11. konference ČAPV – Sociální a kulturní souvislosti výchovy a vzdělávání Inovace ekologických disclipín na katedře biologie Pedagogické fakulty Univerzity v Hradci Králové (projekt FRVŠ pro rok 2003) Jitka Málková, Alena Kůlová, Robin Böhnisch Motto: „Konstatujeme-li neudržitelnost existujících globálních vývojových trendů, musíme zároveň přiznat zásadní podíl evropsko-amerických hodnotových systémů na tomto neuspokojivém vývoji. Začneme-li u sebe, můžeme pomoci celému lidstvu“ (Vavroušek 1994) 1. Úvod Hlavním úkolem příspěvku je představit rozvojový projekt FRVŠ, probíhající v r. 2003 na katedře biologie Univerzity v Hradci Králové „Inovace ekologických disciplín“, jehož hlavním cílem je zkvalitnění a rozšíření ekologického vzdělávání a výchovy budoucích učitelů. Po stručném uvedení důvodů podání projektu následují vytyčené cíle a dále konkrétní nově koncipovaný rozšířený sylabus ekologie rostlin o část teoretickou, praktickou i o přípravu nových didaktických pomůcek a výukových prostředků. Představen bude způsob řešení a plánované výstupy. Na závěr bude stručně představen řešitelský tým. 2. Důvody podání projektu Vlivem ohrožení lidstva a biosféry celé planety (následky devastace přírody a kulturních hodnot) dochází ke změnám názorových směrů výchovy a vzdělávání. Rozvojový projekt reflektuje vývoj ve společnosti, v oboru i v edukační oblasti. Reaguje také na nově vydané dokumenty a úmluvy ve světě i v České republice. Důležité jsou závěry ze Strategie udržitelného rozvoje EU (Brusel 2001), Komuniké OECD ze zasedání Rady ministrů OECD k udržitelné budoucnosti (Paříž 2001), celosvětové konference v Johannesburgu (2002) a komuniké, přijaté na mezinárodní konferenci v Praze (2003). Předložený projekt vychází i ze závěrů mezinárodní konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektiva, konané v Praze (2001). V přípravě budoucích učitelů je nutno odrazit také zásadní dokumenty přijaté v posledních letech v českém školství. Cíl vzdělávání pro 21. století a jeho čtyři základní pilíře jsou formulovány v Delorsově zprávě Mezinárodní komise UNESCO – Učení je skryté bohatství. Cit.: „Cílem je umožnit přizpůsobení vzdělávacích systémů v celosvětovém měřítku požadavkům globální společnosti nového tisíciletí“ (Učení je skryté bohatství 1997). Vzdělávání pro 21. století musí představovat přechod od tradičního encyklopedického konceptu vzdělání k pojetí, zdůrazňujícímu rozvoj celé osobnosti. V současné době jsou požadavky na environmentální vzdělávání zahrnuty v obecné rovině do většiny základních pedagogických dokumentů a ovlivnily i tvorbu učebnic pro základní a střední školy – především přírodopisu, biologie, zeměpisu a občanské výchovy. Nověji užívaný pojem – udržitelný rozvoj pronikl do pedagogických dokumentů a učebnic však jen částečně (Herink 1998). Problémem zůstává propojení rozptýlených poznatků a utváření integrovaného pohledu na tuto problematiku. Ačkoliv MŠMT v roce 2001 uveřejnilo Státní program ekologického vzdělávání, výuky a osvěty (EVVO), klíčovým a limitujícím problémem je nedostatečná připravenost většiny současných, ale bohužel i budoucích pedagogů. Jen zřídka se objevují kurzy a semináře zahrnující nejen studium ekologie či životního prostředí, ale i didaktiku environmentálního vzdělávání a výchovy pro pedagogy.
Na seminářích „Vzdělávání pro trvale udržitelný rozvoj“, pořádaných v Centru pro otázky ŽP při UK Praha v roce 2002 a 2003 bylo vysokoškolskými pedagogy konstatováno, že předávání pouhých informací o udržitelném rozvoji a EVVO je již inflačním tématem a pro pochopení principů a zažití je nutné používání moderních výukových a aktivizujících metod. Jako úspěšné příklady se jeví zavádění projektového vyučování (Švecová 2001), uplatňování školních ekologických projektů, nabízených v Centrech a střediscích ekologické výchovy – CEV a SEV (Ledvinová 2001), využívání ekologických výstav a expozic i s multimediálními projekty, botanických zahrad a parků (Málková 1999a). Vhodné jsou i komplexní ekologické exkurze (Prach 2001) či integrované terénní vyučování (Rychnovský et Hofmann 2001), interaktivní výuky problematiky životního prostředí na vysokých školách (Braniš 2002, Dlouhá 2002, Kvasničková 1998, Horká 2000). Při koncipování programů výuky v oblasti EVVO pro ZŠ, SŠ a VŠ lze vyjít ze zkušeností a zpracovaných materiálů na Slovensku, kde již několik let existuje obor Environmentalistika (Kminiak 2001). Zde již byly odzkoušeny i moderní metody výuky tohoto oboru (Kimáková 2001, Pavličková et Modranová–Kmeťová 2001), existují zde vzdělávací standardy (Uhereková 2001, Ušáková 2001) a bylo připraveno environmentální minimum učebních osnov EV pro ZŠ a SŠ. I na katedře biologie PdF UHK se dlouhodobě snažíme o inovaci v ekologickém a botanickém vzdělávání s využitím moderních aktivizujících prvků (Málková 1998, 1999b, 2000, Málková et Wagnerová 1998a,b, 2000, Wagnerová et Málková 1999, 2001 atd.). Ze všech výše uvedených příčin jsme na katedře biologie PdF Univerzity Hradec Králové k tomuto účelu v roce 2002 podali rozvojový projekt FRVŠ k inovaci ekologických disciplín, který byl přijat. Letos jej realizujeme, snažíme se o inovaci odborné, oborově didaktické a psychologické přípravy ve studijních programech učitelství přírodopisu a biologie pro ZŠ a SŠ se záměrem posílení praktické výuky. Vycházíme zde z konceptu: „Má-li učitel sehrát svou mimořádně závažnou roli v přípravě nastupující generace pro trvale udržitelný rozvoj, pak musí mít možnost získat potřebné znalosti, rozvinout své metodické schopnosti, vyměňovat si své zkušenosti s ostatními, a tak získávat emocionální a etický náboj k potřebným aktivitám“ (Kvasničková et al. 1998). 3. Cíle řešení Na PdF UHK byli dosud posluchači biologie seznamováni s problematikou EVVO roztříštěně v dělených specializovaných kurzech. Nová koncepce, vycházející z řešeného rozvojového projektu, by měla být posunem k systémovosti a větší hloubce v seznamování studentů s environmentalistikou. Základ rozvojového projektu spočívá na jasně formulovaných a konkrétních inovacích, garantovaných členy řešitelského týmu a širšího řešitelského kolektivu. Účelem řešeného úkolu na PdF UHK je zkvalitnění a rozšíření stávající výuky ekologie rostlin o teoretické i praktické poznatky, související se společenskými potřebami přípravy budoucích pedagogů v oblasti environmentalistiky a ochrany životního prostředí, zejména s použitím moderních aktivizujících metod výuky posílením motivační a emoční složky. Zajišťován je interdisciplinární přístup s využitím odborníků z různých státních institucí i nevládních organizací. V praktických cvičeních je kladen důraz na integrující pohled k poznávání přírodního prostředí. Veškerá činnost směřuje ke zvyšování kvalifikace budoucích pedagogů po obsahové i metodické stránce. Hlavním cílem je zkvalitnění výchovy a vzdělávání k trvale udržitelnému způsobu života a rozvoj profesionální kompetence učitele v souvislosti se studovaným aprobačním předmětem. Kompetence má stránku
obsahovou, věcnou (znalost problematiky životního prostředí, tedy základních přírodních biotopů ČR, jejich dominantních a diagnostických druhů, stupeň narušení a návrhy na management a propojení s historickými, geografickými, ekonomickými a dalšími aspekty) dovednostní, dovednosti psychopedagogické (seznámení s konkrétním problémem v terénu, vzájemná komunikace a diskuse s odborníkem, návrhy postupů řešení problémů a aplikace znalostí, tvorba výukových materiálů), informační (ovládnutí a využití informačních technologií a dostupných informací), osobnostní (pochopení zdravého a vyváženého životního prostředí jako jedinečné hodnoty, rozvoj etické a emocionální složky, nadšení pro obor, kultura jednání atd.)
4. Nově koncipovaný rozšířený sylabus ekologie 4.1. Část teoretická – inovace přednášek (15 hod) 4.1.1. Základní pojmy, principy, úkoly v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty ve školách a školských zařízeních (3 hod) • dokumenty světové a státní k ochraně životního prostředí a trvale udržitelnému rozvoji • nové školské dokumenty v biologii – Bílá kniha, Státní maturita, Rámcový výchovně vzdělávací program z biologie na gymnáziích, Státní program EVVO v ČR atd. (přednášející RNDr. Alena Kůlová) 4.1.2. Základní právní normy v oblasti ochrany a tvorby životního prostředí a trvale udržitelného rozvoje (stěžejní mezinárodní úmluvy a organizace ve světě a v ČR), moderní metody výuky environmentalistiky (3 hod) (přednášející Mgr. Robin Böhnisch, Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc.) 4.1.3. Využití center a středisek ekologické výchovy k environmentálnímu vzdělávání žáků a studentů ZŠ, SŠ i pedagogů a výchovných pracovníků v ČR, vystoupení zástupců (3 hod) • TEREZA – představení činnosti sdružení pro EV, možnosti využití ekologických projektů (přednášející RNDr. Jana Ledvinová) • Středisko ekologické výchovy SEVER – zkušenosti z činnosti (náplň a metody) (přednášející RNDr. Jiří Kulich) • Krkonošské středisko ekologické výchovy a etiky KRNAP Rýchorská bouda – další vzdělávání pedagogických pracovníků ve školství i v mimoškolní činnosti (Ing. Michal Skalka, PaedDr. Helena Leblochová) 4.1.4. Nové úkoly v oblasti ekologie a ochrany přírody související se vstupem do EU – NATURA2000 (principy, cíle, metodika, výstupy). Přiblížení základních přírodních biotopů v ČR s využitím nově vytvořených didaktických pomůcek (sad posterů, diapozitivů a fólií) (6 hod) • struktura a druhové složení vybraných přírodních biotopů, ekologie, rozšíření v ČR, historické a současné ohrožení, hospodářské využívání, stupeň ochrany, návrhy managementu, didaktické využití poznatků (přednášející Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc.) 4.2. Část praktická – inovace praktických cvičení (15 hod výuky v terénu v blocích) 4.2.1. Jednodenní ekologická exkurze • návštěva stálé ekologické expozice Kámen a život při Krkonošském muzeu ve Vrchlabí spojená s diskusí s geobotanikem (zajišťují Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc., RNDr. Milena Kociánová) • praktické ukázky přírodě blízkých i různým stupněm antropicky narušených biotopů v modelovém území Bíner v Krkonoších
a) lesní společenstva: olšina, květnatá bučina, acidofilní bučina, smrková monokultura, b) nelesní společenstva: vegetace skal (lom) a luk (různě obdělávané a ovlivněné abiotickými podmínkami, zejména vlhkostí – mokřadní vegetace (slatina), květnatá louka, degradovaná pastvina, suché mezofilní lemy), • ukázky změn biodiverzity vlivem antropických zásahů, návrhy managementu (náměty pro budoucí pedagogickou činnost) (zajišťují Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc., RNDr. Alena Kůlová, Mgr. Robin Böhnisch) 4.2.2. Praktické ukázky základních semikvantitativních a kvantitativních metod • fytocenologický snímek, mikromapování, mapování vybraných rostlinných druhů, krajiny, dokumentace pomocí systému GPS, fotodokumentace • seznámení s mapováním a metodikou NATURA2000 v terénu (modelové území Přírodní památka Roudnička u Hradce Králové) (zajišťují Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc., Mgr. Robin Böhnisch) 4.2.3. Seminář v ekocentru PALETA Pardubice • ukázky projektové ekologické výuky pro ZŠ, SŠ, pedagogy i výchovné pracovníky (zajišťují Ing. Ondřej Zeman, Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc.) V souvislosti s připravovaným Rámcovým vzdělávacím programem pro základní a gymnaziální vzdělávání v ČR (2003) se studenti seznamují s výukovými projekty, zaměřenými nejen na učení, ale i na řešení problémů, komunikaci, pracovní činnosti a spolupráci. Touto výukovou metodou jsou studenti vedeni k řešení komplexních problémů a získávají zkušenosti experimentováním a praktickou činností. 4.3. Příprava nových didaktických pomůcek a výukových prostředků Dílčím cílem rozvojového projektu je opatření didaktických pomůcek, a to nejen zakoupením moderní odborné literatury a terénních lup, ale i vytvořením 20 posterů, charakterizujících základní přírodní biotopy ČR, pořízením sad diapozitivů a fólií k dané problematice a vyhotovením výukového CD. Při výběru témat byly zohledněny zejména následující výchovně vzdělávací cíle 1. Zajistit u studentů oborově odborné znalosti a dovednosti, zaměřené k propojení environmentálních aspektů – tedy komplexního pojetí EVVO s ekonomickými, legislativně právními i sociálními nástroji v zájmu (trvale) udržitelného rozvoje. 2. Připravit budoucí pedagogy schopné aplikovat a tvořivě rozvíjet environmentální aspekty své odbornosti, v tomto případě své aprobace biologie. 3. Podchytit u studentů zájem o tuto problematiku a prožitkovým způsobem při práci v terénu vyvolat u nich pochopení a cit pro základní principy péče o životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj, který by předávali svým budoucím žákům a studentům. 4. Rozvíjet schopnosti samostatných přístupů k environmentální problematice. 5. Připravit budoucí pedagogy pro všestranné uplatňování EVVO a principů trvale udržitelného rozvoje na úrovni školy v rámci vzájemné spolupráce s ostatními vyučujícími – seznámit je s možnostmi využívání spolupráce se středisky a centry ekologické výchovy ve školních projektech, či připravit je také na mezinárodní spolupráci se zahraničními školami. Dále využívat kontaktů se státními i regionálními institucemi a občanskými iniciativami, zabývajícími se danou problematikou. Na školách se budou vytvářet dlouhodobé plány EVVO a v souladu s nimi každoročně připravovat realizační záměry v podobě ročního plánu EVVO. 5. Způsob řešení
V rámci rozvojového úkolu je nutné zajistit nejen předávání obecných informací týkajících se udržitelného rozvoje, komplexního pojetí environmentální výchovy, základních dokumentů v dané problematice v celosvětovém i národním měřítku, ale zejména uplatňovat aktivizující výukové metody (praktická komplexní cvičení v terénu, ukázky základních metod fytocenologického i ochranářského výzkumu, diskuse s předními specialisty z odborné i výchovně vzdělávací sféry, ukázky námětů problémové výuky a projektového vyučování ve skupinách). Ve všech formách výuky bude zajišťován integrující přístup k poznávání přírodního prostředí. Studentům budou zprostředkovány kontakty na střediska a centra ekologické výchovy, na celostátní nevládní organizace a státní instituce zabývající se danou problematikou. Realizovaný projekt je postaven na čtyřech pilířích vzdělávání pro 21. století: Učit se poznávat (získávat znalosti na konkrétních příkladech s využitím odborníků z praxe, těžit z vědomostí, učit se učit) Učit se jednat (být schopen tvořivě zasahovat do svého prostředí – osvojit si profesní dovednosti, učit se aplikovat poznatky v praxi, získávat kompetence, vyrovnat se s různými situacemi, pracovat v týmu) Učit se žít společně (dokázat spolupracovat, komunikovat, učit se týmové práci, diskutovat, kvalifikovaně oponovat) Učit se být (rozvoj paměti, myšlení, estetického a etického cítění, fyzických vlastností a komunikačních dovedností, jednat se samostatným úsudkem a osobní odpovědností (UNESCO, Učení je skryté bohatství 1997). 6. Výstupy projektu Výsledky a nově vytvořené či zakoupené didaktické prostředky budou využity pro cca 50 studentů biologie interního studia učitelství pro ZŠ a SŠ, při dalším vzdělávání učitelů z praxe, na Univerzitě III. věku. Rovněž s nimi bude seznamována laická veřejnost (zejména při dnech otevřených dveří na PdF UHK, v kurzech pro uchazeče o studium). Výstupy budou shrnuty ve Zpravodaji UHK a předneseny na konferencích České asociace pedagogického výzkumu. 7. Řešitelský tým Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc. Docentka katedry biologie PdF Univerzity Hradec Králové a Ústavu ochrany životního prostředí FCHT Univerzity Pardubice. Absolventka PřF UK. Vyučuje botanické a ekologické disciplíny, je školitelkou doktorandů v oboru Aplikovaná a krajinná ekologie a členkou oborové rady. Mapovatelka v rámci tvorby ÚSES a soustavy NATURA 2000. Podílela se na vypracování katalogu pro společnou část maturitních zkoušek. Zabývá se problematikou synantropizace vegetace. Členka České botanické společnosti. Účastnice několika mezinárodních odborných projektů, autorka či spoluautorka desítek odborných článků. Mgr. Robin Böhnisch Poslanec Parlamentu České republiky. Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Hradec Králové. Doktorand v oboru Aplikovaná a krajinná ekologie na FCHT Univerzity Pardubice. Mapovatel v rámci vytváření soustavy NATURA 2000. Zabývá se obnovou přirozených lesů východních Krkonoš, vegetací lesů v Podkrkonoší. Člen České botanické společnosti. Autor či spoluautor několika odborných článků. RNDr. Alena Kůlová Vědecká pracovnice Výzkumného ústavu pedagogického v Praze se zaměřením na přírodopis na základních školách a biologii na gymnáziu. Absolventka PřF UK. Účastnice několika odborných projektů, včetně mezinárodních. Podílí se na vytváření Rámcového vzdělávacího
projektu pro Základní školy a gymnázia a na vypracování katalogu pro společnou část maturitních zkoušek. Autorka či spoluautorka několika publikací. 8. Závěr Příspěvek představuje přijatý a realizovaný rozvojový projekt FRVŠ na katedře biologie PdF UHK „Inovace ekologických disciplín“, jehož hlavním cílem je inovovat teoretickou i praktickou výuku k trvale udržitelnému způsobu života. Využity budou moderní integrující metody výuky se zapojením odborníků z praxe. 9. Literatura Braniš M. (2002): Interaktivní výuka problematiky životního prostředí. – In: Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech, Praha. s. 13-36. Dlouhá J. (2002): Cíle environmentálního vzdělávání na vysokých školách. – In: Inovace vysokoškolské výuky v environmentálních oborech, Praha. s.37-39. Herink J. (1998): Poznámky k environmentální výchově I – V. – Biologie – chemie – zeměpis, Praha. Horká H. (2000): Výchova pro 21. století. – Paido, Brno. Kimáková K. (2001): Inovácia vyučovacích metód a školská biológia. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 130134. Kminiak M. (2001): Aspekty z didaktiky environmentalistiky na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie - současnost a perspektivy, Praha, s. 191-194. Kolektiv (1997): Učení je skryté bohatství. Zpráva z mezinárodní konference UNESCO „Vzdělávání pro 21. století“, Ústav pro informace ve vzdělávání, Praha. Kvasničková D. et al. (1998): Environmentální informace a osvěta. Praha, MŽP. Ledvinová J. (2001): Školní ekologické projekty jako metody výuky pro základní školy a střední školy. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha, s. 215-217. Málková J. (1998): Prvky ekologické výchovy na katedře biologie Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference, Inźynieria procesowa w ochronie środowiska, Opole, Polsko, s. 75-79. Málková J. (1999a): Využití zahrad, parků a krajiny ke zkvalitnění výuky botaniky a ekologie na VŠ pedagogické v Hradci Králové. – Zahrada, park, krajina, Praha, 6/99: 22-24. Málková J. (1999b): Konkrétní příklady ekologické výchovy posluchačů katedry biologie Ped. fak. VŠ pedagogické v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference: Environmentální výchova a Česko-slovenská konference environmentální vzdělávání a výchova na VŠ připravujících učitele a výchovné pracovníky, (Uherské Hradiště, 26 – 27.11.1998), s. 57-60. Málková J. (2000): Ekologická výchova na příkladu biologického monitorování mezinárodního projektu AQUA TEMPUS. – In: Sborník mezin. konference Ekologická výchova ve školách, 27.1. 2000, Vita Ostrava), s. 1-4. Málková J. et Wagnerová Z. (1998a): Projekt TEMPUS AQUA – Školy za živé Labe. (Project TEMPUS AQUA – Schools for Living Elbe.). – Ochrana přírody. Praha, 6: 181-182. Málková J. et Wagnerová Z. (1998b): Project Schools for a living Elbe. – IUCN CCE Newsletter, Brusel, 14/27: 13. Málková J. et Wagnerová Z. (2000): Geobotanické monitorování životního prostředí v povodí Labe (mezinárodní spolupráce škol a institucí). – In: Sborník mezin. konference Hodnocení vlivů na životní prostředí, 4. Mezin. konference IUPPA, Praha, 11.-14. září 2000, sekce A: 33-37.
Pavličková K. et Modranová-Kmeťová K. (2001): Environmentalistika jako samostatný predmet na školách. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha, s. 225-228. Prach K. (2001): Úvod do vegetační ekologie (geobotaniky). – Jihočeská univerzita, České Budějovice. Rychnovský B. et Hofmann E. (2001): Integrované terénní vyučování. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha, s. 7780. Švecová M. (2001): Inovace oborové didaktiky v přípravě učitelů na Univerzitě Karlově ve vztahu k progresivním trendům biologického vzdělávání. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie - současnost a perspektivy, Praha. s. 16-19. Uhereková M. (2001): Kurikulárna transformácia prírodopisu s jej ďalšie smerovanie. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha, s. 168-172. Ušáková K. (2001): Didaktika biológie a inovačné trendy v príprave budúcich učitel´ov. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s, 13-15. Vavroušek J. (1994): Hledání lidských hodnot slučitelných s trvale udržitelným způsobem života. Teologické listy 1/94. Wagnerová Z. et Málková J. (1999): Inovace v ekologickém a botanickém vzdělávání (Příklady nácvikových aktivit ve vzdělávání budoucích učitelů biologie VŠP HK). – In: Sborník VII. celostátní konference ČAPV – Poslední desetiletí v českém a zahraničním pedagogickém výzkumu, VŠ ped. Hradec Králové, s. 488-492. Wagnerová Z. et Málková J. (2001): Aktivizující metody v předmětech botanických a ekologických disciplín na Univerzitě v Hradci Králové. – In: Sborník mezin. konference Didaktika biologie a didaktika geologie – současnost a perspektivy, Praha. s. 94 – 97. Adresy autorů Doc. RNDr. Jitka Málková, CSc. Katedra biologie, PdF UHK Víta Nejedlého 573, 500 03 Hradec Králové e-mail:
[email protected] RNDr. Alena Kůlová Výzkumný ústav pedagogický Praha e-mail:
[email protected] Mgr. Robin Böhnisch Poslanecká sněmovna PČR Sněmovní 4, 118 26 Praha 1 – Malá Strana e-mail:
[email protected]
