1. Pojmenování a slovo

Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová

1. Pojmenování a slovo Témata: - opakování z 1. ročníku - vlastní jména v komunikaci – osobní jména a jejich užívání v běžné komunikaci, zeměpisná jména (tvary i pravopis), - frazologie a její užití – vlastnosti frazémů, změny v užívání, kulturní frazémy, - procvičování, mluvní cvičení. - opakování

Opakování z 1. ročníku 1. Zopakujte si pojmy: slovo pojmenování lexikologie aktivní slovní zásoba pasivní slovní zásoba jádro slovní zásoby národní slovní zásoba individuální slovní zásoba 2. Pamatujete si, jak se dělí pojmenování podle toho, z kolika slov se skládají? Co o nich víte?

3. A jak dělíme pojmenování podle původu? A co o nich víte?

4. Jaké máme možnosti pojmenování v souvislém textu? A co o nich víte?

5. Co je to slovo a co o něm víte?

6. Zopakujte si pojmy: homonymum antonymum synonymum polysémantická pojmenování

-1-

PDF vytvořeno zkušební verzí pdfFactory www.fineprint.cz

Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 7. Zkuste říci, jaké vrstvy slovní zásoby znáte? 8. Jaké znáte způsoby obohacování slovní zásoby?

Vlastní jména v komunikaci: OSOBNÍ JMÉNA – obecně: Skupina jmen, která označují jednu jedinou osobu, řadíme k tzv. propriím = vlastní jména. Narozdíl od jmen obecných se vztahují vždy na zcela konkrétní osobu. K propriím patří také jména zeměpisná, jména zemí a států i jména lidských sídel (měst, obcí, částí měst a obcí apod.). Řadíme sem však také názvy lidských výtvorů (např. uměleckých děl). Vlastní jména se nezahrnují do celkové slovní zásoby, protože nemají obecný význam. OSOBNÍ JMÉNA - Patří sem: o jména lidí + jejich přezdívky o jména skupin lidí (národů, obyvatel města) o jména nadpřirozených bytostí (= nepravá jména osobní) – bohů, pohádkových postav,... - Počáteční písmeno těchto jmen se píše velkým! - Pravopis osobních jmen má tato základní pravidla: o Jména pocházející z jazyků, které užívají latinskou abecedu se většinou píší původním pravopisem (Ludwig van Beethoven, Daniel Defoe aj.). o U jmen některých známých historických osobností se může používat zažitý český pravopis (např. Kryštof Kolumbus, Mikuláš Koperník). o Jména osob, které pocházejí z jazyků, kde se nepíše latinkou, se používá přepis dle zavedených pravidel (tzv. transkripční pravidla), většinou se tedy tato jména přizpůsobují české výslovnosti a pravopisu (Mahátmá Gándhí, Lev Nikolajevič Tolstoj apod.). - Skloňování jmen: o Cizí osobní jména se obvykle skloňují jako jiná podstatná jména podle svého rodu a zakončení (např. Kipling – pán, May – muž). o Slovanská jména, která jsou původem přídavná jména, se skloňují jako česká přídavná jména (tj. Čajkovskij – Čajkovského atd.). o Jména zakončená na –o se skloňují podle vzoru pán (kupř. Ovčenko – Ovčenka). o Je-li jméno zakončeno dlouhou samohláskou, samohláska se neodsouvá a připojují se k ní koncovky podle vzoru pán (tj. Richelieu – Richelieua, Nehrú – Nehrúa). o Je-li slovo zakončeno krátkou samohláskou, samohláska se odsouvá a slovo

-2-


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová podléhá skloňování podle vzoru pán (např. Romeo – Romea). o Pokud se v 1. pádě vyslovuje –e na konci slova, skloňuje se slovo podle vzoru pán (Dante – Danta atp.).

OZajímavost: Výběr jmen podléhá osobnímu vkusu i módním trendům dané doby, mohou ho však ovlivnit

také historické události (např. v době okupace se u nás dávala výrazně česká jména, jako jsou Přemysl, Libuše apod.). Budoucí rodiče také dají na libozvučnost křestního jména, které by nemělo znít posměšně nebo hanlivě ve spojení s příjmením – např. Lev Zajíček, Harald Tvaroh, Angelika Vohryzková či Tomáš Buřt. Jméno by nemělo být ani neprakticky dlouhé či obtížně vyslovitelné. Zdroj: http://www.radio.cz/cz/clanek/100519

ZEMĚPISNÁ JMÉNA - Patří sem: o názvy kontinentů o názvy států o měst, vesnic o názvy přírodní útvarů (moře, pohoří, řeky, sopky, jezera,...) - Počáteční písmeno těchto jmen se píše velkým! - Kde najít informace o používání zeměpisných jmen? V Pravidlech českého pravopisu a ve Slovníku spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost ve své závěrečné části obsahuje samostatný slovník zeměpisných jmen domácích i cizího původu. Ve slovníku nalezneme také pojmenování pro obyvatele měst apod. (např. Andorra – Andořan, Andořanka; Jáva – Javánec, Javánka). - U pojmenování měst se obyvatelské názvy tvoří pravidelně příponou –an (tj. Brňan, Plzeňan, Ostravan). Podoby s příponou –ák jsou sice také spisovné, ovšem mají hovorový příznak (Plzeňák, Pražák, Hradečák aj.). - Od některých typů místních jmen se obyvatelské názvy netvoří, musíme proto užít opis (např. obyvatel Mariánských Lázní).

!1. úkol: Určete, kde má být velké a kde malé písmeno. Velká písmena nadepište nad závorky. (j)an (s)ladký (k)ozina položil život z práva (c)hodů. (b)ěloch a (i)ndián byli hlavními postavami jednoho vtipu. Vědci se přesvědčili, že na (m)arsu se život nenalézá. Své město si nedovedou (p)ařížané představit bez (e)iffelovy (v)ěže. Starší loutkové hry se neobešly bez (k)ašpárka. Na vrbě u

mlýna seděl (h)astrman.

Večerníček,

kde

vystupoval (k)rakonoš, patří k nejoblíbenějším. (t)rpaslíci se snažili vyhovět každému (s)něhurčinu přání. Dopoledne pršelo, ale k (v)ečeru svítilo (s)luníčko. (c)horvatsko a (s)lovinsko se nalézají na (j)ihu (e)vropy.

-3-



!2. úkol: Určete, kde má být velké a kde malé písmeno. Velká písmena nadepište nad závorky. a) Na

výletě

do

(o)lomouce

jsme

navštívili

(o)lomouckou radnici. Věděl jsi, že v (s)ušicích se vyrábějí zápalky? Jaké znáš významné průmysly na (k)ladensku?

Známý

(r)uský

spisovatel

(d)ostojevský žil nějakou dobu ve vyhnanství. Jedu na dovolenou do (t)unisu a moji rodiče navštíví (b)udapešť. Ve výstavní síni (o)becního (d)omu v (p)raze byla vystavena díla (a)lfonse (m)uchy. b) Koho považujete za významnějšího panovníka – (v)áclava (t)řetího nebo (j)ana (l)ucemburského? Znáte nějaká díla (t)řebonského (m)istra? V našich zemích

vládli

(p)řemyslovci,

(l)ucemburkové,

(j)agellonci a (h)absburkové. Viděl jsem, jak se dva lidé nemohli domluvit, pak jsem zjistil, že jeden byl (p)olák a druhý (m)aďar. Řeckou bohyní krásy byla (a)frodita. Mám ráda pohádky o (č)ertech, (d)racích, (v)ílách a pohádku o (s)molíčkovi. V (j)ižní (e)vropě je tepleji než

v (e)vropě (s)everní.

FRAZEOLOGIE - Frazeologie = soubor ustálených slovních spojení v daném jazyce + nauka o těchto spojeních. - Frazém = ustálené spojení aspoň dvou slov, patří sem např. udělat díru do světa, kout pikle,... - Frazémy se dělí: o nevětné – do vět se teprve zapojí, např. lev salónů ---) Stal se lvem salónů. o větné – mají podobu hotové věty: Ranní ptáče dál doskáče. Mezi tyto frazémy řadíme: § pořekadla: I mistr tesař se utne. § pranostiky: Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá. § přísloví: S poctivostí nejdál dojdeš. § výroky: Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.

-4-



!3. úkol: Pokuste se vysvětlit, co znamenají následující frazémy:

Žít na vysoké noze. Hodit něco za hlavu. Bude to trvat až do soudného dne. Pracoval bez ladu a skladu. Běží, jako by mu za patami hořelo. Kdyby blbost kvetla, budeš samé poupě. Jak si kdo ustele, tak si lehne. I z jalové krávy by tele vymámil. Jako by ho polil studenou vodou. Aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Jako by ho do země přibil. Jako by mu z oka vypadl. Jako by se do země propadl. Je to naše alfa i omega. Ani pes po něm neštěkne. Ani se mu o tom nezdálo. Ani párem volů ho tam nedostane. Ani vlásek na hlavě se mu nezkřiví. Až mu oči z toho přecházejí. Běží, jako by mu země pod nohami hořela. Bral to na lehkou váhu. Vzít rozum do hrsti. Bouřka v poháru vody. Mazat med kolem pusy. Být do větru. Být kost a kůže. Být odříznutý od světa. Být páté kolo u vozu. Být promočený na kost. Vjet si do vlasů. Být trnem v oku. Stát v rouše Adamově. Být v rejži. Být v něčem až po uši.

-5-



!4. úkol: Pokuste se převést následující věty na frazémy: Být v nepříjemné situaci. Být u někoho pořád (často). Za nějakých okolností se cítit velmi dobře. Být nad míru spokojený. Oddělovat dobré od zlé. Znát někoho velmi dobře. Nestarej se o cizí problémy. Být velmi potichu. Jsem o tom pevně přesvědčený. Stále mu hrozí nebezpečí. Udělat s někým pořádek. Porazit někoho. Dívat se velmi udiveně. Do konce. Do omrzení. Bez vlastního přičinění. Dostat se do problémů. Nevědět, jak dále. Nijak si nepolepšit. Utahovat si z někoho. Mluvit nesmyslně. Snažit se překonat nepřekonatelné. Vznikl problém. Jeden tak, druhý onak. Jednat s někým něžně (jemně). Člověk, který mění své chování podle okolí. Objevil se nečekaně. To si zasluhuje úctu. Uvidíme, kdo vyhraje. Dělat něco zbytečného. Být silný a zdravý. Být tvrdohlavý. Chtít něco říct. Být básnicky nadaný. Být nešikovný. Všechno zapomenout. Krást. Být necitlivý. Neposuzovat stejně (spravedlivě). Mluvit neslušně. Mít něco písemně (ověřené). Mít pozitivní stránky. Být odborník. Zamýšlet něco. Nechtít něco (mít něčeho dost). Být štíhlá.

-6-



!5. úkol: Zopakujte si, co znamenají pojmy: pořekadlo pranostika přísloví výrok

!6. úkol:

Napište aspoň 10 dalších frazémů, které znáte a vysvětlete, co znamenají:

!7. úkol: Napište aspoň 10 pranostik:

!8. úkol: Znáte nějaké slavné výroky? Napište aspoň 3 a nezapomeňte, kdo je autorem oněch slov:

-7-



! 9. úkol: a) Rozdělte se do skupinek, vyberte si nějaká přísloví (3 – 10), která znáte a máte rádi, nakreslete je. Až budete mít hotovo, nechejte spolužáky, ať hádají, o které přísloví jde. b) Rozdělte se do skupinek, vyberte si nějakou pranostiku (3 – 10), kterou znáte a máte ji rádi, nakreslete ji. Až budete mít hotovo, ukažte své kresby spolužákům, ať hádají, o kterou pranostiku jde.

!10. úkol: Rozdělte se do skupinek a pokuste se sepsat slavné výroky spolužáků. Kolik jich sepíšete?

!11. úkol: Pokuste se na každého ze svých spolužáků vymyslet trefný frazém, který by hodnotil jeho vzhled nebo povahu. Podaří se vám to? Vymyslete takový frazém i sami na sebe.

-8-



!12. úkol: Pokuste se vybrat slova začínající na písmena níže a k danému slovu najděte synonymum. Je jedno, jaký slovní druh užijete, nezapomeňte však, že synonyma musí být stejného slovního druhu. a b c č d ď e f g h ch i j k l m n o p r ř s š t u v z ž

!13. úkol: Pokuste se najít co nejvíce synonym ke slovu krásná (nemusíte dodržet slovní druh). Která z těchto synonym jsou spisovná, která nespisovná?

-9-



!14. úkol: Pokuste se vybrat slova začínající na písmena níže a k danému slovu najděte antonymum. Je jedno, jaký slovní druh užijete, nezapomeňte však, že synonyma musí být stejného slovního druhu. a b c č d ď e f g h ch i j k l m n o p r ř s š t u v z ž

- 10 -



Opakování po 1. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Co jsou to propria? 2. Které skupiny řadíme do osobních jmen? 3. Které skupiny řadíme mezi zeměpisná jména? 4. Co je to frazeologie? 5. Co je to frazém? 6. Jak se dělí frazémy? 7. Znáte nějaké pořekadlo, pranostiku, přísloví a výrok?

8. Vysvětlete následující frazémy: Být jako na trní. Tvářit se jako kakabus. Tvářil se, jako by mu uletěly včely. Mít něčeho po krk. Chytat lelky. Vytrhnout někomu trn z paty. Držet se něčeho zuby nehty. Mít jasno. 9. Napište co nejvíce synonym ke slovům: štíhlý hodný moudrý čistý chutný 10. Napište co nejvíce antonym ke slovům: jíst strádat vhodný luxusní pyšný

- 11 -



2. Výpověď a věta

Témata: -

věty dvojčlenné – složitější případy vyjádření podmětu a přísudku, rozvíjející větné členy věty jednočlenné zvláštnosti větného členění, nedostatky větné stavby, souvětí, čárka ve větě jednoduché i v souvětí procvičování

Pojmy • • • • • •

Skladba = nauka o mluvnické a významové stavbě věty a souvětí. Věta = slovní vyjádření myšlenky. Výpověď = celek – několik vět řečených v určitém čase a při určité příležitosti. Věta jednoduchá = celek, který vyjadřuje jednu myšlenku a má jeden přísudek. Souvětí = dvě a více vět jednoduchých. Větný člen = nejmenší část věty.

!1. úkol: Vzpomenete si ze ZŠ, jaké známe druhy vět? A co o nich víme (co dělá mluvčí, jak vizuálně danou větu poznáme)?

!

2. úkol: Jistě si ze ZŠ vzpomenete, že se věty tázací ještě dále dělí. Jak? Co o těchto podtypech věty tázací víte?

Rozdíl mezi větou a výpovědí: 1. Věta = slovní vyjádření myšlenky. Je to abstraktní model (schéma, vzorec), nejčastěji forma slovního vyjádření obsahu. Česká věta musí mít přísudek! Má stránky: • významovou = vyjadřuje jednu myšlenku • mluvnickou = je to soustava vztahů mezi větnými členy • zvukovou = je to uzavřený zvukový celek • grafickou = začíná velkým písmenem, končí interpunkčním znaménkem - 12 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 2. Výpověď = jednotka sdělení, komunikace, složená z pojmenování. Je to konkrétní realizace určitého vzorce. Je to věta pronesená nebo napsaná v konkrétní komunikační situaci. Má stránky: • obsahovou (významovou) = vypovídá o něčem ze skutečnosti (popř. pojmenovává skutečnost) • modální = záleží na záměru mluvčího (tj. oznámení, přání, rozkaz, otázka) • gramatickou = může být vyjádřena větou jednoduchou, souvětím nebo větným ekvivalentem (větný ekvivalent – nemá přísudek, nejde o větu) - Výpověď se dělí: • větná – jde o jednoduché věty dvojčlenné (podmět + přísudek) nebo jednočlenné (přísudek), souvětí podřadné (věty hlavní i vedlejší) nebo souřadné (jen věty hlavní). • nevětná – nemá formálně vyjádřený přísudek, jde o tzv. větný ekvivalent (např.: Nádhera! Konečně!) nebo jen holý větný člen (např. na nádraží u pokladny: Olomouc hlavně, zpáteční).

!3. úkol: Doplňte správně interpunkci za věta a své tvrzení odůvodněte. Víš, že mám štěně Tak už dost Necháš mě být Nechej mě na pokoji Čí je to auto Pojďme na houby Ozvi se zase brzy Blíží se konečná, všichni vystupte Kdyby byl raději zticha

Věty podle složení (podle členitosti) 1. Věty dvojčlenné (mají podmět a přísudek) • S přísudkem slovesným: Slunce září. • S přísudkem jmenným se sponou: Čas je neúprosný. • S přísudkem jmenným beze spony: Mladost radost. • S nevyjádřeným podmětem: Čtu detektivku (já). • Se všeobecným podmětem: Mluvili o tom v televizi. (Někdo všeobecný) • S podmětem vyjádřeným jiným slovním druhem než podstatným jménem: Vaše ano mi udělalo radost. 2. Věty jednočlenné (mají přísudek, nemají podmět), je to věta tvořená přísudkem, k němuž nelze doplnit podmět. Tyto věty vyjadřují: • Přírodní jevy: Stmívá se. Hřmělo. • Tělesné stavy: Bolí mě v kříži. Bolí mě v zádech. • Duševní stavy: Je mi smutno. Je mi k pláči. • Smyslové vjemy: Hoří. Zvoní. • Neosobní tvar slovesa: Je dovoleno mít zapnutý mobilní telefon. • Neosobní reflektivum: Jede se hned zítra. • Neosobní tvar pasiva opisného: Bylo o tom jednáno.

- 13 -



!4. úkol: Jak by zněly otázky k daným odpovědím? Je mi špatně. Ano, dám. Sedím v poslední lavici. Dneska zůstanu doma. Mám ji za dva týdny.

Větné ekvivalenty - Je to nevětná výpověď vyjadřovaná gramaticky nevětnou formou (tj. neobsahuje sloveso v určitém tvaru), ale funkčně je rovnocenná větě. - Dělí se: • substantivní – základem je substantivum (podstatné jméno) v 1. pádě. Jde o otázky, oznámení, nadpisy: ð nadpisy: Kavárna Hvězda, Černá kronika ð situační otázka: Metro? ð expresívnost: Nádhera! DiCaprio! • adjektivní – základem je adjektivum (přídavné jméno) v 1. pádě: Výborné! Málo sladké? • adverbiální – základem je klasifikující adverbiale (kvalifikující příslovce): Dobře! Výborně! Patří sem také přitakávající částice: Ano. Ne. Samozřejmě. • infinitivní – věty sice obsahují slovesný tvar, ale je to tvar neurčitý, svou povahou jmenný. Sloveso tedy není v určitém tvaru, a tak chybí přísudek. Jsou to např. výzvy, přání: Vyhrát tak milion! Mlčet! Což takhle dát si špenát? • vokativní (= v 5. pádě, jinak také tzv. zvolací) – tvoří přechod mezi substantivními a citoslovečnými neslovesnými větami. Je tu snaha o označení adresáta + navázání kontaktu, např. Pane! Může jít i o hodnocení: Hlupáku! Bídáku! • citoslovečné – citoslovce jsou buď objektivní (zvukomalebná) nebo subjektivní (citová, upozorňovací). Patří sem větné ekvivalenty typu: Fuj! Brrr. Haló! Hej! Objektivní citoslovce mají tu zvláštnost, že mohou tvořit nejen jádro bezpodmětných neslovesných vět (např. Bác! Vrr.), ale mohou také vystupovat jako náhrada přísudku ve dvojčlenné větné struktuře: Dítě hup do vody.

!5. úkol: a) Určete, které věty jsou jednočlenné. U vět jednočlenných určete, o jaký typ jde (nadepište nad větu). b) U dvojčlenných vět určete podmět (nadepište jej). Je mi smutno. Eva přeskočila potok. Bolí mě hlava. Bolí mě v krku. Co si zajít na zmrzlinu? Padá sníh. Prší. Z komína stoupá kouř. Z komína se kouří. Souhlasím. Nevyklánějte se z oken! Je zakázáno krmit zvěř v klecích. Nekuřte! Vypnout telefony! Psali o tom v novinách. Lovci mamutů. Nikdo se nehlásí. Pozdě! Boty jsou mi dobré. Co bude dělat? O tom už vědí i ve škole. Stýská se mi. Žába hop na břeh. Někdo zvoní. Líbí se vám ten obraz? Být tak o deset let mladší. Stále hustě sněží.

- 14 -



!6. úkol: Vyjádřete pomocí větného ekvivalentu: - že chcete platit - že si přejete vyhrát - aby plačící děvče přestalo - jak voláte na psa - souhlasíte s názorem - zahlédli jsme někoho slavného (vyberte si, kdo to byl) - nelíbí se vám, že jste v obchodě našli plesnivé jídlo

!7. úkol: Změňte jednočlenné věty nebo ekvivalenty na věty dvojčlenné. Nevstupovat. Nevystupovat, dokud se vlak nezastaví. Dobrou noc. Obědvalo se v restauraci. Stmívá se. Evě je smutno. Hybaj domů! Ta ostuda. Zákaz vstupu s otevřeným ohněm. Pozor, auto! Honem k oknu. Je slyšet hluk. Právě se končí. Bylo o tom rozhodnuto. Bolí mě v zádech.

Vztahy mezi větnými členy Základní je dělení na tzv. parataxi a hypotaxi. Parataxe = vztah souřadicí, je to vztah mezi rovnocennými větnými členy nebo větami. Hypotaxe = vztah podřadicí, spojení členů (větné členy nebo věty) je nerovné (jeden je druhému podřízen). • Slučovací – všechny členy mají stejnou funkci (jsou si rovny); spojky: a, i, ani, jak – tak, jednak – jednak, dílem – dílem, hned – hned, zčásti – zčásti, tu – tu,… • Stupňovací – členy mají nestejnou míru vážnosti, obvykle člen závažnější (významnější) stojí na druhém místě; spojky: ba, dokonce, ba i, nejen – ale i, nejen – nýbrž i, ještě, navíc, až,… • Odporovací – členy plní stejnou funkci, ale významově jsou v rozporu; spojky: ale, avšak, však, sice – ale, nýbrž, nikoli, jenže, jenomže,… • Vylučovací – členy nemohou platit souběžně (najednou); spojky: nebo, anebo, buď – (a)nebo, ať – ať, ať – či, ať – nebo,… • Důvodový (příčinný) – druhý výraz přináší informaci důležitou pro pochopení prvního výrazu; spojky: neboť, vždyť, totiž,… • Důsledkový – druhý výraz v pořadí uvádí něco, co plyne z prvního; spojky: a proto, proto, tedy, tudíž, a tak,…

- 15 -



!8. úkol: Určete poměry vyznačených částí vět. Jeho výroky jsou vtipné, tudíž i cynické. Má rád nejen pomeranče, ale i citrony. Dám si ne čokoládovou, ale oříškovou zmrzlinu. Ať už je to tak, či onak, já o tom nic nevím. Jeho chování je jednak směšné, jednak nechutné. Střílel, a proto je podezřelý. Nekoupím hnědou ani bílou sukni.

Větné členy Větné členy jsou výrazy, které ve větě (větném ekvivalentu) vstupují do skladebních vztahů s jinými výrazy a tvoří mluvnickou stavbu věty. Větnými členy mohou být jen slova plnovýznamová (podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce) a výjimečně i citoslovce. Za základní větné členy považujeme podmět a přísudek, ostatní větné členy jsou tzv. rozvíjející. 1. Podmět • Patří do základní skladební dvojice. Shoduje se s přísudkem. • Vyjadřuje: původce, činitele děje, nositele činnosti, vlastnosti, stavu. • Ptáme se na něj: KDO? CO? • Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem v 1. pádě, přídavným jménem, zájmenem, číslovkou a infinitivem (např. Pomáhat je lidské.). • Může být: nevyjádřený (je zřejmý z tvaru slovesa – Zavři okno (ty).), všeobecný (ve větách s obecnou platností – Do těst přidáme lžíci oleje.), neurčitý (blíže neurčený, ale osobní – Všichni to říkali. Lidé povídali. Někdo ho viděl.), zástupný (místo podstatného jména je podmětem zástupný výraz – neshodný přívlastek). 2. Přísudek • Patří do základní skladební dvojice. S podmětem se shoduje v čísle a rodě. Přísudek o podmětu něco říká. • Je to nejdůležitější větný člen. • Ptáme se na něj: CO DĚLÁ PODMĚT? • Nejčastěji je vyjádřen: určitým tvarem slovesa, jménem se sponovým slovesem, jménem beze spony. • Může být: slovesný jednoduchý (vyjádřený určitým tvarem slovesa – čtu, směju se) slovesný složený (ze dvou částí – buď s modálním slovesem nebo s fázovým slovesem; modální: být, chtít, moci, muset; fázové: začít, nepřestat, přestat,...), slovesný jmenný (nebo také jmenný se sponou, je vyjádřen tvarem sponového slovesa – nejčastěji být – a jmennou částí, tj. podstatné jméno, přídavné jméno apod.; spona: být, bývat, stát se, stávat se, někdy je sponovým slovesem také zůstat, zdát se, mít), neslovesný (věta neobsahuje určité sloveso, např. Sliby chyby. Vstup zdarma. Myš šup do díry. Já ti jednu to!). 3. Přívlastek • Závisí na podstatném jméně v rodě, čísle a pádě a rozvíjí ho. Určuje: podstatné jméno + vymezuje jeho význam. • Ptáme se na něj: JAKÝ? KTERÝ? ČÍ? • Nejčastěji je vyjádřen: přídavným jménem, zájmenem, číslovkou, podstatným jménem ve 2. pádě, infinitivem, příslovcem.

- 16 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Druhy přívlastku podle vztahu k řídícímu podstatnému jménu: • Shodný Ø Shoduje se s podstatným jménem v čísle, rodě a pádě (skloňuje se s ním). Ø Stojí většinou před podstatným jménem. Ø Je většinou vyjádřen: přídavným jménem, zájmenem, číslovkou. Ø Z shodné přívlastky jsou považována i nesklonná přídavná jména: fér, super, prima. • Neshodný Ø Neshoduje se s podstatným jménem. Ø Stojí většinou za podstatným jménem. Ø Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem ve 2. pádě. Jiné dělení přívlastku – podle počtu přívlastků rozvíjejících řídící substantivum: • Několikanásobný Ø Pořadí všech členů lze libovolně měnit. Členy se oddělují čárkou. Ø Např.: donesl květy červené, růžové, bílé a modré. • Postupně rozvíjející Ø Členy se neoddělují čárkou. Jejich pořadí je dáno pevně. Ø Např.: nejznámější současný český básník. 4. Předmět • Závisí na: slovese nebo přídavném jménu. • Vyjadřuje: osobu, zvíře nebo věc, které se týká slovesný děj. • Ptáme se na něj: PÁDOVÝMI OTÁZKAMI kromě 1. a 5. pádu. • Nejčastěji je vyjádřen: podstatným jménem (v jiném než 1. a 5. pádě), zájmenem (v jiném než 1. a 5. pádě), infinitivem (v jiném než 1. a 5. pádě). 5. Příslovečné určení • Závisí na: slovese, dějovém přídavném jménu nebo příslovci. • Ptáme se na něj: otázkami na MÍSTO, ČAS, ZPŮSOB A PŘÍČINU. • Nejčastěji je vyjádřeno: příslovcem, podstatným jménem, infinitivem. Druhy příslovečného určení: • místa – otázky: Kde? Odkud? Kudy? Kam? • času – otázky: Kdy? Odkdy? Dokdy? Jak dlouho? Jak často? • způsobu – otázky: Jak? Jakým způsobem? • míry – otázky: Kolik? Jakou měrou? Do jaké míry? • příčiny – otázky: Proč? Z jaké příčiny? • důvodu – otázky: Proč? Z jakého důvodu? • účelu – otázky: Proč? Za jakým účelem? • podmínky – otázky: Za jaké podmínky? • přípustky – vyjadřuje nesoulad. 6. Doplněk • Závisí na: podstatném jménu a zároveň na slovese. • Vyjadřuje: vlastnosti podstatného jména za jistého děje nebo je mu dějem přisouzena. • Ptáme se na něj: JAK? JAKÝ? • Je vyjádřen: přídavným jménem, číslovkou, podstatným jménem. ü Doplněk je ve větě vyjádřený: • s „jako“: Jako chlapec jsem hrával fotbal. • předložkovým pádem: Vybrali si ho za vedoucího. • číslovkou: Petr doběhl do cíle první. • zájmenem: Zůstal stát sám. • infinitivem: Viděl jsem ho utíkat. • přechodníkem: Hledal zápalky, chtěje si posvítit.

- 17 -



!9. úkol: Určete větné členy a vyznačte základní skladební dvojici. U jednočlenných vět uveďte, ze jsou jednočlenné. Šoural se po prašné cestě, která byla vyprahlá a rozpukaná. Už dlouho nepršelo. Prach měl i v ústech. Jazyk se mu lepil na patro. Byl vyprahlý, unavený a měl žaludek jako na vodě. Rozhlédl se, ale nějak si nemohl uvědomit, jaký prostor ho obklopuje. Pak zahlédl známý kostel a vydal se jeho směrem. Ano, tady už to poznává. Vešel do zahrady. Stíny, které vrhaly stromy, byly dlouhé, plazivé a přátelské. Své tělo půjčil náruči jednoho ze stínů. Zahleděl se do slunce. Začínalo mu být krásně.

- 18 -



Zvláštnosti větné stavby Některé výrazy do věty mluvnicky nezačleňujeme = nevstupují do větných vztahů. Jsou to: • oslovení – je to slovo (skupina slov) v 5. pádě (hovorově i v 1. pádě), které je vložené do jiné věty. Nerozvíjí žádný větný člen věty, má jen funkci kontaktového prostředku. Vždy se z obou stran odděluje čárkami. Např.: To byste, lidičky, netušili, jak to bylo hrozné. Kdy se stavíš, Radku? • citoslovce (podobně i částice typu ano, ne aj.) – má funkci kontaktového prostředku, mluvnicky s větou nesouvisí, je do ní zapojeno jen významově, tj. vyjadřuje expresivitu nebo má funkci kontaktového prostředku. Vždy se odděluje čárkou. Např.: Fuj, to je hnusné! Haló, je tam někdo? Citoslovce se neodděluje čárkou, následuje-li zvolání: Ach synku, tys to zase zvoral! • samostatný větný člen – je to výraz vytčený před větu, popř. dodatečně připojený. V původní větě je nahrazen ukazovacím zájmenem nebo příslovcem. Oddělujeme jej čárkou. Je typický pro mluvenou řeč. Slouží jako prostředek ke zdůraznění. Např.: Filmy, ty mám ráda. Bylo tam hezky, u moře. • vsuvka (parenteze) – je to slovní výraz (popř. věta), který s obsahem věty souvisí jen významově, tj. něco zpřesňuje, doplňuje, vysvětluje,... Nezávisí na žádném větném členu, přerušuje souvislé pásmo řeči poznámkou (odbočkou, komentářem aj.), a tak s větou nesouvisí mluvnicky. Odděluje se čárkami, pomlčkami, závorkami (z obou stran). Výjimkou jsou ustálené jednoslovné vsuvky, ty se čárkami neoddělují – prosím, doufám, bohužel, snad, asi, zřejmě, myslím aj. !!! POZOR: Do věty se mluvnicky začleňuje tzv. osamostatněný větný člen – stojí za větou. Je dodatečně připojený a oddělený – nejčastěji tečkou. Využívá se k ozvláštnění textu (nejčastěji umělecké a publicistické útvary). Např.: Brodil se bahnem. Dlouho. Daleko. Sám. Vyčerpaný.

!10. úkol: Pokuste se doplnit interpunkci. Nástupcům svým kteří seděti budou po mně na dvojím mém trůně kladu na srdce aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší. Abychom měli lepší představu o obojím tom životě užijeme srovnání s obličejem. Neboť jako obličej který vidíme v zrcadle jest lichý a není vlastním obličejem tak i život hříšníkův není životem není ničím. Proto dí Jan v evangeliu: „A bez něho nic není učiněno.“ Kterak však v niveč se obrátí dílo hříšníkovo když přece je učinil? Hřích však učinil ale ne skutek. Toto slovo (lat. opus) souvisí v jazyku latinském se slovem žádost (lat. optacio) a hříšník stále žádá rozkoší a poskvrňuje se jimi. Klame se však v tužbě své protože touží po věcech porušitelných jež se obracejí v niveč. (Karel IV.: Vita Caroli)

!11. úkol: Odlište, ve kterých větách je citoslovce součástí věty (nadepište J), ve kterých není (nadepište N). Doplňte interpunkci: Fuj to jsem se lekla! Slyším jen samé chichichi. Nebuď tak hrrr. No no to snad chvilku počká. Ach ta láska nebeská. Tvoje ach mě už nezajímá. Kůň hop přes překážku. Hele nezačínej si.

- 19 -



Odchylky od pravidelné větné stavby Existují dvojí odchylky. Jedny považujeme za chyby, druhé nikoli. 1. odchylky, které nepovažujeme za chyby: • elipsa (výpustka) – nevyjádření (vynechání) slova (slov nebo věty), které patří do větného schématu, ale z kontextu jsou známá. Vypuštění těchto slov nebrání srozumitelnosti, slouží k zestručnění výpovědi. Např.: Kam spěchá? Do kina. – tzv. kontextová elipsa. Např.: U lékaře: Další! – tzv. situační elipsa. Např. Sliby chyby. – Vypuštěno „jsou“, tzv. věta eliptická. • apoziopeze (nekončená výpověď) – označuje se třemi tečkami, pomlčkami. Může být motivovaná (mluvčím chtěná), záměrná, např.: Ať už jsi pryč, nebo... Já jsem ale... Může být také nemotivovaná (nechtěná, většinou partner v dialogu skočí do řeči), např.: Rád bych ti vysvětlil, že... 2. odchylky, které považujeme za chyby: • anakolut (vyšinutí z větné vazby) – souvětí pokračuje nebo končí jinak, než vyžaduje jeho začátek. Vyskytuje se nejčastěji v nepřipraveném mluveném projevu. Např.: Kdo se přihlásí na zájezd, je třeba, aby zaplatil zálohu. Správně: Kdo se přihlásí na zájezd, musí zaplatit zálohu. • zeugma (zanedbání dvojí vazby) – tzv. spřažení vazeb. Dva větné členy se spojují společnou vazbou (jsou rozvity jedním členem), přestože každý z nich vyžaduje vazbu jinou (nebo jiný druh spojení), např. předložku, pád. Např.: Udržujte čistotu uvnitř i před budovou. Správně: Udržujte čistotu uvnitř budovy i před ní. • kontaminace (směšování, křížení, kombinace rozdílných vazeb) – správná vazba je zaměněna s jinou, převzatou od slova podobného významu. Např.: cenit si něco + vážit si něčeho ---) špatně: cenit si něčeho; zamezit něco + zabránit něčemu ---) špatně: zamezit něčemu aj. • atrakce (skladební spodoba tvarů) – tvary sousedních slov se nenáležitě přizpůsobují (nejčastěji pádem) vlivem stejného nebo zvukově podobného tvaru sousedního slova. Např.: Vstávej před sluncem východem. ---) správně: Vstávej před východem slunce. Spoustě lidem to nejde. ---) správně: Spoustě lidí to nejde.

!12. úkol: V každé z následujících vět je nějaká odchylka, kterou považujeme za chybu. Pojmenujte ji a napište větu správně: Chladným a deštivým počasím, které zavládlo, jak jsme vás v naší relaci už informovali, v celé Evropě, nás nepříjemně zaskočilo.

Osočil se na mě, že jsem chtivá peněz.

Odborové organizace musely upomínat a naléhat na vládu.

Nehoda se stala vzhledem k malé šířce vozovce.

- 20 -



Věty s polovětnými konstrukcemi Významově tvoří samostatný celek, oddělují se čárkou. Mluvnicky jsou však nesamostatné, nejsou větami (tj. nemají přísudkové sloveso). Patří sem: 1. Volný přívlastek adjektivní – je to rozvitý přívlastek, stojí za řídícím podstatným jménem, jeho základem je přídavné jméno, vyjadřuje samostatnou myšlenku, můžeme ho vynechat, odděluje se čárkami. Např.: Naši hokejisté, hrající ve výborné kondici, zvítězili nad Kanaďany přesvědčivě. 2. Přístavek – stojí za řídícím podstatným jménem. Jeho základem je podstatné jméno, které blíže určuje, doplňuje, shrnuje, hodnotí apod. řídící podstatné jméno. Odděluje se čárkami. Např.: Mistr Jan Hus, kazatel v pražské kapli, byl upálen 6. 7. 1415. 3. Přechodníková konstrukce – přechodník je zde rozvitý a plní funkci doplňku. Přisuzuje předmětu nějakou činnost nebo vlastnost. Odděluje se čárkami. Např.: Dívka plakala, myslíc na svého mrtvého snoubence, který jí ležel v náručí. 4. Infinitivní konstrukce podmínková – lze ji obměnit na vedlejší větu příslovečnou podmínkovou, odděluje se čárkami. Např.: Nebýt vás, mohla jsem na tom být mnohem lépe.

!13. úkol: Odlište přívlastek volný a těsný, své tvrzení zdůvodněte. Doplňte interpunkci. - Nerudova básnická sbírka Písně kosmické vydaná v roce 1878 obsahuje především reflexivní lyriku. - Fotografie Prahy vydané v nové publikaci patří k nejlepším. - Oficiální návštěva prezidenta USA ohlášená už loni se uskutečnila v lednu letošního roku. - Na kuchyňském stole stojícím u okna voněl oběd. - Chvíle strávené s milým člověkem jsou nezapomenutelné. - Lidé trpící chřipkou by toto onemocnění rozhodně neměli přecházet. - Více než třetina dotací poskytnutých v rámci Programu Panel je využívána klienty čerpajícími úvěr od naší banky. - Hokejisté hrající v NHL si přijdou na pěkné peníze. - Křesťané vázaní Desaterem mají chodit na nedělní bohoslužby. - Pro děti vychovávané milujícími rodiči bude jednou snazší dobře se starat o své vlastní děti. - Jan Neruda napsavší např. Balady a romance nebo Zpěvy páteční patří k našim největším básníkům. - Navštívil svou tetu Štěpánu bydlící pod Prachovskými skalami. - Muži chodící alespoň dvakrát týdně na pivo budou dlouho živi. - Mostečané pracující v Praze to nemají daleko domů. - Slévači vykonávající fyzicky velmi náročnou práci musejí hodně jíst a pít. - Učí se pravidla pravopisu předepisující grafické zachycování zvukové roviny jazyka. - Asi před dvěma lety zemřel Ferenc Puskás považovaný za jednoho z nejlepších fotbalistů všech dob. - Lidé žijící na venkově mívají blíže do přírody. - Čokoláda dodávající člověku energii je dobrá věc. (Některé věty převzaty z: http://zpravy.idnes.cz/privlastek-tesny-a-privlastek-volnydsf-/soutez_test.asp?id=279)

- 21 -



Souvětí Souvětí je spojení dvou a více jednoduchých vět. Vyjadřuje tedy složitější myšlenku (popř. více myšlenek). Počet vět v souvětí poznáme podle počtu přísudků. Jednotlivé věty v souvětí vstupují do vzájemných větných i významových vztahů (tzv. skladební vztahy). Spojovacími prostředky mezi větami jsou spojky souřadicí (např. a, ale, však), podřadicí (protože, když aj.), vztažná zájmena (kdo, který, jaký apod.), vztažná příslovce (kde, kam, jak, kdy, proč atd.). Spojovat tyto věty lze také beze spojek. Vztahy mezi větami v souvětí 1. parataxe (přiřazování) = vztah souřadnosti. Jde o spojení dvou rovnocenných vět. Může být mezi větami hlavními, např.: Dveře se otevřely a v nich se objevil malý trpaslík. Může být však také mezi větami vedlejšími, které stojí na stejné úrovni, např.: Včera jsem si uvědomil, že nechci dokončit školu a že se chci odstěhovat. 2. hypotaxe (podřazování) = vztah závislosti, podřazenosti. Jde o závislost věty na větě řídící, např. Když měl kocour hlad, vrátil se domů. Druhy vět v souvětí 1. Věta: a) hlavní (značka VH nebo HV) – mluvnicky není závislá na žádné větě v souvětí, nelze se na ni zeptat jinou větou. b) vedlejší (značka VV) – mluvnicky závislá na jiné větě (hlavní i vedlejší) ze souvětí. Zastupuje některý větný člen věty řídící. 2. Věta a) řídící – je na ní závislá některá věta v souvětí (popř. i věty). Může to být věta hlavní i vedlejší. b) Věta závislá – řídí ji některá věta v souvětí. Může to být jen věta vedlejší. Druhy souvětí: 1. souřadné = obsahuje nejméně dvě věty hlavní (tj. mluvnicky nejsou závislé). Na počtu vedlejších vět nezáleží. Věty jsou vůči sobě v různých významových poměrech, každá z vět může být dále rozvíjena další větou vedlejší. 2. podřadné = obsahuje jednu větu hlavní (tj. mluvnicky nezávislou) a jednu nebo více vět vedlejších (tj. závislých na větách řídících). Věty vedlejší závisí na větách řídících jako větný člen (většinou je lze větným členem nahradí.

!14. úkol: Doplňte čárky do souvětí. Odůvodněte, proč čárka patří právě tam, kam jste ji dali. Příštího rána se zdálo že shromáždění kapituly bude stejně nezáživné jako obvykle jakmile bratr Ondřej dočetl a dostali se k domácím záležitostem avšak Cadfael podřimující za svým sloupem zůstal natolik bdělý že nastražil uši když bratr Matouš sklepník oznámil že síň pro hosty je zcela plná a je zapotřebí větších stájových prostor pro další očekávanou šlechtu takže bude nutné přemístit některé koně a mezky patřící opatství do jiné stáje aby zvířata hostů mohla být uvnitř klášterních zdí. (Petersová, Elis: Mnišská kápě)

- 22 -



Souvětí souřadné - obsahuje nejméně dvě věty hlavní, jednu a více vět vedlejších. Významové poměry mezi větami hlavními 1. slučovací – obsahy výpovědí jsou si rovny. Spojovací výrazy: spojky a, i, ani, nebo, či, příslovce potom, pak, také, zdvojené spojky jednak – jednak, zčásti – zčásti, i – i, hned – hned, ať – ať, ať – či, chvíli – chvíli. Lze spojovat také beze spojek (jen čárkou). Např.: Setmělo se, dalo se do deště, v dálce se zablýsklo a bylo slyšet hřmění. 2. stupňovací – obsah druhé věty je závažnější než obsah věty první. Spojovací výrazy: spojky ba, dokonce, ba dokonce, ba i, ale i, dokonce i, ba ani aj., dvojité spojovací výrazy nejen – ale i, nejen – nýbrž i. Např.: Měl otřes mozku, dokonce i vnitřní krvácení. 3. odporovací – obsah druhé věty popírá obsah věty první, věty jsou tak v protikladu, nesouladu. Obsahy vět jsou navzájem neslučitelné, popř. se omezují. Spojovací výrazy: spojky ale, avšak, však, jenže, naopak, leč, nýbrž, nicméně, ale zato, a (ve významu odporovacím), zdvojené spojky sice – ale, ale přesto, ne tak – jako spíše. Lze spojovat také beze spojek (jen čárkou). Např.: Bylo těžké ho dohonit, a chytili jsme ho přece. 4. vylučovací – obsahy vět nemohou platit současně. Platí kterákoli věta, ale jen jedna z nich, vzájemně se vylučují, tj. buď platí A nebo platí B. Spojovací výrazy: spojky nebo, anebo, či, dvojité spojovací výrazy buď – nebo, buď – anebo, ať – či, ať – ať, buď – buď aj. Např.: Vyjde mu to, anebo mu to nevyjde? 5. důvodový – druhá věta svým obsahem přináší informaci důležitou pro pochopení obsahu první věty. Spojovací výrazy: neboť, vždyť, totiž (+ hovorové však). Např.: Byla jsem zoufalá, neboť jsem ho nemohla najít. 6. důsledkový – druhá věta obsahově vyplývá z první, tj. děj věty druhé je důsledkem děje věty první. Spojovací výrazy: proto, a proto, tedy, tudíž, tak, a tak, a tedy, a tudíž. Např.: Byl unavený, a tak šel spát. 7. vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením věty první, nebo vysvětluje odkazem na jiný fakt (neodůvodňuje ho). Spojovací výrazy: tj. (to jest), a to, totiž, vždyť, však, to. Např.: Jde o větu vedlejší, tj. je to věta závislá na jiné větě. Žije v malém domku na vesnici, on ho totiž zdědil po rodičích.

!15. úkol: Utvořte souvětí souřadná s následujícími spojkami. A určete poměr mezi větami hlavními. - a - ať – či - a proto - leč - tj. - jednak – jednak - tudíž - ale i - sice – ale - anebo - totiž - chvíli – chvíli - jenže - pak - naopak

- 23 -



Souvětí podřadné - obsahuje jen jednu větu hlavní a jednu nebo více vět vedlejších. Druhy vedlejších vět 1. podmětná – vyjadřuje podmět věty řídící. Ptáme se na ni: kdo? o?, bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo, co, vztažnými příslovci kdy, kde anebo spojkami že, aby, kdyby apod. Např.: Kdo se bojí, nesmí do lesa. Není nutné, abys tam chodil. 2. přísudková – vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící, zpravidla po sponě věty řídící, tj. vyjadřuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Ve větě řídící zůstává jen spona. Vyskytuje se zřídka. Bývá uvozena vztažným jak, jako, jaká, kdo aj. Např.: Nejsi, jak ses dělala. 3. přívlastková – vyjadřuje přívlastek věty řídící. Závisí na některém podstatném jménu věty řídící, blíže ho určuje, nebo omezuje jeho význam. Ptáme se na ni: jaký? který, čí?. Nejčastěji bývá uvozena vztažnými zájmeny kdo, který, jenž nebo vztažnými příslovci kde, kdy aj., řidčeji spojkami že, aby apod. Např.: Mám ráda lidi, kteří dělají s naprostým zaujetím svou věc. Čekal na příležitost, aby mi to řekl. 4. předmětná – vyjadřuje předmět věty řídící. Závisí na slovese věty řídící (popř. na přídavném jménu). Ptáme se na ni: pádovými otázkami, kromě 1. pádu. Bývá připojena často spojkami že, aby nebo vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci kdo, co, kde, kam, odkud, kdy atd. Např.: Bojím se, že přijdu pozdě. Jsem zvědav, kdy se vrátí. Moji kolegové vědí skoro všechno, co vím já. 5. příslovečná – vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící. Dělí se na: • místní – vyjadřuje místní určení týkající se věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, odkud, kudy. Ptáme se na ni: kde? odkud? kudy? kam? aj. Např.: Pod zemí můžeš kopat uhlí, kde chceš. • časová – vyjadřuje časové určení nebo omezení týkající se obsahu věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoli, dokud, pokud aj. Ptáme se na ni: kdy? odkdy? dokdy? jak dlouho? jak často?. Např.: Až se maminka vrátí, bude mít radost. • způsobová – vyjadřuje příslovečné určení způsobu. Spojky jak, jako, čím – tím, tak - že, tak – aby, pokud. Nejčastější otázka: jak? jakým způsobem?. Např.: Dělal se, jako že je mladší. Byl tak zabrán do práce, že si ho ani nevšiml. Pokud mne se týká, jsem ochoten nabídku přijmout. • příčinná (důvodová) – vyjadřuje příčinu (důvod) obsahu věty řídící. Bývá připojena spojkami protože, že, poněvadž, jelikož. Ptáme se na ni: proč? z jakého důvodu?. Např.: Naše mužstvo prohrálo, protože nebylo dobře sehraným celkem. • účelová – vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící. Je připojena spojkou aby a obsahuje sloveso ve způsobu podmiňovacím. Ptáme se na ni: proč? za jakým účelem?. Např.: Přišel jsem, abych ti to vysvětlil. • podmínková – vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící. K větě řídící bývá připojena spojkami jestliže, -li, kdyby. Ptáme se na ni: za jaké podmínky?. Např.: Kdyby naše mužstvo zvítězilo, postoupilo by do vyšší soutěže. • přípustková – vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící. Bývá připojena spojkami ačkoli(v), třeba, třebaže, přestože, i kdyby, i když. Např.: Neobrátil se, přestože slyšel za sebou kroky. 6. doplňková – vyjadřuje doplněk věty řídící, bývá připojena spojkami jak, kterak. Závisí na slovese věty řídící a zároveň se vztahuje k jménu v podmětu nebo v předmětu této věty. Ptáme se na ni: jak? jaký?. Např.: Zahlédli jsme srnku, jak se mihla mezi stromy a zmizela v houští.

- 24 -



!16. úkol: U vět jednoduchých určete větné členy, u souvětí druhy vedlejších vět. • Řeč je sama duše a kultura národa.

•

Její zvučnost a melodie dává svědectví o poetických radostech kmene.

•

Její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení; její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa.

•

Tam, kde skřípá a vrže řeč, skřípá a haraší něco v hlubokém bytí lidu.

•

Každá nechutnost a jalovost řeči, každá fráze a ošumělost je symptomem něčeho zkaženého v kolektivním životě.

•

Myšlenky jsou naše, ale řeč patří národu.

•

Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí.

- 25 -



!17. úkol: Dané věty znázorněte graficky, určete poměry a druhy vedlejších vět: • Když dopsal dopis a dodělal všechny práce, zbývalo mu dost času, a tak se rozhodl, že zajde na fotbal a cestou se zastaví pro kamaráda.

• Někteří lidé běželi k městu, aby přivolali pomoc, jiní se snažili vyprostit raněné, protože se báli, že vlak autobus začne hořet.

• Dívka se probudila s pocitem, že ji volal hlas, který má na celém světě nejraději, ale vstát se jí vůbec nechtělo, ačkoli se necítila unavená.

• Paniku dokázal pochopit lépe, než mu bylo milé, neboť ji poznal již jako chlapec, když na něj zaútočil vlk, podruhé s ní bojoval při autonehodě, když se nemohl dostat ven z auta.

- 26 -



!18. úkol Rozlište věty jednoduché a souvětí. Ve větách jednoduchých podtrhněte základní skladební dvojice, u souvětí určete počet vět a řekněte, zda je to souvětí souřadné nebo podřadné. Korintský kanál v Řecku se zařezává do malého kousku země, který se nazývá Korintská úžina. Je důležitou lodní zkratkou mezi Egejským a Ionským mořem. Z větší vzdálenosti vypadá kanál jako malá stužka vodní plochy. Čím více se ale k němu blížíme, tím více musíme obdivovat jeho rozměry. Ale ani on už dnes nestačí na obří tankery a moderní kontejnerové lodě. Kanál je pouze 5,5 kilometru dlouhý, zato však je 79 metrů hluboký. Je to tedy nejhlubší uměle vytvořený kanál na světě a je jedním z mála, který byl zbudován ve tvrdé skále. Přes kanál vede také silniční i železniční most. (300 nej)

!19. úkol Určete věty hlavní a vedlejší. U vedlejších vět určete jejich druhy. Zdálo se mi, že jsem byla bílá paní na hradě. Jakmile vysvitlo o prázdninách sluníčko, byli jsme s partou pořád venku. Přívaly vody, které přinesl prudký déšť, se valily městem. Když se setmělo, vyrazili výři a sýčci na lov. Zavolal mu, aby se domluvil, kam zítra pojedou, když bude dobré počasí. Jestliže nezvládne opravné zkoušky, chtěl by přestoupit na jiný obor, který mu snad půjde lépe.

- 27 -



!20. úkol Nakreslete grafy souvětí a určete druhy vedlejších vět: Vy jste nevěděli, že budeme psát prověrku?

Všichni čekáme, kdy se vrátí domů ten, který to všechno zavinil.

Dělalo nám problém mu vyjít vstříc, protože jeho chování nám připadalo neslušné.

Byla to hodně letitá cihlová zeď, kdysi omítnutá, ale nyní se vnější vrstva odchlipovala tak, že vypadala, jako by každou chvíli spadla.

Celý ten pruh střežilo bludiště ostružinového křoví, obsypaného v době zrání šťavnatými plody, které byly velmi chutné, a my jsme se vždy těšili, až je otrháme.

Byla jasná a tichá noc, kterou nenarušila bouře, ani chvění starého domu.

Až najdu značku, půjdu po ní.

- 28 -



!21. úkol Doplňte interpunkci. V textu označte podměty a přísudky. Mohutný Front-de-Boeuf oděný v černé brnění vjel na bojiště první. Na jeho bílém štítu se rýsovala hlava černého býka. Kresba byla už zpola zašlá ranami četných bojů. Štít nesl zpupné heslo: Cave, adsum! (Střez se já jsem zde!) Vyděděný rytíř dosáhl lehké ale rozhodné výhody nad tímto protivníkem. Oba zápasníci zlomili sice oštěpy jak se slušelo ale Front-deBoeufovi vyklouzla noha ze třmenu a to byl bod v jeho neprospěch. V třetím utkání s Filipem Malvoisinem měl cizinec stejný úspěch. Zasáhl baronovu přílbu ranou tak drtivou že přervala řemínky přílby. Malvoisin se neskácel z koně protože však ztratil přílbu byl prohlášen za poražena jako jeho druzi. Ve čtvrtém souboji s Grantmesnilem projevil Vyděděný rytíř tolik zdvořilosti kolik až dosud dal najevo obratnosti a odvahy. Grantmesnilův mladý nezkrotně bujný kůň se při rozjezdu vzpínal a vyhazoval a znemožnil tím jezdci řádně cílit. Cizinec však nevyužil této nehody. Projel kolem protivníka aniž se ho dotkl zdvihnuv své kopí nad hlavou. Poté stočil koně a vrátil se na místo z něhož vyrazil. Prostřednictvím hlasatele nabídl odpůrci nové utkání. Grantmesnil však nabídku nepřijal – prohlásil že byl přemožen jak obratností protivníka tak i jeho kavalírstvím. (Scott, Walter: Ivanhoe)

!22. úkol

Určete větné členy. Prase rychle přibývá na váze a je velmi plodné, v průměru mívá osm až čtrnáct mláďat. Většinou nezemře přirozenou smrtí, protože je poraženo, pokud dosáhne určité porážkové hmotnosti. Pokud zvíře dosáhne tělesné dospělosti, již dále neroste. S takovými zvířaty se ale v chovech rozvinutých zemí nesetkáme, protože ta jdou na porážku mnohem dříve. Prasata jsou chována ve vepřínech. Menší zařízení na statku se nazývá chlívek. V případě vepřína se prasata nejčastěji chovají v kotcích po několika kusech nejčastěji stejné kategorie. Někdy může být u vepřínu i výběh. V některých zemích se chovají prasata pod otevřeným nebem. V tomto případě mají malou boudičku, ve které spí, a ohrazený výběh, ve kterém se mohou pohybovat, nebo v kališti rochňat.

- 29 -



!23. úkol U daných souvětí určete, která věta je hlavní, která vedlejší (tu podtrhněte). Určete druh vedlejší věty. Uviděl slepého chlapce, který bezradně stál u rušné křižovatky. Rád se vracel na místa, kde vyrůstal. Radoval se, jako kdyby nikdy nedostal nic hezčího. Znovu jsem ho poprosil, aby mě poslechl. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Třikrát měř, jednou řež. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Co se škádlívá, rádo se mívá.

!24. úkol Práce ve dvojicích – ke každému poměru souřadně spojených hlavních vět vymyslete souvětí o vaší třídě. slučovací stupňovací odporovací příčinný důsledkový

!25. úkol Skupinová práce: Domluvte se ve skupince na tématu, které vás zajímá. Pak na tabuli napište deset až patnáct slov, která se tohoto tématu týkají. Vymyslete krátké zamyšlení na zadané téma tak, aby se v něm objevily všechny poměry souřadně spojených vět.

!26. úkol Doplňte vhodnou 1.větu hlavní a pak určete, ve kterém poměru jsou spojeny: …, a proto jsem zaspal. …, a tak jsme se rozhodli o tom napsat. …, ale byl velmi potlučený. … a potom si můžeme jít zahrát minigolf. …, neboť to byl dobrý tah.

- 30 -



!27. úkol Doplňte vhodnou 2. větu hlavní a pak určete, ve kterém poměru jsou spojeny: Neplačte, Chci se dostat na první místo, Opravdu jsem ti chtěla zavolat, Zaradovala jsem se, Buď se ptej, Radši si to zapište, Ani se neomluvila, Jeho snahou bylo všem vyhovět,

!28. úkol Spojte čarou vždy ty dvě věty, které spolu tvoří smysluplné souvětí, a pak určete, v jakém poměru jsou spojeny. Buď mi řekni, o co jde Dorazili do tábora Buď trpělivý, Snažili se mu domluvit, Sousedi odjeli na dovolenou, Nejen že pršelo, Nejsou tady,

ale i padaly kroupy. ale bylo to zbytečné. odjeli totiž odjeli totiž k moři. a pak rychle postavili stany. a tak jim teď hlídáme psa. neboť svojí zbrklostí vše pokazíš. nebo mě do toho netahej.

!29. úkol Skupinová práce: Napište krátkou úvahu (tak 10 vět) o využití volného času, ve větách využijte všechny druhy vedlejších vět.

!30. úkol Doplňte souvětí podřadné a určete, jakou vedlejší větu jste doplnili. Dojedu, Přeji si, Dej mi to, Není třeba, Bude to hotové, Udělá to,

- 31 -



Opakování po 2. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Zopakujte si pojmy: Skladba Věta Výpověď Věta jednoduchá Souvětí Větný člen 2. Jaký je rozdíl mezi větou a výpovědí?

3. Jaké druhy vět podle složení znáte?

4. Co jsou větné ekvivalenty, jaké druhy znáte + uveďte i s vysvětlením a příkladem.

5. Jaké znáte vztahy mezi jednotlivými větnými členy? Uveďte příklad.

- 32 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 6. Jaké má čeština větné členy? Co o nich víte?

7. Co jsou tzv. zvláštnosti větné vazby? Co o nich víte + uveďte příklad.

8. Co jsou tzv. odchylky od pravidelné větné stavby? Co o nich víte + uveďte příklad.

- 33 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 9. Co jsou tzv. věty s polovětnými konstrukcemi? Co o nich víte + uveďte příklad.

10. Co víte o souvětí?

11. Co je to souvětí souřadné? Jaké vztahy mezi větami v souvětí souřadném máme? Uveďte příklady spojek.

- 34 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 12. Co je to souvětí podřadné? Jaké znáte druhy vedlejších vět? Uveďte s příklady.

13. Výchozí text: Nebe zůstalo i na Velký pátek zataženo dlouhými šedivými závoji ale vzduch byl vlahý a klidný. Na ulicích bylo vidět květiny narcisy fialy. Petr jich několik koupil a Lucie je nesla. Šli po tichém Zlatnickém nábřeží a prošli kolem čisté Matky boží. Půvab starého města zalitého tlumeným světlem je obklopoval svou velebnou lahodou. Na náměstí svatého Gervasia se před nimi rozlétl houf holubů. Dívali se za nimi jak poletují kolem chrámového průčelí jeden z nich usedl na hlavu kamenné sochy. Nahoře na průčelních schodech když se již chystali vkročit do chrámu Lucie se obrátila a spatřila ve vzdálenosti několika kroků mezi scházejícími se věřícími asi dvanáctiletou rusovlasou dívenku. Opírala se obě ruce zdviženy nad hlavu o průčelí a pohlížela na ni. Měla jemnou poněkud archaickou tvářičku středověké sošky s úsměvem záhadným roztomilým produševnělým a něžným. Také Lucie se na ni usmála a kázala ji Petrovi. Ale dívenčin pohled se vznesl nad ni a náhle se zděsil. Děvčátko si zakrylo tvář dlaněmi a zmizelo. (Rolland, R.: Petr a Lucie) a) Doplňte čárky v textu. b) V tučně vyznačené větě určete všechny větné členy.

c) V celém textu vyznačte základní skladební dvojice. d) V celém textu najděte přívlastky a určete jejich druhy.

- 35 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová e) Najděte v textu souvětí, určete u nich: a. zda jsou podřadná nebo souřadná

b. poměry mezi hlavními větami

c. druhy vedlejších vět

d. naznačte grafy souvětí

- 36 -



3. Práce s textem

Témata: - stavba textu, návaznost, členění

!1. úkol: Zopakujte si: - fonetiku – jak správně vyslovovat - pravopis – kdy psát jaké „i“, kdy psát „s“/„z“/„vz“, kdy „mně“/„mě“,... - pojmenování – co to je, jak se dělí; co je homonymum, synonymum, antonymum, polysémantické pojmenování; vlastní jména, zeměpisná jména, frazeologie - pojmenování nových skutečností – odvozování, skládání, tvoření zkratek a zkratkových slov; morfologický rozbor (kořen, předpona, přípona, koncovka) - tvarosloví – mluvnické kategorie jmenné i slovesné, slovní druhy - syntax (věta a výpověď) – věty jednočlenné, větné ekvivalenty, vztahy mezi větnými členy, jednotlivé větné členy, odchylky od pravidelné větné stavby, věty s polovětnými konstrukcemi, souvětí (souřadné, podřadné), druhy vedlejších vět, vztahy mezi větami hlavními Výchozí text č. 1: Do zámku vrazí klíč Velké sestry, a sotva se zjeví ve dveřích, už je ten černý frajer u ní a přešlapuje z nohy na nohu, zrovna jak malý děcko, když chce vylulat. Jsem dost blízko, abych slyšel několikrát padnout McMurphyho jméno, takže je mi jasný, že jí povídá, jak si McMurphy čistil zuby, a úplně se přitom zapomíná zmínit o tom starém vegeťákovi, co v noci umřel. Mává rukama a snaží se jí vypovědět, co všechno už ten praštěný zrzek od rána udělal, tak brzo po ránu – všecko obrátil vzhůru nohama, jednal proti zvyklostem oddělení, nemůže s tím něco udělat? (Kesey, Ken: Vyhoďme ho z kola ven)

!2. úkol:

Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 1. a) Jaký slohový postup byl zvolen? Podle čeho jste to poznali? b) Pokuste se odhadnout – na základě textu – kde se příběh odehrává. Podle čeho jste to poznali? c) Z kolika větných celků se text skládá? d) Určete skladebnou povahu jednotlivých celků, tj. určete, zda jde o souvětí souřadná, podřadná, věty jednoduché, větné ekvivalenty,... e) Kolik je ve druhém větném celku vět? f) U podtržené věty proveďte větný rozbor, tj. určete větné členy.

- 37 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová g) U druhého větného celku nakreslete graf souvětí.

h) Ve všech větách vyznačte (např. podtrhněte) základní skladební dvojice. i) Vyhledejte v textu přívlastky, určete je.

j) Určete jednotlivé věty ve třetím větném celku.

k) Najděte v textu frazém a řekněte, co znamená. l) V textu vyhledejte slova z příznakové vrstvy slovní zásoby, pokuste se říci, jak by tato slova zněla bez příznaku. Zařaďte slova do správné vrstvy slovní zásoby. m) Udělejte morfematický rozbor slovesa přešlapuje. n) V této větě určete slovní druhy: „už je ten černý frajer u ní a přešlapuje z nohy na nohu“

o) K těmto slovům najděte synonyma: Velká, přešlapuje, chce, dost, padnout a zuby. Využijte přitom výchozí text, tj. hledejte synonyma ke slovům výchozího textu.

p) Vyhledejte v textu podstatné jméno pomnožné. q) Určete mluvnické kategorie jmenné (využijte výchozí text): praštěný rukama o tom r) Určete mluvnické kategorie slovesné (využijte výchozí text): zapomíná umřel jednal s) Jaké číslo mají slova ruce a nohy? t) Pokuste se přepsat sloveso vypovědět tak, jak by se mělo vyslovovat. u) Pokuste se vlastními slovy říci, o čem text je.

- 38 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Výchozí text č. 2: Přesnost zakreslení krajiny se často stávala také předmětem politických dohadů. Zkreslení tak často vznikala záměrně, jak se to zrovna hodilo té které mocnosti. Například při konfliktu v Severní Americe mezi Francií a Velkou Británií v padesátých letech 18. století (sedmiletá válka, 1756 – 1763) se vyostřil spor o hranice jejich území. V roce 1752 vznikl na příkaz francouzského ministerstva námořnictva soubor sedmi velkých map Kanady. (Živá historie, duben 2009)

!3. úkol:

Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 2. a) Co nám napovídá název časopisu o jeho obsahu? b) Pokuste se vlastními slovy říci, o čem text je. Napište tezi textu.

c) Vyhledejte (např. pomocí internetu) informace o sedmileté válce. Kdo s kým bojoval? Kdo se přidal později (které dvě země)? Proč konflikt vypukl? Napište alespoň dvě bitvy, které během sedmileté války proběhly. Čím válka skončila? Kdo zvítězil?

d) Jaký slohový postup je vzhledem k výchozímu textu č. 2 použit? e) Pod který funkční styl spadá text č. 2? Podle čeho jste to poznali? f) Rozložte text do výpovědi. Kolika výpověďmi je tvořen? Které to jsou? g) Určete skladebnou povahu jednotlivých celků. h) Nakreslete grafy všech souvětí v textu.

i) U podtržené věty proveďte větný rozbor. j) Ve všech větách vyznačte (např. podtrhněte) základní skladební dvojice. k) Vyhledejte v textu přívlastky, určete je.

l) Udělejte morfematický rozbor slova francouzského:

- 39 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová m) V této větě určete slovní druhy: Zkreslení tak často vznikala záměrně, jak se to zrovna hodilo té které mocnosti.

n) U příslovcí z věty ve cvičení m) určete jejich druh. o) K těmto slovům napište antonyma: přesnost, stávala, záměrně, vyostřil, spor. Využijte přitom výchozí text. p) Vyhledejte v textu podstatné jméno hromadné. q) Vyhledejte v textu ustálená spojení. r) Určete mluvnické kategorie jmenné (využijte výchozí text): osmnáctého při konfliktu velkých s) Určete mluvnické kategorie slovesné (využijte výchozí text): vznikala hodilo vyostřil t) Jak byste správně vyslovili slova Francie a záměrně, napište. Francie záměrně Výchozí text č. 3 Předchůdcem ledního hokeje je tzv. bandy hokej. Na počátku dvacátého století prožíval český bandy hokej rozkvět, což však není nic zvláštního, když víme, že tato hra vycházela z evropských tradic sahajících hluboko do dávnověku. Je znám obraz, na němž jsou holandští sedláci prohánějící se na ledě se zahnutými holemi a míčkem. Tento obraz pochází z rukou mistra Brueghela. V našich zemích se tato hra pěstila již za dob vlády Jiřího z Poděbrad. (upraveno z: Gut, Karel a Prchal, Jaroslav: Český hokej)

!4. úkol:

Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 3. a) Komu je asi určen text? b) Napište tezi textu. c) Kolik výpovědí je v textu a které to jsou? d) Jaký slohový postup je v textu č. 3 použit? e) Pod který funkční styl spadá text č. 3? Podle čeho jste to poznali? f) Určete skladebnou povahu jednotlivých celků.

- 40 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová g) Nakreslete grafy všech souvětí v textu.

h) Najděte v textu přívlastky těsné. Z těchto těsných přívlastků utvořte věty vedlejší přívlastkové.

i) Ve všech větách vyznačte (např. podtrhněte) základní skladební dvojice. j) U podtržených vět proveďte větný rozbor.

k) Najdete v textu složeninu? Co znamená? l) Proveďte morfematický rozbor u slova předchůdcem. m) Určete slovní druhy: Je znám obraz, na němž jsou holandští sedláci prohánějící se na ledě se zahnutými holemi a míčkem. n) K daným slovům napište synonyma (využijte výchozí text): počátku, rozkvět, tradice, obraz, míček, pěstila. o) K daným slovům napište antonyma (využijte výchozí text): předchůdce, hluboko, pochází, našich. p) Vyhledejte v textu ustálená spojení. q) Vyhledejte v textu vlastní jména. r) Určete mluvnické kategorie jmenné (využijte výchozí text): ledního rozkvět našich s) Určete mluvnické kategorie slovesné (využijte výchozí text): víme vycházela pěstila t) Jak byste správně vyslovili slova dávnověk a pěstila, napište. u) Najdete v textu cizí slovo? Kde najdete jeho význam? Zjistěte tedy, co to slovo znamená a napište to sem: v) Pozorně si přečtěte text ještě jednou a podtrhněte správná tvrzení vyplývající z textu: Lední hokej vznikl dříve než bandy hokej. Bandy hokej se před 20. stoletím v našich zemích nevyskytoval. Bandy hokej vzniknul v Evropě. Bandy hokej u nás hrál i Jiří z Poděbrad. Mistr Brueghel nakreslil obraz s holandskými sedláky. Mistr Brueghel nakreslil svůj obraz ve 20. století.

- 41 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Výchozí text č. 4 Labyrint může být: 1. obecně: labyrint (bludiště) – místo, které se podobá bludišti 2. v architektuře: labyrint (starověk) – starověká stavba (chrám, palác) se složitou stavební dispozicí – např. ve Starověkém Egyptě, konkrétně: Mínoův labyrint na Krétě (pravděpodobný původ tohoto slova) 3. v anatomii: labyrint (ucho) – část vnitřního ucha nebo dutinky čichové kosti 4. v zoologii – labyrint (žábry) – zvláštní orgán žáber u některých ryb určený pro přímé dýchání atmosférického vzduchu 5. v technice a fyzice: lomený tvar dráhy (obvykle průtoku) s těsně navazujícími pravoúhlými změnami směru, popř. labyrint (akustika) – v akustice dlouhý zvukovod s opakovaně lomeným tvarem na dokonalé utlumení zvuku 6. v hornictví: labyrint (hornictví) – technické zařízení užívané v hornictví na prodloužení sedimentace (http://cs.wikipedia.org/wiki/Labyrint)

!5. úkol:

Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 4. a) Znáte nějaký labyrint v literatuře? Kdo je jeho autorem? Zkuste stručně říci, co víte o díle a co o autorovi

b) Pro koho je text asi určen? A kde byste jej hledali? c) Rozložte text na výpovědi. Kolika výpověďmi je tvořen? Které to jsou? d) Podívejte se na text ze syntaktického hlediska. Čím je zvláštní? e) Převeďte na souvětí, určete věty hlavní a vedlejší a načrtněte graf souvětí: labyrint – zvláštní orgán žáber u některých ryb určený pro přímé dýchání atmosférického vzduchu

f) Pokuste se text přepsat s vhodnými přísudky. Neopakujte stále sloveso být.

- 42 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová g) Jaký slohový postup je v textu č. 3 použit? h) Pod který funkční styl spadá text č. 3? Podle čeho jste to poznali? i) Najděte v textu všechny přívlastky a určete je.

j) Znáte synonymum ke slovu labyrint? k) Najděte v textu termíny a podtrhněte je. l) Najděte v textu slova cizího původu. Ve slovníku cizích slov najděte jejich význam. Patří tato slova do jádra slovní zásoby?

m) Vyhledejte v textu podstatná jména dějová a určete, jak jsou tvořena. n) Najdete v textu složeniny? o) Stupňujte: složitá, konkrétně, pravděpodobný, zvláštní, těsně, dlouhý. p) Morfematicky rozeberte slova utlumení, dispozicí, prodloužení.

q) Vyhledejte přídavná jména slovesná a určete, z jakého slovesa byla utvořena.

r) Co je společné slovům labyrint a bludiště? s) Co je společné slovům bludiště a východisko?

- 43 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Výchozí text č. 5 Ingredience: 2 mrkve 2 cukety 2 jarní lahůdkové cibulky 2 lžíce másla 250 ml smetany sůl pepř kari koření 4 porce filé šťáva z 1 citronu snítka estragonu 2 lžíce strouhanky Postup: Zeleninu očistíme a omyjeme poté mrkev a cukety nakrájíme na nudličky ale cibuli krájíme na kolečka. Opékáme asi 5 minut potom přilijeme smetanu necháme přejít varem okořeníme. Zeleninu se smetanou vložíme do formy nezapomeneme porce filé omýt a osušit navíc je pokapeme citrónovou šťávou osolíme a opepříme. Takto připravené filé přidáme k zelenině do formy a pečeme 15 minut. Hotový pokrm jednak rozdělíme na talíře jednak podáváme s vařenými brambory.

!6. úkol: Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 5. a) Doplňte čárky v textu. b) Jaký slohový postup byl zvolen? c) Jaký funkční styl text zastupuje? d) Určete skladebnou povahu jednotlivých celků. e) U všech souvětí souřadných určete poměry mezi větami hlavními.

f) Podtrhněte v textu základní skladební dvojice. g) U podtržené věty proveďte větný rozbor. h) Najdete v textu nesklonné slovo? Jakého je rodu? i) Najděte v textu slovo zdrobnělé. Proč je tady zdrobnělé? Od jakého slova je utvořena zdrobnělina? j) Najděte v textu několikanásobné větné členy. Určete o jaké větné členy jde.

k) Proveďte morfematický rozbor u slov opékáme a okořeníme.

l) Určete slovní druhy: Zeleninu očistíme a omyjeme poté mrkev a cukety nakrájíme na nudličky, ale cibuli krájíme na kolečka.

Opékáme asi 5 minut potom přilijeme smetanu necháme přejít varem okořeníme.

- 44 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová m) Napište synonyma ke slovům (využijte výchozí text): poté, nakrájíme, připravené, 15 minut, pokrm. n) Přečtěte si znovu text. Zamyslete se, kteří slohotvorní činitelé (subjektivní i objektivní) zde hrají roli, tj. řekněte, zda je pro porozumění textu důležité, aby osoba, která text čte, byla muž/žena apod. Svá tvrzení zdůvodněte.

o) Určete kolik hlásek mají daná slova (přitom rozdělte i souhlásky a samohlásky): smetanou, nezapomeneme, podáváme p) Jak byste správně vyslovili slovo zelenině – napište: q) Napište slova podřazené slovu zelenina (využijte výchozí text): r) Napište slova souřadná ke slovu strouhanka: s) Určete mluvnické kategorie jmenné: zeleninu porce (filé) vařenými t) Určete mluvnické kategorie slovesné: omyjeme krájíme podáváme u) Jaký druh číslovek se v textu vyskytuje? v) Převeďte podtrženou část věty na větu vedlejší, určete její druh: poté mrkev a cukety nakrájíme na nudličky. w) Jak jsou utvořena slovesa: omyjeme, nakrájíme, podáváme? x) Jak je utvořeno sloveso opepříme? y) Podtrhněte pravdivé výroky (vztahují se k textu): Zeleninu nejdříve nakrájíme a pak ji očistíme. Filé přidáme do formy před okořeněním zeleniny. Nejprve pečeme 5 minut a až pak přidáme smetanu a koření. Koření přidáme až poté, co už je přidána smetana. z) Vymyslete vhodný název pro toto jídlo.

- 45 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Výchozí text č. 5 (Mňága a Žďorp) jako je sama skála tak jsem sám i já jako je prázdná duha tak jsem prázdný i já jako je zrádná voda tak zradím i já zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem nic mi není přitom melu z posledního těžko říct o tom něco konkrétního stejná slova kolem stejný tváře a každej sám sobě jsme lhářem a já už zase zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven! zkouším se prokopat ven - zkouší se prokopat ven!

!7. úkol: Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 6. a) Pokuste se doplnit interpunkci a velká písmena. b) Doplnili jste čárku i mezi slova slova a kolem: stejná slova__kolem stejný tváře? Proč ano/ne? Jak tomu rozumíte?

c) Určete slohový postup textu. d) Určete funkční styl textu. e) Určete, jaké vrstvy slovní zásoby jsou zde zastoupeny (upřesněte). Proč jsou tyto vrstvy užity?

f) Jakým termínem byste definovali spojení „melu z posledního“? Pokuste se toto slovní spojení vysvětlit. g) Jak se v básni (resp. tady v písňovém textu) říká části: „zkouším se prokopat ven zkouší se prokopat ven!“? K čemu slouží? h) Proč je v textu zrovna město Valašské Meziříčí? Pokuste se zjistit (např. pomocí internetu). i) Pokuste se vyjádřit tezi textu. j) Který lidský vztah se v textu odráží?

- 46 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová k) Je text lyrický nebo epický? Své tvrzení doložte. l) Pokuste se popsat celkovou strukturu textu, tj. rozložte text na výpovědi. Kolik ji je a které to jsou?

m) Pokuste se v textu vyhledat základní skladební dvojice a vyznačte je. n) Proveďte syntaktický rozbor (určete věty, vztahy mezi větami, věty vedlejší): o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem nic mi není přitom melu z posledního těžko říct o tom něco konkrétního o) Nakreslete grafy vět ze cvičení n):

p) Jak byste z hlediska syntaktického definovali část „těžko říct o tom něco konkrétního“? Své tvrzení odůvodněte. q) Určete větné členy: o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem r) Najdete případy porušení shody podmětu s přísudkem? Které to jsou? Jak by věta měla znít, aby shoda byla zachována?

s) Určete slovní druhy: o půl třetí na náměstí ve Valašském Meziříčí jdu co noha nohu mine a každej sám sobě jsme stínem

t) Najdete v textu látkové podstatné jméno? u) Vyhledejte v textu ustálené slovní spojení. v) Čím je z hlediska pojmenování „Valašské Meziříčí“. w) Určete mluvnické kategorie: jsem konkrétního zradím nohu Valašském zkouším x) Jak byste správně vyslovili slovo náměstí? Napište. y) Vyhledejte (např. na internetu) název této písničky. z) Vymyslete, jak byste píseň pojmenovali vy.

- 47 -



Opakování po 3. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: Výchozí text: Charles Baudelaire se do dějin nesmazatelně nezapsal ani tak vydáním své básnické sbírky Květy zla dne 25. června 1855, ale jejím úředním zabavením přesně tři týdny po vydání a následným monstr procesem, který byl ukončen soudním zákazem publikování šesti básní z této sbírky, jež jsou ironií osudu dodnes známější než ostatní Baudelairovy básně. Ironií osudu je rovněž fakt, že autor sám původně uvažoval o názvu Les Limbes (Předpeklí) či Les Lesbiennes (Lesbičky). Nakonec však zvítězil jako nejvýstižnější název Les fleurs du mal. Avšak Baudelaire nebyl jen básníkem, ale všestranným uměleckým duchem, který jako literární a výtvarný kritik objevil světu mnoho dnes již světoznámých umělců. Jeho životem se pak rovněž prolínají drogové experimenty, které narozdíl od Květů zla nebudily nijak zvláštní pozornost, protože plně zapadaly do dobového přístupu k tehdy velmi módním omamným látkám, zejména opia a hašiše, ba Baudelaire byl jedním z prvních, kdo varoval před drogou jako nouzovým únikem z reality či prostředkem k dosažení extatických stavů podobných těm, jakých dosahuje umělec při svém tvůrčím vytržení z reality.

Odpovězte na otázky k výchozímu textu č. 2. u) Kde byste tento text hledali, tj. do jakého typu knih patří? v) Pokuste se vlastními slovy říci, o čem text je. Napište tezi textu.

w) Vyhledejte (např. pomocí internetu) veškeré autorovo dílo.

x) Jaký slohový postup je vzhledem k výchozímu textu použit? y) Pod který funkční styl spadá tento text? Podle čeho jste to poznali? z) Rozložte text do výpovědi. Kolika výpověďmi je tvořen? Které to jsou?

- 48 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová aa) Určete skladebnou povahu jednotlivých celků.

bb) Nakreslete grafy všech souvětí v první odstavci.

- 49 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová cc) U podtržené věty proveďte větný rozbor.

dd) Ve všech větách vyznačte (např. podtrhněte) základní skladební dvojice. ee) Vyhledejte v textu přívlastky, určete je.

ff) Udělejte morfematický rozbor slova extatických: gg) V této větě určete slovní druhy: Avšak Baudelaire nebyl jen básníkem, ale všestranným uměleckým duchem, který jako literární a výtvarný kritik objevil světu mnoho dnes již světoznámých umělců,

hh) K těmto slovům napište antonyma: zákaz, známější. Využijte přitom výchozí text. ii) Vysvětlete, co znamená tzv. monstr proces. jj) Vyskytují se v textu nějaká ustálená spojení? Pokud ano, která to jsou?

- 50 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová kk) Určete mluvnické kategorie jmenné (využijte výchozí text): do dějin básnické zákazem ll) Určete mluvnické kategorie slovesné (využijte výchozí text): nezapsal objevil varoval

- 51 -



4. Publicistický styl; mediální výchova Témata: - zpravodajství a žurnalistika jako oblasti masové komunikace, - útvary publicistického stylu, inzerce, reklama, mediální komunikace, práce s novinami, novinářská etika, rozbor článků, - praktický slohový výcvik a slohová práce

Publicistický styl Je to styl hromadných sdělovacích prostředků (noviny, časopisy, rozhlas, televize). Nový název: žurnalistický styl. Je to mezilidská komunikace informující o aktuálních společenských a politických událostech a komentuje je. Má bohaté žánrové rozpětí. Cíle: • rychle a výstižně informovat o aktuálních událostech doma i ve světě • získávat • přesvědčovat • ovlivňovat názory Funkce: • agitační (získávací, přesvědčovací, ovlivňovací) • sdělná (informační) • rekreační (poskytuje zábavu) Forma • psaná i mluvená • oficiální, veřejná, připravená a promyšlená • převažuje monolog (kromě rozhovorů, diskuzí) Požadavky • aktuálnost, pravdivost, objektivita • působivost, výstižnost, obecná přístupnost, originalita • přesvědčivost a srozumitelnost (v obsahu i formě) - Styl: dynamický; vždy odpovídal době; dost společných rysů se stylem odborným. - Sdělovaný obsah: ztrácí se okázalost a oficialita přednesu. - Běžně se projevují prvky jiných stylů, přibývá odborného a profesního vyjadřování, jako celek je žurnalistický styl hovorovější, mediálnější. - Členění textu: titulek, nadtitulek, podtitulek, mezititulek. Jazyková stránka - modelovost (je dán jakýsi model) – usnadňuje práci publicistovi - těsné sepětí celé stylové oblasti s dobou, dobové zakotvení textu v obsahu i výrazu. - užití publicismů – specifická slova - automatizace jazykového vyjadřování – daný model vyjadřování - obměňování ustálených výrazových prostředků - hlavní typy prostředků žurnalistiky psané i mluvené: prostředky automatizované, automatizující se (známé, zaběhlé prostředky) x prostředky stylové aktualizace (= aktivizace, něco nového, co oživí) - užití i uměleckých prvků: metafora, synekdocha aj. - novinářská klišé – ustálená obrazná rčení ustálení textové jednotky, příslušná terminologie (např. ze sportu, politiky)

- 52 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Stylové normy - uvnitř stylové sféry žurnalistické nejsou stylové normy jednotné - nejvíce uplatňován slohový postup informační – spočívá v zachycení základních údajů o sdělované skutečnosti a ve výčtu nezbytných informací bez průvodního objasňování a zdůvodňování faktů. - druhy žánrů: zpravodajské, analytické a beletristické požadavek na: aktuálnost, rychlost, pohotovost

!

1. úkol: Rozdělte se do skupinek a doneste si některé noviny. Sledujte, které rubriky mají a jak jsou pojmenovány. Porovnejte všechny noviny ve třídě. Které, z těch, co jste si donesli, mají nejvíce rubrik, které nejméně?

Útvary publicistického stylu 1. Zpravodajství – nejdůležitější v novinách. Zdrojem informací jsou záznamy, dokumenty (úřední, encyklopedie, vlastní poznámky), rozhovory, vlastní pozorování (sportovní utkání, nehoda, soudní jednání,...). Důležitá je stručnost. Informace jsou pronášeny bez citového zabarvení, jsou objektivní, jsou pouze konstatovány. Jsou užívány jednoduché jazykové prostředky, standardizované výrazy (např. zavítat někam, neštěstí si vyžádalo,...). Roli hraje také působivost – přitažlivé titulky, grafická úprava. 2. Úvodník – obsahuje nejdůležitější aktuální informaci, hlavní téma celospolečenského významu, rozbor a vyvození závěru pro praxi. Ráz je klidní, oficiální, je vyjádřeno oficiální stanovisko, odhalují se zde souvislosti a příčiny. Mívá výrazný titulek. Vyskytuje se na první straně novin (bývá pevně stanoveno). Částečně využívá i pestré jazykové prostředky, např. řečnické otázky, kontrasty, hromadění synonym,... Použita je první osoba množného čísla. 3. Analytický článek – středně dlouhý útvar, informuje o nějaké události, jevu, hodnotí s cílem zaujmout čtenáře, vzbudit pozornost, zájem, přimět ho k reakci,... 4. Komentář – druh novinového článku, kde autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému přítomnosti nebo minulosti. Od zpravodajství se liší tím, že je zde novinářův osobní styl, umění nesouhlasu a argumentace. Styl je pestrý, citově zabarvený. Mívá subjektivní ráz. Bývají použity působivé a účinné jazykové prostředky (např. ironie, frazémy, obrazná vyjadřování). 5. Kurziva – novinářská aktualizující nebo zábavná stať, tištěná kurzívou. 6. Glosa – kritická poznámka k událostem a názorům. Bývá poměrně krátká. 7. Sloupek – vtipná časová úvaha v jenom sloupci, bývá psána kurzívou, objevuje se na první straně novin. 8. Causerie (čti: kórzí) – vtipná novinářská úvaha o nějakém problému. Bývá psána lehčím tónem, je duchaplná, aktuální, zábavná. Často jde o formu rozmluvy.

- 53 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová -

-

-

-

-

9. Reportáž Je to smíšený útvar – tj. má prvky zpravodajství i uměleckého či odborného stylu. Informuje o zajímavých místech, provozech na základě přímého seznámení se s nimi. Typy reportáží: novinová, televizní, rozhlasová, fotografická, filmová. Důležité je očité svědectví autora. Cíl: představit prostředí a skutečné události + ovlivnit adresáta. Využit je popisný postup. Používá: působivé jazykové prostředky (např. termíny), konkrétnost, zajímavost, názornost, prostá souvětí, jednoduché věty, dynamičnost – tomu pomáhají jednočlenné věty, neúplně věty, zvolací, přací a tázací věty 10. Fejeton Ne příliš dlouhý prozaický útvar publicistického a uměleckého stylu. Reaguje na drobná zajímavá aktuální témata všedního denního života v novém světle, pohledu. Téma zpracovává zábavným, ironickým nebo humorným tónem, vtipně s cílem kritizovat veřejný jev. Snaží se vyvolat okamžitou reakci, odezvu. Chce věc napravit. Má vždy nějakou pointu. Znaky: aktuálnost, názor autora – nějaké stanovisko, osobní zaujetí, konkrétní údaje a fakta, humor, komika, originalita Jazyk: vtipné formulace, komické spojení slov, neobvyklost slovních spojení, užití některých jevů (= nadsázka, obraznost, fantazie), hovorové prostředky, ironie,... 11. Komentář Je to druh novinového článku. Autor vyjadřuje svůj názor, zaujímá stanovisko k nějakému problému (z přítomnosti i minulosti). Oproti zpravodajství zde autor vyjadřuje osobní styl novináře, nemusí vždy se vším souhlasit, argumentuje. Komentář je citově zabarvený, má subjektivní ráz. Používá: citově zabarvené výrazy – často hanlivě, ironii (banda zlodějů), metaforu (očistit zemi od hmyzu = od nepřátel), hyperbolu (cíl uniká za sedmero hor), slova obecné češtiny (sebranka, banda), věty tázací, rozkazovací a zvolací, řečnické otázky 12. Interview (čti: intervjú) Je to písemně zpracované sdělení formou rozhovoru (dialogu), např. s významnou osobností. Jádro tvoří stručné otázky novináře (vhodně vybrané) a odpovědi dotazovaného (i připravené). Vše plynule navazuje, otázky bývají stručné, výstižné a zajímavé. Téma je aktuální, společensky důležité i zajímavé pro čtenáře. Kompozice: úvod (dotazovaný je představen), vlastní otázky a odpovědi, závěr (shrnutí, rozloučení). Jazyk: věcný (ne stereotypní), otázky konkrétní, jednodušší věty, řečnické otázky aj. 13. Odborná diskuze, beseda s účastníky Má dialogickou formu, zabývá se aktuálním společenským tématem. 14. Inzerce a reklama Je to speciální druh oznámení v novinách, časopisech i televizi. Cíl: upoutat, zaměřit zájem, zaujmout, motivovat ke koupi. Má různý charakter: prodej, koupě, nabídka zaměstnání, seznámení. Základní prvky: kdo, co, kde, kdy a proč – maximální stručnost. Důležitá je volba grafických prostředků – typ, čitelnost, výraznost, odlišnost písma. Jazyk: vždy spisovný, srozumitelný (pozor na zkratky!).

- 54 -



!2. úkol: Použijte noviny z 1. úkolu a pokuste se v nich najít co nejvíce útvarů publicistického stylu. Které jste tedy našli? Pokuste se s nimi seznámit spolužáky, tj. řekněte ke každému úvaru, který jste našli, čeho se týkal, jaké stanovisko zastával novinář apod.

!3. úkol: Pokuste se odpovědět na dané otázky: • Která média řadíme do psané publicistiky? •

Pokuste se vlastními slovy charakterizovat noviny.

•

Pokuste se vlastními slovy charakterizovat časopis.

•

Jaké jsou základní zdroje informací? Znáte nějaký konkrétní?

• Zkuste napsat, jaké jsou předpoklady pro to, aby mohl být někdo novinář.

• V novinách se mohou nalézat různé žánrové útvary. Pokuste se ke každému žánru napsat aspoň tři útvary (kde to nejde, stačí dva): zpravodajský analytický (hodnotící) beletristický propagační jiné než publicistické smíšené zábavné útvary

- 55 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová • Každé noviny mají určité stále prvky. Ty zde máte vyjmenovány, pokuste se k nim napsat vysvětlení (tj. jak je chápete): záhlaví slogan 1. řádek pod záhlavím „uši“ rubriky titulky, mezititulky a podtitulky

popisky obrazový materiál plošná a řádková inzerce tiráž

grafická úprava a typografie •

Jak byste charakterizovali jazykové prostředky novináře?

Pojem žurnalistika Žurnalistika je sbírání, zpracování a distribuce žurnalistických sdělení (textů) v žurnalistických celcích určených veřejným příjemcům. Žurnalistika není přísně definovaný vědní obor, proto se i v odborné literatuře užívá více pojmů a termínů. Např. (podle Barbory Osvaldové) je možné žurnalistiku také definovat jako novinářské povolání i produkty této činnosti, které informují o aktuálním dění ve společnosti a názorech na toto dění. Komunikace Komunikace je interakce mezi dvěma či více osobami probíhající v čase. Na masové komunikaci se podílejí tři složky: zdroj, sdělení a příjemce. Zdroj (původce, produktor, komunikátor či editor) předává sdělení (informaci) příjemci (komunikantovi, recipientovi, reaktorovi, adresátorovi). Přenos sdělení od zdroje k příjemci umožňuje komunikační kanál. Žurnalistika náleží do sféry sociální komunikace – ta se člení na: interpersonální (= přímou, face-to-face) a masovou (množinovou, hromadnou, nepřímou).

- 56 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Znaky masové komunikace - předávané sdělení je veřejné - probíhá nepřímo, prostřednictvím technických přenosových prostředků + zdroj je oddělen od příjemce - zdrojem je obvykle instituce (nakladatelství, vydavatelství, redakce) - publikum je prostorově (i časově) rozptýleno - publikum není přesně vyhraněno (liší se počtem, věkem, profesně i sociálně) - sdělení je jednosměrné – směřuje od zdroje k příjemci (zpět také, ale už méně)

ëV širším smyslu se tedy za masovou komunikaci považuje i vydávání knih a letáků, filmová produkce, provoz divadel a muzeí, koncerty, CD, plakáty, venkovní reklama, pomníky, sochy a monumenty. Specifické znaky žurnalistiky v rámci masové komunikace - pravidelná periodicita (denní, týdenní,...) - aktuálnost – není to jen absolutně nové sdělení, ale i jeho vztah k podobným událostem minulým či budoucím - obecná dostupnost žurnalistických celků (široká distribuce tisku, sledovanost či poslechovost na základě dostupného signálu - publicita v žurnalistických celcích.

Ukázka fejetonu

Páka Bylo nebylo. Jednoho večera za devatero televizními zprávami, desatero kanály o přírodě a sedmero extrémními sporty narazil jsem na přímý přenos zápolení v páce. Zemité dřevorubecké krácení dlouhé chvíle, posléze pokleslé opilecké muchlování po kdejaké hospodě dorazily konečně do velkého mediálního světa. A protože tenhle je genderově korektní, potily se a přetlačovaly nad stolečkem zrovna macaté dívky. Rychle jsem přepnul dál, abych se náhodou nezamiloval. V tomto případě by pro mne láska na první pohled nemusela dopadnout nejlépe, kdybych se objektu své vášně nepozdával. Což při mé relativní titěrnosti vůbec není vyloučeno. Jenže, jak je vidět i z tohoto textu, oslnivý zážitek mi nedal spát. Nutkavé puzení vyzkoušet si své případné šance v této oblasti a odhalit tak třeba do poslední chvíle skrytou dispozici mne vedlo k tomu, že jsem začal hledat sparingpartnera. Svou ženu jsem vzhledem k povaze věci předem vyloučil. Nedovedl jsem si rovněž představit, jak bych vysvětloval přátelům, že jsem na stará kolena podlehl sportovní soutěživosti. Stanovili by mi diagnózu okamžitě, a než bych stačil ohnout paži v lokti, měl bych ji ve svěrací kazajce. Bloudil jsem bezradně bytem a přemýšlel aspoň o nějakém náhradním řešení. Nenápadně jsem obhlížel nejrůznější protipohyby při zavírání a otevírání dveří venkovních i záchodových, troufal jsem si dokonce na příhodné zneužití kuchyňských spotřebičů, ale nikdy jsem nenarazil na to pravé. Nakonec jsem se rozhodl najít pomoc v literatuře. Bylo to správné rozhodnutí. Vytáhl jsem z police první svazek, kde jsem předpokládal najít inspiraci, prolistoval jej bezvýsledně a chtěl jsem jej vrátit na původní místo. Ale to místo tam nebylo. Znáte jistě hlad po prostoru, který vykazují knihy chované v regálech. Jakmile jim ulevíte, blaženě se nadechnou a uprázdněná skulina rázem zmizí. Vím o jejich fintách a dávno na mne neplatí. Prsty levé ruky jsem si vytvořil škvíru jako linii vpádu, do pravé uchopil již nepotřebný výtisk a začal jej tlačit na místo určení. Hned jsem zjistil, že z vratké polohy, v níž jsem se nacházel, se mi uspět nepodaří. Pořádně jsem se proto rozkročil, nadechl a opakoval pokus. Požadovaný efekt se nedostavil. Usoudil jsem, že bude třeba daleko většího tlaku pravé ruky. V tom okamžiku mi došlo, že jsem u cíle. Trénuji páku s knihovnou.

(Bílek, Petr: Reflex 7. 7. 2009)

- 57 -



Ukázka fejetonu

Polévka je grunt Badatelé se snaží objasnit, co je vlastně základem literatury. Přitom je odpověď tak prostá: zdrojem veškerého písemnictví je písmenková polévka. Právě v ní plavou literky, z nichž se skládá celá literatura. Jen poskládat ta písmenka náležitě dohromady! Nepochybuji, že podobná polévka existovala už v dobách starého Egypta. Pouze s tím rozdílem, že byla hieroglyfická. V jídelní misce malých Egypťánků určitě plavaly znaky pro dům, slunce, hlavu, nebe, schody, ptáka, rybu, kozu, krokodýla, hada a tak dále. Za určité dílčí pokračování dávné hieroglyfické polévky lze pokládat současnou polévku v sáčku, která obsahuje těstoviny ve tvaru zvířátek. Případně s Disneyovými figurkami; o těch ovšem Egypťané ještě neměli tušení. Půvab a význam písmenkové polévky je daný tím, že už v útlém věku je nám naznačeno, že písmena nejsou jen čímsi nudně zaraženým v následnosti abecedy. V polévce jsou živá a přeskupují se. Plavou. Dostávají se do dramatického víru poté, kdy lžící hrábneme do talíře. To vše nás vybízí k literárnímu následování: dělejme to s písmenky taky! Taková polévka stála v dětství určitě i na počátku kariéry spisovatele Milana Kundery. Když pak začal psát i ve francouzštině, musel dodatečně sníst i nejeden talíř tamní písmenkové polévky, ve které jsou určitá znaménka nad písmeny vytvarována jinak než v našem jazyce. Stává se ovšem, že u některých českých polévek nejsou tuzemská znaménka obsažena. Tedy háčky a čárky. Takovým polévkám říkám šizené. Možná je počastuji ještě dalším názvem – esemeskové. Zprávy z mobilu jsou také bez znamének nad písmeny. Mívá to nečekané následky. Při nedávném setkání s hercem a moderátorem Jaroslavem Duškem jsem vyslechl jeho lítost nad tím, že esemeskující přátelé ho pokládají za šmudlu. Na konci textových zpráv mu poměrně často píší: A MEJ SE! Předchůdcem zpráv SMS byl telegram. U něj také docházelo k písmenkovým překvapením. Prvním odvysílaným telegramem na světě byla dvě slova, která vynálezce Popov odeslal na počest Heinricha Hertze, badatele v oblasti elektromagnetických vln. Jenže ruština nemá H, takže výsledná písmenka složila jméno GENRICH GERC. Ze současnosti lze připojit podobný případ. Ivan Hlinka, současný český hokejový trenér sibiřského klubu v Omsku, se proslavil v Rusku pod stejným jménem jako tamní slavný skladatel Glinka. V různých zemích jsou sice různé písmenkové polévky, ale jejich poselství je stejné: připomínají nám, že z těch písmenek lze složit všechno – od prostého sdělení až po ohromující román. Jen to umět! Písmenka mohou být i inspirací pro lidi se sklonem k hračičkovství. Můžeme si složit libovolné slovo a potom ve fantazii zkoušet, jaká další slova by z něj vznikla po přeskupení písmenek. Říká se tomu přesmyčka neboli anagram. K elektronické dokonalosti dovedl tento princip Michal Čížek; jeho program je umístěn na www stránce televizního moderátora Petra Novotného. Jde o hříčku hojně navštěvovanou. Taky jsem se tam vydal. Po zadání hesla CESKA REPUBLIKA jsem v jednom z výsledných anagramů zjistil, co vlastně je moje vlast: PELISEK BARACKU. Počítají-li se do tohoto pelíšku baráčků i paneláčky, pak tomu tak určitě je. Když jsem v létě žasl nad tím, kolik pořadů je ve vysílání České televize opakováno z archivních kazet, zadal jsem do zmíněného přesmyčkového generátoru název CESKA TELEVIZE. Věřte nevěřte, jako jedno z výsledných písmenkových přeskupení se v počítači objevilo: KAZET VESELICE.

(Křesťan, Rudolf: Kachna v bazénu)

- 58 -



!4. úkol: Přečtěte si oba ukázkové fejetony. Pokuste se také napsat fejeton. Témata si můžete vybrat: libovolné vámi vybrané, o televizi, o reklamách, o zapomínání, o šikovnosti, o sousedských vztazích. Rozsah textu: 200 – 350 slov. Psát můžete sem:

- 59 -



!5. úkol: V novinách nebo časopisech se podívejte, jak vypadá reklama. Které náležité prvky nesmějí chybět? Pokuste se také vytvořit reklamu:

!6. úkol: Žáci se rozdělí do skupinek a pracují opět s novinami. Každá skupina si vybere nějaký článek, který přečte nahlas bez titulku, ostatní skupiny se snaží článku vytvořit vhodný titulek. U daných článků se pokuste zhodnotit jazyk, styl, náležitosti aj.

!7. úkol:

!8. úkol:

Žáci se rozdělí do skupinek a pracují opět s novinami. Každá skupina si vybere nějaký článek a provede jazykový rozbor. Žáci si budou všímat frekvence jednotlivých slovních druhů. Které slovní druhy se vyskytují nejčastěji, které nejméně nebo vůbec? Žáci vyhledají automatizované výrazy, frazeologismy, obrazná vyjádření, hromadění synonym, několikanásobné větné členy.

V novinách nebo časopisech se podívejte, jak vypadá inzerát. Napište také nějaký inzerát. Téma libovolné.

- 60 -



!9. úkol: Žáci se rozdělí do dvojic, přičemž jeden z žáků bude novinář, druhý slavná osobnost. Žáci se pokusí napsat interview. Pak se prohodí.

!10. úkol: Zde si přečtěte zprávy z tisku. Určitě poznáte, kde řádil tzv. novinářský šotek. Vašim úkolem je říci, co znamená spojení „novinářský šotek“ a zprávy opravit. Našli jste v novinách podobné zprávy? novinářský šotek = -

Pohřbu se zúčastnili také pozůstalí truhlíci. Dražba na skvosty, jako jsou prsteny, náramky či holinky. Byl upoután na lože s herečkou. Oblíbaná slečna zpívala s ohromným úspěchem. Umělec byl slavnostně uvrtán. Hrabě se dověděl, že to byli jeho vlastní pitomci. Díky starostovi mělo město krásnou kušnu. Byl pátým volem u vozu. Byl zvyklý žít na vysoké koze. Vylil kalich hořkosti až do dna. V hlavě našeho drahého zesnulého vězel moudrý a šlechetný mezek. (Bartošek, Jaroslav a Daňková, Helena: Žurnalistika a škola)

!11. úkol: Žáci se rozdělí do dvou skupin a zahrají si na novináře na dvou tiskových besedách. V každé skupině bude jeden žák tázaný, ostatní budou novináři. Tázaní žáci budou vyprávět o události, kterou dobře znají (mohla se stát jim, nebo někomu, koho znají). Ostatní žáci po besedě napíší své články. Tázaní žáci napíši svůj vlastní článek. Učitel (nebo třída) pak mohou zhodnotit, který článek byl nejblíže podání tázaného. U zkreslených nebo změněných informací se žáci pokusí říci, zda příběhu pomohly nebo uškodily.

- 61 -



!12. úkol: Rozdělte žáky do 4 skupin. Každá skupina bude mít za úkol z následující zprávy vytvořit jiný útvar: 1. skupina – fejeton 2. skupina – komiks 3. skupina – křížovku 4. skupina – vtip Text zprávy:

Schwarzenberg se k českému národu staví jako chovatel koní, zaútočil Zaorálek ČSSD se opět pustila do exministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který je kandidátem strany TOP 09 na premiéra. Místopředseda soc. dem. Lubomír Zaorálek v pátek prohlásil, že se Schwarzenberg staví k českému národu jako chovatel koní. Schwarzenberg se přitom v žebříčcích popularity politiků umisťuje na špici. Zaorálek se do Schwarzenberga pustil v souvislosti s kritikou dopisu předních osobností ze střední a východní Evropy americkému prezidentovi Baracku Obamovi, v němž vyjádřily obavy z vlivu Ruska a z opomíjení svého regionu ze strany Washingtonu. „On se k němu staví jako takový znalec, jako takový chovatel koní. On ho často hodnotí, ale připadá mi, že ho nebere vážně,“ míní Zaorálek o Schwarzenbergově postoji k českému národu. Exministr je jedním ze signatářů dopisu. Do Schwarzenberga se tento týden pustil i šéf ČSSD Jiří Paroubek. Exministru v tiskové zprávě vzkázal, že speciálně pro něj píše název Waffen SS německy. (Zdroj: www.seznam.cz)

- 62 -



Opakování po 4. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Co víte o publicistickém stylu?

2. Jaké znáte útvary publicistického stylu? Jak byste je charakterizovali?

- 63 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 3. Co je to žurnalistika?

4. Co je to masová komunikace? Jaké jsou její znaky?

5. a) b) c) d) e)

Vyberte si jedno téma a napište v rozsahu 200 – 350 slov: Státní maturita – vyřešený problém (fejeton) Televize – zdroj důležitých informací (fejeton) Peníze aneb bez nich by to nešlo (fejeton) Láska je jen slovo (fejeton) Bez práce nejsou koláče (fejeton)

- 64 -



5. Praktická řečnická cvičení žáků; rozbory mluvních cvičení; hodnocení Témata: - praktické využití

!1. úkol: Zopakujte si, co víte o fonetice, správné výslovnosti a mluvidlech – podívejte se na 1. ročník (téma 3. Zvuková stránka jazyka)

Mluvená řeč Úvod Většinu kulturních projevů lze zachytit v mluvené i psané formě. Nás tentokrát bude zajímat forma mluvená. Mluvená podoba je starší, od vzniku sloužila k okamžité reakci na nějakou skutečnost. Obecně se soudí, že časem bude převažovat mluvený záznam nad písemným (díky CD, DVD aj.). Známý spisovatel Umberto Eco (napsal mj. Jméno růže) soudí, že díky počítačům a jejich grafické dokonalosti bude civilizace tisknout více; technika totiž umožňuje psát tak rychle, jak mluvíme. Podle francouzského filozofa Derrida je nejvýše slovo myšlené, od něj je odvozeno slovo mluvené a od něj pak slovo psané. Mezi těmito třemi slovy stojí dva rozdíly: ontologický (= poznávací) a interpretační, tzn. že znak lze do nekonečna interpretovat, protože vždy v sobě nese stopu dřívějších výskytů. Jazykové roviny Jsou to: zvuková/pravopisná, tvarová, lexikální (slovní), syntaktická (větná, skladebná), kompoziční (textová). Čeština jako jazyk má ve svých jazykových rovinách mnoho variant, tj. umožňuje hovořit různými (více či méně přiměřenými) prostředky. Varianty: • zvukové – spisovná výslovnost samohlásek je tzv. střední; k vyjádření citového vztahu lze dloužit krátké samohlásky i souhlásky (např. jdu na pívo, no jóóó, sssáákra). Vyslovovat lze také pečlivě nebo nedbale (např. vždycky – dycky, čtyři – štyry, okno – vokno). • tvarové – např. hezký – hezkej – hezké, (oni) prosí – prosej – prosejí – prosá – prosíja – prosijů – prosijó. • lexikální – policista – polda – fízl – chlupatý. • skladebné – např. Prudké deště působí mnoho škod a starostí lidem žijícím na Moravě především v povodí řek. X Na Moravě prší. Mnoho škod a starostí to působí lidem, kteří žijí hlavně v povodí řek. X Když začne na Moravě pršet, mají z toho zamotanou hlavu nejvíce lidi, co žijou kolem řek, co tam jsou. • textové – ačkoli je myšlenka textu stejná, vyjadřuje se jinak v umělecké próze, odborném textu, publicistických útvarech,... Rozdíl mezi fonetikou a fonologií Fonetika: nauka o přírodní podstatě zvukových služek mluvené řeči. Jejím předmětem je stavba mluvidel, jejich fyziologická činnost a akustická podstata zvuku. Studuje všechny zvuky, které v řeči užíváme. - 65 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Fonologie: zkoumá způsoby využití zvukových prvků jazykových projevů v jejich zobecněné podobě pro potřeby dorozumívání v konkrétních jazycích. Zabývá se těmi zvuky v řeči, které slouží v daném jazyce k rozlišování významu. Závěr: fonetika studuje hlásky, fonologie fonémy, tj. v češtině je např. jeden foném i, ale má tři hláskové varianty (měkké i tvrdé i-y v nářečích a střední i, které je spisovné. Foném i má dva grafémy: i a y (a jejich dlouhé varianty).

!2. úkol: Dechové cvičení – nacvičte si čtyři základní fáze dýchaní: a) rychlé, vydatné a nehlučné nadechnutí b) krátké zadržení dechu c) klidné a rovnoměrné vypouštění vzduchu po dobu pokud možno co nejdelší, ale ne násilně prodlužovanou d) kratičké dodechnutí

Produkce mluvené řeči Úvod Ke vzniku souvislého mluvního projevu třeba koordinovanost dýchacího, hlasového a artikulačního ústrojí, tónová a silová modulace, členění na slabiky, takty, úseky a výpovědi pomocí přízvuků a pauz. Významné je také mluvní tempo a barva hlasu. Dýchání – klidové dýchání se liší od dýchání během řeči. Nejodlišnější je časový poměr vdechu a výdechu. Pokud nemluvíme, je poměr dech:výdech = 2:3, při řeči je to 1:7, tj. nadechnutí je sedmkrát kratší než vydechnutí (při zpěvu dokonce až 1:12). Dýchání probíhá ústy i nosem. Při řeči má být dýchání plynulé, neviditelné a neslyšné. Nejnáročnější na spotřebu dechové energie je hláska h. Hlas – vzniká chvěním hlasivek v hrtanu. Hlasivkový tón se obměňuje v dutinách hrudníku, hrtanu, obličeje a hlavy. Výška hlasu závisí na délce hlasivek a na frekvenci jejich kmitání. Na počátku se hlas posadí do střední polohy, aby mohl stoupat nebo klesat. Rozlišují se tyto zpěvné rejstříky: bas, baryton a tenor (muži) a alt, mezzosoprán a soprán (ženy). Tenoři a soprány mají krátké a široké hlasivky, basi a alty dlouhé a úzké. Hlas může signalizovat i náladu, zdravotní stav, věk a pohlaví. Artikulace – artikulací vznikají jednotlivé hlásky a jejich vazby. Artikulační orgány: hlasivky, jazyk, rty, dolní čelist (aktivní, pohybují se), zuby, dásně, měkké a tvrdé patro, čípek a horní čelist (pasivní, nepohybují se, jsou to překážky). Hlásky se člení na samohlásky a souhlásky. Melodie – se projevuje v souvislé řeči, jejími nositeli jsou samohlásky uvnitř taktů, úseků a melodických útvarů. Český jazyk je z hlediska své melodické výstavby sestupný, tj. na konci výpovědi melodie klesá. Stoupavou melodii mají nekoncové úseky výpovědí a koncové úseky zjišťovacích otázek. Přízvuk – je zesílené vyslovení slabiky v porovnání se slabikami sousedními. Signalizuje začátek slova nebo taktu. Větný úsek – je část promluvy, která může být od ostatních oddělena pauzou. Čím pomaleji a pečlivěji mluvíme, tím více řeč členíme na úseky. Ve věcných textech úsek nejčastěji obsahuje 12 slabik, tzn. 2 – 5 taktů. Při pečlivém a uměleckém přenesu je úsek nejčastěji tvořen dvěma takty. Způsoby sdělování Mluvenou řeč užíváme v soukromí i na veřejnosti, mluvíme na základě přípravy i bez ní. Čím je řeč veřejnější a prestižnější, tím by měla být pečlivější a spisovnější výslovnost. Např. v Anglii se na pečlivou výslovnost velice dbá, je znakem vyššího sociálního postavení, u nás tomu tak není. O správnou výslovnost by měli dbát především učitelé, lektoři, hlasatelé aj. - 66 -



!3. úkol: Zopakujte si, co víte o pojmech: samohláska

souhláska

Projevy Spontánní projev Je předem nepřipravený, působí na posluchače silně, pokud je ovšem souvislý a správně pronesený (tj. z hlediska spisovné výslovnosti, srozumitelnosti toho, co chtěl mluvčí říci, dodržení tématu atd. Nebezpečí spontánního projevu spočívá v tom, že myšlenky se mohou opakovat, mohou být formulovány nepřesně, věty mohou být kostrbaté, nesouvislé, plné parazitních výrazů nebo zvuků (tj. jako, ehmm, vlastně apod.), mohou občas postrádat logiku. Předem připravený projev Nepodléhá takovému nebezpečí jako projev spontánní. Je-li však doslova přečten z napsané předlohy, může působit nudně, autor může být považován za nesebejistého, ne příliš dobrého řečníka. Doprovodné složky Aby byl mluvený projev srozumitelný, přesvědčivý a důvěryhodný, často jej doplňují doprovodné složky, jsou to: vhodné řečniště (místo projevu), mikrofon, mimika, gesta, komunikační vzdálenost mezi řečníkem a posluchači, pohyby těla, psychická pohoda aj.

!4. úkol: Zopakujte si, co je: gestikulace = mimika = proxemika = kinezika = haptika =

Znaky vytříbeného řečového chování -

Požadují se především u profesionálních mluvčích. Je to: • neslyšné dýchání, kvalitní hlas (tj. fungování dutin, např. ne rýma, mluvení bez řečových vad aj.) • artikulační zřetelnost – pečlivá výslovnost • dodržování taktů, přízvuků, důrazů, pauz, mluvního tempa • dodržování soudržnosti složek ve vztahu k obsahu, žánru a tématu – např. neutrální, slavnostní, humorné,... • hlasová barva, rytmus • doprovodné řečové prostředky – mimika, gesta atd. • neutralizace čtecího tón (pokud možno text nečíst) • logická návaznost – tj. nepřebíhat mezi tématy a myšlenkami • dodržování vhodných jazykových prostředků (měla by převládat spisovná čeština)

- 67 -



Poruchy a vady hlasu a řeči • • • •

•

• • • • • •

•

• •

Poruchy bývají přechodné, vady dlouhodobé nebo trvalé. Dysfázie – dětská nemluvnost trvající od narození. Vznik např. u dětí těžce rozumově poškozených. Zvláštní skupinu tvoří případy, kdy dítě slyší a rozumí řeči, ale samo nemluví. Dětská chraptivost – funkcionální porucha hlasu, která je důsledkem nadměrného napínání hlasivek při křiklavém způsobu řeči. Dítě tvoří hlas nepřiměřenou silou a v nepřiměřeném hlasovém rozsahu. Hlasové uzlíky – ohraničená zbytnělá místa na sliznici hlasivek. Vznikají jako důsledek dlouhodobého dráždění a namáhání hlasového ústrojí. Huhňavost – porucha zvuku řeči, která vzniká jako důsledek nedostatečná činnosti měkkého patra při vytváření závěru. Huhňavost zavřená vzniká, když průchod vzduchu nosní dutinou je omezen, např. při zduření nosní sliznice. Postiženy jsou hlásky nosní. Huhňavost otevřená je obrácený stav, kdy je závěr neúplný a řeč má trvale nosové zabarvení. Rozdíly mezi hláskami se stírají, srozumitelnost klesá. Tato vada může být fyziologická, jako důsledek rozštěpu, ochrnutí měkkého patra po úrazech. Může být i funkční – při nedbalém mluvení. Dislálie (patlavost) – poruchy výslovnosti hlásek nebo hláskových skupin. Nejčastěji má podobu deformace jednotlivých hlásek. Hláska je tvořena odchylným způsobem, takže se její zvuk vymyká z rámce považovaného v daném jazykovém společenství za běžný úzus. Jde o termíny např. sigmatismus = porucha sykavek, rotacismus = porucha hlásky „r”, lambdacismus = porucha hlásky „l”. Mogilálie – typ dislálie, při němž dítě hlásku vynechává. Paralálie – nahrazování hlásky jinou hláskou. Tetismus – těžká patlavost, při které dítě komolí velký počet hlásek i slabik, takže je jeho řeč nesrozumitelná. Afázie – úplná nebo částečná ztráta řeči, která již částečně nebo zcela byla vytvořena. Vzniká poškozením řečových oblastí při úrazu, zánětech, nádorových procesech,… Podle toho, které části řečových oblastí byly postiženy, rozděluje se na několik typu. Dysartrie – porucha hláskování, koordinace artikulačních pohybů v celku. Je porušena celková koordinace mluvních pohybu. Řeč je těžkopádná, zpomalená, nebo naopak příliš rychlá, výslovnost nejasná,… Mluvní neurózy – poruchy ústředního nervstva. Příznaky se projevují především na řeči. Jako všechny neurózy, jsou vyvolány působením nepříznivých vnějších vlivů na duševní činnost člověka. Bývají důsledkem nadměrné psychické zátěže, stresu, konfliktních situací,… Snáze vznikají u jedince, který k nim má vrozenou nebo získanou dispozici. Koktavost – druh neurózy. Vyskytuje se častěji u chlapců než u děvčat. Vzniká nejčastěji v předškolním věku v době prudkého rozvoje řeči, dále mezi 6. a 7. rokem. V době dospívání se někdy zhoršuje nebo obnovuje. U dospělých vzniká výjimečně. Mohou ji vyvolat nevhodné zásahy do mluvního vývoje. Náprava je dlouhodobá. Breptavost – překotná řeč, člověk některé hlásky nebo slabiky vynechává, přeříkává se, zkracuje slova,… Při soustředěné pozornosti se výkon může podstatně zlepšit. Někteří lidé si tuto vadu ani neuvědomují. Mutismus – je neuróza, při níž dochází k oněmění. Může nastat po silných duševních nebo fyzických úrazech, při duševním vyčerpání, přílišném rozrušení,… Častější je opět u lidí neurotických. Vzniká obvykle náhle a trvání je rozličné.

- 68 -



!5. úkol: Pokuste se přečíst co nejpečlivěji následující text: Česko zachvátí další povodně a krupobití, varují meteorologové Další špatné zprávy zveřejnil v sobotu Český hydrometeorologický ústav. V sobotu odpoledne i v neděli se čekají další mohutné bouřky a povodně. Varování se týká především jihu a západu Čech. Povodňová bdělost, což je nižší stupeň nebezpečí, platí do neděle v Jihočeském kraji. Horší varianta, povodňová pohotovost, platí rovněž do neděle pro kraj Plzeňský. Na Českomoravské vrchovině, na Moravě a ve Slezsku se budou v sobotu vytvářet bouřky, které budou místy doprovázeny přívalovými srážkami, kroupami a silným nárazovým větrem. Bouřky budou postupně přecházet v trvalejší déšť. (Zdroj: http://www.novinky.cz/domaci/174119)

!6. úkol: Zkuste, kolik veršů pronesete na jedno nadechnutí. Malá rada: nejdříve se hluboce nadechněte, při řeči z počátku vydechujte pomalu, mluvte střední silou, na střední výškové úrovni, středním tempem, zřetelně a rytmicky. Ke konci mluvte rychleji, tišeji a méně zřetelně.

První: Dělám, dělám kázání, čtyři kočky svázaný, přiletěla vrána, uchytila Jána, přiletěl kos, uchytil nos, přiletěla sojka, uchytila Tonka, přiletěl sup, uchytil zub, přiletěl slavíček, uchytil malíček,

přiletěla Terezka, uchytila železka, přiletěla Maruška, uchytila tvarůžka, přiletěla slépka, uchytila Pepka, přiletěl ras, uchytil všechny naráz. (Hubáček, J. a kol.: Praktická cvičení z českého jazyka)

- 69 -



!7. úkol: Zkuste přečíst: - Strč prst skrz krk. Pan kaplan v kapli plakal. Na klavír hrála Klára Králová. - Všeci ševci v seči šili. Olemujeme-li to, nebo neolemujeme-li to. Nenaolejuje-li mi to Julie, naolejuji si to sám. - Řekl mi Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řek. - Tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných křepeliček přeletělo přes tři tisíce tři sta třiatřicet stříbrných střech. - Šel pštros s pštrosicí a pštrosáčaty na pštrosí závody. - Kmotře Petře, nepřepepřete mi toho vepře, jestli mi, kmotře Petře, toho vepře přepepříte, tak si toho přepepřeného vepře, kmotře Petře, sníte. - Naše lomenice je ze všech lomenic nejlomenicovatější. - Rozprostovlasatila-li se dcera Nabuchodonozorova, nebo nerozprostovlasatila-li se dcera Nabuchodonozorava. (Čejka, M. a kol.: Cvičení z českého jazyka 1) - Já rád játra, ty rád játra; ty rád játra, já rád játra. Co nám brání dát si játra? - Naše posvíceníčko je ze všech posvíceníček to nejposvíceníčkovatější posvíceníčko. - Náš táta má neolemovanou čepici. Oblemujeme-li mu ji nebo neoblemujeme-li mu ji? - Jelen letě jetelem. Letěl jelen jetelem? Jetelem letěl jelen. - Ještě štěstí, že se nesešli. Ještě štěstí, že se nesešli. - Utlum tu hudbu a kup, Kubo, tu kupu krup a hub. - Petr Fletr pletl svetr. Pletl Petr Fletr svetr? Svetr pletl Petr Fletr. - Když zas zašustíš sukní, nás nejvíc sžírá žárlivost. - Sčeš si vlasy z čela a osuš si šosy! Osušil sis šosy? - Řekni Lili, nalili-li liliputáni liliím vodu. - Byly přičteny přiřčené ceny, tak z čeho chceš sčítat? - Viděl už Šísovo sousoší „Šťastný sen“? Tys ještě neviděl Šísovo sousoší „Šťastný sen“? Nešťastníče! - Piksla sklapla. Sklapla piksla? Piksla sklapla! - Pro strmý smrk strč prst skrz krk. - Šašek plaší šeptem myši, ty myši však špatně slyší. - Pod našimi okny roste keř pepře, ať se pře, kdo se pře, toho kře pepře nepřepře. - V roli lorda Raula Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová. - Měla babka v kapse vrabce a ten dědek babce vrabce v kapse stisk a ten vrabec babce v kapse písk.

- 70 -



!8. úkol: Zkuste přečíst následující slova se zřetelem na zachování délky jejich samohlásek: pata – pátá, pas – pás, vítán – vítána – vítaná, podán – podána – podaná – podáni – podaní, zakryt – zákryt – zakryta – zakrytá, páni a paní, peče – péče, holicí – holící, kropicí – kropící, dělicí – dělící, plave – plavé.

!9. úkol: Vyslovujte zřetelně: tělo, dělo, kotě, dělají, děkuji, snědla, město, směnka, měsíc, soukromě, potmě, rozuměl, věno, obědvat, objednat, vědět, zpěvák, věrný

!10. úkol: Utvořte smysluplné větné dvojice s následujícími slovy nebo slovními výrazy. Zachovejte tvar slov! pávi – paví; holicí – holící; vozy – vozí; košili – košilí; muže – může; narůst – nárůst; zakryt – zákryt;

!11. úkol: Každý žák si připraví text na libovolné téma. Text nebude číst (ale může mít po ruce tahák s tím, co chce říkat) a bude se snažit hovořit souvisle plynule 3 – 4 minuty.

!12. úkol: Každý žák si připraví text na libovolné téma. Text nebude číst (ale může mít po ruce tahák). Žáci každý přednes rozeberou (co bylo nesprávně, zač naopak pochválit). Text může psát sem:

- 71 -



!13. úkol: Následující text dokončete (sami nebo ve dvojicích či skupinkách – zvolí učitel) a pak jej pečlivě přečtěte jako pohádku. O zeleném prasátku Žilo jednou v jedné vesničce zelené prasátko. Téměř v ničem se nelišilo od ostatních prasátek. Tedy až na tu skutečnost, že bylo zelené jako nezralé jablko. Jakmile prasátko mohlo chodit, vyhnal ho nejstarší kanec z chlívku, protože se bál, že by mohlo vybočovat a ostatní pohoršovat. Netrvalo dlouho a ve vesničce začal řádit prasečí mor, všichni z chlívku pošli. Prasátko o tom ale nevědělo, bylo totiž už daleko. Vybudovalo si domeček....

- 72 -



!14. úkol: Vyslovte správně: trojhranný, uvědomme si to, objal ji, uhodl jsem, spolužák, uprostřed, severofrancouzský, dolnomoravský, velkopopovický, rozzlobit, rozsah, naopak, reakce, vakuum, loajální, koordinovat, chaos, poddůstojník, podaná ruka, poddaná osoba, bezúhonný, naopak, o tobě a o mně, okno, v okně, mašle – máš šle, od oka, pod okem, zelenooká, středoevropský, samoobsluha, raci a racci, neúcta, nauka, kyanovodík, pneumatika, kolegialita, historie, severoindický, podstata, otcovský, svědci a světci, bezzubý, čtverrohý, bez sebe, zlomme, měkký, tiší a tišší, čtvrtek, buďte, předtisk a přetisk, šestnáct, pojďte, vždycky Viděl jsem ji s Jeníkem, 15. úkol: krmili se perníkem.“ Čtěte: „A když z okna na zahradu Perníková chaloupka vystrčila baba bradu, „Odkud ten náš holub letí?“ nebáli se holoubku?“ „Letím z lesa, milé děti, „Kdepak! Zamkli chaloupku vrkú, vrkú, vrkú.“ na cukrový klíč – „Cos tam viděl, holoubku?“ a už byli pryč!“ „Perníkovou chaloupku u černého smrku.“ (Hrubín, František: Dvakrát sedm „Viděls také Mařenku?“ pohádek) „Jakpak by ne, holenku!

!

!16. úkol: Čtěte slova cizího původu: interview, sezona, ragú, vagon, diskuse, archiv, inventura, rentgen, gilotina, twist, whisky, chinin, oxid, jazz, waltz, windsurfing, yard, xerox, exhibice, exkurze

!17. úkol: a) Pokuste se vytvořit (nebo najít) nějaké další jazykolamy, jaké jsou v 7. úkolu.

b) Napište slova, která vám připadají těžko vyslovitelná. Na kterých slovech se shodnete se třídou?

- 73 -



Opakování po 5. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Jak byste charakterizovali mluvenou řeč?

2. Jaké jazykové roviny znáte a co o nich víte?

3. Vysvětlete, co je to fonetika, co fonologie a jaký je mezi nimi rozdíl.

4. Jaké druhy projevů znáte a co o nich víte?

- 74 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 5. Jaké jsou znaky vytříbeného řečového chování?

6. Vzpomenete si aspoň na 3 řečové nebo hlasové poruchy či vady a popíšete, jak se projevují?

- 75 -



6. Odborný styl Témata: -

výklad a postup výkladový – druhy výkladu, rozbor ukázek, stylizační cvičení, praktický slohový výcvik, slohová práce

Odborný styl Jeho funkce je odborně sdělná, vzdělávací a poznávací. Je to styl odborných publikací, časopisů a učebnic. Jeho cíl: přesná, jasná a relativně úplná informace. Ä Vymezení stylu - pojmovost, přesnost, jednoznačnost, neemotivnost, explicitnost sdělení - jazyk: pracovní (věcný), vědecký funkční - styl: odborný i administrativní - forma: odborné projevy mluvené i psané - odborný styl je styl veřejné jazykové komunikace, je pečlivě připravený po obsahové, kompoziční a stylizační stránce - forma projevu: monologická (dialog nemá uplatnění) - situační nezakotvenost bez přímého kontaktu s adresátem - expresivita v odborném a administrativním stylu nemá místo, ale může zde být osobní zaujetí autora tématem - vytváří se textové modely (texty, které mají nějakou normu – je dáno řádkování, odsazení okrajů, formulace,...) Ä Stylová norma KOMPOZICE - jasnost, zřetelnost, přehlednost, věcnost, soustavnost, objektivita, obsahová úplnost. celistvost a jednoznačnost, odborná vzdělanost - tvorbě odborného textu předchází delší fáze přípravná, v níž autor shromažďuje materiál, pozorování a záznamy z experimentu, studuje literaturu a připravuje si z ní poznámky - komunikant se opírá o úzus odborných textů obecně - promyšlená kompozice - základní slohový postup: výkladový a úvahový, popř. popisný - nápadné vertikální členění: základní text (vlastní výklad problému), poznámkový aparát, odkazy (doplňující text); sám text podle závažnosti členěn písmem (podtržení, tučné písmo,...); propracované horizontální členění (tj. na odstavce, vyšší úseky) - odkazy uvnitř textu a rejstříky – prostředky sloužící k orientaci v odborném textu SPISOVNOST - volba výrazových prostředků by měla být neutrální ---) vysoká spisovnost; ve vědeckých spisech výrazy až knižní VĚTNÁ STAVBA - složitá, dlouhé věty, text se někdy „špatně čte”, užití termínů ---) toto je odrazem složitosti myšlenek a vztahů vědy a znalostí v daném vědeckém oboru; do textu jsou často vkládány závorky, poznámkový aparát MORFOLOGICKÁ STRÁNKA - specifika ve frekvenci jednotlivých slovních druhů – např. se neobjevují vůbec citoslovce, vyšší je podíl zájmen, vysoká četnost přítomného času, větší repertoár spojek SLOVNÍ ZÁSOBA - termíny, odborné názvy, profesionalismy (až pojmenování slangová), zvýšený podíl přejatých slov, termíny synonymní a mezioborové, tendence k multiverbizace, stereotypnost, zvýšený index opakování slov

- 76 -



!1. úkol: Zopakujte si, jaké máme vrstvy slovní zásoby a co o každé z nich víte.

Diferenciace stylů •

•

• • •

Styl vědeckých textů – podává nové nebo nově pojaté myšlenky a poznatky; nejvíce propracovaný; neutrálnost, knižnost, mezinárodní terminologie, vysoký podíl přejatých slov. Pro odborníky, specialisty v konkrétním oboru. Styl prakticky odborných textů – počítá s poučeným čtenářem, znalým základní problematiky v daném oboru; poznatky, které text přináší, nemusejí být nové z hlediska oboru, obracejí se však na praktické činnosti; kompozice je prostší; vyjádření je spisovné, ale jsou tolerovány hovorové prvky. Objevují se termíny, profesionalismy, pracovní slang. Pro poučenější příjemce. Styl učební – má zprostředkovat předání určitých nutných informací, zaktivizovat zájem o ně, kontrolovat postup osvojení informací atd. Stylizace učebních textů je ovlivněna požadavkem na odbornost a věk studentů. Pro studenty. Styl populárně naučný – texty mají blíže k žurnalistice nebo krásné literatuře; zábavně podávají informace. Jazyk může být hovorový. Pro laiky, začátečníky v oboru. Styl esejistický – sepětí prvků odborného a uměleckého stylu; jazyk: blízký žurnalistice. Pro odborníky i vážnější zájemce (neprofesionální). - 77 -



!2. úkol: Ve své odborné učebnici vyhledejte text a přepište jej tak, aby byl pro laiky.

Slohové útvary: Odborný popis Využívá se postup popisný i výkladový, informace jsou pro odborníky. Odborný popis musí být úplný a podrobný a zároveň srozumitelný po stránce obsahové i výrazové. Pokud se v textu nacházejí definice, musejí být formulovány přesně. Význam odborného termínu cizího původu by měl být vysvětlen buď vsuvkou (tj. zapsán za termín do závorky) nebo v následující větě, popř. v tzv. poznámce pod čarou (bývá u dolního okraje pod čarou, ve wordovském dokumentu ji získáme tak, že za dané slovo, které chceme poznámkou opatřit, klikneme na znak: AB1 – obvykle bývá na horní liště). Většinou jde o nějaký návod – např. jak pracovat s nějakým strojem, jak něco vytvořit, odborný popis předmětu či nějakého jevu. Kompozice směřuje od celistvosti představy k částem dle sledu pozorování. Kompozice musí být přehledná, názorná (např. schémata, tabulky, obrazové přílohy). Co se jazyka týče, využívají se odborné názvy bez citového zabarvení. Převládá vyjadřování jmenné (tj. podstatná jména, přídavná jména), příslovečná určení místa, času. Slovesa bývají v pozadí (většinou jen slovesa být, mít, nalézat se, ležet, vyskytovat se). Ze syntaktického hlediska převažují souvětí podřadná a přívlastkové vedlejší věty, přísudky jmenné se sponou, několikanásobné větné členy (především přívlastky). Souvětí nebývají příliš složitá. Osnova většinou osahuje tyto body: I. Úvod: upozornění na popisovaný předmět II. Vlastní popis: a) části a vlastnosti b) tvar a rozměry c) popis části, vztahy III. Závěr: souhrnný výčet předností Odborný popis – ukázka: Železo, chemická značka Fe, (latinsky ferrum) je nejrozšířenější přechodný kovový prvek a druhý nejrozšířenější kov na Zemi, je také hojně zastoupen i ve vesmíru. Lidstvu je znám již od pravěku. V přírodě se minerály železa vyskytují velmi hojně a železo se z nich získává redukcí ve vysoké peci. Objev výroby a využití železa byl jedním ze základních momentů vzniku současné civilizace. Železo má všestranné využití při výrobě slitin a pro výrobu většiny základních technických prostředků používaných člověkem. Velmi významné jsou také sloučeniny železa, ať už jde o anorganické, organické nebo komplexní. Železo je také velmi významným biogenním prvkem, v organismu se podílí na přenášení kyslíku k buňkám a tím umožňuje život mnoha organismů na naší planetě. (Zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Železo)

- 78 -



!3. úkol: Pokuste se napsat odborný popis z vašeho oboru na jedno z témat: 1. jak pracovat s nějakým strojem 2. jak něco vytvořit 3. odborný popis předmětu 4. odborný popis nějakého jevu Napište i osnovu (můžete využít osnovu z teoretické části).

Slohové útvary: Popis pracovního postupu Využívá se postup popisný i výkladový. Jde o popis děje (činnosti). Složky děje za sebou následují v předem stanoveném pořadí (tj. nelze říci: nejprve nalakujeme dřevo, pak ho ohoblujeme a poté nařežeme na potřebné desky), toto pořadí je tedy účelné. Důležitá je úplnost – tj. nesmíme na nic zapomenout. S popisem pracovního postupu souvisí také návod – je to popis s praktickým cílem. Většinou jde o návod, jak zacházet s přístrojem, jak něco uvařit (upéct, ušít atd.). Z kompozičního hlediska je důležitá přehlednost (sled činností, členění na odstavce). Užívají se především dějová slovesa a podstatná jména slovesná. Slovesa bývají v přítomném čase. Ze syntaktického hlediska převažují věty jednoduché, vyskytují se také vedlejší věty časové a účelové.

- 79 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Popis pracovního postupu – ukázka: Tato taška je velice jednoduchá a hodí se pro úplné začátečníky v háčkování. Používáme totiž jen dlouhé sloupky stále za sebou. Jako materiál potřebujeme nejrůznější zbytky bavlnek na vyšívání různých barev. Háčkujeme větším háčkem a vlákno je spojeno z 5 – 6 vláken různobarevných bavlnek. Rozměry: Podle vlastního uvážení, u vzoru asi 30x20 cm bez řemenu. Postup práce: Začneme na příslušný počet řetízkových ok podle požadované šířky kabelky. Budeme háčkovat po obvodu, takže první a poslední řetízkové oko k sobě připojíme pevným okem, čímž nám vznikne kruh. Prostě jen dělejte řetízek a až se vám bude zdát po přeložení na půl dostatečně dlouhý (takhle širokou kabelku chcete), spojte oka do kruhu. Začněte háčkovat druhou řadu a to takto: do každého řetízkového oka předchozí základní řady jeden dlouhý sloupek. První a poslední sloupek znovu spojíme do kruhu. Každý první dlouhý sloupek nezapomeneme nahrazovat třemi řetízkovými oky. Pokračujeme stále nahoru dokud nám nepřijde kabelka dostatečně vysoká. Potom na jedné straně začneme háčkovat řemínek v podobě šesti dlouhých sloupků. Neháčkujeme další řadu, jen šest sloupků, potom práci otočíme a pracujeme další řadou a to do všech šesti sloupků předchozí řady. Řemínek vypracujeme na požadovanou délku, pamatujte na to, že z bavlnek se bude řemínek hodně vytahovat a asi jej budete muset zkracovat, pokud budete v kabelce nosit těžší věci. Pokud je už dostatečně dlouhý, práci ukončíme a řemínek přišijeme jehlou a nití na druhou stranu kabelky. Potom sešijeme spodní část k sobě. Jako dohotovení si můžete kabelku podšít vakem z látky, aby se nevytahovala nebo všít zip, knoflíky nebo patentky pro zavírání. (Zdroj: http://verunka.hippyart.net/kabelka_bavlnkova.php)

!

4. úkol: a) Přečtěte si pozorně ukázkový text popisu pracovního postupu. Rozuměli jste všemu? Objasněte si to, čemu jste neporozuměli.

b) Najděte popis pracovního postupu ve vaší učebnici (v odborném časopise, na internetu). Všimněte si, čeho se týká. Je doplněn obrazovým nebo tabulkovým materiálem? Proč?

c) Najděte v popisu pracovního postupu z vaší učebnice (odborného časopisu, internetu) odborné názvy. Čeho se týkají? Existuje pro ně i laický ekvivalent (tj. synonymum)?

- 80 -



!5. úkol: Pokuste se napsat popis pracovního postupu, který by se týkal vašeho oboru. Zkuste jej napsat tak, aby mu rozuměl i laik.

Slohové útvary: Výklad Využívá výkladový i popisný postup, popř. jde i o typ úvahy. Snaží se postihnout a vysvětlit vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, vývoje, trvání jevu, jeho následky, podstatu jevu. Cílem je odborné poučení o některém tématu z oblasti vědy, techniky, umění aj. Jsou sdělovány nové poznatky. Výklad nalezneme v učebnicích a odborných časopisech i knihách. U výkladu se postupuje od obecné definice ke konkrétním jevům (tj. tzv. metoda deduktivní). Může se ale také postupovat od jevů konkrétních ke jevům obecným (tj. tzv. metoda induktivní). Mívá formu ústní i písemnou. Formě ústní se říká přednáška. Co se týče jazyka, hojně se využívají podstatná jména (např. Nesprávná skladba potravy je příčinou vzniku obezity i jiných nemocí.), slovesa sponová s podstatnými jmény, předložky. Jsou využity termíny. Autor píše (hovoří) v tzv. autorském plurálu (např. my jsme přišli). Z hlediska syntaxe jsou užity příslovečné věty (podmínkové, příčinné, účinkové, důsledkové, účelové a přípustkové). Využívají se taky věty hlavní beze spojek. Větné celky bývají složitější, propracované, důležité je totiž přesné vyjádření myšlenek. Často do textu bývají vloženy vsuvky a citáty.

- 81 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová Typy výkladu: a) s definicí na začátku – jde o tzv. statický výklad, nejprve se vytýčí vlastní podstata a pak se postupuje k odlišnostem. b) o vzniku a vývoji jevu – tzv. dynamický výklad; text je dějový, užity jsou vyprávěcí prvky, dějová slovesa. c) o poznávání jevu – začíná nějakým stavem, míra poznání je větší a větší. Výklad lze také dělit podle adresáta na výklad (pro neodborníky) a pojednání (pro odborníky). Dále výklad dělíme také podle typu autorství na výklad (autor vědecké poznání zprostředkovává) a pojednání (autor vědecké poznání prohlubuje, přináší nové poznatky). Podle formy se pak výklad dělí na mluvený (přednáška) a psaný (stať, odborný článek). Téma výkladu je různorodé, většinou bývá vyjádřeno v názvu, může se objevit také na začátku textu. Návrh osnovy výkladu Nutná je propracovaná osnova, přehledná, úplná. Musí navazovat jednotlivé složky, stavba osnovy musí být logická. I. Úvod – uvedení tématu, cíle výkladu II. Vlastní výklad: 1. všeobecné informace o daném jevu (možno uvést i historii vzniku a vývoj jevu) 2. použité metody, analýza části, fází 3. konkrétní výklad: a) popisný b) dokazující 4. definice III. Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, poučení, zdůraznění důležitých bodů, využití v praxi, význam IV. Přílohy a použitá literatura Výklad – ukázka (kráceno): České divadlo 19. století Česká představení se kromě Stavovského divadla provozovala na různých místech. Pod Tylovým vedením byl vytvořen ochotnický soubor (herci: K. H. Mácha, K. Sabina), který hrál v Kajetánském domě na Malé Straně, tam se také konaly první vlastenecké bály. Vrcholem úsilí o samostatné kamenné české divadlo byla stavba divadla – vznikaly dohady, zda postavit divadlo nákladnější za delší dobu nebo méně nákladné za kratší čas. Dohodlo se tedy, že vznikne jakýsi kompromis. Na koupené parcele bylo vystavěno Prozatímní divadlo (prvním představením byla hra Král Vukašín od Vítězslava Hálka). Češi se však nechtěli vzdát svého honosnějšího divadla, a tak byl v roce 1868 položen základní kámen ND. Stavbu budovy divadla provedl Josef Zítek, na výzdobě se podíleli nejlepší čeští malíři a sochaři (malíři M. Aleš, Ženíšek, Hynais; sochaři Myslbek, Schnirch). Po požáru r. 1881 bylo obnoveno architektem Josefem Schulzem (Zítkův žák) a slavnostně otevřeno 18. listopadu 1883 Smetanovou operou Libuše (ta se hrála i při prvním otevření). S existencí Národního divadla je spojen rozvoj českého realistického dramatu. Je založeno na studiu života a jeho věrném zobrazení, na živých dialozích s prvky lidové řeči a dialektu, kritizuje soudobou společnost, morálku a pokrytectví, realistické hry jsou napsány výhradně prózou.

- 82 -



!6. úkol: Pokuste se napsat výklad na libovolné téma (využijte vaše odborné poznatky), např. z vašeho odborného vzdělání, z literatury, z vašich koníčků. Toto téma potom předneste ústně jako přednášku. Zkuste přednášet 5 – 10 minut.

Další útvary K dalším útvarům odborného stylu patří ještě úvaha, odborný referát, kritika, recenze a esej. Tyto útvary budou popsány ve 4. ročníku ve 3. kapitole: Odborný styl.

!7. úkol: Následující skupiny slov označte shrnujícím podstatným jménem: - učebnice, slovník, encyklopedie, román, kuchařka - fialka, kopretina, růže, petrklíč, zvonek - modrá, zelená, hnědá, žlutá, červená, bílá - okurka, rajče, květák, meloun, paprika - kapr, okoun, štika, candát, úhoř - křeslo, židle, postel, stůl, skříň, pohovka - varná konvice, elektrický mixér, mikrovlnná trouba, lednička, pračka - jahoda, broskev, borůvka, mandarinka, hruška - Mladá fronta, Lidové noviny, Zemědělské noviny, Právo - a, nebo, když, protože, zda, jelikož - delikatesa, pitoreskní, monogamie, xenofobie, lukrativní - režisér, producent, klapka, herec, maskérka

- 83 -



!8. úkol: Vysvětlete, co znamenají následující dvojice nebo trojice slov. Jaký je mezi nimi rozdíl? Použijte ve větách. - krádež – loupež – zpronevěra -

zvýšená teplota – horečka

-

nemoc – úraz

-

chata – rodinný dům – srub

!9. úkol: Každý žák si připraví slovo cizího původu (nejlépe ze slovníku cizích slov) i s jeho vysvětlením. V jedné hodině všichni žáci přednesou svá cizí slova. Vždy každý žák řekne cizí slovo, ostatní se snaží napsat český význam (nebo dané slovo aspoň popsat, vystihnout). Až odříkají všichni žáci svá cizí slova, postupně vysvětlí významy a ten, kdo měl nejvíce významů správně, vyhrál.

!10. úkol: Upravte pořádek slov. Tento hrnek je můj od kafe. Vyzvedněte si včas opravený počítač. Nastoupili jsme do před nádražím našeho stojícího auta. Od spolužáka ze třídy ode mě jsem si půjčil sešit. Opravte všechny obsažené chyby v textu. Zpracujte zprávu včas o naší školní akci. Jeli jsme nakupovat do na okraji města nákupního postaveného střediska. Mně se nic nechce, už mě aspoň ale přestala bolet hlava. Dej sem tu v ruce věc, co máš. To opřené kolo o plot tam stát nemůže. Rákosník je z čeledi pěnicovitých pták. Předměty chráníme proti drobné ocelové rzi vrstvičkou oleje. Má následkem vlhkého bytu své tři malé nemocné děti. Pečuje o ustanovení dodržování vydaných velitelem. Punt bylo jižní jméno Arábie, s níž měl obchodní Egypt styky.

- 84 -



!11. úkol: Opravte chybně stylizované věty. V nově otevřeném obchodě dostanete potraviny, konzervy, párky, drobné textilní zboží, čokoláda, káva, ovoce a zelenina. Lékařské prohlídky jsou konány pravidelně denně. Také zde bylo francouzskými literárními vědci živě diskutováno. Routa obecná je vytrvalou rostlinou. Důležitou je závislost vlastnosti na výrobních podmínkách. Odkvétající pícniny jsou méně chutné a menší krmné hodnoty. Některé druhy řas se dovedou v úrodných vodách v horních vrstvách rozmnožit v ohromném množství. Poměr štěrku a písku a cementu a vody musí sedět. Lid vytáhl z domu masového vraha a natloukl mu.

!12. úkol: Přiřaďte k sobě popisek a žánr:

1. projev psaný, veřejný, připravený, s nepřímým a) pracovní telefonní hovor kontaktem, monologický, s funkcí esteticky sdělnou 2. projev mluvený, veřejný, připravený, kontaktem, monologický s funkcí sdělnou

s přímým b) rozhovor

3. projev mluvený, soukromý, nepřipravený, s přímým c) jízdní řád kontaktem, dialogický, s funkcí sdělnou 4. projev psaný, soukromý, nepřipravený, s přímým d) esej, fejeton, slavnostní kontaktem, monologický s funkcí sdělnou projev 5. projev psaný, veřejný, připravený, kontaktem, monologický, s funkcí sdělnou

s nepřímým e) osobní dopis, osobní pohlednice

6. projev mluvený, veřejný, nepřipravený, s přímým f) přednáška, referát kontaktem, dialogický, s funkcí sdělnou

- 85 -



Opakování po 6. lekci: Zkuste si sami odpovědět na následující otázky a splnit zadané úkoly: 1. Charakterizujte odborný styl? Co o něm víte?

2. Jaké styly znáte, tj. jak se diferencují? Pokuste se každý z nich charakterizovat.

3. Co je to odborný popis? Co o něm víte?

- 86 -


Český jazyk pro SOU a SOŠP Autorka: Mgr. Lucie Štrajtová 4. Co je to popis pracovního postupu? Co o něm víte?

5. Co je to výklad? Co o něm víte?

6. a) b) c) d)

Vyberte si jedno z témat (a útvarů) a napište text o rozsahu 200 – 350 slov: Odborný popis výroby některého z výrobků. Odborný popis práce s některým strojem, s nímž pracujete. Popis pracovního postupu: kuchařský recept dle vaší volby. Popis pracovního postupu: z vašeho oboru (tak, aby tomu rozuměl i laik).

- 87 -


1. Pojmenování a slovo

Recommend Documents