EVROPSKÝ PARLAMENT
2009 - 2014
Hospodářský a měnový výbor
2011/0804(NLE) 1. 6. 2011
NÁVRH ZPRÁVY o doporučení Rady o jmenování prezidenta Evropské centrální banky (10057/2011 – C7-0134/2011 – 2011/0804(NLE)) Hospodářský a měnový výbor Zpravodajka: Sharon Bowles
PR\868435CS.doc
CS
PE465.051v01-00 Jednotná v rozmanitosti
CS
PR_NLE_art109 OBSAH Strana Error! No table of contents entries found.
PE465.051v01-00
CS
2/34
PR\868435CS.doc
NÁVRH ROZHODNUTÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU o doporučení Rady o jmenování prezidenta Evropské centrální banky (10057/2011 – C7-0134/2011 – 2011/0804(NLE)) (Postup konzultace) Evropský parlament, – s ohledem na doporučení Rady ze dne 17. května 2011 (10057/2011)1, – s ohledem na čl. 283 odst. 2 druhý pododstavec Smlouvy o fungování Evropské unie, podle kterého Rada konzultovala s Parlamentem (C7-0134/2011), – s ohledem na článek 109 jednacího řádu, – s ohledem na zprávu Hospodářského a měnového výboru (A7-0000/2011), A.
vzhledem k tomu, že Evropská rada konzultovala dopisem ze dne 20. května 2011 Evropský parlament ve věci jmenování Maria Draghiho prezidentem Evropské centrální banky (ECB) na osmileté funkční období začínající dne 1. listopadu 2011,
B.
vzhledem k tomu, že Hospodářský a měnový výbor Parlamentu přistoupil k ověřování pověřovacích listin uchazeče, zejména s ohledem na požadavky stanovené v čl. 283 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie, a s ohledem na to, že ECB musí být zcela nezávislá v souladu s článkem 130 Smlouvy, a vzhledem k tomu, že při tomto posuzování obdržel výbor životopis uchazeče i jeho odpovědi na písemný dotazník, který mu byl zaslán,
C.
vzhledem k tomu, že výbor poté dne 14. června 2011 uspořádal s uchazečem dvouhodinové slyšení, na němž uchazeč pronesl úvodní prohlášení a poté odpovídal na otázky členů výboru,
1. vydává [kladné/záporné] stanovisko k doporučení Rady na jmenování Maria Draghiho prezidentem Evropské centrální banky [a žádá Radu, aby toto doporučení stáhla a předložila Parlamentu doporučení nové]; 2. pověřuje svého předsedu, aby předal toto rozhodnutí Evropské radě, Radě a vládám členských států.
1
Dosud nezveřejněné v Úředním věstníku.
PR\868435CS.doc
3/34
PE465.051v01-00
CS
PŘÍLOHA 1: ŽIVOTOPIS MARIA DRAGHIHO Narodil se v Římě dne 3. září 1947, je ženatý a má dvě děti. Dne 29. prosince 2005 byl jmenován guvernérem italské centrální banky. V rámci této funkce je členem Rady guvernérů a Generální rady Evropské centrální banky a členem správní rady Banky pro mezinárodní platby. Také zastupuje Itálii v Radě guvernérů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a v Radě guvernérů Asijské rozvojové banky. Od dubna 2006 je předsedou Fóra pro finanční stabilitu, které se na jaře roku 2009 stalo Radou pro finanční stabilitu. Rada pro finanční stabilitu, která spojuje národní a mezinárodní orgány odpovědné za finanční stabilitu, byla zřízena s cílem koordinovat na mezinárodní úrovni činnost národních finančních orgánů a mezinárodních orgánů, které stanoví normy, a rozvíjet a prosazovat provádění účinných politik regulace a dohledu a jiných odvětvových finančních politik. Je absolventem univerzity La Sapienza v Římě, studium zakončil pod vedením prof. Federica Caffého (v roce 1970) na základě odborné práce o hospodářské integraci a kolísání směnných kurzů (Integrazione economica e variazioni dei tassi di cambio). Na Massachusettském technologickém institutu získal titul Ph.D. v oboru ekonomie (Essays on Economic Theory and Applications), a to pod vedením prof. Franca Modiglianiho a prof. Roberta Solowa (v roce 1976). Od roku 1975 působil jako profesor ekonomie při univerzitách v Tridentu, Padově a Benátkách. Od roku 1981 do roku 1991 působil jako profesor ekonomie a měnové politiky při univerzitě ve Florencii. Od roku 1984 do roku 1990 zastával funkci výkonného ředitele Světové banky. Od roku 1989 do roku 1990 byl členem pracovní skupiny zřízené tehdejším ministrem financí a bývalým guvernérem italské centrální banky, Guidem Carlim, jejímž úkolem bylo navrhnout nový konsolidovaný zákon o finančním zprostředkovatelství. V roce 1990 působil jako ekonomický poradce pro italskou centrální banku. V roce 1991 se stal generálním ředitelem italského ministerstva financí, v této funkci setrval 10 let, za tuto dobu se zde vystřídalo osm různých vlád. V této funkci v roce 1993 předsedal Výboru pro privatizaci a později výboru, který provedl revizi italských právních předpisů v oblasti práva společností a v oblasti financí a navrhl zákon, kterým se řídí italské finanční trhy (známý též jako „Legge Draghi“). Stál v čele italské delegace, která vyjednávala o Maastrichtské smlouvě. V roce 1999 byl jmenován předsedou pracovní skupiny 3 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). PE465.051v01-00
CS
4/34
PR\868435CS.doc
V roce 2000 se stal předsedou evropského Hospodářského a finančního výboru. Byl rovněž členem zástupců G7. Od roku 2002 do roku 2005 byl místopředsedou a generálním ředitelem společnosti Goldman Sachs International. Je členem správní rady Institutu pro pokročilá studia v Princetonu a organizace Brookings Institution. Také napsal a redigoval několik publikací o makroekonomických a finančních otázkách. V roce 2009 získal čestný doktorát v oboru statistika na Padovské univerzitě. V roce 2010 získal čestný doktorát v oboru podniková správa na univerzitním ústavu CUOA Foundation ve Vicenze.
Seznam publikací o makroekonomických a finančních otázkách Essay on economic theory and applications, disertační práce, katedra ekonomie Massachusettského technologického institutu, 1977. Studi di economia monetaria internazionale – Giuffrè Editore – 1978. Produttività del lavoro, salari reali e occupazione –– Franco Angeli Editore – 1979. Aspettative razionali e politica economica – in Banca Toscana, Studi e Informazioni n. 2/ giugno 1983. Debito pubblico, saldo di parte corrente e tassi di interesse – in Ricerche Economiche, n. 1 – gennaio – marzo 1984. Macroeconomic policies in an interdependent world, komentář k pojednání F. Giavazziho Exchange Rate Question in Europe, 1989, vydal Mezinárodní měnový fond (MMF). „Economists as policymakers“, European economic review č. 36, 1992. „The case for and against financial conglomerate groups“, Financial Regulation, Světová banka, 1992. Commento su privatizzazioni e struttura del controllo societario – in Le nuove frontiere della politica economica – collana “Le tematiche economiche e finanziarie” – Sole 24 Ore libri – aprile 1995. Il processo di riforma dell’ordinamento finanziario – in Bancaria, n.9/95 ABI, settembre 1995. Da Sim a Eurosim: nuovi assetti per mercati e intermediari – in Quaderni IRS, n. 14 – maggio 1996. Il riordinamento normativo dei mercati finanziari e mobiliari – in Diritto e Economia, nn. 1-2-3, 1997. La riforma dei mercati mobiliari e il TUF – in Bancaria, nn. 7-8 1997 – ABI. Il TUF nel panorama dei sistemi di corporate governance – in ll controllo delle imprese italiane: la necessità di una riforma, S. De Angeli (a cura di), Vita e pensiero – 1998.
PR\868435CS.doc
5/34
PE465.051v01-00
CS
Indagine conoscitiva sull’evoluzione del mercato mobiliare italiano - Audizione innanzi alla Commissione Finanze della Camera – luglio 1998 – in Rivista delle Società, n.43/1998. Corporate governance e competitività – in Economia e Management n.6/98- SDA Bocconi. Il percorso futuro delle privatizzazioni, il ruolo del Ministero del Tesoro – in Economia e Management n. 1/99 – SDA Bocconi. Il mercato finanziario a una svolta: linee guida dell’azione di riforma – in La riforma dei mercati mobiliari italiani, G. Morelli (a cura di), collana ABI Diritto e fisco – 1999. Ragioni e obiettivi del Testo unico della finanza – in Il Testo Unico della Finanza, collana ABI Diritto e fisco – 1999. „Strenghtening Financial System“, Financial Liberalisation in Asia, D.H Brooks, M. Queisser, Asijská rozvojová banka, 1999. Privatizzazioni e governo societario – in “Interessi pubblici nella disciplina delle public companies” – Giuffrè editore – 2000. „Reform: economic policy administration“, International Journal of Public Administration, – svazek 23, č. 2–3, 2000. „Investor and consumers protection in global financial services markets“, Globalisation of Financial Markets and Financial Stability, C. Randzio-Plath, 2001. Prefazione a “L’Euro, scenari economici e dimensione simbolica”, L. Sommo e G. Campani (a cura di) – Edizioni Guerini e Associati – 2001. Transparency and risk management, 2003. Transparency Risk Management and International Financial Fragility, spoluautor (F. Giavazzi, Robert C. Merton), pracovní dokument 9806, National Bureau of Economic Research, 2003. Prefazione a “La Moneta”, M. Merlino – Sperling & Kupfer 2003. I conflitti d’interesse: un approccio internazionale – in Bancaria, n. 2/2005 – ABI 2005. „Research of a New Bretton Woods: Riserve currencies and global imbalances“, úvodní poznámky, 4. florentská konference, Ass. Guido Carli e Fondazione Cesifin, 2007. Public debt management, spoluautor (R. Dornbusch), Cambridge University press, 2008.
PE465.051v01-00
CS
6/34
PR\868435CS.doc
PŘÍLOHA 2: ODPOVĚDI MARIA DRAGHIHO NA DOTAZNÍK A. Osobní a odborný profil 1.
Popište prosím své hlavní odborné zkušenosti v měnové, finanční a obchodní oblasti.
2.
Co považujete za své hlavní zkušenosti na evropské a mezinárodní úrovni?
K otázce 1 a 2: Dne 29. prosince 2005 jsem byl jmenován guvernérem italské centrální banky. V rámci této funkce jsem členem Rady guvernérů a Generální rady Evropské centrální banky a členem správní rady Banky pro mezinárodní platby. Rovněž zastupuji Itálii v Radě guvernérů Mezinárodní banky pro obnovu a rozvoj a v Radě guvernérů Asijské rozvojové banky. Od dubna 2006 jsem předsedou Fóra pro finanční stabilitu, které se na jaře roku 2009 stalo Radou pro finanční stabilitu. Rada pro finanční stabilitu, která spojuje národní a mezinárodní orgány odpovědné za finanční stabilitu, byla zřízena s cílem koordinovat na mezinárodní úrovni činnost národních finančních orgánů a mezinárodních orgánů, které stanoví normy, a rozvíjet a prosazovat provádění účinných politik regulace a dohledu a jiných odvětvových finančních politik. Jsem absolventem univerzity v Římě, studium jsem zakončil pod vedením prof. Federica Caffého (v roce 1970) na základě odborné práce Integrazione economica e variazioni dei tassi di cambio („Hospodářská integrace a kolísání směnných kurzů“). Na Massachusettském technologickém institutu jsem získal titul Ph.D. v oboru ekonomie, a to pod vedením prof. Franca Modiglianiho a prof. Roberta Solowa (v roce 1976). Od roku 1975 jsem působil jako profesor ekonomie při univerzitách v Tridentu, Padově a Benátkách. Od roku 1981 do roku 1991 jsem působil jako profesor ekonomie a měnové politiky při univerzitě ve Florencii. Od roku 1984 do roku 1990 jsem zastával funkci výkonného ředitele Světové banky. Od roku 1989 do roku 1990 jsem byl členem pracovní skupiny zřízené tehdejším ministrem financí a bývalým guvernérem italské centrální banky, Guidem Carlim, jejímž úkolem bylo navrhnout nový konsolidovaný zákon o finančním zprostředkovatelství. V roce 1990 jsem působil jako ekonomický poradce pro italskou centrální banku. V roce 1991 jsem byl jmenován generálním ředitelem italského ministerstva financí, v této pozici jsem setrval 10 let, za tuto dobu se vystřídalo osm různých vlád. V této funkci jsem předsedal Výboru pro privatizaci a později výboru, který provedl revizi italských právních předpisů v oblasti práva společností a v oblasti financí a navrhl zákon, kterým se řídí italské finanční trhy (známý též jako „Legge Draghi“). Stál jsem v čele italské delegace, která vyjednávala o Maastrichtské smlouvě. V roce 1999 jsem byl jmenován předsedou pracovní skupiny 3 OECD. V roce 2000 jsem se stal předsedou evropského Hospodářského a finančního výboru. PR\868435CS.doc
7/34
PE465.051v01-00
CS
Byl jsem rovněž členem zástupců G7. Od roku 2002 do roku 2005 jsem byl místopředsedou a generálním ředitelem společnosti Goldman Sachs International. Jsem členem správní rady Institutu pro pokročilá studia v Princetonu a organizace Brookings Institution. Jsem autorem či redaktorem několika publikací o makroekonomických a finančních otázkách. V roce 2009 jsem získal čestný doktorát v oboru statistika na Padovské univerzitě. V roce 2010 jsem získal čestný doktorát v oboru podniková správa na univerzitním ústavu CUOA Foundation ve Vicenze. 3.
Na jakých nejdůležitějších rozhodnutích jste se ve svém profesním životě podílel?
Níže pouze stručně uvedu události ze svého profesního života, během nichž jsem se podílel na důležitých rozhodnutích, a to ve vedoucí pozici: 1991: stál jsem v čele italské delegace, která vyjednávala o Maastrichtské smlouvě; 1992: italská lira opouští Evropský mechanismus směnných kurzů (ERM); 1993–2001: ve funkci generálního ředitele italského ministerstva financí jsem předsedal Výboru pro privatizaci. V téže funkci jsem předsedal výboru, který provedl revizi zákona o správě a řízení podniků a fungování finančních trhů; 2008: předložení první zprávy Fóra pro finanční stabilitu (první ucelená zpráva o příčinách finanční krize). Jejích 77 doporučení bylo schváleno na summitu hlav států a předsedů vlád G20 v Londýně. 2007–2008: reakce ECB na finanční krizi; 4.
Máte nějaké obchodní nebo finanční podíly nebo jiné závazky, které by mohly být v konfliktu s vašimi budoucími povinnostmi, a existují jakékoli relevantní osobní či jiné faktory, které musí Parlament zohlednit, jestliže zvažuje vaše jmenování?
Ne. B. Měnová a hospodářská politika 5.
Na jaké hlavní cíle byste se během svého osmiletého mandátu prezidenta Evropské centrální banky zaměřil?
Především budu plně respektovat mandát, který stanoví Smlouva. Pevně věřím, že činnost budoucího prezidenta Evropské centrální banky by se měla stále řídit třemi základními zásadami, přičemž je třeba brát v potaz cíl cenové stability, jak je zakotven ve Smlouvě. Zaprvé se jedná o nejvyšší možnou úroveň věrohodnosti při plnění právě tohoto cíle cenové stability. Zadruhé se jedná o naprosto nezávislé vystupování v obecném zájmu eurozóny, EU jako celku a jejích občanů. Zatřetí se jedná o střednědobě zaměřené – a doplněné o konstantně zdravou dávku pragmatismu – hodnocení neustále se rozvíjejícího PE465.051v01-00
CS
8/34
PR\868435CS.doc
finančního a hospodářského prostředí. Dovolte, abych dodal, že bezúhonnost, transparentnost a odpovědnost považuji za zásadní hodnoty pro výkon významných povinností, jež jsou svěřeny ECB. 6.
Jak hodnotíte měnovou politiku, kterou Evropský systém centrálních bank (ESCB) prosazoval v posledních dvanácti letech? Jaké změny byste v roli prezidenta případně navrhl?
V souladu s naším mandátem, který je zakotven ve Smlouvě, se očekává, že ve střednědobém horizontu zajistíme cenovou stabilitu v celé eurozóně. V tomto ohledu ECB velmi úspěšně zajišťuje cenovou stabilitu pro všechny občany v eurozóně. Dokazuje to průměrná míra inflace v eurozóně, která byla v minulých dvanácti letech nižší než 2 %, ale pohybuje se blízko této úrovně, což je v souladu s definicí cenové stability, kterou stanovila ECB. Tento úspěch je o to významnější, vezmeme-li v úvahu četné problémy, jimž musí eurozóna čelit, jako je podstatné a téměř trvalé zvyšování cen ropy a cen jiných komodit a finanční krize, když vyjmenuji jen některé. Odrazem spolehlivého zajištění stabilních cen v minulých dvanácti letech je navíc to, že inflační očekávání zůstala pevně ukotvena na úrovni, která je v souladu s naším cílem zachovat ve střednědobém horizontu míry inflace v eurozóně pod 2 %, ale blízko této úrovně. Takové ukotvení je významné pro účinnost měnové politiky, tj. zajištění cenové stability také výhledově. Podle mého názoru je toto ukotvení jasným signálem, že finanční trhy a veřejnost obecně velmi důvěřují našemu závazku a schopnosti vést naši jednotnou měnovou politiku způsobem, který umožňuje dosažení cenové stability. Skutečnost, že inflační očekávání zůstala i v průběhu finanční krize poměrně stabilní, přestože někteří komentátoři předpovídali deflační scénáře, a i když inflace po několik měsíců dosahovala záporných hodnot, lze vnímat jako znamení věrohodnosti měnové politiky ECB. S ohledem na to nevidím důvod, proč měnit způsob, jakým jsme měnovou politiku vedli v průběhu minulých dvanácti let. 7.
Často se uvádí, že v důsledku strukturálních změn ve světovém hospodářství se inflace posunula od inflace ve spotřebitelských cenách k inflaci v cenách aktiv. Jaký je váš názor na toto tvrzení a jaké důsledky z toho podle vás vyplývají pro měnovou politiku?
Před finanční krizí bylo jedním z témat, o nichž pozorovatelé, akademičtí pracovníci a tvůrci politik nejvíce diskutovali, tzv. Great Moderation (velké zklidnění). V předchozích 30 letech docházelo k trendovému poklesu inflace a její nestálosti, což bylo vykládáno jako důsledek lepších měnových a fiskálních politik a také důsledek strukturálních změn, jako je globalizace (nejpravděpodobnější je kombinace obou faktorů). S finanční krizí se pozornost přesunula od reálné ekonomiky k finančním trhům; tvrdí se, že i když centrální banky úspěšně zvítězily nad inflací v cenách zboží a služeb, nyní čelí novému problému, který představuje inflace v cenách aktiv. To není úplná pravda, protože trvalé zachování cenové stability je vždy velkou výzvou. PR\868435CS.doc
9/34
PE465.051v01-00
CS
Centrální banky jsou dobře poučené o tom, že nesmí považovat za samozřejmé, že boj proti inflaci v cenách zboží a služeb je definitivně vyhraný. Centrální banky si musí chránit vlastní, za posledních 30 let pracně získanou věrohodnost a nadále se musí soustředit na cíl cenové stability. Zároveň nelze popřít, že rozvoj finančních trhů a jejich integrace na globální úrovni pravděpodobně způsobil, že dynamika cen aktiv má pro měnovou politiku větší význam než před 30 lety. Paradoxně je možné argumentovat, že úspěch měnové politiky v usměrňování vývoje v dynamice inflace by sám o sobě mohl být jedním z faktorů, které snížením rizikových prémií, jež vyžadují finanční trhy, mohou přispět k podpoře neudržitelného vývoje v cenách některých aktiv. Do budoucna je pro centrální banky výzvou to, aby řádně zohlednily důsledky vývoje cen aktiv v souvislosti se střednědobými až dlouhodobými riziky, která mohou ohrozit cenovou stabilitu. Měnová politika ovšem není nutně nejvhodnějším nástrojem na řešení cenového boomu úvěrů nebo aktiv. Vhodnější může být použití makroobezřetnostních nástrojů zaměřených na příčiny finanční neukázněnosti. Centrální banky ale musí investovat do vlastního porozumění dynamice finančního trhu a měnícím se vztahům mezi reálným a finančním sektorem ekonomiky. Monitorování zacílené na vznik měnové a úvěrové nerovnováhy a na vývoj v cenách aktiv je z tohoto hlediska významným prvkem strategie silné měnové politiky; střednědobá orientace je rovněž zásadní. Strategie ECB je navržena tak, aby do pravidelného posuzování rizik, jež se vztahují na cenovou stabilitu, náležitě začleňovala ta rizika, která vznikají z neudržitelné měnové a úvěrové dynamiky a neudržitelné dynamiky cen aktiv a která se mohou v dlouhodobém horizontu materializovat a často jsou znamením nepříjemných a náhlých změn i poté, co uplyne nějaký čas od vzniku a nárůstu cenových bublin na trzích aktiv. Měnová analýza tedy hraje důležitou úlohu při modelování střednědobého a dlouhodobého výhledu vývoje cen; náležité zohlednění hodnocení peněžního a úvěrového vývoje umožňuje sledovat vzájemné působení mezi tvorbou cen na trzích aktiv a tvorbou úvěru a likvidity ve finančním sektoru. Tento přístup je důležitý, protože měnové politice pomáhá zaujímat preventivní postoj vůči počínající nerovnováze cen aktiv, která se odráží v dynamice měnových a úvěrových agregátů. Působením proti neudržitelné peněžní a úvěrové dynamice a neudržitelné dynamice cen aktiv může měnová politika lépe omezit tvorbu cenových bublin u aktiv, což je lepší než pouhé následné zásahy, když daná bublina praskne, a náklady, pokud jde o makroekonomickou nestabilitu, mohou být mimořádně vysoké. 8.
Jak hodnotíte důsledky nárůstu cen komodit pro měnovou politiku? Existuje rozpor mezi bojem proti recesi a stálou ostražitostí týkající se inflace (očekávání), pokud jde o měnovou politiku? Jak jsem již naznačil, měnová politika ECB se orientuje na zachování cenové stability ve střednědobém horizontu. Zásadní je tedy posoudit, zda jsou nárůsty cen komodit dočasné nebo trvalé a zda v jejich důsledku hrozí vyvolání druhotných účinků. Jsou-li změny v cenách komodit dočasné, v podstatě je možné kolísání inflace vyvolané PE465.051v01-00
CS
10/34
PR\868435CS.doc
prvotními účinky přehlížet. Riziko druhotných účinků ale musí být odlišeno, aby se tak zabránilo jejich trvalému dopadu na střednědobé inflační očekávání a střednědobý inflační vývoj. Měnová politika musí zabránit zejména tomu, aby dočasná zvýšení inflace vedla ke vzniku druhotných účinků ve způsobech stanovování mezd a cen např. kvůli indexaci mezd a cen podle inflace, nebo obecněji ke zhoršení inflačních očekávání. V případě, že trvale vzestupný trend v cenách komodit systematicky ovlivňuje inflaci, pak je ještě naléhavější preventivně odlišit riziko, kdy tato trvale rostoucí odchylka od cíle cenové stability porušuje pevné ukotvení inflačních očekávání. V takových případech by byla nutná úprava orientace měnové politiky, aby tak byla chráněna cenová stabilita a inflační očekávání byla i nadále dobře ukotvena. V současné situaci ECB velmi pečlivě monitoruje veškerý vývoj s ohledem na riziko lepšího vývoje u cenové stability. Co se týče druhé části otázky, v dlouhodobějším horizontu neexistuje závislost mezi růstem a inflací. Nezbytnou podmínkou pro udržitelný růst je spíše cenová stabilita. Proto plně sdílím názor, kterým se doposud řídila rozhodnutí Rady guvernérů: plnit primární mandát ECB, aby tak byla zajištěna cenová stabilita ve střednědobém horizontu, je hlavním příspěvkem měnové politiky k podpoře udržitelného hospodářského růstu a tvorby pracovních míst v hospodářství eurozóny. 9.
Aniž je dotčen cíl cenové stability, jak by měla ECB podle vašeho názoru plnit podpůrné povinnosti podle Smlouvy (tj. přispívat k hospodářskému růstu a plné zaměstnanosti) a jaké nástroje by k tomu měla používat?
Existence podpůrných povinností podle článku 127 Smlouvy o fungování Evropské unie neznamená, že existuje závislost mezi primárním cílem ECB, jímž je udržování cenové stability, a podporou obecných hospodářských politik v Unii. Široký konsensus jak ze strany vědeckého výzkumu, tak z hlediska historické zkušenosti se vztahuje na skutečnost, že centrální banka nemůže udržitelným způsobem ovlivňovat hospodářský růst tím, že změní množství peněz, ale místo toho může k růstu přispět podporou stabilního prostředí. Na základě pevného ukotvení inflačních očekávání podporuje věrohodné dosažení prostředí cenové stability, jež je úkolem centrální banky, celkovou makroekonomickou stabilitu, která hospodářství nejlépe chrání před důsledky nepředvídaných otřesů. V tomto ohledu podotýkám, že – právě díky své věrohodnosti a aniž by ohrozila cenovou stabilitu – ECB opravdu zásadně podpořila hospodářství během poslední finanční krize, a to prostřednictvím konvenčních úrokových škrtů na historicky nejnižší úroveň a navíc prostřednictvím nestandardních opatření za účelem zajištění hladké transmise měnové politiky. V posledních letech jsme kromě toho viděli, že finanční nestabilita závažně ohrožuje růst a zaměstnanost. Analýza rozvíjejících se rizik ohrožujících finanční stabilitu a účast na formulaci politik dohledu a regulace a jiných finančních politik s cílem posílit odolnost PR\868435CS.doc
11/34
PE465.051v01-00
CS
finančního systému a odvrátit rizika ohrožující finanční stabilitu, a to přímo v oblastech, v nichž má ECB pravomoc, nebo prostřednictvím její účasti v jiných orgánech, to jsou rovněž způsoby, jak přispět k podmínkám udržitelného růstu. 10.
Jak hodnotíte institucionální vztah mezi ECB, Radou a/nebo Euroskupinou? Měly by se koordinace a hospodářský dohled uvnitř Euroskupiny zlepšit?
ECB se pravidelně a v souladu s příslušnými ustanoveními Smlouvy účastní zasedání Rady ECOFIN, Euroskupiny a jejich přípravných výborů. Prezident ECB se dále pravidelně účastní těch částí zasedání Evropské rady, v nichž se diskutuje o otázkách, jež se týkají ECB. Předseda Rady Ecofin a stejně tak komisař pro hospodářské záležitosti jsou obdobně pravidelně zváni na zasedání Rady guvernérů ECB. Tento blízký institucionální vztah ECB umožňuje informovat ministry o svých rozhodnutích v oblasti měnové politiky a o hodnocení hospodářského a finančního vývoje. ECB navíc vede diskuse se členskými státy EU, které se týkají rozpočtových, strukturálních a jiných makroekonomických politik (v rámci hospodářského dohledu EU), mezinárodních finančních záležitostí a odvětvových finančních politik. ECB má tedy mnoho příležitostí, jak spolupracovat s Radou a Euroskupinou, přičemž bere v potaz příslušné povinnosti různých institucí a nezávislost ECB. Nehledě na to je nutné, aby členské státy zlepšily koordinaci politik a posílily hospodářský dohled. Aby bylo možné zajistit hladké fungování hospodářské a měnové unie (HMU) a plně dodržovat pravidla členství v oblasti jednotné měny, Euroskupina musí své diskuse zaměřovat zejména na dosažení udržitelné fiskální situace v eurozóně, posílení jejího růstového potenciálu a obecně na zabránění vzniku neudržitelné nerovnováhy. Vyžaduje to rovněž vzájemný tlak mezi členskými státy. 11.
Jaký je váš názor na návrhy legislativních aktů v oblasti reformy hospodářské správy, které se v současnosti projednávají?
Stávající úsilí o posílení hospodářské správy v EU a eurozóně je nanejvýše důležité. Zejména v eurozóně je nutné prohloubit a rozšířit dohled, aby se tak zohlednila vysoká úroveň hospodářské integrace, které již bylo dosaženo, a podpořilo se hladké fungování HMU. Stávající pravidla a postupy nezajišťují obezřetné fiskální politiky ve všech zemích: mnoho členských států do krize vstoupilo s již vysokým veřejným dluhem a nedostatečným manévrovacím prostorem. Makroekonomická nerovnováha navíc nezískala v návrhu správy HMU náležitou roli: napětí vyvolané státním dluhem nepostihuje pouze země, které mají problémy v oblasti veřejných financí, ale také země, které se vyznačují vysokým vnějším schodkem, nevyváženým růstem a/nebo vysoce zadluženým soukromým sektorem. Vhodný rámec na zajištění finanční stability eurozóny v krizových situacích zcela chyběl. V tomto ohledu je významným krokem k posílení fiskálního dohledu nové zaměření na odstranění vysokého vládního dluhu a potlačení nárůstu veřejných výdajů. Vznik trvalé makroekonomické nerovnováhy v eurozóně je navíc nutné přesvědčivě řešit na základě nového rámce. Proto velmi podporuji, aby byl rozsah dohledu rozšířen. Aby byl nový rámec PE465.051v01-00
CS
12/34
PR\868435CS.doc
makroekonomického dohledu účinný, musí se zaměřit na nejškodlivější nerovnováhy, zejména přetrvávající pokles konkurenceschopnosti, a musí zohledňovat specifika eurozóny. Zavedení tzv. evropského semestru by mělo zajistit, aby různé procesy, jež jsou součástí dohledu, vedly k soudržným výsledkům, přestože tyto procesy zůstanou právně a procesně samostatné. Velmi vítám návrhy Evropského parlamentu ohledně zavedení větší automatičnosti do postupů dohledu, aby tak bylo možné okamžitě odstranit odchylky od řádné tvorby politik. Podle mého názoru je to klíčové pro lepší dodržování politických doporučení a posílení věrohodnosti rámce dohledu. Měli bychom proto v tomto ohledu využít všech příležitostí, včetně častějšího používání hlasování obrácenou kvalifikovanou většinou, je-li to možné: návrhy Parlamentu týkající se zavedení politických opatření a opatření směřující k zachování dobrého jména, jejichž cílem je podpora včasného dodržování rámce dohledu; včasnější a postupné uplatňování finančních sankcí a zavedení nové pokuty v případě zfalšování statistik; stejně tak přísnější minimální požadavky pro vnitrostátní rozpočtové rámce zemí eurozóny jsou dalšími kroky správným směrem, aby byl dohled účinnější a aby bylo možné napravit některé chyby, jež byly učiněny v minulosti. Nyní je nejdůležitější, aby byl reformní impuls, jenž byl vytvořen, použit pro úspěšné uzavření probíhajícího trialogu do června 2011, tedy ve lhůtě, jíž stanovila Evropská rada, a vedl k ambicióznímu kompromisu mezi Radou a Parlamentem i Komisí, přičemž by měly být plně využity možnosti, které nabízí Smlouvy. 12.
Jaké funkce, vztahy a výzvy se mají podle vás týkat ECB a chystaného Evropského mechanismu stability?
Soubor podmínek pro Evropský mechanismus stability (ESM), který schválila Evropská rada ve dnech 24.–25. března 2011, stanoví, že ECB se bude podílet na některých částech postupů ESM. Zaprvé, na základě žádosti o finanční pomoc, kterou podá členský stát eurozóny, bude ECB ve spolupráci s Komisí a MMF posuzovat, zda je ohrožena finanční stabilita eurozóny jako celku a zda je tato situace důvodem pro aktivaci ESM, a pokud ano, pak společně provedou důkladnou analýzu udržitelnosti zadlužení. Zadruhé, pokud se na základě analýzy udržitelnosti dospěje k závěru, že program makroekonomických změn může realisticky vrátit veřejný dluh na udržitelnou cestu, ECB ve spolupráci s Komisí a MMF posoudí aktuální finanční potřeby dotčeného členského státu. Zatřetí, pracovníci ECB budou případně svými odbornými technickými znalostmi přispívat k vyjednání programu makroekonomických změn a následnému monitorování, pokud jde o provádění takového programu. Navazuje to na zavedenou praxi použitou v případě úvěrového nástroje pro Řecko a v případě pomoci v rámci evropského nástroje finanční stability a evropského mechanismu finanční stabilizace. Co se týče operací měnové politiky Eurosystému, dluhové nástroje vydané ESM (jako jsou dluhopisy evropského nástroje finanční stability) budou způsobilé jakožto zajištění; samotný PR\868435CS.doc
13/34
PE465.051v01-00
CS
ESM nebude mít přístup k operacím měnové politiky Eurosystému. 13.
Co bude znamenat vydání eurobondů pro hospodářské řízení eurozóny?
Eurobondy, neboli dluhopisy společně zaručené všemi členskými státy eurozóny, byly navrženy jako nástroj na zvětšení velikosti a likvidity trhů se státními dluhopisy, což by pak vedlo ke snížení výpůjčních nákladů a představovalo možný mechanismus pro vyřešení probíhající krize státního dluhu. Stávající institucionální rámec, v němž jsou fiskální politiky decentralizované, však není slučitelný s konceptem eurobondů, jak jsou popsány výše. Nejdůležitější je, že jednotná dlouhodobější úroková sazba pro celou eurozónu by znamenala implicitní podporu ze strany fiskálně zdravých členských států ve prospěch fiskálně méně zdravých členských států. To by mohlo nesprávně zvýhodňovat nezdravé politiky a oslabit podněty pro fiskální obezřetnost v budoucnosti. Fiskálně zdravé členské státy by zároveň byly svědky toho, jak se část přínosů plynoucí z jejich obezřetnosti přesouvá do jiných států. Existují i složitější návrhy, v nichž eurobondy nenahrazují vydávání státních dluhopisů v plném rozsahu, ale v této fázi se rovněž zdá, že i tyto návrhy jsou z technického a ekonomického hlediska problematické. Z těchto důvodů by bylo vydávání eurobondů vhodné pouze v institucionálním rámci, kde se fiskální pravomoc do určité míry přesouvá z vnitrostátní na unijní úroveň, čímž se internalizují přínosy a povinnosti spojené s vydáváním eurobondů. Tento přístup by ale vyžadoval velké institucionální změny, které by v současné situaci pravděpodobně nezískaly širokou podporu. 14.
Jak by podle vás měla ECB reagovat, kdyby došlo k omezení ve vydávání státních dluhopisů členského státu eurozóny?
Omezení ve vydávání státních dluhopisů je důsledkem procesu restrukturalizace státního dluhu. Restrukturalizace dluhu je možností, jejíž náklady převyšují přínosy. Pokud by byl ozdravný program pro Řecko plně prováděn, poměr dluhu vůči HDP by začal trvale klesat po roce 2013. Je jasné, že to představuje velkou výzvu; avšak ve srovnání s jakoukoli jinou alternativou plnění hospodářského programu se vší pravděpodobností pro všechny zúčastněné strany i nadále představuje nejméně nákladný způsob, jak dosáhnout pokroku. V případě restrukturalizace by byla ohrožena kolaterální povaha dotčených vládních dluhopisů a pravděpodobně i všech ostatních emitentů z dané země. Stejně tak by s největší pravděpodobností bylo oslabeno finanční zdraví domácích bank (jejichž expozice vůči restrukturalizovaným dluhopisům je obecně velmi vysoká). Restrukturalizace státního dluhu by navíc přinášela závažná finanční a makroekonomická rizika. Restrukturalizace prováděná ve členském státě eurozóny představuje výrazné riziko, které by mohlo způsobit destabilizaci finančního systému a mít závažné důsledky pro budoucí PE465.051v01-00
CS
14/34
PR\868435CS.doc
růst v eurozóně. Na závěr nelze vyloučit výrazné nežádoucí účinky na ostatní země eurozóny, včetně negativního dopadu na důvěru a očekávání pramenícího z provádění restrukturalizace v dotčené zemi či jinde. V zemích eurozóny by vznikly obavy ohledně udržitelnosti zadlužení a prohloubení rozdílů. Pokrok ve vyřešení jakékoli krize státního dluhu v eurozóně závisí na fiskální disciplíně a případně konsolidaci. Konkrétněji řečeno by země měly pokračovat ve svém ambiciózním konsolidačním úsilí, dokud nejsou nadměrné schodky vyrovnány, zároveň by měly co nejrychleji jasně specifikovat základní daňová a výdajová opatření. Fiskální řízení by mělo být posíleno (přijetím přísných víceletých fiskálních pravidel se sankcemi v případě jejich nedodržování), aby se tak podpořila věrohodnost fiskálního cíle v pozdějších letech. V případě zemí, na něž se vztahují programy EU/MMF, se úplné provádění programu považuje za jediný způsob, jak země může opět vykazovat fiskální disciplínu a věrohodnost vůči držitelům jejích dluhopisů. Zásadní jsou také hospodářské reformy na povzbuzení konkurenceschopnosti a růstu. Pokud tedy v takovém nešťastném případě nastane tento výsledek, ECB samozřejmě bude muset postupovat v rámci mezí, jež stanoví Smlouva (viz také otázka č. 16). 15.
Představuje mandát ECB a skutečnost, že drží dluhopisy členských států eurozóny, střet zájmů?
Dovolte mi nejprve, abych připomenul tři základní vlastnosti našeho programu pro trh s cennými papíry: svou povahou je dočasný, výše jeho prostředků je omezená a jeho měnové účinky jsou plně sterilizované. Rozhodnutí koupit (vládní) dluhopisy zemí eurozóny bylo přijato (navíc k dalším dočasným nestandardním politickým opatřením, která již jsou zavedena) na podporu síly a likvidity v těch částech trhu veřejných a soukromých dluhových cenných papírů eurozóny, které již nejsou funkční, aby se tak zachovalo fungování transmisního mechanismu měnové politiky. Toto fungování je nepostradatelné pro účinné řízení měnové politiky. V tomto ohledu byly zásahy ECB na některých trzích s vládními dluhopisy zásadní pro to, aby ECB umožnily i nadále dosahovat očekávaného cíle, konkrétně cenové stability ve střednědobém horizontu v celé eurozóně. Kroky, které ECB činí, aby mohla neustále plnit svůj mandát, tedy žádným způsobem nejsou ovlivněny skutečností, že drží státní dluhopisy některých členských států eurozóny. ECB hodlá držet tyto nakoupené dluhopisy až do doby jejich splatnosti. Její bilance tedy není ovlivněna žádnými kolísáními v tržních cenách v důsledku změn v orientaci měnové politiky. Obecněji lze říci, že rozhodnutí o standardních opatřeních ECB – hlavní úrokové sazby ECB – se přijímají nezávisle na nestandardních opatřeních. To zaručuje, že orientace měnové politiky ECB může být v průběhu doby upravena, aby působila proti rizikům, jež ohrožují cenovou stabilitu ve střednědobém horizontu, a zároveň aby se vypořádala se zbývajícími narušeními transmisního mechanismu prostřednictvím nestandardních opatření. Dovolte, abych dodal, že pouhá možnost zásahů na trhu s dluhopisy může přispívat k omezení PR\868435CS.doc
15/34
PE465.051v01-00
CS
šíření „nákazy“ ze zemí, jež jsou přímo zasaženy krizí státního dluhu, do ostatních zemí, což by znamenalo výraznější omezování procesu měnové transmise v celé eurozóně, kdyby nebyl zaveden program pro trh s cennými papíry. 16.
Prezident ECB prohlásil, že zruší likviditu bankovního sektoru členského státu eurozóny, pokud členský stát učiní pokus o restrukturalizaci svého státního dluhu. Jste odhodlán využívat svých pravomocí takovým či podobným způsobem?
Eurosystém může v souladu se SFEU a se statutem Evropského systému centrálních bank (ESCB) poskytovat likviditu pouze bankám, které jsou finančně zdravé a které mají odpovídající finanční zajištění. ECB v současnosti akceptuje řecké vládní dluhopisy, které považuje za dostatečně zajištěné, a to v návaznosti na to, že v rámci požadavku na způsobilost zajištění bylo pozastaveno uplatňování minimální mezní hodnoty úvěrového hodnocení; je tomu tak proto, že ECB provedla pečlivou analýzu programu EU/MMF a schválila jej jako program vhodný k řešení současné krize státního dluhu. Toto kladné hodnocení a silné odhodlání řecké vlády k úplnému uskutečnění programu jsou tedy základem oznámeného pozastavení (viz otázka 14). V rámci tohoto programu se o restrukturalizaci dluhu neuvažuje. Jedná se v něm naopak o to, aby Řecko svůj dluh včas a v jeho plné výši splatilo. V tomto smyslu dodává dodržení podmínek tohoto programu řeckému dluhu věrohodnost a kvalifikuje jeho zajištění jako způsobilé. 17.
Jak hodnotíte rozšíření závazků a pohledávek členů ECB v rámci cíle II?
Závazky a pohledávky vyplývající pro ECB z cíle 2 jsou zrcadlovým obrazem přeshraničních toků prováděných prostřednictvím bank v eurozóně: projdou-li přeshraniční toky přes platební systém v rámci cíle 2, pak vzniká Národní centrální bance (NCB) plátce v dané zemi závazek vůči NCB příjemce v některé z dalších zemí. Tímto způsobem vznikají uvnitř Eurosystému závazky, které jsou na konci pracovního dne shromážděny a zpracovány v síti, takže každá NCB má pak vůči ECB buď pohledávku, nebo závazek. Určitá NCB si vytváří vůči ECB závazek v rámci cíle 2 v případě, že poskytuje druhým stranám (tj. bankám, kterým na základě zajištění propůjčuje likviditu) větší množství prostředků, než jaké by za normálních okolností potřebovaly (v souhrnu se tento normální objem prostředků rovná výši rezervních prostředků, které mají banky u NCB, plus tzv. čisté autonomní faktory, které tvoří hlavně oběživo a vklady ústřední vlády u NCB, minus čistá finanční aktiva NCB). V současnosti mají například národní centrální banky Irska, Řecka, Portugalska a Španělska negativní saldo, tzn. že mají vůči ECB závazek. V současné krizové situaci mají skutečně některé komerční banky problémy s nalezením cesty k tržnímu financování a tyto problémy mohou být případně ještě vyostřeny vybíráním vkladů. Potřebám bank, pokud jde o zachování jejich likvidity, může vyjít vstříc jejich NCB, aby jim poskytla kompenzaci za odčerpávání prostředků v rámci přeshraničních toků. Naopak v zemích, ve kterých jsou banky v situaci, že k nim tyto přeshraniční toky přicházejí, potřebují banky od svých národních centrálních bank menší likviditu, než jakou potřebují za normálních okolností (a těmto národním centrálním bankám pak u ECB vzniká v rámci cíle 2 pohledávka). PE465.051v01-00
CS
16/34
PR\868435CS.doc
Jak jsem se již dříve zmínil při různých příležitostech, je nyní třeba řešit problém předimenzovaných nabídek, jež některé banky v rámci refinančních aukcí Eurosystému předkládají. Pohledávka ve finančních rozvahách určité NCB vznikající v rámci cíle 2 ovšem sama o sobě nepředstavuje pro tuto NCB finanční riziko. 18.
Jakým způsobem zajistíte transparentnost nákupů státních dluhopisů na sekundárním trhu a krytých dluhopisů (program nákupu krytých dluhopisů), které bude provádět ECB? Zveřejníte, které dluhopisy byly nakoupeny a za jakou cenu?
Předně bych chtěl připomenout, že pokud jde o celkové částky nákupů, k nimž došlo v rámci obou programů, je Rada guvernérů transparentní. Jak víte, program nákupu krytých dluhopisů skončil v červnu 2010 poté, co dosáhl ohlášené částky ve výši 60 miliard EUR. Výše zůstatkové částky je denně uveřejňována na internetových stránkách ECB. Totéž platí, i pokud jde o program pro trhy cenných papírů (SMP – Securities Market Program), kde je výše zůstatkové částky uveřejňována týdně a je součástí týdenního finančního výkazu, přičemž je rovněž obsažena i v oznámení o týdenní absorpční činnosti zaměřené na sterilizaci nákupů dluhopisů prováděných v rámci SMP. Dále si také dovolím připomenout cíl obou těchto programů, jímž je ochrana fungování transmisního mechanismu měnové politiky v eurozóně. Program nákupu krytých dluhopisů byl proto zaměřen na podporu tržních segmentů, ve kterých se projevily nepříznivé dopady finanční krize, což je důležité z hlediska zachování úvěrového toku směřujícího do ekonomiky. SMP byl zahájen v květnu roku 2010, v době, kdy začínala propukat krize státního dluhu. Tento program je zaměřen na cenné papíry, jako jsou státní dluhopisy vydané v členských státech eurozóny, které mají zásadní význam pro transmisní proces měnové politiky, protože hrají obvykle klíčovou roli ve finančních rozvahách bank. Uveřejňování úplných informací o pozici ECB u jednotlivých cenných papírů získaných v rámci obou programů by ECB ztížilo dosažení jejího cíle. Účastníci trhu by se na SMP mohli snažit vydělávat například tím, že by vytvářeli obchodní strategie založené na vysoké četnosti, což by mohlo vážným způsobem omezovat efektivitu programu. Následky neefektivního SMP by blokovaly transmisní mechanismy měnové politiky, která má pro ECB klíčový význam, pokud jde o její cíl udržet cenovou stabilitu v eurozóně. Podle hodnocení provedeného Radou guvernérů by náklady spojené s uveřejňováním informací o nákupech jednotlivých cenných papírů uskutečněných Evropskou centrální bankou byly podstatně vyšší než přínos. Z tohoto důvodu jsme se rozhodli nezveřejňovat podrobný rozpis stavu cenných papírů a žádné takové zveřejňování ani do budoucna nepředpokládáme. 19.
Bubliny na trzích s nemovitostmi sehrály významnou úlohu v souvislosti s hospodářskou krizí. Jaká opatření byste doporučil evropským tvůrcům politik, která by jim do budoucna umožnila omezit fluktuace cen aktiv na evropských trzích s nemovitostmi?
Krize potvrdila, že prasknou-li bubliny utvořené v souvislosti s cenami aktiv, má to závažné PR\868435CS.doc
17/34
PE465.051v01-00
CS
dopady na reálnou ekonomiku. Nedávné zkušenosti, stejně jako tomu bylo i v předchozích případech, ukázaly, že k vytváření bublin v souvislosti s cenami aktiv a k odchylování cen nemovitostí od jejich „základní“ hodnoty docházelo současně se silným nárůstem finanční nerovnováhy v soukromém sektoru. Předně lze tedy doporučit pečlivé sledování pohybu cen aktiv a využívání pákového efektu a rovněž i investování do nástrojů umožňujících odhalování nerovnováhy a nevyrovnaností. Pravidelné a podrobné sledování vývoje v oblasti financí a úvěrů, které je nedílnou součástí strategie ECB v měnové politice, může přinést významné poznatky o souvislostech mezi nadměrnou tvorbou likvidity a neúměrným rozšiřováním úvěrů na jedné straně a stimulací neudržitelného vývoje cen aktiv na straně druhé. Nedávné snahy na úrovni EU, které se objevily v souvislosti s postupy zvýšeného makroekonomického dohledu a které se odrážejí například v podobě varovného mechanismu zavedeného v rámci srovnávacího přehledu, jsou krokem správným směrem vedoucím k vytvoření ukazatelů umožňujících včasné varování. Druhým doporučením je usilovat o dohodu o vytvoření účinného balíčku předběžných opatření (ex ante), která umožní zabránit narůstání nerovnováhy, a o dosažení jednoznačné shody o tom, jaký přínos mohou mít v tomto preventivním procesu různé oblasti politiky. Prostřednictvím měnové politiky nelze ceny aktiv nijak ovlivnit, měnová politika nicméně může sloužit jako účinný „větrolam“, vezmou-li se v úvahu následky vytváření měnové a úvěrové nerovnováhy a způsob, jakým se ve střednědobé perspektivě projevují na stabilitě spotřebitelských cen (viz také odpověď na otázku 7). Postupovat proti vznikání velkých bublin v oblasti cen aktiv pouze formou úrokových sazeb centrální banky ovšem nepředstavuje to úplně nejlepší řešení. Za těchto okolností lze s větší účinností použít nástroje, které mají k dispozici jiné oblasti politiky, jako jsou daňové a regulační politiky. Obecně vzato by orgány měly zvažovat možnost provedení celé řady politických opatření s tím, že při tom budou ve svých oblastech působnosti zohledňovat specifické vlastnosti trhů s nemovitostmi. Klíčový význam má v této souvislosti vhodná definice makroobezřetnostních opatření a jejich účinné a systematické provádění ve všech oblastech působnosti. Prvním skutečně makroobezřetnostním nástrojem je proticyklická kapitálová rezerva (angl. zkr. CCB – counter-cyclical capital buffer), která začne být postupně prováděna od roku 2016 a bude využívána v obdobích nadměrného růstu úvěrů, který je provázen nárůstem systémových rizik. Vzhledem k tomu, že prudké nárůsty úvěrů často vznikají na základě bublinových cen aktiv, k jejichž zvyšování samy přispívají, může CCB tyto prudké nárůsty aktiv držet v určitých mezích tím, že všem bankám uloží, aby na půjčky, které v takovém období poskytují, měly rezervovány zvláštní kapitálové prostředky. Použít lze i další obezřetnostní nástroje, které mohou být vhodnější jako ochrana před rizikem přehřátí trhu s nemovitostmi. Mezi tyto nástroje patří maximální poměry úvěru k hodnotě (angl. zkr. LTV – loan-to-value ratios) pro úvěry pro domácnosti nebo poměry úvěr/příjem (angl. zkr. LTI – loan-to-income ratios) či správa hypotéčního dluhu/příjem (angl. zkr. DTI – mortgage debt servicing-to-income). Tyto nástroje jsou poměrně dobře přijímány a v některých zemí jich bylo už i použito. V zásadě je ovšem pro účely makroobezřetnostní politiky k dispozici celá řada nástrojů (mikroobezřetnostních či daňových), kterých lze využít v rámci opatření proti prudkému nárůstu cen aktiv a s ním souvisejícím systémovým rizikům.
PE465.051v01-00
CS
18/34
PR\868435CS.doc
Jako další opatření lze uvést zvláštní kapitálové požadavky, které mohou orgány dohledu v rámci pilíře 2 rámcové dohody Basilej II stanovit bankám, jimž podle orgánů ve větší míře hrozí určité typy rizik (např. riziko koncentrace na trhu s nemovitostmi). K obezřetnější úvěrové politice bank může přispět rovněž zesílený dohled, v jehož rámci jsou prováděny konkrétně zaměřené zátěžové zkoušky. Jako možný nástroj makroobezřetnostní politiky umožňující zmírňovat nadměrný růst úvěrů v tomto segmentu trhu lze také považovat rušení nepřiměřených daňových pobídek pro hypotéční půjčky. Pokud jde o naše chápání toho, jak tyto nástroje z makroobezřetnostního hlediska fungují, jsme jak po teoretické, tak i po empirické stránce teprve na začátku. Evropský výbor pro systémová rizika (ESRB) a další makroobezřetnostní orgány se těmito otázkami zabývají. Závěrem bych si dovolil zmínit, že k informovanějšímu rozhodování o finančních výdajích na bydlení a opatrnější chování klientů v této oblasti může přispět také větší transparentnost a efektivnější informování klientů ohledně rizik (včetně vyšší finanční gramotnosti). 20.
Co považujete za nejdůležitější cíle pro příští strategii pro růst a zaměstnanost do roku 2020? Jak by mohly k úspěchu této strategie přispět ECB a nástroje koordinace hospodářské politiky? Uveďte, prosím, v pořadí podle důležitosti strukturální reformy, které považujete za priority EU, a svůj výběr zdůvodněte.
Evropa si musí vytvořit spolehlivější podmínky, které jsou klíčové pro dosažení a zachování vysoké úrovně dlouhodobého hospodářského růstu. Předpokladem toho jsou vhodné podmínky pro inovace a budování lidského kapitálu. Je nezbytná vyšší produktivita, a to nejen s ohledem na zvyšování naší životní úrovně, ale také proto, abychom přispěli k udržitelnému stavu veřejných financí, přičemž je třeba vzít v úvahu rovněž stárnutí obyvatelstva, a abychom umožnili účinnější využívání přírodních zdrojů a energie a byli zároveň schopni chránit naše životní prostředí. V zájmu dosažení těchto cílů musí Evropa usnadnit zlepšení přispívající k růstu produktivity a urychlit restrukturalizaci hospodářství a investice. Hlavní strukturální reformy by se proto měly zaměřovat na obnovení konkurenceschopnosti, zvýšení úrovně vzdělání, odborné přípravy a výzkumu a na vytváření lepších pobídek k práci a zaměstnání; tyto reformy musí být uskutečněny co nejdříve. Odstranění nominálních i reálných překážek bránících pružnému fungování trhu práce a politiky, které by zmírňovaly růst mezd, by v nadcházejících letech významným způsobem přispěly k nižší strukturální nezaměstnanosti. Tato opatření musí doprovázet politiky zaměřené na zvyšování domácí i přeshraniční hospodářské soutěže na trhu s výrobky. V této souvislosti je nezbytné, aby byla v plném rozsahu provedena směrnice o službách a mohlo tak dojít ke zvýšení přeshraniční hospodářské soutěže v oblasti služeb a k dalšímu pokroku v rámci plnění cíle, který představuje jednotný trh. Strukturálním reformám by měla napomoci i konsolidace finančního sektoru. Rovněž zdravé rozvahy, účinné řízení rizik a transparentní a silné obchodní modely jsou i nadále rozhodující pro posílení odolnosti bank vůči otřesům a pro zajištění odpovídajícího přístupu k finančním prostředkům, čímž by byly položeny základy udržitelného růstu a finanční stability.
PR\868435CS.doc
19/34
PE465.051v01-00
CS
Pro úspěch strategie EU 2020 je klíčový zlepšený a posílený dohled nad politikami členských států, včetně nově navrženého mechanismu makroekonomického dohledu. Jsem přesvědčen, že zajišťování finanční stability a přispívání k posilování rámce pro finanční stabilitu v Evropě představuje ten nejlepší způsob, jakým ECB může napomáhat k vytváření prostředí, které bude příznivé pro růst. 21.
Jaký je váš názor na rychlost, jakou by měly nové členské státy přistupovat k měnové unii a přijímat euro, po zvážení všech konvergenčních kritérií a účasti v mechanismu směnných kurzů (ERM II)? Jak vnímáte v dlouhodobějším výhledu budoucnost Evropské měnové unie a jaké hlavní úkoly má podle vás před sebou, zejména s ohledem na současné problémy?
Členské státy, které v roce 2004 přistoupily k EU, se podepsáním Smlouvy zavázaly k přijetí eura. Konvergenční rámec, který je součástí Smlouvy a Protokolu, stanoví, že členské státy mohou přijmout euro teprve poté, co dosáhnou vysokého stupně trvalé konvergence. Konvergenční kritéria představují hodnoty, na jejichž základě ECB a Komise tento stupeň trvalé konvergence posuzují. Časový rámec pro přijetí eura závisí na tom, jak rychle členské státy tohoto vysokého stupně trvalé konvergence dosáhnou, a v každé zemi je tento časový rámec jiný. Členské státy by po dobu, kdy jsou zapojeny do MSK II, která předchází přijetí eura, měly prokázat, že jsou schopny udržet bez větších změn v úrokové sazbě cenovou stabilitu, rozpočtovou disciplínu a konkurenceschopnost. Jedno z poučení, které tato krize přinesla, je to, že se musí podstatně zlepšit fungování rámce EMU pro správu ekonomických záležitostí. Tvůrci politik v zemích eurozóny si musí uvědomit, že členství v eurozóně má určité důsledky pro hospodářské politiky na úrovni dané země. Klíčovou prioritou je rámec pro správu ekonomických záležitostí, který přispěje k zajištění prevence a napravování fiskální a makroekonomické nerovnováhy. Tento rámec vytvoří předpoklady udržitelného růstu a finanční stability v eurozóně jako celku. Sdílím proto názor, že návrhy na vytvoření silnějšího rámce pro správu ekonomických záležitostí neměly zatím potřebný rozsah. Potřebujeme větší počet postupů pro automatický dohled, včetně nového rámce pro makroekonomický dohled, který je v současnosti předmětem jednání. Jako slibná se mi jeví skutečnost, že také Evropský parlament nyní projevil vůli k ambicióznějšímu přístupu, zejména pokud jde o větší automatizaci a širší a včasnější uplatňování sankcí. Dobrý smysl by podle mého názoru mělo i to, aby makroekonomický dohled byl jednoznačně zaměřený na ty země eurozóny, které vykazují vysoké schodky běžného účtu, významný pokles konkurenceschopnosti a vysokou míru veřejného a soukromého dluhu. 22. Jaký je váš názor na zdanění krátkodobých finančních transakcí? Myslíte si, že daň z měnové transakce je slučitelná se Smlouvami EU, které zaručují volný pohyb kapitálu? Myslíte si, že by daň z měnových transakcí, které zahrnují euro, mohla mít blahodárný dopad – mohla by například stabilizovat kurzy zemí, které se v budoucnosti chtějí připojit k eurozóně? Ke zdanění finančních transakcí se stavím skepticky. Zaprvé pochybuji o tom, že by toto zdanění mohlo mít příznivé účinky. Zvýšením PE465.051v01-00
CS
20/34
PR\868435CS.doc
transakčních poplatků, které by s sebou tato daň přinesla, by došlo ke snížení tržní likvidity. Daň z finančních transakcí by tak v rozporu s tím, v co doufají někteří z jejích stoupenců, pravděpodobně volatilitu trhů nesnížila, nýbrž naopak zvýšila. Zavedení takové daně by navíc postihlo i obchodní transakce, které nemají spekulativní charakter, zejména transakce, které jsou součástí moderních výrobních procesů, na nichž se podílí velký počet mezinárodních dodavatelů a subdodavatelů. Na jednu obchodní transakci na devizových trzích bývá navázána celá řada dalších transakcí, které s ní souvisejí, protože obchodní zástupci si mezi sebou rozdělují prostředky pro danou zakázku. Pokud by každá z těchto transakcí byla zdaněna, mohly by se jak dovozcům, tak vývozcům výrazně zvýšit obchodní náklady. Zadruhé by bylo provádění tohoto typu zdanění spojeno s mimořádně velkými praktickými obtížemi. Pokud by daň z krátkodobých finančních transakcí nebyla přijata v celosvětovém měřítku, způsobilo by její zavedení téměř jistě přesun devizových trhů do zahraničí. Také pokus o vyjmutí nespekulativních toků by s sebou nesl celou řadu dalších komplikací spojených s rozlišováním transakcí. Na obecnější rovině by toto zdanění mohlo vést k daňové strukturaci, jejímž smyslem by bylo snížení daňových závazků účastníků trhu, a tím i ke snížení transparentnosti trhu. Mám rovněž obavy ohledně slučitelnosti se smlouvami EU a rád bych poznamenal, že ECB v jednom ze svých oficiálních stanovisek přednesla právní otázky týkající se této záležitosti. Z těchto důvodů se také domnívám, že pro země kandidující na členství v eurozóně by tato daň neměla kladný přínos. Stabilní úrokové sazby by měly být zajištěny jiným způsobem: prostřednictvím zdravých makroekonomických opatření a prostřednictvím stávajících evropských mechanismů směnných kurzů. 23.
Jaká je podle vás v zastupování eurozóny navenek úloha Rady a ECB?
V eurozóně je měnová politika pravomocí Unie. Zastupování eurozóny navenek proto zajišťuje jeden z orgánů Unie, Evropská centrální banka. ECB reprezentuje rovněž i ostatní úkoly Eurosystému v mezinárodních institucích a na mezinárodních forech. Podobné zdůvodnění se týká i politiky směnného kurzu eura, za kterou odpovídá ECB a Rada a kterou zastupují na mezinárodní úrovni společně obě instituce. Hospodářské politiky jsou prováděny v evropském rámci, ale z větší části spadají do pravomoci jednotlivých členských států. Reprezentace hospodářských politik navenek je proto v první řadě věcí členských států, které jsou rovněž finančně zodpovědné za své členství v mezinárodních institucích a na mezinárodních fórech. Vzhledem k těmto skutečnostem je nezbytné, aby členské státy ve všech případech, kdy daná věc spadá částečně nebo zcela do pravomoci Unie, svůj postup co nejdůkladněji koordinovaly s příslušnými orgány Unie. Zároveň s rozvojem hospodářské složky HMU, k němuž by mělo v budoucnu dojít, by členské státy mohly získat koordinovanější zastoupení svých politik na mezinárodní úrovni, zejména pokud jde o politiky eurozóny, protože země mající jednotnou měnu budou mít naléhavější potřebu širšího koordinačního rámce svých hospodářských politik. Jednou z možností dalšího rozvoje eurozóny je využít článek 138 Smlouvy o fungování Unie, který zemím eurozóny umožňuje přijímat „společné postoje k otázkám, jež mají zvláštní význam pro hospodářskou a měnovou unii“ a „zajistit jednotné zastoupení v mezinárodních PR\868435CS.doc
21/34
PE465.051v01-00
CS
finančních institucích a konferencích“. Z výše uvedených důvodů bych tedy osobně považoval za prospěšné využití dalších možností této alternativy, což je ovšem ve svém konečném důsledku politickou záležitostí členských států. 24.
Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu USD/EUR? Jak hodnotíte současný vývoj směnného kurzu renminbi/EUR? Jsou podle vás centrální banky schopny účinně bojovat proti přílišné nestálosti finančních trhů? Je podle vás nezbytné posílit mezinárodní úlohu eura?
K otázce směnných kurzů bych se ani já ve shodě s postojem prezidenta ECB nechtěl vyjadřovat. Plně přitom sdílím hodnocení prezidenta Tricheta, amerického ministra financí Geithnera a předsedy Rady guvernérů Federálního rezervního systému Bernanka, že dolar, který bude silný a stabilní vůči plovoucím měnám, je v zájmu Spojených států i celosvětového hospodářství. Od skončení faktické vázanosti na USD v červnu 2010 renminbi posílil vůči USD téměř o 5 %, ale oslabil o více než 8 % vůči euru a téměř o 4 % v nominálním efektivním kurzu (od 24. května 2011). Vybízíme čínské orgány k tomu, aby využily flexibilní možnosti, které nabízí nový politický rámec pro postupné posílení efektivního směnného kurzu renminbi. Mezinárodní společenství souhlasí s tím – a bylo to v loňském roce opakovaně prohlášeno hlavami států G20 na summitu v Soulu, že posun k tržněji orientovaným systémům směnného kurzu, podpora stability směnného kurzu tak, aby odrážel základní hospodářské parametry, a upuštění od konkurenční devalvace měn je v zájmu dotčených rozvíjejících se ekonomik, včetně Číny, i mezinárodního společenství. Stejně jako orgány zemí používajících ostatní významné plovoucí měny máme společný zájem na silném a stabilním mezinárodním finančním systému. Směnné kurzy by měly odrážet základní hospodářské parametry. Přílišná nestabilita a chaotický pohyb směnných kurzů má nepříznivé dopady na hospodářskou a finanční stabilitu, což znamená, že je třeba i nadále důkladně sledovat vývoj na devizových trzích a patřičným způsobem spolupracovat. V akademické literatuře se objevuje názor, že za výjimečných okolností může být účinná spolupráce například v podobě devizových intervencí, ovšem za předpokladu, že tyto intervence probíhají koordinovaným způsobem a v souladu se základními parametry a oficiální komunikací a že jsou prováděny v případě, že míra nesrovnalostí v úrokové sazbě je poměrně velká. Koordinované intervence, které prováděly státy G7 (například v roce 2000 v případě eura; nebo v roce 2011 v případě jenu), jsou v tomto ohledu obecně považovány za úspěšné. Co se týče mezinárodní role eura, souhlasím s neutrálním postojem, který k této věci zaujala ECB v roce 1999, s tím, že se jeho používání v mezinárodním měřítku nesnaží ani bránit ani je zvlášť podporovat. Tento politický postoj si i nadále zachovává svou platnost, neboť používání měny v mezinárodním měřítku by mělo být výsledkem tržního procesu, v jehož rámci se hospodářští činitelé rozhodují o tom, zda je pro ně určitá měna přitažlivým úložištěm hodnoty. Prováděním stabilizační měnové politiky a podporováním finanční integrace Evropy by ECB a Eurosystém mohly nepřímo přispět k tomu, aby euro, které se stalo druhou nejvýznamnější světovou rezervní měnou, bylo používáno v mezinárodním měřítku. PE465.051v01-00
CS
22/34
PR\868435CS.doc
25.
Jak hodnotíte úspěchy G20? Jak hodnotíte současnou úroveň koordinace?
G20 sehrála klíčovou roli, protože na vysoké politické úrovni vyslala podnět ke zvládnutí krize, k jejímu řízení a k předcházení krizím v budoucnosti. Soudržnost skupiny G20 je třeba zajistit i poté, co budeme mít krizi za sebou, v neposlední řadě i proto, že je nutno zajistit, aby svého času dohodnutá opatření byla plně a důsledně provedena. Proto jsme vřele uvítali, že vedoucí představitelé států G20 zdůraznili význam další mezinárodní politické spolupráce, jejímž cílem by bylo odhalit vlastní příčiny finanční krize a položit základy zdravého celosvětového hospodářského růstu. Sám jsem se zúčastnil mnoha setkání ministrů financí a guvernérů centrálních bank zemí G20 i schůzek na vrcholné úrovni a musím říci, že vysoká úroveň kolektivní odpovědnosti členů skupiny G20 je pro mne povzbudivá. Mezi různými body, které má skupina G20 na programu, bych zdůraznil následující: Zaprvé, rámec G20 pro silný, udržitelný a vyrovnaný růst je v mnohostranné spolupráci klíčovým mechanismem. Cílem tohoto rámce je pomáhat s řízením přechodu z fáze reakce na krizi do fáze silného, udržitelného a vyváženého globálního růstu a současně s tím řešit problémy globální nerovnováhy, které k této finanční krizi přispěly. Nyní je velmi důležité, aby všichni členové G20 plnili své závazky přijaté v souvislosti s tímto rámcem. V tomto ohledu jsou rozhodující odvážná opatření na zachování fiskální udržitelnosti a ambiciózní strukturální reformy. Zadruhé, vedoucí představitelé států G20 schválili nejdůležitější stavební kameny transformace finančního systému, včetně práce, kterou vykonal Basilejský výbor a Rada pro finanční stabilitu. Pro členy skupiny G20 je nyní zásadní, aby v plném rozsahu a konzistentním způsobem realizovaly dohody, k nimž se podařilo dospět, a šli plněním svých závazků příkladem. V současnosti probíhá na vnitrostátní a regionální úrovni práce na provádění záměrů skupiny G20 a konkrétních, podrobných a ambiciózních doporučení Rady pro finanční stabilitu, jejichž cílem je posílení finanční stability, a tato práce již má své výsledky. Některé důležité úkoly však na své splnění teprve čekají, mj. úplné provedení norem pro bankovní kapitál a likviditu, které nově stanoví Basilejská dohoda III, systematické řešení otázky fungování významných finančních institucí a rovněž i zesílení monitorování a regulace stínového bankovnictví. Mezi další důležité oblasti patří zlepšení pevnosti a transparentnosti trhů s komoditními a OTC deriváty, vytvoření makroobezřetnostních rámců a nástrojů a dosažení shody ohledně vyšších účetních standardů. Zatřetí zde existují významné snahy o posílení fungování mezinárodního měnového systému. Byla mj. zahájena práce na vytváření koncepce jednotných postupů a opatření umožňujících řešit případy kapitálových toků s destabilizačním potenciálem a řídit globální likviditu. Pokud jde o oblast kapitálových toků, rád bych zdůraznil, že dočasné kontroly přílivu kapitálu by měly být chápány jako politický nástroj používaný jen v krajním případě, nikoli jako náhrada zdravých makroekonomických, makroobezřetnostních a strukturálních opatření. Aby bylo možné omezit rušivé důsledky a negativní externality spojené s kontrolováním kapitálových toků, je velmi důležité, aby byla posílena mezinárodní spolupráce, například na základě dohody o zásadách a osvědčených postupech. Co se týče řízení globální likvidity, chtěl bych PR\868435CS.doc
23/34
PE465.051v01-00
CS
zdůraznit, že v tomto směru vítáme úsilí o lepší pochopení vzájemné finanční provázanosti. To znamená, že žádný mechanismus umožňující usměrňovat přeshraniční likviditu na globální úrovni nebude fungovat bez přímé či nepřímé spolupráce centrálních bank, protože pouze ony jsou schopny poskytnout v potřebné výši prostředky na likviditu. Centrální banky v této souvislosti nemohou a ani by neměly přispívat ex ante k zajištění mezinárodní likvidity v krizi. C. Finanční stabilita a dohled 26. Co byste doporučil k posílení vazeb mezi mikroobezřetnostním a makroobezřetnostním dohledem? Myslíte si, že ESRB a ESA budou mít skutečné pravomoci? Součinnost a koordinaci mezi mikroobezřetnostním a makroobezřetnostním dohledem zajišťuje interinstitucionální struktura ESRB, ve kterém mají evropské orgány dohledu (ESA) zastoupení v podobě členských křesel spojených s právem hlasovat. Spolupráci mezi ESRB a evropskými orgány dohledu (ESA) a na obecnější rovině s vnitrostátními orgány dohledu zajišťuje právní ustanovení, které ukládá obecnou povinnost spolupráce a výměny informací mezi jednotlivými složkami Evropského systému orgánů finančního dohledu (ESFS1). Obzvláště důležitá bude spolupráce mezi orgány makroobezřetnostního a mikroobezřetnostního dohledu, protože se předpokládá, že makroobezřetnostní dohled bude prováděn většinou prostřednictvím nástrojů pro obezřetnostní dohled a regulaci. Naplnění makroobezřetnostní pravomoci, která byla svěřena výboru ESRB, bude proto vyžadovat náležitou koordinaci s vnitrostátními orgány dohledu, jimž budou také určena doporučení výboru ESRB. Velký význam bude mít v této souvislosti zejména role evropských orgánů dohledu (ESA), kterým v platném legislativním rámci přísluší pravomoc zajišťovat řádné sledování postupu orgánů v návaznosti na varování a doporučení výboru ESRB. Co se týče výboru ESRB, právní rámec mu dává pravomoc vydávat varování před riziky a doporučení k politickým opatřením, což do značné míry odráží doporučení De Larosièrovy skupiny, která navrhovala zřízení orgánu pověřeného vykonáváním makroobezřetnostního dohledu, přičemž jako základ a východisko zde slouží pravomoc a odbornost ECB, národních centrálních bank a vnitrostátních orgánů dohledu. S formální platností byl výbor ESRB ustanoven dne 16. prosince 2010 a od té doby se uskutečnily již dvě schůze jeho generální rady, byly zřízeny dva poradní výbory a výbor je v současnosti plně funkční. Platný legislativní rámec pověřuje ECB úkolem poskytovat výboru ESRB analytickou, statistickou, logistickou a správní podporu. ECB v této souvislosti vyvíjí maximální úsilí, aby rozšířila své schopnosti a analytické nástroje, pokud jde o provádění analýzy systémových rizik. Konkrétněji řečeno je úloha ECB, pokud jde o podporu výboru ESRB (kromě toho, že mu poskytuje sekretariát), následující:
1
Evropský systém orgánů finančního dohledu (ESFS) tvoří výbor ESRB a evropské orgány dohledu spolu s vnitrostátními orgány finančního dohledu a smíšeným výborem orgánů dohledu. PE465.051v01-00
CS
24/34
PR\868435CS.doc
ECB bude výboru ESRB poskytovat pravidelné produkty umožňující identifikaci a hodnocení systémových rizik v EU, přičemž bude vycházet z organizace, jež byla schválena pro úkoly, které ECB plní v rámci zajišťování finanční stability; ECB se v rámci tohoto pravidelného přispívání bude opírat: (i) o analytickou infrastrukturu, která bude sloužit vývoji a udržování analytických nástrojů a metodických předpisů pro analýzu systémových rizik; (ii) o infrastrukturu pro makroobezřetnostní údaje vycházející z funkce ECB jako statistického orgánu; a (iii) o sítě pro sledování trhu, s jejichž vytvářením se počítá. Úspěch ESRB bude podstatně záviset na dostupnosti kvalitních a aktuálních informací, na jejichž základě bude možné provádět makroobezřetnostní dohled. K získávání takových informací bude nezbytná úzká spolupráce mezi výborem ESRB, všemi třemi evropskými orgány dohledu, ECB a příslušnými vnitrostátními orgány (dohledu) a centrálními bankami. Výměna informací bude muset probíhat především souhrnnou formou (pokud možno spolu s opatřeními pro jejich šíření) a v pravidelných intervalech (obvykle čtvrtletně) nebo na úrovni jedné instituce a v návaznosti na nařízení o ESRB (čl. 15) může probíhat pouze ad hoc. Důležitá bude rovněž spolupráce a sdílení informací s dalšími jurisdikcemi a podobnými orgány v jiných částech světa. Co se týče mikroobezřetnostního pilíře institučního rámce EU, byl evropským orgánům dohledu přidělen soubor významných pravomocí, které se týkají vydávání pravidel, vymáhání jejich dodržování a koordinace dohledu, a rovněž i soubor účinných nástrojů umožňujících vykonávání těchto úkolů. Zaprvé, pokud jde o vydávání pravidel, evropské orgány dohledu mohou vydávat technické normy pro finanční regulaci a dohled, které buď mohou nabývat právní závaznosti tím, že je schválí Komise, nebo mohou mít povahu „měkkého“ zákona. Očekává se, že evropské orgány dohledu s pomocí těchto nástrojů vytvoří evropský zákoník, který zaplní výše zmíněné mezery současného právního rámce, zejména pak stávající rozdíly, které přetrvávají mezi jednotlivými zeměmi v klíčových otázkách regulace. Evropské orgány dohledu by zadruhé měly zajistit, aby pravidla dohledu byla uplatňována jednotným způsobem. Evropským orgánům dohledu byla za tímto účelem přidělena velmi účinná pravomoc, a sice možnost přijímat právně závazná rozhodnutí určená vnitrostátním orgánům dohledu nebo (v případě jejich neplnění) za určitých konkrétních podmínek konkrétním finančním institucím, pokud to bude odůvodněné s ohledem na finanční stabilitu. Tyto významné pravomoci (spojené s konkrétními postupy) lze uplatnit zejména (i) při řešení případů porušení práva EU ze strany orgánů dohledu; (ii) při řešení neshod mezi vnitrostátními orgány dohledu v přeshraničních vztazích; a (iii) v situaci, kdy Rady vyhlásí nouzovou situaci. V obou posledně jmenovaných případech podléhají pravomoci evropských orgánů dohledu důležité „fiskální doložce“, kterou obsahuje článek 38 nařízení o evropských orgánech dohledu a která stanoví, že pravomoci evropských orgánů dohledu nesmí zasahovat do pravomocí vnitrostátní fiskální správy. Závěrem chci ještě upozornit na to, že evropské orgány dohledu nemají žádný zvláštní nástroj pro řízení a řešení krizí. Z hlediska ECB je velmi důležité zdůraznit v krátkodobé perspektivě následující klíčové výzvy, před nimiž evropské orgány dohledu stojí: 1) vymezení operačního rámce pro spolupráci a výměnu informací evropských orgánů dohledu s výborem ESRB a mezi tímto výborem a ECB; PR\868435CS.doc
25/34
PE465.051v01-00
CS
2) dokončení věrohodného režimu zátěžových zkoušek. Ve střednědobé perspektivě by takovou klíčovou výzvou, na niž během svého slyšení v Evropském parlamentu upozornili předseda EBA a místopředseda výboru ESRB, mohl být odpor finančního sektoru vůči rozsáhlejší regulaci, a tedy i proti regulačním opatřením vycházejícím z pravomocí evropských orgánů dohledu nebo z doporučení k regulačním intervencím, které formuluje výbor ESRB. 27.
Pokud jde o ESRB, spatřujete možný střet zájmů v mandátu ECB ve vztahu k měnové politice?
Politická odpovědnost ECB a ESRB je jasně rozdílná. Jak sami dobře víte, prvotním cílem ECB je zachovat cenovou stabilitu v eurozóně. Dále přispívá „k řádnému řízení politik, které provádějí příslušné orgány v oblasti … stability finančního systému“ a podporuje hladké fungování tržních infrastruktur. Nově vytvořený výbor ESRB má na druhé straně významnou úlohu, protože je odpovědný za makroobezřetnostní dohled nad celým finančním systémem EU, identifikuje rizika z hlediska finanční stability a v případě nutnosti vydává varování před riziky a doporučení pro opatření k řešení těchto rizik. Bez ohledu na to je zřejmé, že cenovou stabilitu a finanční stabilitu nelze analyzovat bez vzájemné souvislosti. Cenová stabilita přispívá v dlouhodobém výhledu k finanční stabilitě, zatímco finanční stabilita je základním předpokladem schopnosti centrální banky udržet cenovou stabilitu. Cíle ECB i ESRB se tedy vzájemně posilují. Neboť musí být sice plně respektována úloha výboru ESRB jako orgánu pověřeného prováděním makroobezřetnostní politiky EU, současně však bude záležet na tom, aby mezi těmito dvěma orgány probíhal dialog o politických problémech, které mohou mít vliv na systémová rizika. Jsem plně přesvědčen, že institucionální nezávislost ECB a ESRB zajistí, že příslušné politické nástroje budou směřovat k cílům, pro něž byly tyto nástroje vytvořeny. 28.
Jak vnímáte úlohu ECB v bankovním dohledu v budoucnu?
Úloha ECB v oblasti finančního dohledu je jasně definována Smlouvou, v níž se uvádí, že ECB přispívá k řádnému provádění opatření, která přijímají příslušné vnitrostátní orgány v oblasti bankovního dohledu a stability finančního systému. Smlouva navíc členským státům dává možnost pověřovat ECB konkrétními úkoly, jež se týkají opatření, která mají souvislost s obezřetnostním dohledem nad úvěrovými a finančními institucemi. K využití této možnosti došlo například tím, že ECB byla pověřena úkolem poskytovat výboru ESRB analytickou, statistickou, logistickou a správní podporu. Tento nový institucionální rámec EU, který je soustředěn na výbor ESRB a evropské orgány dohledu, podporuji a předpokládám, že bezproblémová součinnost a efektivní fungování jeho dvou pilířů, makro- a mikroobezřetnostního dohledu, vytvoří účinný rámec pro podporu finanční stability v EU. 29.
Co považujete za nejnaléhavější aspekty v právních předpisech týkajících se finančních služeb?
PE465.051v01-00
CS
26/34
PR\868435CS.doc
Rada pro finanční stabilitu, které mám tu čest předsedat, vykonala pod záštitou skupiny G20 pozoruhodné množství práce. Ani na mezinárodní ani na evropské úrovni není ovšem tato práce ještě ani zdaleka u konce. Dovolím si zde zmínit čtyři problémy, na kterých je třeba ještě dále pracovat, a i nadále rychlým tempem. Zaprvé, co se týče Basilejské dohody III, hlavní výzvu, před níž stojíme, představuje to, aby byl tento nový rámec včas, v plném rozsahu a konzistentním způsobem proveden a aby během pozorovací doby bylo provedeno komplexnější hodnocení některých těchto nových opatření, jako jsou koeficient zadlužení a standardy likvidity, a spolu s ním i případné úpravy. Úpravy odpovídající těmto opatřením budou založeny na informacích shromážděných během pozorovacího období a budou se zaměřovat na všechny nezamýšlené důsledky, které by z těchto opatření mohly vyplývat pro jednotlivé banky, bankovní sektor, finanční trh a hospodářství jako celek. Pro vytvoření rovných podmínek soutěže a s ohledem na to, aby nedocházelo k regulačním arbitrážím, je dále důležité, a to jak v celosvětovém měřítku, tak i v rámci EU, aby Basilejská dohoda III byla v plném rozsahu a konzistentním způsobem provedena do vnitrostátních právních předpisů a regulačních opatření (v Evropě prostřednictvím směrnici o kapitálových požadavcích (CRD IV)), která budou respektovat jak literu, tak ducha. V souvislosti s nedávnými diskusemi o návrhu znění směrnice o kapitálových požadavcích (CRD IV) podotýkám, že Basilejská dohoda III stanoví minimální normy, které mohou jednotlivé země překročit. Zadruhé, co se týče systémově důležitých finančních institucí, Rada pro finanční stabilitu a Basilejský výbor pro bankovní dohled mají v úmyslu předložit na summitu skupiny G20 ke schválení doporučení týkající se identifikace systémově důležitých finančních institucí v této skupině, požadovaného stupně dodatečného pokrytí ztrát a opatření na zlepšení nástrojů a režimů řešení problémů. Velmi důležité je to, aby tato doporučení byla provedena mezinárodně konzistentním způsobem a aby Rada pro finanční stabilitu zřídila Radu pro vzájemné posuzování, která bude toto provádění posuzovat. Zatřetí, máme-li se být schopni do budoucna účinně vyrovnávat s krizemi, je velmi důležité, aby vznikl ucelený rámec pro řízení a řešení krizí, který by měl věrohodnou platnost pro přeshraniční instituce. Milníkem se v této souvislosti stane legislativní návrh rámce krizového řízení, který by měla Evropská komise předložit na podzim. Co se týče vytváření rámce pro řešení krizí, je velmi podstatné, aby byl dojednán komplexní balíček pravomocí a důvěryhodných opatření ohledně financování, která nebudou závislá na státních rozpočtech. Na mezinárodní úrovni nyní panuje značná shoda, pokud jde o nejúčinnější nástroje pro řešení krizí v domácím kontextu, Rada pro finanční stabilitu nicméně v současné době pokračuje v práci na doporučeních pro řešení přeshraničních problémů a na tom, že z různých hledisek analyzuje, jaká jsou řešení v případě dluhu bez možnosti zaručení (tj. rekapitalizace nebo pokrytí ztrát ze strany držitelů podřízených a hlavních dluhových nástrojů) A zásadní význam má konečně také to, aby pokročila práce na posílení dohledu nad tím, co se nazývá „stínové bankovnictví“. Je třeba lépe pochopit komplexní řetězec činností a subjektů zapojených do zprostředkovávání úvěrů, k němuž dochází mimo regulovaný bankovní sektor, a v návaznosti na to zhodnotit přiměřenost současného regulačního rámce a určit oblasti, ve kterých se lze obávat vzniku systémových rizik a které se nacházejí mimo obvod regulovaných bankovních činností. PR\868435CS.doc
27/34
PE465.051v01-00
CS
Pokud ovšem provádění dohodnutých reforem neproběhne ve všech hlavních jurisdikcích konzistentním způsobem, pak se nám v žádné z výše uvedených oblastí nepodaří dostát svému závazku a kolektivní odpovědnosti za vytvoření odolného finančního systému. Spojené státy a Evropská unie mají v tomto ohledu zvláštní díl odpovědnosti. Vnitrostátní a regionální orgány by se dopustily vážného pochybení, kdyby měly s ohledem na národní zájmy dovolit, aby bylo oslabeno provádění globálních reforem, které jsou nezbytné pro odvrácení budoucích krizí. D. Fungování ECB a demokratická odpovědnost a transparentnost 30.
Domníváte se, že by se měly jednotlivé povinnosti členů rady v průběhu času měnit, a to v souladu se změnami, k nimž dochází v úkolech a prioritách ECB?
Povinnosti Výkonné rady ECB stanoví článek 12 Statutu ESCB a ECB (dále jen „statut“), který jí jako její úkol ukládá provádět měnovou politiku, která bude v souladu s rozhodnutími, jež učiní Rada guvernérů, a připravovat zasedání Rady guvernérů. Článek 11 statutu navíc také stanoví, že Výkonné rady ECB Výkonná rada je odpovědná za stávající provoz ECB. Oba články odkazují na Výkonnou radu jako celek, což je v souladu se stavbou Výkonné rady jakožto kolegiátního rozhodovacího orgánu. Veškerá rozhodnutí přijímá Výkonná rada jako jeden celek, aniž by odpovědnost za svá rozhodnutí přenášela na některého z členů Výkonné rady. Na základě této definice se tedy všichni členové výkonného výboru podílejí na všech oblastech kompetence Výkonné rady, ať už se jedná o měnovou politiku, platební systémy, bankovky atd. Charakter Výkonné rady jakožto kolegiátního rozhodovacího orgánu se odráží rovněž v způsobu, jakým se organizační struktura ECB obvykle projevuje v jejích publikacích. Vzhledem k velkému množství otázek, jimiž se Výkonná rada musí zabývat, však dává velmi dobrý smysl, aby se členové Výkonné rady mezi sebou z administrativních důvodů domluvili, o jakém oboru činnosti ECB a jakému členovi Výkonné rady budou primárně podávat zprávy, aniž by se tím ovšem vzdávali kolektivní odpovědnosti za celou Výkonnou radu. Jsem si samozřejmě vědom toho, že jednací řád přisuzuje v souvislosti s rozdělováním portfolia zvláštní odpovědnost jejímu prezidentovi, což umožňuje vzít v potaz odbornost jednotlivých členů Výkonné rady a využít jí co možná nejlépe ve prospěch banky. Vzhledem k tomu, že členové Výkonné rady jsou jmenováni na základě smíšeného přístupu, je díky tomu možné přidělení zpravodajské oblasti čas od času přezkoumat. Tím, že se členům Výkonné rady čas od času změní oblast, za kterou nesou odpovědnost, posiluje kolegiálnost rozhodovacího procesu. 31.
Jaký systém podle vás vhodně zajistí, aby ve Výkonné radě probíhala spravedlivá rotace členů z hlediska státní a pohlavní příslušnosti?
Smlouva se – podle mého mínění správně – zaměřuje hlavně na kritérium profesní zkušenosti a odbornosti, přičemž se v ní uvádí, že členové Výkonné rady ECB „jsou jmenováni z uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních PE465.051v01-00
CS
28/34
PR\868435CS.doc
záležitostech“. Tento článek také ukládá omezení, pokud jde o státní příslušnost členů, přičemž stanoví, že členy Výkonné rady mohou být pouze státní příslušníci členských států eurozóny. Tyto právní texty se tak vědomě zdržují veškerých požadavků týkajících se státní příslušnosti či pohlaví kandidáta na členství (vyjma pochopitelného omezení na státní příslušníky zemí eurozóny). Rád bych ještě dodal, že nadnárodní charakteru ECB s sebou nese to, že rozhodnutí jejích rozhodovacích orgánů se přijímají výhradně s ohledem na eurozónu, nikoli s ohledem na jednotlivé národní zájmy. Členové rozhodovacích orgánů ECB nezastupují své členské státy, nýbrž se na rozhodování podílejí jako soukromé osoby. Pokud by postup jmenování zohledňoval ještě nějaké další okolnosti, jako je zastoupení podle státní příslušnosti a pohlaví, vstupovaly by tím do tohoto procesu arbitrární prvky, které by z hlediska výběru osob s co nejvyššími kompetencemi byly patrně kontraproduktivní. Postup jmenování, jehož součástí je i konzultace Evropského parlamentu, je v celém výběrovém řízení důležitou zárukou, která zajišťuje shodu se stanovenými kritérii. 32.
Jaký je váš názor na potřebu zvýšit rozmanitost oblastí zastoupených v radě ECB – rada by tak již nebyla tvořena pouze představiteli centrálních bank?
Smlouva a status vyžadují, aby členové Výkonné rady byli jmenováni z „uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“. To samozřejmě neznamená, že to musí být nutně zaměstnanci centrální banky, ale bohatá zkušenost s fungováním centrální banky má pochopitelně svůj význam a je brána v úvahu. Neznamená to, že by jiné profesní zázemí a zkušenost neměly svou vysokou cenu. Když se podíváte do životopisů a uvážíte profesní zkušenosti současných a bývalých členů výkonné rady, tak ve je skutečnosti zřejmé, že to nebyly vždy a pouze bankéři z centrální banky, nýbrž lidé s velmi rozdílným odborným zaměřením a různými zkušenostmi, což představuje cenný vklad do rozhodovacího procesu. Také z mé profesní zkušenosti, stejně jako je tomu i v případě mnoha jiných vyšších úředníků centrální banky, je patrné, že jsem si v průběhu své profesní dráhy na řadě různých pracovních pozic, které jsem zastával ve veřejném i v soukromém sektoru a rovněž v akademické sféře, osvojil širokou škálu různých perspektiv, což mi samozřejmě v kontextu ECB vždy pomáhalo. 33.
Jaký bude váš osobní přístup k otázce sociálního dialogu v ECB?
Pracovníci ECB jsou tím nejvýznamnějším statkem této instituce. Chtěl bych s pracovníky pěstovat plodný a efektivní sociální dialog opírající se rovněž o konstruktivní spolupráci se zástupci zaměstnanců, kteří byli zvoleni, aby zastupovali zájmy všech zaměstnanců (např. zaměstnaneckým výbor), a s těmi, kdo v souladu s patřičnými kritérii zastupují určitou část zaměstnanců (např. uznaní zástupci odborů). Můj přístup by spočíval v tom, že obě skupiny by měly přístup k informacím, byly by zapojeny do počátečních fází jednání a byly by s nimi konzultovány relevantní záležitosti. Obecně vzato je mým cílem pracovat se zástupci zaměstnanců v přátelské atmosféře a v duchu partnerství, důvěry a vzájemného respektu.
PR\868435CS.doc
29/34
PE465.051v01-00
CS
Také na úrovni výboru ESCB / Eurosystému vede ECB dialog se zástupci zaměstnanců jednotlivých centrálních bank a jejich odborových svazů, který probíhá tak, že jednou za dva roky vydá informační bulletin a dvakrát za rok uspořádá ve Frankfurtu setkání nazvané Sociální dialog ESCB. Oba nástroje jsou důležité, protože přinášejí možnost informovat o vývoji projektů výboru ESCB / Eurosystému zástupce zaměstnanců a odborových svazů a vést s nimi o těchto projektech diskusi. V této praxi mám v úmyslu pokračovat a podporovat spolupráci v rámci systému a týmovou atmosféru. 34.
Stavěl byste se příznivě k zavedení postupu schvalování, které by prováděl Evropský parlament (bez ohledu na ústavní otázky, které by s sebou taková změna nesla)?
Evropský parlament získat v posledních letech širokou škálu dalekosáhlých pravomocí, zejména na základě Lisabonské smlouvy. V této smlouvě je rovněž stanoven jednoznačný postup jmenování členů Výkonné rady ECB, v jehož rámci přísluší Evropskému parlamentu úloha konzultované strany, která pořádá slyšení a hlasování o kandidátech navržených Radou. Domnívám se, že tento postup jmenování se Evropské centrální bance po celou jejího fungování osvědčil. Je velmi důležité, aby tento postup fungoval hladce a umožňoval zajistit tak jako doposud potřebnou kontinuitu vedení instituce a důvěryhodnost výběrového řízení v očích evropských občanů a trhů. Na základě tohoto řízení byly v souladu se smyslem požadavku, že bankéři mají být jmenováni z „uznávaných a zkušených osobností s profesionální zkušeností v měnových a bankovních záležitostech“, vybírány až doposud osoby, které se vyznačují vysokou kompetencí, angažovaností, nezávislostí a bezúhonností. Vzhledem k výsledkům, které tento postup až doposud přinášel, tedy nevidím potřebu jeho stávající podobu měnit. 35.
Můžete rozvést své postoje ke koncepci demokratické odpovědnosti z hlediska ECB a centrálního bankovnictví obecně?
Centrální banky potřebují k efektivnímu plnění svého mandátu vysokou míru nezávislosti. Tato nezávislost musí jít ruku v ruce se zodpovědností. Demokratickou odpovědnost centrálních bank lze chápat jako jejich povinnost náležitě vysvětlovat a zdůvodňovat svá rozhodnutí a nést před občany odpovědnost za plnění svého mandátu. Odpovědný přístup a transparentnost centrálních bank zvyšuje jejich věrohodnost, která je důležitou hodnotou za normálních okolností a významným prvkem v obdobích krize, jako tomu bylo i v období, kterým nyní procházíme. Nezávislost ECB je pevně zakotvena v rámci Smlouvy, která rovněž stanoví její odpovědnost. ECB je odpovědná zejména a především vůči evropským občanům, institucionálně pak Evropskému parlamentu jakožto orgánu, který je tvořen přímo volenými zástupci evropské veřejnosti. Skutečnost, že se ECB odpovídá Evropskému parlamentu, má zásadní význam pro demokratickou legitimitu ECB. Jsem si vědom toho, že ECB si v minulosti vždy vysoce cenila výměny s Evropským parlamentem, a to nejen v souvislosti s hospodářskými a měnovými otázkami, ale v minulém roce také v souvislosti s reformou rámce EU v oblasti dohledu a v letošním roce v souvislosti s legislativním balíčkem opatření v oblasti správy. Těším se, že v tomto plodném dialogu budeme pokračovat. Za velmi důležitou považuji i řadu dalších, dobře zavedených prostředků, s jejichž pomocí, PE465.051v01-00
CS
30/34
PR\868435CS.doc
jak sami velmi dobře víte, ECB vykazuje plnění úkolů, které jdou nad rámec jejích statutárních povinností. Evropskému parlamentu (a Radě) předkládá ECB svou výroční zprávu; prezident ECB se jednou za čtvrt roku navštíví výbor ECON; na slyšení, která se týkají specifických témat, jsou zváni další členové výkonné rady. Dobrovolného rázu jsou i tiskové konference ECB, kterou svým úvodním příspěvkem zahajuje prezident ECB; Měsíčník ECB; další oficiální publikace; projevy a rozhovory členů výkonné rady. Jsem přesvědčen, že ECB splňuje nejvyšší požadavky na transparentnost a odpovědnost centrální banky, a je i mým úmyslem tuto úroveň zachovat. 36.
ECB již dávno upustila od přijetí žádosti Evropského parlamentu, aby zveřejňovala zápisy ze zasedání rady guvernérů. Co podle vás brání jejich zveřejňování a jaké obtíže jsou s tím spojeny? Souhlasil byste s tím, aby ECB zveřejňovala v blízké budoucnosti zápisy ze zasedání rady guvernérů?
Nezávislá centrální banka musí plnit zákonné požadavky týkající se její odpovědnosti. Odpovědnost je základním předpokladem a vlastním jádrem demokratické legitimity; pro nezávislou centrální banku z této odpovědnosti vyplývá, že své úkoly musí plnit na nejvyšší profesionální úrovni, a je také nezbytná z hlediska udržení cenové stability ve střednědobém výhledu. Proces vykazování činnosti probíhá v souladu se zásadami, které stanoví Smlouva. ECB je zaprvé odpovědná občanům EU a jejich zástupcům v Evropskému parlamentu, jediném evropském orgánu, který si občané přímo volí. Zadruhé, statut ESCB stanoví, že jednání na zasedáních jsou důvěrná. Vykazování činnosti musí být efektivní v tom smyslu, že musí veřejnosti umožnit přístup k informacím, které jsou důležité pro pochopení rozhodnutí Rady guvernérů v záležitostech měnové politiky. Uveřejňování příliš podrobných informací by v tomto ohledu mohlo být dokonce kontraproduktivní, protože by se tím mohlo znejasnit vlastní politické sdělení. Je pravda, že uveřejňováním zápisů ze zasedání s poměrem hlasů jednotlivých členů Rady guvernérů by veřejnost získala doplňující informace o názorových rozdílech v Radě guvernérů. Rada guvernérů ECB je nicméně kolegiátním rozhodovacím orgánem a má stejně jako mnoho dalších výborů v oblasti měnové politiky kolektivní odpovědnost. To znamená, že členové Rady guvernérů nesou společnou odpovědnost za rozhodnutí, která byla touto radou přijata. Průběžné uveřejňování zápisů ze zasedání by mohlo mít nežádoucí účinek v podobě toho, že členové Rady guvernérů by se pak museli potýkat s nepatřičnými pokusy ze strany sdělovacích prostředků, které by se je snažily povolávat k individuální odpovědnosti, čímž by narušovaly kolektivní odpovědnost rady a osobní nezávislost jejích členů. Existují přitom i další komunikační nástroje, díky nimž má již nyní veřejnost zajištěny informace, které potřebuje k tomu, aby měla možnost v plné míře chápat rozhodnutí ECB v záležitostech měnové politiky. Kvantitativní definice cenové stability a strategie měnové politiky umožňují veřejnosti snazší posuzování výkonů ECB; toto hodnocení ECB zvenčí usnadňuje také včasné uveřejňování příslušných informací v tiskových zprávách, Měsíčníku ECB a úvodním příspěvku jejího prezidenta v rámci tiskových konferencí, které se konají každý měsíc.
PR\868435CS.doc
31/34
PE465.051v01-00
CS
37.
Jaké závěry vyvozujete ze srovnání politiky transparentnosti v pojetí Federální rezervní banky a ECB? Jaký je váš názor na zveřejňování zápisů ze zasedání Federální rezervní banky nebo Bank of England? Domníváte se, že ECB by měla uplatňovat stejnou politiku?
Jsem přesvědčen, že transparentnost má pro centrální banky, jejichž úkolem je zajištění cenové stability, zásadní význam, a potvrzuje to i praxe většiny centrálních bank. Transparentnost přispívá ke snižování nejistoty ohledně budoucích politických opatření a k nižší volatilitě inflace a přispívá rovněž ke stabilizaci očekávání, pokud jde o výši inflace. ECB, Federální rezervní banka a Bank of England svou praxi zlepšily, takže je dnes lze z hlediska transparentnosti centrálních bank považovat za světovou špičku. Transparentnost od centrální banky vyžaduje, aby srozumitelně vysvětlovala, jakým způsobem chápe svůj mandát, a aby předem ohlašovala své politické cíle, tak aby veřejnost měla možnost sledovat a hodnotit její výkony. Centrální banka musí dále také objasňovat analytický rámec používaný pro vnitřní rozhodování a své hodnocení stavu hospodářství a dostatečně často musí vysvětlovat, jaký je hospodářský základ jejích politických rozhodnutí. Centrální banky mají obecnou tendenci k větší transparentnosti a já jsem přesvědčen, že ECB stála již i dříve v mnoha ohledech v čele tohoto procesu. ECB ohlásila formální strategii měnové politiky a pravidelně vysvětluje rozhodnutí v oblasti měnové politiky, jimiž je tato strategie uskutečňována. Jak ECB, tak i Bank of England jednoznačně a kvantitativním způsobem definovaly, co rozumí cenovou stabilitou. O Federální rezervní bance to v minulosti neplatilo, ale z nedávných sdělení vyplývá, že Federální rezervní banka definuje cenovou stabilitu podobným způsobem jako ECB. Všechny tyto tři centrální banky, tedy Federální rezervní banka, Bank of England a ECB, zdůraznily význam účinné komunikace a správné interakce s veřejností. Je nicméně více různých možností, jak zvýšit úroveň komunikace; uveřejňování zápisů ze zasedání je pouze jednou z několika takových možností. V případě Bank of England a jejího Výboru pro měnovou politiku, ve kterém se uplatňuje individuální odpovědnost, má uveřejňování zápisů z politických zasedání dobrý smysl. V případě Federální rezervní banky platí formální požadavek zveřejňovat zápisy ze zasedání, i když zveřejněný průběh hlasování nemusí v plné míře odrážet názorové rozdíly projevující se v rámci vnitřního rozhodování FOMC; k informování o těchto rozdílech používá Federální rezervní banka jiné nástroje. Jak jsem se již zmínil ve své předchozí odpovědi, ECB je povinna zachovávat důvěrnost rozhodnutí Rady guvernérů, což Radě guvernérů umožňuje dosáhnout toho, aby její rozhodování o záležitostech měnové politiky bylo zcela nezávislé a probíhalo s důrazem na její kolektivní odpovědnost. ECB nicméně využívá jiných komunikačních nástrojů, které přinášejí informace srovnatelné se zápisy ze zasedání zmiňovaných jiných centrálních bank. Je to především úvodní příspěvek prezidenta ECB na tiskových konferencích, který přináší celkové shrnutí politicky relevantního hodnocení hospodářského vývoje. Jedná se o hodnocení, s nímž Rada guvernérů vyjádřila svůj kolektivní souhlas. Tyto informace jsou poskytovány téměř v reálném čase. V rámci tiskových konferencích, které se konají každý měsíc, je také vyčleněna doba pro otázky a odpovědi, která představuje platformu umožňující podávat veřejnosti nestranná vysvětlení o aktuálních rozhodnutích v záležitostech měnové politiky. PE465.051v01-00
CS
32/34
PR\868435CS.doc
Jsem přesvědčen, že tato praxe ECB, která zahrnuje pořádání tiskových konferencí, poskytování obsáhlejších informací o rozhodnutích veřejnosti a sdělovacím prostředkům, se osvědčuje, což jasně dokládá i skutečnost, že tento model nyní převzaly i jiné centrální banky, zejména Bank of England a zcela nedávno (od letošního dubna) také Federální rezervní banka. 38.
Jaký je váš názor na dialog o měnové politice s Evropským parlamentem? Měli by členové rady ECB jednat o měnové politice a o rozhodnutích rady s dalšími politickými subjekty, nebo by to poškodilo nezávislost banky?
Hospodářský a měnový výbor Evropského parlamentu pořádá jednou za čtvrt roku slyšení s vystoupením prezidenta ECB. Tyto pravidelné výměny jsou v souladu s nezávislostí ECB a mají zásadní význam z hlediska osvědčování demokratické odpovědnosti ECB. Pro ECB představují velmi důležitou příležitost k tomu, aby své politiky mohla objasnit přímo voleným zástupcům evropských občanů. Tento rámec pravidelných slyšení umožňuje důkladnou a plodnou interakci mezi oběma orgány a pomáhá zvyšovat porozumění politikám ECB v celé Evropě. Dobře funguje také institucionální rámec pro vztahy ECB s jinými orgány a fóry EU. Stávající rámec umožňuje účinnou interakci mezi různými tvůrci politických rozhodnutí, jako například s Euroskupinou a Radou ECOFIN, nebo na nižší úrovni na půdě Hospodářského a finančního výboru a Výboru pro hospodářskou politiku EU. Také tato interakce probíhá na základě ustanovení Smlouvy a v plném souladu s mandátem ECB a její nezávislostí. E. Obecně 39.
Co považujete za nejdůležitější hrozby a výzvy pro ECB?
Pokud jde o výzvy a hrozby, jimž ECB čelí, dovolte mi, abych se omezil na tři z nich: V oblasti měnové politiky představuje nepochybně velkou výzvu doladění podmínek pro přechod od dosud velmi uvolněné měnové politiky a postupné ukončení platnosti zbývajících nestandardních opatření. Standardní měnová politika (tj. stanovování našich centrálních sazeb) by měla být tak jako vždy nastavena s ohledem na plnění mandátu ECB, tzn. ve střednědobém výhledu udržovat v eurozóně jako celku stabilitu cen; postupně musí být zrušena nestandardní opatření, která již nejsou potřebná k tomu, aby sloužila jako podpora pro fungování transmise měnové politiky do hospodářského prostředí a vposled i pro její promítání do výše cen. Přetrvávající vysoký stupeň nejistoty ohledně makroekonomického a finančního prostředí a společně s tím i dosud neodstraněná slabá místa vyžadují důkladné posouzení celkové situace a sestavení výhledu do budoucna. To zase zaručí, aby změna standardní a nestandardní měnové politiky probíhala postupně. Další výzva, na kterou bych chtěl upozornit, souvisí s finanční stabilitou. Finanční krize vyvolala řadu otázek ohledně vztahu mezi měnovou politikou a finanční stabilitou, přičemž vyšlo zřetelně najevo, že mezi cílem cenové stability a podporou, kterou ECB může poskytovat v jiných oblastech, jako je finanční stabilita, neexistuje žádná rovnováha. Zásadní PR\868435CS.doc
33/34
PE465.051v01-00
CS
význam má v tomto ohledu lepší pochopení úlohy finančního sektoru v transmisním mechanismu. Konečně bych se také rád zmínil o Evropě samotné. Krize státních dluhopisů je opravdovou zkouškou politické vůle Evropy, zda učiní vše, co je nezbytné k zajištění úspěchů evropské hospodářské a měnové integrace. V tomto smyslu je také opravdovou zkouškou pevnosti evropských a vnitrostátních orgánů. Je třeba učinit rozhodující krok k obnovení důvěry a zabránění dalšímu šíření nákazy, což platí zejména pro vlády zemí, které krize státních dluhopisů postihla. Do budoucna by měly být vytvořeny instituce, které budou schopny zabraňovat opětovnému narůstání nerovnováhy a které – pokud by k němu mělo znovu dojít – budou schopny tuto nerovnováhu řešit. To vyžaduje, aby se vývoj v jednotlivých členských státech stával ve stále větší míře součástí evropského kontextu. Daňové politiky, strukturální reformy a finanční dohled by měly plně respektovat evropský rozměr a zejména pak rozměr eurozóny. Výhody, které pro evropské země vyplývají z toho, že jsou součástí hospodářské a měnové unie, mohou tyto země v plné míře využít teprve prováděním politických opatření, která budou v souladu s vyššími evropskými požadavky. Tato obrovská výzva se netýká pouze mne jako oddaného Evropana, ale má svůj význam také pro měnovou politiku ECB, protože ovlivňuje prostředí, ve kterém ECB provádí svou činnost.
PE465.051v01-00
CS
34/34
PR\868435CS.doc
