1 Historie výzkumů Těšetic-Kyjovic s důrazem na lengyelské osídlení

1 Historie výzkumů Těšetic-Kyjovic s důrazem na lengyelské osídlení

Polykulturní lokalita v Těšeticích-Kyjovicích v poloze „Sutny“ byla objevena v roce 1956 během archeologického výzkumu, který vedl prof. dr. F. Kalousek v trati „Vinohrady“ rovněž v uvedené obci. Poté zde byl roku 1964 proveden zjišťovací průzkum a od roku 1967 počal systematický výzkum trvající dodnes (PODBORSKÝ 1988, 13). Počinem evropského významu bylo zachycení a celoplošné odkrytí, dokumentace a publikování zdejšího kruhového areálu v letech 1968–1978 (PODBORSKÝ 1988; 1999, 7; KAZDOVÁ – PODBORSKÝ eds. 2007). Do dnešních dnů zde bylo odkryto několik stovek pravěkých objektů rozličných typů a období. Za významné objevy z období lidu s MMK lze krom rondelu považovat také například sedm obilních jam (viz kapitola10.2) či dva polozemnicové objekty 181 a 184 (viz kapitola 11.1). Od počátku výzkumu již bylo publikováno velké množství studií a zpráv zaměřených na vybranou problematiku z průběhu pravěkého vývoje osídlení (souhrnně PODBORSKÝ a kol. 2005). Do popředí z nich vystupují především číselně označené monografie I–VI (KAZDOVÁ 1984; PODBORSKÝ 1985; LORENCOVÁ – BENEŠ – PODBORSKÝ 1987; PODBORSKÝ 1988; GOLEC 2003; KAZDOVÁ v tisku). Z následujícího publikačního přehledu jsou vybrány výstupy související s osídlením kultury s MMK. Kromě těšetických monografií sem patří shrnující zprávy a přehledy o výsledcích exkavací za jednotlivá období (PODBORSKÝ – VILDOMEC 1968, 8–11; PODBORSKÝ 1969, 572–592; 1972, 155–162; 1973, 30–34; 1975–1976, 175–184; 1970, 7–9; PODBORSKÝ – KOŠTUŘÍK 1983, 17–19; PODBORSKÝ – KOŠTUŘÍK – PALATOVÁ, D. – PALÁTOVÁ, H. 1984, 78; PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK 1985, 85; 1987, 23; 1987a, 20; 1989, 22; KOŠTUŘÍK – KAZDOVÁ 1990, 24; KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK 1993, 11–29; 1993a, 392–400; KOŠTUŘÍK – KAZDOVÁ 1993, 46; 1996, 45; KUČA – KAZDOVÁ – ŠABATOVÁ 2009; KUČA et al., v tisku), studie o vybrané problematice či nálezech (PODBORSKÝ 1983–1984, 111– 131; KAZDOVÁ 1989–1990, 127–141; KAZDOVÁ 2002, 129–136; HLOŽEK – GREGEROVÁ 2002, 137–141; KAZDOVÁ – ŠABATOVÁ 2007; PROKEŠ et al., v tisku), studie k lengyelské keramice (KAZDOVÁ 1973–1974, 46–67; 1983–1984, 133–149; 1986; 15–24; 1989, 87–95; PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK – WEBER 1977) a popularizační výstupy (PODBORSKÝ 1958, 42–44; 1974, 589–592; 1977, 15–22; 1979; 1982, 18–25; KAZDOVÁ 1975, 81–83). Následně sem můžeme zařadit mnoho studií přispívajících k problematice rondelové architektury (PODBORSKÝ 1988; 1992, 90–146; KOVÁRNÍK 1997; PODBORSKÝ a kol. 1999; PODBORSKÝ 2000, 61–80; 2000a, 355–360; 2001, 209–211) a obytných staveb (PODBORSKÝ 1984, 27–66; KUČA 2007). Při výzkumu rondelu MMK bylo provedeno sledování průběhu příkopu pomocí elektromagnetického indikátoru Vysokého učení technického v Brně

Historie výzkumů Těšetic-Kyjovic s důrazem na lengyelské osídlení

9

Plánek 1. Těšetice-Kyjovice, trať „Sutny“. Osídlení kultury s MMK v rondelu a v jeho okolí je vyznačeno červenou barvou.

10

TĚŠETICE-KYJOVICE / 7

(WEBER – VILDOMEC – PODBORSKÝ 1971, 67–74), fotografická dokumentace z leteckého modelu Geografického ústavu Československé akademie věd Brno (PODBORSKÝ 1988, 26, obr. 15–17; BÁLEK – PODBORSKÝ 2001, 73). Došlo zde také k rozvoji experimentární archeologie: technologie výroby a výzdoby keramiky (KAZDOVÁ 1975, 81–83; KOVÁRNÍK 1982, 103–116), proces stavby obydlí a zpracování dřeva (PODBORSKÝ 1984a, 225–226) a provádění polních prací za pomoci replik neolitických sklizňových nástrojů (KAZDOVÁ 1983, 161–169; 1984a, 226–229; PODBORSKÝ 2001, 21).

Historie výzkumů Těšetic-Kyjovic s důrazem na lengyelské osídlení

11

2 Objekty kultury s moravskou malovanou keramikou 2.1 Charakteristika objektů K analýze byly vybrány zájmové objekty ležící mezi kruhovým areálem a palisádou a náležející kultuře s MMK. Objekty 148 a 153 byly již zpracovány dříve (KAZDOVÁ 1984, 125–146, 172), proto je k nim přihlíženo až v dalším rozboru. Soupis objektů se základní charakteristikou je umístěn v příloze.

2.2 Rozmístění objektů na ploše Prostor vymezený vnější palisádou a vnitřním příkopem rondelu s MMK v Těšeticích-Kyjovicích v poloze „Sutny“ zahrnuje desítky objektů z nejrůznějších období pravěku. Vztah předchozího osídlení lidem s LnK a VpK prokázal vzájemné odlišnosti co se týká jejich prostorového vymezení. Sídlištní areál lidu s LnK zaujímá především oblast severně, severovýchodně až východně od vnitřního příkopu rondelu MMK, zatímco lid s VpK si oblíbil polohu na SZ od rondelu s výběžky hlavně na východ (KAZDOVÁ 2004, obr. 3, 57). Ze srovnání osídlení VpK a MMK vyplývá, že osada MMK Ia vznikla v mladším časovém horizontu než areál lidu s VpK III. fáze (doklady již od II./III. fáze), což dokládají superpozice jam s některými částmi rondelu MMK (KAZDOVÁ 1996, 43; 1997, 82; 2004, 67). Několik fragmentů mladší VpK bylo prokázáno v příkopu rondelu a v rozsáhlém hliníku 170 (PODBORSKÝ 1988, obr. 99:7; KAZDOVÁ 1998, obr. 5:2; 2004, obr. 6). Samotné osídlení lidu s MMK Ia fáze je rozptýleno ve větším prostoru než v předešlých obdobích. Vytrácí se směrem k severovýchodu od areálu rondelu, kde je intenzivně zastoupeno lineární osídlení. Plocha vymezená příkopem a vnější palisádou obsahuje několik desítek objektů, které můžeme pomocně rozdělit na: 1. hliníky (obj. 148, 153, část 170, 225, 277), které jsou volně rozptýleny (kapitola 11.3), jen trojice 148, 153 a 170 se nachází v blízkosti u sebe v severní části prostoru; svírají mezi sebou polozemnice 181 a 184; 2. obytné objekty (obj. 181 a 184) poměrně pravidelného půdorysu nedaleko severních vstupů do areálu rondelu (kapitola 11.1); 3. obilní sila (obj. 109, 159, 162, 167, 171, 197) těsně přiléhala k severozápadnímu segmentu příkopu (kapitola 11.2); 4. ostatní objekty. Sem řadíme většinu zbylých jam, u kterých je jejich determinace obtížnější. Jsou rozmístěny po celém vymezeném prostoru, nápadné jsou v jeho

12


3 Základní popis keramiky podle numerického kódu moravské malované keramiky 3.1 Metoda V následující kapitole je podán základní přehled keramického inventáře objektů ze zájmového prostoru mezi příkopem rondelu a vnější palisádou podle kódu MMK (PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK – WEBER 1977).1 Základem pro uvedený přehled se stala numerická deskripce keramiky (viz příloha 1), ve které jsou z celkem 8 763 jedinců popsány kusy s výpovědní hodnotou (především keramická třída, určitelný tvar keramiky, okraj, malovaná, rýsovaná, vhloubená a plastická výzdoba; k nim další doplňující údaje). Podle tohoto klíče pak byly objekty datovány. V následujících kapitolách je podán podrobný rozbor keramiky souhrnně podle jednotlivých keramických tříd s grafy znázorňujícími výskyt daných znaků z určitého počtu. Rozbor byl dohledán a doplněn četnými analogiemi především z dolnorakouských, vesměs rondelových, lokalit.

3.2 Intruze V oblasti vymezené vnitřním rondelem a vnější palisádou je doloženo rovněž osídlení jinými pravěkými kulturami (graf 1). V hodnocených objektech z intruzí převažují keramické zlomky kultury s LnK (zásah do 22 objektů), dále kultury s VpK (v 16 objektech), z eneolitu keramika kultury badenské ? (jeden objekt), KZP (dva objekty) a halštatské horákovské kultury (dva objekty). Nejvíce intruzí obsahoval objekt 225 ve východní části prostoru v blízkosti vnější palisády (graf 2). Tato větší jáma se nachází v oblasti se silným osídlením LnK, které se výrazně koncentruje východním směrem od rondelu. I přes nastíněné skutečnosti můžeme s jistou dávkou přesvědčení datovat jámu 225 do fáze Ia lidu s MMK. K tomuto závěru vedly skutečnosti, že se keramický inventář jiných kultur nevyskytoval v nejspodnějších partiích objektu a že jeho kvalitativní hodnota z hlediska dochovalosti a velikosti nedosahuje jakosti keramických zlomků MMK. Podobným způsobem se postupovalo i u datování ostatních objektů ve sledované oblasti areálu rondelu (tab. 1). Fakt, že intruze zasahují ve většině případů jen do svrchních partií objektů, jak je doloženo např. v Těšeticích-

1 Keramika z obj. 109 a 159 je ve výběru vyobrazena v monografii o rondelu MMK (PODBORSKÝ 1988, obr. 119, 120) a v době zpracování nebyla z větší části autorovi k dispozici, proto jí není věnována taková pozornost jako u zbývajících objektů. Podle předloženého vyobrazení se však svým charakterem, složením a výzdobnými prvky v podstatě nevymyká běžnému sortimentu nejstarší fáze Ia MMK.

Základní popis keramiky podle numerického kódu moravské malované keramiky

15

4 Charakteristika keramiky

4.1 Keramická hmota Soubor keramiky ze sledovaných objektů z Těšetic-Kyjovic obsahuje 8 763 inventárních čísel. Keramické střepy měly různou hustotu hmoty, z níž byly zhotoveny (viz příspěvek M. Hložka in KUČA 2005). V numerickém kódu MMK (PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK – WEBER 1977) tomu náleží sloupec D 69 se sedmi položkami. Vyskytla se keramická hmota plavená (1), jemnozrnná (2), středozrnná (4), ojediněle zrnitá (6) a skutečně výjimečně hrubozrnná (7). Naopak úplně absentuje nepravá „terra sigillata“ (5) a „terra nigra“ (3). To odpovídá současnému stavu poznání fáze Ia kultury s MMK, kdy se položky 3, 5, 7 plně prosazují až ve II. stupni MMK. V těšetickém souboru se nejvíce objevuje jemno- a středozrnná keramická hmota. Makroskopicky byly ojediněle zachytitelné například stopy slídy – muskovitu (obj. 50, 86, 162, 613). Příměsi sledoval zejména M. Hložek metodou optické mikroskopie (viz příloha in KUČA 2005), který sledoval na třech vybraných exemplářích některá specifika MMK. Několik střepů, především z objektu 20, bylo výrazně zabarveno doběla. Expertiza prokázala předpoklad, že je zbarvení způsobeno pojivem, které tvoří kaolinitické jíly ze zdrojů u Únanova. Lesklé slídy ze slídových břidlic byly přidávány do těsta některých keramických nádob z drti nepoužívaných zrnotěrek. Odstín červeného barviva na vnitřní straně střepu z objektu 112, prokázaný i u jiných jedinců, např. u obr. 7:7, byl patrně způsoben postdepozičními procesy. Přítomné úlomky hornin ve střepech z objektů 86 a 112 prokázaly výrobu keramiky přímo v osadě MMK, zatímco horniny obsažené ve střepu z objektu 20 poukazují na původ mimo mateřské sídliště.

4.2 Tvary nádob V této pasáži je keramika zpracována souhrnně ze všech objektů podle příslušných keramických tříd za použití kódu MMK (PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK – WEBER 1977). Hrnce (100) Tato keramická třída se navzdory velkému zastoupení v objektech většinou nedochovala v celé nebo rekonstruovatelné podobě. Přesto je čtyřikrát doložen hrnec-pohárek (93) s plnými uchy na výduti (51) z objektu 50, 181 a 277 (obr. 2:34; 14:2; 26:8) a spodní část téhož typu nádoby z objektu 181 (obr. 14:1). Z okrajů se dochovaly téměř vždy zaoblené okraje č. 2, v jednom případě i hrotitý okraj č. 4 v objektu 181.

Charakteristika keramiky

37

5 Relativní chronologie na základě rozboru keramiky a terénní situace

Po rozboru keramiky v kontextu se synchronními lokalitami MMK Ia (Lengyel I) na Moravě, v Dolním Rakousku, Maďarsku a Slovensku bude v této kapitole srovnán keramický soubor získaný z prostoru mezi vnější palisádou a příkopem s materiálem pocházejícím z jiných částí sídliště v Těšeticích-Kyjovicích: s vlastním příkopem a prostorem jím vymezeným (pásmo A a B), se zpracovanými hliníky v rámci zájmového prostoru C (podle KAZDOVÁ 1984) a z plochy za vnější palisádou (pásmo D). Účelem rozboru je zpřesnění relativní chronologie v rámci sídliště MMK. Je vycházeno z důležitých poznatků učiněných již v kapitole 4.

5.1 Vztah objektů vnějšího prstence rondelu k příkopu . na základě keramiky Keramika z vlastního příkopu rondelu byla ve stručnosti popsána ve čtvrtém svazku těšetických monografií (PODBORSKÝ 1988, 123–130). Je zde nastíněn přehled keramických jedinců podle tří základních souvrství. Případnou průkaznější komparaci bude možné provést po kompletním zpracování keramiky z příkopu rondelu. Svrchní souvrství (I) se bližšímu vzájemnému srovnání vymyká, jelikož obsahuje kromě MMK Ia příměsi kultur s VpK (fáze III a IV), mladší a pozdní MMK a halštatské horákovské kultury (PODBORSKÝ 1988, 124, 129). V rámci typologické skladby se objevují stejné typy mís (30, 11) jako ostatně poměrně běžně v jiných objektech vnějšího palisádového prstence. Střední souvrství (II) bylo nálezově nejbohatší. V obou spodních vrstvách (II a III) je zastoupená široká škála keramických tříd, celkově větší než ve sledovaných objektech. Hrnce reprezentují varianty 11, 31, 35, jiné hrncovité tvary 31, mísy a misky 11, 21, 22, 31, 41, 46, 68, 79, mísy na nožce 11, 12, 15 a pohárky 11, 12 a 13. Shodný je pouze typ 31 u mís a 15 u mís na nožce. V zájmových objektech vně příkopu rondelu byly navíc popsány u hrnců typ 93, u jiných hrncovitých tvarů 20, u mís 10, 20, 28, 30, 33, 35, 37, 77, 83, u mís na nožce 30, 41, pohárků 60 a nový typ 62, různé varianty jiných užitkových a drobných keramických tvarů nevyjímaje. Vyskytly se zde shodné malované prvky a motivy se znaky na keramice z okolních objektů vlastního příkopu, pro MMK Ia: elipsa (16), tělíska (17), malba složená z tělísek (060), pruhy z různých prvků (121), pro MMK I obecně: meandr (08), pruh (09), klasická vlnice (25), motivy jako pruhy (021, 022), síť (072) a vlnice (112). Naopak v příkopu se objevila notová osnova (083), šachovnice (012) pro fázi Ia, průběžné motivy pro MMK Ia a Ib jako hvězdice (053) a ostatní pruhy (122, 128).

Relativní chronologie na základě rozboru keramiky a terénní situace

63

6 Barviva Častou složku nálezů v objektech náležejících kultuře s MMK tvoří barviva. Jejich stručný přehled je obsažen v tabulce přehledu nálezů získaných ze zájmových objektů MMK (tab. 1). Vzorky červeného a žlutého barviva byly mineralogicky určeny K. Dražďákem (1973–1974, 69–93) a rozebrány při analýze souboru z hliníků E. Kazdovou (1984, 197– 199). Podle mineralogického rozboru je červené barvivo tvořeno hematitem a žluté barvivo minerálem jarositem. K. Dražďák dále uvádí, že při dlouhodobém působení vody dochází k hydrataci hematitu a za kyzového větrání se na povrchu hematitu utváří krusta síranu, což v konečném důsledku vede ke změně barvy povrchu z červené na žlutou a její odstíny (DRAŽĎÁK 1973–1974, 69–93). Původu těchto surovin by odpovídalo několik potenciálních zdrojů v blízkém okruhu lokality, přičemž bylo pravděpodobně dostupnější žluté barvivo než červené (KAZDOVÁ 1984, 198). V úvahu připadá okolí Znojma, např. Nový Šaldorf, Konice ad. (ZEMAN in PODBORSKÝ 1988, 19). Zdrojů barviv je na jižní Moravě mnoho, proto i vzhledem k dobrým kontaktům mezi osadami lze uvažovat spíše o lokálním původu materiálu (HAVLÍČEK 1993, 204). Zbytky po barvivech nacházíme rovněž na povrchu keramiky, broušené a ostatní kamenné industrie. Některé keramické fragmenty, především putny (případně mísy na nožce), měly zevnitř silný nános červeného barviva; žlutého nikoli, což dokládá jeden ze způsobů jeho přechovávání a vytváření zásob. Zlomky broušených kamenných nástrojů byly po ztrátě svého původního účelu často určeny k roztírání barviva. K jeho zpracovávání sloužily také podložky, těrky a jiné kamenné artefakty. K objasnění výrobního postupu rozdělávání a nanášení barviv na keramickou nádobu byly prováděny experimenty (KAZDOVÁ 1975, 81–83). Na Slovensku jsou konstatovány nálezy červeného a žlutého barviva na lengyelských lokalitách Lužianky, Santovka, Svodín, Žlkovce ad. (HOVORKA – ILLÁŠOVÁ 2002, 153).

Barviva

67

7 Mazanice

Mazanice je běžným sortimentem jam od pravěku do středověku. Nachází se v nejrůznějších částech objektů a měla také různou funkci. Nebývá jí věnována velká pozornost, ale přesto nám poskytuje určitá fakta od původní funkce objektu až po jeho zánikový horizont. V rámci středověké archeologie však bývá předmětem nejrůznějších analýz (např. VAŘEKA 1992, 105–109; 1995, 59–64; ad.). V Těšeticích-Kyjovicích byla mazanici okrajově věnována pozornost v souvislosti s interpretací dochovaných otisků kolíků jako stop po zastřešení objektů 115 a 176 ve vnitřním areálu příkopu rondelu (PODBORSKÝ 1988, 143, obr. 115). Ve sledovaných objektech se mazanice vyskytovala v nejrůznějším množství až po 15,604 kg v polozemnicovém objektu 181. Ve jmenovaném objektu byly z tohoto hlediska získány nejzajímavější poznatky, je jí proto věnován samostatný odstavec v kapitole 11.1. Mazanice však tvořila i mocnou vrstvu a klenbu pece v objektu 225 (kapitola 11.3 a 11.4).

68


8 Štípaná kamenná industrie

8.1 Historie výzkumů Následující kapitola je věnována petrografickému a typologickému rozboru štípané kamenné industrie. První analýzu surovin užitých na výrobu štípané kamenné industrie v Těšeticích-Kyjovicích provedla v letech 1964–1969 dvojice badatelů J. Štelcl a J. Malina (1969; 1970; 1974). Následoval rozbor zpracovaný A. Přichystalem v rukopisné (1980) a dále již v publikované podobě s popsanou metodikou postupu rozboru štípané kamenné industrie v prvním díle řady „těšetických“ monografií (PŘICHYSTAL 1984, 205–212; OLIVA 1984, 212–231). A. Přichystal rozděluje používané suroviny štípaných artefaktů do skupiny zastoupené podstatně (nad 5 %) – rohovce typu Krumlovský les, křemičitá zvětralina hadců a obsidián, a do skupiny zastoupené v kolekci podřadně (pod 5 %) – křemen, křišťál, záhněda, silicit glacigenních sedimentů, silicit krakovsko-čenstochovské jury, radiolarity, plattensilex a moravský jurský rohovec (PŘICHYSTAL 1984, 206). V době uzávěrky této knihy vyšly ke kamenným surovinám užívaným v pravěku souhrnná publikace A. Přichystala (2009) a studie pod autorským vedením M. Kuči (KUČA – PŘICHYSTAL – SCHENK – ŠKRDLA – VOKÁČ 2009), které vzhledem k možným větším zásahům do textu do práce již nebyly zahrnuty.

8.2 Metoda Surovinové spektrum štípané kamenné industrie bylo určováno makroskopicky podle zkušeností jednoho z autorů (MK; graf 18). Pár nejistých či sporných artefaktů determinoval A. Přichystal. Typologie štípané kamenné industrie je popsána ve stejnojmenném oddílu. K rozboru byly využity i dříve zpracované kolekce z objektů 148 a 153 (KAZDOVÁ 1984, T 60, 61), které byly znovu klasifikovány podle zavedeného schématu, aby se dalo dobrat srovnatelných hodnot. Vedl k tomu také fakt, že obě studie (M. Olivy a A. Přichystala) jsou hodnoceny samostatně bez vzájemného porovnání a konfrontace. Jedná se konkrétně o srovnání typologie versus suroviny (graf 19). Kolekce, čítající původně 30 jedinců, je bohužel v současnosti ochuzena o tři kusy.

8.3 Surovinový rozbor Soubor štípané kamenné industrie pocházející z prostoru mezi vnější palisádou a rondelem čítá 427 exemplářů. Podobně jako A. Přichystal (1984, 206) bylo provedeno

Štípaná kamenná industrie

69

9 Broušená kamenná industrie

9.1 Historie výzkumů Tato kapitola je věnována petrografickému a typologickému rozboru broušené a ostatní kamenné industrie. Broušené kamenné industrii se věnoval především S. Vencl (1960; 1975, 12–73) a M. Salaš (1982, 271–273; 1984, 200–205; 1986, 25–48). V současné době je veškerá broušená a ostatní kamenná industrie z neolitického osídlení v Sutnách u Těšetic-Kyjovic zpracována M. Vokáčem v doktorské práci (2008). On také určil tento inventář (viz příslušný katalog). Stále se dá říci, že studium broušené kamenné industrie poněkud zaostává oproti jiným složkám hmotné kultury zastoupeným v neolitických objektech (srov. KUČA – KAZDOVÁ – PŘICHYSTAL 2005, 65). Tyto mezery pociťujeme především po stránce typologické; v posledních letech přibývá studií zabývajících se surovinovým rozborem broušené kamenné industrie (např. PŘICHYSTAL 2000, 41–70; 2000b, 119–136; PŘICHYSTAL – TRNKA 2001, 337–339; ŠÍDA – ŠREINOVÁ – ŠŤASTNÝ – ŠREIN – PROSTŘEDNÍK 2004, 109–131; VOKÁČ – KUČA – PŘICHYSTAL 2005 ad.). Z některých lengyelských nejen rondelových lokalit na Slovensku je broušená kamenná industrie zpracována (např. CHEBEN – ILLÁŠOVÁ 1997, 157–169; KUZMA – ILLÁŠOVÁ – TIRPÁK 1999, 129–154; HOVORKA – ILLÁŠOVÁ 2000, 83–110; 2002 ad.). Stručný přehled vývoje petroarcheologického bádání podal A. Přichystal (2008, 13–24).

9.2 Metoda Suroviny broušených a ostatních kamenných artefaktů byly vzhledem k jejich značnému množství studovány bez použití destruktivních metod (zhotovení výbrusů). Podrobně byly dokumentovány makroskopicky i mikroskopicky texturní a strukturní znaky i barva suroviny, a to společně s údaji získanými měřením magnetické susceptibility. Na základě těchto indicií bylo pracovně vytvořeno několik skupin suroviny broušené a ostatní kamenné industrie. Suroviny broušené kamenné industrie však zvláště ve skupině zelených břidlic obsahují početné přechody mezi jednotlivými typy (např. typ Jizerské hory – jemnozrnný amfibolit aj.). Důležité je, že těmito jednoduchými metodami výzkumu lze dobře od sebe odlišit i na malých úlomcích artefaktů základní skupiny surovin broušené a ostatní kamenné industrie, jako jsou arkózové pískovce, granitoidy dyjského masivu, spilitový tuf, bíločerně páskovaný amfibolit, zelená břidlice typu Želešice s krystalky magnetitu aj. Pro detailní výzkum jsou ovšem nezbytné destruktivní postupy, spočívající ve zhotovení petrografických výbrusů a stanovení poměru prvků v minerálech na mikrosondě.

82


10 Ostatní kamenná industrie

Kamenné artefakty, které neřadíme ke štípané nebo kamenné industrii, řadíme mezi ostatní kamennou industrii. Do této kategorie patří z hodnoceného souboru celkem 43 registrovaných exemplářů (tab. 7). Tvoří ji artefakty se stopami po používání, eventuálně opracování, či přirozené kameny pocházející z nejrůznějších surovin. Zajímavější část představují prvně jmenované artefakty. Většinou se jedná o otloukače vyrobené z křemene (3 ks), sekundárně užívané rohovce typu KL I (4 ks), dále brousky a jejich zlomky (6–7 ks) z granulitu a pískovce obsahující muskovit, podložky (1–2 ks), část masivní zrnotěrky z arkózy (1 ks) a rozpadlé zrnotěrky zhotovnené z rul (leukokratní a biotitická) moldanubika (2 ks), roztěrač se zbytky červeného barviva (1 ks) a konečně také osekané nebo místně ohlazené a vybroušené exempláře. Z polozemnicového objektu 181 pochází roztěrač se zbytky barviva a brousek, který má na boku nevýrazně vybroušenou rýhu – pravděpodobný doklad výrobního procesu broušené kamenné industrie. Jednotlivé suroviny můžeme rozdělit na tři základní složky rozdělené podle vzdálenosti od Těšetic: suroviny místního (několik metrů až 2–3 km), regionálního (do 40 km) a vzdáleného (více než 40 km) původu. Mezi suroviny lokálního původu náleží horniny dyjského masivu a moravika a štěrky v okolí – křemen, aplit, granit, fylonit, limonit, granodiorit a granitoid, regionální suroviny lze rozdělit na dvě skupiny: horniny moravika

Graf 21. Graf využití ostatní kamenné industrie v závislosti na vzdálenosti od primárních zdrojů (v %).

88


11 Funkční interpretace objektů Interpretace významu daného konkrétního objektu představuje vždy jedno z největších úskalí badatele, které ho čeká při snaze o rekonstrukci původní situace. Přesně determinovat funkci objektu je obtížné, neboť značné procento jam mělo během své existence funkcí hned několik, ať současných, nebo i následných po sobě. Výplň objektu sama o sobě vykazuje spíše dobu zánikového horizontu, má tedy sekundární funkci. Po ukončení primární funkce se objekt stával odpadovou jámou. Při snaze o interpretaci si pomáháme hledáním nejrůznějších analogií z různých období, především z mladších období pravěku až středověku či etnologických analogií z novověku (např. FROLEC – VAŘEKA 1984). Pro neolit se k zahloubeným zásobním objektům v poslední době vyjádřili R. Šumberová (1996) nebo autorský tým K. Riedhammer, K. Schmotz, W. Randling (1999). Na ploše vnějšího rondelu byly jámy kultury s MMK rozmístěny tak, že respektovaly koridor, tvořený spojnicemi vstupů do vnějšího a vnitřního rondelu.

11.1 Problematika zahloubených lengyelských staveb . (obj. 181 a 184) Problematika obytných a hospodářských objektů, včetně tvarů polozemnicových a zemnicových, není v neolitu v současnosti spolehlivě objasněna. Proto je potřeba se k této problematice neustále vracet. O nedostatku půdorysů obytných domů v lengyelském okruhu však hovořit nelze (např. LAST 1996, 27–40; KARLOVSKÝ – PAVÚK 2002, 137–156; PAVÚK 2003, 455–470; CARNEIRO 2006, 70–8114; PAVLŮ 2007, 13–23). V nejširším kontextu lengyelu lze shledat značný počet variabilních staveb. Jedná se ale především o stavby nadzemní konstrukce. Zahloubené objekty s pravidelnou dispozicí jsou mezi nimi spíše raritou. Dva objekty tohoto charakteru byly prozkoumány v 70. letech v Těšeticích-Kyjovicích, objekty 181 a 184. V. Podborský je vyzdvihl již ve své studii o domech lidu s MMK (PODBORSKÝ 1984, 27–66). Zde je předloženo kompletní vyhodnocení objektů 181 a 184 včetně souboru keramiky, štípané, broušené a ostatní kamenné industrie, kostí, mazanice a barviva. Závěry o této problematice byly publikovány již dříve (KUČA 2007). 11.1.1 Keramika Keramický soubor z obou objektů je velmi početný (obj. 181 – 1 181 ks, obj. 184 – 1 092 ks), ze sledovaného prostoru vůbec největší. I přes přibližně stejně početnou kolekci

14 Autorka mylně datuje polozemnice 181 a 184 do fáze IIa MMK (srov. KUČA 2007, 55).

90


Foto 1. Objekt 181.

Foto 2. Objekt 184.

Funkční interpretace objektů

91

Foto 3. Rekonstrukce chaty 181.

Foto 4. Část objektu 225.

92


Závěry Záměrem této práce bylo co nejkomplexněji vyhodnotit osídlení lidu s moravskou malovanou keramikou v prostoru vymezeném vnější palisádou a vnitřním příkopem rondelu v Těšeticích-Kyjovicích v návaznosti na studie vytvořené „těšetickým týmem“ v minulosti. Lid s MMK obsadil polohu „Sutny“ v období navazujícím na III. fázi kultury s vypíchanou keramikou (KAZDOVÁ 1996, 43 aj.). Velké množství zájmových objektů můžeme rozdělit na hliníky, polozemnice, obilní sila a blíže nezařazené sídlištní jámy. Hmotný inventář získaný z kulturních jam byl podroben rozboru, jehož výsledkům je věnováno několik následujících odstavců. Z objektů pochází celkem 8 763 keramických jedinců, na jejichž základě byla provedena relativní chronologie. Keramika byla s ohledem na přehlednost velkého počtu nejprve rozepsána podle jednotlivých objektů, poté zvlášť na základě pomocného rozdělení na jámy s přesahem 100 inventárních čísel keramiky a nakonec komplexně dohromady s příslušnou analýzou. Keramický inventář spadá do fáze Ia kultury s MMK, přičemž u průkaznějších objektů byl dokázán časový rozptyl do subfází Ia1–Ia3. V průběhu subfáze Ia1 snad začaly být zanášeny spodní části objektů 50, 154 a 225, největší „ruch“ nastal v subfázi Ia2, výjimečně přetrvává i v Ia3, což je případ části objektu 613 a obilní jámy 162. Ostatní jámy nebylo možné podobným způsobem vyhodnotit. Z intruzí převažují zlomky keramiky kultur s lineární a vypíchanou keramikou, eneolitu (kultura s kanelovanou keramikou ?, KZP) a horákovské kultury. Keramický materiál získaný z výplně příkopu datuje rondel do subfází Ia2, 3 kultury s MMK (PODBORSKÝ 1988, 124). V mnoha případech vykazuje shodné znaky, a tím pádem přibližně stejné stáří s objekty umístěnými mezi příkopem a vnější palisádou rondelu. Podobně dopadlo i srovnání s jámami v prostoru omezeném vnitřním příkopem rondelu. Zde chronologicky mladší objekty 79/ml. a 151 mohou korelovat s objektem 162 ze zájmového prostoru. V prostoru tzv. vnějšího rondelu byla zjištěna také volná figurální plastika. K dříve evidovaným zlomkům (PODBORSKÝ 1985, 32–35) přibyly nově ještě dva kusy z objektů 89 a 251. Zlomky figurální plastiky se našly celkem v jedenácti objektech, když nebereme v úvahu rozlehlé soujámí 170, z něhož zasahuje do našeho pásma jen jeho jihovýchodní okraj. Znamená to, že se ve většině jam z plochy mezi příkopem a vnější palisádou plastiky nevyskytují. Celkově jsou zde poměrně slabě zastoupeny s výjimkou hliníků 148, 153 a 277. V případě obj. 148 a 153 však bylo zjištěno, že předcházejí výstavbě rondelu (KAZDOVÁ 1984; 2007). V jiných objektech tohoto druhu, zejména v hliníku 4, byl zaznamenán podstatně vyšší počet plastik. Studium plastiky pomohlo upřesnit relativní chronologii (časový vztah) mezi příkopem (vnitřním rondelem) a některými objekty pásma C (např. obj. 50). Expertiza M. Hložka v diplomové práci M. Kuči (2005) prokázala výrobu keramiky přímo na lokalitě, v ojedinělých případech se přidával kaolinický jíl ze zdrojů nedaleko

98


Únanova. Unikátním zjištěním je doklad výroby miniaturní nádobky dítětem díky zachovaným otiskům prstů na povrchu předmětu z objektu 251. Malovaná a rýsovaná ornamentace vykazuje pestrý sortiment prvků a motivů, k němuž jsem shledal analogie z Mašovic, Strögenu, Kameggu, Unterwölblingu, Strassu im Strassertale, Melk-Kronbichlu, Svodínu I a II, Bučan aj. z časného a staršího lengyelu (kapitola 4.4). Rozbor keramiky přinesl její nové varianty obohacující numerický kód MMK (PODBORSKÝ – KAZDOVÁ – KOŠTUŘÍK – WEBER 1977). Jedná se o subvariantu V-motivu v kombinaci s elipsami (133), skobovité rohaté ucho s otvorem (44a; obr. 11:2) a pohárek s vysokým prohnutým, mírně rozevřeným hrdlem (62; obr. 2:33). Kromě „klasické“ metody zpracování keramiky jsme rovněž přistoupili k užití statistické analýzy (seriace, korespondenční analýza). Účelem bylo ověření a komparace dříve dosažených výsledků ve srovnání s matematickými programy. Bylo dosaženo posloupnosti objektů 50, 162, 93, 613, 184, 181, 154, 277, což přesně neodpovídá závěrům při použití „tradičních“ metod. Shoda panuje u objektu 277, který se evidentně odlišuje od ostatních a jeho pozici obhajuje užití seriační metody. Na opačném konci se měly nacházet objekty 50, 162 a 93 ?, i když objekty 50 a 162 mají jinak rovněž poněkud mladší znaky. Objekt 154 se však ve většině případů ocitl více ve vztahu k objektu 162 než k objektu 50, jehož zařazení víceméně odpovídá původním předpokladům. Interpretace souborů podobných jako tento leží na pomezí kvantitativního a kvalitativního přístupu. Z rozboru vyplývá naprosto výrazná převaha nulového zastoupení (tj. absence), případně frekvence výskytu jednoho a dvou znaků, vlastností ve sledovaných objektech. To ukazuje na nevhodnost těchto dat pro obecně platné chronologické závěry. Použitelný je v tomto případě pouze deduktivní přístup, tj. dosažené závěry je vždy nutno kriticky srovnat s poznatky získanými „tradičním“ přístupem. Barvivo se nacházelo ve formě od menších hrudek až k prášku. Ve výplni sídlištních objektů obecně převládá žlutá surovina, která má menší výtěžnost než červené hrudky. Některé keramické fragmenty především užitkových nádob (putna, mísa na nožce) nesou zevnitř silný nános červeného barviva, což dokládá jeho dlouhodobé přechovávání. Ke zpracování přírodních barviv rovněž sloužily zlomky broušené kamenné industrie a nejrůznější podložky aj. Důležité poznatky přinesly analýzy kamenné štípané industrie. Místní obyvatelé preferovali domácí suroviny jihozápadomoravské provenience (rohovce typu KL, křemičitá zvětralina hadců – plazma) do vzdálenosti 25 km od sídliště, což odpovídá dřívějším poznatkům (PŘICHYSTAL 1984, 212). Jednalo se tedy o stabilní obchodní kontakty s okolními osadami. Přísun surovin z větší vzdálenosti na lokalitu probíhal především ve formě polotovarů nebo hotových nástrojů, což neplatí v případě obsidiánu. Nově je zjištěna přítomnost křemičité zvětraliny typu Ctidružice, jejíž provenience není dosud spolehlivě objasněna. Čepelové tvary převažují nad úštěpovými, tvoří až jednu třetinu z typologické stavby štípané kamenné industrie. Retušované nástroje mají vesměs drobnotvarý charakter. Absence rohovcových hlíz a nízký podíl jader a jejich forem v kontrastu s vysokým podílem spotřební složky podporuje závěry dřívějších výzkumů o nevýrobním zaměření sídliště.

Závěry

99

Spektrum surovin na výrobu kamenné broušené industrie není nijak široké (určení M. Vokáče). Převažuje metabazit typu Jizerské hory ze severních Čech před zelenou břidlicí typu Želešice a amfibolitem. Třetinu zkoumaných artefaktů tvoří vrtané nástroje, četné jsou sekerky, málo zastoupené jsou kopytovité klíny. Podobně jako v případě štípané má broušená kamenná industrie výrazně spotřebitelský ráz. Na výrobu ostatní kamenné industrie byly využívány převážně suroviny blízké provenience, výjimku představují brousky zhotovené z pískovce s muskovitem z prostoru Karpat nebo České křídové tabule. Ostatní kamennou industrii charakterizují nálezy otloukačů, brousků, podložek, zrnotěrek, roztěračů a dalších lokálně opracovaných nebo neopracovaných kamenů. Osteologický rozbor dokládá přítomnost domácích a divoce žijících zvířat, zajímavý je výskyt tarpana stepního na lokalitě. Kromě kostí z objektů 181 a 184 převažují zvířata chovaná spíše pro maso, mléko a vlnu než pro jiné účely (koně, psi atd.). Podle osteometrických měr zjištěné hodnoty spadají do variační šíře druhů v tomto období, podle stupně zachování a poškození lze soudit, že se jedná o kuchyňský a nepotřebný materiál. Spektrum chovaných druhů naznačuje spíše zaměření na pastevectví malého dobytka. V objektu 181 byly přítomny pozůstatky medvěda hnědého (9 ks) a jedna kost z rysa ostrovida (DRESLEROVÁ 2006). Podle druhů zachovaných ve zbývajících objektech se ukazuje, že v okolí sídliště byla přítomna stepní krajina. Pro bližší poznání charakteru pásma vnějšího palisádového prstence je důležitá otázka původní funkce jednotlivých objektů. K nejvýraznějším z nich jednoznačně patří polozemnicové objekty 181 a 184. Od ostatních kulturních jam se odlišují v několika nápadných odchylkách (relativně pravidelný půdorys, stopy konstrukce). O jejich konstrukci se můžeme něco dozvědět z nálezů početné mazanice. Množství úlomků mazanice je oboustranně lícováno, což dokazuje přítomnost stavebních prvků čtvercového nebo obdélného průřezu, nikoli běžného kulatého až půlkulatého. Z těchto objektů pochází nejpestřejší sortiment keramiky a kosti prestižní lovné zvěře (medvěd hnědý a rys ostrovid v obj. 181). Přikláníme se spíše k obytné než hospodářské funkci polozemnic. Sedm obilních sil u severozápadního segmentu příkopu rondelu představuje další výjimečné objekty na ploše. Jejich rozbor přinesl některé nové poznatky především k relativní chronologii. Objekt 162 spadá do subfáze Ia3 MMK, tzn. proces jeho zanášení začal později než u příkopu rondelu, tudíž funkční doba tohoto sila mohla trvat déle. Je také možné, že celý areál rondelu včetně objektu 162 měl delší trvání podobně jako objekty 79/ml. a 151 uvnitř příkopu (PODBORSKÝ a kol. 1999, 130). Je víc než pravděpodobné, že obilnice nemohly být používány všechny současně (PODBORSKÝ 1988, 108). Zpracování plochy vymezené vnitřním příkopem a vnější palisádou v TěšeticíchKyjovicích přineslo nové poznatky založené především na základě nalezené hmotné kultury. Polozemnice a obilní sila představují výjimečné objekty v zástavbě zájmového prostoru a bezesporu souvisely s aktivitami spojenými s dobou vykonávání funkce rondelu; mimořádný význam měl bezpochyby objekt 181. Ostatní kulturní jámy odpovídají standardním sídlištním objektům, neboť ani po stránce hmotné kultury nepřinesly výrazné odlišnosti od běžné zástavby známé ze soudobých sídlišť. Zájmový prostor představoval

100


organickou součást sociokultovního areálu bez výrazných dílenských aktivit. Obytné stavby, až na objekty 181 a 184, se v tomto prostoru s největší pravděpodobností nikdy nenacházely. Odpovědné vyhodnocení mozaiky celého sídliště bude možné jedině po sjednocení všech dosud zpracovaných dílčích úseků s ostatními částmi, tj. po provedení podrobné analýzy materiálu z příkopu a objektů ležících vně areálu rondelu. Snad budou v blízké budoucnosti dostupné výsledky výzkumu s kruhovým příkopem v Mašovicích na Znojemsku (ČIŽMÁŘ 2002; 2002a), které by rovněž stály za komparaci se situací v Těšeticích-Kyjovicích. Problematika významu budování a funkčnosti rondelů nebyla smyslem této práce (rozsáhlá literatura, z Moravy např. PODBORSKÝ 1988; PODBORSKÝ a kol. 1999; OLIVA 2004, 499–531; PAVLŮ 2004 aj.). Dnes se naskýtá řada nových možností a metod, kam směřovat naše bádání (např. sedimentologie, série absolutních dat aj.). Objevují se stále nové typy rondelů, vzrůstá jejich počet, v poslední době zvláště také v kontextu s mladší VpK, a s nimi přibývají i nové otázky, které se stanou předmětem dalšího výzkumu.

Závěry

101

Příloha 1 Popis objektů kultury s moravskou malovanou keramikou ze zájmového prostoru Použité zkratky a značky: BKI – broušená kamenná industrie d – délka inv. č. – inventární číslo KB – kontrolní blok KZP – kultura zvoncovitých pohárů LnK – lineární keramika max. – maximální MMK – moravská malovaná keramika Ø – průměr; OKI – ostatní kamenná industrie rh – relativní hloubka š – šířka ŠKI – štípaná kamenná industrie VpK – vypíchaná keramika Objekt č. 7 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 21a, 22a Plánek 2 Rozměry: d (po delší ose JZ–SV) – 240 cm, š – 128–150 cm, rh – 12–20 cm. Popis objektu: nepravidelně oválná mělká jáma mísovitého dna a nezvrstvené výplně silně prosycené cicváry. Materiál nedohledán. Objekt č. 17 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 20c, 21c Plánek 3 Rozměry: d – 386 cm (s výstupkem 480 cm), š – 160 cm ve východní části; 247 cm v západní části, rh – 85–90 cm. Popis objektu: oválná jáma nepravidelného půdorysu s mělčím schůdkovitým výstupkem na Z a s delší osou ve směru Z–V. Datování: MMK Ia (+ VpK). Ve výplni zaneseného objektu bylo získáno 99 ks keramiky (inv. č. 71097–71196), 1 ks štípané kamenné industrie a 935 g mazanice. Objekt č. 18 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 21d Plánek 2 Rozměry: Ø – 182 cm, Ø dna – 105 cm, rh – 125 cm. Popis objektu: kruhová jáma s nepravidelně se rozšiřujícími, nerovnými stěnami a rovným dnem. Datování: MMK.

Přílohy

131

V objektu se nalezlo pouze 14 ks keramických zlomků (inv. č. 71197–71211). Jiný doprovodný materiál objekt neobsahoval. Objekt č. 19 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 21f, 22f Plánek 2 Rozměry: Ø – 175 cm, rh – 18 cm. Popis objektu: mělká nepravidelně kruhová jáma mísovitých stěn. Datování: nejasné – neolit (MMK, LnK). Objekt obsahoval pouze 3 ks keramiky (inv. č. 71212–71214). Objekt č. 20 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 22e, 23e Plánek 4 Rozměry: I – 153 x 110 cm, max. rh – 15 cm, II – 257 x 160 cm, max. rh – 31 cm, III – 200 x 100 cm, max. rh – 30 cm. Popis objektu: složen ze tří samostatných objektů: I (AB), II (CD), III (EF); I – mělká oválná prohloubenina, II – větší mělká prohloubenina nepravidelně obdélníkového tvaru, III – mělká nepravidelně oválná prohloubenina. Datování: MMK Ia–Ib. Získáno bylo 9 keramických zlomků (inv. č. 71215–71224) a 1 ks OKI. Objekt č. 21 rok: 1967–1968 sektor C čtverec 22e, 23e Plánek 4 Popis objektu: jáma osmičkovitého půdorysu; v její severní zhruba kruhové části o Ø 120 cm se nacházela destrukce kamenů a kusů mazanice v rozmezí 18–60 cm rh; větší, nepravidelně kruhová jižní část (200 x 135 cm) měla mísovité, schůdkovitě se zahlubující stěny s max. rh 80 cm. Datování: MMK (+ LnK). V kolekci je 21 ks keramiky (inv. č. 71225–71238, 72098–72104) a 3 000 g mazanice. Objekt č. 34 Plánek 4 Rozměry: d – 170–75 cm, š – 75–80 cm, rh – 80 cm. Popis objektu: jáma nepravidelného tvaru. Materiál nenalezen. Objekt č. 49 rok: 1968 sektor C čtverec 19b, 20b Plánek 4 Rozměry: d – 250 cm, š – 75–100 cm, max. rh – 30 cm. Popis objektu: jáma ledvinovitého tvaru (delší osa SV–JZ) s mělkým mísovitým dnem, situovaná těsně na J od objektu č. 50. Datování: MMK. Z výzkumu pochází 4 zlomky keramiky (inv. č. 72995–72998). Objekt č. 50 rok: 1968 sektor C čtverec 19b, 20b Plánek 5 Rozměry: d – 375 cm, š severní stěny – 160 cm; š jižní stěny – 200 cm; š uprostřed – 242 cm; rh dna – 80 cm; max. rh zahloubeniny ve dně – 120 cm.

132


Plánek 5.

150


Příloha 2

Analýza zvířecího osteologického materiálu1 Osteologický materiál pochází z následujících objektů: 64; 65; 70; 89; 91; 112; 112A; 112B; 166; 225KB; 225KBC; 225KBCF; 225KBAC; 225KBA–F; 241; 241A; 241B; 241P; 254; 254A; 254B; 258KB; 268A; 273A; 613. U jednotlivých kostí byl určen zvířecí druh či velikostní kategorie (malý savec – velikost ovce či kozy; středně velký savec – prase domácí a velký savec – velikost prasete domácího). Pokud to stav zachování dovoloval, byly naměřeny jednotlivé osteometrické míry podle metodiky Duerst-Berna (1926) a Von den Driesch (1976) a Driesch a Boessneck (1974). Seznam objektů s jednotlivým určením osteologického materiálu je příloze A. Analýza osteologického materiálu Podle počtu určených kostí je nejhojnějším zvířetem ovce/koza domácí, kategorie středně velkého savce, malého savce, tur domácí, prase domácí, pak následují ptáci, zajíc, kůň a jelen (graf 23). Podle počtu jedinců je nejhojnějším zvířetem ovce/koza domácí (2 jedinci) ostatní jsou zastoupeni pouze jedním jedincem (graf 24). Ze zvířat jsou zachovány převážně jen ty části skeletu, které nejsou masité (lebka, zuby, čelisti, prstní články atd.). Pravděpodobně se jedná o kuchyňský odpad (graf 22). V objektu 91 byla nalezená lopatka koně podle svého zachování pravděpodobněji patří chronologicky mladšímu koni (recentní vzhled kosti) a pravděpodobně s obsahem tohoto objektu nemá nic společného. Zajímavá je koncentrace ptačích kostí v objektech 112 a 225KBCF. Nejbohatšími objekty na množství osteologického materiálu je objekt 112B a 613. Koňské metapodium z objektu 225KBAC patří koni divokému, a to tarpanu stepnímu. Podle osteometrických měr zjištěné hodnoty spadají do variační šíře druhů v tomto období (BERKOVEC – Nývltová Fišáková 2003; Bökönyi 1974; Clutton–Brock 1999; Dreslerová 2006; Nývltová Fišáková 2006; 2007) . Složení fauny (převaha ovce/kozy, přítomnost tarpana stepního a zajíce) nasvědčuje tomu, že lidé žili spíše v krajině stepního rázu (pole a louky) a zabývali se spíše pastevectvím menšího dobytka. Závěry • V kontextu byla nalezena domácí a divoce žijící zvířata. • Zajímavý je výskyt tarpana stepního na lokalitě.

1 Studie byla vypracována s podporou Výzkumného záměru AÚ AV ČR, v. v. i., Brno č. AVOZ80010507.

Přílohy

167

Příloha 3

Měkkýši z objektů mezi příkopem a vnější palisádou rondelu 1

Úvod

V rámci zpracovávání archeologických nálezů na lokalitě Těšetice-Kyjovice byly v březnu a dubnu 2007 vůbec poprvé prostudovány i kolekce malakofauny z let 1974–1976, 1981, 1983–1984 a 1994, které pocházejí z prostoru mezi příkopem a vnější palisádou rondelu a časově jsou řazeny do neolitu (kultura s moravskou malovanou keramikou).

2

Materiál, metodika

Bylo zpracováno celkem 296 vzorků měkkýšů, a to plžů (73 ks, 5 druhů) a mlžů (223 ks, 1 rod) z 21 objektů (obr. 1). Malakofauna byla studována makroskopicky a mikroskopicky (binokulární mikroskop NIKON). Na dobře zachovaných schránkách byly měřeny posuvným měřítkem základní rozměry, a to délka a výška misek (mlži), resp. výška ulity a šířka tělesného závitu (plži). Získaná data byla vyhodnocena statisticky za využití programu PAST (PAlaeontological STatistics), verze 1.38 (Hammer et al. 2006). Fotografická dokumentace byla provedena digitálním fotoaparátem OLYMPUS CAMEDIA C5060. 3 Popis vzorků Použité zkratky: P – pravá miska L – levá miska v – výška d – délka š – šířka TZ – tělesný závit Objekt 143, vrstva 0–120, sektor B, čtverec 16d, datum 1974, inv. č. 1–23 (Pozn. – celkem 25 ks, č. 13 a 21 po 2 ks!) 143/1 Unio crassus, L, d = 4,19 cm, v = 2,18 cm, povrch navětralý a postižený bioerozí, v břišním okraji umělý zářez

Přílohy

177

Foto 5. Těšetice-Kyjovice – nejhojnější druhy měkkýšů. 1, 2 – Unio crassus Retzius (pravá miska), inv. č. 277A/13; 3, 4, 5 – Cepaea vindobonensis (Férussac), inv. č. 162A/5.

210


Foto 6. Těšetice-Kyjovice – ostatní nalezené druhy měkkýšů. 1, 2, 3 – Fruticicola fruticum (Müller), inv. č. 277A/4; 4, 5 – Theodoxus danubialis (Pfeiffer), inv. č. 277 C; 6, 7 – Euomphalia strigella (Draparnaud), inv. č. 181B/134.

Přílohy

211

Příloha 4

Katalog štípané kamenné industrie Použité zkratky: KL II, KL I – rohovec typu Krumlovský les, varieta II a I KZ Ct – křemičitá zvětralina typu Ctidružice KZH – křemičitá zvětralina hadců – plazma MJR – moravský jurský rohovec NEURČ – surovina, jejíž původ nelze spolehlivě rozlišit OBS – obsidián OLOM – rohovec typu Olomučany PAT – patinovaný artefakt PŘEP – surovina, která je přepálená a nelze u ní určit její původ SGS – silicit z glacigenních sedimentů SKČJ – silicit krakovsko-čenstochovské jury

Procentuální statistika surovin je uvedena pouze u polozemnic (obj. 181 a 184) a u souhrnné tabulky. OBJ. 17 – 1 ks (obr. 33:11) Neretušovaná čepel – KL II (obr. 25:11) OBJ. 18 – 3 ks Jádro – KZH, úštěp – KL II, odpad – křemen OBJ. 21 – 3 ks Úštěpy – KL II, KL I, odpad – KL II OBJ. 34 – 2 ks Nástroj: čepelové škrabadlo – KL II Přelomená čepel s leskem – KL II (obr. 32:2)

214


Příloha 5

Katalog broušené a ostatní kamenné industrie Použité zkratky: i. č. – inventární číslo BKI – boušená kamenná industrie KK – kopytovitý klín LnK – lineární keramika MMK – moravská malovaná keramika OKI – ostatní kamenná industrie VK – vypíchaná keramika ZB – zelená břidlice

Broušené industrie Objekt 50: i. č. L 1473, rok nálezu: 1968, sektor C 2, čtverec 9–10b, 50B, 80–100 cm, metabazit typu Jizerské hory, šedá, šmouhatá až foliovaná, čerstvá, sekerka obdélného nárysu ?, méně oválný příčný průřez, ostří téměř rovné, bok fasetovitě hraněný, 15 % – břitová partie, zbytek ulomen, reutilizace – odlomený hřbet znovu lehce zabroušen, 57 x 34 x 10 mm, 21 g, 0,20 x 10-3 SI jednotek, MMK ? (obr. 34:3). Objekt 89: i. č. L 1626, rok nálezu: 1970, sektor C 1, čtverec 3d–e, povrch, metabazit typu Jizerské hory, světle šedá (+ tmavě šedě zelenavé skvrny, lom šedý), jemně foliovaná až jemnozrnná, sekerka ?, zlomek – bulbovaný plochý větší úštěp, 49 x 41 x 8 mm, 22 g, 0,28 x 10-3 SI jednotek, LnK ?. i. č. L 1627, rok nálezu: 1970, sektor C 1, čtverec 3d–e, povrch, ZB, tmavošedá, jemnozrnná až šmouhatá, sekerka obdélného ? nárysu, oválný příčný průřez, téměř rovné ostří, 40 % – břitová i středová partie, po obvodu mírně obitá a osekaná, obitý týl, odseknutá podstava, 59 x 56 x 10 mm, 45 g, 10,2 x 10-3 SI jednotek, MMK (obr. 34:7). Objekt 92: i. č. L 1636, rok nálezu: 1971, sektor C 1, čtverec 2e, povrch, metabazit typu Jizerské hory, světle šedá, jemnozrnná až jemně foliovaná, KK, 10 % – středová partie, kolmo i naplocho odlomen, 58 x 30 x 14 mm (av asi 25 mm, aš asi 30 mm), 41 g, 0,67 x 10-3 SI jednotek, LnK (obr. 34:4).

220


Příloha 6

Obr. 1. Výběr keramiky z obj. 17 (1–3, 5, 7, 9), 20 (4, 6), 51 (8). 1 – inv. č. 71103, 2 – 71116, 3 – 71108a, 4 – 71215, 5 – 71112, 6 – 71216, 7 – 71104, 8 – 73668, 9 – 71107a.

Přílohy

231

1 Historie výzkumů Těšetic-Kyjovic s důrazem na lengyelské osídlení

Recommend Documents