé, jako kdyby tohle na tom všem nebylo právě tím nejdůležitějším. „Nepochybně. Jenomže podle čeho vy­ brat právě těch padesát tisíc?" „Podle počtu obyvatelstva v jednotlivých skupinách, aby bylo zachováno sociální složeni společnosti. . . " A teď dojde k tomu nejdůležitéjšímu. „Jaké společnosti?" Tobolgan se trochu nadzvedl a nos se mu zachvěl jako zobák dravému ptákovi.

„Já vám nerozumím," snažil jsem se pro­ mluvit co nejpřirozeněji. „Tomu hned porozumíte," vstal a začal přecházet po místnosti. „Proč jste přišli právě za mnou? Kousek odtud žije můj ko­ lega Mason. Absolutné nenadaný člověk, naprosto prázdná hlava, jeho „d íla " jsou opsaná odkud se jen dá, ale chce se mu žit přinejmenším stejně jako mně. Navíc má ženu a tří d ě ti. . . Ostatně tahle vaše ušlechtilá činnost se vztahuje taky na blíz­ ké lidi kolem těch vybraných? Ne? No tak vidíte! Proč, prosím vás, chcete zachovat proporcionalitu společenského složení na úkor tohohle chudáka?" „Víte o tom, že na Navoje nedokáže nikdo vysvětlit ,fenomén hvězdné oblohy'?" pře­ šel jsem do útoku. „A to proto, že astrono­ mie je v plenkách, o astrofyzice a kosmo­ logii nemáte ani ponětí. Svého času u vás někdo začal v téhle oblasti pracovat, byl ale prohlášen za šarlatána, omezence a pavědce. A kdo tohle vyhlásil? Šarlatáni,

omezenci, pavědci, kteří zaujímali ve védě klíčová postavení! Na Navoje II se nic ta ­ kového nesmí opakovat." „N o to je taky odpověď," řekl se smutným úsměvem Tobolgan. „Vašim cílem není záchrana navojské civilizace, ale vytvořeni civilizace nové. Takového vylepšení mode­ lu . . . '' „A to je špatné?" Odmlčel se, svraštil ještě víc čelo samou vrásku. „Nu což . . . Poslyšte, vy jste tam u vas už překonali všechny potíže, dosáhli jste vrcholu moudrosti a víte, jak má vypadat Navoja II?" „Jak bych vám to ře k l.. Problémů je tam dostatek. A do dokonalosti máme daleko: vždyť s každým dosaženým vrcholem před námi vyvstane další, ještě vyšší. Je však nutno dosáhnout absolutního vrcholu vě­ domostí, aby bylo možno vybírat, nechat zaniknout rozumný život nebo ho přenášet na méně nebezpečné místo?"

„Podívejme se! Tak vy dovedete číst myš­ lenky? Ostatně co je tady k divení? Jste přece nesmírně vyspělá civilizace!" Ani by mě nenapadlo, že veliký Tobolgan může mít v sobě tolik ironie. „Je to obtížné?" „A ni moc ne, ale vyžaduje to obrovské množství nervové energie. Pokud jde o morální stránku věci, číst myšlenky je přípustné jenom v příslušné vymezeném počtu případů." „Teď takový případ nastal?" řekl jedovatě Tobolgan. ,,Ano. Ale abyste se necítil špatně, umož­ ním vám rovněž nahlédnout do mého mozku. Aspoň tak rychleji pochopíte a uvěříte, že se vás nechystá nikdo ni­ kam unášet. A třeba necháte na pokojí i tu vaši pistoli." Když jsem skončil se svým telepatickým přenosem, cítil jsem, že jsem se definitiv­ ně vydal ze všech sil. Tobolgan seděl mlčky se zavřenýma očima. Musel teď vá­ žit příliš mnoho věci, když už však dokázal předpovědět můj příchod, jistě byl přípra­ ven víc než kdokoli jiný a bude to pro ně­ ho jednodušší. „Jak se vlastně jmenuje t a m t o ? " Po­ slední slovo zdůraznil takovým zvláštním způsobem. „Sbližování galaxii. Částečně se spolu do­ tknou: dojde k prolínání periferních spi­ r á l. . . Bohužel právě vaše hvězdná sou­ stava je v zóně kontaktu . . . " „A je nějaká pravděpodobnost, že tím Navoja nijak neutrpí?" „ N o ___ lestliže při průchodu nedojde k bezprostřední srážce hvězd a planet, jestliže se gravitační výboje nedotknou oběžných drah a nepoškodí ovzduší, je stli­ že . . . Prosté pravděpodobnost se tu rov ná třem procentům ." „Takže naděje prakticky žádná," Tobolgan nedával prostor žádným iluzím. „Pak te ­ dy . . . Kolik času nám ještě asi zbyva?" „To určuje spousta dalších faktorů. Tři až pět let, možná o něco víc. ' „A tak jste se tedy do toho začali vměšo­ vat vy .. Myšlenka je to sama o sobě

HRAJETE DÁMU? (1) ííe š e n í úlohy č. 2 1 . b 6 - c 7 D f 4 x c ' l 2, h 2 - g 3 h 4 x t 2 3. g1 x e3 D e l X f4 4. c 7 - b 8 D f4 x c7 5. D b8 x a3 X

řadit. Neprovede-li skok, může soupeř buď tr ­ vat na zahrání tahu podle pravidel, nebo smi kámen, kterým mělo byt skákáno, z další hry vyřadit. Stejně může být vyřazen kámen, který nedokončil tah složený z více skoků. 3. Kámen, který pronikne na poslední řadu ve svém směru, se stává dámou (označuje se po­ ložením dvou kamenů na sebe) a může táh­ nout dopředu i dozadu o libovolný počet vol­ ných polí. Při braní může být dáma od figury soupeře oddělená i více volnými poli a skok může ukončit libovolně daleko za skočenou f i ­ gurou. Pří opomenutí skoku platí o dámě totéž co o kamenech.

I 101

ZÁHADNÁ PŘÍRODA? (5)

„Lidská společnost je na rozdíl od nežive přírody schopna rozumné reprodukce , ,,A vy mate právo určovat cesty pro je)i rozvoj?' „Mam obavy, že nemáme " Nemél jsem chut dohadovat se s autorem známých f i­ lozofických myšlenek, ale neměl jsem na vybranou. „Ne vždy však je správné roz­ hodnuti vselekem. Dokonalé stavby ne­ musí být vůbec životaschopné. Vite u nas |e takové podobenství o oslovi, který se dostane mezi stejné stohy sena a začne teď logicky uvažovat, ze kterého stohu má začít se živit Nakonec chudák umře hlady. Nezlobte se na mé pro takovou chmurnou alegorii ale nechcete přece, aby Navoju postihl stejný osud?' ,Hm ose! mezi stejnými stohy sena . A samozřejmé že ma k obéma stejně dale ko To je zajímavé! Tady v tom se pravé skryva chyba a já ji hned odhalím." Rych­ lost. s jakou Tobolgan dokázal ménit běh svých myšlenek, byla obdivuhodná. Ožil zrůžovéí. chytil tužku, hledal papír, ale ja­ ko kdyby bylo uvedeno do činnosti néjake neviditelne relé, hned se ovládl. „Dobře, až pak . “ Mávl rukou „Jenže vy ale pře­ hlížíte to nejdúležítějši Samozřejmě, že cíl mate ušlechtilý, o tom nemá smysl se dohadovat Za jakou cenu toho ale chcete dosáhnout? Shromáždíte nejnadanéjší vědce a vytvoříte vybranou společnost. Tady je však ještě něco navíc — pouze hodností, tituly, postaveni pří výběru ne­ stačí, zbývají ještě schopnosti, práce, úspěchy. A jak to chcete udělat s tak zva­ nými prostými lidmi? S dělníky, rolníky, te saři?" ,,Tady hraje úlohu ještě další kritérium, podle kterého vážíme člověka. Je platné pro všechny lidi: čestnost, pořádkumilov­ nost . . . " „To jsou nesmírné široké pojmy, navic se neustále mění. Dejme ale tomu, že jste zvolili právě tyto. Proč? Musí být přece pří takovém výběru nějaká logika, nebo ne?" „Všim l jste si, že čestní lidé jsou zranitel­ nější než zbabělci a lidé bezpáteřní? Podí­ vejte se, odpovězte mí: kdo se z těchto lidi dříve vrhne do hořícího domu, aby zachrá­ nil dítě, nebo kdo jako první uvolni místo ženě v posledním záchranném člunu v po­ tápějící se lodí? A teď jsme právě u toho. Podle vás je to logické? Já tvrdím, že to je největší nespravedlnost! A co přirozený výběr? Komu hraje do kapsy? Hlupákům a příživníkům! Mně osobně se nelíbí, když vítězi takovéhle typy Logický výběr má význam v tom, že má vylepšit zákonitost!" „A už jste vůbec přemýšlel o tom, že kdy­ by se člověk nedokázal sebeobětovat, že by se pak hrdina ničím nelišil od zbaběl­ ce? Kdybychom člověku vzali tuto vlast­ nost, připravili bychom ho o jeho mravní převahu!" ,,To je zvláštní pohled na věc." „Vůbec ne, je to jenom pohled z druhé strany A přirozený pohled: každý život má dvě stránky, dvě hlediska. Jde jenom o to, kterou z nich si zvolíme." ,,Znovu jsme se vrátili k logice, jak vybí­ rat?" (P o k ra č o v á n í p říš tě )

8 7 6

m

p iß .

ïSÎ: ÍJÍ,'-

r-.v.Ý ; ||

B B

5 4 3 1

ii Ö

''i'ä '-'

1 /'a":v’ a

l? fr:

b

c

d

e

f

g

h

M o řeplavci z Galapág pevnině, a p ro č přes ve ške ro u p o d o b n o s t se od svých p říb u z ­ ných přece jen p o d s ta tn é liší. N a ­ p a d lo to i D a rw ina, kte rý te h d y fo rm u lo v a l p rvn i m yšle n ky své e vo lu čn í v ývo jo vé te o rie . Je ovšem s k u te č n o s ti, že o z p ů ­ sobu, ja k se kdysi p ře d ko vé d n e š ­ ních m ořských le g u á nů (kro m ě nich žije na G a la p ág á ch je š tě je ­ den jin d e se n e vyskytu jící dru h , leguán galapážský) d o s ta li až na ty to o stro vy, není d o d n e s nic ja s ­ ného. Existoval snad kdysi m ezi o s tro v y a jih o a m e ric k ý m p o b ře ­ žím p e vn in ský m ost? Á je stliže ano, p ro č te d y na o s tro v e c h n e ­ n a jd e m e žádné p ů vo dn í větší savce, kteří by byli příbuzní p e v ­ n in ským d ruhům ? N ěkteří o d b o rn íc i soudí, že p ře d ­ kové leguánů kdysi p o d n ik li d o ­ b ro d ru žn o u plavbu, vzd áleně p ř i­ po m ín a jící tu , již před le ty zo p a ­ koval na voru Kon-Tíkí T ho r H eyerdahl. Leguáni p ře d ci se zře jm ě n e d o b ro v o ln ě o c itli na n ě ­ ja ké m stro m ě , stržen é m b o u ří d a ­ leko do m oře. Na to m to „ p ř ír o d ­ ním v o ru " p o to m a b so lvo va li tísic ik ílo m e tro v o u cestu, jež n á h o d ­ ně a p ro ně šťastn é sko n čila p rá ­ vě na lávových ú te sech G alapág. T ady je p říro d n í p o d m ín ky d o n u ­ tily h le d a t p o tra vu v m o ři a za kó ­ d o va t tu to n u tn o s t i do g e n e tické in fo rm a c e p ro své p o to m s tv o . P o ch o p ite ln ě , je n u tn é p ře d p o ­

„T é ž k o si lze p ře d s ta v it m é n ě p říje m n ý k o u t Z e m ě ," n a p s a l si C h a rle s D a rw in , k d y ž na své c e s tě k o le m s v ě ta p o p rv é z a ­ h lé d l z p a lu b y lo d i z u b a té lá v o v é ú te s y g a la p á ž s k é h o p o b ře ží. „ J e n tic h o . . . ž á d n ý k ř ik zvé i^e .. . je n s y č e n í je t u p ro je v e m ž iv o ta . . p o p is o v a l o s tro v y s p is o v a te l H e rm a n n M e lw ille , a u to r B ílé v e lry b y . „K d y ž js e m tu b y l p o p rv é , m ě l js e m p o c it, že js e m se o c tl o m ilió n y le t z p ě t v m in u lo s ti." p ro h lá s il W illia m B e e b e . p říro d o v ě d e c a tv ů rc e b a ty s fé ry , s níž z k o u m a l m o řs k é h lu b in y . Inu, n e h o s tin n ý kraj — o sta tn ě sním ek to n ija k n e p op irá . A p ře ce se tu d a ři zvlá štn ím je š tě rů m z čeledí le g u á n o vítých , le g u á n ijm m ořským , je d in ý m je š tě rů m , kte ří si hle d a jí o b živu v m oří M o řš tí le ­ gu á ni d o rů s ta jí d é lky až 1,20 m e ­ tru a d o s a h u ji vá h y více než 10 kg. D a rw in je p o p isu je ja ko ,,o šklivě v yp a d a jící zvířata, š p in a ­ vé če rn ě zbarvená, hlo u p á a le n i­ v á P ř ip o u š t í však, že „v e vo d ě plavou ty to je š tě rk y n a p ro s to le h ­ ce a ry c h lý m h a d o vítým p o h y ­ be m tě la a z p lo š tě lé h o o c a s u ". Už n e jsta rši n á vštěvn íci o s tro v ů si kladli otázku, ja k se ta d y, té m ě ř tis ic k ilo m e trů da le ko od n e jb ližši p e vn in y, o b je v ily živé d ru h y, kte ré jso u p o d o b n é jin ý m , žijícím na

Ř e š e n í úlohy č. 3 1 . h 4 - g 5 a 7 x c 5 2. e 3 - d 4 c 5 x e 3 3. D f4 X d6 h6 X f4 4. D d6 x h2 X

4. V případě možností braní více figurami má dáma vždy přednost před kamenem. Pří něko­ likanásobném skoku může vícekrát skočit přes totéž volné pole, ale jen jednou přes stej nou figuru. 5. Vítězí hráč, který sebral všechny figury sou­ peře či jehož soupeř se vzdal anebo je v patu (má figury zablokované tak, že s nimi nemůže táhnout). Nerozhodně konči partie po dohodě soupeřů anebo nedojde-lí v koncovce jedné dámy proti dvěma a vice dámám soupeře k výhře do patnácti tahů.

Ř eš e n í úlohy č. 4 — ?

•A*.

m

M

iV- -

m

m

SI? u IS

Sj.’w'-/

W:

Na procvičení pravidel jsme připravili úlohy na diagramech č. 2 a č 3. V obou případech bily vyhraje. Všimněte si zápisu tahů v řešeních. Nejprve se uvádí označení pole, z něhož fig u ­ ra vyšla před tahem, pak znaménko " v pří­ padě prostého tahu nebo „x ", jde-lí o skok, a nakonec označení pole, kde se figura nalézá po ukončeni tahu. U tahu dámy píšeme u označení výchozího pole velké D. Znaménko „X " na konci zápisu značí výhru, znaménko „ = " remizu.

u

Ht: M

P 3

b

c

d

k lá d a t dalši šťa s tn o u náh od u , že to tiž na o n o m s tro m ě p řip u to v a l n e jm é n ě p á r je š tě rů n ebo a le ­ spoň jíž o p lo d n ě n á s a m ice, A p o ­ kud jd e o s trá d á n i p ři d lo u h é , jen n á h o d n ým v ě trn ý m p ro u d ě n ím a m ořs k ý m i p ro u d y řízené plavbě, pak je d o s t m ožné, že na ta k o ­ vé m s tro m ě se je š tě d lo u h o u c h o v a ly zelené listy. A n a vic p rá ­ vě je š tě ři p a tři m ezi ž iv o č ic h y p ro s lu lé s c h o p n o s ti d lo u h o p ře ž it bez p o tra v y i bez vo d y . . . Ať už je ta to te o rie p ra vd ivá nebo ne, m o řš tí le g u á ni na G a lapágách žiji a bylí svou e x is te n c i i p o d o b ­ ností se svým i a m e ric k ý m i p ří­ buzným i je d n o u z p říčin , p ro č m la d ý D a rw in začal p ře m ý š le t o n e ú n o s n o s ti te o rie s tvo ře n í světa a n e m ě n n o s ti živých d ruhů. T rvalo č tv rts to le tí, než svou te o rii p u b lik o v a l, avšak nejen že s ní zrušil náboženská d o g m a ta , ale udal také nový sm ě r v ý v o ji p říro d ­ ních věd i lid s k é h o m yšlení. (IH ) F o to a rc h ív

f

g

h

Úlohu na diagramu č._4 zkuste vyřešit sami. Bílý na tahu vyhrává. Řešení najdete na , str. 15. /m a/

1111

FILMOVÉ PŘÍŠERY

dán a n ě kd y se b o jím e d o ce la rádi. Navíc v zá p a d n ích ze m ích , ja k v y ­ z k o u m a li n ě kte ří film o v í te o re tic i, je s tra c h ná so be n ž iv o tn ím i n e jis to ta ­ m i, tře b a s tra c h e m z n e za m ě stn a ­ n o sti, z p ře p a d e n í, z války, te d y z v la s tn íh o n e ště stí. Č lověk se p o to m u c h y lu je do kin, aby se n e ch al s tra š it jin a k, ma to tiž jis to tu , že se po p o ­ sle d n ím titu lk u rozsvítí s vě tlo a to, če h o se bál, zm izí, což v je h o v la s t­ ním ž ivo tě není m ožné. Proto ta zaplava k a ta s tro fic k ý c h film ů . A o b lu d , n e tvo rů , n e stvůr, s tra š id e l, m o n ste r, d u c h ů , č a ro d ě jn ic , zlých zlo čin n ých šíle n ců a d a lších jim p o d o b n ý c h ,,h r d in ů " s tříb rn é h o p la tn a. Jso u o p ra vd u ,,v d ě č n ý m i" b a vite li. S y m b o le m ta k o v ý c h film o v ý c h p ří­ še r byl a v la s tn ě d o d n e s je King Kong, m a x io p ic e z pralesa n e z n á m é ­ ho o stro va , k te ro u si č lo v ě k n e p ro ­ z ře te ln ě o d vezl do c iv iliz o v a n é h o světa a kte rá se snaží te n to svě t zdem o lo v a t, p ro to ž e je jí o d p írá n a je d n a krásná dívka. Byla p říše ro u m o d e rn í

a no vo u, vzb u zo vala děs, a to b ylo p o d s ta tn é , s a m o tn é m u p říb ě h u se n e p řik lá d a l p říliš n ý význam , ja k o o s ta tn ě u vše ch p ře d c h á z e jíc íc h a n á s le d u jíc íc h film ů , kdy byl hlavní p o s ta v o u n ě ja ký n e tvor. King K ong to tiž nebyl první. V znikl v roce 1933 a v té d o b ě se už ve sele — n ebo spíše h rů z o s tra š n ě — p ro ­ m íta l jin ý zn á m ý sn ím e k o n e n a s y t­ n ém , ale h la vn ě n e e x is tu jíc ím zvířeti — p říše ře z m o řs k ý c h h lu b in G o d zille. S tra c h n a h á n ě jící film y začaly h o jn ě vz n ik a t pře vá žn ě v N ě m ecku , v d o b ě, kdy se k m o c i ve film o v é m p o d n ik á n i d o s ta v a l zvuk, te d y na p ře ­ lo m u d v a c á tý c h a třic á tý c h le t to h o ­ to s to le tí, ale kdy v té h le zem i z á ro ­ veň začal u s ilo v a t o m o c fa š is m u s . O no to vc e lk u sp o lu so u vise lo . R oz­ lo že n o u a zkaženou s p o le č n o s t bylo tře b a něčím zabavit, aby n á h o d o u nezačala p ře m ý š le t, p ro č je v ta k š p a tn é m stavu a zda by ji n e b y lo t ř e ­ ba n ě ja k n a p ra v it. T ech n ika v ý ro b y film ů a je jic h p ro m ítá n í už b yly na

M o to ry zahučí, m e z ip la n e tá rn í k o rá b se těžce zvedne, o d le tí někam do h lu b in ne znám ého vesm íru a za p o m e n e ta d y m a lé h o m ím ozem šťánka. J e tak šeredný, že nás v p rv n í ch víli p o le je horko, a si stra ch em , ale p ř i p o z o rn é m p o h le d u z jistím e, že je h o o b lu d n o s t je vlastně krásná . . . T ak o v ý d o je m na nás u d ě la jí prvn í o b rá z k y z a m e ric k é film o v é p o h á d k y o z a p o m e n u té m n á v š tě vn íko vi z cizí p la n e ty , k te ré m u d a jí d ě ti jm é n o E. T. . . . J e jí a u to r S te ve n S p ie lb e rg d o k á z a l p ře s n é p o s tih n o u t, kdy se ná m líbí n ě co , co ve s k u te č n o s ti není v ů b e c hezké. Dal to tiž své m u n á ­ v š tě v n ík o v i lid s k é p rvky a pí^esně p ro p ra c o v a l d ě je , k te ré m ají v p říb ě ­ hu pCisobit na naše c ity . A o n y p ů s o ­ bí, a v e lic e ú č in n é , p ro to ž e po z h lé d ­ n u ti film u n e m ů ž e m e o E. T. tv rd it, a to v ž á d n é m p říp a d ě , že by byl p ří­ š e ro u . J e z to h o d ru h u film o v ý c h z n e tv o ře n ý c h b y to s ti, k te ré n e m a jí n a h á n ě t d iv á k ů m hrůzu a stra ch . K to m u js o u tu p říš e ry jin é . V k a p ita ­ lis tic k ý c h s tá te c h to tiž slouží film ve své m c e lk u h la vn ě k získávání peněz. M a jite lé film o v ý c h p o d n ik ů a jim p o d lé h a jíc í tv ů rc i se te d y snaží v y ­ m y s le t ta k o v é p říb ě h y a ta k o v é p o ­ sta vy, k te ré by d o kin p řilá k a ly m ilió ­ ny d ivá ků . C h tě jí je p řitá h n o u t, p ro to se p o d b íz e jí, h le d a jí, ja k se v k rá s t do d u še ka žd é ho je d n o tliv c e , ja k ho u s p o k o jit, n e b o ť p la tí, že n a jd e -lí d i­ vá k p ři p ře d s ta v e n í to , c o m u p o m á ­ há z a p o m e n o u t na d e n ní s ta ro s ti, p řijd e p říš tě zase, a h la vn ě — z a p la ­ tí. J e d n ím z ta k o v ý c h d o b rý c h a o s v ě d ­ č e n ý c h p o m o c n ík ů je s tra ch . J e nám

I 12 I

d o s t vyso ké ú ro v n i, o b ra zy p ů s o b ily zcela v ě ro h o d n ě , a navíc byl tu zvuk. O č p ů s o b iv ě jš í je n e tv o r, k te rý z p lá t­ na m o c n ě řve, než je n o b rá z k y d o ­ p ro vá ze n é k la víre m . N ě m ecké h rů z o ­ stra šn é film y b yly naivní, dneska b y ­ c h o m se jím sm áli, ale ve své d o b ě za sa h ova ly tis íc e d ivá ků , a d o s t m o c n é Už te n k rá t se ale v ý ro b a s tra c h u p o ­ m alu pře n á še la do H o lly w o o d u , kde o d ja kživa v ě d ě li, ja k na to. M ě li k t o ­ m u d o k o n a le s e h ra n é tý m y a p e r­ fe k tn í te c h n ik u . Tak je to m u vla stn ě d o d n e s , i když s n ě ko lika m ožná n e ­ z n a te ln ý m i rozd íly. P rin cip z ů sta l s te j­ ný; z a u jm o u t diváka, p o h rá t si s je h o p řiro z e n o u v la s tn o s tí — stra c h e m . Už k to m u n e slo u ží z n e tv o ře n é b y to s ­ ti, ale, ja k už o n ich byla řeč, k a ta ­ s tro fic k é film y a hla vn ě k o s m ic k á t é ­ m ata . N e b e zp ečí nám te d y nehrozí od č e rtů či p ra z v lá š tn íc h tv o rů p o ­ z e m ských , snaží se tv rd it, ale z c iz í c h ..... - p la n e t o d -ta je m n ý c h ; zfých m im o "z e m š ťa n ů , p tiš e r, k te ré je d n a jí s te jn ě n e p o c h o p ite ln ě a zle ja k o kdysi King Kong. M im o z e m š ťa n E. T. je ta k tro c h u v ý jim k o u , není žlý, i když n e o p lý v á ' kráso u . P řip o m ín á ,,p říš e ry " z n a šich p o h á d e k. V y p a d a jí to tiž ta k é p o n ě . k y d -n e o b y č e jn ě a s tra š id e ln ě , a le — ■ m á m e je rádi, tře b a p ro to , že v nás n e vz b u z u ji děs, J IL D A Z Á R U B A

VYŠŠÍ DÍVČÍ

LINKA DŮVĚRY

Nápady z vaší dílny

Jsou úspěchy všechno?

KAPSÁŘ V žd y vše po ru c e a p řito m u klize n é bud e te m it v ra m ín k o v é m ka p sá ři. Na je h o z h o to v e n i b u d e te p o tře b o v a t je d n o š a ­ to v é ra m in k o a kus p e v n é jši lá tky. V e li­ k o s t lá tky se řid i z v o le n o u v e lik o s ti k a p ­ sáře, p o č te m a v e lik o s ti kapes a šiřko u p o u ž ité h o ram inka. P o stu p p ráce: Z p řip ra v e n é lá tky n a s tři­ h á m e dva o b d é ln ik y , p o d le to h o , ja k c h c e m e m it c e lý ka p sá ř velký. P o to m na je d e n z o b d é ln íků n a š ije m e kapsy a d a l­ ší o z d o by. Oba o b d é ln ik y s e šije m e do tv a ru p y tle tak, že h o rn i o tv o r b u d e asi 20 c m od h o rn íh o okra je (viz o b rá ze k). Z a č is tim e vše ch n y švy v č e tn ě m a lé h o p ře s třiž e n é h o o tv o ru (0,5 x 0,5 cm ) na p ro v le č e n í ram inka. A p o to m už je n z b ý ­ vá n a jit p ro s to r, kam kapsář u m ístíte .

Než se k té to o tá zce d o stan u , uvedu čá s t je d n o h o d o p is u ; „ J e m i 16 let. M o ji ro d ič e m ě n e ­ chápou. N e n e c h a li m ě ro z h o d o ­ va t o m é m p o v o lá n i a m u se la js e m j i t na u č e b n i o b o r — p ro d a ­ vačka te x tilu . TUáma s i to tiž p o t r ­ p í na hezké o b le č e n i, a p řito m v ů ­ b e c n e b e re o h le d na to, že js e m na k o n c i o s m é tř id y m ě la vyzn a ­ m e n á n í a c h tě la b y c h b ý t z d ra v o tn í se stro u . To ale n e n í všechno. Přesto, že je m í š e s tn á c t let, m u ­ sím ve v š e d n í d n y c h o d it s p á t ve 20 hodin. V s o b o tu se m o h u d ív a t na te le v iz i d o 20.45. N e p o u š tě jí m ě n ik a m (na karnevaly, d is k o té ­ k y ..), a n i na ž á d n ý kro u ž e k K d y ­ s i js e m c h o d ila na g y m n a s tik u , ale n e m ě la js e m ž á d n é úspěchy, a p ro to , ./ k d y ž m ě to b a vilo, js e m se m u s e la o d h lá s it, p ro to ž e m á ­ m a řekla, že ú s p ě c h y js o u to h la v ­ ní. "

PŘEDLOŽKY C h c e te m ít u p o s te le v la s tn o ru č n ě vyro b e n o u p ře d lo ž k u , kte rá je nejen p říje m ­ ná na o m a k , ale i d o tvá ří styl va še h o p o ­ koje? Z k u s te si ta k o v o u v y ro b it spolu s nám i. N á p a d ů m se m eze nekladou. M iiž e to b y t k ro k o d ý l (viz obrázek), sluníčko s e d m ite č n é , n e b o například jen bosá noha. Ke z h o to v e n i b u d e te p o tře b o v a t siln ě jší je d n o b a re v n o u lá tk u (silný flanel, d e k o ­ račn í lá tk u , le s k im o apod.) a zbytky b a ­ re v n ý c h m a te riá lů na ozdobu. Na k ro k o d ý la , k te ré h o vám nabízím e, b u d e te p o tře b o v a t 160 cm 30 cm široké tm a v é p o d k la d o v é lá tky, a dále pak 120 X 20 c m a 100 x 10 cm látek o d liš ­ né b a rv y a 160 c m x 30 cm m o lita n u 10 cm š iro k é h o . Podle p řilo ž e n é h o s třih u si n ejprve v y ­ s třih n e te o b a d íly zá kla d n íh o tva ru k ro ­ ko d ýla . Na líc o v o u stran u je d n o h o dílu n a a p lik u ie te h řb e t, ču m á če k a oči. U š i­ je te n o h y , v y p ln íte m o lita n e m a p řiš ije te je k d ílu tv o říc ím u h řb e t krokodýla. Oba d íly z a k la d n ih o tv a ru se šije te až na o tv o r, k te rý m d o v n itř vsu n e te m o lita n o vo u v ý p lň . N a ko n e c se šije te te n to o tv o r a p ře d lo ž k a je h otová. Ú s p ě c h v á m p ře je EVA P L A C Á K O V Á

'Ai’ f

M ó d a te n is e k a le h k é p lá tě n é obuvi n ad ále trvá. C h c e te je m ít 1 vy? Z k u s te si s nám i ta k o v é ušít. B u d ete k to m u p o tře b o v a t k lub ko silného provazu, silné režné nitě, zb ytky p evn ého b a­ revn éh o p latna nebo m anšestru, do barvy lá tk y ladící kalouny asi 2 cm široké, silnou je h lu s v e l­ kým o u škem a vložky do b ot v e ­ likosti vašeh o chodidla. N e jp rv e si p řipravím e podrážky. To p ro ve d e m e ta k , že z d v o jité ­ ho provazu n a p le te m e copánky, ze kte rý c h fo rm u je m e podrážky podle ve liko s ti vložky a s e š ije ­ m e k sobě. N a k o n e c p řišijem e vložku k ta k to zh o to v e n é p ro va ­ zové podrážce.

U ve d e n ý střih si n ejp rve p ře k re s ­ lím e na papír, podle v eliko sti nohy u pravím e, p řiložím e na lá t­ ku a v ystřih n em e. Na švy (zalo ­ ženi) p o č ítá m e 1 až 2 cm . C hcem e -li svršek zesílit, p o u žijem e lá tk u d vo jitě nebo ji pod lo žím e vlizelín em . J e n o tliv é díly s e š ije ­ m e, p řišijem e k podrážce, horní okraj boty o le m u je m e kalounem , případně d op ln ím e p o u t­ kem na p ro vlečení vázačky, a boty jsou h otové. Pro v ě tš í tr ­ vanlivost m ů že m e podrážku p o d lep it te n k o u podrážkovou gum ou, k terou p řilep ím e např. alk ap re n e m . S. H IR S C H O V A Foto archiv

V to m h le p říp a d ě s to jím ve všem pří p is a te lc e a v ů b e c n e jv íc m ě v je jím d o p is e zarazily ty věty, v nichž se o b je v ilo slo vo ú s p ě c h . Co to v la s tn ě je úspěch? Pro n ě ko ho zlepšení znám ky o s tu p eň . Pro jin é h o p ře ­ konáni n ě ja ké h o k o m p le x u . Pro tě le sn é p o s tiž e n é h o dosažení d íl­ číh o cíle. Třeba u d ě la t prvn í krok. Pro s p o rto v c e p ře k o n á n i reko rd u . A je š tě p ro jin é h o to , že se p ro ­ b o ju je k vy s n ě n é m u z a m ě stn á n i. Je jasné, že p ro ka žd é ho člověka znam ená úsp ě ch m n o h o . A le ne vše ch n o. To v š e c h n o je to tiž c e lý b o h a tý život, je h o ž je ú sp ě ch jen je d n ím z dílků. Pro n ě k te re děvče je úspěch i to , že se do g y m n a s ­ tic k é h o kroužku v ů b e c d o stan e . O pakem úsp ě chu je n e ú spě ch . N e ú sp ě che m je, když č lo v ě k n e ­ d o sá hn e v y tč e n é h o cíle. ať už v y ­ so ké h o či s k ro m n ě jš íh o . Naše p i­ satelka zřejm é m o c n e to u ž ila po úsp ě chu v g y m n a s tic e . Třeba p ro to , že znala své m o ž n o s ti a m ěla p ro s tě g y m n a s tik u ráda Každý p ře ce ne m ů že d o s á h n o u t š p ič k y — a o s ta tn ě je jic h v ý c h o ­ va není c íle m , ro z h o d n ě ne je d i­ ným , g y m n a s tic k ý c h kroužků. Pro n ě které ro d ič e je n e jv ě tš im ú sp ě ch e m ú sp ě ch je jíc h dětí M n o h é z tě c h to d ě tí u p řím n é lit u ­ ji Protože p ro n ě kte ré ro d ič e n e ­ ní žádný úsp ě ch d o s ta te č n ě v e l­ ký. N ěco jin é h o je, když se úsilí ro d ič ů spojí s úsilím m im o řá d n ě n a d aného d ítě te , ja k je to m u u vyn ik a jíc íc h s p o rto v c ů čí in te r ­ p re tů . A le co říc t naši pisa te lce ? J e s tliž e se d o b ře u čila ve škole, m á jis tě d o b rý p ro s p ě c h i v u č iliš ­ ti. R ozhodně by se m ěla (sam a!) ro z h o d n o u t p ro další s tu d iu m , tře b a i večerní N evím , co s tím spaním , to j(j snad až nezdravé. A le m a m in k a m ra d it n e m o h u . D o u fá m , že si p isa te lka m ůže v p o s te li ale sp o ň číst, p o ku d m a ­ m inka nep ova žu je č te n í za z b y ­ te č n o s t, kte rá n e p řisp ívá k ú s p ě ­ chu A ta k je m i z to h o d o p is u spíš s m u tn o , ja k o ze všeho, kde se dá jen m álo p o ra d it a d o h ro ­ m ad y m oc n e p o m o c i. Jen se d i­ vím , že n e p o m o h la škola (když se ro z h o d o v a lo o z a m ě stn á n i), a pak to m u , co n ě kte ré m a m in k y m ají p ro ti p o v o lá n i zd ra v o tn í sestra. A le o to m už js e m psala. A h oj! J IN D R A

I 131

ské síly, tedy 735,5 W. Tento m otor byl napajen dvěma běžnými akumulátory po dva­ nácti Voltech a ty byly neustále dobíjeny ze zařízeni umístěného na střeše auta. Po celou cestu byli dva cestovatelé doprová­ zeni odborníky z australské dopravní kon­ federace, a to nejen proto, aby byly v pl­ ném rozsahu dodrženy podmínky pokusu, ale když se podíváme na mapu Austrálie, zjistíme, že cesta z Perthu do Sydney ve­ de přes poušť, kde jsou na denním pořád­ ku písečné bouře a kde se teplota vzdu­ chu pohybovala kolem 47 ° C. A ještě je ­ den důvod byl pro takový doprovod: ve „slunečním autě" bylo jenom jedno místo — pro řidiče. Ostatní, včetně těch, kdo se za volantem střídali, museli jet v dopro­ vodném vozidle.

K D O JE N E J S L A V N É J Š I? Po bězích se tentokrát budeme zabývat technickými atletickými discipllnaijii, tedy skoky a hody. Tl^i skokanské soutěže mužů byly téměř výsadní záležitosti USA: dva­ náct zlatých ve výšce, šestnáct v tyčce a šestnáct v dálce. A přece zde musela ta ­ to atletická velmoc vyklidit pozice repre­ zentantům SSSR, Polska a NDR. Zbývající skokanská disciplína — trojskok — se mů­ že pochlubit unikátem: Viktor Sanějev (SSSR) byl třikrát po sobě olympijským ví­ tězem, na svých čtvrtých OH pak získal „je n " stříbro. Také koule a disk dříve pro­ bíhaly většinou ve znamení úspěchů bor­ ců USA (Oerter vyhrál disk čtyřikrát po so­ bě). Ale i zde se v poslední době stále víc prosazuji závodníci socialistických zemí, mezí nimi i naši diskaři Daněk a Bugár. Zolympioniček-skokanek nám udělala největši radost Miroslava Rezková-Hůbnerová, která v roce 1968 vyhrála v Mexiku výšku, Vrhačské discipliny probíhaly zcela ve znamení regrezentantek zemi socialis­ tického tábora. Zlato ale nezískávaly jen atletky SSSR, NDR, ČSSR, Bulharska, Ru­ munska a Maďarska — v roce 1980 se na listinu vítězek zapsala i kubánská oštěpařka Colonová. Kdo vlastně byl největšim atletem-olympionikem všech dob? Nejčastěji jsou uváděna tří jména: Fin Nurmí, Owens z USA a náš Emil Zátopek. Tomu se poda­ řil v roce 1952 ojedinělý úspěch — vyhrál všechny tři běžecké vytrvalecké soutěže (5 km, 10 km, maratón). Poněkud s odstu­ pem za tím to triem je další vytrvalec — Fin Virén, a už zmínění — diskař Oerter a trojskokan Sanějev. Jsou ale i takoví, kteří vám budou tvrdit, že největšimi hrdi­ ny odjakživa byli a budou vítězové v mara­ tónu nebo desetiboji. Českoslovenští atleti získali až dosud 21 medaili — po osmi zlatých a stříbrných a pět bronzových. Vůbec prvním naším atletem na stupních vítězů byl v roce 1900 diskař dr. František Janda-Suk (druhý). Celkem čtyři zlaté medaile (a jedhu stříbr­ nou) přivezl domů Zátopek. (vit)

Chopili se ho i sportovci. Závodní osmde­ sátky maji dvacet koní i více, v silničním provedení dosahují až 160 km/h. Napří­ klad v továrně Zündapp už dávno odhadli tento vývojový trend, a protože jsou největšími výrobci osmdesátek v Evropě, s předstihem vyvinuli silniční závodní stroj (vidíte jej na obrázku), na němž subtilní Němec Huber Abold suverénně zvítězil v loňském mistrovství Evropy. V letošním roce už mezinárodní federace FIM vypsala mistrovství světa. Velmi pečlivě tuto leh­ kou motocyklovou třídu připravují také v NDR, obliba Simpsonů je toho nejlep­ ším dokladem. Rovněž Jawa uvažuje o vý­ robě. Dokladem toho je prototyp Ja­ wa 80 Enduro, jehož obrázek jsme uveřej­ nili minule. Doufejme, že se jej brzy doč­ káte i vy. V . Král

19. století do ostatních evropských stá­ tů, tedy také k nám. Dnes se pěstuje na celém světě v teplém a mírném pásmu. Významným mezníkem pro pěstování pa­ priky se stal rok 1937. Tohoto roku maďar­ ský chemik Albert Szent-Gyorgyi, profe­ sor segedínské univerzity, objevil v papri­ ce kyselinu askorbovou — vitamin C — a také ji v ni izoloval. Za tento objev dostal Nobelovu cenu. Později se ukázalo, že pa­ prika obsahuje i provitamin A podporující tráveni, vitamin P povzbuzující činnost krevního oběhu, a dále vitaminy Bi a 82. Různými způsoby křížení a šlechtěním se postupně podařilo vypěstovat na dvě stě pálivých i sladkých paprik, červených, ze­ lených, žlutých i téměř bílých. Paprika se pěstuje jednak jako zelenina k přímému konzumu, popřípadě pro kon­ zervárenský průmysl, a jednak jako koření. Výroba mleté papriky má dlouholetou tra­ dici hlavně v Maďarsku. Na světě je pova­ žována za nejlepši a nejzdravější přísadu do jídel. P. S a m u e l Foto a u to r

. . . čtyři anglické společnosti zabývající se péčí o hluché nebo špatně slyšící lidi do­ šly ve spolupráci s vědeckými organizace­ mi k závěru, že těm, koho potkáváme na ulici se sluchátky na uších, hrozí ohluch­ nutí? Tito milovnici hudby sice svým ko­ níčkem na ulici nikoho neohrožuji, škodí však dost podstatné sami sobě. Zvuky bubnu působí na sluchové zařízení člově­ ka se sluchátky osmkrát silněji než hluk při startu tryskové stíhačky.

K O L IB Ř ÍC I P O S IL U J Í Svět je nadšen osrhdesátkami. Klukům, jako jste vy, se padesátky zdají příliš sla­ bé. Přirozené, chtěli by mít jakoby oprav­ dický motocykl, i když pro začátečníky. Dnešní stopětadvacítka je však pro začá­ tečníka příliš rychlá. Našlo se tedy kom­ promisní řešení: Padesát je málo, sto pě­ tadvacet mnoho, zvolíme tedy zdvihový objem motoru 80 cm^ a předurčíme mu výkon 4 kW (cca 6 koni). Pořádný rám a pérováni, dvojsedlo, opravdové brzdy, max. rychlost 80 km/h. To je přesně podle našich předpisů. Nápad se líbil a rychle dobýval svět.

isazKa

a SE D M IČ K A PIONÝRŮ

45

O paprice se všeobecně tvrdí, že ji do Evropy přivezl Kryštof Kolumbus. Prý se nesmírně zalíbila španělské královně Isabele I. Kastilské, která ji přikázala pěstovat jako ozdobnou rostlinu na své zahradě. A tak nádherné červené lusky této nové rostliny zdobily záhony v královské zahra­ dě až do pozdního podzimu. Jisté však však je, že svůj prapůvod má paprika ve Střední Americe. Na evropské půdě se skutečné nejprve rozšířila ve Špa­ nělsku a Portugalsku a později v Itálii. Pro­ střednictvím Turků se v 16. století dostala do Bulharska a odtud se šířila v 18. a

I

.. prvně v dějinách dopravy se podařilo dvěma cestujícím urazit čtyři tisíce kilo­ metrů z australského Perthu do Sydney dopravním prostředkem, který byl pohá­ něn energií získávanou ze slunce? Celá ta­ to cesta jim trvala dvacet dní, z toho na jízdu připadalo 172 hodin. Z toho vyplý­ vá, že jeli průměrnou rychlosti čtyřiadva­ ceti kilometrů v hodině. Stručné o kon­ strukci dopravního prostředku poháněné­ ho sluncem: rám je postaven z kovových trubek, karosérie ze sklolaminátu, kola p ři­ pomínají ta, která běžně vídáme u bicy­ klu . . . Díky tomu a řadě dalších konstruk­ čních úprav se podařilo hmotnost snížit na sto padesát kilogramů, dopravní pro­ středek je poháněn elektromotorem na stejnosměrný proud o výkonu jedné koň­

Víte jak vypadal legendární střelec Slavie Jan Košek, před jehož střelami se třásli i ti nejslavnéjši brankáři? Nebo třeba jste už viděli první mužstvo Sparty, které hrálo v černých dresech s velkým bílým S na pr­ sou? Nejslavnější fotbalisty všech dob, ať už to byl Plánička, Vytlačil, Puč, Kvašňák, Masopust či Panenka, nebo Corsi, di Ste­ fano, Pelé, Didi, Moore, Platini, si můžete pěkně zblízka prohlédnout v obrazové publikaci Fotbal — to je hra, která před nedávnem vyšla v nakladatelství Olympia. A nejen tyhle hráče, ale i snímky ze slav­ ných utkání, obrázky rozhodujících a nejznámějšich gólů, záběry z mistrovství svě­ ta, olympijských her, zkrátka nepřišli ani rozhodčí, diváci a trenéři. V závěru knihy pak najdete přehlednou chronologickou tabulku vývoje fotbalu, finálové výsledky mistrovství světa a řadu dalších zajíma­ vostí. Zkratka, je tu vše, co zajímá fotbalo­ vého fanouška i odborníka, najdete tu od­ pověď na otázku, jak vznikla a vyvíjela se hra, která dokáže přitáhnout milióny. Autorem textu je Karel Procházka, obráz­ ky jsou z archívu Bohumila Mirana i z ob­ jektivů předních našich i zahraničních fo ­ toreportérů. Nakladatelství Olympia pro vas připravilo i další novinky. Z nich vyjímáme alespoň příručku Vodní turistika, román Karla Štorkana Dočkáme se maturity a další díl kni­ hy G. I. Sviridova Bojové rukavice, který vás zavede do světa boxu. Čilí — o čtení na prázdniny máte postaráno! (kpl

Třešňová náiada Hudba Ivan Sekyra, slova Eduard Krečmar, zpívá Milan Schelinger. © Editio Supraphon, Praha 1984

z těchto devíti klaunů jsou čtyři dvojčata k nerozeznání. Jenom jeden je docela sám . . . Dokážete zjistit, který to je? Pro kontrolu uvádíme správné řešení na jiném místě této stránky.

Omiu /enka v tajence (1) v to m to seriálu č tyř křížovek si budeme lušit znění jedné om luvenky jis té žákyně šesté třídy. „O m luvte prosím . . . " — pokračování si už vyluštíte sami. Rozluš­ tění pošlete až po skončení celé série. VODOROVNÉ: A. Káva; boxerský úder; dravý pták. B. slovenský „užitek": Eliška domácky; mladoboleslavský podnik. — C. Ruský feudální vládce; spojka; otázka na osobu; volání o pomoc. — D. Shození; malířská vysoká škola; obyčeje (ciz. slovem). — E. Tajenka. —F. Zpěvo­ hra; přivlastňovací zájmeno; kujné nerosty. — G. Čidlo či­ chu; spojka; souvislý stromový porost; domácí zvíře. — H. Obec v Krušných horách; označeni aut dálkové přepra­ vy; levostranný přítok Dunaje. — I. Natlouct; a sice; opuchlina. SVISLE: 1. Hodně; vzdálenost rostlin při výsadbě; osobní zájmeno. — 2. Symetrála; citoslovce skoku; SPZ okresu Olomouc. — 3. Rezavění; severské zvíře. — 4. Slůvko po­ chopení; normální stav organismu. — 5. Zelené žně; napl­ nit tekutinou. — 6. Zelený nerost; značka našich elektro­ spotřebičů. — 7. Nejinak; zkrátit plamenem. — 8. Pěstitel ovocných stromů; polotma. — 9. Druh květenství; základ­ ní číslovka. — 10. Část; sevřít rukou. — 11. Etiopská řeka; hrob; vysoká karta. — 12. Popěvek; ovocné zahrady; ry­ bářova potřeba. Nápověda: B. Akuma. — D. Alura. — 11. Omo.

2

3

4

5

6

7

8

9

10

12

j

Důležité upozornění ú častn íků m s o u tě ž e ve sběru lesních plodin! Všem našim čtenářům, kteří budou v prázdninových m ě­ sících sbírat a donášet do nákupen lesní plody, sdělujeme jejich schválené nákupní ceny:

pocházejí z Galapág, sopečného sou­ ostroví na rovníku v Tichém oceánu zá­ padně od Ekvádoru. Ostrovy byly objeve­ ny Španěly už v roce 1535 a od roku 1832 jsou součástí Ekvádoru. Kdo přesně je pojmenoval, není známo, nicméně si mů­ žeme říci, že jejich oficiální pojmenování ve španělštině zní Archipiélago de Colon a že zaslechnete-li někde o Želvích ostro­ vech, pak jde o tentýž kousek pevniny — stejně jako když bude někdo mluvit o Dar­ winově souostroví. . . Tentokrát seriál o záhadné přírodě vypráví o leguánech Je celkem zřejmé, že do ostatních jazyků se pojmenování těchto ještěrů dostalo prostřednictvím španělštiny, nicméně do této řeči proniklo z mluvy Indiánů kmene Arawak, kteří nazývali tyto tropické plazy iw/ana . ,. Láva je vyvřelá hornina, která se obyčejně valí po úbočích sopek do krajiny a nese s sebou smrt. (Někdy se ovšem stává sama pevninou, jako je tomu v pří­ padě sopek podmořských a sopečných ostrovů, které se doslova noří z mořských vod.) Vzhledem k tomu, že činné evropské sopky se projevovaly zejména v Itálii, není dívu, že pojmenování vyvřelin jsme přejali právě z italštiny (lava), která je odvodila z latinského labes — zříceni. A proto si připomeňme ještě výrazy příbuzné — la­ bilní (to, co hrozí zřícením, nejistě stoji) a lavina, která se řiti po úbočí hory . . . Batysféra je ze slov hodně mladých, pochází až ze třicátých let našeho století. Tehdy totiž ji poprvé W. Beebe nejen vytvořil, ale také pojmenoval. Celkem jednoduše, tak, aby slovo vystihovalo skutečnost: předpo­ na baty- pochází z řečtiny a znamená hlu­ boký, sféra pak je, jak známo, koule. Ne­ boli doslova „hlubinná koule" . . . Dogma je vlastně článek víry, který se nekritizuje. Právě to je činí nesmyslným, neboť rozum si žádá důkazy, nikoli pouhou víru. Zákla­ dem je řecké dokéo — minim . . . (vm)

borůvky brusinky maliny ostružiny šípky

I. jakost

II. jakost

2 0 ,2 0 ,11, 1 0 ,6, -

17,— Kčs za kg 1 7 , - Kčs 9 , - Kčs 8, - Kčs 4,50 Kčs

Kčs za kg Kčs Kčs Kčs Kčs

Podmínky a ceny v soutěži, které věnuje generální ředitel­ ství Konzerváren a lihovarů. Český svaz spotřebních druž­ stev a naše redakce, jsme otiskli v čísle 41. Přejeme všem soutěžícím mnoho krásných prázdninových dnů a bohatá naleziště lesních plodů.

•

e e e e e e e e e e

: •

RESENÍ TESTU „Do páru" nejde klaun číslo 6.

HRAJETE DÁMU? Řešeni úlohy č 4 ze strany 11:1. a1 —b2 De5 x a1 2. b 4 -c 5 b6 x d4 3. c l - b 2 Dal x c3 4. Del x h6 d 4 -c 3 5. D h 6 -c1 X

e e e e e e e e e e e e e e e.

Sedmička pionýrů ČTENÍ PRO CHLAPCE A DĚVČATA NA S E D M DNI T ý d e n ík p r o c h la p c e a d ě v č a ta • V y d á v á č e s k á ú s tř e d n í ra d a P io n ý rs k é o r g a n i z a c e S S M v M la d é f r o n t ě • R o č n ík X V II • A d r e s a re d a k c e S e d m ič k a p io n ý r u , D ú m d é t s k é h o a m lá d e ž n ic k é h o t is k u S S M , R a d lic k á 61 150 00 P ra h a 5 • T e le fo n y 54 93 4 6 - 9 . 54 00 13 • D á ln o p i s 123 302 R e d a k c i říd i J o s e f T ýč • Z á s t u p c e š é fre d a k t o ra R u d o lf P a re n ic a • S e k r e tá ř re d a k c e S v a ta v a H irs c h o v á • G ra fic k y u p ra v u je T o m á š S v o b o d a # F o to re p o r té ř i M ir o s la v M a r tin o v s ký a J o s e f S o u m a r • R e d a k to ři L u b o r Falt e i sek, J a ro s la v K o p řiv a . B ó jk a P ásko vá . J a n T o m á š e k , J a ro s la v V e is, J ilji Z á ru b a T iskn e S v o b o d a , g ra fic k é z á v o d y , n, p., z á v o d 5. P raha 10 M a le š ic e • R o z š iřu je P NS • In fo rm a c e o p ře d p la tn é m p o d á a o b je d n á v k y p ř ijím á k a ždá a d m in is tr a c e P N S , p o š ta a d o r u č o v a te l • O b je d n á v k y d o z a h ra n ič í v y řiz u je P N S — ú s tře d n í e x p e d ic e a d o v o z t is k u P ra ha , z á v o d 01, a d m in is tr a c e vý v o z u tis k u , K a fk o v a 1 9 ,1 6 0 00 P raha 6 • P ře d p la tn é na č t v r t ro k u 13 K čs, na p u l ro k u 26 K čs, c e lo r o č n í 52 K čs • R u k o p is y , fo t o g r a f ie a k re s b y , k te ré si re d a k c e n e v y ž á d a la , se n e v ra c e jí • C ena v ý tis k u 1 K čs T o to č ís lo v y š lo v P r a z e 13. č e r v e n c e 1984 c M a d á f r o n ta 1984

115 1

IN D E X 4 7 3 1 4

*

- s

• • • • • • • • M u ž se plazi pouští a um írá žízni. V to m uvidí studnu. „ V o d a !" zakřičí ze všech sil. Z e studny se ozve: „K d e? !" • Ptá se p sych iatr p acien ta: „K olik m á pes nohou?" „Č ty ři." „Kolik m á uši?" „ D v ě ." „K olik m á očí?" „ J e to m ožný, d oktore? Vy jste je š tě neviděl psa?!" • M u ž potká karavan u v poušti a ptá se: „K d e je ta d y n ejbližší o áza? " „To p ů jd e te p ořád rovně, ve č tv rte k za h n e te d o p ra va a v p a ­ te k k večeru js te ta m . . ." • „T o m e, slyšela js e m , že vy n á ­ m ořnici m á te v ka žd é m přístavu n evěstu . J e to pravda? " ,,Já n evím , já js e m je š tě ve všech p řístavech nebyl . . ." • Přišel zákazn ík do obcho d u: ,.Chtěl bych flan elo v o u košili." ,,Asi tak o v o u , jakou m á m já? " ptá se p rodavač. „N e , tro ch u čistší . . ." J a n a K lim e š o v á , Č e s k á T ře b o v á

• ,,Pane, ta vaše d og a m á ale d ů k la d n ý košík! To asi pěkně kouše, co?" ,,N e, nekouše vů b ec, ale hrozně ž v a n í. . . " • ,,Tati, soudruh učitel říkal, že js m e na světě proto, ab ych om p o m á h a li o s ta tn ím ." ,,O v š e m ." „A le na co jsou tu te d y ti o s ta t­ ní . ..? " P O K o f a ta . Frý d e k - M í s t e k

• ,,Pepíku, řekni m i, ja k jsi d o ­ kázal n a d ě la t v sešitě to lik ka ­ něk?" „Jé , to nic není, so u druh u , stačí je n o m h o d n ě n a m á č e t pero . . ." • „T on d o, to se n em ů žeš u č e ­ sat, když jd e š do školy?" ,,Prosím , já n e m á m h ře b e n ." ,,A ta tín e k ta k é n em á?" ,,T a tín e k zase n em á vlasy . . ." J a n a N á d v o rn ík o v á , P ra h a

P li e T . P a v e l < K re sli J . Petr«ček

SEPTIMOVÝ PŘÍHODY

(P o k ra č o v á n i p říš tě )