Učení o smíření Církevní dogmatiky Karla Bartha. Úvodní teze paragrafů.1 Barth, Karl. Kirchliche Dogmatik IV/1-3, Zollikon-Zürich, 1953-1959. IV/1 (1953) 13. kapitola: předmět a problémy učení o smíření § 57. Dílo Boha Smírce Předmět, původ a ústřední obsah zvěsti, kterou křesťanský sbor zaslechl a kterou zvěstuje, je svobodný čin Boží věrnosti, v níž Bůh v Ježíši Kristu činí ztracenou věc člověka, který ho jako svého Stvořitele popřel a tím sebe sama jako jeho stvoření uvrhnul do záhuby, svou vlastní věcí, dovádí ji k jejímu cíli a právě tím utvrzuje a ukazuje ve světě svou vlastní slávu. 1. Bůh s námi 2. Smlouva jako předpoklad smíření 3. Naplnění porušené smlouvy § 58. Učení o smíření (přehled) Obsah nauky o smíření je poznání Ježíše Krista, jenž je (1) pravý, totiž sám sebe ponižující, a tak smiřující Bůh, avšak také (2) pravý, totiž Bohem vyvýšený, a tak usmířený člověk, a jenž (3) je v jednotě obou ručitel a svědek našeho smíření. V tomto trojím poznání Ježíše Krista je zahrnuto poznání hříchu člověka: (1) jeho pýchy, (2) jeho lenivosti, (3) jeho lži; – poznání dění, v němž se realizuje jeho smíření: jeho (1) ospravedlnění; (2), jeho posvěcení (3), jeho povolání; – poznání díla Ducha svatého: (1) v shromáždění, (2) budování, (3) poslání sboru; - a poznání bytí křesťana v Ježíši Kristu ve (1) víře, (2) lásce, (3) naději. 1. Boží milost v Ježíši Kristu 2. Bytí člověka v Ježíši Kristu 3. Ježíš Kristus - Prostředník 4. Tři podoby učení o smíření 14. kapitola: Ježíš Kristus – Pán jakožto služebník § 59. Poslušnost Syna Božího Že je Ježíš Kristus prvý Bůh, se osvědčuje v jeho cestě do ciziny, na níž se on, Pán, stal služebníkem. Neboť se to událo v nádheře pravého Boha, že věčný Syn uposlechl svého věčného Otce v tom, že se vydal do toho a ponížil k tomu, aby se stal bratrem člověka, aby se postavil vedle něj, přestupníka, aby ho soudil tím, že se sám na jeho místě nechal odsoudit a vydat smrti. Bůh Otec ho však vzkřísil z mrtvých a jeho utrpení a smrt uznal a uvedl v platnost jakožto pro a za nás provedený právní čin, jakožto naše obrácení směrem k němu, a tak jakožto naši záchranu ze smrti k životu.
1
Přeložil Jiří Šamšula. Podkapitoly jednotlivých paragrafů podle: Štefan, Jan. Karl Barth a ti druzí. Pět evangelických theologů 20. století: Barth-Brunner-Tillich-Althaus-Iwand. Brno, 2005, s. 51-53.
1
1. Cesta Syna Božího do ciziny 2. Soudce jako odsouzený na našem místě 3. Otcův soudní verdikt § 60. Pýcha a pád člověka Soudní verdikt, který je vyřčen ve vzkříšení pro a za nás ukřižovaného Ježíše Krista, dodatečně odkrývá to, co je v jeho smrti vyřízeno: člověk, který chtěl být jako Bůh, který chtěl sám být pánem, soudcem nad dobrem a zlem, tím, kdo sám sobě pomáhá, aby právě tím odporoval vládě jeho milosti, a aby se tak před ním nenapravitelně, radikálně a totálně, každý jednotlivec sám pro sebe a lidstvo jako celek, provinil. 1. Člověk hříchu v zrcadle poslušnosti Syna Božího 2. Pýcha člověka 3. Pád člověka § 61. Ospravedlnění člověka Boží právo, které je ve smrti Ježíše Krista navzdory lidskému bezpráví konstituováno a v jeho vzkříšení proklamováno, je jako takové také základem nového, jemu odpovídajícího práva člověka. Toto právo, které je v Ježíši Kristu člověku přiřknuto, v Něm skryto a v Němž bude jednou zjeveno, není přístupné obrazotvornosti, úsilí a výkonu žádného člověka. Skutečnost tohoto práva však volá po víře jednoho každého člověka jakožto jemu již nyní odpovídajícím uznání, přivlastnění a uvedení do praxe. 1. Problém učení o ospravedlnění 2. Boží soud 3. Osvobozující výrok pro člověka 4. Ospravedlnění pouhou vírou § 62. Duch svatý a shromáždění křesťanského sboru Duch svatý je probouzející moc, v níž si Ježíš Kristus stvořil své tělo, tj. svoji vlastní, pozemsko-dějinnou formu existence, jednu, svatou, obecnou, apoštolskou církev, a již neustále obnovuje. Ona je křesťanstvo, tj. shromáždění sboru těch, kteří skrze něj přede všemi ostatními jsou již nyní připraveni a učiněni svolnými k životu pod jeho božským soudním verdiktem, který je vykonán v jeho smrti a zjeven v jeho vzkříšení z mrtvých. Tak je církev předběžným znázorněním celého světa člověka, který je v něm ospravedlněn. 1. Dílo Ducha svatého 2. Bytí křesťanského sboru 3. Čas křesťanského sboru § 63. Duch svatý a křesťanská víra Duch svatý je probouzející moc, v níž Ježíš Kristus povolává hříšného člověka do svého sboru, a tedy k tomu, aby v něj jako křesťan věřil: aby ho jako Pána uznával, poznával a vyznával, jeho, který se právě pro něj stal služebníkem – aby vzhledem
2
k překonání, v Kristu nastalém, právě své pýchy a pádu byl naprosto plný lítosti kvůli sobě samému a světu a aby byl opět pro sebe, právě tím však i pro svět, plný důvěry vzhledem k ustanovení, v Kristu nastalém, právě svého nového práva a života. 1. Víra a její předmět 2. Čin víry IV/2 (1955) 15. kapitola: Ježíš Kristus – služebník jakožto Pán § 64. Vyvýšení Syna člověka Ježíš Kristus, Syn Boží a Pán, jenž se ponížil a stal se služebníkem, je jakožto tento služebník také na Pána vyvýšený Syn člověka: nový, pravý, královský člověk, protože má podíl na bytí, životě, vládě a činu Boha, jenž Jej ctí a dosvědčuje a jenž je jako takový hlavou všech ostatních lidí, zástupcem a spasitelem, původem, obsahem a mírou božské instrukce. 1. Další problém učení o smíření 2. Cesta Syna člověka domů 3. Královský člověk 4. Instrukce Syna člověka § 65. Lenivost a bída člověka Boží instrukce, která vzešla ve vzkříšení pro a za nás ukřižovaného Ježíše Krista, dodatečně odkrývá to, co je v jeho smrti překonáno: člověk, který nechce užívat své svobody, nýbrž který si v nížině do sebe uzavřeného bytí chce vystačit sám se sebou, aby právě tím byl nepolepšitelně, od základu a zcela vydán moci své vlastní hlouposti, nelidskosti, zchátralosti a starosti: své vlastní smrti. 1. Člověk hříchu ve světle panování Syna člověka 2. Lenivost člověka 3. Bída člověka § 66. Posvěcení člověka Vyvýšení člověka, které nastalo ve smrti Ježíše Krista navzdory lidskému selhání a které v jeho vzkříšení bylo oznámeno, je jako takové vytvoření jeho nové formy existence jakožto Božího věrného smluvního partnera. Zcela spočívá na lidském ospravedlnění před Bohem a je jako toto v jednom Ježíši Kristu, je v něm však uskutečněno mocně a závazně pro všechny. Dosvědčuje se tím, že je jako jeho instrukce mezi nimi účinné: v životě národa lidí, kteří mocí k nim adresovaného povolání k jeho následování, probuzení k proměně smýšlení, chvály jejich skutků, jejich vyznamenání křížem, který jim byl uložen, ještě jakožto hříšníci mají svobodu již být poslušní, jakožto Boží svatí se napřimovat – jakožto projevení vděčnosti, k níž je celý svět činem Boží lásky určen.
3
1. Ospravedlnění a posvěcení 2. Svatý a svatí 3. Povolání k následování 4. Probuzení k proměně smýšlení 5. Chvála skutků 6. Důstojenství kříže
§ 67. Duch svatý a budování křesťanského sboru Duch svatý je oživující moc, v níž Ježíš, Pán, buduje křesťanstvo ve světě jakožto své tělo, tj. jakožto svou vlastní pozemsko-dějinnou formu existence, kterou nechává růst, zachovává a uspořádává jakožto společenství svých svatých, a tak ji uschopňuje k předběžnému znázornění v něm nastalého posvěcení celého světa člověka. 1. Skutečná církev 2. Růst křesťanského sboru 3. Zachování křesťanského sboru 4. Řád křesťanského sboru § 68.Duch svatý a křesťanská láska Duch svatý je oživující moc, v níž Ježíš Kristus hříšného člověka zasazuje do svého sboru, dává mu tedy svobodu, aby jakožto Boží svědek v činné oddanosti Bohu a svému bližnímu odpovídal lásce, jíž ho Bůh k sobě přitáhl a napřímil ho tím, že překonal jeho lenivost a bídu. 1. Problém křesťanské lásky 2. Základ lásky 3. Čin lásky 4. Způsob lásky IV/3.1+2 (1959) 16. kapitola: Ježíš Kristus – pravdivý svědek § 69. Nádhera Prostředníka „Ježíš Kristus, jak je dosvědčeno v Písmu, je Božím slovem, kterému máme naslouchat a jemuž máme v životě i v umírání důvěřovat a být poslušní.“ 1. Třetí problém učení o smíření 2. Světlo života 3. Ježíš je vítěz! 4. Zaslíbení Ducha § 70. Lež a zatracení člověka Tím, že se člověk setkává s účinným Božím zaslíbením v moci vzkříšení Ježíše Krista, ukazuje se jakožto padělatel, v jehož myšlení, hovoření a chování se jeho osvobození
4
skrze a pro Boha proměňuje v pokus o využití Boha skrze a pro sebe, pro člověka, jenž je ve svém sebeprosazování nesvobodný, - zvrácenost, v jejímž průběhu by sám sebe mohl jen zničit a nakonec sebe ztratit. 1. Pravdivý svědek 2. Lež člověka 3. Zatracení člověka § 71. Povolání člověka Slovo živého Ježíše Krista je tvůrčí povolání, jímž člověka probouzí k činnému poznání pravdy, a tak ho přijímá do nového stavu křesťana, totiž do obzvláštního společenství s ním, tím, že je jakožto utiskované, avšak dobře vyzbrojené svědky uvádí do služby svého prorockého díla. 1. Člověk ve světle života 2. Událost povolání 3. Cíl povolání 4. Křesťan jakožto svědek 5. Křesťan v tísni 6. Křesťanovo osvobození § 72. Duch svatý a poslání křesťanského sboru Duch svatý je osvěcující moc živého Pána Ježíše Krista, v níž se přiznává ke sboru, jejž povolal, jakožto ke svému tělu, tj. jakožto ke své vlastní pozemsko-dějinné formě existence tím, že jí svěřuje službu na svém prorockém Slovu a tím předběžné znázornění v něm vzešlého povolání celého světa člověka, ano všech tvorů. Činí to tím, že ji posílá jako svůj lid mezi národy: jsouc ustanovena k tomu, aby, co se jí týče, ho vyznávala přede všemi lidmi, aby je všechny k němu volala, a tak celému světu oznamovala, že v něm uzavřená smlouva mezi Bohem a člověkem je prvním a posledním smyslem jejich dějin a že jeho budoucí zjevení je jejich velkou, tady a teď již účinnou a živou nadějí. 1. Boží lid ve světovém dění 2. Křesťanský sbor pro svět 3. Příkaz uložený křesťanskému sboru 4. Služba křesťanského sboru § 73. Duch svatý a křesťanská naděje Duch svatý je osvěcující moc, v níž Ježíš Kristus hříšného člověka jakožto člena svého sboru v překonání jeho lži a zatracení nechává, aby se stal takovým, jenž v naději v něj, v jistém, trpělivém a radostném očekávání jeho nového příchodu k dokonanému zjevení v něm nastalé Boží vůle, smí jít vstříc své poslední, ale i své nejbližší budoucnosti. 1. Ten, jehož se nadějeme, a naděje 2. Život v naději
5
