1. Volejbalisté ze ZŠ Nový Jičín, Komenského 66 třetí v republice! 2. Nejšťastnější den – 1. místo v literární soutěži „O cenu Jiřího Šedého“ 3. Dětská univerzita 4. DAPI 5. Planeta Země 3001 – tentokrát z Madagaskaru 6. Návštěva u Policie ČR 7. Zpověď deváťáků 8. Maškarní ples 9. Recitační soutěž – školní kolo 10. Koncert Davida Tichopáda 11. Úvaha - Jak moc jsme odlišní 12. Naše koníčky: Tažní koně 13. Hlášky učitelů 14. Vtipy 15. Komiks 16. Kultura: Recenze filmu Hobit- Šmakova dračí poušť 17. Anketa s našimi prvňáčky 18. List pro prvňáčky 19. Křížovka 20. Pozvánka „Za pohledy z Rybí“ 21. Hitparáda č. 2
Volejbalisté ze ZŠ Nový Jičín, Komenského 66 třetí v republice! Ve dnech 29. 1. – 30. 1. 2014 proběhlo ve Žďáru nad Sázavou republikové finále základních a středních škol ve volejbalu chlapců kategorie VI. B. Moravskoslezský kraj zastupovala ZŠ Nový Jičín, Komenského 66, která byla jedinou základní školou mezi šesti nejlepšími účastníky finále. Republikové finále bylo slavnostně zahájeno nástupem a představením všech zúčastněných družstev. Samotný turnaj byl rozlosován do dvou skupin po třech týmech. Chlapci ze ZŠ Komenského 66 byli vylosováni do skupiny s Gymnáziem Praha 8 a Gymnáziem Znojmo. Pokud chtěli chlapci postoupit do semifinále, museli porazit alespoň jednoho soupeře. To se jim podařilo hned v prvním utkání s Gymnáziem Praha, ve kterém zvítězili 2:0. V utkání s Gymnáziem Znojmo šlo již o vítězství ve skupině. To přineslo až zbytečně velkou nervozitu rukou mladých chlapců a po několika zbytečných chybách podlehli Znojmu 2:0. Přesto postup do semifinále byl pro nejmladší družstvo na turnaji velkým úspěchem. V semifinále pak prohráli chlapci z Nového Jičína s jasně nejlepším družstvem na turnaji z Gymnázia České Budějovice, které se nakonec stalo i pozdějším vítězem. Hoši potom všechny síly vrhli na boj o 3. místo s Gymnáziem Liberec. Po vyhraném prvním setu začala velká bitva o druhý set, kdy se hráči přetahovali o každý bod. Po velkém dramatu nakonec zvítězili chlapci z Nového Jičína nejtěsnějším možným výsledkem 25:23 a vybojovali tak konečné 3. místo a bronzové medaile. Ty jim pak na slavnostním ukončení předávala olympionička a předsedkyně Klubu „ Fair play“ Květa Jeriová - Pecková. Na obrovském úspěchu ZŠ Komenského 66 a města Nový Jičín se podíleli žáci sportovní třídy IX.C: Hajek Ladislav, Hurtík Daniel a Pavel, Kašpar Michal, Kuboš Matyáš, Pomkla Jakub, Rýdl Dominik, Vojtík Jan a Vymětalík Dominik. Vedoucím byl pedagog a trenér Mgr. Bárta René Konečné pořadí: 1. 2. 3. 4. 5. 6.
Gymnázium České Budějovice Gymnázium Znojmo ZŠ Komenského 66 Nový Jičín Gymnázium Liberec Gymnázium Praha 8 Gymnázium Velké Meziříčí
Mgr. René Bárta
Nejšťastnější den Žákyně 9. B, Kristýna Košárková, získala 1. místo za originalitu textu v 5. ročníku literární soutěže „O cenu Jiřího Šedého“. Tímto jí děkujeme, že svou zdařilou prácí obohatí náš školní časopis. Ještě jednou Kristýně gratulujeme a Vám, milí čtenáři, přejeme příjemný zážitek ze čtení.
Osoby a místa jsou smyšlená. Jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná.
Slunce se znenadání vydralo zpoza potemnělých mračen. Přimhouřil oči a cítil, jakoby se probouzel z nějaké noční můry. Nemohl se skoro vůbec hnout. Všechno po těle ho nesnesitelně bolelo, ale nejhorší to bylo na hrudníku. Měl pořád přivřené oči, víčka ho neposlouchala, jako kdyby byla z olova, nešla otevřít. Z chladu na zádech odtušil, že leží na zemi. Pohlédl směrem ke stropu, ale do zorného pole mu vstoupil obrys sklánějící se postavy. Opodál byl invalidní vozík. Zpola v mrákotách přemýšlel nad tím, kde je. Pokoušel se trochu více zaostřit na postavu. Všechno, co viděl, nemělo skoro žádný tvar. Byly to vlastně jen šmouhy. Po chvíli to chtěl vzdát, ale zaslechl, jak postava zoufale volá o pomoc. Hlasy, kroky! Přicházeli další lidé. Mezi nimi se zaleskl křiklavě červený kufřík. Že by náš školní zdravotník? Co se asi mohlo stát? Tentýž den o něco dříve… „Ježiš, nedělej a poď s náma. Bude to fakticky bomba, až to uvidíš,“ špitl zrzavý Marcel. „Hej , já nejdu. Další hodinu máme čeják a já musím šrotit nějaký druhy vedlejších vět nebo co,“ vysvětloval Eda. „Dyť je velká přestávka. Hej, ale ty si fakt, bez tebe to nebude halus. A bude tam i Peťan s holkama. No, to bys mu přece neudělal, kdybys tam nebyl,“ přidal se Michal. Učitelka dějepisu jejich rozmluvu chvíli pozorovala a potom se z plných plic nadechla a ... ve stejnou chvíli zazněl hlasitý tón, který ohlašoval konec hodiny. Všichni se v rychlosti začali balit a za chvíli ve třídě nikdo nebyl, tedy až na učitelku, která byla fascinovaná tím, jak se všichni rychle sbalili a utekli z hodiny. Z chvilkového zamyšlení ji probudil řev vycházející z chodby. Znělo to, jakoby tam docházelo k nějaké rvačce. „A co mi jako uděláš? Co? Zajedeš mě?“ křičel Marcel. Holčina s dlouhými hnědými vlasy, která stála, respektive seděla, před ním, se rozplakala, chytla se obvodu dvou kol svého vozíku a odjela směrem k holčičím záchodům. Michal s Marcelem se začali hlasitě smát, ale
Edovi to zas tak vtipné nepřišlo. Zasněně se díval na ni, jak se kdesi v davu ztrácí vozík s postavou. Bylo mu jí líto. Líbila se mu, ale nechtěl si to připustit. Moc toho o ní nevěděl, tedy kromě toho, že má velmi zvláštní jméno- Eunika, že ji na škole vídal už od první třídy a že asi ještě před rokem nebyla na vozíku. Ten příběh spojený s jejím handicapem. Náhle si vzpomněl, že už ho někdy slyšel. Autohavárie, při které ochrnula na dolní končetiny. Teď mu jí bylo líto ještě víc. Ale pokud by ji litoval, tak jí přece ničím nepomůže. „Halo, Edo! Jsi doma?“ Eduard se probudil z chvilkového zamyšlení a znuděně kývl. „Tak co jste mi to chtěli ukázat?“ dotázal se. „Hej jo, skoro jsem na to zapomněl. Pojď s náma,“ a pokynul rukou směrem k toaletám. Čím víc se k nim blížili, tím víc byl Ed napjatý, co zase na něj vymysleli. Vstoupili do malé modře vykachlíčkované místnosti. Co tam asi chtějí dělat? Po pravé straně jen zeď a po levé zase umyvadla. Vedle jednoho z nich bylo opřené červené koště. Edu napadlo, že by ho třeba chtěli naučit létat, ale potom se mu to zdálo dosti nepravděpodobné. V rohu se ale krčila docela malinká chodbička směrem k záchodům. Eda se na okamžik pozastavil. Bylo tam na jeho vkus příliš ticho, až přespříliš podezřelé ticho. Zatočili za roh a uviděli blonďatého Peťana doslova přilepeného na zdi. Michal s Marcelem vybouchli smíchy, když viděli jeho výraz podobajícímu se králíčkovi, který snědl vlkovi oběd a teď se před ním schovává. „Hej, ty vádo, vy jste mě k smrti vyděsili,“ špitl. Ze dvou kabinek se ozvalo malé lupnutí a dveře se otevřely. Vyšly z nich dvě holky. „Myslel jsem, že tu jde ta hlídkovací učitelka,“ zašeptal blonďák a koukl se na Eduarda. „Vidím, že jste ho nakonec ukecali,“ pousmál se. „Ukecali k čemu? Máte tu snad ještě nějaký ty elektronky nebo žvýkací tabák?“ podivil se Ed. „Hej ne. Za prvý nám to všechno zabavili učitelé,“ konstatoval Peťan, „a za druhý, todle je mnohem lepší a kultovnější než všechno, co jsme dřív zkoušeli,“ dodal a padoušky se pousmál. „A tak co to je a v čem to spočívá?“ Eda si přišel trošku nejistý. „Víš co, princip je v tom, že si na chvilku sedneš ke zdi, vydýcháš se a uklidníš. Pak si stoupneš, hodně se nadechneš a,“ na chvíli se odmlčel, „omdlíš.“ „Prostě jen tak omdlím?“ nechápal. Marcel do něj strčil. „Neboj, my ti to první ukážeme.“ Po těchto slovech si sedl ke stěně, přivřel na malou chvíli oči, zhluboka se nadechl a postavil se. Peťan k němu bleskově přiskočil a několikrát mu silně potlačil na střed hrudního koše, dokud nevydechl. V mžiku se skácel k zemi. Eduard se lekl, ale po pár chvílích se Marcel začal probouzet. Ulevilo se mu. „Hele Edouš, nemáš se fakt čeho bát, bude v pohodě. Hej, je to hlavně o tom, že se cítíš jak v rauši bez toho, abys cokoliv pro to udělal. Vymysleli jsme to hlavně díky našim učitelům,ne že by nám pomáhali, ale když nám sebrali naše elektronická i obyčejná cigára a ještě i další radosti... Fakt se neboj, my všichni jsme to už zkoušeli a jak vidíš, jsme tu živí a zdraví,“ vysvětlil Peťan.
Pochopil, že se mu jen na okamžik zastaví srdce, které se potom opět rozběhne, takže je to vlastně jen takové chvilkové bezvědomí. Pokud by teď couvl a neudělal to, byl by za toho největšího „lůzra“ školy. Zkoušel již cokoli, takže mu to nyní nepřipadalo nijak zásadně proti srsti. „Tak fajn, můžu to taky zkusit?“ všichni mu na to kývli. Byl velmi překvapen, jak na něj chvilkové bezvědomí působilo. Kolem sebe viděl celou škálu podivných věcí. Připadalo mu neuvěřitelně směšné, když se i s tím největším vypětím sil nedokázal postavit na zadní. Kolem něj se točil celý svět, ale jemu to přišlo velmi humorné. Asi za dvě minuty byl ale tento stav pryč. Ptali se ho, jestli to chce ještě, a Ed jim na to směle ještě dvakrát kývl. Michal mu to vždycky natočil na mobil, protože Eda se choval pokaždé trošku jinak. Většinou se ale nakonec vždycky rozesmál. Vlastně se tak trochu smáli všichni. Tímto směrem se ubírala jejich celá velká přestávka, ale Eda neměl pořád dost. Když byla minuta do konce velké přestávky, připravil se na třetí pokus. Opět se skácel k zemi. Opět velká sranda. Natáčení na mobil. Eda se neprobouzí? Nehýbe se! Už by se měl probouzet! Okamžitě zbystřili. Srdce! Zvonek, který si vybral tu nejhorší chvíli, ohlašoval začátek hodiny. Zpanikařili a vzali nohy na ramena. Nechali tam Eduarda jen tak. Bez pomoci.
Ve stejnou chvíli někde jinde… Eunika, dívčina na vozíku, seděla opuštěně před zrcadlem na dívčích záchodech. Náhle uslyšela zvonění a hlasy. „Dělejte! Rychle! Máme čeják, pohyb!“ ječel vyděšený hlas. „Ale co Ed?“ zeptal se druhý. „Hej!“ křikl hrubší hlas, „lidi, byli jsme v jídelně a nic, jasný! Eda? Nic. Neviděli jsme ho. Nechci mít žádnej průšvih. Hej?“ Rychle utřela velké slzy, za které by se ani krokodýl nemusel stydět, kopla do dveří a vyjela na chodbu. Parta průšvihářů vybíhá z klučičích záchodů směrem do třídy. Zajede se tam podívat. Nahlédne dovnitř. Nic nevidí. Pokrčí rameny a rozjede se ke svojí třídě. V poslední chvíli se rozhodne vrátit. Něco jí tam táhne. Vjela do blankytně modré místnosti a rozhlédla se. Čekala, že uvidí na parapetu zapálenou cigaretu nebo něco podobně rebelského, ale to, co uviděla, ji naprosto vyvedlo z míry. Na zemi zpoza rohu trčela ruka. Vyjekla, ale rozhodla se popojet kousek blíže. Viděla, že na zemi leží tmavovlasý kluk, který nejspíše patřil k té agresorské partě. Na chvíli se pozastavila. „Můžu ho tu nechat ležet, když on může nechat své kámoše, aby mě pořád otravovali,“ pomyslela si. Nejsem ale jako oni. Rozhoduje každá minuta. Neváhala a natáhla se k němu. Bohužel jí její vozíček nevyšel vstříc. Povzdechla si, ale nemínila se jen tak lehce vzdát.
Popadla červené koště, které bylo opřené o jedno z umyvadel a šťouchla do něj. „Edo? Jsi Eduard, že? Jsi vzhůru? Hej!“ Když se ani po tomhle nijak zásadně nepohnul, začala křičet o pomoc. „Pojďte sem! HEJ! Pomoc!“ úpěla. Odpovědí ji ale bylo jen ticho. Při myšlence, že už by mohlo být pozdě na jeho záchranu, se jí sevřel žaludek. „No tak slyšíte mě? Pomoc!“ začala si připadat zoufale. Vozík jí to také neulehčoval. Pokoušela se ještě chvíli k němu natáhnout. Pořádně, už už se ho skoro dotkla, ale v tu chvíli jí její vozík zákeřně zradil. Upadla přímo vedle něj. S námahou se posadila a pak už to bylo trošku lehčí. Srdce není slyšet. Dýchá! V jistém smyslu jí to dodalo naději. Pokusila se o masáž srdce přesně tak, jak se to učili na branném kurzu. I když jí její nohy neposlouchaly, poradila si s tím dokonale. Ani ne po minutě cítila, jak se jeho srdíčko začalo opět chytat. Ještě párkrát zavolala o pomoc. V té době ji už hledala její učitelka matematiky. Eda se začal pomalu probouzet. Vypadal jako malinké kotě, které poprvé otevírá očka. „Jsi v pořádku?“ zaradovala se Eunika, když konečně projevil známky života. On se na ní jen usmál. V tu chvíli už k nim dobíhal zdravotník s velkou červeně zářící brašnou a pár dalších zvědavců.
Pro Euniku to byl ten nejšťastnější den jejího života, protože si uvědomila, že ať je člověk jaký chce, nemůžeme ho nechat na holičkách jen proto, že on jí nikdy nepomohl. Uvědomila si,že i když je na vozíčku, neznamená to, že je méněcenná. Pochopila, že je mnohem lepší mít vozíček, než být mrtvý. Navíc měla velmi dobrý pocit, že nejspíše zachránila Edovi život. Pro Edu to bylo ponaučení, že ne vždycky se vyplatí být největší borec na škole. Došlo mu, že zdraví má jen jedno, a kdyby nebylo Euniky, kterou šikanovali, tak už ani zdraví nemá. Kamarád se pozná podle toho, že i když všichni odejdou, on zůstane.
Kristýna Košárková, 9. B
Dětská akademie podnikání a investování „…Podnikání je mocnou hnací silou hospodářského růstu a vytváření pracovních míst. Díky němu vznikají nové společnosti a pracovní místa, otevírají se nové trhy a pěstují se nové dovednosti a schopnosti…Evropa potřebuje víc podnikatelů, aby se navrátila k růstu a vyšší míře zaměstnanosti…“ (Akční plán podnikání 2020) Již od 4. prosince loňského roku je v plném proudu jakýsi pomyslný semestr dětské akademie podnikání a investování pořádaný střední odbornou školou Educa s.r.o. v Novém Jičíně a Českomoravskou asociací podnikatelek a manažerek. Partnery tohoto projektu jsou Podnikatelská
fakulta VUT Brno a Vysoká škola podnikání a. s. Ostrava. Minulý rok se naši žáci poprvé zúčastnili dětské univerzity v Olomouci a i nadále v této činnosti zdárně pokračují. Ovšem ještě v roce 2013 se naskytla možnost zapojit se do obdobné aktivity s trochu jiným pojetím, zaměřením a hlavně náročností. DAPI dopřává zájemcům získat větší rozhled v oborech e-businessu, marketingu, financí, ekonomiky, samozřejmě podnikání a také se boudou moct zúčastnit exkurze. Vše probíhá formou vysokoškolského studia včetně imatrikulace, promoce, přednášek, zápočtů a workshopů v prostorách Educy. U příležitosti šesté přednášky o marketingu jsem se zeptala pana Ing. Milana Stocha, Ph.D. na jeho názor ohledně Dapi. Zda si myslí, že tato forma trávení volného času může být pro mladé studenty k něčemu dobrá. „Sice jste ještě mladí a podle zákona podnikat nemůžete, avšak můžete už teď zde vstřebat nějaké informace, které vám v budoucnu budou k něčemu dobré a užitečné.“ Díky mnohaletým zkušenostem z praxe v odpovědích pokračoval dále: „Už jenom kdyby to změnilo pohled mladých lidí na podnikatele, tak to bude přínosné. Pro mnohé to bude třeba motivací. Pokud jsou podnikaví, aby někdy v budoucnu začali podnikat. Podnikat přeci není o tom jít a udělat si živnostenský list. Podnikání je o tom jít, mít dobrý nápad a dělat, co umím a co mě baví. To je podnikání.“ Svůj názor a pohled na danou věc v našem rozhovoru i nadále rozvinul: „Společnost se na podnikatele dívá přes prsty. Přitom to není jenom zisk, který podnikatele uspokojuje. Když máte skvělé nápady, zrealizujete je, máte dobré zaměstnance a fajn lidi kolem sebe. Slušný člověk už jen z tohohle má radost.“
Nela Přadková, 8.A
Planeta Země 3000 – tentokrát z Madagaskaru Ani v novém roce jsme nebyli ochuzeni o poutavý vzdělávací projekt, který je bezpochyby největším v historii České republiky, a to o projekt Planeta Země 3000, na nějž jsme do kina zavítali 21. 1. 2014. Lednová projekce byla tentokrát zaměřena na Madagaskar s podtitulem: Příběh pradávné Lemurie. Nyní už víme, že Madagaskar jako takový se své animované verzi podobá opravdu jen z malé části. Přestože je Planeta Země 3000 dokumentární cyklus, nechyběla v něm ani tentokrát trocha humoru. Měli jsme šanci zhlédnout v pořadí již desátý díl této unikátní série. Samotná historie projektu sahá až do roku 2002, kdy autor a zakladatel Adam Lelek, kterého mimo jiné můžeme vidět i na záznamech co by průvodce po vzdálených zemích, začal usilovně realizovat svou myšlenku. Po zhruba
dvou
letech
se
námaha
spojená
s plánováním, koncepcí, organizací a hlavně přípravou konečně zúročila a na světě se ocitl první díl, který byl zaostřen na Nový Zéland. Zatím poslední díl nás mohl upoutat jednak autentickými nahrávkami, naživo mluvenými komentáři, vtipnými fotografiemi a rovněž videy, starodávnými zvyky Malgašů, s tím propojenou famadihanou a samozřejmě velmi kvalitními madagaskarskými cestami. Pokud je tak lze nazývat.
Nela Přadková, 8.A
Návštěva u Policie ČR Ve středu 29. ledna v 8.10 hod. jsme si se třídou a naší třídní p. uč. Běhalovou vyšli na besedu s Policií ČR. Ze začátku jsme o tom vtipkovali, ale když jsme tam došli, tak už to taková zábava nebyla. Přijala nás tam pracovnice z Oddělení sociálně právní ochrany dětí Nový Jičín a Tomáš Zbranek z Policie České republiky. Dozvěděli jsme se, že v 15 letech se stáváme právně odpovědnými, jaký je rozdíl mezi trestným činem a přestupkem, jaká trestní rizika nás mohou čekat na sociálních sítích. Největším zpestřením byla názorná ukázka s naším spolužákem Pepíkem a jeho mobilem. Poté nám paní z OSPODu řekla, co by se nám mohlo stát, kdybychom chodili za školu, nebo třeba posprejovali garáž. Všemu jsme pozorně naslouchali, ale pak jsme znervózněli, neboť přišli lidé z Polaru. O přestávce pár vybraných a odvážných jedinců podávalo televizi rozhovor. Mezi ně jsem patřila já, Káťa, Filip a také p. uč. Běhalová. Všichni jsme to zvládli a pokračovali v besedě, kde jsme se ještě dále ptali na otázky. Nejvíce dotazů směřovalo na pana policistu. Beseda všechny zaujala, škoda jen, že jsme museli odejít dříve, než jsme chtěli, kvůli další skupince.
Odkaz na reportáž z besedy: http://www.tvportaly.cz/novy-jicin/32289policiste-v-novem-jicine-diskutuji-s-mladistvymi-na-seminarich
Vendula Havlásková, 8.C
David, 9.D 1. Na jakou školu se chystáš? Zahradnická škola, Ostrava. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Pilně studuji a připravuji se na přijímačky. 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Určitě budu pamatovat na kamarády ze třídy, ale také na všechny, které jsem potkal na této škole ;)… a určitě si budu pamatovat paní učitelku Janu Tošovskou a taky mezi moje největší vzpomínky bude vždy patřit bufet a paní bufetářka... Tomáš, 9.B 1. Na jakou školu se chystáš? Střední Mendelova IT. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Hodně studuju, učím se každý den aspoň 6 hodin. 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Mno... Nejvíc si asi zapamatuju své kámoše.. Určitě i moji třídu..Bufet... a holky ze školy. Jarek, 9.A 1. Na jakou školu se chystáš? Gymnázium a střední průmyslová škola elektrotechniky a informatiky, Frenštát pod Radhoštěm. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Nijak... 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Určitě si zapamatuju i některé učitele, ale hlavně spolužáky.
Anna, 9.C 1. Na jakou školu se chystáš? Gympl. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Nic..již je mám za sebou :) 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Tak určitě kámoše a hlavně boží 9.D Monika, 9.A 1. Na jakou školu se chystáš? Stavebka, Valašské Meziříčí. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Nepřipravuji se... 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Tak asi nejvíc své kamarády ze třídy a nezapomenutelný bufet :) Alena, 9.A 1. Na jakou školu se chystáš? SUŠ Ostrava. 2. Jak se připravuješ na přijímačky? Nepřipravuji se... už je mám za sebou :) 3. Co si zapamatuješ z naší základky? Tak asi nejvíc kamarády ze třídy a paní učitelku Janu Tošovskou.
David Novický, 9.B
18. ledna 2014 naše školní družina uspořádala 2 maškarní karnevaly. První karneval byl určen pro děti a probíhal v dopoledních hodinách. Děti se mohly těšit na klauna Hopsalína, vystoupení dětí z aerobiku pod vedením paní učitelky Piešové , tombolu a spoustu další zábavy. Večer zase čekal maškarák na dospělé. Byla pro ně rovněž připravena tombola, spousta hudby a vystoupení tanečního kroužku Let’s Dance pod vedením paní učitelky Běhalové a Sviderkové. Všem se na karnevalech moc líbilo a těšíme se na další ročníky. Kateřina Kováčiková, 6.A
Nervozita. První pocit, který vás přemůže, když čekáte, až na vás přijde řada. Nejistota. Pocit, když stojíte před lidmi a odříkáváte svůj text. Stála
jsem
před
tabulí
a
pohledem jsem přejížděla po třídě. Byli tam různí žáci, v různém věku, z různých tříd. Ale naše pocity byly totožné. Pocení a třes rukou, motýlci v břiše, přešlapování, koktání, opakování. Začala jsem svůj text odříkávat a pořád se dívala na posluchače. Párkrát jsem se podívala na svou třídní učitelku, jako bych hledala útočiště. Ale můj záchytný bod byla Káťa. Její upřený pohled mi dodal odvahu a já našla svůj hlas. Svou jistotu. Kývla mi a já se musela usmát zrovna v té části, kde bych měla truchlit. Můj hlas se třásl, ale snažila jsem se to nedat najevo. Všude bylo ticho. A všichni na mě upírali pohledy. Často jsem chtěla zavřít oči, ale neudělala jsem to. Uklidňující fakt byl, že všichni byli nervózní. Tak či onak byli všichni skvělí. Některé básně byly zajímavé, jiné méně, ale v podání náctiletých se to dalo překousnout. Neřekla bych, že jsem byla bůhvíjak dobrá, ale mluvila jsem hlasitě a snažila se to zformulovat pravdu měla
tak,
aby to bylo zajímavé pro obecenstvo. Nad mé síly, abych řekla. Bylo zvláštní, že jsem se vůbec nebála a v hlavě jednu jedinou myšlenku. Dokončila jsem svůj text. Nemohla jsem si pomoct, ale musela jsem se usmívat. Byla jsem ráda, že je to za mnou. Vím, že jsem do toho dala všechno všichni se snažili, a ať už to dopadne, jak chce, myslím si, že každý byl skvělý a zaslouží si obdiv a potlesk.
Nina Zhou, 8. C
Jedno únorové úterní odpoledne, 11. 2. 2014, se nenápadné shluky lidí stahovaly do učebny hudební výchovy. Konal se tam totiž kytarový recitál Davida Tichopáda, žáka 9. C, inspirovaný dílem Jaromíra Nohavici. Davidova interpretace jímavých, jízlivých i veselých písní nejednou dojala, zamrazila, rozesmála a rozezpívala jeho posluchače. Snad nebude příliš patetické, když touto cestou Davidovi poděkujeme za to, že několika dospělákům zpříjemnil a prosvětlil jedno únorové odpoledne.
Mgr. Petra Běhalová
Jak moc jsme odlišní? Každý z nás umí pociťovat radost, smutek, zoufalství, strach. Každý z nás se umí usmát, a naopak plakat. Někdo je vysoký, někdo malý. Někdo zase štíhlý, další silnější. Někdo je hloupý, někdo zas chytrý. Jsme tak jiní a přece tak stejní. Všichni vidíme svět stejným způsobem- tvary, barvy. Vůni vnímáme stejně jako zvuky. Někdo věří v Boha, někdo ve vědu. Jiní zase věří pověstem, předurčením nebo instinktu. Někdo věří v lásku, někdo v peníze, sílu nebo postavení. Někdo v učení, jiní v umění. Ale naše životní funkce probíhají stejně. Všichni po něčem toužíme. Každý z nás něco nebo někoho potřebuje. I když je někdo starý, nemocný, mladý, hezký, ošklivý, malý, velký, tlustý, hubený, tak každý umí projevovat emoce. Umíme nenávidět a milovat. I když má někdo mandlové oči či jinou barvu kůže. - Každý z nás má srdce, které bije. Každý z nás má své slabosti. Všichni lidé jsou v zásadě stejní. Jsme jedna velká lidská rodina. Možná, že máme odlišné šaty, naše pleť má odlišnou barvu a mluvíme mnoha různými jazyky, avšak to je jen na povrchu. Všichni máme své sny a hledáme to, co nám přinese opravdové štěstí.
Poznat celý svět znamená jediné -
poznat sám sebe. Opravdu jsme tak odlišní? Nina Zhou, 8.C
Tažní koně, to je to nejlepší, co mě asi za těch 14 let života potkalo. Setkala jsem se s nimi u nás v Ženklavě u Kopřivnice. Chováme čtyři tažné koně, z toho dvě ještě hříbata. Jeden z koní, Princ, má neskutečně dobrou povahu, je to kliďas na rozdíl od kobyly, Siberie. Ta je trošku víc tvrdohlavá. Ta když chce, tak umí udělat i pěkné rodeo, což jsem zažila na vlastní kůži. U jezdeckých koní je to celkem nudné, není tam skoro nic k práci, zatímco u tažných je to jiné. Vždy je s nimi co dělat. U takových koní je výhodou, že nekopou a ani nekoušou, tedy většina. Je spousta plemen, např. shirští koně, norikové, belgičani, peršeroni..a spousty dalších. Jediná věc, která je celkem smutná, je ta, že se tažní koně už nepoužívají k tomu, k čemu jsou určeni, ale jen k ježdění. U nás v Ženklavě se koně stále ještě používají k tahání dřeva v lese a myslím si, že to je prospěšná a dobrá disciplína. Takoví koně musí být vychovaní a musí poslouchat na hlasové povely (čihí-vlevo, hota-vpravo, curik-zpět; dozadu, vio-běž). Viděla jsem, jak to vypadá s koňmi v praxi, a celkem se mi to líbilo, tedy až na ty dlouhé kmeny, co musejí tahat. Slyšela jsem, že jeden kmen je dlouhý až cca 12-14m. U tažných koní se vyskytují často nemoci, jako je kolika (buď z přežrání, nebo i z jiných důvodů). Naše hříbě mělo teď nedávno koliku a málem zemřelo, takže jsme museli od 23.00 do 7.00 hod. jezdit na kobyle a tahat za sebou hříbě, aby to rozchodilo. Nejhorší, co může koně potkat, jsou asi krvavé otlaky způsobené špatným čištěním kopyt. Koně potom nemohou na nohu došlápnout a poté je volán veterinář, který otlaky vyřízne. Dovedete si představit, že vám někdo zaživa řeže do nohy? Já teda ne! Každý máme jiného „koníčka“, pro mě je ten můj objevenou celoživotní láskou. Renáta Juříková, 8.C
Každý v době, kdy opustí základku, vzpomíná na své bývalé kantory. S tímto obrazem se často také pojí hlášky učitelů, které k nim prostě patří. Vybrali jsme proto tradiční hlášky vyučujících z naší školy. Najdete v nich i toho vašeho?
Tak půjde někdo dobrovolně? … Třeba Ty. Řekni to nahlas, ať se taky pobavíme.
Tvrdé „y“ s tečkou NE-E-XI-STU-JE! Všechny houby jsou jedlé, některé pouze jednou.
Jestliže to nepřečtu, tak to beru, že je to špatně. Zdržujete sami sebe, já mám času dost. Poslouchejte ušima, a ne zadkem. Adriana Hulejová, 6.C
Matka telefonuje učitelce: „Prosím vás, nedávejte dětem úlohy z matematiky, ve kterých stojí láhev piva 1,80 korun. Manžel nemohl včera celou noc usnout!"
Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: „Co nejvíc způsobuje pocení u člověka?" - „Vaše otázky." odpovídá student.
Na rodičovském sdružení: „A nezlepšil se náhodou můj syn?“ – „ Ale jistě, váš podpis již falšuje daleko lépe.“
Pan učitel v hodině fyziky se zeptá žáků: „Víte, děti, jak pomocí vody získáme světlo?" A Pepíček vykřikne: „Stačí umýt okna, pane učiteli!"
Adriana Hulejová, 6.C
Na konci loňského roku byl uveden do kin film Hobit: Šmakova dračí poušť. Fanoušci a obdivovatelé spisovatele J. R. R. Tolkiena se jistě nemohli druhého dílu dočkat. Příběh začíná setkáním čaroděje Gandalfa s vůdcem trpaslíků Thorinem Pavézou v hostinci U Skákavého poníka, kde se dohodli, že společně s třinácti trpaslíky a hobitem Bilbem Pytlíkem podniknou nebezpečnou výpravu. Cílem je získat zpět Osamělou horu a ztracené království trpaslíků Erebor. Jejich dobrodružná cesta je plná nástrah. Musí uniknout obřím pavoukům, utéct z elfího království, skrývat se v Jezerním městě a nakonec hledat Arcikan v Osamělé hoře, kterou hlídá drak Šmak. I já jsem se na již známé i nové hrdiny a jejich osudy těšil. Nakonec jsem z kina odcházel trochu zklamaný. Tentokrát se v příběhu nestřídalo napětí a uvolnění. Děj byl příliš akční, i když scéna v plavajících sudech byla výborná. Chyběly mi záběry do krásné krajiny Středozemě, vlastně Nového Zélandu. Film byl zbytečně dlouhý. A drak Šmak? Ten si své hromady zlata dobře hlídá. Kdo chce vědět, jak to všechno dopadne, musí počkat na třetí díl s názvem Hobit: Tam a zase zpátky. Šimon Seibert, 7.A
Ptali jsme se prvňáčků, jaké měli vysvědčení, jestli se jim líbí ve škole a jaký předmět je baví nejvíc.
Jméno
Líbí/nelíbí
Vysvědčení
Oblíbený předmět
Nikolka, 1.A
ano
samé jedničky
matematika
Ríša, 1.A
ano
samé jedničky
matematika
Matěj, 1.A
ano
samé jedničky
tělesná výchova
Tomášek, 1.A
ano
samé jedničky
tělesná výchova
Kristýnka, 1.A
ano
samé jedničky
český jazyk
Karolínka, 1.A
ano
samé jedničky
hudební výchova
Prvňáčci 2014
Zuzana Bučková a Tereza Geryková, 5.B
Bílá zima, modré mrazy, sněhuláci celí nazí. Proč si, sněhuláku náš, ze zimy nic neděláš? Nic lepšího nad mráz není, zima je mé potěšení. Modrá zima, bílý sníh, děti v teplých čepicích.
Zimní omalovánky
Najdeš správnou cestu?
Poznáš, co je na obrázku?
Kateřina Lukešová, 8.C
1. 2.
V
3.
M 4.
S
5. 6. 7.
O
Í
K
L
B 8.
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Á
O
12 měsíců. Noční pták. Přítel. Noční příběh. Malý kůň. Plavidlo. Světlá barva. Orgán na hlavě. Petra Kociánová, 5.A
POZOR!!! POZOR!!! POZOR!!! V BLÍZOUČKÉ VESNIČCE RYBÍ TURISTICKÝ POCHOD „ZA POHLEDY Z RYBÍ“ 39. ROČNÍK DOBRÉ
BOTY A
ZÁSOB
JÍDLA, NEBOŤ
NEJHEZČÍ, MALÉ
NÁLADU DĚTI
VEZMĚTE
TRASY JI
MAJÍ
JSOU
S SEBOU. TAKÉ DLOUHÉ. TA
NEJRADŠI, JSOU
DOSTATEK
NEJKRATŠÍ JE NA
NÍ
TOTIŽ
POHÁDKOVÉ BYTOSTI A PLNO SOUTĚŽÍ ZA SLADKOU ODMĚNU. TAK NEVÁHEJTE A PŘIJĎTE UDĚLAT NĚCO PRO SVÉ ZDRAVÍ. VEZMĚTE TUŽKU A DO KALENDÁŘE SI ZAPIŠTE:
26. DUBNA 2014 START U SOKOLOVNY 7-9 HOD.
TJ SOKOL RYBÍ Ludmila Krausová, 6.B
Hitparáda Tak a je tady další hitparáda, některé možná překvapí, pro někoho jsou výsledky samozřejmostí. Na prvním místě se tentokrát umístil Avicii. Pro fanoušky: Avicii má koncerty v Las Vegas, Mexiku. Miami. Jako druhou tu máme Annu Majerovou z 9.C. Poté následuje One Direction. Na čtvrtém místě se objevila novinka, a to One Republic. Na pátém místě se umístila rovněž novinka Imagine Dragons. Děkujeme za účast v hlasování a na řadě je vyhlášení výherce. Tím se stala Pavla Košárková z 9.C, cenu si může vyzvednout u paní učitelky Běhalové v kabinetu č.70. Moc gratulujeme a přejeme hodně štěstí v dalším hlasování.
Vendula Havlásková, 8.C
