RADA EVROPSKÉ UNIE
Brusel 13. února 2008 (13.02) (OR. fr) 6436/08
EF 14 ECOFIN 72 CONSOM 20 PRŮVODNÍ POZNÁMKA Odesílatel: Jordi AYET PUIGARNAU, ředitel, za generální tajemnici Evropské komise Datum přijetí: 11. února 2008 Příjemce: Javier SOLANA, generální tajemník, vysoký představitel Předmět: Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne […] o uplatňování nařízení (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech
Delegace naleznou v příloze dokument Komise KOM(2008) 64 v konečném znění.
Příloha: KOM(2008) 64 v konečném znění
6436/08
hh DG G I
CS
KOMISE EVROPSKÝCH SPOLEČENSTVÍ
V Bruselu dne 11.2.2008 KOM(2008) 64 v konečném znění
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne […] o uplatňování nařízení (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech
{SEK(2008) 141}
CS
CS
OBSAH
CS
1.
Úvod ......................................................................................................................... 3
2.
Doložka o přezkumu ................................................................................................. 3
3.
Potíže při uplatňování nařízení č. 2560...................................................................... 4
3.1.
Zeměpisný rozsah uplatňování .................................................................................. 4
3.2.
Převody .................................................................................................................... 4
3.3.
Výběry peněžní hotovosti v bankomatech ................................................................. 6
3.4.
Platby kartou............................................................................................................. 6
3.5.
Příslušné orgány a orgány pro mimosoudní zjednávání nápravy ................................ 6
4.
Informovanost klientů ............................................................................................... 7
5.
Účinek nařízení č. 2560 na poplatky za přeshraniční platby ....................................... 8
6.
Účinek nařízení č. 2560 na poplatky za vnitrostátní platby ........................................ 8
7.
Změny infrastruktur systému přeshraničních plateb ................................................... 8
7.1.
Jednotná platební oblast eurozóny (SEPA) ................................................................ 8
7.2.
Směrnice o platebních službách ................................................................................ 9
7.3.
Dopad SEPA a směrnice o platebních službách na vnitřní trh .................................... 9
7.4.
SEPA, směrnice o platebních službách a nařízení č. 2560: otázka přímého inkasa ..... 9
8.
Vhodnost zlepšení služeb klientům posílením podmínek hospodářské soutěže ........ 10
8.1.
Výsledky šetření v odvětví evropského retailového bankovnictví ............................ 10
8.2.
Další postup ............................................................................................................ 11
9.
Vnitrostátní oznamovací povinnosti pro účely statistiky platebních bilancí.............. 11
9.1.
Nařízení č. 2560 a statistiky platebních bilancí ........................................................ 11
9.2.
Systémy shromažďování údajů o platební bilanci v členských státech ..................... 12
9.3.
Oznamovací povinnosti a SEPA.............................................................................. 12
9.4.
Vhodnost zvýšení nebo zrušení prahové hodnoty pro oznamovací povinnost .......... 12
10.
Závěry .................................................................................................................... 13
2
CS
Zpráva Komise Evropskému parlamentu a Radě ze dne […] o uplatňování nařízení (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech (Text s významem pro EHP) 1.
ÚVOD
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2560/2001 o přeshraničních platbách v eurech (dále jen „nařízení č. 2560“) bylo přijato dne 19. prosince 2001 a v platnost vstoupilo dne 31. prosince 2001. Hlavním cílem nařízení bylo 1. snížit poplatky za přeshraniční elektronické platební operace v eurech na stejnou výši jako v případě poplatků za vnitrostátní operace v eurech a 2. podnítit odvětví finančních služeb k vynaložení úsilí potřebného k tomu, aby se pojem „domácí platební oblasti“ pro bezhotovostní platby stal skutečností. V prosinci 2006 Komise zveřejnila pracovní dokument útvarů Komise zaměřující se na dvě zvláštní záležitosti související s nařízením: zda nařízení č. 2560 vedlo k celkovému snížení poplatků za přeshraniční platby a zda ovlivnilo vnitrostátní ceny platebních služeb 1. Tato závěrečná zpráva zkoumá nejdůležitější problémy, k nimž došlo při uplatňování nařízení č. 2560 v členských státech. Zahrnuje doporučení ke změnám ve znění nařízení s cílem odstranit nedostatky zjištěné v procesu přezkumu, lépe zohlednit tržní skutečnosti a jeho znění lépe sladit se změnami, jež zavedla směrnice o platebních službách. Bližší podrobnosti a dodatečné podkladové informace jsou obsaženy v příloze této zprávy. 2.
DOLOŢKA O PŘEZKUMU
Podle článku 8 (Doložka o přezkumu) nařízení č. 2560 musí Komise vypracovat zprávu o jeho uplatňování. Hlavní zjištění týkající se uplatňování nařízení v členských státech jsou uvedena v oddílech 3–5 této zprávy. Oddíly 6–9 analyzují zvláštní otázky vybrané pro posouzení v doložce o přezkumu a oddíl 10 tuto zprávu uzavírá. Zpráva a připojená příloha představují otázky spojené s nařízením v širší perspektivě vývoje na evropských platebních trzích, což je nezbytné k plnému porozumění projednávaným záležitostem a záměru návrhů Komise. Přihlížejí rovněž k významu nařízení pro občany, jelikož hlavní osobou, která má prospěch z tohoto právního předpisu, je zákazník v EU.
1
CS
Pracovní dokument útvarů Komise určený Evropskému parlamentu a Radě o účinku nařízení (ES) č. 2560/2001 na bankovní poplatky za vnitrostátní platby, SEK(2006) 1783, 18.12.2006.
3
CS
3.
POTÍŢE PŘI UPLATŇOVÁNÍ NAŘÍZENÍ Č. 2560
3.1.
Zeměpisný rozsah uplatňování
Nařízení se používá v případě plateb v eurech mezi členskými státy Evropského hospodářského prostoru (EHP)2. Ustanovení nařízení č. 2560 byla rozšířena na všechny členské státy EHP rozhodnutím Smíšeného výboru EHP č. 154/2003 ze dne 7. listopadu 2003, kterým se mění příloha XII Dohody o EHP (Volný pohyb kapitálu). Rozhodnutí vstoupilo v platnost dne 8. listopadu 20033. Od tohoto dne se nařízení vztahuje na Island a Norsko, zatímco úvěrové instituce v Lichtenštejnsku byly osvobozeny od povinností stanovených v článku 3 nařízení až do dne 1. července 2005. V článku 9 nařízení se uvádí, že se nařízení použije na přeshraniční platby prováděné v měně jiného členského státu, jestliže tento stát oznámí Komisi své rozhodnutí rozšířit použití tohoto nařízení na svou měnu. Švédské orgány rozhodly o rozšíření použití nařízení na švédskou korunu (SEK) s účinností ode dne 25. července 20024. 3.2.
Převody
Od doby vstupu nařízení č. 2560 v platnost Komise obdržela stovky dotazů ohledně tohoto nařízení (žádosti o informace, dotazy o jeho použitelnosti na různé platební operace, žádosti o výklad, stížnosti atd.)5. Přibližně 90 % dotazů se týkalo řady specifických otázek spojených se stanovením cen a prováděním převodů. Cílem této zprávy je objasnit nejdůležitější obdržené dotazy. Tyto připomínky jsou předběžné a není jimi dotčen případný budoucí výklad Evropského soudního dvora týkající se uvedených záležitostí. Za poslední čtyři roky Komise obdržela značný počet dopisů týkajících se různých možností účtování poplatků, které banky používají. K těmto možnostem patří: „OUR“ (všechny poplatky hradí příkazce), „BEN“ (všechny poplatky hradí příjemce) a „SHARE“ (poplatky jsou rozděleny mezi příkazce a příjemce). Je nutno podotknout, že se nařízení č. 2560 vztahuje na všechny tři možnosti účtování nákladů. V právu Společenství neexistuje žádné pravidlo, jež by jednu možnost upřednostňovalo před ostatními. Poplatky za přeshraniční platby v eurech by však měly odpovídat cenám za vnitrostátní převody v eurech v souladu s jednotlivými možnostmi účtování nákladů. V eurozóně se vnitrostátní převody obvykle provádějí standardně jako SHARE, přičemž ostatní možnosti účtování nákladů nejsou dostupné. Ve většině případů by proto přeshraniční převody v eurozóně měly být rovněž prováděny standardně jako SHARE (klientům by neměla být navrhnuta žádná jiná možnost účtování nákladů)6.
2 3 4 5
6
CS
V současnosti EU 27 + Island, Lichtenštejnsko a Norsko. Úř. věst. L 41, 12.2.2004, s. 47. Svensk författningssamlig (SFS) ze dne 24.6.2002. Sdělení Komise podle článku 9 nařízení č. 2560/2001, Úř. věst. C 165, 11.7.2002. Počet písemných dotazů činí v průměru 150 ročně, přičemž přibližně 85 % tvoří stížnosti. Je nutno zdůraznit, že skutečné nesrovnalosti či porušení předpisů bylo zjištěno pouze v omezeném počtu případů a že tyto případy byly řešeny v úzké spolupráci s orgány členských států. Situace je obvykle jiná ve státech mimo eurozónu, v nichž jsou při vnitrostátních převodech v eurech často nabízeny různé možnosti účtování nákladů.
4
CS
Problém nastává, pokud banky svým klientům nabízejí možnost vybrat si mezi „OUR“, „BEN“ a „SHARE“, ačkoliv takováto možnost výběru u vnitrostátních plateb neexistuje. V těchto případech Komise zastává názor, že by se poplatky za přeshraniční převody neměly lišit od poplatků, které se vztahují na vnitrostátní převody7. Směrnice o platebních službách tento problém řeší tím, že u všech vnitrostátních a přeshraničních platebních operací stanoví povinné používání „SHARE“8. Komise se domnívá, že je nutno navrhnout odpovídající změnu znění nařízení č. 2560, aby byl zajištěn soulad se směrnicí o platebních službách. K jiným problémům dochází hlavně tehdy, jsou-li převody prováděny mezi členskými státy eurozóny a členskými státy, jež členy eurozóny nejsou. Pokud je platba směrována přes zprostředkovatele (korespondenční banka), jsou někdy odečteny dodatečné poplatky buď od samotné převáděné částky, nebo prostřednictvím samostatné operace z účtu příjemce. Je nutno jednoznačně uvést, že tyto dodatečné poplatky uplatňované na přeshraniční platby jsou v rozporu s nařízením. Způsob provádění mezinárodní platby je obchodním rozhodnutím banky. Klient by neměl hradit náklady tohoto rozhodnutí jen proto, že se mezinárodní způsoby provádění platby liší od vnitrostátních způsobů. K omezení těchto postupů zavádí směrnice o platebních službách „zásadu celé částky“, podle níž musí být na účet příjemce připsána celá částka uvedená v platebním příkazu bez jakéhokoliv odpočtu ze zaplacené částky9. Nelze-li převod provést správně a není-li možné přímé zpracování plateb (STP), banky obvykle účtují poplatky za odmítnutí, vrácení nebo opravu platby. Tyto poplatky nespadají do oblasti působnosti článku 3 nařízení č. 2560, nýbrž se na ně vztahuje článek 4 – Transparentnost poplatků. Zdá se, že v mnoha případech jsou klienti informováni pouze nedostatečně či nejsou informováni vůbec o existenci těchto poplatků, jež lze považovat za poplatky v rozporu se zásadami nařízení č. 2560. Tento problém je vyřešen ve směrnici o platebních službách, v níž se stanoví, že klientovi může být účtován poplatek za odmítnutí operace jeho bankou (žádné poplatky zprostředkovatelské banky nebo banky příjemce) pouze v případě, že s úhradou těchto poplatků souhlasil předem (při podpisu smlouvy nebo její změně) a pouze z objektivně odůvodněných důvodů podle skutečných nákladů banky10. Dalším problémem, který se objevuje v mnoha členských státech (zejména ve Francii), je otázka přeshraničních převodů prostřednictvím internetu, jež na rozdíl od vnitrostátních plateb prostřednictvím internetu zůstávají velkou měrou nedostupné. Politika omezování rozsahu možností elektronického bankovnictví na vnitrostátní převody sama o sobě nařízení neporušuje. Nicméně nabízení přeshraničních převodů prostřednictvím pouze jednoho přístupového kanálu, jenž je pro klienty vždy dražší, by bylo možno při neexistenci legitimního odůvodnění takovéhoto chování považovat za obcházení nařízení č. 2560. Takovéto rozlišování mezi vnitrostátními a přeshraničními převody může rovněž znamenat existenci možného problému v oblasti hospodářské soutěže. Komise a vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž budou i nadále ostražité ve snaze zajistit, aby instituce, které nabízejí
7
8
9 10
CS
Viz Poznámka o praktických aspektech provádění článku 3 nařízení (ES) č. 2560/2001 a pojmu „odpovídající platby“ u převodů, Evropská komise, 10.3.2004. Touto vysvětlivkou není dotčen konečný výklad Evropského soudního dvora. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních službách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrušuje směrnice 97/5/ES, Úř. věst. L 319, 5.12.2007, http://europa.eu.int/eurlex/lex/JOHtml.do?uri=OJ:L:2007:319:SOM:EN:HTML. Ustanovení čl. 52 odst. 2 se týká poplatků. Viz poznámka pod čarou 8, článek 67. Viz poznámka pod čarou 8, čl. 52 odst. 1.
5
CS
služby přeshraničních převodů prostřednictvím jiných kanálů než vnitrostátní převody, tak nečinily v rozporu s právem hospodářské soutěže. Závěrem je nutno uvést, že řada bank v zemích mimo eurozónu zjevně ustanovení o přeshraničních převodech uplatňuje způsobem, jenž je v rozporu se záměry zákonodárců. Místo snížení poplatků za přeshraniční platby v eurech na úroveň poplatků za vnitrostátní platby v eurech lze zaznamenat opačný jev11. 3.3.
Výběry peněţní hotovosti v bankomatech
Při vstupu nařízení v platnost panovaly určité nejasnosti ohledně otázky poplatků použitelných na přeshraniční výběry eurobankovek prostřednictvím bankomatů. Poplatek za přeshraniční výběr peněžní hotovosti v bankomatu by neměl převyšovat poplatek za vnitrostátní výběry eurohotovosti prostřednictvím jiné sítě bankomatů (nebo poplatek za tzv. výběr „z cizího bankomatu“)12. Je nutno rovněž uvést, že ve smyslu článku 3 nařízení jsou výběry eur v bankomatech v zemi mimo eurozónu odpovídající platbou pro výběr eur v bankomatech v eurozóně. Provozovatelé bankomatů a banky v zemích mimo eurozónu musí zajistit, aby při výběrech eur v bankomatech ve svých domovských zemích i v členských státech eurozóny uplatňovali stejné poplatky (pakliže se používají). To však neznamená, že se na výběry eur musí vztahovat poplatek13. 3.4.
Platby kartou
Platby kartami (debetními či kreditními) nevyvolaly na základě nařízení č. 2560 mnoho problémů. Jediná důležitá otázka se týká příplatků za platby kartou v místě prodeje. Příplatky za platby kartou však nespadají do oblasti působnosti nařízení č. 2560, jelikož se týkají vztahu mezi zákazníkem a obchodníkem. Otázka příplatků nebo nabízení slevy u daného platebního nástroje byla ve směrnici o platebních službách řešena v čl. 52 odst. 3. Stojí za zmínku, že pokud se na platbu kartou vztahuje příplatek, nemělo by se logicky rozlišovat mezi kartami vydanými vnitrostátními finančními institucemi a kartami vydanými institucemi se sídlem v jiných členských státech. 3.5.
Příslušné orgány a orgány pro mimosoudní zjednávání nápravy
Nařízení č. 2560 členské státy nezavazuje, aby zřídily nebo jmenovaly příslušné orgány, jež se budou zabývat případy jeho chybného uplatňování. Jak bylo uvedeno výše, Komise obdržela stovky dotazů týkajících se služeb přeshraničních plateb. V zájmu efektivnějšího vyřizování této korespondence Komise členské státy požádala, aby jí poskytly podrobnosti o svých příslušných systémech pro řešení sporů, jsou-li k dispozici. Obdržené informace nebyly ani zdaleka úplné a v mnoha případech rychle zastaraly kvůli změnám v kontaktních údajích a pravomocech systémů. Navíc byly zjištěny velké rozdíly mezi pravomocemi a postupy stávajících systémů, jež v některých případech zpochybnily jejich schopnost účinně řešit přeshraniční spory spojené s nařízením.
11
12 13
CS
Spolehlivé údaje o poplatcích účtovaných v členských státech mimo eurozónu (a konkrétněji v nových členských státech) před uplatňováním nařízení a posléze jsou skrovné. Tyto případy však lze zjistit nejméně v 6 zemích, jež nejsou členy eurozóny. Viz: http://ec.europa.eu/internal_market/payments/docs/reg-2001-2560/reg-2001-2560-article3_en.pdf, s. 13. Dopisem ze dne 14. května 2007 Komise v souladu s tím informovala členy skupiny PSGEG.
6
CS
V důsledku toho se v některých zemích musí stěžovatel dosud obrátit na soud, aby se domohl náhrady. Pro klienta s bydlištěm v jiném členském státě je to obtížné a sporné, pokud jde o poměr nákladů a přínosů. Neexistenci odkazu na příslušné orgány nebo orgány pro mimosoudní zjednávání nápravy lze považovat za zjevný nedostatek nařízení č. 2560. Za účelem zajištění shodnosti a jednotného uplatňování evropských právních předpisů týkajících se plateb je nutno provést změnu nařízení, která stanoví, že by příslušné orgány a subjekty pro zjednávání nápravy zřízené pro účely směrnice o platebních službách měly odpovídat rovněž za záležitosti spojené s nařízením14. 4.
INFORMOVANOST KLIENTŮ
V souladu s článkem 4 nařízení č. 2560 musí klienti obdržet předem informace o účtovaných poplatcích za přeshraniční platby a o jejich následných změnách. Tento článek zaručuje transparentnost mezi vnitrostátními a přeshraničními poplatky a možnost ověřit, zda je nařízení uplatňováno správně. Z výsledků procesu přezkumu a konzultací zúčastněných stran vyplývá, že ustanovení článku 4 jsou obecně bankovním odvětvím prováděna správně. Informace o poplatcích jsou klientům poskytovány mnoha různými způsoby, např. prostřednictvím internetu, přehledů sazeb vyvěšených v obchodních prostorách bank, informačních brožur a letáků, středisek telefonických služeb nebo přímo na přepážce. Zdá se, že tyto informace jsou pro klienty zpravidla dostupné k nahlédnutí, pokud si to přejí. V některých zemích (např. ve Španělsku a Irsku) má regulační orgán právo být informován o cenách. Rovněž se zdá, že klienti dostávají potřebné informace o případné změně platných poplatků. Práva klientů, transparentnost podmínek a poskytování informací v případě elektronických platebních operací se dále zlepší po vstupu směrnice o platebních službách v platnost (hlava III). Mnohé nasvědčuje tomu, že klienti nejsou vždy úplně spokojeni se způsobem, jakým jsou informace poskytovány. Spotřebitelské organizace a vnitrostátní orgány uvedly, že v některých případech mohou být informace příliš složité, než aby jim porozuměli průměrní klienti, a že by se tyto informace mohly zjednodušit. Byl rovněž zdůrazněn rozdíl mezi zveřejňováním povinných informací a jejich smysluplným charakterem („snadno srozumitelná forma“). Povědomí obyvatel EU o existenci nařízení a jeho oblasti působnosti je často omezené, neúplné či nepřesné15. V některých členských státech eurozóny téměř 70 % klientů nevědělo, zda existují zvláštní poplatky za výběr peněžní hotovosti nebo používání platební karty v jiném členském státě. V této souvislosti je zřejmé, že by banky, sdělovací prostředky a orgány veřejné správy měly vynaložit větší úsilí o informování široké veřejnosti o výhodách nařízení. Na druhou stranu je nutno mít na paměti, že velké části občanů EU (všech osob, které necestují do zahraničí či neprovádějí přeshraniční platby) se nařízení č. 2560 netýká.
14
15
CS
Viz poznámka pod čarou 8, články 80–83. Je třeba zmínit, že nařízení (ES) č. 861/2007 o evropském řízení o drobných nárocích zavede pro občanské a obchodní nároky nepřevyšující 2 000 EUR jednotné řízení v celé EU. Toto řízení bude k dispozici ode dne 1. ledna 2009 a je možno je využít rovněž pro nároky související s platbami. Viz například výsledky Flash Eurobarometru 193, září 2006: http://ec.europa.eu/public_opinion/flash/fl193_en.pdf.
7
CS
5.
ÚČINEK NAŘÍZENÍ Č. 2560 NA POPLATKY ZA PŘESHRANIČNÍ PLATBY
Hlavního cíle nařízení č. 2560 – srovnat ceny za odpovídající přeshraniční a vnitrostátní platby do výše 50 000 EUR – bylo dosaženo, jak již bylo popsáno ve zprávě o bankovních poplatcích za vnitrostátní platby. Náklady na přeshraniční převod v eurozóně se od vstupu čl. 3 odst. 2 nařízení významně snížily. Celkově náklady na regulované převody poklesly ve všech členských státech eurzozóny. V členských státech mimo eurozónu zůstaly náklady na přeshraniční převody v eurech převážně stejné. Náklady na přeshraniční platby kartou se od zavedení nařízení č. 2560 nezměnily a náklady na přeshraniční výběry peněžní hotovosti v bankomatech byly sladěny s náklady na vnitrostátní výběry „z cizího bankomatu“. Přeshraniční výběry peněžní hotovosti v bankomatech představují obvykle pouze menší část celkových výběrů. Banky byly proto klienty nuceny upravit své ceny za přeshraniční výběry na vnitrostátní úroveň. Ačkoliv zvláštní soubor údajů o poplatcích za přeshraniční výběry peněžní hotovosti v bankomatech před zavedením nařízení č. 2560 a posléze není k dispozici, dostupné informace a neoficiální důkazy naznačují, že se poplatky za výběry s debetními kartami snížily, zatímco poplatky za výběry s kreditními kartami byly převážné stálé. 6.
ÚČINEK NAŘÍZENÍ Č. 2560 NA POPLATKY ZA VNITROSTÁTNÍ PLATBY
Dne 18. prosince 2006 byl zveřejněn pracovní dokument útvarů Komise o bankovních poplatcích za vnitrostátní platby16. Jeho hlavní závěr je ten, že oproti počátečním obavám nařízení č. 2560 nevedlo k podstatnému zvýšení poplatků za vnitrostátní platby. 7.
ZMĚNY INFRASTRUKTUR SYSTÉMU PŘESHRANIČNÍCH PLATEB
7.1.
Jednotná platební oblast eurozóny (SEPA)
Jedním z hlavních cílů nařízení č. 2560 bylo podnítit odvětví finančních služeb k modernizaci a rozvoji integrovanějších platebních infrastruktur. Při přijetí nařízení č. 2560 nebyla v EU zavedena potřebná infrastruktura k účinnému zpracování přeshraničních plateb. Trh EU s platebními službami byl nesmírně roztříštěný. Nákladná ujednání o korespondenčním bankovnictví, pomalost a malá spolehlivost přeshraničních převodů spolu s nízkou úrovní automatizace měly za následek vysoké poplatky pro klienty. Mezi členskými státy nebylo vždy možno použít ostatní mechanismy elektronických plateb. Dosud nelze například použít na přeshraničním základě přímé inkaso, ačkoliv představuje levný, spolehlivý a bezpečný platební prostředek. Stejně tak nelze na přeshraničním základě používat většinu vnitrostátních debetních karet17.
16 17
CS
Viz poznámka pod čarou 1. Pokud nejsou kobrandované s mezinárodním systémem (MasterCard nebo Visa).
8
CS
V březnu 2002 oznámilo evropské bankovní odvětví svůj úmysl vytvořit do roku 2010 jednotnou platební oblast eurozóny (SEPA). SEPA je oblastí, v jejímž rámci budou klienti, podniky a jiné hospodářské subjekty schopni provádět a dostávat platby v eurech (a to přeshraniční nebo vnitrostátní platby) za stejných základních podmínek, se stejnými právy a povinnostmi bez ohledu na místo jejich bydliště nebo sídla. To by mělo klientům umožnit provádění bezhotovostních elektronických plateb v eurech pro jakéhokoliv příjemce nacházejícího se kdekoliv v SEPA18 pomocí jediného bankovního účtu a jednoho souboru platebních nástrojů. Platby v eurech v rámci SEPA se proto stanou „vnitrostátními“ platbami a v eurozóně se již nedále nebude rozlišovat mezi vnitrostátními a přeshraničními platbami. V červnu 2002 byla zřízena Evropská rada pro platby (EPC)19, rozhodovací a koordinační subjekt evropského bankovního odvětví pro platební služby. Tato organizace řídí a koordinuje práci na postupech, společných pravidlech a normách pro tři platební nástroje SEPA: převody, přímé inkaso a platební karty. Tyto celoevropské nástroje mají být podle plánu EPC nabízeny občanům eurozóny počínaje lednem 2008. Stávající vnitrostátní nástroje budou postupně nahrazeny nástroji SEPA založenými na společných systémech a rámcích. 7.2.
Směrnice o platebních sluţbách
Směrnice o platebních službách na vnitřním trhu 20 je právním základem pro vytvoření jednotného trhu pro platby v celé EU. Směrnice o platebních službách a projekt SEPA tvoří společně základní kámen skutečného jednotného trhu pro platby. Důležitý rozdíl však spočívá v tom, že se směrnice o platebních službách vztahuje na platby v jakékoli měně EU a není omezena na euro. Ustanovení směrnice o platebních službách musí všechny členské státy provést nejpozději do 1. listopadu 2009. 7.3.
Dopad SEPA a směrnice o platebních sluţbách na vnitřní trh
Integrovaný trh se souborem společných platebních nástrojů na straně jedné a moderními právními základy zajišťujícími transparentnost, rovný přístup a rovné podmínky mezi různými poskytovateli platebních služeb na straně druhé by měl nejen zvýšit hospodářskou soutěž, nýbrž rovněž podnítit inovace na trhu pro platby. Účinnější celoevropské platební systémy přinesou značné výhody celému hospodářství i společnosti (viz příloha). 7.4.
SEPA, směrnice o platebních sluţbách a nařízení č. 2560: otázka přímého inkasa
Při přijetí nařízení bylo rozhodnuto, že by se jeho oblast působnosti měla vztahovat na všechny stávající nástroje přeshraničních elektronických plateb. Tehdy nebylo přeshraniční inkaso dostupné a není dostupné dokonce ještě ani dnes. Avšak se směrnicí o platebních službách a přijetím systému přímého inkasa EPC se od listopadu 2009 přímé inkaso stane skutečností.
18 19 20
CS
Země Evropského hospodářského prostoru a Švýcarsko. EPC se skládá z 67 členů, bank a bankovních sdružení z 27 členských států EU a Islandu, Lichtenštejnska, Norska a Švýcarska. Jak je uvedeno v oddíle 3 této zprávy. Viz rovněž poznámka pod čarou 8.
9
CS
Nebudou-li přijata žádná regulační opatření, nebudou mít evropští klienti stejnou záruku rovných poplatků za vnitrostátní a přeshraniční přímé inkaso jako v případě převodů a plateb kartou. Bylo by proto obtížné vysvětlit, proč se zásada nerozlišování mezi nástroji vnitrostátních a přeshraničních elektronických plateb na určité nástroje vztahuje, zatímco na jiné nikoliv. U samotného projektu SEPA by rozdíly ve stanovování cen mohly vést k opožděnému přechodu ze stávajících vnitrostátních systémů přímého inkasa a k potížím, pokud jde o dosažení kritického počtu uživatelů systému SEPA pro přímé inkaso. Komise hodlá navrhnout změnu nařízení, kterou se rozšíří jeho oblast působnosti tak, aby zahrnovala inkasní operace. Zároveň Komise pečlivě uváží navržení dalších změn, jež mohou přispět k dokončení projektu SEPA, např. mezní datum pro vyřazení platebních produktů pocházejících z minulosti. 8.
VHODNOST
ZLEPŠENÍ SLUŢEB KLIENTŮM POSÍLENÍM PODMÍNEK HOSPODÁŘSKÉ
SOUTĚŢE
8.1.
Výsledky šetření v odvětví evropského retailového bankovnictví
Jedním z aspektů vybraných pro bližší posouzení v doložce o přezkumu v nařízení č. 2560 je „vhodnost zlepšení služeb klientům posílením podmínek hospodářské soutěže v oblasti poskytování služeb přeshraničních plateb“. V roce 2004 Komise pověřila nezávislého poradce, společnost Retail Banking Research Ltd, vypracováním zprávy s názvem Nařízení č. 2560/2001: studie hospodářské soutěže v oblasti služeb přeshraničních plateb. Tato studie poskytla předběžné závěry o úrovni hospodářské soutěže na trhu přeshraničních plateb (tj. u převodů a plateb kartou). V červnu 2005 zahájila Evropská komise šetření v odvětví evropského retailového bankovnictví, v němž byla mimo jiné analyzována hospodářská soutěž na trhu pro platební karty a platební systémy. Výsledky tohoto šetření byly zveřejněny dne 31. ledna 2007. V oblasti převodů a přímého inkasa se zjištění soustředí na otázky správy a přístupu (např. podmínky členství a struktura poplatků v systémech zúčtování a vypořádání plateb) a na existenci mezibankovních poplatků v některých členských státech. Mimoto bylo zjištěno několik závažných problémů v oblasti hospodářské soutěže na evropském trhu platebních karet. Z hlediska služeb přeshraničních plateb šetření odhalilo existenci:21 překážek vstupu na trh plateb, velkých rozdílů v obchodních poplatcích, v poplatcích pro držitele platební karty a v mezibankovních poplatcích22, pravidel, postupů a tržních struktur, které oslabují hospodářskou soutěž na úrovni obchodníků. Podrobnosti viz příloha.
21 22
CS
Více informací viz: http://ec.europa.eu/comm/competition/antitrust/others/sector_inquiries/financial_services/retail.html. Mezibankovním poplatkem je poplatek, který nabývající instituce hradí za každou platební operaci vydávající instituci. V sítích platebních karet je to poplatek, který hradí banka obchodníka (nabyvatel) bance držitele platební karty (vydavatel).
10
CS
8.2.
Další postup
Mnoho překážek hospodářské soutěže, které odvětvové šetření zjistilo, by mělo být odstraněno vytvořením SEPA a provedením směrnice o platebních službách, jak je popsáno v oddíle 7 této zprávy. Na některých trzích již dotyčné odvětví přijalo opatření ke změně struktur a k odstranění překážek vstupu na trh. Komise bude situaci na trhu nadále pečlivě prověřovat. Nelze vyloučit, že po pečlivé analýze může být nezbytné prosazování antimonopolních opatření. Evropská komise nebude váhat uplatnit svou donucovací pravomoc podle článků 81, 82 a 86 Smlouvy o ES s cílem zajistit dodržování předpisů týkajících se hospodářské soutěže v oblasti retailového bankovnictví. Komise vyjádřila obavu, že by dokončení SEPA mohly ohrozit mezibankovní poplatky za používání platebních karet MasterCard a Visa. V zemích, v nichž se místní banky rozhodly nahradit domácí debetní karty debetními kartami MasterCard nebo Visa, mohou mezibankovní poplatky těchto mezinárodních systémů zvýšit náklady pro podniky a zákazníky. Komise prověří případy, kdy projekt SEPA vede k nárůstu cen. Komise otevřela případ týkající se mezibankovních poplatků v síti MasterCard23. Mezibankovní poplatky v síti Visa budou podrobeny přezkumu, jelikož v prosinci 2007 skončila platnost rozhodnutí o vynětí sítě Visa24. Komise spolu s vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž bude nadále sledovat slučitelnost rámce SEPA s právem hospodářské soutěže, jak požadovala Rada Ecofin. Komise podrobně přezkoumá, zda je SEPA provedena způsobem, jenž podporuje účinnější hospodářskou soutěž a inovace, a tak usnadňuje přenesení úspor nákladů na podniky a zákazníky. 9.
VNITROSTÁTNÍ
OZNAMOVACÍ POVINNOSTI PRO ÚČELY STATISTIKY PLATEBNÍCH
BILANCÍ
9.1.
Nařízení č. 2560 a statistiky platebních bilancí
Článek 6 nařízení č. 2560 vyžaduje, aby členské státy zrušily vnitrostátní oznamovací povinnosti pro přeshraniční platby do výše 12 500 EUR. Je nutno zrušit rovněž vnitrostátní povinnosti týkající se poskytování minimálních informací o příjemci, jež brání automatizaci provádění plateb. Podle čl. 3 odst. 3 se dne 1. ledna 2006 začalo nařízení č. 2560 vztahovat na převody do výše 50 000 EUR. U vnitrostátních oznamovacích povinností však nedošlo k odpovídajícímu zvýšení prahové hodnoty pro vynětí. Podle článku 8 musí Komise přezkoumat vhodnost zvýšení prahové hodnoty ve výši 12 500 EUR na 50 000 EUR s přihlédnutím k účinku na „podniky”. Právní předpisy Společenství25, vnitrostátní právní předpisy a právní akty Evropské centrální banky (ECB) od členských států vyžadují, aby shromažďovaly statistické údaje, včetně informací o platební bilanci. Statistiky platebních bilancí se používají k vypracování a oznámení měnové politiky. Tyto statistiky jsou mimoto nezbytné pro výpočty hlavních vnitrostátních ukazatelů, např. hrubého domácího produktu (HDP) nebo hrubého národního
23 24 25
CS
Věc COMP 34579. Rozhodnutí Komise ze dne 24. července 2002, Úř. věst. L 318, 22.11.2002, s. 17. Nařízení (ES) č. 184/2005 o statistice Společenství týkající se platební bilance, mezinárodního obchodu službami a přímých zahraničních investic.
11
CS
důchodu (HND), jež hrají důležitou úlohu ve správních procesech v EU, např. při stanovení příspěvků do rozpočtu EU a postupu při nadměrném schodku. Statistiky platebních bilancí jsou tradičně sestavovány na základě údajů o jednotlivých inkasech a platbách vytvořených bankami nebo jinými institucemi. V minulých letech existovala v řadě evropských zemí tendence opírat se postupně více o informace oznámené přímo podniky místo na údaje nahlášené prostřednictvím bank jménem jejich klientů. Tento trend významně zesílil po vstupu prahové hodnoty pro osvobození od oznamovací povinnosti stanovené v nařízení č. 2560 v platnost. 9.2.
Systémy shromaţďování údajů o platební bilanci v členských státech
V důsledku nařízení se mnoho členských států rozhodlo snížit závislost shromažďování údajů o platební bilanci na platbách oznámených bankami zavedením zjišťování a/nebo přímého oznamování podniky. V období mezi rokem 2001 a 2006 změnilo své systémy shromažďování údajů o platební bilanci jedenáct členských států, přičemž další tři oznámily pevné plány na změny po roce 2006. Zatímco v roce 2003 se při sestavování platební bilance přibližně 40 % členských států EU-25 dosud spoléhalo hlavně na údaje bank o inkasech a platbách, tento podíl se do konce roku 2006 snížil na 12 % a je pravděpodobné, že se bude snižovat i nadále (viz příloha). Koncem roku 2006 deset členských států používalo systém založený na úplném zjišťování (tj. bez použití údajů bank o inkasech a platbách). Šest zemí používalo kombinovaný systém, v jehož rámci bylo nejméně 50 % údajů o platební bilanci shromážděno pomocí zjišťování doplněných zprávami bank o inkasech a platbách. Naopak pouze čtyři země shromažďovaly údaje o platební bilanci převážně prostřednictvím údajů bank o inkasech a platbách. Je nutno uvést, že přechod na přímé oznamování a/nebo zjišťování znamená téměř úplnou závislost na oznamování údajů podniky. V této souvislosti je nutno vést a aktualizovat registr hospodářských subjektů. U některých členských států může tato aktualizace nadále vyžadovat shromažďování minimálních informací o rezidentských institucích podílejících se na přeshraničních operacích (tj. mezinárodním obchodě), jež jsou snadno dostupné z bankovního systému vypořádání plateb, a to s velmi nízkými náklady. 9.3.
Oznamovací povinnosti a SEPA
Stávající situaci, kdy v členských státech existují odlišné oznamovací povinnosti, je nutno řešit nejen v zájmu zajištění rovného zacházení pro všechny poskytovatele platebních služeb působící v EU, nýbrž rovněž proto, že se jedná o přímou hrozbu pro SEPA. Projekt SEPA předpokládá, že bude zcela odstraněno rozlišování mezi platbami v eurech uskutečněnými v rámci členského státu a mezi členskými státy. Ve standardech zpráv stanovených pro převody a přímá inkasa v rámci SEPA proto nejsou logicky zahrnuta žádná zvláštní ustanovení o oznamování údajů o platební bilanci. SEPA, jako jeden trh vnitrostátních plateb, shromažďování takovýchto údajů nevyžaduje. Poté, co se SEPA stane skutečností, se užitečnost a přesnost oznamování údajů o platební bilanci na základě údajů bank o inkasech a platbách bude podle očekávání postupně snižovat a nadnárodní společnosti, malé a střední podniky a jednotlivci budou moci provádět platby prostřednictvím jediné pobočky či dokonce pomocí jednoho účtu v jedné zemí, a to nikoliv nutně v zemi, v níž mají bydliště nebo sídlo. Proto již nemusí být nadále možné shromažďovat správné statistické údaje o platební bilanci a investicích pomocí systémů založených na bankovních operacích. 9.4.
Vhodnost zvýšení nebo zrušení prahové hodnoty pro oznamovací povinnost
Je nutno znovu uvážit způsoby sestavování platební bilance. Členské státy, které dosud uplatňují oznamovací povinnosti týkající se platební bilance (přinejmenším členské státy
CS
12
CS
eurozóny), by měly být vybízeny, aby od ledna 2008 dobrovolně zvýšily prahovou hodnotu pro vynětí na 50 000 EUR. To by umožnilo včasné a bezproblémové zahájení SEPA. Je třeba rovněž uvážit další harmonizaci způsobů oznamování údajů o platební bilanci, jež nezávisí na oznamování údajů bankami na základě plateb. Mezi členskými státy je nutno zejména podporovat šíření osvědčených postupů s ohledem na systémy oznamování údajů, které jsou shodné a nebrání automatizaci plateb. Komise navrhne zvýšení prahové hodnoty pro osvobození od oznamovací povinnosti v nařízení č. 2560 na 50 000 EUR pokud možno co nejdříve, aby se snížily výše popsané existující rozdíly a narušení hospodářské soutěže. V revidovaném nařízení se chystá rovněž návrh na zavedení ustanovení o skončení platnosti se stanovením konečné lhůty (např. 2011– 2012) pro osvobození bank od veškerých oznamovacích povinností v souvislosti s platební bilancí na základě inkas a plateb. Komise zároveň zamýšlí objasnit oblast působnosti čl. 6 odst. 1 nařízení č. 2560 v souvislosti s povinnostmi členských států. Komise hodlá upřesnit, že se čl. 6 odst. 1 vztahuje na shromažďování informací od institucí účastnících se platebních systémů a vylučuje podniky. Ustanovení čl. 6 odst. 1 se vztahuje pouze na informace týkající se jednotlivých plateb zadaných klienty a nebrání shromažďování souhrnných údajů pro statistické použití nebo jiných snadno dostupných informací od bank (nebo jiných institucí podílejících se na vypořádání plateb), jež nevede k zvláštnímu zatížení v souvislosti s poskytováním údajů, jelikož se nepožaduje klasifikace podle druhu uskutečněných operací. 10.
ZÁVĚRY
Nařízení č. 2560 obecně dosáhlo svých dvou hlavních cílů. Za prvé, sladilo náklady na přeshraniční elektronické platební operace v eurech s náklady na vnitrostátní platby a vedlo k významnému snížení poplatků za přeshraniční platby, zejména u převodů. Za druhé, při neexistenci účinné a integrované evropské infrastruktury pro platební služby odvětví finančních služeb podnítilo, aby vyvinulo úsilí potřebné k tomu, aby se pojem „domácí platební oblasti“ pro bezhotovostní platby v eurech stal skutečností. Na základě závěrů předložených v této zprávě o uplatňování nařízení č. 2560 Komise hodlá navrhnout řadu změn uvedeného nařízení s cílem odstranit nedostatky zjištěné během procesu přezkumu, lépe zohlednit vývoj na trhu a sladit jej se změnami zavedenými směrnicí o platebních službách. To zahrnuje: povinné zavedení možnosti účtování nákladů „SHARE“ pro všechny regulované operace (viz oddíl 3); odkaz na příslušné orgány a systémy pro mimosoudní zjednávání nápravy vytvořené pro účely směrnice o platebních službách k řešení záležitostí souvisejících s nařízením (viz oddíl 3); rozšíření oblasti platnosti tak, aby zahrnovala inkasní operace (viz oddíl 7); zvýšení prahové hodnoty pro osvobození od oznamovací povinnosti na 50 000 EUR a zavedení lhůty pro úplné osvobození bank od oznamovacích povinností v souvislosti s platební bilancí spolu s objasněním oblasti působnosti čl. 6 odst. 1 (viz oddíl 9). Mimoto se jako nezbytné jeví některé změny článku 2 (definice) a článku 8 (doložka o přezkumu). Při formálním předložení svého návrhu Komise vezme v úvahu pokrok, pokud jde o rozvoj SEPA, a (jak bylo zmíněno v bodě 7.4) může navrhnout některá dodatečná opatření s cílem
CS
13
CS
urychlit a usnadnit dokončení projektu SEPA. Případné změny nařízení budou Radě a Evropskému parlamentu navrženy, jakmile bude dokončeno příslušné posouzení dopadů.
CS
14
CS
