3 / 09
Společenství
Společenství 03 /09 „Čím je duše pro tělo, tím je křesťan pro svět.“ – sv. Klement Římský
OBSAH:
DECH DUCHA NÁVŠTĚVA PAPEŽE BENEDIKTA XVI. V NAŠÍ ZEMI POSTŘEHY MISIJNÍHO KLUBKA DĚTÍ VELIKONOČNÍ POVÍDÁNÍ PRO ŠKOLY ZEMĚTŘESENÍ POD ITALSKÝM SLUNCEM
Email:
[email protected]
3 / 09
Společenství
DECH DUCHA Po delší době Vás zase všechny zdravím. Prožili jsme spolu dobu postní i velikonoční a připravujeme se na seslání Ducha svatého, čímž budeme slavit počátek církve. Ano, my dnes už takové působení Ducha svatého, jako pociťovali věřící kdysi v prvotní církvi, nepociťujeme, Boží láska se ale přesto skrze tohoto Božího Ducha i dnes neustále vylévá do srdcí každého z nás. Ježíš stejně jako dříve i dnes může zapálit skrze tohoto Ducha naše srdce, aby hořelo touhou po něm a my abychom byli jako dobře zvučící flétna. Dalo by se říct, že všechny tyto nástroje jsou určitě moc pěkné. To však nestačí, musejí taky hrát, vydávat správnou melodii, musejí být připravené na to, kdy hrát můžou, a splňovat všechny náležitosti, které jsou k tomu, aby hrály pěkně, potřebné. Například taková flétna hraje pěkně a čistě jedině tehdy, když se do ní správně foukne. Vidíme to pak u apoštolů před sesláním Ducha svatého. Všichni byli takovými flétnami, ale ještě byli potichu a někde ukrytí, dokud je Ježíš „neozvučil“ slovy: „Přijměte Ducha svatého.“ - Dokud ho nepřijali, byli potichu jako flétna, když je schovaná někde v šuplíku. A jak je to s námi? - Podobně jako s apoštoly. Dokud nepřijmeme tohoto Ducha, budeme taky někde schovaní a potichu, protože pouze tento Duch může do nás správně dechnout (fouknout) a skrze nás zahrát líbeznou melodii. Ale pozor, musíme vědět, že - stejně jako každá flétna - i my můžeme hrát dobře jenom tehdy, budeme-li dbát o svoji správnou údržbu, aby přes nás mohl dobře proudit Boží Duch. Stejně jako flétna můžeme i my mít v sobě nějaký ten zádrhel, který ono proudění Božího Ducha může postupně narušit nebo dokonce zastavit. Může to být například polovičatý život, těžký hřích a jiné zádrhele. Potom ty naše zvuky buď nejsou líbezné, nebo neznějí vůbec. Proto je jasné, že nezáleží ani tak na velikosti flétny, ale spíš na tom, jestli je flétna také udržovaná, aby mohla pěkně hrát, a jestli se nabídne ke službě. Může tak hrát krásně malá píšťalka i velká píšťala, hlavně však musí chtít hrát a zároveň hrát jednotně v Božím orchestru. Snažme se tedy, ať jsme těmi dobrými nástroji, které se nechají vést Božím Duchem, a radostně oslavme Slavnost seslání Ducha svatého, stávajíce se těmi, kdo s pomocí tohoto Ducha naplní okolí líbezným zvukem, stejně jako to učinili apoštolové a tolik svatých, jejichž líbezná melodie zní dodnes.
Otec Miroslav
3 / 09 Od otce Václava:
Společenství
V neděli 7.6. bude u sv. Anny první svaté přijímání dětí při mši svaté v 10.00. Děkuji rodičům, že splnili své sliby při křtu dětí a přivedli je ke stolu Páně. Na Bílou sobotu přijaly svátost křtu a svátost biřmování: Veronika Mráčková (1984), Dagmar Andrlová (1989) a Linda Kalašová (1985).Modleme se společně za jejich odvahu a sílu vyznávat radostnou zvěst Ježíše Krista. Autobus na návštěvu papeže Benedikta XVI je objednán. Prosím zájemce o setkání se Svatým otcem v Brně, aby se závazně přihlásili v zákristii do 15.6.2009. V Doubravě dne 6.6. při mši svaté s naším otcem biskupem Františkem v 10.00 oslaví 110let výročí posvěcení kostela. Jste srdečně zváni panem děkanem Martinem. Děkuji Vám všem za modlitby, kterými mě provázíte při pastoraci a vyprošujete mi sílu Ducha svatého při zvládání nelehkých situací. Jsem s Vámi jedno tělo i jedna duše pro větší slávu Boha. Žehnám Vám, Váš vděčný P. Václav, farář
Vzpomínání na Holoubka Letos slaví Společenství slušivé dvacetileté jubileum. U samých začátků Gerardova samizdatu jsem ještě nebyl, do Havířova jsme se přistěhovali až na sklonku roku 1990. Záhy jsme však byli naším vytrvalým knihovníkem do vznikající redakce kooptováni. Nad budoucími stránkami časopisu jsme se scházeli pravidelně a stejně tak pravidelně jsme se dohadovali o jejich podobě. Tu grafickou jim po několik let dával Martin Šály, jemuž jsme přezdívali Holoubek. Zřejmě proto, že tak nazýval on nás. Na typografických záležitostech (či spíše náležitostech) jsme se ještě celkem shodli, už proto, že tomu Martin rozuměl nejlépe. Složitější už to bylo po stránce obsahové. Zatímco Gerard tíhl k formě jakéhosi věstníku, Martin coby konvertita prosazoval kontroverznější témata (něco jako „Getsemany“). My ostatní jsme oscilovali kdesi mezi těmito dvěma póly. A tak bývaly některé redakční rady docela bouřlivé. Zcela bezpečně jsme se dokázali pohádat, když přišla řeč na Ducha svatého a charismata. Martin, horlivý propagátor charismatické obnovy, dlouze citoval z Písma a vypočítával jednotlivé zde zmíněné dary – charismata. My ostatní jsme prohlašovali, že je těch darů bezpočet, a tak jsme se jimi příliš zabývat nechtěli. Naše setkání pak připomínala spíše Bábel než letnice. Po nějakém čase Holoubek odletěl do Prahy a naše koncepce „zvítězila“. Přesto na tohoto „charouše“ docela často vzpomínám a přemýšlím, jak by se asi naše diskuse odehrávala dnes, kdy jsme podstatně starší a zkušenější, snad i moudřejší. Musím si přiznat, že v mnoha ohledech bych mu dnes neodporoval tak důkladně jako kdysi. Možná se tehdy skutečně jednalo o projev prorockého ducha, tedy jednoho z nejvýznamnějších charismat. Pak by si Martin zasloužil naší satisfakci. Činím tak – alespoň se zpožděním a na dálku – touto formou, ve svatodušním čísle Společenství. Nemám jinou možnost; od té doby jsem se s Martinem setkal pouze jednou. To již pracoval v Praze a do Havířova zavítal služebně autem. Zazvonil u našeho domu a prohodili jsme spolu pár vět mezi vraty. Už tehdy jsem však musel uznat, že přinejmenším jedno charisma opravdu má. Jednalo se o pěkný nový model Mitsubishi Carisma. -ok-
MO KDU-ČSL Havířov pořádá Tradiční smažení vaječiny Sobota 30. května 2009 od 14 hodin v areálu PZKO Na Zborůvce V případě nepřízně počasí se akce koná v sále
Občerstvení – živá hudba – místo zajímavých setkání
3 / 09
Společenství
SV. PAVEL A DUCH SVATÝ V NAŠICH SRDCÍCH Víme, co o Duchu svatém říká svatý Lukáš ve Skutcích apoštolů, když popisuje událost seslání Ducha svatého. Duch Letnic s sebou přináší mocnou pobídku k přijetí misijního poslání hlásat evangelium na ulicích světa. Skutky apoštolů opravdu popisují celou řadu misijních cest, které apoštolové vykonali nejprve v Samařsku, pak na celém pobřeží Palestiny a posléze v Sýrii. Hlavně však podávají zprávu o třech velkých misijních cestách svatého Pavla. Pavel mluví ve svých listech o Duchu svatém také z jiného hlediska. Neomezuje se pouze na popis dynamické a tvůrčí dimenze třetí osoby Nejsvětější Trojice, ale vysvětluje i přítomnost Ducha v životě křesťana, jehož identita je Duchem poznamenána. Jinými slovy, Pavel o Duchu svatém uvažuje tak, že vysvětluje jeho vliv nejen na křesťanovo jednání, ale také na jeho bytí. Je to právě on, kdo nám říká, že Duch Boží v nás přebývá (srov. Řím 8,9; 1 Kor 3,16) a že „Bůh nám poslal do srdce Ducha svého Syna“ (Gal 4,6). Podle Pavla je to tedy Duch, kdo nás formuje až do nejvnitřnější hloubky našeho osobního bytí. Připomeňme si v této souvislosti jeho slova, která jsou zvlášť významná: „Zákon Ducha, který dává život v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti... Nedostali jste přece ducha otroctví, že byste museli zase znova žít ve strachu. Dostali jste však ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: ‘Abba, Otče!’“ (Řím 8,2.15); protože jsme děti, smíme Boha oslovovat „Otče“. Je tedy dobře patrné, že křesťan ještě před tím, než jedná, má již bohatý a plodný vnitřní život, který dostal ve svátostech křtu a biřmování a který ho staví do objektivního a původního synovského vztahu k Bohu. V tom spočívá naše velká důstojnost: nejsme jenom Božím obrazem, jsme Božími dětmi. Je to pozvání k prožívání našeho synovství, k prohlubujícímu se uvědomění, že jsme dětmi ve velké rodině Boží. Je to pozvání k proměně tohoto objektivního daru v subjektivní skutečnost, určující naše myšlení, jednání a bytí. Bůh nás považuje za své děti a pozvedá nás k důstojnosti, jež je podobná, i když ne rovná, důstojnosti samotného Ježíše, jediného pravého Syna v plném smyslu. V něm jsou nám darovány nebo také navraceny synovství a důvěřivá svoboda ve vztahu k Otci. Objevujeme tak, že pro křesťana Duch není jenom „Duchem Božím“, jak se obvykle říká ve Starém zákoně a dosud se zachovává v křesťanském slovníku (srov. Gn 41,38; Ex 31,3; 1 Kor 2,11.12; Flp 3,3 atd.). A není ani pouhým „Duchem svatým“ ve všeobecném smyslu, jak to vyjadřuje Starý zákon (srov. Iz 63,10.11; Žl 51,13) i samotný judaismus ve svých (rabínských, kumránských) spisech. Ke zvláštnosti křesťanské víry patří totiž vyznání prvního příslibu tohoto Ducha zmrtvýchvstalým Pánem, který se sám stal „oživujícím Duchem“ (1 Kor 15,45). Právě proto svatý Pavel mluví přímo o „Kristově Duchu“ (Řím 8,9), „Duchu Syna“ (Gal 4,6) nebo „Duchu Ježíše Krista“ (Flp 1,19). Jako by chtěl říci, že nejen Bůh Otec je viditelný v Synu (srov. Jan 14,9), ale také Duch Boží se projevuje v životě a díle ukřižovaného a zmrtvýchvstalého Pána! Pavel nás učí i další důležité věci: říká, že bez přítomnosti Ducha v nás neexistuje pravá modlitba. Píše totiž: „Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit.“ – Je to smutná pravda, že nevíme, jak máme s Bohem hovořit! – „A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí“ (Řím 8,26–27). Jako bychom řekli, že Duch svatý, tedy Duch Otce i Syna, je nyní jako duše naší duše, nejtajnější část našeho bytí, odkud nepřetržitě vystupuje k Bohu proud modlitby, jejíž slova ani neznáme. Duch v nás totiž stále bdí, vyvažuje naše nedostatky a přednáší Otci naše klanění a naše nejhlubší touhy. Vyžaduje to ovšem hluboké a živoucí společenství s Duchem svatým. Je to pozvání, abychom byli stále vnímavější a pozornější k této přítomnosti Ducha v nás, která se proměňuje v modlitbu, abychom tuto přítomnost zakoušeli, a tak se naučili modlit, rozmlouvat s Otcem -4-
3 / 09
Společenství
jako synové v Duchu svatém. Je zde však ještě další typický aspekt Ducha, který nám svatý Pavel objasňuje: je to jeho spojení s láskou. Apoštol totiž píše: „Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). Ve své encyklice Deus caritas est jsem citoval výmluvná slova svatého Augustina: „Když vidíš lásku, vidíš Trojici“ (čl. 19), který pak dále vysvětluji: „Duch je totiž tou vnitřní silou, která uvádí srdce věřících do harmonie se srdcem Kristovým a která věřící uschopňuje k tomu, aby milovali bratry tak, jak je miloval on“ (tamtéž). Duch nás uvádí do samotného rytmu božského života, kterým je život lásky, a dává nám tak osobní účast na vztazích mezi Otcem a Synem. Není bez významu, že Pavel, když vypočítává rozličné plody Ducha, klade na první místo lásku: „Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj (atd.)“ (Gal 5,22). A protože láska už ze své podstaty sjednocuje, znamená to především, že Duch je uvnitř křesťanského společenství jeho tvůrcem, jak říkáme na začátku mše svaté právě slovy Pavla: „...společenství svatého Ducha [to znamená společenství, které on vytváří] s vámi se všemi“ (2 Kor 13,13). Na druhé straně je také pravda, že Duch nás pobízí navazovat vztahy lásky se všemi lidmi. Milujeme-li tedy, dáváme prostor Duchu a umožňujeme mu plně se projevit. Tak lze pochopit, proč Pavel v téže kapitole listu Římanům staví vedle sebe dvě napomenutí: „Duchem buďte horliví“ a „Nikomu neodplácejte zlým za zlé“ (Řím 12,11.17). Konečně je Duch podle svatého Pavla mocnou zástavou, kterou nám daroval sám Bůh jako závdavek a zároveň záruku našeho budoucího dědictví (srov. 2 Kor 1,22; 5,5; Ef 1,13–14). Tak nás Pavel učí, že působení Ducha zaměřuje náš život k velkým hodnotám lásky, radosti, společenství a naděje. Je na nás, abychom to dennodenně zakoušeli následováním niterných podnětů svatého Ducha, jejichž rozlišování je podporováno a osvěcováno apoštolovým vedením. (Z knihy Benedikta XVI. „O počátcích církve“)
ČTEME Z KATECHISMU KATOLICKÉ CÍRKVE Duch svatý - Boží dar čl. 733 - „Bůh je láska“ (1 Jan 4,8,16) a láska je první dar, jsou v ní totiž zahrnuty všechny ostatní. Tato „Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán“ (Řím 5,5). čl. 734 - Protože jsme mrtví nebo alespoň zranění hříchem, je prvním účinkem daru lásky odpuštění našich hříchů. Je to „společenství Ducha svatého“ (2 Kor 13,13), které v církvi navrací pokřtěným božskou podobu, kterou hříchem ztratili. čl. 735 - Duch svatý nám dává tedy „závdavek“ nebo „prvotiny“ našeho dědictví: sám život Nejsvětější Trojice, který spočívá v tom, že milujeme, jako nás miloval on. Tato láska je principem nového života v Kristu, umožněného tím, že jsme přijali „moc Ducha svatého“ (Sk 1,8). čl. 736 - A díky této síle Ducha mohou Boží děti přinášet plody. Ten, který nás naštípil na pravý vinný kmen, dá, že budeme přinášet „ovoce Ducha, jímž je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost“ (Gal 5,22-23). „Duch je naším životem“: čím více se zřekneme sami sebe, tím více také jednáme „podle Ducha“ (Gal 5,25). „Společenství s ním nás zduchovňuje, obdarovává, navrací do ráje, přivádí do království nebeského k synovskému přijetí, dává nám odvahu nazývat Boha Otcem a podílet se na milosti Kristově, nazývat se dětmi světla a mít účast na věčné slávě.“ -5-
3 / 09 SPOLUPRÁCE ČLOVĚKA
Společenství
Podle starobylé definice je modlitba - ale i náboženství - vystupováním (řecky anabasis) duše k Bohu. Vystupovat, to znamená namáhat se a pracovat. A kdyby tato námaha měla vyjít naprázdno? Kdo vystupuje na nějaký horský vrchol, přibližuje se světlu, ale slunce zůstává stejně daleko jako pro ty, kdo zůstali v údolí. Nepřekvapuje nás tedy skepse mnohých křesťanů vůčí lidskému úsilí. Nespasíme se svými skutky, ale vírou, která je darem a ne naší zásluhou. To je proslulý výrok z doby reformace. Na nebe nevystupujeme my lidé, nýbrž Bůh přichází, aby nás spasil, jak jsme to viděli na biblických příkladech. V asketické teologii bývá tento problém předkládán ve formě otázky: jakou hodnotu mají lidské síly, jde-li o to získat božský život, milost? Nazýváme-li lidské síly „asketikou“ a spojení s Bohem“mystikou“, pak se autoři ptají, jaký je vztah mezi nimi. Historie nás učí, že mnišské hnutí bylo vždy důležité pro dějiny církve. Zároveň si ale historikové, jak katoličtí tak nekatoličtí, uvědomují, že jedním za základů mnišského života je přesvědčení, že existuje jednota mezi askezí a mystikou. Pokrok duchovního života odpovídá tomu, jak dokáže člověk spolupracovat s milostí. Tato spolupráce lidských sil s Duchem svatým bývá definována termínem řeckého synergismus. „To pak milost už není milostí, to je svobodným darem Boha,“ namítají někteří. Na tuto námitku odpovídá už ve IV. století Pseudo-Makarius prostým, ale krásným příkladem. Lidské námahy jsou jako práce zemědělce. Víme, že nestačí orat a zasévat. Žeň závisí na slunci, na dešti, na teplotě. Některá léta se sklidí málo navzdory velkým námahám. A přece „normální“ pravidlo zůstává platné: čím více se obdělávají pole, tím lepší sklizeň se dosáhne. Tak můžeme také mluvit o jakémsi „normálním zákonu milosti“. I tu platí: „Snaž se a Bůh ti pomůže!“ Sv. Ignác z Loyoly vyjádřil tuto zásadu takto: „Musíme pracovat, jakoby všechno záleželo jen na nás, ale musíme se modlit, jakoby všechno záleželo jen na Bohu.“ Není to žádná kontradikce, jak by se zdálo. Milost je bezpochyby svobodným darem Boha. Avšak to, co nám Bůh dává je život, činnost; Duch oživuje celého člověka, jeho srdce, jeho mysl, jeho síly. Boží láska se musí setkat s činnou láskou ze strany člověka. (z knihy kard. Tomáše Špidlíka - „Znáš Ducha svatého?“)
SESLÁNÍ DUCHA SVATÉHO Vedle vánočních a velikonočních svátků je také Slavnost seslání Ducha svatého velmi významným obdobím liturgického roku. Máme jistě v povědomí nejznámější texty ve Skutcích apoštolů, které se vztahují k této události. (K tématu se vztahuje pěkný biblický citát: „... litera zabíjí, ale Duch oživuje“). Pro ty, kteří se chtějí nechat OŽIVIT Duchem Božím, je zde několik 'tipů': - Možnost nahlédnout na webové stránky „Hnutí za obnovu v Duchu svatém“: www.cho.cz. Jedná se o katolickou iniciativu, jež po dvě desetiletí působí v naší církvi a každoročně pořádá Katolickou charismatickou konferenci (několikadenní setkání laiků ze všech koutů republiky, kteří se rádi nechávají oslovit a naplnit Kristovým duchem - Duchem svatým, aby jejich život přinášel bohaté plody), vydává časopis EFFATA, pořádá také exercicie pro různé věkové kategorie. - V Karmelitánském nakladatelství vyšla řada titulů, jejichž ústředním tématem je třetí Božská osoba - Duch svatý: „Duch svatý“ - kard. Miloslav Vlk - Svatodušní meditace kardinála Vlka inspirovaná Vyšebrodským oltářem. „Zpěv Ducha“ (Úvahy na hymnus Veni Creator) - Raniero Cantalamessa - V knize je podán ucelený výklad - opravdová teologická a duchovní Summa o Duchu svatém. „Duch svatý - pramen života“ - Elias Vella - Autor se má zkušenosti z mnoha seminářů o Duchu sv., že zprostředkování a sdílení zážitků může mnoha lidem pomoci nalézt svou vlastní cestu k osobnímu a živému vztahu k Duchu svatému. -6-
3 / 09
Společenství
40. VÝROČÍ ÚMRTÍ KARDINÁLA JOSEFA BERANA Dne 2. dubna 1998 byl v Trůním sále pražského arcibiskupství zahájen beatifikační proces 34. pražského arcibiskupa, kardinála Josefa Berana. Slavnostnímu aktu předsedal kardinál Miloslav Vlk za přítomnosti apoštolského nuncia arcibiskupa Giovanniho Coppy. V současné době tento proces probíhá na diecézní úrovni. Postulátorem procesu se po prof. Jaroslavu Polcovi stal prof. Jan Matějka. Na základě schválení procesu vatikánskou kongregací pro blahořečení a svatořečení byl ustanoven tribunál, který v rámci diecézní fáze procesu vyslechl dosud kolem 60 svědků, jež kardinála Berana znali a mohou dosvědčit pověst svatosti. Potom, co bude na diecézní úrovni ověřen zázrak, bude možné věc odeslat do Říma. Celý postup beatifikace vyjasňují dva nedávno publikované dokumenty, jimiž jsou instrukce Sanctorum Mater a doplněk k Index ac status causarum. Josef kardinál Beran, pražský arcibiskup v letech 1946-1969, byl vězněm nacistického i komunistického režimu, byl také jediným českým biskupem, který promluvil na 2. vatikánském koncilu. Vloni tomu bylo 120 let, co se kardinál Beran 19. prosince roku 1888 v Plzni narodil. Josef Beran studoval nejprve plzeňské gymnázium a po něm pak pokračoval ve studiích bohosloví v Římě. Na kněze byl vysvěcen v Římě v roce 1911. Po návratu z Říma Beran působil v Praze jako kaplan, v roce 1917 se stal ředitelem katolického Dívčího učitelského ústavu sv. Anny v Praze. Zde působil až do roku 1928. Od roku 1929 byl činný jako docent pastorální teologie na teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, roku 1932 se na stejné fakultě stal profesorem a rektorem pražského arcibiskupského kněžského semináře. Po okupaci Československa německým nacistickým režimem v roce 1939 byl Josef Beran okupační státní správou perzekuován, v roce 1942, po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha, byl Beran zatčen a vězněn, nejprve na pražském Pankráci a v Terezíně, později pak v koncentračním táboře v Dachau, až do konce války v roce 1945. Po návratu do vlasti se v roce 1946 stal pražským arcibiskupem. V roce 1948, po komunistickém převratu, Josef Beran jako nejvyšší hlava katolické církve v Československu odmítnul podřídit katolickou církev komunistickému režimu. V roce 1949 byl Josef Beran Státní bezpečností (StB) zatčen a po „domácím vězení“ v pražském Arcibiskupském paláci v letech 1949-51 pak až do roku 1963 internován na různých místech po celých Čechách (mimo jiné v Roželově, v Růžodolu či v Paběnicích). V roce 1963 byl propuštěn z internace, bylo mu však zakázáno zdržovat se v Praze a vykonávat arcibiskupský úřad. Pobýval proto v Mukařově poblíž Prahy, později pak v jihočeském Radvanově u Tábora. 25. února 1965 jej papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Stát povolil arcibiskupu Beranovi odjet ze země do Říma na slavnostní kreaci, při níž kardinálové obdrží červený biret (čtyřhranná pokrývka hlavy), jmenovací dekret a kardinálský prsten. V Římě se kardinál Beran zapojil do práce 2. vatikánského koncilu. 20. září 1965 na něm vystoupil s projevem O svobodě svědomí, v němž se mimo jiné vyslovil pro rehabilitaci Jana Husa. Založil také v Římě České náboženské středisko Velehrad. Jeho sekretářem po celou dobu působení v Římě byl dnešní emeritní biskup Jaroslav Škarvada. Když dne 17. května roku 1969 v Římě zemřel, komunistická vláda nepovolila převoz těla do vlasti. Papež Pavel VI. proto rozhodl, že kardinál Beran bude pohřben po boku papežů v kryptách chrámu Sv. Petra v Římě. Je jediným Čechem, kterému se této pocty dostalo. -7-
3 / 09 Z FARNÍ KNIHOVNY:
Společenství
Vážení čtenáři, opět se po čase setkáváme i mimo knihovnu, na stránkách „Společenství”. Tak jako obvykle, i v tomto čísle bych vás chtěl seznámit s novými tituly, které jsou zařazeny ve farní knihovně a je možno si je vypůjčit. Od minulého čísla „Společenství” jsem zařadil 29 knih, a i když se nejedná převážně o beletrii, jsou to tituly zajímavé. Konec konců, pár vám jich představím, posuďte sami. Vůle ke smyslu - nakladatelství Cesta vydalo pře lety tento sborník prací známého světového psychiatra Viktora Emanuela Frankla, který přináší originální pohled na problematiku neuróz v moderním světě. Hlavní příčinu vidí ve všeobecné ztrátě smyslu. Kniha není určena jenom pro specialisty, ale pro všechny zájemce o filozofické otázky smyslu života, lidského bytí a poslání člověka ve světě. O její kvalitě svědčí i to, že knihu vydalo v reedici Karmelitánské nakladatelství a nakladatelství Portál. Politická náboženství - práce německého politologa a historika Hanse Maiera, vydaná nakladatelstvím Centrum pro studium demokracie a kultury. Čtenáře zajímající se o politologii, religionistiku, či dějiny náboženství zaujme svým metodologickým přístupem, analýzou totalitárních jevů 20. století i pokusem číst znamení naší doby. Tváří v tvář NEW AGE - knihu napsal autor Groothuis R. Douglas a vydalo ji nakladatelství Návrat domů. V knize se lze dozvědět, co je to hnutí New Age a jak ovlivňuje naši společnost. Autor ukazuje, jak tento nábožensko kulturní směr přitahuje stovky lidí nejrůznějších způsobů života a přitom tvrdí, že nabízí duchovní skutečnost, naplnění člověka a světovou harmonii. Otázkou je, za jakou cenu? V knihovně máme k tomuto novopohanskému směru více titulů. Zaskočen radostí - teď se dostávám ke svému oblíbenému autorovi, anglickému spisovateli a teologovi C. S. Lewisovi. Kniha vyšla již česky několikrát, v knihovně je ve vydání nakladatelství České křesťanské akademie. Sám autor knihu označuje podtitulem: „Moje cesta od ateismu ke křesťanství”. Mimo mnohé další věci je v knize zajímavý popis přechodu od „zvykového“ křesťanství k ateismu, které autor prožil v dětství, co jej k tomu vedlo a proč. Proto by kniha mohla být výstižně označena jako „moje cesta od zvykového křesťanství k ateismu a zpět ke křesťanství žitému”. Od tohoto autora máme v knihovně titulů více, stačí připomenout „Rady zkušeného ďábla” nebo křesťanskou scifi trilogii: „Návštěvníci z mlčící planety”, „Perelandra” a „Ta obludná síla”. Hledání historického Ježíše - kniha katolického teologa Wolfganga Trillinga, kterou vydalo nakladatelství Vyšehrad, je úvodem do základních otázek Ježíšova života a působení ve světle moderní biblické vědy. To ovšem neznamená, že by v knize představoval nějaké scestné moderní bludy. O tomto nás může přesvědčit výňatek z kapitoly o Ježíšových zázracích: „Zprávy o zázracích zaujímají v evangeliích tak široký prostor, že je nepředstavitelné, že by všechny mohly být dodatečně vykonstruovány nebo přeneseny na Ježíše“ (str. 105). Pochybnosti otce Browna - autor, londýnský prozaik, básník a esejista Keith Gilbert Chesterton nám českým čtenářům jistě není neznámým. V našem prostředí, byl způsobem psaní velkým vzorem pro Karla Čapka. Ve svých detektivních příbězích vytvořil svéráznou postavu katolického kněze otce Browna, který brilantně řeší detektivní záhady. Zbývá dodat, že knihu vydalo nakladatelství Vyšehrad a že i od tohoto autora najdeme vícero titulů ve farní knihovně. Nová hnutí v církvi - Karmelitánské nakladatelství vydalo práci Bruna Secondina, popisující jednu ze základních charakteristik současné církve. Její vliv a šíření hnutí, -8-
3 / 09
Společenství
sdružení, skupin a různých neformálních společenství. Tato hnutí se v tichosti rozšířila i v těch zemích, které upírají křesťanství svobodu. Pán a dárce života - sborník vydaný nakladatelstvím Centrum pro studium demokracie a kultury, který sestavila Lenka Karfíková. Ve sborníků můžeme číst odpovědi na otázky: Jaké je biblické pojetí Ducha svatého? Jaký je rozdíl mezi západní a východní pneumatologií? Co se stalo nového v křesťanské teologii ve 20. století? Odpovídají teologové J. Mrázek, J. Roskovec, V. Němec, P. Milko, C. V. Pospíšil, Š. Špinka a M. Slavík. Křesťanské legendy staré Evropy - poslední knihou, kterou vám chci představit, je graficky nádherně vyvedená publikace od zajímavého nakladatelství „Hrnčířství a nakladatelství Michal Jůza & Eva Jůzová”. Kniha je opět sborníkem, tentokrát křesťanských legend, které sesbíral, nebo přesněji sestavil Luděk Rejchrt. Kniha je nejen pro děti, ale i dospělé a můžeme v ní číst legendy o třech králích, o moudré Kateřině, o Hubertovi, o Vojtěchovi, o bratru Františkovi a mnohé další. Tolik tedy představení nově zařazených knih, jedná se skutečně o zlomek, mnohé další zajímavé knihy najdete přímo na místě ve farní knihovně. Seznam všech knih, které máme v našem fondu si, můžete přečíst na internetu, na adrese: www.farnost-havirov.cz/knihovna/seznamknih.html Knihovnu můžete navštívit každou neděli mezi 9. – 10. hodinou. Láďa Svoboda
PŘEČETLI JSME ... „Návrat ke stromu života“ (evoluce a křesťanství) - Marek Orko Vácha, vydalo nakladatelství Cesta r. 2005. P. Marek Orko Vácha napsal několik pozoruhodných knih, v nichž se snoubí poslání kněze s jeho původní profese přírodovědce, absolventa molekulární biologie a genetiky. Jak sám naznačuje v úvodu této knížky, i zde se snažil o propojení myšlenek ze světa vědy a teologie v současné době exploze špičkových technologií, kdy konečně ustaly spory mezi dvěma 'nesmiřitelnými tábory'... Autor začíná úryvkem z první knihy Genesis, v další kapitole již popisuje vznik Země dle astronomické teorie Velkého třesku a předkládá další vědecká fakta o postupném vývoji naší planety. Nastiňuje pojetí kreacionistů, evolucionistů a zastánců tzv. třetí cesty - inteligentního desingu. Ve své publikaci zpřístupňuje velké množství dat a zajímavých poznatků z oboru paleontologie, archeologie, biologie, přináší poslední objevy vývojové řady ze světa flory a fauny a také informace, za jakých podmínek vznikaly a vznikají nové druhy v přírodě. Objasňuje i některé části Darwinovy evoluční teorie, proč měly ve své době takový ohlas a jaké jsou nejnovější teorie předních biologů dnešní doby. Marek Orko Vácha zde působí do jisté míry i jako popularizátor genetiky, dovídáme se o lidském genofondu - DNA i jiné další podrobnosti z této vědní disciplíny. Seriozní bádání nad původem člověka je shrnuto závěrem - kde nestačí obzor vědce-biologa, nastupuje tajemství Boha a jeho stvoření. Kniha publikuje také názory papežů Jana Pavla II. a Benedikta XVI. k otázkám evoluce. Je bezesporu velkým obohacením tohoto tématu, nabízí řadu podnětů k dotazům a zamyšlení. Již sama krása a úžasná pestrost všech oblastí přírody na naší planetě podněcuje k mnoha otázkám o „zázraku“ stvoření a jeho Tvůrci... „Dotkni se ran“ (spiritualita nelhostejnosti) - Tomáš Halík, vydalo nakladatelství Lidové noviny r. 2008. Nejnovější kniha Mons. Tomáše Halíka je souborem čtrnácti esejů obsahující teologicko-9-
3 / 09
Společenství
filosofické meditace, které čtenářům předkládá svým velmi osobitým literárním stylem. Dotýká se nejhlubší podstaty křesťanské víry; zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovské mystika, Pavlova i Lutherova teologie kříže i poklady lidové velikonoční zbožnosti. Zamýšlí se nad podstatnými životními otázkami člověka i dnešního světa v optice velikonočního příběhu nebo též z pohledu 'nevíry' apoštola Tomáše. V své knize reflektuje velmi široký záběr témat osobní pocity a problémy jednotlivce a také „nemoci“ současné společnosti, která zcela ztrácí pojem o základních lidských hodnotách, jejímž životním krédem je honba za úspěchem, majetkem a zážitky. Zasahuje i vrchol ledovce - politické hry i „aktuální vzory“, jež jsou nabízeny veřejnosti jako standard k následování. Kapitoly čtrnácti zastavení vybízejí křesťany vyjít na Cestu - na cestu křížovou, spolu se Šimonem, Veronikou... Největším bohatstvím života, jež můžeme objevit, je milosrdenství, odpuštění a smíření. V závěru knížky je kladen Cíl cesty, je zde vypsáno osmero blahoslavenství z Ježíšova Horského kázání, které představují nejvyšší laťku pro věřícího. „Pouze prožitím vlastního utrpení a zakoušením vzkříšení jsme schopni vnímat bolesti bližních kolem nás...“ Jakákoliv snaha o přiblížení Halíkovy knihy je marná, lze ji pouze doporučit k přečtení. Z.K.
ZPRÁVY A OZNÁMENÍ JERUZALÉMSKÁ BIBLE - V Karmelitánském nakladatelství byla dokončena a na podzim se objeví na knižních pultech „Jeruzalémská bible“. Tento překlad vznikl na základě úsilí Jeruzalémské biblické školy za spoluúčasti badatelů otců dominikánů v době, kdy bylo třeba přihlédnout k novým přírodovědeckým, archeologickým a historickým objevům. Na této práci se podílela řada světových vědeckých institucí a bylo přihlédnuto i k publikování tzv. kumránských svitků objevených v minulém století u Mrtvého moře. Na zpracování českého překladu se podílel kolektiv předních českých odborníků - teologů, překladatelů a literátů. - Nové překlady Bible - BIBLE 21 - Nakladatelství Biblion vydalo těsně před Velikonocemi „Bibli 21“, která podle reklamní kampaně navazuje na Bibli Kralickou a má být jejím revidovaným překladem do současné češtiny. Tato iniciativa protestantské církve, na níž pracoval tříčlenný tým v čele s A. Flekem od r. 1994, se hlásí ke common language - překladům do běžného jazyka. (Prohlášení ČBK k vydání „Bible 21“ je na www.cirkev.cz). - Missa chrismatis - 9. dubna na Zelený čtvrtek dopoledne se v ostravské katedrále konala slavnostní liturgie za účasti mnoha věřících. Podle dávné tradice v tento den památky ustanovení Eucharistie se při bohoslužbách místních církví schází otec biskup spolu s kněžími své diecéze a světí posvátné oleje. Mons. F.V.Lobkowicz věřícím v zaplněném chrámu Božského Spasitele přiblížil význam a také krásu i oběti kněžského povolání pro současný neklidný svět. Oznámil rozhodnutí Sv. otce, jenž u příležitosti 150. výročí úmrtí známého faráře arského, sv. Jana Maria Vianneye vyhlásil „Rok kněží“ (19. 6. 2009 - 19. 6. 2010). - Křest katechumenů - V kostele sv. Anny o velikonoční vigilii na Bílou sobotu přijali svátost křtu z rukou otce Václava tři katechumenky - mladé ženy, které se na tuto událost pečlivě připravovaly. Vigilie Zmrtvýchvstání Páně, nazývána slavností „Světla“, je v církvi tradičním dnem křtu dospělých. Shromáždění věřící byli také účastni udělení svátosti biřmování, jejímž přijetím byly nově pokřtěné uvedeny do společenství Ducha svatého. - Putování do Turzy - V měsíci březnu farníci že Šumbarku uspořádali zájezd a navštívili mariánský kostel v polské Turze. Na známé slezské poutní místo havířovstí zavítali již podruhé a společnou bohoslužbu pro všechny přítomné poutníky celebroval o. Karel Jašek. - Otec biskup mezi mladými - 28. března se v Orlové konalo setkání věřící mládeže karvinského děkanátu s o. biskupem. Dopolední program začal vědomostní soutěží, která byla zaměřena k probíhajícímu „Roku sv. Pavla“, po dobrém obědě pak následovala přednáška k danému - 10 -
3 / 09
Společenství
tématu. Vyvrcholením celého setkání, jehož se zúčastnila i skupina mladých farníků z Havířova, byla slavnostní liturgie v kostele Narození Panny Marie, jíž předsedal Mons. F. V. Lobkowicz. - Pozvánka na prázdninovou „Antiochii“ - Mladí křesťané společně s bohoslovci o letních prázdninách opět vyjíždějí na různá místa v naší zemi, aby příkladem vlastního života vydávali svědectví o živé víře v Ježíše Krista. K evangelizačnímu programu, jenž zahrnuje zájem i péči o děti a starší občany, byly letos vybrány obce Cvikov v severních Čechách a Václavov u Bruntálu. Podrobnosti o konání čtyř prázdninových turnusů, přihlášky a další informace o této akci, (příp. o modlitební podpoře tohoto misijního díla) jsou na webu: www.antiochia.cz. Redakce „Společenství“ přeje dětem, mládeži a všem farníkům požehnané letní prázdniny i krásnou dovolenou na zotavení těla i ducha. Z.K.
LOUČENÍ A VELIKONOČNÍ NADĚJE... Letos jsme jej dlouho očekávali a pak konečně přišlo jaro. Příroda se probudila ze zimního spánku a rychle se rozvila do jarní krásy. Hřejivé sluneční paprsky, rozkvetlé stromy a kvítí, nádherné zpěvy ptáků. Radostné pocity jsou náhle přehlušeny ztrátou blízké osoby... Nastal čas rozloučení. Jen asi dvakrát krát jsem byla přítomna loučení v Domě smutku a velmi truchlivé byly tyto chvíle pro zarmoucené rodiny i pro vzdálené známé. Jak zcela odlišný je náš křesťanský obřad pohřbu. A je to ona velikonoční víra, láska k Bohu - ke Kristu Zmrtvýchvstalému, která nám dává naději a radost. Ježíš nám dává pravou naději, naději na vzkříšení, na život s Ním a také naději, že se s našimi drahými opět shledáme... Z.K.
ÚMYSLY APOŠTOLÁTU MODLITBY ČERVEN Všeobecný úmysl: Aby mezinárodní pozornost vůči chudším zemím dala vzniknout konkrétní pomoci, zvláště ve snížení zdrcujícího břemena zahraničních dluhů. Misijní úmysl: Aby církve, které působí v oblastech poznamenaných násilím, byly podporovány láskou a konkrétní blízkostí všech katolíků na světě. Národní úmysl: Aby na přímluvu apoštola národů evangelium prostupovalo do všech oblastí a okamžiků každodenního života. ČERVENEC Všeobecný úmysl: Aby křesťané na Středním východě mohli žít svou víru v plné svobodě a byli nástrojem pokoje a smíření. Misijní úmysl: Aby díky svědectví všech věřících v každé zemi světa byla církev semenem a jádrem smíření a sjednocení lidstva v jednu Boží rodinu. Národní úmysl: Aby setkání charismatické konference otevřelo dveře mnoha srdcí pro mocné působení Ducha svatého. SRPEN Všeobecný úmysl: Aby si veřejné mínění bylo více vědomo problémů milionů vystěhovalců a uprchlíků a aby se nalezlo konkrétní řešení pro jejich často tragické situace. Misijní úmysl: Aby křesťané, kteří jsou diskriminováni a pronásledováni v mnoha zemích kvůli Kristovu jménu, dosáhli uznání svých lidských práv, rovnoprávnosti a náboženské svobody, aby mohli žít a svobodně vyznávat svou víru. Národní úmysl: Aby čas odpočinku byl také časem pro obnovu důvěrného vztahu k Bohu v osobní i společné rodinné modlitbě. (www. jesuit.cz) - 11 -
3 / 09 Návštěva papeže Benedikta XVI. v naší vlasti
Společenství
Biskupové nás vyzvali pastýřským listem 2. velikonoční neděli k duchovní přípravě na tuto mimořádnou událost v životě církve i české společnosti. Motto návštěvy je „Láska Kristova je naší silou.“ V kostele máme obrázky Svatého otce s prosbou za šťastný průběh a duchovní užitek návštěvy. Využívejme je k denní modlitbě! Papež jako hlava státu Vatikán přijíždí na pozvání prezidenta republiky, a bude proto hostem celé společnosti. Hlavní hostitelské povinnosti však připadnou sboru biskupů a kněžím s pomocí všech věřících. Program návštěvy byl prodiskutován s organizátory z Vatikánu a bude oficiálně schválen do konce května. Mimo schůzku s prezidentem se chystá v sobotu 26. 9. večer v pražské katedrále setkání s kněžími, řeholníky a bohoslovci, v Brně hlavně mše svatá s věřícími a ve Staré Boleslavi svatováclavská pouť spojená se setkáním mládeže. Vše je popsáno v publikaci s názvem „Připravme se na návštěvu Svatého otce Benedikta XVI. v České republice“. V publikaci je dále životopis papeže, modlitby, rozjímání a prosby o víru, naději a lásku s ohledem na jednotlivá místa setkání. Cena jednoho výtisku je 30 Kč a je v prodeji ve farní knihovně. O zájezdu na slavnostní bohoslužbu v neděli 27. 9. na letišti v Brně - Tuřanech budou informace v příštím čísle Společenství. (Irena Světničková - podle KT č.16)
Postřehy Misijního klubka dětí Ve třetím čísle našeho farního časopisu vám představíme další modlitební skupinu, tentokrát je to havířovské Misijní klubko dětí, sdružené v Papežském misijním díle, jež se schází v kostele sv. Anny. Vedoucí této modlitební skupinky je Veronika Kucharíková a právě jí jsme položili několik otázek. 1. Kdy vzniklo farní společenství dětí, které se připojily k Papežskému misijnímu dílu? V loňském školním roce. 2. Zkuste nám v krátkosti přiblížit vaši činnost a také jeho poslání v rámci PMD. Misijní klubko je společenství dětí do 15 let. Hlavním posláním je modlitba za děti na celém světě. Na začátku „scholy“ i „klubka“ se modlíme misijní modlitbu: „Ježíši můj, mám tě rád, jsi můj velký kamarád, má modlitba k tobě letí, prosím tě za všechny děti. Potřebným chci pomáhat, lásku, radost rozdávat. Pane Bože, při mně stůj, chci být misionář tvůj. Svatá Maria, Královno nebe, o mocnou ochranu prosíme tebe.“ Potom se děti snaží odříct nějaké sladkosti a penízek místo ní vhodí do pokladničky v kostele. Klubko má ještě mnohem více činností, např. jsme kreslili pohlednice a přáníčka pro děti na misijích. 3. Děti působící v Misijním klubku dětí jsou zároveň členy „Malé scholy“. Povězte nám, jak se daří tyto dvě činnosti skloubit a zda děti rády zpívají? Nedělám rozdíl mezi „scholou“ a „klubkem“. Zpíváme, modlíme se, hrajeme hry. Dětem jde zpívání moc dobře, zpívají krásně a s radostí, to mě moc těší. 4. Jste profesí učitelka, jedná se o náročné povolání. A čím vás obohacuje i toto farní společenství dětí? Děti ze „scholy“ jsou úžasné, protože chodí zpívat rády, dobrovolně, baví je to a tím pádem i mě. Ve škole je to už tak „trochu“ povinné. Jen bych poprosila rodiče, aby své děti do „scholy“ a na dětské mše vyslali nebo je doprovodili, bylo by to prima, kdyby nás bylo více. Děkujeme za rozhovor a přejeme vám i dětem vše dobré! A nám všem farníkům hodně radosti z krásného dětského zpěvu! (Připravila Z. Kohoutová) - 12 -
3 / 09
Společenství
SVĚTCI NAŠÍ DIECÉZE Blahoslavená Marie Antonína Kratochvílová - řeholnice a mučednice Sestra Marie Antonína Kratochvílová se narodila 21. srpna 1881 v Ostravě-Vítkovicích v hluboce věřící rodině Jana Kratochvíla, slévače ve vítkovických železárnách, a jeho manželky Johanny. Při křtu obdržela jméno Marie Anna. Mariin otec brzy zemřel. Po jeho smrti byla matka přinucena těžkými materiálními podmínkami svěřit ji Chudým školským sestrám naší Paní do sirotčince v Bielsku-Biala. Tam Marie obdržela základní vzdělání a výchovu. V sirotčinci se projevily její přirozené dary: vnitřní radost, pokoj, obezřetnost, pocit zodpovědnosti. Po ukončení základní školy pomáhala v mateřské školce, kterou také vedly Chudé školské sestry naší Paní. Boží volání uslyšela, když jí bylo devatenáct let. V roce 1901 vstoupila do kandidatury Chudých sester naší Paní. Jako kandidátka studovala učitelský ústav školských sester v Bílé Vodě u Javorníka. Zkoušku dospělosti složila před státní zkušební komisí v roce 1906 v Těšíně. Po maturitě pracovala jako učitelka v polské základní škole v Karviné. V roce 1909 začala noviciát v mateřinci Chudých školských sester naší Paní ve Wroclavi. Při obláčce obdržela řeholní jméno Marie Antonína. Po slibech byla opět poslána řeholními představenými do průmyslové Karviné, kde působila ve všeobecné a řádové škole jako učitelka v letech 1910-1917. Láskou si získala přízeň žákyň, učitelů, rodičů, dětí a také vedení školy. Dále pracovala jako učitelka ve školách kongregace ve Lvově (1917-1925), jako představená a správkyně internátu i cvičné učebny vznikajícího učitelského ústavu a katechetka i magistra kandidátek v Tlumači (1925-1932), pak jako ředitelka základní školy a magistra kandidátek ve Lvově (1932-1939). Nakonec byla představenou komunity sester v Mikuličíně (1940-1942). Všude se projevovalo její učitelské charisma, široký rozhled, veliké srdce, neobyčejné organizační schopnosti a mimořádná schopnost spolupráce s jinými. Na začátku II. světové války byla sestra Marie Antonína zbavena své učitelské a vychovatelské práce ve Lvově. V únoru 1940 byla dočasně vyhnána spolu s celou komunitou sester z domu v Mikuličíně a 9. července 1942 společně se šesti spolusestrami zatčena gestapem a uvězněna ve Stanislavově. Sestry byly obviněny ze spolupráce s ilegálními skupinami. Pravda je, že sestra Marie Antonína organizovala odesílání balíků s jídlem a oblečením pro Poláky vyvezené na Sibiř. Během tříměsíčního pobytu ve vězení byla mnohokrát vyslýchána. Pokaždé byla týrána a nemilosrdně bita. Tělesné a duševní utrpení snášela tiše, bez nářku, heroicky a spojovala je s utrpením Ježíše Krista. Odpouštěla těm, kteří ji ubližovali, a povzbuzovala sestry a ostatní vězně, aby také odpouštěli. Modlila se s nimi za pronásledované i za pronásledovatele. Ve vězení vytrpěla nejhorší šikanování a trápení, protože byla jako představená společenství hlavní oporou sester i dalších vězeňkyň. Zvlášť ty, které očekávaly vykonání trestu smrti, nalézaly u sestry Marie Antoníny oporu a útěchu. Když byly volány z cely k popravě zastřelením, hrnuly se k ní jako k matce, prosily o modlitbu a požehnání. Sestra Marie Antonína ochotně sloužila každému bez ohledu na národnost či vyznání, více se věnovala druhým než sobě. Prosila o pomoc pro jiné, i když věděla, že za to bude trpět. Překonávala fyzickou bolest, utrpení duše i těla, skrývala stopy po bití. Dělila se s lidmi kolem sebe o ubohý příděl chleba. Když byla 26. září propuštěna z vězení, trpěla tyfem a neudržela se na nohou. Přes starostlivou lékařskou péči se nepodařilo sestru Marii Antonínu zachránit. Zemřela 2. října 1942 v nemocnici v Stanislavově, pět dní poté, co opustila vězení. Hrob sestry Marie Antoníny dnes nelze nalézt, protože stanislavovský hřbitov, kde byla pohřbena, byl úplně srovnán se zemí, a zničen. (podle http://www.ddrepiste.cz/nase-patronka/)
- 13 -
3 / 09 VELIKONOČNÍ POVÍDÁNÍ PRO ŠKOLY
Společenství
Podobně jako minulý rok tak i letos ve dnech 31. března – 8. dubna proběhlo ve středisku CSVČ sv. J. Boska na Šumbarku povídání o Velikonocích pro školy. Program velikonočního povídání byl hodně podobný tomu, který jsme měli v loni. Na velikonoční povídání přicházely třídy I. a II. stupně ze 4 šumbarských ZŠ (Moravská, G. Svobody, Jarošova a Školní). Celkem se zúčastnilo 26 tříd I. stupně, 2 třídy II. stupně a také jedna skupinka dětí z DD Těrlicko. Na programu povídání se podíleli především Alan s Romčou spolu s některými dalšími zaměstnanci střediska. Snaha byla vytvořit program, který by byl pro děti zajímavý a přitom byl kladen důraz na předávání křesťanského poselství Velikonoc. Myslím si, že se to z větší části podařilo. Stejně jako v předchozím roce byly vytvořeny dva odlišné programové bloky, a sice jeden pro I. stupeň a druhý pro II. stupeň ZŠ. Vzhledem k velkému zájmu (především tříd z I. stupně ZŠ) se náš „povídací“ tým rozdělil na dvě skupinky a díky tomu jsme mohli mít velikonoční povídání pro 2 třídy současně (1. skupina byla v prostorách Valdocca a 2. v internetové učebně - vše probíhalo v šumbarském středisku). Popsat celý program by bylo poměrně zdlouhavé, pouze prozradím, že si při něm děti nejprve krátce připomněly některé velikonoční zvyky a tradice a pak se už přešlo k jádru velikonočního příběhu, jehož ústřední postavou je Ježíš Kristus. Děti se dozvěděly (některé jen připomněly), kdy a ve které zemi Ježíš žil, že to je skutečná historická osoba, a byly zdůrazněny Jeho skutky a Jeho způsob života. Povídání bylo proloženo několika aktivitami, které se lišily podle toho, zda se jednalo o I. nebo II. stupeň školy. Nejvíce času jsme samozřejmě věnovali tomu, abychom dětem popsali a zprostředkovali události, které si připomínáme a znovu prožíváme během samotných velikonočních svátků. Závěr zhruba 1,5h povídání probíhal v kostele na Šumbarku. Každá třída si v něm prohlédla mistrně zhotovené postní panorama (minulý rok ho vyrobili pánové J. Škrda a M. Oravčík), zobrazující názorně všechny důležité události velikonočního tridua. Proběhla zde přitom krátká rekapitulace celého velikonočního příběhu, no a pak už jen následovalo rozloučení a odchod do škol. Na památku si mladší děti s sebou odnesly malé velikonoční leporelo (které si samy vyrobily a namalovaly v rámci aktivity) a starší zas velký skládací papírový kříž (též vyrobený při jejich aktivitě a zobrazující různé kladné a záporné lidské vlastnosti). Dětem i jejich učitelkám se velikonoční povídání ve většině případů moc líbilo a určitě k nám někdy zase rády přijdou (třeba zas na jiné povídání J ). Bobr
XX. Mezinárodní salesiánské hry v Ostravě Na přelomu dubna a května se uskutečnily Mezinárodní salesiánské hry. Ty letošní se konaly v České republice, jmenovitě v Ostravě. Česká výprava se sešla ve čtvrtek 30. dubna 2009 večer. Reprezentovali nás Lucka Šajnová, Jitka Filová, Denisa Lakomá, Janča Tribulová, Anežka Kotrbová, Denis Stašak, Michal Kucin, Dan Navrátil, Lukáš Kroščen, Marek Tokar, Jakub Mikeska, Dan Lazar a Jan Kucharčík, kteří byli pod vedením trenérů Jirky Matuše a Mirka Kleinhampla. Zvláštní tyto hry byly tím, že jednotlivé sporty se konaly v různých zemích. Na Ostravu čekal stolní tenis. Očekávání příjezdů jednotlivých zemí malinko zklamalo, protože se přihlásili a přijeli jen Poláci. Ale organizátorům ani nikomu z účastníků her to nevadilo. Pátek 1. května 2009 Po snídani se sportovci, jejich trenéři a celý organizační tým přesunuli do haly, kde se odehrával celý turnaj. Po slavnostním zahájení, proslovech a hymnách se mohlo začít. První den byly na pořadu základní skupiny dvouher a mixy. Hra měla spád a přerušila ji jen pauza na oběd. Večer již byli známi první medailisti, mezi kterými byly i dvě medaile pro naše. Po večeři - 14 -
3 / 09
Společenství
měli všichni dvě možnosti. Buď jít na prohlídku Ostravy, nebo si zahrát volejbal Ostrava proti zbytku Evropy J. Ve 22 hodin jsme se všichni setkali na večerním slůvku v kostele a následovala příprava na večerku. Sobota 2. května 2009 Tento den se rozehrály čtyřhry a pokračovalo se ve druhém stupni dvouher. K vidění byly opravdu pěkné zápasy, hlavně čtyřhry starších, kde se často bojovalo v pětisetových bitvách. Tento den naši reprezentanti získali opět dvě medaile. Večer nás čekal přesun na základnu v Hodoňovicích, kde nás čekalo několik příjemných překvapení. Opékaly se buřty a na rožni se na nás smálo prasátko. Stoly byly stále plné sladkostí a něčeho na zapití. Někteří se mezi sebou bavili, jiní pojídali všechny ty dobroty nebo hráli volejbal a fotbal. Na programu bylo také několik zábavných seznamovacích her. Po setmění nás čekala velká tombola a na závěr perfektně připravený ohňostroj. Poté jsme se přesunuli do blízkého kostelíka na večerní slůvko a modlitbu. Pěkně po tmě jsme se pak vraceli zpátky do Ostravy, a tím byl další den u svého konce. Neděle 3. května 2009 Neděle začala snídaní a mší svatou. Po mši jsme se sešli v tělocvičně ostravského střediska a mohla vypuknout finále, ve kterých jsme měli dvě želízka v ohni. Jako první se hrálo finále mladších děvčat, do kterého se probojovala Anežka Kotrbová. Byl to dlouhý a napínavý zápas. V pátém setu Anežka prohrávala 9:7, ale po „tajmu“ který si trenéři vzali, nakonec vyhrála 11:9, a tak i celý zápas. Na pořadu tak bylo čistě polské finále mladších chlapců, do kterého se probojoval vůbec nejmladší účastník her a také ho vyhrál. Pak nás již čekalo jen finále starších děvčat, opět v polském obsazení a finále starších chlapců, do kterého se probojoval Jakub Mikeska, celkem s přehledem ho vyhrál 3:1 na sety a završil tak sbírku našich medailí. Jako třešnička na dortu byla exhibice paraolympijského vítěze Ivana Karabce a Petra Davida, který momentálně hraje druhou ligu v Německu. Pak už se mohlo přistoupit k vyhlašování vítězů, velkému focení, obědu a pomalému odjezdu do svých domovů. Naše výprava tedy získala celkem 6 medailí: Starší žáci: 1.místo Jakub Mikeska Mladší žákyně: 1.místo Anežka Kotrbová Čtyřhra starší: 1.místo Jakub Mikeska a Dan Lazar Čtyřhra mladší: 3.místo Dan Navrátil a Denis Stašák 3.místo Jitka Filová a Denisa Lakomá Mix mladší: 2.místo Janča Tribulová a Marek Tokar Jiří Matuš
- 15 -
3 / 09 Zemětřesení
Společenství Pod italským sluncem
Vraceli jsme se s o. Josém na velikonoční pondělí po týdnu zpovídání ze Sicílie zpátky do Říma a přejížděli trajektem z Messiny na Apeninský poloostrov. Moře nebylo nejklidnější, a tak i naše loď, do které se vměstnaly čtyři vlaky po pěti vagónech, se kolébala doleva a doprava, dopředu a dozadu. Ohlíželi jsme se zpátky na město Messina a sledovali řadu domů postavenou v městě podél celého pobřeží. Ty domy jsou totiž postavené jako vlnolam. V roce 1908 ve tři hodiny ráno, stejně jako v oblasti Aquily letos 6. dubna, přišlo zemětřesení. Bylo děsivé. Jeden otřes na souši pobořil město a druhý, silnější, v průlivu mezi poloostrovem a Sicílií hned nato vzedmul vlnu, která v desetimetrové výšce proletěla městem a dokonala dílo zkázy. Mírnější součty mluví o osmdesáti, černější o sto tisících obětí. A tak zatímco se na lodi mluvilo o zemětřesení v Aquile, modlili jsme se za zemřelé tam letos i tady před jedním stoletím. V Itálii se současná tragédie zemětřesení přetřásala neustále a nemohlo tomu být jinak. Radost těch, kteří přežili, se mísila se smutkem těch, kteří nalezli své blízké pod sutinami, a se zoufalstvím lidí, kteří přišli o všechno. Mluvilo se o hrdinství tisíců dobrovolníků i o vykradačích, kteří se snažili využít situace. Dostal se ke slovu vztek, že nikdo nevzal výstrahy seismologů dostatečně vážně, že se nestavěly domy vhodné pro jednu z nejrizikovějších oblastí Itálie. Bylo možné sledovat lidi, kteří se už nechtějí na ta místa nikdy vrátit, i ty, kteří chtějí pokračovat v životě tam, kde mají své kořeny. Jako červená nit tím vším jako by se nakonec neslo těžké přiznání: „Víme, že žijeme ve velmi nebezpečné oblasti, ale už jsme zapomněli, že zemětřesení se může dotknout i nás.“ U nás doma zemětřesení nebývají. Jen někde hrozí důlní propady. Ale obrazně řečeno, vůbec nikde nejsme chráněni od otřesů života, soukromých i společných. Zvlášť od té chvíle, co jsme se přidali k církvi, kterou náš Pán postavil na hrstce rybářů a na vodách křtu a milosti. Je životně nezbytné nezapomenout, že jako křesťané žijeme na hlubině Božího slova v nebezpečné oblasti, že otřesy se mohou dotknout kdykoli také nás. Ježíš vzkazuje: „Bděte!“ „Buďte připraveni!“ Annie Dillardová víc poeticky píše: „Je bláznovství chodit do kostela v dámských slamácích a sametových kloboučcích; všichni bychom si měli nasadit ochranné přílby. U vchodu do kostela by se měly rozdávat záchranné vesty a světlice; měli by nás přivázat k lavicím. Neboť spící Bůh se může jednoho dne probudit a urazit, nebo nás může probouzející se Bůh odvést někam, odkud se nikdy nebudeme moci vrátit.“ Otec Petr -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Od Gerarda... Po několika týdnech se můj zdravotní stav nezlepšil, spíše naopak. V úterý 5. května jsem nastoupil na kožní oddělení do nemocnice na Fifejdy v Ostravě. Proč to píši? Vím, že v Havířově je mnoho dalších nemocných, kteří snášejí třeba samotu a větší bolesti než já, a nikdo se o nich nezmíní. Zůstávají anonymní ve svém trápení, stejně jako jejich dobrovolní ošetřovatelé, kteří jim pomáhají z blíženské lásky a soucitu. Možná je škoda, že o těchto skutcích se dovídáme jenom náhodně. Možná, že je škoda, že se rádi bavíme o tom, co nás pohoršuje, místo toho, abychom šířili dobré zprávy. A přece my všichni tvoříme jedno společenství, jedno tělo havířovské farnosti. A proto o tom píši. Děkuji všem, kteří mi projevují svou účast a snaží se mě povzbudit. Mrzí mě ale, že když jsem onemocněl, někteří lidé se začali domnívat, že přestala fungovat i farní knihovna - 16 -
3 / 09
Společenství
a „Společenství“. Ale to je velký omyl! Všechno běží normálně! Každou neděli od 9 do 10 hodin je ve farní knihovně u sv. Anny k dispozici Láďa Svoboda, který pomůže vybrat a zapůjčí knihy každému zájemci. Samozřejmě pokračuje v knihovně i sběr použitých poštovních známek a víček z PET láhví. Že žije také „Společenství“, nyní pod taktovkou Marka Světničky, který všechno obětavě zajišťuje, to každý poznal sám. Láska je vynalézavá... každou středu dopoledne se scházejí ve svém „klubu“ na Šumbarku kamarádi, senioři, kteří svůj dopolední program končí společnou modlitbou desátku růžence a v tu dobu se mi ozve z mobilu „ ....Gerarde myslíme na Tebe, teď je řada na Tobě....“ a já se mohu připojit modlitbou Zdrávas k naší společné modlitbě. V době nemoci občas brouzdám na internetu po stránkách různých farností. A trochu mě mrzí, že v celém Havířově se přes snahu Zdeňka Michálka o oživení nenašli gramotní křesťané, kteří by pomohli stránky aktualizovat tak, aby byly nositelem dobrých zpráv a aktuálních informací ze svého okolí. Opravdu se nic neděje ani nechystá? Gepard (takto upravil Gerarda textový program Word – pozn.red.) Pozn. Světničky: Před nástupem na „nemocenskou“ se Gerard domluvil na pomoci s Ondřejem Chlebíkem a jeho sestrou Evou, paní Kohoutová v neděli před „8.“ pověřila časným ranním rozdáváním Dominika a Alenku Svěchovy i s dětmi, shrnu-li…všechno stále v rytmu Gerardovy taktovkyJ Nechci však zapomenout na mou sestru Majku, která po seskládání celého čísla Společenství všechny texty několikrát pozorně pročítá, opravuje chyby i občas se vyskytující obsahové omylyJ a celý text formátuje. Kdo dál? Paní Kohoutová dává dohromady všechny příspěvky, které nepřijdou mailem, zpracovává postřehy a církevní události, které mají vliv na naše farnosti nebo které stojí zato zmínit… Pavel Obluk, Martina Čadanová, Bobr – Jenda Jargus, otec Petr z Itálie, otec Mirek z Bludovic, Veronika Kucháriková, celá řada lidí z Orla a Církevního střediska Dona Bosca a mnoho dalších… proto se vlastně časopis jmenuje Společenství. Na závěr „maxipoznámky“: otče Václave, díky za podporu! ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------VEČER PŘED MILOSTNÝM OBRAZEM Jan Dokulil Pohaslo kouzlo slov a tváří. Ticho. Pták každý dozpíval a mlčení se v rosné kapky sráží, popadá na záhony chval. Ze dřeně duší sňaty masky. Minulost hořká vyplouvá a lapá úsměv na udici lásky, ujít chce tíze olova. Představí rány bez příkrasy, srdcí svrab z kalných myšlenek. Tok slzný vápno bolu hasí, vyráží povzdech navenek. Nejsou tak hnízda zastuzená jako ta duše v proutí cév.
Chce teplo jen. A čistá Žena schází už tam, kde otevřev náruč svou, na kolenou prosí, z temnot svých nebe vyzývá, ač v uších vře mu hejno vosí; v ostychu touha bázlivá milosti prvé už si žádá: sklenouti vírou prostor svůj, ať noha v prázdnu víc se nepropadá, Matičko Boží , oroduj, čistotou obdař temný pažit, písní nechť vzletí od země; dej, ať smí zrána rosou sažit na lístcích Růže Tajemné.
-
- 17 -
3 / 09
Společenství
„Nikdy nevíš, kdo tě navštíví“ Farní dětský den 31. 5. od 15 hod v Bludovicích na faře - program pro děti - tentokrát to není jen zábava pro děti, ale aktivitu mají zajištěnou i rodiče - během dětského programu se bude dělat vaječina, takže všichni dostatečný počet vajec a chleba s sebou :) Buchty také vítány!
Duben a květen 2009 v našich farnostech Sv. Anna Křty: Kristýna Veronika Mráčková Anna Dominika Andrlová Tomáš Michna Bílá sobota: Veronika Mráčková (1984) Dagmar Andrlová (1989) Linda Kalašová (1985)
Pohřby: Marie Vránová, roz. Nováková 92 let Josef Čermák 76 let Marie Magdaléna Pilchová roz. Winogradská 76 let Sv. Markéta Křty: Marie Waszutová František Szymurda Adéla Křiváková Filip Lazár Svatby: Štefan Stojka – Mária Stojková, roz. Skupinová Filip Lasek - Marie Lasková Pohřby: Pavel Minarčík 76 let Jana Cholevová, roz.Pežgová 54 let Lešek Bernacík 50 let - 18 -
3 / 09 Dopisy do záhrobí
Společenství
Poutníci v Jeruzalémě, o svátku letnic V městě Šumbarku, v sedmém roce panování Václava Vrtošivého Zbožní židé ze všech národů na světě, Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kapadocie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obracení pohané, Kréťané i Arabové, vám všem se omlouvám. Neznám váš jazyk a nejsem schopen s vámi hovořit ani o těch nejběžnějších věcech, natož o subtilních záležitostech ducha. Neznám ani vaše města, povětšinou již zaniklá, vaše zvyklosti a obyčeje. Vím o vás jen z doslechu či letmého pohledu na notoricky známou pasáž ze Skutků apoštolů. Míjíme se v prostoru i čase. Nemůžeme spolu vést vpravdě partnerský – jakkoliv vzrušující – dialog. Nečiním si proto žádné ambice na to, abych vám zvěstoval „veliké Boží skutky“. To už ostatně dávno – a navýsost úspěšně – vykonali apoštolové. Našlo se vás na tři tisíce, kteří jste v té první náborové kampani rozšířili řady počínající církve. Zcela zásadním způsobem jste změnili svůj život. Zůstávali jste spolu, lámali chléb a modlili se. Měli jste všechno společné, prodávali jste svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne jste pobývali svorně v chrámu, dělili jste se o jídlo s radostí a upřímným srdcem. Chválili jste Boha a byli všemu lidu milí. A to vše jen proto, že jste ve slovech apoštolů – která ostatní považovali za opilecké blábolení – zaslechli prorockého ducha. Také já jsem uvěřil v téhož Krista jako vy; za mnohem méně dramatických okolností a především s mnohem méně dramatickými důsledky. Také já jsem byl naplněn týmž Duchem jako vy o letnicích. Také já jsem členem téže církve jako vy. Můj život však vypadá docela jinak. Nejen že nežiji v onom raně komunistickém prostředí vaší obce; v té naší mi schází zejména radost a upřímné srdce. A už vůbec si nemyslím, že bychom byli všemu lidu milí. Nemůže mě nenapadnout otázka po příčině tohoto neutěšeného stavu. Trojjediný Bůh se bezpochyby nezměnil. Změnila se tedy církev? A pokud ano – což se zdá evidentní – lze to považovat za změnu k lepšímu? Obávám se, že bychom si dnes – ač naplnění stejným Duchem – nerozuměli nejen díky jazykové bariéře. Chyběla by nám především blízkost srdcí, to, co pro vás bylo samozřejmou nutností. Asi byste nechápali naše formální povinná setkání jednou týdně, vlažné a nudné obřady k oslavě Boha, dárce radosti a života. A zejména naši vzájemnou izolaci, dobrovolnou a záměrnou. My se nemusíme ukrývat před zákoníky ani před Římany, my se schováváme sami před sebou. A v konečném důsledky, samozřejmě, i před Kristem a Duchem, který nám jeho Otec seslal. Jak jsem již předeslal, neovládám žádný z vašich jazyků, jsem však pyšný na znalost svého rodného jazyka. Denně potkávám desítky soukmenovců, s nimiž v tomto jazyku komunikuji. Máme přibližně stejnou slovní zásobu, vzdělání a zkušenost, s mnohými sdílím své bydliště, pracoviště, větší či menší společný prostor. Jsou tedy naplněny všechny logické předpoklady pro to, aby naše komunikace byla životná, radostná a prospěšná. Taková, jakou jste zakusili – a zavedli – kdysi o letnicích. Ať se však rozhlížím sebevíc, plody takové komunikace ve svém okolí nenacházím. Jen pomalu a neochotně si začínám připouštět, že se s největší pravděpodobností nebude jednat o jazykový deficit. -ok-
- 19 -
3 / 09 Společenství HÁDANKY A MALÉ HŘÍČKY PRO KLUKY A PRO HOLČIČKY Milí sluncem opálení luštitelé, už je tady zase ten čas radostného vkročení do teplého prázdninového času. Nejvíce se na něj těší samozřejmě děti. Ale i když už se prázdniny některých z nás netýkají, přesto se můžeme na krásné sluníčkové léto těšit taky. Dnešní křížovka je právě k tomu určena. Léto Jak se pozná pravé léto? Když po ránu nezebe to, když nás slunce časně vzbudí a když vítr nezastudí.
1 2 3 4 5
Když je dobře ve stínu, když si dáme zmrzlinu, když přeplavem koupaliště, když vytáhnem první klíště, když po trávě půjdem bosi odhánějíc´ vlezlé vosy.
6 7 8 9
Když se blíží prázdniny, když rozkvetou lekníny, to je léto jak má být, tak ho …(tajenka křížovky)! 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
1 3
1 0 1 1 1 2 1 4
V létě se rádi koupeme na koupališti nebo v ... Na konci školního roku dostáváme ve škole … V teplém počasí nám často vyschne v krku, proto musíme zahnat … studenou limonádou. O prázdninách nás čeká spousta akcí, hodně dětí určitě pojede s dětmi a mládeží z naší farnosti na … Na konci léta si smlsneme na velikém, kulatém, červeném, šťavnatém plodu s černými jadérky, jak se jmenuje? Hlavně holky mají na létu rády vyhřívání na sluníčku a chytání bronzu, neboli … Když spolu s celou rodinou vyrazíme na několikadenní výlet k moři nebo na hory, říká se tomu … Kopečková nebo točená, na létě je nejlepší studená … Děti mají v létě dvouměsíční … Léto začíná v měsíci … O prázdninách máme více příležitostí strávit čas u dědečka a … Když je nám moc vedro, hupsneme si zaplavat do studené … Na louce kvetou a voní barevné … … a nad nimi lehounce poletují bělásci, babočky a jiní …
S přáním pohodového, slunečného, teplého, odpočinkového a krásnými zážitky nabitého léta se loučí Marťa
- 20 -
