2009 1. Chotyně, 28.2. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Láďa Kiršner), nehrající doprovod Robert a Gábina Počet družstev: 10 Hrací systém: 2 skupiny po 5, postup 3 se započítáváním výsledků na dva sety Celkové výsledky: 1. Šmidliboys (Vařečka, Aleš Ron), 2. Nový Bor, 3. Franťák (Zajda, Formička), 4. Lučany A, 5. Lučany B, 6. Nervy na pochodu, … 9. Všeň Pro všeňský nohejbal se v posledních letech otevírá kalendářní sezona turnajem v Chotyni. Nebylo tomu ani tentokrát jinak, akorát jsme museli použít dopravní prostředek kolegy Radka z Habeše. Liborova červená fabia zmizela rukou nenechavců neznámo kam dva týdny před turnajem. Protože Robert dal tentokrát přednost pravému poleženíčku v kanafasu, nabrali jsme cestou v Liberci ještě Láďu a šupajdili do Chotyně. Turnaj byl velmi dobře obsazen a bylo by velkým překvapením, kdybychom se prosekali výrazně výš. Za pozornost z bojů ve skupině stojí údaj, že jsme pěkně potrápili celkové vítěze Šmidliboys (9:10), jinak jsme poctivě a plánovaně odevzdávali s větším či menším úspěchem body soupeřům. Nakonec jsme ve skupině přece jeden set urvali, ale to jen díky pohotovému zásahu Aleše Rona, který neohroženě vstoupil do hry za nepříznivého stavu 2:5, vzal oddechový čas a vstoupil na hrací plochu s tácem a třemi malými rumy, které si mezi sebe oba zadáci velmi rychle rozdělili. Aleš vnesl do hry impulz, set se podařilo vyhrát a od té doby se naše hra jen lepšila. Potom jsme svedli urputný a napínavý boj o předposlední místo s domácí Chotyní (Radek, Lasky), kterou jsme nakonec přehráli 2:1 na sety a obsadili celkově a zaslouženě 9. místo. V Chotyni byla celkově výborná a přátelská atmosféra, finále samotné mělo úžasnou kulisu ve velkém počtu diváků (rachot jako na fotbale) a této radostné náladě podlehli i chlapci zadáci, kteří poctivě průběžně konzumovali a nakonec se dopočítali asi 15 piv a 10 dalších urychlovačů. Zkrátka a dobře, bylo veselo a určitě se v Chotyni zase rádi objevíme. 2. Janov nad Nisou, 25.4. 2009, 29. ročník, turnaj veteránů trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Láďa Kiršner) Počet družstev: 6 Hrací systém: každý s každým na 2 sety Celkové výsledky: 1. LIAZ, 2. Camel, 3. Lučany, 4. Všeň, 5. Šmidliboys, 6. Semily Láďa Kiršner nám udělal opravdovou „radost“, když nás přihlásil na turnaj veteránů, kde je kritériem věková hladina 40 let a výš. Bohužel tam už všichni spadáme, akorát junior Radek se naparoval, že jsme ho museli „ostaršit“. Příští rok na prevíta ale už dojde taky. Turnaj organizuje místní sportovní legenda pan Rališ (80 let) a bylo nám ctí moci se zúčastnit. Téměř se slzou v oku jsme zavzpomínali, jak jsme ve stejné tělocvičně v podstatě téměř přesně před 20 lety (březen 1989) jako mladíčci podnikli jednu z nohejbalových cest do vzdálenějšího okolí. Pan Rališ si nás i po letech pamatoval a vzpomněl, jak nás přemlouval, abychom se nohejbalu věnovali soutěžně. Velký obdiv mezi všemi veterány sklidil otec Aleše Rona (75 let), který hrál velmi dobře. Není divu, že se nachází v tak dobré kondici, protože prý jenom od začátku roku najezdil 500 km na běžkách. Klobouk dolů.
Samotná hra na veteránském turnaji za moc nestála, Libor dost kazil na síti, kolegové se ho snažili bohužel napodobit, takže výsledkem byly 2 výhry a 3 prohry. Přesto v našem týmu vládla dobrá atmosféra, kterou si oba zadáci utvrzovali konzumací v celkovém úhrnu 6+6 na každého. Cesta autem zpět byla velmi zajímavá, chlapci štěbetali a velká škoda byla, že nebyl přítomen hlídač vyřčených slov Robert. Ten by si poznámkami zavařil tužku nebo mobil. A to nebyl všemu konec, protože jsme se potom přesunuli do cíle pochodu Ještěd Všeň, kde jsme sledovali přicházející poutníky.
3. Koberovy, 19.6. 2009, 27. večerní turnaj trojic (začátek v 18.00 hod.) Sestava: Všeň (Radek, Libor, Robert), + 2 družstva kolegů z Příšovic Počet družstev: 15 Hrací systém: 2 skupiny (naše á 7) na dva sety, postup 2, dále znovu každý s každým na 2 vítězné sety Celkové výsledky: 1. Superstar, 2. Všeň, 3. Bělá, 4. Šulíni Po loňských organizačních problémech jsme tentokrát v předstihu zjistili termín a dorazili včas. Přesto jsme měli v první chvíli dojem, že se turnaj nekoná. Dílem to bylo tím, že jsme přijeli jako vždycky přesně včas a dílem velmi špatným počasím. Skoro to vypadalo, že se kvůli dešti snad ani hrát nebude. Radek ale měl spolehlivé informace z internetu od meteorologického Aladina a tvrdil, že po šesté večer ani nekápne. Lhal jako vždycky. Přes chladné a opravdu deštivé počasí se přece jenom hrálo a postupně jsme si zajistili čtyřmi výhrami a dvěma remízami postup do finále. Pauzy mezi zápasy jsme trávili většinou v autě a sledovali jsme na přenosném DVD Kulový blesk, Blaník a Alfa. Samotné finále začalo po půlnoci a zahájili jsme ho porážkou od pozdějších vítězů ze Superstar. Následkem dlouhého vysedávání a čekání jsme bohužel dost kazili (slabší smeč, 2 zkažená podání, několik školáckých chyb v poli). Celkově to byl nepovedený zápas. Ve druhé zápase jsme stále dotahovali náskok soupeře (Šulíni), prohrávali 7:9, ale nakonec jsme ho otočili a vyhráli 10:9. Druhý set se vlivem vlastních chyb moc nepovedl a výsledkem byla remíza. Poslední finálový zápas jsme hráli se soupeřem ze skupiny (Bělá, ve skupině remíza), kdy jsme sice doháněli ztrátu 2 – 3 bodů, ale nakonec jsme vydřeli vítězství a tím i celkové druhé místo. Turnaj jsme dohrávali kolem druhé hodiny ranní ve velké zimě, mokru a částečné mlze. Podmínky byly opravdu těžké, míče byly nacucané vodou, průběžně mrholilo nebo pršelo. Přestože hra z naší strany nebyla příliš pohledná, příjmené bylo to, že jsme dokázali ve fázích nezdaru zabojovat a překousnout nástrahy počasí i soupeřů. Celkový výsledek je velmi cenný a oproti loňsku znamená posun o dvě příčky výš. Odměnou nám byly zajímavé ceny v podobě tašek piva a salámů a dalších užitečných věcí. Robert se zařekl, že už do Koberov nikdy nepojede a že si máme sehnat někoho jiného. Kluci z Příšovic byli tradičně velmi nervózní, ale přesto nějaký ten setík uhráli. Na postup to ale nestačilo a skončili na 13. – 14. místě.
Momentky ze souboje s Bělou
4. Doubrava, 4.7. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Robert), Egon Patrik Hieke na úvod kontrolní dozor tatínka Počet družstev: 13 Hrací systém: 2 skupiny (6 + 7) na 1 set o 2 body, 3 postup bez započítávání každý s každým opět na 1 set Celkové výsledky: 1. Hasiči Bakov 2. Všeň, 3. Bradlec, 4. Bahňáci Doubrava, 5. Příchvoj, 6. Šatlava Žehrov Díky občasným pracovním návštěvám restaurace(í) jsme se dozvěděli, že se pořádá nohejbalový turnaj v téměř sousední Doubravi. A tak jsme se tam vypravili. Radek dokonce přijel z Habeše na kole bičován poznámkami syna Egona Patrika o ne příliš vysoké rychlosti jízdy. První překvapení, které ukázalo určitou nohejbalovou „zaostalost“ se skrývalo hned ve stanovení hracího systému při existenci jednoho hřiště. Hra na jeden set je spolu s Loukovem asi místní specialita. Ve skupině jsme takovou mdlou a neslanou nemastnou hrou pětkrát vyhráli a jednou prohráli. Pravděpodobnými viníky byla celkově nižší herní úroveň soupeřů, která nás „stahuje“ s sebou dolů. Je to takový všeobecný jev. Hrálo se ve velkém vedru a po skončení základní hrací části přišla silná bouřka (typický projev počasí léta 2009), kurt se kompletně zaplnil vodou a zdálo se, že je po turnaji. Pořadatelé nakonec dokázali vodu vymést a povrch nakonec regulérní byl. Dlouhá pauza nám neprospěla a výsledkem prvního utkání ve finále byla prohra s Bahňáky. Dlouho jsme prohrávali, pak dokonce vedli, ale nakonec 9:11 podlehli. Ostatní zápasy jsme ve finále celkem bez problémů vyhráli včetně zápasu s hasiči z Bakova. Tou dobou mužstvo opustil Robert s vědomím, že jsme skončili na prvním místě. Jenže!!! Jaké bylo překvapení, když jsme při vyhlašování nakonec obsadili místo druhé. Klíčem pořadatelů totiž zcela nezvykle nebyl vzájemný zápas (výhra nad Bakovem), ale celkové skóre. Slabou náplastí nám bylo šampaňské a diplom. Vzhledem k celkově slabší úrovni turnaje je výsledek spolu se zvláštním přístupem pořadatelů k hracímu systému zklamáním. Mladší kolegové z Příšovic vyválčili jednu výhru, která ale k postupu nestačila.
5. Hamr, 1.8. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Robert) + nehrající kapitánka Gábina Počet družstev: 8 Hrací systém: každý s každým na 2 vítězné sety Celkové výsledky: 1. Přejetá kočka, 2. Všeň, 3. Strážáci, 4. Hungarocamion Letošní výlet do Hamru se uskutečnil vlastně na dvakrát. Původní termín 25.7. 2009 jsme se na Hamru sice sjeli v počtu asi 13 týmů, odehráli první kolo a pak se spustil liják v podobě pověstných provazů a vytvořil na obou kurtech v podstatě antukový bazén. Po poradě s organizátory se turnaj přesunul o týden dál. To ale přijelo méně mužstev, ale my jsme spolu s putovním pohárem a s cílem pokusit se ho obhájit a zase přivézt domů nechyběli. Radek zvolil odstrašující úbor na bolavá záda v podobě cosmodisku. Vysloužil si náramnou pozornost všech účastníků. Vzhledem ke slabšímu obsazení a výkonnosti soupeřů (výrazný posun dolů oproti loňsku) jsme prvních šest zápasů bez problémů vyhráli. Pořadatelé podle
vývoje nasadili náš poslední zápas s Přejetou kočkou jako přímé finále. Utkání přilákalo i poměrně hodně diváků a fanoušků, takže kulisa byla opravdu dramatická. Prvním setem jsme celkem s jistotou prošli 10:6 a ani vývoj druhého setu do stavu 8:6 nebyl nijak zvlášť komplikovaný. Bohužel po několika chybách a štěstíčka soupeře jsme nakonec set ztratili v poměru 9:10. A to byl bohužel základ celkového výsledku. V rozhodujícím setu jsme prohrávali 2:5, 5:8, stáhli jsme na 8:8, šli na 9:9, ale soupeř měl prostě lepší den a štěstěnu na své straně. Závěrečná výměna nezvykle snad pětkrát přešla z jedné strany na druhou, Libor měl dva skvělé bloky, ale vždycky je hráči Přejeté kočky dokázali jen tak tak vybrat, aby nakonec celkově zvítězili 10:9 za obrovského jásotu přihlížejících. Nedá se nic dělat, pohár bude minimálně rok zdobit jinou skříň, ale to je sport. Velká škoda je, že celková úroveň letos byla vlivem časového posunutí opravdu slabší a že o celkové vítězství se mohly ucházet tak tři týmy. Letos jsou nám asi ta druhá místa souzená.
5. Mnichovo Hradiště, 8.8. 2009, turnaj trojic Sestava: Svijanský Újezd (Libor, Radek, Pavel Hojka) Počet družstev: 12 Hrací systém: 2 skupiny á 6 (na dva sety), 4 postup do čvrtfinále, dále pak semifinále a finále na dva vítězné sety Celkové výsledky: Svijanský Újezd - umístění na 9. – 10. příčce Pavel Hojka z Holic, který před několika lety řediteloval základní škole ve Svijanském Újezdě, potřeboval pro účast Holic na turnaji v Hradišti ve středu odpoledne jednoho pomocníka, ve čtvrtek už dva, a tak jsme se po letech ocitli ve staré sestavě reprezentujíce bývalý nohejbalový oddíl, jehož barvy jsme několik let hájili. Pavel přijel v pátek navečer, společně jsme potom provedli taktickou poradu na koncertu kapely Seven na Žehrově, aby potom svým chrápáním zcela rozvrátil obvyklou akustickou noční úroveň na Všeni. To bohužel poznamenalo Libora velmi silně a projevilo se to druhý den na hřišti. V Hradišti se už hrál opravdu nohejbal, většina družstev má okresní až spíš krajskou úroveň a bylo to na hře znát. Hned na začátku jsme si stanovili jasný cíl – nebýt poslední. Protože jsme zvyklí na pomalejší a méně razantní hru, byl pro nás začátek docela problém. Postupně jsme ale lepšili a soupeře, sice bez zisku setu (8:10, 9:10), trápili. Celkově jsme posbírali čtyři prohry (Veteráni, Žabičky, Černé ovce, Hrdlořezy) a jedno vítězství (Kněžmost). Výkonnostní cíl nebýt poslední byl těsně splněn a po čase jsme zase nakoukli do vyšších pater nohejbalu s pocitem, že by to snad mohlo i jít, ale bez tréninku a pravidelné konfrontace s kvalitními soupeři se prostě nedá pomýšlet na vyšší mety. Naše výkony zachytil krátce na kameru Robert, navzdory vedru a ne příliš dobrým výsledkům vládla dobrá nálada spolu se vzpomínkami z nohejbalu ze Svijanského Újezda.
6. Slaná u Semil, 12.9. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Robert), druhý tým Avataři (Jarda, Kuba, Tomáš) Počet družstev: 16 Hrací systém: 4 skupiny á 4 (na dva sety), 2 postup do čvrtfinále, dále pak semifinále a finále na dva vítězné sety Celkové výsledky: 1. Bořkov (Zelinka ml. a Míra), 2. Dřeváci (Semiláci ligisti), 3. Lánští medvědi, 4. Jelita Lomnice n. Popelkou, 5. Semily (Zelinka st.), 6. Všeň, 7. Labíčko, 8. Avataři Tento turnaj ve Slané je klasickou ukázkou toho, jak lze něco zprznit jedním pohnutím ruky. Při nástupu a zahájení se Radek věnoval spíše instalaci svého břišního kosmodisku na zvětšující se a zároveň chátrající tělo a psychickému vyladění konzumací koly a nejoblíbenějšího alkoholu všech cukrářů. Těsně před losováním se ale najednou jako duch zjevil na ploše, hrnul se k losovacímu bubnu a … tím všechno zkazil. Zasadil nám tak těžkou psychickou ránu, že jsme se z toho už nevzpamatovali. Vylosoval totiž nejtěžší skupinu na postup a aby toho nebylo málo, tak eventuální čtvrtfinále proti loňskému vítězi. Slušně jsme mu poděkovali a začali spřádat plány, jak to aspoň s tím postupem nějak provést. Po jednom vítězství a jedné prohře (Bořkov – celkový vítěz 2009), jsme svedli přímý souboj s dalšími zástupci Semil a v našem nejlepším utkání na turnaji si zajistili jasnou výhrou postup. A pak už se nedařilo skoro nic. Podle očekávání jsme nastoupili do čtvrtfinále proti Dřevákům a tam
nebyla šance. Navíc jsme jim pomáhali špatným příjmem, mdlým útokem a vůbec celkově slabou hrou, které jsme se do konce turnaje nezbavili. Přesto jsme ještě vydřeli ve skupině o 5. – 8. místo v třísetové bitvě štastné vítězství nad Labíčkem, abychom mohli bojovat o celkové 5. místo. A tady se opakovala proti všem zvyklostem historie. Téměř na den a rok jsme se sešli proti stejnému družstvu Semil. Loni jsme už téměř prohraný zápas dokázali zázračně otočit, letos byla situace v podstatě téměř podobná, ale pro soupeře. Po vyhraném prvním setu to nešlo a nešlo a nešlo, přišla pověstná sportovní „deka“, až jsme nakonec podlehli a skončili na 6. místě. Odměnou nám byl diplom, salámy (skončí v udírně) a láhev vína. Avataři naopak měli ruku díky Jardovi Čičkánovi při losování šťastnou a i díky hernímu štěstí rovněž historicky poprvé postoupili. To byl ale vrchol jejich možností a podle očekávání po dvou porážkách obsadili celkově 8. místo. Ale i tak zaslouží pochvalu.
7. Loukov, 19.9. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Robert) Počet družstev: 8 Hrací systém: 2 skupiny á 4 (na 1 set do 15 bodů), 3 postup, finále znovu každý s každým na 1 na set do 15 bodů bez započítávání výsledků Celkové výsledky: 1. Všeň, 2. M. Hradiště, 3. Doubrava, 4. S. Újezd, 5. Nymburk, 6. Žehrov Po roce jsme přijeli opět do Loukova s jediným cílem, kterým je a bylo celkové turnajové vítězství. Stále jsme měli v čerstvé paměti loňský nepovedený konec s hasiči z Bakova. Všichni jsme přijeli na kolách, Radek dorazil z Habeše s malým Egonem na nosiči. Byla to vyčerpávající cesta. Tentokrát turnaji přálo ideální počasí, bylo jasno a krásně teplo, což byl přesný opak minulého ročníku. Jak je v místním okolí (Doubrava) zvykem, hrací systém se prostě vymyká běžným zvyklostem, ale s tím se nedá nic dělat, podmínky jsou stejné pro všechny. Náš cíl jsme začali hned od prvního zápasu plnit a po zápasech ve skupině jsme postupovali z prvního místa. Nejvíce problémů nám činili soupeři ze Svijanského Újezda, které jsme před několika lety nohejbal vlastně učili. Chlapci ale bohužel své učitele předhonit nedokázali. Finále jsme sehráli bez chyby, neztratili jsme žádný zápas a postupně jsme se prokousávali k nejvyšší metě. Největší trápení jsme měli spíše sami se sebou, ale i obtížnější momenty a momentální nezdary jsme překonali a získali tak celkové první místo. Celkově to byl turnaj slabší úrovně, ale i tak jsme měli občas problémy. Odměnou nám byla taška dárků a cen a obložená mísa s uzenými klobáskami, které jsme na místě s chutí spořádali.
8. Přepeře u Sobotky, 2.10. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Robert) Počet družstev: 9 Hrací systém: každým na 2 sety (3. set od stavu 5:5) Celkové výsledky: 1. Všeň, 2. Dobšín, 3. Dobšín junioři, 4. Doubrava, 5. Holé Vrchy Na turnaji v Loukově jsem se dozvěděli o možnosti zahrát si ještě jednou v letošní sezoně na nám nohejbalově neznámém místě v Přepěřích u Sobotky. A byl to dobrý tip. Pořadatelé při počtu 9 účastníků zvolili trochu nešťastný systém utkání každého s každým, který je na
jednom kurtu velmi časově náročný. Nakonec vše probíhalo relativně rychle, přesto jsme v Přepěřích pobyli skoro až do šesté hodiny večerní. Turnaj měl celkově vyšší úroveň, mezi účastníky byli nám z minulosti známí hráči z okresního přeboru Mladé Boleslavi ze Semčic (Holé Vrchy), dále hráči pohybující se kolem nohejbalu v Mnichově Hradišti (Dobšín) atd. A právě hned úvodní naše zápasy téměř rozhodly o celkovém umístění. Hned na úvod jsme svedli úpornou bitvu s dobšínským seniorským družstvem a utekli jsme z pomyslné hrobníkovi lopaty. Sice jsme oba sety vyhráli, ale v prvním jsme už prohrávali 4:7, ale dokázali jsme otočit. Druhý set nebyl o moc lepší, ale den herních zvratů jsme teprve načínali. V dalším zápase s Holými Vrchy to snad bylo ještě horší, nešlo skoro nic a stav 3:8 už ukazoval ztracený set. Liborovi se ale podařil pěkný kraťas, Radek změnil podání a najednou se karta začala obracet. Přihlížející (ale i my samotní) nevěřili svým očím, když set skončil naším vítězstvím 10:9. Druhý set byl už snazší záležitostí. Další zápasy už byly v naší režii a čekalo nás už jen utkání s dobšínskými juniory. Jejich porážkou jsme skoro mohli slavit celkové vítězství. Byl to nejtěžší soupeř a po prohraném 1. setu to nevypadalo dobře. Naštěstí mladí hráči neustáli další vývoj zápasu psychicky, totálně projeli druhý set a vše řešilo „prodloužení“, které jsme po stavu 6:8 nakonec obrátili na konečných 10:8. Tím jsme den úspěšných sportovních zvratů dokonali. Poslední dva zápasy se slabšími soupeři měly jen potvrdit naše vítězství. Tím prvním jsme prošli bez problémů, ale v úplně posledním jsme pod dojmem, že už je vše hotovo, užaslým divákům předvedli jedinou prohru v „prodloužení“ s celkově 6. týmem. Naštěstí to nemělo na počítání vliv, ale museli jsme trochu diplomaticky v zákulisí přesvědčovat pořadatele, aby se při rovnosti bodů nehrálo znovu o konečné umístění, ale aby rozhodovaly vzájemné zápasy. V tento moment bychom už jistě prohráli, protože Robert vzorně a průběžně konzumoval rezavý mok, Radek v průběhu turnaje přikusoval rumové pralinky a vůbec celkově jsme už byli neschopni znovu kvalitně hrát. Herní výpadek byl zřejmě také způsoben následkem ošetření zad dvou členů týmu Radka a Libora místním léčitelem před posledními zápasy, který odnímal špatné energie a z vesmíru opět „spravoval“ pochroumané obratle. Turnajového vítězství si ceníme, nebylo vůbec jednoduché jej dosáhnout a i pořadatelé ocenili naše umění kartonem piv Staropramen pro každého a diplomem. Rádi v příštím roce do Přepeř opět zavítáme.
9. Chotyně, 19.12. 2009, turnaj trojic Sestava: Všeň (Libor, Radek, Láďa Kišner) Počet družstev: 10 Hrací systém: 2 skupiny po 5 každý s každým na 2 sety, 3 postup do finále se započítáváním výsledků, dále pak přímý závěrečný souboj o 5., 3. a 1. místo Celkové výsledky: 1. Šmidliboys (Aleš Ron, Martin), 2. Vařečka (Aleš), 3. Lasky (Radek a Lasky), 4. Liberec, 5. Všeň, 6. Zbytky (Tanvald) Zcela nečekaně se na téměř na sklonku roku ozvali kamarádi z Chotyně s informací o vánočním turnaji. Navzdory tomu, že jsme nohejbalovou sezonu pro rok 2009 v podstatě již uzavřeli, vypravili jsme se v mrazivém počasí (ranní Liberec minus 19 stupňů) na turnaj trojic s Láďou Kiršnerem. Skupinou jsme prošli velmi dobře a po remíze s Vařečkou a třech dalších výhrách jsme do finále postupovali vlivem skóre z druhého místa. Ve finále se nám už tak nedařilo a všechny zápasy jsme prohráli 0:2. Utkání se Šmidliboys bylo jednoznačné, ale za poznámku stojí zbývající dva duely, kde jsme ze 4 setů tři prohráli 10:9. Takovou smůlu nebo neumění v koncovce jsme už dlouho neměli. Asi jsme si vybrali štěstí v letní části sezony.
Stačil by jediný vyhraný set a už bychom nejhůře skončili na 4. pozici a měli možnost hrát o 3. místo. Následkem toho jsme museli sehrát ještě jedno formální střetnutí s kolegy z Tanvaldu (Zbytky), kterým jsme potvrdili pátou příčku. Bohužel určitá konzumační nezodpovědnost a směšování hlavně ekologické zelené s dalšími barvami na baru a v přilehlých prostorách o přestávkách mezi utkáními měla za následek určitou nekoncentrovanost a pohybovou nekoordivanost nejstaršího zadáka, který nejen svými podáními výrazně přispěl k výše uvedeným třem smolně prohraným setům. Navzdory této lapálii se turnaj vydařil, většina zápasů měla velmi dobrou úroveň a celkově to bylo opět příjemné setkání s kamarády v chotyňské sokolovně sevřené urputným mrazivým krunýřem. Závěr turnaje probíhal ve vzrušené divácké atmosféře a skončil dlouho za tmy. Odměnou za páté místo byla láhev červeného vína a bramborové lupínky pro každého.
Shrneme-li nohejbalovou sezonu roku 2009, tak ji lze hodnotit jako úspěšnou a nesoucí se spíše ve stříbrném duchu se zlatým zakončením. Cenným úspěchem byla druhá příčka v Koberovech, druhé místo na Hamru spíše drobnou „skvrnou“, vybojované a zasloužené je vítězství v Přepěřích. Bude-li zdraví přát a bude-li Radkovi velikostně stačit nezbytný kosmodisk, lze s určitou pravděpodobností tvrdit, že ještě nějaký ten výsledek na nohejbalových kurtech v příštím roce dokážeme získat.
