REPORTER 01/2011 ročník 2. / 1
Světlana Nálepková Meydan Dubai Nejdražší závodiště světa
Medailonek Laran (IRE)
Rozhovor
Můj život s koňmi
MVDr. Helga Koudelková
1
EDITORIAL Na začátku roku bývá zvykem dávat si různá předsevzetí. Přestože si zpravidla žádná nedávám, jedno jsem si dát musel. Letošní Silvestr se naší rodině úplně nevydařil. Vyšli jsme si na tradiční odpolední silvestrovskou procházku. Ta se však změnila v drama, neboť jakýsi nezodpovědný cyklista srazil mou dceru a ošklivě ji poranil. Takže místo silvestrovského veselí jsme u ní seděli na jipce a modlili se za její uzdravení. Naštěstí se ukázalo, že zranění nejsou tak závažná a druhý den jsme měli Zuzku doma. Proto mé předsevzetí zní: ,,hlavně zdraví“, to je to nejdůležitější. Zdraví a také kousek toho štěstí není k zahození. A co se časopisu týče, moje předsevzetí by možná mohlo být přání ještě více spokojených, šťastných a zdravých čtenářů!. Ale teď už veseleji. Právě se Vám, moji milí čtenáři, dostává do rukou časopis, který již mnozí znáte. Je zdánlivě stejný, avšak při podrobnějším prozkoumání zjistíte, že tu několik rozdílů přeci jenom je a pár jich ještě časem asi přibude. Asi tou nejzásadnější změnou je nový název. Toto vydání nese název GALOPP REPORTER. Z názvu jsme vypustili slovo MAENTIVA, které by mohlo v čtenáři evokovat, že se jedná o jakýsi reklamní věstník jedné samojediné dostihové stáje. Ostatně byli jste to Vy, naši čtenáři, kteří jste nás na tuto myšlenku přivedli, neboť Vás zajímal život a problémy i v jiných dostihových stájích. Proto bychom byli rádi, aby se tento měsíčník stal celorepublikovým médiem zabývajícím se problematikou dostihového sportu a abychom pokud možno obsáhli celou dostihovou branži. Budeme se zde však i nadále věnovat ostatním tématům blízkým koňařské problematice. Parkurovému sportu, vozatajství, drezůře, westernu, hobby jezdectví, chovatelství, budeme Vám přinášet informace ze světa, ale třeba i z Vašeho sousedství. Nezapomeneme ani na obory, jež jsou úzce spjaty s koňařskou oblastí. Budeme navštěvovat celebrity, které mají nějaký vztah ke koním. Zajímají nás však i Vaše příběhy a zkušenosti a budeme rádi za jakýkoli Váš příspěvek či námět. GALOPP REPORTER chce i nadále zůstat časopisem zajímavým nejen pro zasvěcenou či odbornou veřejnost, ale chceme, aby si nás rádi přečetli i ,,obyčejní lidé“, kteří mají rádi koně, zvířata, sport a přírodu. Navíc se budeme snažit i nadále zlepšovat a zkvalitňovat úroveň tohoto měsíčníku a být stále čtiví pro široké spektrum čtenářů. GALOPP REPORTER DO KAŽDÉ DOMÁCNOSTI – zní to skoro jako reklamní slogan z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, ale nemohu si pomoci, je to tak. Domnívám se, že GALOPP REPORTER bude či snad možná je jediným regulérním časopisem, který je pro své čtenáře ZDARMA. Již minulý rok jsme jej distribuovali jako vklad do jednoho regionálního týdeníku, dále jsme jej rozdávali prostřednictvím sličných hostesek na důležitých dostihových podnicích a malou část jsme posílali poštou na vybrané adresy. Posledně jmenovaný způsob se týkal pouze úzké odborné veřejnosti. Od letošního roku bude však GALOPP REPORTER k mání na každém dostihovém závodišti. Navíc jsme se rozhodli, že každý, kdo projeví opravdu vážný zájem o náš 2
časopis, si jej může nechat ZDARMA zasílat až domů, do své poštovní schránky! Stačí se jen zaregistrovat na našich webových stránkách. Vstoupíte tak do rodiny čtenářů GALOPP REPORTERU. Další novinkou, kterou pro vás na letošní rok chystáme, je internetová verze GALOPP REPORTER ON-LINE. Bude to regulérní informační server, kde naleznete kromě nejčerstvějších informací z dostihového prostředí i rychlý dostihový výsledkový servis. Navíc zde bude k dispozici nejaktuálnější fotobanka, kterou pro Vás budou naplňovat naši profesionální fotografové, Petr Lusk a Martin Haleš.
Jejich ostatní práce můžete zhlédnout na jejich osobních webových stránkách www.petrlusk.com a www.martinhales.com. Jak je vidět, redakci GALOPP REPORTERU čeká v roce s dvěma jedničkami spousta práce. Avšak výhodou je, že nás tahle práce nesmírně těší, a jestli alespoň trochu toho našeho nadšení pocítíte i Vy, naši čtenáři, nevyjde naše úsilí nadarmo. Už teď se těšíme na Vaše reakce, připomínky a náměty a ještě jednou mi dovolte, abych Vám popřál do tohoto roku jen a jen samé dobré věci.
Váš Martin Bláha / vydavatel
MG REPORTER / ročník 2010
3
www.maentiva.com | www.ds-maentiva.cz
MAENTIVA, a.s., Korunní 810/104 – Building A1, 101 00 Praha 10, Czech Republic
pa rtner d ost ih ov é h o sport u 4
La Flor (GER)
Aktuálně z DS MAENTIVA Je začátek roku, za okny vládne zima a ne zřídka je počasí, že by psa nevyhnal. Všichni koně dostihové stáje MAENTIVA přesto pilně trénují a systematicky se připravují na letošní dostihovou sezonu, která začne až za několik měsíců. Připomeňme si, že hájit barvy DS MAENTIVA se v letošní dostihové sezoně chystají tříletí valaši Nuptius (GER) a Donn Halling (IRE). Dvouletými nadějemi jsou pak klisna La Flor (GER) a hřebec Dangerous Gleam (GER). Významnou posilu pro naší dostihovou stáj představuje nákup tříletého hřebce Larana (IRE), který se uskutečnil hned zkraje roku 2011. Oproti loňské sezoně, kdy reprezentoval stáj Agrolipt ČR, tak vyrazí na dostihovou dráhu v klasických mítincích již v barvách DS MAENTIVA. Podrobnosti o Laranovi najdete v Medailonku na následujících stránkách tohoto vydání GALOPP reporteru. Trénink všech tříletých koní odpovídá jejich věku, proto je v tomto zimním období zaměřen především na získávání síly a následně na rychlostní tréninky. Nuptius vloni několikrát úspěšně startoval, takže se po zhruba dvouměsíčním odpočinku vrací do plného tréninku. Stejně tak i Laran, který je již přihlášen do Velké jarní ceny a Českého derby. Po dohodě majitele Martina Bláhy a trenéra Václava Luky byl do Velké jarní ceny přihlášen také Nuptius. U Donna Hallinga je oproti loňsku výhoda v tom, že se po fyzické stránce dokončil jeho vývoj. V důsledku toho je možné, aby i on začal trénovat
text: Jan Němec
naplno, což se také děje. Jeho vývoj po psychické stránce ovšem zcela dokončen není, přes pokročilý věk se u něj stále ještě vyskytují hříběcí manýry. Z tohoto pohledu pro něj bude letošní sezona rozhodující. Vše nasvědčuje tomu, že nejdéle v polovině roku bude vyslán získat první zkušenosti na dostihovou dráhu, tudíž si budeme všichni přát, aby jeho premiéra dopadla dobře. Je to kůň s vynikajícím původem i velmi dobrým exteriérem a byla by škoda, kdyby tento svůj potenciál nezúročil při svých startech v dostizích. Naším přáním je, aby koně z DS MAENTIVA absolvovali v letošní sezoně co nejvíce startů. Ovšem na to, zda to tak nakonec bude, má vliv tolik faktorů, že se do detailů v podstatě nic plánovat nedá. Dle hodnocení trenéra Václava Luky mladšího se velmi slibně jeví obě posily DS MAENTIVA, dvouletí Dangerous Gleam a La Flor. Oba po úspěšném podzimním obsednutí již několik týdnů trénují a řádně se připravují na svou premiérovou dostihovou sezonu. Jejich trénink je oproti o rok starším kolegům zaměřen především na získávání koordinace pohybů, proto hodně cválají. Vše je samozřejmě ovlivněno stávajícími klimatickými podmínkami, ale přesto jsou oba dvouletí koně v tréninku denně. Jaká bude pro DS MAENTIVA letošní dostihová sezona, v tuto chvíli nikdo netuší. Co se týká příprav koní na ni, vše je v plném proudu. V našem časopise Vás budeme samozřejmě o všech výsledcích jak v tréninku, tak v dostizích průběžně informovat. 5
Pařížské závodiště Longchamp
Abeceda TURFU / Rozdělení dostihů Lineární algebra či diferenciální rovnice jsou méně komplikované obory nežli rozdělení rovinových dostihů. Ty se v zásadě dělí do několika kategorií podle kvality startujících koní. V České republice je celkem 5 kategorií, přičemž pátá je nejnižší. Pak ještě následují národní listed (NL), listed (L) a dostihy se statutem Graded tři, dva a jedna (Gd-3, Gd-2 a Gd-1). Naše dostihová pravidla uznávají jako nejvyšší kategorii dostihu Graded 3! Ovšem v ostatním dostihovém světě je všechno trochu jinak. Tak například ve Francii a nyní nově i v Německu jsou jednotlivé kategorie dostihů značeny nikoli čísly, ale písmeny. Někde je kategorií třeba až osm, jinde je značení úplně jiné nebo může být i stejné, ovšem pod stejným označením se může skrývat 6
text: Jiří Klokočka, ing.Tomáš Janda
jiná kategorizace. Například dostih v Japonsku označený jako Graded 2 může být mezinárodně uznáván jako Listed a značen bude jako Gd-2 JPN-Listed. Dostihy nejvyšší světové kategorie se označují jako Black-type (podle černého zvýraznění v dražebních katalozích). Bohužel v České republice žádný dostih Black-type není, proto je nutné za takovým podnikem vyrazit do zahraničí. Zatím však zůstaňme doma a připomeňme si pět nejdůležitějších rovinových dostihů v České republice. Pro tříleté koně to jsou: Jarní cena klisen 1600 m (jen klisny), Velká jarní cena 1600 m, České derby 2400 m, Oaks – Memoriál ing. Bohumila Tichoty 2400 m (jen klisny), St. Leger 2800 m. Série vítězství ve třech klasických dostizích přístupných všem se nazývá Klasická trojkoruna. Z významných světových dostihů lze připomenout například Epsomské Derby, Breeders Cup či Dubai World Cup 2011.
TS LUKA Racing Bošovice Překlenul se rok, a i když jsme si nedali žádná novoroční předsevzetí, moc bychom si přáli, když ne zopakovat, tak alespoň přiblížit se k našim úspěchům z roku 2010. Stejně jako lidé se dávají po vánočních prázdninách znovu do práce, tak i naši svěřenci začínají opět tvrdě trénovat a připravovat se na blížící se sezonu. Vánoční pamlsky byly rozdány, i když našim koním je běžně dopřáváme i v průběhu roku. Ježíšek přinesl všem hlavně zimní rukavice a teplé ponožky. Ani oslavy Silvestra nás nijak negativně nepoznamenaly − všichni, kteří jsme se u nás na dvoře sešli, jsme si připili hlavně na zdraví, štěstí a úspěch v novém roce 2011. Výhodou je, že se naše tréninkové centrum nachází stranou od vesnice a města. Díky tomu koně nestresovalo bouchání petard a ohňostrojů. Zimní příprava je pro následující sezonu vždy velmi důležitá. A tvrdá práce v zimě se poté zúročí v podobě lepších výsledků. Spočívá především v objemové práci. Koně
text: text: Martina Jan Luková Němec
více klušou, než cválají, ročci se přiježďují a zvykají si na práci pod sedlem. Do konce roku bylo dost sněhu, což mělo dobrý vliv na zimní přípravu, jelikož jsme mohli cválat ve sněhu. Po oblevě sníh taje, takže to vypadá, že budeme mít brzy k užívání polytrackovou cvalovku. Koně jsou v zimě hodně veselí. Někdy je velká legrace pozorovat, co pod sedlem dokážou a jak umí pěkně vyhazovat, jezdci se z toho ale ne vždy radují, obzvláště opustí-li sedlo. Pro trenéra Václava Luku mladšího zase nastává období, kdy společně s majiteli musí pomalu vybírat program pro své svěřence. Prvního ledna byla zahájena soutěž Lukaracing stars, která nás vloni překvapila svou sledovaností. Proto věříme, že letos bude účast ještě větší. Zajímavé je, že i když se soutěže zúčastnili lidé od nás ze stáje, do první desítky se stejně nedostali. Je vidět, že si spíše vybírají své oblíbence bez ohledu na jejich výkony. A díky tomu se také ukazuje, jak nevyzpytatelné jsou dostihy.
7
Začínala jsem jako indián Známá česká herečka a zpěvačka. Absolventka hudebně-dramatické konzervatoře v Praze. A také milovnice, a dokonce i majitelka koní. Právě proto jsme Světlanu Nálepkovou požádali o rozhovor pro náš časopis. Jak jste se vlastně dostala ke koním? Byla to v podstatě velká náhoda, asi jako všechno v mém životě. Původem jsem z východního Slovenska, kde můj dědeček choval koně. Díky tomu jsem měla první kontakt s koněm už jako malá holka. Ale cítila jsem z nich velký respekt a tehdy jsem si vůbec neuměla představit, že bych někdy mohla jezdit. Asi před deseti dvanácti lety jsem přijela ke své kamarádce do Orlických hor na prázdniny, kam jezdím pravidelně každý rok. A ona měla ve stodole místo auta dva koně. Na vysvětlenou mi řekla, že se jich ujala, protože je chtěli dát do buřtů. A hned v první den mojí 8
tehdejší návštěvy mě donutila se na ty její koně posadit. A to byl můj první kontakt s ježděním. Začínala jsem jako indián. Bez jakéhokoli kurzu jsem sedla na koně a jela do přírody. Po týdnu stráveném tady na prázdninách jsem se vrátila do Prahy a cítila jsem, že mě to chytlo u srdce. Takže jsem pak začala jezdit v Davli. Vzala jsem si kurz a začala jsem se na jízdárně učit správně jezdit. Svého koně jsem tehdy ještě neměla, ale trvalo to zhruba jen půl roku, než jsem se okolím nechala vyhecovat a svého prvního koně si pořídila. A dneska máte kolik koní? Tak počet koní, které jsem od té doby vlastnila, byl různý a pohyboval se od dvou až do dvanácti. Protože moje dcera Pepča také začala jezdit, tak to bylo každý rok jinak. Ale teď jsme počty našich koní velice zredukovali. Ještě minulou zimu jsme jich měli asi šest, ale protože to bylo po všech stránkách opravdu hodně náročné, tak mám dneska dva. Zmínila jste dceru Jozefínu. Myslíte, že zdědila vztah ke koním po vás? Svoje první koně jsem měla v Petrovicích a pokaždé, když jsem tam jela, brala jsem ji s sebou. Tenkrát jí bylo deset a u koní se spíš nudila. Celá naše parta, co měla koně tady, se po nějaké době přestěhovala do Želkovic u Berouna. Sem jsme jezdili na víkendy i na prázdniny. A tady děti celé té naší party potkaly trenéra Petra Perníčka a on je komplet všechny totálně zblbnul. Nejdřív začaly dělat ve stáji, kydat koním a až postupně začaly jezdit, a nakonec i závodit. Taková byla cesta Pepči ke koním. A nemáte strach o svoji dceru, když sedí na koni? Tak samozřejmě, že má člověk strach. Jako rodič o ni mám permanentní strach, ale ten by byl, ať už by jezdila, nebo ne. Stát se může cokoliv a kdykoliv a nemusí to být na koni, může to být jakýkoliv sport. Závody jsem samozřejmě prožívala, vždycky jsem za ni měla velké nervy. Z tohoto pohledu na to vzpomínám nerada, byť ona tenkrát měla skvělé koně a vyhrála spoustu závodů a nasbírala spoustu medailí a cen. Ale já jsem to vždycky spíš protrpěla. A co vy a strach, když sedíte na koni? Tak já jsem měla vždycky trochu strach. Nikdy jsem to nebrala tak, že se nemůže nic stát. Kůň je živý tvor, leká se a je to takový plašan. Za ta léta člověk na koních zažije neskutečně věcí. Dříve jsem se účastnila všech hubertů a takových těch bláznovin, kdy se jezdilo někam v tlupách. Pak jsem měla na koni těžký úraz. Po něm jsem si myslela, že už na to nevlezu. Nakonec jsem ale vlezla hned, jak jsem mohla, abych překonala strach. Což se mi podařilo, takže jezdím dál, ale už bych na žádného huberta nejela, to už mám za sebou a jsem z toho vyléčená. Samozřejmě jezdím dál, ale spíš si jen tak trajdám na vyjížďkách po přírodě. Pořád mě baví cválat a jezdit rychle, ale už velmi opatrně. A koním jako koníčku hodláte zůstat věrná? Asi ano. Mám tedy spoustu dalších sportovních zájmů a koníčků. Koně jsou ale takový
text: Jan Němec
zvláštní sport. A tím, že je tady u nás nádherná krajina, byla by i škoda koně a vyjížďky úplně opustit. Dokud budu zdravá a budu moct, tak se chystám jezdit, jak jen to půjde. Pokud jde o nějaký vážnější záměr a plány s koňmi, tak ty bude mít spíš Pepča. Byla jste se někdy podívat i na dostizích? Byla. Několikrát na Velké Pardubické a několikrát v Chuchli. Na pražském dostihovém závodišti dokonce předávám ceny za společnost Vlasty Buriana, která v Chuchli pořádá dostihy k výročí narození Vlasty Buriana. A co se týká Pardubické, tak tu já upřímně moc nemusím. Hlavně asi proto, že při ní mám vždycky strašné nervy. Ale občas se na dostihy podívat zajdu. Zatím jsme si povídali jen o koních. Vy ale také pilně pracujete. Jak vypadají vaše současné pracovní aktivity?
Už dlouho se věnuji jednak divadlu, jednak zpívání. Hraju v několika představeních. Nejvíce se pohybuji v Divadle Radka Brzobohatého, kde už asi šestou nebo sedmou sezonu dělám muzikál o Edith Piaf, což je takové moje srdeční představení. V jedné komedii hraji v Divadle u hasičů a ještě jezdím se dvěma představeními u zájezdových společností. Vedle toho mám dva šansonové recitály, které uvádím v Malostranské besedě. Jeden z nich je úplně nový, zpívám v něm moderní české a francouzské šansony. Jinak zpívám muziku dvacátých až padesátých let, na kterou jsem se v minulých letech orientovala poměrně hodně. Až teď v poslední době jsem více přešla na šansony. A také jezdím zpívat na různé firemní večírky a plesy, protože jenom divadlem by bylo těžké se uživit.
9
10
připravil: Jan Němec
Ing. Václav Luka mladší: Jsem moc rád za to, co dělám! Vítěz trenérského šampionátu za rok 2010. Jinými slovy, v současnosti špička mezi trenéry dostihových koní v České republice. Ženatý s manželkou Martinou a otec dvou synů, Matyáše a Lukáše. O jeho koních a tréninkovému středisku v Bošovicích už jsme si s ním povídali mockrát, ale o jeho koníčcích a rodině zatím nikoli. Proto jsme VÁCLAVA LUKU požádali o rozhovor, ve kterém jsme vše napravili. Čím byste byl, kdybyste nebyl tím, čím jste? Baví mě komunikace s lidmi. Pravda, dříve tomu tak nebylo. Měl jsem jakýsi odstup, svoji roli hrál i ostych. Takže si dovedu představit, že bych mohl dělat nějakého manažera. Myslím si, že by mě bavilo komunikovat, pracovat s lidmi a pomáhat rozvíjet nějakou firmu. To bych si dovedl představit, pokud by to tedy nemělo být s koňmi. Hodně jsem si při své současné práci zkusil, řada mých schopností do této chvíle spala někde uvnitř a cítím, že leccos funguje. Ale jsem moc rád za to, co dělám. Lyžujete? Já jsem letňák. Kdyby byla možnost bydlet celoročně v teple, tak bych asi neváhal. Zima není můj kamarád. Já jsem 365 dní v roce venku, ať je jakékoli počasí. Vadí mi, jak mrznou ruce, nohy, uši, vadí mi to oblékání v zimě. Takže z tohoto pohledu pro mě zimní radovánky v podobě hor a lyžování relax určitě nejsou. Na hory jezdím, ale spíše je to kvůli rodině, kvůli dětem. Pro mě je to otrava. Co mi nevadí vůbec, je vedro. Klidně extrémní. Dokonce bych řekl, že mě bičuje k větší aktivitě. Nemusím plavat, to mi 12
nic moc neříká, ale baví mě sporty, při kterých se člověk zpotí, ale v létě. Hlavně fotbal, plážový volejbal nebo třeba ping-pong. Člověk se snaží, aby byl ve sportu všestranný, ale dá se říct, že ten fotbal je pro mě takový nejatraktivnější sport. Možná i proto, že se jedná o kolektivní sport. A máte vůbec čas na odpočinek nebo na kino? Je pravda, že člověk v mojí profesi dělá pořád. Když ne fyzicky, tak je zas potřeba dělat něco jiného. Vyloženě volný den nemám nikdy. Telefon zvoní v podstatě pořád. Jediné volnější období je pro mě čas od poloviny listopadu do konce roku. Kino a podobně rozhodně není tak četné jako u člověka, který dělá normální práci. Ale už jen proto, že není možné pracovat do umření, tak si dopřejeme i to kino, večeři v restauraci, tu se jede do zoo nebo jdu s malým na hokej. Každopádně je to z časových důvodů v menší míře. Ale odjet na víkend? To je pro nás v sezoně, v současné době, passé, to je fakt. Máte dva syny. Chtěl byste, aby se také věnovali koním? Chtěl a nechtěl. Té volnosti je v této profesi minimum. Za sebe toho vůbec nelituju. Moc mi to dalo, za všechno, co mě v tomto oboru potkalo, jsem vděčný, ale dovedl bych si představit i volnější život. Určitě bych byl rád, kdybych měl, jak se říká, komu předat žezlo. Ale rozhodně se snažím, aby měli možnost vyzkoušet vše, co je možné. Teď se bavím o sportu. Je pravda, že všude je něco, samozřejmě. Všude je dřina, ale té volnosti je u koní daleko méně, než v jakémkoli jiném sportu. Rozhodně chci, aby sportovali, protože pak nebudou mít čas na lumpárny. Osobně si myslím, že každý zdravý člověk by měl sportovat. Při sportu se vybijete a tělo se potřebuje hýbat. Takže než aby seděli někde u počítače nebo v hospodě u piva a cigarety, tak chci, aby sportovali. A v podstatě mi je jedno, o jaký sport půjde. Jisté však je, že ne za každou cenu. Jak jste prožil Vánoce a co Ježíšek? A máte nějaké předsevzetí do nového roku? Ježíšek byl hodný. Největší radost mám z telefonu, který mi nadělil. Bohužel jej potřebuji denně a už jsem na něm asi i závislý. Vybrat pro mě vhodný telefon totiž není vůbec sranda. Od ženy, respektive od Ježíška jsem dostal „véčko“, za což jsem moc rád. Takřka denně jezdím na koních, takže si ho můžu zasunout pod přilbu a bez omezení telefonovat. Obě ruce mám pořád volné. Vánoce já mám moc rád. Ty opravdu prožívám. Nepotřebuji k nim mít nějaké velké oslavy, bohatě mi stačí jen moje rodina. A vánoční atmosféra, ta mě, lidově řečeno, opravdu bere. Miluju pohádky. Dokázal bych u nich proležet celý den. Hlavně u těch starších jako třeba S čerty nejsou žerty, Dařbuján a Pandrhola nebo Krakonoš a lyžníci. Nemusím takové ty úplně staré, jako je třeba Princezna se zlatou hvězdou na čele nebo naopak ty úplně nové. Mám rád pohádky, u kterých jsem vyrůstal. Na druhou stranu vůbec neprožívám Silvestra. To je pro mě všední den. Často se ani nedožiju půlnočního přípitku, protože zkrátka usnu. A novoroční předsevzetí si nedávám.
LUKA RACING STARS / první ročník Stát se majitelem dostihové stáje nebylo nikdy jednodušší. Tak by mohl znít podtitul soutěže Luka racing stars. Vlastnit dostihového koně je zdroj adrenalinu. Pokud Vás napětí baví, tuto soutěž si doslova zamilujete. Její nultý ročník proběhl více než úspěšně. Zúčastnilo se jej přes tři sta soutěžících. A jejich složení bylo pestré. Od naprostých laiků, kteří do své účasti v Luka racing stars neměli o dostizích ani ponětí, až po skutečné majitele, kteří si ke své stáji pořídili právě v této soutěži ještě jednu, a sice virtuální. Vítězem nultého ročníku se stal Ivan Michalec, o čemž jsme Vás informovali v minulém vydání našeho časopisu. Zatímco vloni si nebyl její vyhlašovatel Václav Luka mladší jistý, zda o ni vůbec bude zájem, letos je v ní pár dnů po vyhlášení přihlášeno více než sto účastníků. Důvodem bude nejen cena pro vítěze, která v tuto chvíli činí finanční odměnu v hodnotě 10 000 korun, ale především zmiňovaný adrenalin. V Luka racing stars se totiž majitelem dostihové stáje může stát opravdu každý. Stačí pár kliknutí a poznáte, jak chutná radost z vítězství nebo i hořkost z porážky koní z Vaší stáje. Navíc pravidla soutěže jsou opravdu jednoduchá. Vaším úkolem je pouze vybrat si z koní, které trénují v Bošovické centrále celkem pět svěřenců, a vytvořit si tak svoji vlastní dostihovou stáj. Vybírat můžete z více než čtyř desítek koní. Dva z Vámi vybraných dostiháků budou dvouletí, jeden tříletý, jeden starší a poslední bude vybrán dle
připravil: Jan Němec
Vašeho libovolného uvážení. Jakmile si takto svou virtuální stáj postavíte, vstupujete do světa dostihového sportu. Čas na přihlášení do soutěže a výběr koní máte do 31. března 2011 . Ovšem založení stáje rozhodně neodkládejte, protože pokud si náhodou někdo další vybere stejné koně jako Vy, rozhodne o vítězství to, kdo si tyto koně vybral dřív. A jak vybrat ty správné koně? To je úkol, nad kterým si láme hlavu úplně každý majitel i v reálném světě. A nikoho z nás to nemine ani v tom virtuálním, tedy v Luka racing stras. Ale v zásadě máte dvě možnosti. Buď vsadit na náhodný výběr a rozhodnout se pro pětici svých koní například podle toho, jak se Vám líbí na fotce, nebo protože se Vám líbí jejich jména. Anebo dáte přednost sofistikovanějšímu výběru. V tom případě si zjistíte o koních z TS Bošovice, jak se jim dařilo v minulé sezoně, kolik vyběhali peněz a jaký mají handicap. U dvouletých, kteří zatím nestartovali, bude nejvíce rozhodovat kvalita jejich původu. Všechny tyto informace Vám pomohou zvolit toho správného koně. A všechny jsou celkem komfortně dostupné na internetu, nejsnáze prostřednictvím stránek TS Bošovice, www.lukaracing.cz. Ale pokud si s něčím takovým nechcete lámat hlavu, jděte cestou náhodného výběru, neboť všechny koně v TS Bošovice mají v letošní dostihové sezoně obrovskou chuť vyhrávat. Luka racing stars již podruhé vyhlašuje trenér Ing. Václav Luka mladší spolu s partnerem soutěže, společností MAENTIVA, a. s., a Vy se do ní můžete zaregistrovat prostřednictvím webu TS Bošovice nebo přímo na stránkách soutěže www.lukarcingstars.cz.
13
Meydan v Dubaji Řeč nebude o bujaré oslavě – i když vlastně ano. Meydan je název supermoderního dostihového závodiště v luxusní metropoli celosvětového významu, která vyrostla z pouštních dun a dnes se vzpíná k nebesům. Každého si získá svojí monumentálností a zároveň okouzlí tradičními orientálními uličkami, v nichž se obchoduje jako za starých časů. A právě zde se koná největší a nejbohatší koňský dostih na světě. Nese název Dubai World Cup a je velkolepou oslavou dostihového sportu. Dubaj je synonymem úspěchu, bohatství a luxusu. Je to nejlidnatější a druhý největší ze sedmi arabských emirátů a nachází se v jižní části Perského zálivu. Zatímco se v našich zeměpisných šířkách ve stájích víceméně odpočívá, na arabském poloostrově se závodí ostošest. Od listopadu až do března se tu každý čtvrtek konají dostihová odpoledne s velmi kvalitním obsazením. 30. prosince na dubajském závodišti Meydan končí dostihová série nazvaná Winter Meet a už 13. ledna tamtéž startuje Dubai International Racing Carnival, který vrcholí nejlépe dotovaným dostihem na světě Dubai World Cupem 26. března. Historie tohoto podniku není však nikterak dlouhá. Poprvé se dostih běžel v roce 1996 a jeho zakladatelem není nikdo menší než dubajský vládce a světově uznávaný chovatel a majitel dostihových koní šejk Mohammed bin Rashid Al Maktoum. A byl to právě on, kdo tak založil hlavní město dostihového sportu a mekku všech turfmanů. A byl to také on, kdo nechal slavné závodiště Nad Al Šeba
Meydan – největší tribuna na světe (1,6 km) Trenér Luka uděluje ordre žokeji Janáčkovi
14
text: Jiří Klokočka
kompletně zbourat a na jeho základech vystavět nejmodernější a nejdražší dostihové závodiště na světě. Náklady na jeho zbudování přišly na 1,25 miliard dolarů. Nyní se návštěvníci mohou těšit na zbrusu nový areál. Meydan je však víc než jen závodní dráha. Tento úžasný komplex disponuje 1,6 km dlouhou tribunou pro 60 tisíc diváků, jsou zde podzemní garáže, které pojmou 10 tisíc aut. Nechybí tu luxusní pětihvězdičkový hotel, kino IMAX, muzeum či Meydan Marina – přístav umožňující sledování dostihů z paluby jachty. V centru toho všeho jsou čtyři dostihové a čtyři tréninkové tratě. Přímo ideální místo pro slavné celebrity, šejky, novináře, ale hlavně pro milovníky koní. Ovšem ani na čtyřnohé šampióny se nezapomíná. Ti se tu mají jako v bavlnce. Peníze zde nehrají žádnou roli. Koně si mohou dopřávat bazénové koupele, masáže a prvotřídní lékařskou péči. Piliny, sláma a seno se sem vozí až z Jižní Afriky, Finska a Kanady. Nakonec si to právem zaslouží, neboť jsou to koně, kteří hrají v této show hlavní roli. Běhají se zde samé prvotřídní (groupové a black-typové) dostihy. Sjíždějí se sem ti nejlepší plnokrevníci a žokejové z celého světa. Nesmíme zapomenout na prvního vítěze DWC, jímž byl fenomenální americký hřebec Cigar. Tento kůň patřil na travnatých drahách k podprůměru, avšak písek mu natolik svědčil, že se stal neporazitelným a svou skvělou kariéru zakončil právě v Dubaji. Zatím posledním vítězem se loni stal brazilský sedmiletý hnědák Gloria De Campeao. Kdo si letos odnese vavříny, ví snad jen Alláh. Jedno je jisté, vítěz si přijde na tučných 10 miliónů dolarů a nehynoucí slávu šampióna největšího a nejdražšího dostihu světa.
text: Jan Němec
Daroval koně španělskému králi Rozhovor s Tomášem Bartákem Ikona českého vozatajského sportu a chovu kladrubských koní. Člověk, o kterém lze bez nadsázky říct, že svůj život zasvětil koním. Vítěz celé řady vozatajských soutěží, úspěšný chovatel, člen Rady plemenné knihy starokladrubských koní a lipicánů a v případě obou těchto plemen také jejich posuzovatel. Jak se přihodí, že se rodilý Pražák ocitne u koní? Ke zvířatům jsem tíhnul vždycky. I když jsme bydleli v Praze, tak jsme měli malou zahrádku a já jsem tam měl králíky, morčata, slepice i psy. Celá naše rodina byla naopak spíše městská, otec byl ekonom se dvěma vysokoškolskými tituly. Mě to ale táhlo ke zvířatům. Na školy se mi moc nechtělo, tak jsem šel nakonec do Kladrub, kde jsem čuchnul ke koním a bylo rozhodnuto. Co považujete ve své obrovské sportovní i chovatelské kariéře za největší úspěch? Letos začínám svojí třiatřicátou sportovní sezonu, takže už jsem zažil leccos. Povedlo se toho hodně, ale já mám největší radost ze svých synů Adama a Tomáše. Stejně jako já mají i oni vztah ke koním a daří se jim. A to je pro mě asi ta největší odměna za všechno to úsilí, které člověk do práce s koňmi vložil. Vám se daří nejen v zápřahu koní, ale také v jejich chovu. Za dobu, co se chovu věnuji, se mi podařilo odchovat víc než čtyři sta koní. Byly doby, kdy se nám rodilo dvacet i více hříbat ročně. Radost mám z toho, že z našeho chovu pochází řada hřebců, kteří byli zařazeni do chovu kladrubských koní. A navíc se koním z našeho chovu daří dosahovat výtečných sportovních úspěchů. Na mistrovství světa ve čtyřspřeží bývalo i deset dvanáct našich koní. Což je hodně, protože když
si vezmete, že do sportu jdou většinou hřebci nebo valaši, tak je takový počet koní z jednoho chovu hodně velké číslo. Koním z našeho chovu se vždycky dařilo držet se ve světové špičce. Jak se vám daří tak velký chov financovat? Musíme se s koňmi věnovat i jiným aktivitám. Pracujeme hodně pro film, kde děláme hlavně spřežení, na což mám různé postroje i kočáry. A hodně děláme také koně pro herce. Spolehlivá zvířata, kdy i herec, který vlastně neumí jezdit, je po pár minutách schopen toho koně ovládat před kamerou. V dnešní době všichni šetří a už to není zdaleka jako dřív, kdy ke mně vozili herce tři týdny, aby se naučil. Když jsem učil jezdit pana Brzobohatého se čtyřspřežím, tak ho ke mně vozili opravdu tři neděle a ještě za něj byl double. Hodně jsme dělali například pro seriál Zdivočelá země, který teď akorát dotáčíme. S koňmi jezdím také na různé slavnosti, městské akce a tak podobně. Například jsem se čtyřspřežím otevíral stoletou výstavu v Praze, už několikrát jsem jezdil po Praze s dostavníkem při výročí České pošty nebo při zahajování filmového festivalu v Karlových Varech. Pro televizi Prima jsem vezl porotu na finále soutěže Československo má talent. Dělali jsme toho už opravdu moc. To vypadá, že vy jste se v životě u koní ani trochu nenudil. To rozhodně ne. Jedním z velkých zážitků bylo předávání kladrubského koně z mého chovu španělskému králi. Byl to dar, který věnoval tehdejší prezident Václav Havel španělskému králi při jeho oficiální návštěvě naší republiky. Byl jsem pozván na večeři, kde seděli král a náš prezident s manželkami a dalších šedesát významných hostů. My jsme měli toho koně schovaného ve křoví, a když se šlo z večeře na Belveder na kávu a na koňak, tak jsem vběhnul do toho křoví, vytáhl jsem klisnu Senecu a tu jsme tam předávali. Dneska už by té kobylce mohlo být tak osmnáct, možná dvacet let. Ale byla z naší klisny a po našem hřebci, takže španělský král dostal darem koně, který byl opravdu výhradně z mého chovu.
15
ČASOPIS O DOSTIHOVÉM SPORTU jedna značka, dvě média pro každého příznivce dostihů ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU
2/20 10 ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU
ČAS OPIS O DOS TIHO VÉM SPO RTU
ČASOPIS O DOSTIHO VÉM SPORTU
3/2010
Mimořádná příloha: dostihový kalendář
Sláva se vrátila do Prostějova
M. Theimer: V Anglii ne lají Radek Havelkadědn es nic extra chodí raději do lesa
strana 4
www.paddock-revu
www.paddock-revu
e.cz
e.cz
Mandarino skokanským králem jara
strany 6–7
strana 4
Ledové dostihy Shamalgan – Hongksopnagn:amsLkiv ý m erpool:česká senzace Tak se loučil suveréneM mcCoyvsPeařípžoi rok 2009 letech dočkal strany 14-15
strany 14-15
strany 16-17
45 Kč/2/duben 2010/ročník
7
strany 1, 3, 33
45 Kč/4/červen 2010/ročník
45 Kč/1/únor-březen 2010/ročník
7
7
45 Kč/3/květen 2010/ročník
7
» internetové stránky www.paddock-revue.cz s obsáhlým každodenním dostihovým zpravodajstvím » barevný měsíčník plný zajímavostí, komentářů a postřehů z české i světové dostihové scény
www.paddock-revue.cz 16
4/2010
1/20 10
Medailonek / Laran (IRE) Tmavý hnědák, hřebec, který se narodil v Irsku. Je po otci Black Sam Bellamy (IRE) z matky Larana (GER). Je pravým bratrem Lindy (GER), která je vítězkou Zimní královny 2009, Ceny Pat‘s Music a v Jarní ceně klisen skončila na 2. místě. Laran do Bošovic přijel jako roček z Irska, kde se narodil a následně vyrůstal na tamních pastvinách. Velmi dobře ho poznáte podle šedivého ocasu, který je zajímavý v kontrastu s jeho tmavým zabarvením. Podobně jako Linda nebyl ani on tím okouzlujícím hříbětem. Bylo to takové plaché chlupaté káčátko, ale stal se z něj velmi hodný, bezproblémový hřebec, který nepotřebuje speciálního jezdce a dobře ho zvládne i ruka něžného pohlaví. Jako dvouletý běhal dostihy v barvách stáje Agrolipt ČR. Letošní sezónu bude již hájit modročerné barvy DS MAENTIVA.
text: Martina Luková
Svou kariéru odstartoval třetím místem v dostihu III. kategorie na 1200 metrů v Karlových Varech. Laranovi vyhovuje rychlé tempo dostihu, a když takové není, musí se chopit pozice vodiče sám, což má se svou sestrou společné. To se mu při jeho druhém startu podařilo a zvítězil velmi lehce v dostihu III. kategorie na 1600 metrů. Jeho posledním startem sezony 2010 byla Cena zimního favorita, dostih kategorie Listed na 1600 metrů, kde doběhl na čtvrtém místě. Pro sezónu 2011 je již přihlášen do dostihů jako Velká jarní cena a České derby. Kterým směrem ale bude pokračovat Laranova kariéra, ještě není zcela určeno. Na jaře uvidíme, jaká distance dostihu pro něho bude optimální, a pokud prokáže vytrvalost, jeho cesta bude směřovat právě k Českému derby. Pravděpodobněji ale zůstane na tratích okolo 1600–2000 metrů. Vyloučené nejsou ani starty v zahraničí. Svým momentálním handicapem 84 kg patří Laran k velkým nadějím tříletého ročníku.
Laran (IRE)
17
MVDr. Helga Koudelková při broušení zubů
Koně jsou droga Byl mrazivý lednový den, když jsme se s kolegou fotografem Martinem Halešem vydali na návštěvu dámy, která má mezi koňaři pověst ,,koňský doktor House“. Paní doktorka byla zrovna v terénu na zákroku. Shodou okolností u své externí asistentky Evy Baxové v Chrastinách u Písku. Když jsme vzali za kliku a vstoupili na dvůr, naskytl se nám mírně řečeno bizarní pohled. Jedna žena drží a uklidňuje koně a druhá má jednu ruku až po loket v jeho hubě a druhou rukou třímá jakousi tyč napojenou na elektrickou ruční vrtačku. Přesně takovou, jakou používají třeba truhláři. MVDr. HELGA KOUDELKOVÁ tentokrát v roli koňské dentistky. Co to tomu koni provádíte, paní doktorko? Brousím chrup, protože koním oproti lidem zuby neustále dorůstají. Spodní čelist je užší než horní, a má-li kůň nepravidelný skus, zuby, jak stále rostou, vytváří takové 18
text: Jiří Klokočka
ostré výrůstky, které koním způsobují zevnitř huby bolestivé stavy. U spodních čelistí se to samé děje dovnitř a kůň si rozdírá jazyk. Navíc se pořadně nenakrmí a ani nechodí dobře na udidle. Co vás přivedlo ke zvěrolékařině? Já jsem se od mala pohybovala mezi zvířaty, takže mě snad nic jiného napadnout nemohlo. My jsme například měli doma ne jednoho, ale hned pět foxteriérů. Mimochodem, my jsme bydleli v Písku na Hradišti a já tam chodívala jako holka sáňkovat s tím mým jedním pejskem. A jednoho dne jsem se tam potkala tady s Evou, která tam byla taky se svým psem. Daly jsme se do řeči a ona se mi tenkrát pochlubila, že jezdí na koni, což mne naprosto okouzlilo, a tak patrně tehdy začala má cesta ke koním. Nato jsem se dostala do píseckého hřebčince, respektive do stájí střední zemědělské školy, pak jsem absolvovala nějaké dětské tábory s huculy a už jsem se ,,vezla“. Víte, koně jsou droga a já jí zcela podlehla. Pak už se nedalo nic dělat (smích). Můj tatínek mě nutil do tenisu, ale marně. Vůbec rodiče se mě snažili od těch zvířat spíše odvést, ale
myslím, že v druhém ročníku na gymnáziu už jsem měla naprosto jasno. Léčíte kromě koní ještě nějaká jiná zvířata? Ne, už jen a pouze koně. Ono to už dnes jinak nejde, neboť existuje celá řada nástrojů a přístrojů, které jsou speciální jen pro koně, a když to člověk chce dělat na úrovni, musí se též úzce specializovat. Víte, že díky vašim výborným diagnostickým schopnostem máte pověst ,,koňský doktor House“? No to tedy nevím (smích). S těmi koňmi a obecně se zvířaty je to podobné jako s dětmi. Oni vám neřeknou, co je bolí, ale když s nimi dlouho žijete a jste s nimi dnes a denně (i v noci), máte velikou výhodu. Je mnoho vynikajících doktorů, kteří mají skvělé a supermoderní vybavení, ale s těmi koňmi nejsou. Neměli je doma, nikdy jim nesloužili, nepozorovali je na pastvě, nikdy na nich neseděli. Není v tom nějaká genialita, jen snad že se vám to dostane tak pod kůži, že to pak přichází skoro samo. Vy jste nějaký čas strávila v zahraničí, jak na to vzpomínáte? Já v první řadě za tuhle zkušenost musím poděkovat svým rodičům, kteří mě už od dětství nutili do cizích jazyků a já jsem jim dodnes za to vděčná. Takže těsně po škole, hned po revoluci jsem vycestovala ven. A to byl snad ten nejzásadnější moment v mé kariéře. Má první pracovní stáž proběhla ve Francii a trvala půl roku. Bylo to u jednoho veterináře, který se zabýval převážně reprodukcí koní. Tenkrát jsem tam vyšetřila snad dva tisíce klisen ultrazvukem. Pak ale po návratu domů jsem prodělala menší kulturní či spíše profesní šok. Zde bylo vše o několik let pozadu, spousty odborných lékařských postupů tu nikdo neznal, a jak už to u nás bývá, co neznám, to odmítám. A protože se tenkrát koňské veterinařině věnovali převážně muži, užila jsem si coby žena i mnoho nedůvěry, podceňování i odmítnutí. Poměrně těžko jsem to nesla, proto jsem se rozhodla vrátit zpět do zahraničí. Zařídila jsem si povolení a začala pracovat na jedné moderní švýcarské klinice, která se zabývala léčbou koní. Zůstala jsem tam asi rok a půl a moc ráda na to vzpomínám. Byla to pro mne velmi krásná doba v mé kariéře. Měla jsem plnou důvěru vedení kliniky a byla jsem připuštěna i k těm nejzávažnějším zákrokům. Byla to pro mne obrovská škola a dodnes jsem vděčna majitelům kliniky, manželům Magdaleně a Peterovi Hauri, za jejich podporu, neboť mě nejen profesně velmi posunuli, ale i pak po návratu domů mně naprosto nezištně a s nevídanou velkorysostí materiálně pomohli v podobě nástrojů, přístrojů a dalšího vybavení. Vzpomenete si na nějaký opravdu komplikovaný případ, který jste musela řešit? Hříbě jménem Drahuška. Onemocněla tetanem a nám se ji podařilo vrátit zpět do života. Ale to si myslím, že není jen má zásluha, ale je to pomoc snad Pána Boha a také rodiny majitele (majitelem je shodou okolností vydavatel GR Martin Bláha – pozn. red.). Jeho dcera celé hodiny u té kobylky proležela a to její zdraví snad i vymodlila. Já jsem tento případ konzultovala s několika kolegy a každý mi řekl, že je to beznadějný případ. Tahle kobylka měla vůbec pohnutý vstup do života. Její matka si těsně po
porodu zlomila nohu, proto musela být utracena a Drahuška se stala sirotkem. Do toho tahle ošklivá nemoc, ze které se nakonec jakoby zázrakem dostala a teď se má skvěle k životu a pro mě je to obrovská odměna. Co považujete ve své práci za důležité, ne-li nejdůležitější? Tenhle obor je tak záhadný a úžasný, že v něm máte stále co objevovat a co se učit. Takže asi nejdůležitější je neustálé sebevzdělávání, zkoušení nových postupů a metod. Může vám být třeba devadesát a vy stále nejste a asi ani nebudete na konci. Je stále co zkoušet a stále se objevují nové věci, které vás mohou překvapit. Chce to mít ten drive a touhu po novém a neobjeveném. To je myslím to, co vás žene kupředu a co vás stále zlepšuje. Ráda bych zmínila Evu, která mi asistuje a bývá mnohdy tím ,,hecířem“ který mě často nutí přijít na způsob, jak tomu nemocnému koni pomoci. Je zřejmé, že vás vaše práce zcela pohlcuje, máte čas na nějakou relaxaci? Ono to už dost dobře nejde, s mým partnerem, který je trenér a jezdec, máme areál, v němž je ustájeno 116 koní. To znamená, že jsem u koní v podstatě 24 hodin a nejde z toho vystoupit. Kvůli své práci jsem nestihla mít děti, možná mi je tak trochu nahrazují koně. Miluji je, je to můj život, přesto bych si někdy ráda od nich odpočinula, proto když to jde, tak se doma starám o trávník a zahradu. Možná to zní směšně, ale jsou to chvíle, kdy mohu alespoň na chvíli vypnout a myslet na něco jiného. Ale přiznám se, že pak už jsem stejně netrpělivá, až zas budu u svých milovaných koňských pacientů.
MVDr. Helga Koudelková s asistentkou Evou Baxová
19
Partneři
20
Měsíčník GALOPP REPORTER vydává MAENTIVA Galopp, s.r.o. GR je evidován pod číslem MK ČR E 19578 redakce: Jiří Klokočka, Jan Němec kontakt: 775 633 230,
[email protected] foto: Martin Haleš, Šárka Votavová, Vojtěch Kokeš GALOPP REPORTER je ke stažení na www.ds-maentiva.cz
Mediální partner
