? v^ rjii«-tiiži;.í \{0. mx^

?

v^

rjii«-tiiži;.í

o o \{0

mx^

Presented

to the

LIBRARIESo//z

UNIVERSITY OF TORONTO from the

Ubra' of

John and Georgina Steinsky

SVAZEK

YII. a YIII.

SVATOPLUKA

ECHA

DAGMAR.

v PRAZE. KNIHTISKÁRNA F.

SIMÁCEK, 1898.

NAKLADATELÉ,

DAGMAR. BASEN

SVATOPLUKA ECHA, TVRTÉ

VYDÁNÍ.

Y PRAZE. kxihtiskírna F.

si

macek,

1898.

nakladatelé.

I.

Hra

o

nevstu.

Slunka jarní lesky širých oken radou na podlahy mramor pestré záe kladou. mihotavé stíny tabul umn tkaných ze skel

rzné

V ele sín

barvy, drobných, šestihranných.

keslo dvojí; jedním král eský v íze zlaté stojí, jako jitní slunce v nachu ervánkovém ^-1-^ záí pod purpurným baldachýnu krovem. Vedle nho hojnou stíbrohlavu asou J:rálovna se tpytí snivé luny krásou. Jak les kmen statných páni s jedné strany, jak sad kvtu luzných s druhé paní, panny. skví se drahé

ped

Ped

tím sborem slavným nízko sklání

ela

posl íše dánské eta pestroskvlá.

V ele

jich

hladkých

pan Strange Ebbeson

mrav

dvorných, krásy

se jeví,

málem dví;

—6— po skráních mu plynou vlny rusých vlas na kabátec drahý s dýkou skvostnou v pasu, s mkkou sobolinou na asnatém lemu. Mladistvý pan Limbak na pravici jemu. Olaf Lykke v levo ruce s lesklým kovem kíží na krunýi z šupin ocelovém; Albert z Eskildsó tu

tuný vážn

moudrým okem

Petr Globe kiví páte

vzhlíží,

stíží,

Petr biskup obliej tu kloní

velebný, kol

nhož vlas

sníh se roní

bílým vousem na hru, z pod infule skvlé, do níž z perel kížek vetkán peumle.

s

Mluví ted pan Strange ozdobn a hladce: Valdemar, král mocný velké íše dánské, k tob, slavný Cech vládce. Jemu poddáno v.še plém seveanské; ostrov roj valný v jeho žezla stínu jako smaragd hojný v moe siném klínu kyprou luin zelen v jezer tichých jase zrcadlí, kde nivou tuný skot se pase. Kolem chatek šastných chrustí klasy zlaté, sledí stíbrem blýská moe pebohaté. Do pístav ilých ze všech konc svta množství blokídlých koráb se slétá jak blásk z cizích zemí zlatým pelem. posílá nás

Pyšná kvetou msta. Kláštery a chrámy k nebi velebným se vypínají elem. válí s námi: Boží jsme my vojsko, a Nad Volyní kleslou víry slunko jasné do pohanské chmury blahodjn svítá,

bh

nad Arkony rumem kíže bevno spasné zatknuto je v padlé tém Svantovíta. V široširém kruhu, kde beh slávský zmývá Baltu ohromného vlna stíbrosivá, poddány nám hojné Polaban kmeny, kraje DánQi podrobeny. l3a i divým král náš mocný chystá Už i na šíj urputnou jho sladké Jesu Krista. K jeho slovu hrdin bez potu se ítí dánskou uhájit svou krví; svatý kíž, tisíc lodí letí na kyn jeho brvy v ozbrojení hrozném, moští draci lítí.

Nmc udm

es

Strašný nepíteli, milostným je doma; jako vlídný otec k lidu svému shlíží a med laskavosti kane jeho rtoma, moudrý jeho zákon zlosyna jen tíží.

— bohem

v srdce štpen muži k líbeznosti ženské sílu jeho táhne. krále schvátil touhou po milostné druzi, a lid jeho vlídné po matei práhne. Pátravý hled jeho koruny tvé lesky

Ale

cit,

jenž

—

«

v dálku pivábily, v rozkošný kraj Oeský, kde kmen Pemyslovc z šerých klínu vypíná se mocn slá^^^ na výsluní

vk —

A

hle! fialinka, skrytá v jeho stínu, lahodou své krásy, cností libou vní zajala mu srdce: o ní mluví stále, jméno její šeptá, klon snivé hledy v umný šttce výtvor, její stín to bledý, a zpv skald budí k její pouze chvále. Jeho jménem tob, slavný Cech králi, královno ty jasná, pozdrav nesenr z dáH. na kolenou prosbu vznášejíce vroucí: Vložte v jeho ruce perlu pežádoucí, ^Margaritu knžnu, svtlou svoji dceru. Zaplesá s ním všecek národ na severu! Jako snoubí svlace kvtnatého zdoba mohutné dva kmeny pes tok dravé vody:

tak

pes

živ^l zbujný, který tiskne oba,

satek

spojí vznešené dva rody, národy dva mocné družby poutem svíže ke zdaru jich obou, svatého kíže!

tento

i

Zaševelil vánek v pyšných ale dél se

schylují se

kmen

sadem vábných tkvt k sob hlavy lepolící

lese,

nese:

s vínky skvoucích perel v jasné, temné ile oko s okem, dla se stetá s dlaní;

kštici,

•^'^'

—

9

—

jemný vane sborem panen, paní po Dánov ei. Však ni šepot kolem neozval se z pestrých tlum pod prestolem a všech zraky posléz ku králi se pjaly.

tak ruch

Dánm

iehož rtové

»

Vítáni

nám

tak se odezvali:

budte, vzácní vyslancové

pedním na severu slov. nám zjevil nyní vaším retem

krále, jenžto

Žádos, a

dív

již

vroucí tužby plnou,

listu blanou,

srdce otcovské

nám blahým

jímá vzntem.

Známo nám,

jak slavnou bitvou nesíslnou dánské moci záe s víry spasným svitem

v baltském kraji rozložitém. ztud sahá vládce, jehož jasné elo

rozlila se

A

leskem koruny zá cností vzácných nosí. po kvítku, jež na pni našem otevelo kalíšek svj bílý, plný nebes rosy, ale skr^i:ý cudn, zkvetlý v našem klín, však ne v lescích trnu, v jeho pouze slin! s

díme s pýchou blahou, zemské slávy nevábí jí zraky a duch její dávno zbožnou tíhne snahou k jiné nesmrtelné zái nad oblaky; mnli jsme, že prchne ze svtského ruchu

Hodná

a

prestolu jest,

lesk

jak do hnízda

pod eholní

ptáek bouí zaplašený

závoj,

mezi svaté stny,

10

že tam bude, v rajskou pohížena tuchu,

modlitbami vzlétat k nohám Spasitele za náš kraj i národ, za lovctvo celé. Nuže, jinam vzácné poselstvo jí kyne a dá bh, že poup k taji skromn lnoucí porozvine v rži královskou se

ám

na výsluní moci, dechem lásky vroucí. Však dív poznejte ji; šttec mnohdy klame a vždy obraz mrtvou podobu jen skýtá, pouhý odlesk vnjší; v živé tvái samé teprv celá, pravá podstata se ítá. Po bezduché malb, po cizinc chvále

dotud znáte

ji;

a

nyní živa vstí,

hodná vznešeného krále, svítá-li zrak její Dánsku hvzdou štstí. My pak v rodinnou se uchýHme radu, zbádáme, kam dcei duch i srdce mí, vznesem' hled ku krále nejvyššího hradu: ten snad posléz tajným vnuknutím nám sví, vašeho-li

jaké rozhodnutí pravou jesti drahou za Markéty naší budoucností blahou. Protož odkladu

v našem

hrad

hostinnosti naší

erníne náš

nám kratikého pak, jenž nyní

voln

pejte;

vaším

hradem.

užívejte.

milý, na tvá bedra kladem*

—

11

—

bím pée o a u nás

milené hosti. v niem nepoheší pohodlí a potch vlastních domácností

sladké

Piln

dbej,

a též jejich lid

a

hojnosti se tší.

Tabule se naší s láskou súastníte a než noci erná korouhev se vztýí, konené snad naše rozhodnutí zvíte, libé povA^klíí z nhož, nebe pej, nevadnoucí rže blahosti a zdaru dcei naší, Dánsku, králi Valdemarul^

a

ernín komoí

tu vyšel z panstva davu,

pozdravením vážnfm pidružil se k hostem. Velebná to posta. Pedk vrna mravu,

s

odna

je

v šat starodávném,

S vysokého tla dlouhý pláš

prostém: se line

ve záhybech ladných, na rameni pravém

krátkým spodním hávem kožený pás s meem širokým se vine: z temné škorn svítá mnohé zlaté kvítko

sepjat sponou zlatou;

emení zdobn Pes asno až k

a

obepíná lýtko. pasu vous mu splývá

bílý,

zí vážný, ušlechtilý okem, jež se tpytí v junem dosud žehu pod obrvím bílým, chomákem to snhu. z šedin obliej

Poklonivše znovu nízko svoje ela králem a knžnou, vyšli zvolna hosté

ped

12

za ernínem v loubí hradu leposkvlá. Kmet je baví družné v lahodnosti prosté,

provádí je komnat aroskvoucí adou,

chrám, sadu libou vnadou: všechno památné, co hrad ten v nitru chová, ukazuje, moudrá pipojuje slova. velebností

Dánové

se

diví staveb

mohutnosti,

kráse jejich slohu, nitra jejich tpytu,

nesíslných ozdob, skvost arosvitu; a když na výstupek starec uved" hosti, odkud obsáhly jich pekvapené zory

náhle vábný dol, jímž slavná Praha zlatá kupila svých

dom, chrám

víly vltavské jsouc

lepé sbory,

pasem obepjata

širým, blankytovým, v jehož

smavém

jasu

smaragd ostrvk hrál vtší pro okrasu, mocný Vyšehrad když jejich oko shhdlo v plné velebnosti v ele sivé skály jako král bájných divulepé sídlo, jasnou zelen kolem, chlumy modré v dáh: >Ach!« tu mnohohlasé rozkošného žasn tlupou pozaznlo jako jedním retem, a zrak laný, blahým naplnný vzntem, dlouho potápl se v nevídanou krásu. Ba, sám šedý biskup v nadšenosti hlasné tvrdil:

ani Veile, ani

Gmre

krásné,


jinou stranu jeho vábné

na love že nelze

vlasti

pvabm tm

Posl éz v hodovnu se za

komoím

sín pepych neskonalý: vzácné malby stn a drahokamy

klásti.

brali.

Oslnil je

hojné,

záící v nich jako hvzdy na blankytu; rozvšené po nich bitev pleny zbrojné, zlaté jilce, štíty, toulce v perel tpytu;

hladkých mramorových dlaždic pestré lesky, sestavených

vkusn

Vesna sama

hle!

v ladné arabesky. pro vtší pvab ješt

nádhee

té skytla tisíce svých dtí; spleti, po stnách se vinou v ladné podlaha též plna kvtového dešt, pestrých plna hvzdic, kalíšk a zvonc, jejichž vane do všech sín konc.

vnc

vn

Dvoanstva

tu

eká shromáždní

valné,

v kožešinách drahých, kmentu, stíbe, zlatu, v tovarech i vzácných mnohé zem dálné, lepém šatu. v cizím rzném kroji, v Pavlán v sín výši jako hnízdo ptaí; do trub tamo dlouhých, tepetného jasu, s nichžto látky vzácné kanou za okrasu, pištc zástup duje, co jim líce staí; bubeník v jich stedu palikami švihá:

dd

— u— jako blesk tu jedna, druhá tam se míhá a te ob rázem sklánjí se spolu na dvojici kotl beskném ve hlaholu. Tak sbor hudebník plesn hosty vítá, kolem nichž se mžikem vnec panstva splítá. Jeden pro slov kvítka spje k ímským luhm,

dánským hovorem

se

druhý

hostm vdí,

eský pozdrav tlumoí svým druhm z Eskildso, jsa znalý mnohých eí.

jiných Albert

Však již opt hlahol hudby doprovází „Pemysla, jenž s chotí do hodovny vchází.

V ele u

tabule

s

ní sedá; s pravé strany

nho

pan Strange s ostatními Dány; za tmi pak dol do konce až stolu

páni eští o naproti

ad

dohodli se spolu;

nim dámy u královny adou

jako dlouhý etz kvtu, rzných vnadou. Jenom po princezn, *k níž jich mysli spjí, nadarmo se zraky Dán otáejí.

A

roj

sliných pážat v zeíýrovém

posukem

chvát

jim velí podeší a stolník; v bloríižném šat na pohrudí lev jim záí stíbroskvlý, Host skvoucí vnec obsluhují hbit: Ten tam dlaní jednou vznáší ostražit

poletuje síní;

15

širou mísu zlatou, smavé zraky chýle v obrubu jí zdobnou práce ušlechtilé, jako kejklí lehko s ní se chvje blíže, spadlou k líci kade druhou rukou dviže; jiný naperliv íš letmo mednou vlnou, ped hosta ji staví, rovn po kraj plnou; takto beze zvuku, beze hlasu krouží, jako duchové, již rekm báje slouží. Rukávy jim dvojné, zdmuté chvatnou pílí. vlají v zadu jako kídla za motýli.

Dvorský mrav tu není poutem hovornosti; pitlumuje pouze hlasy hodovník a jen král když mluví aneb nkdo z hostí, mlkne hovor na rtu pán, paní rtíku jako náhlým kouzlem až do konce stolu a vše visí na rtech jeho bez hlaholu. Takto stromy lesa, když jím vítr vane, v lehký snoubí šum své hlasy pomíchané, pojednou však šepot mlkne kolem všude a jen mocný dub tu ve vichice dmutí korunou svou chvjnou šumný nápv hude. ostatní pak stojí tiše, bez pohnutí.

Pemysl

se vlídn s každým hostem baví: vyptává se, jaký život na severe, jaká kraje tvános, jaké lidu mravy

—

—

16

—

po bitvách a plavbách, orb, lovu zve. Nejeden tu voln pouští uzdu ei: s chrt smekou stíhal zubra stopy. v mohutnou plec bitké vrazil kopí, onen, jak se utkal s Vendy prudkou seí v dsné bitv moské pod Volyským valem. jiný Arkony pád líí se zápalem. Globe jen tu skromn mlí: k zlaté míse blahou tunou tváí piln uklání se.

ten,

až

jak

mu

Ale též pan Strange roztržitým zdá se. adou paní, panen tajn rozhlédá se: jak dv velky pilné za kvtinek medem. oi jeho po nich bloudí toužným hledem. Ale na posledním z tchto živých kvt, na tabule konci, stavily se v letu. to nejnižší všech dvorských dvic asi a šat její nejmí skvostnými hrá jasy, pec jej vábí nejvíc, jako v pestrém vínku zakochá si pohled libou fialinku, nech své líko nžné skromn sklání v listy. Její obliej tak milý, svží, istý rázem popohnal mu srdce prudším tepem a zrak dlel jak zmámen na tom zjevu lepém. Než ted ukryla mu hlavinku tu krásnou kytice, jež ped ní z vázy zlaté strmí,

A

kalichv

a

zvonc smsí

pestrou,

ásnou;

17

vedle té pak ješt nade vzácnou jež

má

útvar páva,

jako skvostný"

krmí,

peí rozestené

vjí duhov

—

se klene

neprhlednou spádá. Nadarmo pan Strange v peí, v kvtech bádá, hlavu nazad šine, kn pedu a stranou obé zá'clonu

jí

—

ped

neproniká clonu

uiilostnou pannou.

Zalíui kolem nho sudba zem Svaté horlivými slovy plní rety vzaté. Biskup sjaelandský tu s pražským Danielem

dojímav že ta

velém, milos boží spasným posvtila inem,

touží v rozhovoru

pda

drahá, jížto

každou pídi

ve spuštní truchlí, v ssutinách a hloží, krut rozdeptána divým Moslemínem: že ten luh, kde spásu zvstovaly s hry nad robátkem v jeslích nebes plesné kry, kde bh lovk slova pravdy vné hlásal,

kde krev za nás

cedil,

smrti

že hrob jeho svatý, jenž jak

svtu vícímu

z

bím

stásal,

hvzda záí

pohanské tam noci,

zpupný divoch maí, tam hlouek, hyne bez pomoci.

že ta všechna místa

kesan

e

_Q_výpravách kíže dále se snuje; bývalý tu kižák ile vypravuje Svat. Cech:

Dagmar.

2

«

o svých bojích, strastech; jiný cestu Hí. k Jordánu již konal v íze putovnií. Jen pan Jiík starý, z Buzovic kmene,

mlky

kloní líce

husto rozbrázdné

mnohých rok péí, mnohou krutou seí. Poslouchá jak ve snách bohatýr ei,

asem rt že by

jen pohyb, záblesk oka praví,

mohl

zjevit

inv

vtší slávy.

S úsmvem nan hledí Pemysl i vece: >Go ty, pane Jií, sedíš beze slova V Vždy i tvé se kížem skvly june plece. šachu ten píbh netaj ze skromnosti. Doufám, že za dojdeš chvály pán hostí, a my rádi známé vyslechneme znova.

O

Jiík trhnul sebou, jak by stásal snní; plaše pohle kolem a všech vida zení obrácené k sob, zapýil se málo, však hned oko jeho smle pozaplálo, poklonil se králi, host dánských adu a tak zaal, hlad šedivou si bradu: ^Po tvé vli, pane, rád ten píbh sdlím: mistrem nejsem valn skvlým. ale

ei

protož, hosté vzácní, milejší

mn

meem,

mjte nežli

shovívání:

slovem

klání.

—

—

19

—

Ano, byl jsem v zemi.

jejíž sešlou tváí stopy Krista Pána zbožným oím záí nesmrtelným leskem; v zanícení k zemi jsem, zoiv hvzdu nad Betlémem, na Golgot prs jsem líbal spásonosnou. boží hrob jsem kropil slzí vlahou rosnou. Byl jsem tehdáž jinoch osmnácti rok, ale nad vk statný; po otcov boku,

nmém

pa

eských kižák jsem

stoupal valným sborem jasným pod praporem. S Francouzv a ohromnými šiky na východ jsme táhli; voj ten peveliký jako eka valil krajem šumné vlny, z nho kmital kíže odznak nesíslný. nad ním prapor jak letních oblak vlálo, oko tisíceré nadšeností plálo. Však ím dále voj se valil k cíli. ó, želí s

krále Vladislava

Nmcv

—

—

—

tím víc ídnul, hynul, ztrácel jaré síly, huben morem, hladem, šípy nebes žhavých, zbraní, zradou láje, horší šelem dravých .

Boží hrob.

ta

perla vírv drahocenná,

zstal pod loupežným drápem Saracéna.

Však ne vinou

bohulibé snahy proudila tam valem: hrdinsky tam klesl též otec drahý. naší

zmaeny; krev eská

mj

.

.

— Tím boj

se

zbožný žár

mne

20

mj

— zvýšil

pomsty palem;

vídal prvním, kde byl nejvýš zlícen,

a jak slepý

spl jsem v nebezpeí

jícen.

Ve

msto jsem

smle

svaté až

se vloudil

v šatech arabských, nad hrobem Spasitele pomodliv se, unik" nástrah moslemín mnoho vykonal jsem takých smlých in.

—

Saracén kýs mladý

—

Selim nazýval se

—

mátohou všem kíže bojovníkm stal se. Orlem hnízdil na Ibi nebetyné skály osamlé; hrad ten silou obích ramen zdál se vytesán tam v temný skály kámen: mran rozhlížel se poušt tesknou dálí. Odtud s hdem svým se snášel orla lety na kesan slabé, rozptýlené ety; však i dál si troufal za kižáckým šikem; jak by z

pdy

tryskl, ze

pedu neb zadá

vyítil se náhle, zrubav tlupu

mžikem

bez trestu zas vichrem dostih' svého hradu.

Kesan hnv marn nazpt bezmocné jich zlob

plmsíc

bouil k

— —

nmu

vzhru,

Selim smál se s výše v nezkrocené pýše tam skvoucí trel v oblak chmuru.

sražen klesal

Mluvilo se vojskem, že ten jinoch zpupný kouzelník je ránám smrtným nepístupný,

—

21

—

že hru jeho v sei jista bez brnní, v motýly kol nho šíp déš se mní, že zná v cárný závoj mizet beze stop v. Slyšte jen! Kdys v líté sei klesl s konm, mu lebku rozal, v bok se vrylo kopí a kov sterých kopyt, škorní deptal po Než aj! za dn málo pepad' naši tlupu ten, jejž za koist" jsme pokládali sup,

me

nm

hrd letl mranem šípového dešt, jarý jako dív, ba zdál se mladším ješt. Jedni dli:

Rány

zcelila

moc

kouzla!

Zloba áblova to vklouzla do mrtvoly, by v ní kíže sluhy moil! Já však nevil eem, denn znovu Jiní zase:

tm

cestu hledaje, bych

pokoil a

doup

dravci zboil,

ztrestal zpupnost"

Selimovu.

nepátel, již poslal za podporu žoldán Selimu, kdys v léku mému sboru

(Jeta

padla, porubána

Les

ten

—

náelník

jat pouze.

úspch vnukl žhavé mojí

—

touze.

Turbany jsme padlých obtoili hlavy

vdcem

jatým po sví želu mnohém jsme podoblané skrýše zbojce nezdolného; znamení prv rohem

a tak šerem

s

dostihli

zajatec dal

vzhru, roh

též

zaznl

s

výše.

Odpovdl strážcm mohamedán a již vcházeli

jatý,

jsme rozletlými vraty. plachá v ústrety nám

svítá Pochodní zá z rukou hradní chasy. Oj, což náhle s ramen cizí háv nám klesá, krvorud zkvítá kíž na prsou našich, z oka šlehá plamen! A než pekvapení damascenky chytli, již se v jejich tlumu mee naše kmitly

hmlo

jako blesky mrakem; Kristus! Kristus! ze rt našich; z jejich Alláh! pozaznlo. Zápas nastal tuhý v nádvoí a hradu, našich vnikla; já pak v jejich ele kam pád pes mramorných stup valnou adu, oslnn jsem stanul v síni aroskvlé.

ás

Tlupy sloup štíhlých nad ozdobné hlavy oblouky tu pjaly podkov ladným tvarem, jež pruh divných okras, peste mihotavý,

kamy

vroubil stíbrem, zlatem,

v lesku jarém.

Také stny vkol prací vykládanou záily, jež v bájné splétala se kvítí,

jemná z

tak,

mnl

že

jsi

pízi hebkou

nitek zlatých, pestrých

Vta

peumle

zíti,

tkanou.

rozmanitá z písem Ižiproroka

províjela kvítí zlatistými slovy,

kupole pak sesílala

s

hry

mnohý

vzdušná, pestroboká

útvar krápníkový;

—

23

—

tch na etízcích stíbrných se dole houpaly jak vnec hvzdný, tepetavý lampy divuskvostné ve plamenném kole, po nádhee kolem strouce pablesk hravý, a s

vábn s

zápasíce

rznobarvým kmitem

tajeplným zadních komnat polosvitem.

Uprosted té sín stál sám vládce hradu. Náhlý poplach ze hry vyrušil jej: stranou

záných

figurek

sms

bez ladu a skladu

skvostn vykládanou. Krásný zjev byl Selim: Posta hrd vzpjatá

válela se deskou,

objevuje tvary ztepilé a

smrné

v rouše leporasém z hedbáví a zlata;

hvzdou

noci jarní svítá oko

erné

v tajeplném kouzlu zespod hebké ásy, v líci bledé, hladké, díví vru krásy. Hlavu kryje pílba, všecka zlato ryzé; klenot její svítí tvarem plmsíce, jako turban drátu stíbrného píze obrubu jí halí, splývá kolem líce na dva tere zlaté, jak dv slunce skvoucí, chránící mu adra, bojovn se dmoucí. Práv z pochvy drahé, po níž zlat zkvetá písmo koránu, kov zakivený vzlétá, i ten hojným veršem zlaceným se zžíhá a jak siný blesk se nade skrání míhá.

—

24

—

K nmu družina se sbíhá divým shonem. Vábná srn se plní teskem, rykem, stonem. Mramoru sníh s mutným ervánkem se družír koberc kvt rudne nachem rosy dsné. Mezi sloupy, kde as jindy ve he plesné škeily se zoubk perly ústek rží, vraha zbsilého tvá se jeví vrahu s lítou krve žízní v temnu šklebných tah. Kde snad vábným tancem smavé krasavici oko plálo, kotník zlatou zvonil zdobou, vzduch se kmitá strašnou blýskavicí, bolestí ret jeí a zub skípe zlobou.

me

Mne však do souboje rozjiskeným okem pivábil hned SeHm. Prudkým k skokem chtiv zaletl jsem, jako v náru milce, s meem napaženým, jemuž z ozdob jilce jako plamen epel vlno vitý žíil. A hned zápas vichrem boulivým se zvíil:

nmu

Kovový tu se tu,

mj

plam tu vzhru k nebi

rovn k

jak

adrm

ped útokem

odprcovým

lstivý had,

si

šlehal, vlnil,

lehal;

Selim pak vzduch leskem šavle kivé plnil, kresle do nho jak dcko uhlem žhavým jiskící se kivky kmitem kolotavým; mih té zbran chvílí zdál se po vzlétat jako osidlo, jež lapá kon stepi,

mn

25 již do své kliky tpytné šíj" mi vplétat. Svižný Saracén jak pelud hroznolepý ped mým okem v lehkých obratech se míhal, že hled stží zraku jeho sršné žáry a blesk mee, štítu okrouhlého stíhal div jsem neuvil v jeho tajné áry.

a

—

Tak jsme drahnou dobu v zápolení

mee, rány asem teskn

napráhali

na

štít

lítém

odráželi,

naráželi štítem,

jako berani dva, když se bijí ely. A jak stranou stádce hledíc na tu srážku ticho ždá, kam skloní vítzství svou vážku: takto v boji ustav bezdky, lid branný na úžasný souboj hledl s obé strany. Dior ho nerozhodn zuil. V mocné zlob posléz uchvátil jsem jilec v ruce ob a fal rázem hromným

— —

V ei jarém toku bda rukou Jií máv', le pstí silnou zasáh' pana Globa ruku, velku pilnou,

—

práv

lžíci

nesla k

ústm,

vypouleným okem jak

—

lákavého moku jak med v otvor úle: on, stižen ranou enického mee,

která zlatou

te

I

hledí

med ubrusovou

ustrnule,

tásní k zemi tee

.

.

.

—

26

—

Jií koktaje za prominutí žádá, v rozpacích se pýe; kolem na rty

pán

úsmv

nad rozmarným výjevem se vkrádá; však již staec dále prudkou líí ránu:

»Do pílby

mu

teskla

mee

že šperlí její rozprch' se v

rána vzteklá,

déš

jisker zlatý

a jun zatásl se s temene až v paty

—

zbra mu

—

padla z ruky pílbice se smekla k šíji s odervanou stíbrotkanou clonou a hle! pod ní, jak by kráska zlatý heben vytrhla, jenž poutal kuei* spoustu vonnou, pojednou vlas lesklý, zatmlý jak eben proudy mkkými se bujn povyronil k šíji, v adra bojem zpola obnažená V úžasu jsem ucouf, epel zmaten sklonil a rtem udivení výkik zaznl: Žena!

—

— —

Ano, dívka jsem

—

dí

ona

—

.

Jsem Xighara,

Seliraova sestra. Zkvétali jsme spolu

jak pod jedním listem dvojné poup jara, duše s duší spjatá v rozkoši a bolu.

Skrá

na skráni plála, když nás k nebe stani zbožný otec vznášel zvstí alkoranu, hry též Selimovy byly mými hrami, ba když cviiti se zaal v díle mužném, pohrdnu v^ši dívek prací, zábavami

—

2/

—

ním jsem astokráte v závodní družném oem harcovala, k teri bila stelou a vzduch protínala damascenkou skvlou. Pak nám zemel otec. Selim v jeho stopy svj tase pro Alláha vrn stoupal, sklátilo jej ve hrob nevících kopí,

s

s

—

me

supm

pohozena hlava jeho drahá. Zstavil mi hoe a s ním svaté hnvy; Alláh v adra chabá vdech' mi divnou sílu. že se zasnoubila s meem ruka dvy a duch její zmužnl v pomsty krutém dílu. Poznal jsi, jak vládnu ocelí a štítem Nuže, znovu v se, zápas rozhodneme!

—

a

—

me

Vzchopila kleslý v ruky sklonu hbitém. Mne však pjalo dosud ustrnutí nmé, jako lid kolem. Až jsem po té zvolal:

mj

Sesterskou ctím lásku, ctím ten zápal vroucí,

ped žasnoucím okem zaplápolal v hrdinnosti díví zázrak divuskvoucí. 1 vdí hvzdou víra pravá víra, z Betlému že svitla spása všehomíra: jenž tu

—

nm

i

mne k pomst

nití

drahé hlavy

ztráta,

mi poušt pískem žhavým pozaváta. x\le s tebou válit rytíství mi nedá, me, jenž Kristu slouží, ped ženou se sklání

jež

28

a jen v záštitu se nad elo Voln odtud vyjdi, slovo mé a nás

muže

nech, af v drsné

rozhodneme o

Ne

své,

zvedá.

jí

t

chrání,

me

hudb

toho hradu sudb.

—

—

tak! volá dívka já jsem hradu duší, hlavou branc tch; rozhodnouti sluší. Dost již krve teklo, dotud síly rovny pejme, živ vyjde lidu zbytek skrovný. Sami dobojujme zápas o tvrz tuto, a když meem nechceš, volme zbran jiné dmyslem a vtipem budiž rozhodnuto. Hie, tam duch nžné zápasišt kyne, kde i s ženou rytí bez vady se mí; jemu ruce naše osud hradu sví. K šachu! On urí tvrze této pána; soku s družinou bud volná cesta pána.

mn

—

a

—

a

Bezdky jsem

svolil.

Jako tknutím proutku

arovného mžikem obraz

Kde ryk

zloby znl,

bs

kol se zmnil:

války zuby

cenil,

sedíme ted klidn, k loutce kladem loutku na prkénko pestré. Do kola se kupí

svorn kižák

i

Saracén

tlupy;

ruka dosud jilec keovit svírá, ale oko jeiich zvdav jen zírá, kterak adíme ted k bitevnímu šiku

— nžné Do

V

29

—

míst bojovníka. lehkým znjí ruchem. tom Nighara zjevila mi v mále,

figurky na

ticha jen tahy boji

že v ní chrabrost" s bystrým zasnoubena

A

dobe

hry

znaly, v tísni

vzím

duchem.

s!ále.

útoí jak lvice, každou léku nií. Tak se dlouho bila vojska trpaslií, sem tam klonily se rozhodnutí vážky, až boj

bez vítzství skonil, bez porážky.

S úžasem Xighara ekla: ^larn bádám, jakou rozhodnutí nyní získat zbraní? Pro dnes

—

odvtil jsem

—

všechny zbran skládám.

Nezdolal jsem tebe.

Zsta

hradu paní. Však již, dvo hrdá. naklo mysl k míru. nevyzývej kíže vojsko. Xerad znovu setkal bych se s tebou v bitvy vzteklém víru!

—

—

Stínu Selimovu dla. jsem v krve vaší. ženství zapuzené zpt se v duši vkrádá. války démona mi z chabých ader plaší. Navždy již má dla ten me, tu pílbu skládá, už Nighary nikdy neuhlídáš siré. Odejdi co pítel, dobrý bohatýre,

Nesetkáš dost

již

se!

prolila

ob

30

a dar tento vlídné pijmi na rozchodu: šach ten, památný to klenot mého rodu, obemžený zkazek tajeplným vdékem,

zvstmi

o

bájeném

kraji,

predalekéra,

nm

hrály, o knžnách, jichž bílé prsty na o krvavých svárech, které nad ním vzplály, o kvtnatých poutech milostného stesku, jež se tajn pjaly pres tu skvostnou desku Tob však, až milé nad tebou se sklene

nebe otiny, nech asem pipomene nešastnou, jež v stínu dálných palem žije vzpomínkami, modlitbou a žalem.

dvu Tak

se stalo.

Nad cenu

mj

mnou k domácímu kois od Jordánu.

Se

putovala divná

lánu

hrad ty šachy jsou mi dražší skorém

jejich vlastním ohledáte zorem.*

Skoniv

takto Jií, pikýv' k

to jak zefýr letí,

kamo rytí

sob

páže;

káže.

Píbh divuhodný hosté starci chválí, nad hrdinstvím žasnou dvy saracénské a kmet ernín z vkv omlžené dáli na to váží zvs, jak útlé ruce ženské luky napínaly, meem statn vládly, Dvín vyvživše proti Vyšehradu, o Šárce báj Dánm sdílí, o Ctiradu.

-

«

—

31

—

Král však Jiíka tak žertem volným škádlí:

pec, že v ptce

>Zdá

se

bídn

podlehl

její

jsi

zbran, vtipy

vlas havraních

— —

t

s

bohatýrkou perné

pravda, nezmohly

t

kouzlo erné: spjaty hebké sít ale

prožehlo ti žárem temné oko. do srdce svým bleskem vniklo pehluboko. Vyznej! Nezapírej! Hle. vždy ješt nyní, a

štít

kdy žár bujné hlavy uhas mrazem jíní, mladickým ti ohnm vzletné oko sálá. lííc pvab oné arodjky, brachu! Skoda, že tak byl bys

dámu

vrn

k

Mohamedu

jist odnes" místo

stála

—

šach!

Žertem jsou tvá slova, králi, « Jiík praví. Krásná líc mi nikdy nepomátla hlavy. Xejsem Ctiradem. Vždy ctil jsem ženské cnosti, rád jich odlesk vídal v rys vábných clon, k ženám rytíské vždy konal povinnosti, ale nikdy rozum neztratil jsem pro n. Nepstím ten zpsob, nedstojný muže, sladounkou tu milos, zbrklou službu paní, »

»

v modláské jež ceíky halí naše druže a jim v okotržném blouznní se klaní; protivný z duše zženilé ty zvuky, vzlykavá ta píse, jež k nám nyní vane

mn

"

z cizích louten,

místo starých

plných divné slasti, muky, krásy nehledané

— —

zpv

Pi tom

na podálném kresle utkvl zorem. mladších cizorouchým sborem toulavý tam pvec, z dálného as kraje, s loutnou v klín sedí, sladce pozíraje na protjší paní. K Jiíkov ei prudce vážný ernín šedou hlavou svdí. Se

dvoan

K onomu

se vrací letem páže mladé, drahocenné šachy v ruce jeho klade.

Jií staví

pyšn ped

žasnoucí

šachovnici, jakou

zídka

na cedrové desce

ist

role

zlatá s rolí

lovk

Dány vídá:

vykládány stíbrnou se stídá.

Jeho prsty zvolna

mšce

okraj šíí

ásný, záivý jak máku kvtné chmýí, na nmž, sestaveny v divné písmo zdobné, jako kapky rosné svítí perly drobné: hloub te ruka sklouzá, povynáší z duli skvostnou figurku, ji staví na tabuli; slon to kišálový, v jehož zádech trí válená vž lehká s tlupou bojovník, pod šípem tu jednch ttiva se krí, jiní napahují k hodu dlouhou píku;

33

také slonu v

šíji

tímá,

lionec kopí

sám jeví pod ním bojeehtivou snahu^ hroziv svj chobot vypíná a zdýmá, tžkou nohu zdvihá k podeptání vrah všechno kišál horský, prhledný a skvlý,, slon

—

z

A

nhož

div ten kouzlil mistr

dál Jií zdvihá jiná dílka

peumlý.

rzná,

tvar rozmanitých, krásou stejn krále,

ferse,

slony, jezdce,

luzná:

luny, pšce;

se tu z nitra kouzelného mšce útvar za útvarem v rozmanité kráse,

rojí

jako vidin záných tíse rojívá se z obraznosti pvce, když mu kolem ela duhy kídlem chvíle tvrí pozachvéla.

Figurky a deska z ruky v ruku bloudí, obdivu hles mnohý ze rt hostí loudí. Petr biskup mní, že z Persie ty šachy, nebo Saracéni za hích kladou sob tvoit dda mrtvá živých ku podob

—

ped modlástvím smšné modlá ty Pisvduje Globe; lahdek syt, pase s

rozkoší

te oi

na figurek

strachy!

jase,

tuné, zkoumají též ukem hrany lehkozruné; bohatým on velmi; etné jeho lod mnohdy za kupectvím plují po východ,

se všech stran je hladí prsty jeho

Svat.

ech

:

Dagmar.

3

.

34

tamní šach prý asem pivážejí taky, jímž si lodm'ci as krátí na palub: kužel to hrstka, osekaných hrub, rozlišených výškou jen a vrub znaky, zavázaných v uzel; rozesteš tu látku a hlel šachovnice vetkána je v šátku. Jiný, kižák nkdy, v poušti vidl dálné šachy ješt prostší; dvé tam beduin nartlo je kopím v písk žhavém klínu, za figurky k tomu vzavše sledy žalné mrtvých karavan: bl kostí tlících vkol, loví dv lebky mly králv úkol.

— —

—

Uený lo to

pan Albert z figurky zas jedné, kišálová, za plachty jí slouží plátky slonoviny tenké, polprhledné,

plavc

ad

—

tni hrouží šachy; tam prý lodi

z ní zlatá vesla v

mní, že z Indie ty ve figurek sboru; rozpak jen mu plodí, že tam král tvero. Než v tom svorní že to dílo divné v nádherné své zdob

—

všicci,

pedí

nad kouzelnou samu šachovnici, pokladem jež bájným v Merlinov hrob nyní leží. na níž figurky kdys hrály s

samy sebou v poctu Artušovi

O he Her

v šachy na

to

to perla skvoucí!

králi.

rozhovor se spádá.

— všichni kol

ji

chválí

—

:

35

Obrazem

je

stav,

z

nichž se íše skládá,

hrav vnuká vojevdci dává mnohou vtipnou

moudrost' panovnicí

králi,

radu,

pro každého chová sterou ducha vnadu. jakož napsal kdosi Ba, jest obraz svta Temná, svtlá pole lidské znaí losy, lidé svtem chodí, každý v roli jiné, král tu, rytí, chudas rzným smrem tká,

—

—

však jsou loutky všichni, jež prst boží šine, po he pak je všechny hrob jak mšec eká,
—

—

Ba vzdech' pražský biskup v šachovnici svta ^ jedné strany a s druhé satan hraje, ^lých tu voj se s dobrým u zápasu stetá, mnohou duši kehkou nebi odnímaje; ale víra blahá v písm kotví svatém, že král svtla kdys trn temna skácí matem,

Bh

Strange hovorm tm naslouchá jen zpola: jeho zrak dlí stále na tabule konci, kde te pod kytice peestými zvonci, ze zpod tuhého pér modrookých kola prosvitla mu sliná hlava naklonná, peejemi hebkých vlas obronná; 'ó*

36

stží poutá jejich vlnky rozbujnlé zlatý skránec tenký, s perel

Milý pane Strange, co

ti

hvzdou

v ele.

oko zžíhá?

Co vzdech na rty vodí? Gi tvé duše vidu dálné seveanky podoba se míhá s okem modrojasným, jako moe v klidu, v jehož hluboku se divná báje šeí, s vlasem hebkým, mkkým jako kajky peí? Zda ple její luznou, jako snhy horské, když je lehkým nachem zdobí jitro norské, porovnáváš s istou záí oblieje, jenž tam zdola jarním paprskem t heje? A zda dumáš: Tam tu Libušinu dceru nezastíní žádná Freja na severu? Vládce z dum jej budí hlasem vlídn zvoucím: » Nevábí t vzácné šachovnice vnady do turnaje na tom zápasišti skvoucím? Odprce si vyber z mého panstva ady. Aneb radj' s žertem v pitlumeném hlasu « pikloniv se dodal »vím, že ve tvém vku nejsladší je kolba s kouzlem ženských a zde holdují též krásné prsty bílé této královn všech zábav ušlechtilé nuže, nejkrasší tam vol si do zápasu!

—

—

vdk —

—

o7

Avšak nechvátej! Dív zkoumej piln z dáli, necha poznáme, zda vkus tvj hoden chvály.

S díkem poklonil se Strange a v tu chvíli od stolu se vzchopil. Není teba jemu, aby perlu hledal ve krás tchto snmu: peru touhy nese k luznému jej cíli. vánek tichý zavlál kvt sadem, každý kalíšek se chví po jeho vanu; opt ševelí ruch jemný krásek adem a všech obhej se obrací v tu stranu,

Opt

kudy postava se štíhlá, svižná nese Dána mladistvého v tsném rouše lepém, a srdéko mnohé v utajeném plese, v touze tajné, sladké prudším bije tepem.

Ale na žádnou lehce dále

z nich Strange nepohlíží,

kráí do konce až

_po3lední kde

dva skromn

stolu,

hlavu níží

jako kvtný zvonec na hebounkém stvolu. Kloní se jí Strange, mlha zrak mu kalí, znalý: jaks mu vázne jazyk dvorných »Zahraješ-li se mnou, krásná panno, v šachy?

eí

Hnula sebou prudce, tváí prošlehly. Jak

ptáe

libé

hnízdíc

nachy

tiše

kdesi

—

38

—

v bezpenosti klamné pod haluzek smsí, když se z nenadání rukou nešetrnou

—

listnaté ty clony a

Y skrýš nazírá

plaše

oko

nad ním porozhrnou

mu

vznese,

dítek zbujných

eta

-

kídlem zatepetá:

Takto zachvla se dívka, v tísni vzhledla, když host vyrušil ji tichém ve ústraní a sto zrak náhle spoinulo na ní. Le pak sliná posta ochotn se zvedla s

úklonou, a lehce vklouzla

ruka

její

pod rameno mužné, v podporu se stroucí spolu takto k elu tabule se chvjí. i pán sborem obdiv zachvl vroucí; spoívá všech oko, plno záné tchy, na páru, jenž s lehkým šustem síní vlaje, šíe vkol úsmv jasný, blahé vzdechy jako máj, když kráí do zkvetlého kraje.

-

Te

Zatím blízko krále panoškové ilí mezi kesla dv stl nžný postavili. Bohatýi dva se v tuhé ptce stetli a jak ješti dva uzloví t spletli

údy odnými

brní šupinatou:

oba zpola klesli; jednoho však tíha sokova již zmáhá, vítz rukou vzpjatou štít si nade hlavou vodorovn zdvihá, bv snad chránil ji ped jiných vrah mei

39

sei

v zuící kol (zde vsak oku skryté)

— —

bitevní ten výjev stolek tvoí hrací:

zápasník tla nohu a

štít

kovu

z

litou

jaspisový desku kruhovitou

—

obé provedeno krásnou, pilnou prací. Strange se soupekou sedá k tomu stolu, mezi nimi stojí šachovnice skvlá. Pán skupina je obstoupila v kolu, aby na hry postup zajímavý zela; ba sám král za keslo dvino se staví, vlídný jeho zrak tím turnajem se baví. >

Pednost' patí

dám,«

Strange hovor spádá.

* Prvním,* šepce dva, "krále dstojenství: zástupcem ty's jeho.«

•>Král

mj

žezlo skládá

vezdy k útlým nožkám spanilého ženství.*

>K

emu

slov

tch zápas?* Pemysl te

'Náhoda bud soudcem, jak

Mšec

chopil Strange, vstíc

to

jej

kyne.

v obyeji.* dívce šine,

jenž zas

okem žhavým k obheji, nachem zkvétá pod sklopeným zrakem:

však

úsmv

vzíraje

jí

již

tichý,

vítz nad rozpakem.

«

—

40

—

asou, zahrál na poupti ret. Okamžik se chvla ruka nad sebranou rudou ásní mšce, jak nad rží planou

svitl

kolíbá se bílý motýl ve tepetu,

—

to lehce vklouzla do mšce a vzlétla mezi prsty záí figurka jí svtlá.

na

na tvé stran bílí,« Strange praví. Poznal svtla voj, kde jasná jeho knžka. Já pak vojska noci vévoda jsem tmavý svtlu tma, stín zái odolají ztžka. >Viz, že

2>

—

—

>Ne tak!« vládce vpadá. »Že jsi k paním dvorný, mžikem poznali jsme. Nyní chceme znáti, i mistrem zde. Boj lichý, nepozorný zábavou by nebyl. Chtjte proto hráti vážn, opravdov, o lákavou cenu

zda's

—

Co bys vyhrav,

pane, volil za

odmnu '?«

Roztouženým okem Strange k dívce vzhlíží. » Volil bych,« pak mluví chvjícím se hlasem, s>kroužek zlatistý, jenž prstík onen

»0, ten prsten«

•

—

tíží.«

dívka v zardní a zmalku

šepce, kryjíc hled ve

víku dlouhoasém

—

» vyjímám. Jest otcem dán mi na památku.*

«

«

— >Otec Ivuj by

je

—

as,«

dí vládce

zvykem za prsten

s-Ale prsten

»Zde

svolil

41

prsten

mj!« Dán

se

na

to.

mní.«

zavolal.

»To

zlato

— mén skvostné snad — mé srdce nejvýš Vetkla mi poslední

cení.

máti za polibk vroucích, svtíc slzou z oí mroucích.

jej

jej

Prsten táhne

s prstu, ale zlatá zmije v objetí kol nho petsném se vije, zahryznuta v maso. Marné namáhání.

»Nuže.« vzdechl Strange v mocném oka vzplání, prstenem tím. dávám sama sebe v sázku

»s

I

Král se zasmál. Kolem zasmáli se páni, rumnec však zdobí rozpaitou krásku

ervánkovým vdkem zoe ranné, spánky, purpurn i plane špika nžných oušek, skrytých pod kadeí, jako jahdky dv stinných vtvic šeí. v

líci

rdjí se

i

»Náhlý's vru, pane,<í

»Snad bys

tvrz tu

vesele král ekl.

vábnou útokem rád

ei

zlekl

slyše Dvoiti se umíš. Zvuk tvé každý mnl by, že z ní výhe lásky dýše. Pomni, že zde svého zastupuješ vládce,

"?

«

'

— pro

nho

—

42

že konáš námluvní tu cestu

— —

Snad bys pro sebe zde nezdál o nevstu? Však již dosti žert. Ustanovme krátce: Vyhráš-li, bucT tento její prsten tvojím: prohráš-li, ty's jejím

Tak

jsi

od hlavy až k pat.

chtl. Než kterak

vítzka, zvíš pak

—

to

sob

opoutá

t

pecím zstav mojim.«

Pekvapen

tu Strange vzhledl k jeho líci, pátrav též. Také druzi jeho v zase upeli na krále pohled bádající. Však ten jenom úsmv jevil oím hostí. Pánové však eští pohledli na se, a pak se zdvojenou na šach zvdavostí.

Hlavu klopí dívka. Ruce její adou figurkv již skvostné na prkénko kladou. Nezvyklé

mu

figur

vysvtluje tvary:

— nám také králem šachem k nmu na východ vesir pistupuje, moudrý poradce — ,Hle!

kde

zde král

se

králová

za

sluje;

»Však lépe u nás jist, k panovníku druží.

,Nemyslím, že družka na svém tuto míst. Šach jest obraz války ta jen sluší muži.'

—

.

— vrná druž

»Ale

—

43

v nebezpeí

i

Neskytá-li krásný obraz šachu

za

když za

štít

letí

v se,

nastavujíc

,Krásný, pravda.

živ

jej

druhem.

s

knžna,

chrání v boji tuhém, prsa nžná ?<

vrahm

Mn však vábnjším být zdá se — eí nžná

povzlétla tou

hlava

a svit nadšení se mihl v jemné

—

áse

—

královna když dobrá, máti lidu pravá, jako lásky andl kídlem mkkým plaší každý mrak, jenž války hrznou bouí straší, s ela choova; když jeho mysl jemní, ,

—

zmkuje mu srdce, schyluje ho k míru Prvním lásky zákon Bohu v boj víru rouhají se lidstva démonové erní!'

—

V

úžasu vzhled" Strange na dívku, jež nyní ilém plá jak sama svtla kníní, zdiveni též druzí Dánové k ní hledí, až jí Strange vážnou elí odpovdí: v

líci

—

» Nenávidíš boj! I svatý boj, ó, dvo, kdy krev proudí za vlas, za posvátné devo, jež sám Kristus za nás drahou rosil krví!«

,Kristus s

—

vná

láska!'

divným drazem.

V

—

Dívka šeptem dla

ráz pak se

odmlela

«

— r torna

Pak

jemn chvíc,

»

jej

mu

figur

dumné brvy. význam vstí:

hhouna tvj dvtip

,V lodi

My

—

44

zrak halíc v

dál nezv^^klých

popem zovem; sudím

sotva

tuší.

také slov.'

Spravedlivost ovšem po bok vládce

,A zde s obou stran dva statní

sluší.

rytíové

na vzepjatých oích. Rohy slon tu s vží, osazenou lidem zbrojným, pyšn steží. Boch nám jeho jméno po Roku snad

—

ohromným

jenž

kídlem

«

stíní

báje,

celé kraje.'

»Rolníci zde, pšci, nejnižší stav íše.«

,Le >

co bez nich král,

knz, rytí ve své pýše!?'

Nmci pšákm tm vendi

.Vendi!

Zkud

to

slovo?'

»

uhntených Slávu v bídných

rab

íkávají.

Poktili je

kraji

jménem

porobeném,

svých, jež v povržení mají.«

Prudce dvy tenká oboí tu vzletlá, oko zaplálo, tvá mákem tmavým zkvetla.

— Le

elo

45

—

—

—

pod brvou svit rosný ret se chvje, šeptá: ,Ne dost, že jim šíje krut ve prach deptá, i svj posmch mísí zhoubce neúprosný v jejich ston Což klesli! Lidé penešastní rodem, eí blízcí nám jak bratí vlastní zas

smutku

klesá

tvá

stín

.

.

halí

—

—

.

'

»Dost již vru slov « « král ekl máchnuv dlaní lehkou nevrlostí. »»Již je do podrobná vylíen váš voj, jak v básních opvaní reci, jejich jména, oruží jich zdobná, Již proti sob stojí tváe, postavy. nuže k boji, k boji!«« vojska nedokavá »

I

s

—

Nádhern

tu dvojí vojsko proti

sob

záí v rozmanité úprav a zdob. Jedno kišál svtlý, druhé stmlý trochu, avšak prhlednosti, záe oba stejné, zdola v

odlesk

he

deska zrcadlí v nich

skvostné, zlata,

Boj už zapoíná. Zvolna k

pšec pes

arochvjné

stíbra plochu.

pedu kráí

pšci; šemíkovým skokem jezdc oi zlatohíví skáí:

proti

n

pímo

tžkopádným krokem pes tok šírý peváží lun lehký smlé bohatýry s

vží

slon se ítí

stel ometnou; šikmo

46

pod blostnou plachtou; vezír ostražit v právo v levo chvátá krále ku záštit.

Hle

Poslyš, pane Strange!

si

více síly

nepátelské, nežli blankytné té záe pod zatmlou brvou; než té vábné tváe, jež se

jako

k loutek tlumu

bohyn kdys

z

z houšti

vlas

chýlí,

oblak nade Trojí

klonila tvá lunnou k milák svých než té ruky, která pes figurek ela jako holubika poletem se blá: Kolem tvého krále stahují se sít

voji;

—

úž'

a tsnej'

— pozor! —

mžikem

odzbrojí t.

Sebral se pan Strange. Skrytá šach víla, Kaísa, kouzlem svým ho jímá,

úskoná

závojem svým arným hráe obestýlá, že vnad onch nezí a jen pole vnímá, na nmž jeho voj se leká blízké zhouby.

V ele pemítavém oko sem tam

tká

vrásek roj se hloubí, byste, úzkostliv,

a kdy peletem na prstu ruky vábné stihne kroužku lesk, tu zaplápolá chtiv. Perný boj! Le náhle útok její chabne, v obranu se mní, bojácn již coufá, a sok osmlený dále, dál si troufá.

47

poslední už a

te

síla

odprkyni

vítzné >mat!« ze

klesá

rt

jeho plesá.

Vstávši lehce, dívka naklonila hlavu s

milým

úsmvem voln

a znikla v panstva davu,

šumí kolem vítze, jenž kupí v zadumání na bojišti nžném padlých pestré tlumy.

který nyní

»

Vítzi

es

ševelí a

král se

plná,-

k

nmu

sklání.

>Ale rcete, v tuhém neklesla-li boji

sokyn

též

estn

na korouhev

svoji

'?«

-Slavn bojovala! - nadšen mu svdci mladá krev, pan Limbak, s jiskícím se okem. »Dím, že ve he vtipné nade Stranga pedí. Bez dechu jen stále coufal ped útokem a ten obrat náhlý v nejkrutjší zajisté

co host jen zdvoilosti

tísni

vdí. <

»Neškubej mu vavín, « žertovn ho plísní pan Albert. Nehodlám sic píti. že se hrdinsky ta dva umí bíti. Mne však více poutal celý zpsob její. Zpytuju rád odlesk duše, jak se jeví jasnými znaky v lidském oblieji.

uený

>

mn

Neklamu

se,

dím-li:

V pvabu

té

dvy

-

48

-

duše sídlí istá, dobrá, ušlechtilá jako v hnízd z rží holubika bílá.

Nad šachy

se nejsnáz' prolamují pouta. do nichž potmšilec rysy tváe nutí a zlý démon nitra v náhlém vyblesknutí na svtlo se ítí z ukrytého kouta. Protož zdá se mi, že pkná zvyklost" ona, kde se snoubenci ped svatbou v šachu mí, u nás v Dánsku mnohdy obad ten se koná v základech tkví moudrých; více asto ženich

—

—

nevst,

jemu bezdky

ta

tu

sví,

okamženích. Úskonos tu mnohdy blýskne tahem lstivým, mnohdy pravá tvá se na chvíli tu zjeví dotud skrytá maskou vlídnou, za úsmvy škodolibá, zpurná. s okem škaredivým,

nežli v nejtajnjších za rok

—

—

prchKvos

tu skrytá

Než, jak hrála ona!

obliej ten, na rtech

náhlým žárem šlehá ilý a pec klidný

úsmv

stále vlídný,

a ta skromnosf, jemnos, milostná ta

nha!«

i-Již ten oka blankyt samým nebem záí!« výbuch" mladý Limbak s roznícenou tváí.

»Mn

pak«

rety masité

— —

vece Globe, špoule do se nejvíc ruka líbí. >

úsmchu

«

45

Vte, na

rukách vkus nejlépe

— jež modrá žilek teplá pece ple —

Mléková

bl

ta

stín

se

tíbí.

ržového dechu

—

sotva svítá kozí

sí,

tvar útlý a

pec

—

plný

—

prstík tch nžných mkký pohyb, vinný políek tou rukou byl by rozkoš boží!* Ale »

vážn

praví Petr bi.^kup na to:

Dívka spanilá

to

Stíbrem moudrých

v skutku tlem, duší. slov jí zvoní srdce zlato,

cos jak vanot kídel

na blízku

—

jí

andlových

tuší

lovk,

jak dech nadzemnosti, tichý obeskvívá,

jakýs majestát ji veleba to nžná nevinny a ctnosti, a ves dobra vdk se v cudném oku skrývá.

Vládce naslouchá pohrává mu rtem,

tm zá

Úsmv blahý slunná plní tahy.

slovm.

Pojednou pak zvážnv^ praví tlup »Nyní zábav vás volné zstavíme, hosté vážení.

k poslední a jak

krátké pobožnosti,

se tajné

bh

zjevíme

Kq

nám vám po

hostí:

rad vypravíme

vnukne, rozum, srdce hnutí, té

svoje rozhodnutí.-^

S chotí spanilou tu odve Cech vládce hrstku panstva jen, své pední tajné rádce. Svat. ("ech

:

Dagmar.

*

50

Nkdy

ptáník

vzn

svoje opeené,

prostrannou sic, houfn uzavené, ve volnjší žalá svtniky své pouští; tu aj! rzné ptactvo, sdružené tam tsn, vyhrne se z vazby pestrobarvou houští, po prostoru širém rozptýlí se plesn. voln vzpíná kídla, okem blýská blaze, kutí, co se práv každému z nich líbí: ten tam drobty chleba zobá na podlaze, klecí,

onen péreka si nade ímsou tíbí, tamo párek jiných škádliv se stíhá, každý pje, tiká, štbetá svou notu, a kol jizbicí se šumný oblak míhá bílých, žlutých, rudých kídel ve tepotu: Podobn, když pouto písnjšího ádu

odchodem se smeklo, širou síní volnjší ruch nastoup' jarošumnou vládu: ilejší tu život rozproudil se nyní krále

smsí postav, hlasitjším šumem po prostoe celé; ctihodným zde tlumem starc zástup vážnou rozmluvou se baví, hlavinek tam dívích kvtný záhon smavý motýl roj vábí, dvoící se juny, onde pvec štíhlý v pyšném paní kole probouzí své loutny stíbrozvuké struny, jiní dosud sedí pi lákavém stole u íší, jak vely u medové rosy. pestrou

—

51

—

neb tam k ržolícím. boubelatým

dtem

Pomony

lnou jako mlsné vosy, zde se vtipy rojí usmívavým retem. hra tam jiné poutá ale mnohé oi

sladké

—

k sín vchodu asto napjat

se toí.

Le

pan Strange bloudí neklidn tou smsí Sem kvap, tamo zase, rozhlédá se piln, zda mu svitne kdesi

pestrou, ševelnou.

hvzda v mkkém hndém vlase. nikde stopa dvy Ale marn pátrá a sál bez ní smutn-ým, pustým se mu jeví, jako kvtný kraj, když slunce ve mrakav. perlová ta

K soudruhm s

ernínem

Táže

se

»

Pkn

—

o

se vrátil.

vdku

Tito mluví

<-

její

jméno

kmet praví po rozpak

slyšeno,

Drag

práv

prchlé jeho víly.

pan Globe: »Jaké

^Drahomi,

Dar

—

—

—

h'

?<-

chvíli.

bude vysloveno:

mir«^

A smšn

kroutí

Globovi se rtové pod nezvyklým slovem, které divnji jen mní se a moutí na jazyku vzdorném pi pokusu novém. i*

«

— Xa pomoc mu Limbak j>Ano.«

nadšen v

to

52

— Darg

vyrazil:

— Dagmar!

Strange zvolal,

»

Dagmar

Dagmar, denní panna našich dánských zpv, Dagmar jméno pravé pro slinou tu dvu! Dagmar, dítko svtla, ervánk a zoe. jitenka, co plaší svta

tmu

a

hoe

— —

Náhlý vkol šum. Všech zraky poutá k sob panoš dvée sín otevírající rozletlý se sálem ticho jako v hrob slyšeti zvuk varhan v dáli zmírající. A hle! nyní vchodem v panovnické sláv Pemysl se zjevil. Ve královském háve lepoasém vyšel jako slunce skvoucí, záe zlatem ryzím od hlavy až k pat. Králová pak sliná vedle nho jdoucí s lící milostnou, ve stíbrotkaném šat, podobá se lun, když nad hory vzchází. Zda to vyprovází Než aj! mezi nimi jitenka je luzná v rosné mlze snžné? Jaké zjevení to díví aronžné? V blostného roucha lehké, vzdušné pižij plné démantk, jež v záhybech té ízy tpytí se jak rosa v ásních rže bílé, zjev ten lehounce se chvje hlavu chýle

—

—

«

—

— —

k adru vábnému: zrak stinná asa kryje;

I

—

53

—

obliej sám bled jak rže snžné lupen v roji kadeí, jenž v hojné mráky skupen chmurou hndou kolem luny té se vije na ramena, k adrm; nad milostn^Jm elem kadee ty spíná stíbro diademu; vínku z lilijí má tvar; na jeho lemu rosa démant hrá v mihu aroskvlém.

Pane Strange

— ach! — co v

nitru

tvém

djer

se

luzn chvje zái hvzdné, v nedtklivém lesku,

Zdali vidina, jež tam se v libé

—

k nížto pohlédnouti sotva troufáš sob zda to device, jež pede chvílí k tob

smav

klonila se

pes šachovou desku?

— než duch pesvduje Ona device tak blízká byla, bhzká — bezedná Ale zde — ach! — Vidí zrak

se

me

propast"

s

se

tíží

níží,

plamenných se blýská mezi ním a dvou, která tamo záí

tisíce

tu

—

jako knžka svtla jíž on charou tváí. oslnn, se sklání trnu na podnoží jako vidmo nebes, jasný seraf boží!

Kolem knžiky

—

—

se hejno pážat ilých hemží v milolícím, leporouchém sboru, jako motýlk roj modrých, rzných, bílých, veselým když tancem zdraví jitní zoru.

5i

Dva

jí

vleku roucha blostného

zvedli

snhu závj za mladikou jedlí. Jeden v pedu kráí; obliej mu svží jako

vlasy vroubí zlaté, v ele zastiženy; polštáem jsou ruce útlé obtíženy hle! skvost jakýs na sametovým Xa tesavých dlaních polštá blankytavý kolébá se lehce; pohyb tento hravý prstýnek tam jeví v mihotavém tpyt

—

nm

leží".

jako luny skvoucí srpek na blankyte.

K Dánm s

král se bére. Jeho ruce, oi otcovskou se pýchou po knžice toí:

»Hle, zde Markéta, Již

vám známa

lilie,

když na

nm svj

slunci otvírá

dce

naše milovaná.

nyní. Jako kvítek istý

utkví

záe

ranná,

kalich blolistý,

vláhu noci stásá v roztouženém chvní, msíní bl snivou v úsmv zlatý mní: tak se její duše promnila blaze sladkým poselstvím, jež pilétlo k ní z dáli: od klášterních stín k jiné skvoucí dráze obrátila mysl,

jehož

záný

k Valdemaru

obraz,

a

jí

králi,

známý pouze

z matných šttce barev, z nejasných jen zvstí, rázem naklonil ji vroucí jeho touze.

«

55

Ráda jemu

svolila,

s

ním

spojiti

opustiti s

své štstí,

matkou,

býti chotí, lidu jeho

vámi domovinu sladkou.

kob

Ale po zvyku se v tiché

šumu dvornímu

tajíc,

se plaše vyhýbajíc,

by v rouše dvorní panny prosté

žádala,

poznati vás prve smla, vzácní hosté,

sama nepoznána. Splnili jsme pání dtinné. Než ajhle! její pravá cena svitla vám, chudou clonou zahalena. A duch náš se kochal v tajném zaplesání chválou nadšenou, jež ze rt vašich znla k uchu našemu; jsouc dvoance jen vzdána domnlé, bez lichých cetek, nehledána

a

pímo

ze srdce

Troufáme

již

vám

jist vypuela.

nyní, že ta perla naše,

umné pln vašemu

zraky vaše, pánu, skvostnou zaplá zdobou na prestolu

kteráž okouzlila zalíbí se

i

Dán.

Milý pane Strange, ty za svého krále

vykonal jsi švarn námluvní tu cestu a zde vren vlasti obyejm stále v šachy svatební jsi zahrál o nevstu:

—

vítzem

jsi

—

vyšel z boje líbezného:

tento prsten vyhrál jsi

—

pro pána svého.

— V

56

—

odvet ladí Strange rety rozechvlé,

výmluvný však jazyk zdá

se spoután cele. Jako bezduch zírá; lehce se jen chvjí lepé rysy v divn bledém oblieji. Náhle ped knžikou na kolena klesá s elem pochýleným; za ním druzí Dáni; Petr biskup jenom s povypjatou skrání

velebn se týí, ruce k nebi nesa, pod kadeí bílou jae oko svítá,

nadšen >

ret

zprávu Pemyslovu

Budiž velebena

vle nad

vítá:

oblaky,

davši královnu nám, jejíž srdce

vnem

nese Valdemaru cností poklad taký! Dagmar jsme ji pokestili jménem,

man

Dagmarou nám zsta! Libosmavou Zoí, kterou jasný den se Dánsku povynoí, kterou na Kanutv mocný trn se vhostí sláva s rajským vdkem, síla s milostností záíce kol kolem široširým svtem ve sdružení vroucím krásy nevídané: Nech ten satek jitrem zlatých dob se stane, daících vlast" moji štstí jasem, kvtem !«

i>Amen!« vládce zvolal. »Však již, hosté vstate! Pane Strange, sáhni ku polštái, z nhož svdn tak ti zlatá výhra záí!

milí,

«

vážný tak, ba zasmušilý V snad pemítáš, jak's málo vyhrál sob, s výhrou pro jiného v jedné probrav dob sebe samého, stav poddaným se cele souperce, již v boji udolal jsi skvle'.? Nikoli! Tvj pohled výmluvn mi vstí, že rád ze srdce to poddanství chceš nésti. Nuže, královnu svou píští pod ochranu pijmi již a provo na severní stranu! Aj, což's náhle

i

Markéto, již dráha záivá ti kyne v daleký kraj cizí velkým za úkolem. na prsa t otec ješt vine. Nech, v nichžto válí pýcha s rozlouení bolem

a

I

Jako k dubu vichrem útlá bílá bíza králi: pimknula se dívka k mocným jako perut ji ruce obepjaly, s nichžto kanula až k zemi skvostná íza, tak že na chvíli jak ve oblaku zlatém zmizela pod ásným, záivým tím šatem.

adrm

Obejmul ji prudce, zulíbal jí líci, elo jí pak složil ruce žehnající:

v

>

Budiž

s

tebou, drahá, moje požehnání všade. provázej

mým nauením Zsta bohabojnou:

n s

t

nadzemské jen vláni

58

v

žití

kvt

barinu

isté krásy klade.

Do hrobní až noci svta zmatek irý ozauj ti ladn svatá hvzda víry!

es

bud tob poklad cenou neskonalý,

bra sob

statn posledním až vzdechem! ti nikdy nezakalí ani skvrny stín, ni hana lehkým dechem: nade všechen pvab cudný vdk je ženy jejím istým leskem lib ozáený. ji

Dbej,

a

její

zá

\

oddanosti vroucí uchystávej muži po trampotách vlády krbu tiché vnady, však i na trn bud dstojnou mu druží,

bím

koruny s ním sdílej, skytej rady, úastí svou velou vzpružuj každou snahu na oslavu íše, k poddaného blahu.

Nezapome

nás!

Než v

lásce také

velé

objímej lid onen, novou domovinu a

A

hle podmanit kdy o

rozletí se

ji

jejich srdce celé.

lahod tvých in svtem blahošumné chvály

vlas a rodie Geluje

si

tvé cnosti,

tví zaplesají

—

v

dáli!«

znova, k choti své ji veda. knžna v lokty bére

Klesající dceru

— a

její

líc

59

—

k dívce naklonná, bledá, jí roní na kadee.

slzu za slzou

Mluviti chce, ale krásní rtové její

bez hlaliolu jenora

Tak

tu stojí

slyšeti jen

I

mlky

tesav

se chvjí.

skupení

to

tklivé;

vzdechy, stkáni žalostivé.

kol síní širou vzlykot

pidušený

ozývá se. V pestrém hlav tch vlnobití na pvabné tvái mnohé dívky, ženy krpj pohnutí se jasnou hvzdou tpytí na pablescích slunce. Takto v ranní zoi rosné démantky po kvtném sad hoí. Králová ted tlumí žaly své a dcei ruce žehnající sklání do kadeí: >

a

Budiž s

s

tebou, drahá,

mým nauením

moje požehnání

provázej

t

vezdy!

Andlem bud míru, dobra, slitování ^na trn, kam zvou t blahopejné hvzdy, obestýlej mkce cizí dálnou zemi národ lásky perutmi.

a ves

její

Slíbej

každou vrásku

plaš

mu pée

pro každou

s

z mysli,

mj

ela manželova, hnvy,

mírni jeho

bídu pomoc, tchy slova, hoe bez úlevy.

nepropouštj žádné

—

-

60

a též tam, kde právo tasí

vin

epel

mstící,

milostivou budiž pímluvnicí.

Lehi bemena,

jež šíje lidu hrbí,

a

robotníkúm prací uondaným chleba dostatkem vždy kynou tiché krby, nabádej i chot, necha ku poddaným s otcovskou se chýlí láskou shovívavou, jako ty jim budeš stále matkou pravou.

hle.

Nezapome

na mne, jako tvoje máti

upomínkou k tob, dít zlaté, do dálky tam denn bude zalétati.

vroucí

míe

prosíc nebesa, by v

na hlavu tvou sladkou co

Kížek ozdobný,

jenž za

a jím

»

nžné

Pijmi

žití

snímá s hrdlo dcei

zlaté,

tento božský

rže

skytnout mže.-:

a vše nejkrasší,

na tkáni ci

vrchovaté

dštila štstí

adry

se

kryje

bílé šíje

obestírá.

symbol umuení,

ostatky jenž svatých ve

svém

nitru svírá,

v upomínku na mne. moje nauení. x\ž se kolem tebe shluknou roje péí,

kížek ten až

ti

je

spasným

rozeplaší svitem,

duše zalká v nitru žalv zrvtém.

61

kížku toho

síla

On t bude

sílit

zázraná

ji

zléí.

pokušení dobou, on t bude chránit ped nepátel zlobou. Když jej budeš líbat, pomni, že tvá máti tisíckrát jej vroucím celovala retem, a

mj

s

tebou vznášeti se nad pozemským hntem.«

duch pak bude družn kolem

vláti,

matka ješt dceru v loktech tímá, k její vroucn pi tu lene hlav. Za ruku pak lehce dívenku král jímá host, prav: a ji odevzdává Chvíli

slzí

et

»Zde

již

svujeme

pro dánského vládce ruce vaší poklad, nade vše

nám

dražší.

^<

»Zdráva budiž Dagmar! Limbak volá mladý, zdráva knžna Dagmar! « druzi jeho za ním, » zdráva! šumí eských pán ady, zdráva » zdráva !« zvoní ze rt dívenkám a paním, které k Markét se hrnou v ilém chvatu, polibky a slzou pokrýt naposledy ruku milenou neb aspo lemy šatn, naposledy ssáti slzavými hledy luznou podobu. »Bu zdráva !« huí dále bouí sterohlasou po širokém sále, v chodbách, kde se tísní služebnictva tlupy, <

>

!^<

—

62

—

a jak dalnf šumot zboueného moe ozvna sem duní zdola, kde se kupí lidu pestré davy po rozlehlém dvoe.

A

v to na pavláne vratkém

mísí trub a

hudc kry

kotl beskný hlahol shry.

II.

Vineta.

jNeplyne tam Odrou k severu od Šttina velká labu bílá: koráb ozdobný to rozestýlá stíbro tkaných plachet nádheru.

Blostná je píze hebkých lan, stíbrem kmitá trup, v nmž s obou dlouhých vesel dvojí hustá ada

odmen

zdvihá se a padá.

okrouhlými tríc otvory z podpalubní skryté prostory. Stíbrem také ozdoba se míhá, která tvary majíc labutí,

nade pídou v lepém sklenutí hrdlo štíhlé do povtí zdvihá,

kídloma hlavu

etz

hru

postýlajíc lodní;

jak uzda ovíjí tuhp, rží, lilií. jí

tžkým vncovím

se

houpá pod

ní

stran

—

G4

—

na mohutné hrudi korábu a stín jarních tchto pvab peste mihotá se hloubkou vodní.

Na palub purpurový

stan

vtérkem se vlní. Ped ním stojí Dagmar ve svatebním skvostném

kroji,

družina pak vzácná s obou stran. S jedné dánských posl hrdý sbor; jenom Strange s kormy opodál do vln hrouží neodvratný zor, jak by vzhlédnout ke stanu se bál. Sklonna je hladká jeho tvá a v ní rusý vlas, jenž na hrud padá,

dumnou bledostí své stíny spádá. astji ted jako samotá

s

dh'vá tak

nyní

Za

pan Strange, prve dvorný,

netený

a nehovorný.

nho

pan Albert vzornou pecí stal se paladýnem svtlé dvy, horliv jí slouže, hbitou eí vykládaje plavby

rzné

zjevy.

S levé strany k Dagmae se druží smavý zástup sliných zlatovlásek pyšný vínek seveanských rží, které z nejvzácnjších

zem

krásek

—

— vybral Valdemar a

íjó

knžn

vyslal na korábu, jehož

unáší

ji

vstíc

kídlo

blaze ševelíc

v Ribe, staroslavné jeho sídlo.

Knžn po bok nejkrásnjší z Ze záplavy vlnek nesetných, která hrdlem,

šíjí

nich.

porozlita

Inem se blá, zlatým leskem s tichým na rtech úsmvem

svitá,

híží milá tvá jak vesny jitro svíží. Oko její istá studnice, v níž se nebes odlesk jasný modrá, v níž se jeví mysl device ke dnu až, tak laskavá i bodrá. Kristina zní jméno dívky krásné. Jalíž

se nejprv

man

se

setkaly

knžny oi

modrojasné, navzájem si plesn vyznaly: Unášíš mi srdce, sliné rob,

její,

budme družkami

sob

ves život

I

Po

široké ece zvolna plyne Kam oko koráb nád herný. niva kol jak Touka široširá

svží

zírá,

jarní zeleností kyne, v dáli na severu jen se tlumí lehce zamodralé buku chlumy. Svat.

ech:

Da;imar.

— Potokv

Q6

—

íek

hustou sítí kypré luhy, jako v rouše zeleném se tpytí zdobn proplétané stíbra stuhy. Tu tam chata pod olše a vrby stechy rákos obemšený hrbí, a zde onde šedá chýžek tlupa sebraných jak chomá plachých kur, když se mihne mranem kídlo supa. Však zde jenom racek na lazur bílým kídlem kreslí plaché runy. a

blýskají se

beh

V ece asem rybolovc luny chvatn prchají, le náhle šumné vlny táhlé, adrem lodi zboueny

stranou

zastihly je

které

valí se až

po rákosí

behu

a tam zelenavé hebeny v pnu tíští jako chumle snhu.

lun

prudce kolísá i toí rybák žasem zkamenv sít pouští z rukou, teští oi na kouzelný nevídaný zjev, na stíbrná rahna, purpur vlajky, na koráb, jenž zdá se vidmem bajky a v

se

nm

Jarním sluncem ozáená niva usmívá se vkol pívtivá,

— asem, když

ale

se

67

—

mrákem

kalí

nebes oko, veselý ten luh na chvíli se mulným stínem halí, jak hy nad ním letl smrti duch, že se divák s myslí unylou rozhlédá jak širou mohylou.

A

jak

tak

i

nebem obláky

knžn

vlídnou

asem chmura a

stín

se honí,

oí zá

peletavá cloní

zádumivý

halí tvá.

Svtlé nevst pa n Albert sdíh osud krajin y, jíž 'zraky pílí: >Kraj ten rozlehlý, kde nyní mír vládne pod ochrany dánské kídlem, slýchával kdys krutých boj vír,

zpupných Slovan jsa volným sídlem. Od pochmurných beh Visly dálné k západu až tam, kde do moe vrhají se labské proudy valné, po nesmírné žily prostoe Vend divých nesíslné kmeny v pohanskou noc hluchou pohíženy.

bh

Místo k nebi, kde na ru janské výspy bílý

sídlí štít

pravý,

zraky vznášely, kde tverohlavý v pyšném lesku strml Svantovít. Svatou hrzou poutníci se chvli ve svatyni Retry nádherné, kde kol Radigosta davem nly obrnné modly píšerné.

—

Triglav klonil

zasten rouchem zlatotkaným,

—

zem

žal a hích ku svých žrec vštbám planým

aby nezel divnou

trojici

hlav stíbrných.

z tuích roh Gernobohu: v jiných boh nesíslný chrám scházeH se k tichým modhtbám, a též chata každá v jizby rohu stehla trpaslií sošky boh, opatujíc v líct pokorné domácí ty skítky pilvorné.

Klanli

se

pipíjeli ke

Živ; cti

Mrtvá píroda svým zjevem

rzným

mluvila k nim, božstev tajných plna: Pod rákosím šepotala vlna

tajemných svých vidin hlasem luzným^ podoby jak svtlé stíny míhaly se plaše pod lekníny. V temné hloubi lesa, pod lupením

jejichž

69

kmen pohan

obrovských, jež halil mech, cítil

s

povreným chvním

skrytých, neobsáhlých prsou dech,

svta bájeného

slýchal

v šumu chvjících se

zvsti

ratolestí,

TT:dyž listím prosvi luny kruh, "stíbrným na okem zíral bh, ^od stožárem vratkým, objat bouí, vídal v temných mraen smsici, ve vln rozbortných bílém koui nesmírnou tvá, hnvem dsící, z pod obrví, upinaté pny, metat bleskem pohled rozHcený. A když v noci zimní vichivé z chaty vyhle, myslí strachem jatou chumle jiskivé prašných promnil si v hívu rozevátou kon bílého, s nímž noci celé arkonského chrámu mocný bah objíždí kol kolem zem kruh chránit vrné, trestat nepítele.

snh

Zlaté_klasx„siovanské to plém rádlem vybouzelo z ader zem; po kvtnatých nivách žírný skot pohánli; v hustých les sei vysílali

za

tkavou

zví

-

—

—

70

bystrých šíp okídlený hrot: sít kladli v hojných jezer tun, shrnovali v lodic širá dna

drobných sled

mrana

stíbrná,

hemžící se v Baltu štdrém ln. Budovali sídla devná, okrášlená ezbou, malbou umnou, msta širým svtem slavená, naplnná lidu spoustou šumnou, jejichž velkolepé pístavy vídaly háj a v

nm

stž peestou

hemžící se v

Ale mysli lichých

sms národ

ilém obchodu.

ádm

boh

tesavý

otc vrné,

tvrdošíjné ctní

osudu jim neslo kostky erné. Hlasatelé spásy na kamení

—

metali zde zrní božích slov Hoj! tu rozbleskl se žár a kov! Kíž tu vzešel nad slovanskou nivou, ale

ne svou záí milostivou:

dsným tpytem purpurným nad praporem bitvy pochmurným, nad kídlatých pílbic strašným leskem; bojovník rozlícených tlum vzešel

71

kázal jim

me

te

evangelium

zvonním

Bránili se

a

bubn beskem.

chrabe

vk

ad

Grezpané, Uki, Rarozi. kmenové též jiní pemnozí krev se stále koi ila z tch Mrtvol hromadami pokrývali

— lad.

devných svých tvrzí širé valy, máchajíce s udatností lví Jarovíta hroznou korouhví.

A co konal slávský viking smlý jako báje výpravy ty znly. Srostlý v jedno se svou lodí sivou. jako moský orel v dsný let kídla rozpínal nad vodní nivou, —

Bda

lodi,

s

níž se

bda behu, kamo

tamo ste. zobák vryl

—

tom dlouho uml vyprávt dánských mateí a dtí kvil! o

Ale neplaten byl kmenu tch odpor lítý. Mee Dan, Sas v rozrznných jejich zástupech ádily jak srpy v houští klas. Pes krvavých trup druhý val

vítz

clo

pevných

se

ívtzí

drai.

rumy chrámy švarné, rozkotány modly divotvárné. Poklesaly v

pn

Zasténaly vkovité posvátných pod seker tepem, "zapraskaly vtve žalostn v obejmutí žáru velkolepém, stará božstva uletala z nich

háj

ve píšerných

dýmu

Klesli

Vendové

prosto

moe

oblacích.

—

hluk boje ztici loupeživých lodí z rozkotaných sídel slovanských

—

novým pánm zlatá že se rodí. Osadník davy se všech stran sem se valí, Nmcové Dáni, z nových mst již mnohý boží stan povznáší kíž jasný lepou bání. Slávu lepší ást šíj kloní již i

pod Kristova

jama

v novém

sladkou

tíž,

mrave a otc tlumí pohrdav. Ostatní pak plaše ustupují do nevlídných pustin, lesních slují, nebo v trpké, tžké nevoli

libuje

e

si

kroji,

nesou cizích pán povržení. Ba již dalekou ta doba není,

kdy

tu

navždy slavské

onmí, kdy v

ln

lilaholy

toho kraje

zbudou jenom sledy kostí tlíeícli goBodricích, Srbech, po Luticích, pusté hroby jen a chmurné báje.«

Skonil

e pan

xVlbert.

obepádá Dagmaino

—

Mu tne snní

líce..

.

.

Pojednou vzhled krajiny se mní: Behy ladné rázem coufajíce v ohromné dva oblouky se klenou, jak by v širou náru otevenou braly velkolepou vodní plá, jež se ped korábem pozaskvívá leskem stíbrným a v dálce splývá s azurem, jímž záí nebes bán. Zdali velebný to Balt již vine skvosiný koráb do nárue siné?

Zas tamo na severu vodní spousty behy hrbolaté vyhouply se v zái slunka zlaté, v buin valných zamodralém šeru €i snad Odra, sytá šumné pouti, v obrovské tu jezero >e hroutí? Nikoli! z

.

,

Rozkošné to divadlo, kdy kruhem tu se vynouje, tamo hasne na obvodu plán stíbrojasné beh zele vlnovitým pruhem, pivábilo na korábu slinou knžnu. Komonstvo s ní š\

pí

tší se a

tch promn pvabu,

pan Albert zjevy rznot varné,

snující se

vysvtluje

vodní dálavou, poutavou:

eí

Odra, slyšíc blízkou píse moe, v jarém dmutí milánovi vstíc hru tu šíí valné po prostoe, z daleka již rozestírajíc k Baltu ramena svá roztoužená: i

levé

rám

—

—

kivolaká Pna,

pravé Dvanovy ladný proud. Jimi v jasné kadee mu sahá, ale k prsm adra svoje blahá

nemže mu vroucn Ostrovy dva mezi Volín rozložitý,

n

pitisknout: se šinou

—

hvozdem stmlý,

Uznojm táhnoucí

se v dálku sinou Svina stužkou stíbrnou je dlí.

pahork tch ada Dvanovy jasným vlnám spadá

Ajhle! tam kde

k

výspy volyské, ped málem let skvl se Slávy arovábný kvt. Každý vánek, jenž ty vršky holé, pustiny ty smutné obletá,

s

každá vlna, eící se

dole,

teskJiv tam sepce: Vineta! Vineta! les šumí v dálném kole, a kraj široširý v temném bole Vineta lká tiše, Vineta! I

moské vidmo

Vineto, ty

mst hrd

Volyni,

skvlé,

perlo spanilá,

jsi na tch výšin ele ve knížecí sláv trnila!

jak

Pokoit

tvému

se

pvabu

pilétaly davy koráb, tísnily se

štde

šumn

sypaly

ti

u tvých nohou; do klínu

spousty perel, zlata, rubín a co skvost záí pod oblohou.

konin tovary: tob stožáry, jedle, bílé vným snhem,

Vídala's všech

Klanly jež co

se

trely kdys nad plnoním behejn v divukrásnou zái severa; zdravily

konin

t

pláchly cizotvarné

dalekých, kde z

pdy záné

76

kypí bájných vozíce

ti

v

kvt

nádhera,

lodí širém

Arábie klenoty a

vn

ln .

.

.

Nyní osiel ten smutný beh a lod plaše vyhýbá se jemu

vane Hled

—

z pustiny té smrti dech.

z dálky k místu trachlivému. tam jen moských ptáku kik, lodivod, dn zašlých pamtník, elo na dla chýlí zadumán: Vidí v duchu nával kolísavý

slyše

plachet rznotvárných,

stž,

lan,

kupícího pestré davy, pyšné stny, zái skvostných bran, lidu

msta

velebného krásy steré

—

man

z útroby se dere: a vzdech Možno-li, že všechna tato sláva mžikem shasla ve stín píšerný,

jako vzdušný pelud nádherný, jejž

as moský

Kde's,

ó,

nad vodami tkává!

Volyni, ty hrdé

Jumne

povstí? Kde žulový tvj hrad, Jomsburg mohutný, jenž moi vlád" Trváte jen v písni slavošumné! Kdvž vás v kole bohatvr slaví

— šedý skald, což

-

77

bleskem oka

vítá

hrdosmlé Jomsviking davy, obrovitou posla Palnatoka trící nad lodi zobák sivý.

Stíhá

duchem udatenství divy

na palub vratké; boue jekem, rahen skipotem a rack skekem slyší topor na štít pevný tískat, vidí sekery a

mee

blýskat

v potrhaných plachet šedé smsi, biované vichru zlobným ruchem, a bou velebná, jež táhne duchem, v asu jasné krpje mu vsí .

rám

Vypjalo se iíad Yolyní,

dánské

.

.

síly

v rázu strašlivém

na záivou hlavu moské víly dopadlo jak Thora kladivem.

Magnus

král

ji

meem, ohnm

zdupal do prachu. žití

s

kouzlem bývalým

Na pomoský trn a jak

vábil

si

krátký jí

sklátily

as

vrátil.

sedla zas

druhdy svítil v kraje dálné, k sob lodí shluky valné

rusalky

Tu

Le

té

svdné

král Niels

Vstala zas a

ji

zlatý vlas.

zdrtil

mocnou pstí

kíže spasný

tp\'1.

jí svi: Yzešlo sém blahonosných zvstí, které metal po tch bezích kol biskup Ota, Vend apoštol.

nad elenkou nádhernou

Ale nezdržely prosby žádné bohem usouzený msta zmar. Zapisáh' se velký Valdemar, jehož syn ted Dánsku slavn vládne. na vky že zlomí Sláy pych. Pod korouhví kíže s vojem valným na korábech vyplul nesetných k Ranské výspy mocným kidám skalným.

Udeil v ten bloskvoucí štít všeho Slovanstva i padla rázem vkoslavná Arkona, kles' na zem hromovitým pádem Svantovít, a moc dánská se zákonem Pán vztýila svou berlu na Ruján.

Poslové tQ pišli Voly an. Volyský sám biskup v jejich ele; mluvih, že tuto Slávy stranu

objímá

již

náru

Spasitele,

by výspa, která pstí stejnou s Dány samospasnou prosíce,

víru.

ušetena válkou mohla kvésti v pevném s niaii pátelství a míru. Ale kíž, jenž zdobil posl hávy, neodvrátil krále od výpravy:

Zamítl jich ruku píkrým slovem, že co Slovan, zrádná jesti zmije, že rod jejich teba skrotit kovem, ve jho dánské sepnouti jich šíje.

Když a že

s

s

tou zvstí pišel biskup zpátky vojskem král již Baltem kvaí,

devních blud

tajní

vyznavai

národ jedva pokreslený, vratký, odvrátili od Kristových ád; z lesních

pustin,

kde se

léta kryli,

šedí žrecové se vyrojili,

nad výspou si osvojili vládu. k davm plamennými

Hmli

slovy:

vám, že víru drahou otc svých jste spláchli kestnou vlahou zdaž vás nyní obrání nový? Obraz jeho hrozebn se skví s dánských stožár a korouhví, jež vám zkázu nesou Vojsko Krista na vás, kesany, jho strašné chystá Kíž od výspy vraha nezaplaší Hle, co plátno

bh

—

—

.

.

.

80

prahnef jako dív po krvi

Z

ciziny jen okov,

me

vaší.

vám

hrozí.

—

není pítele vám v zemi širé jediný ti štít, ó, plém siré:

otc

tvojich vkožizní bozi!

Triglav sílu

pijme dítky

pobloudilé,

vítznou jich vdechne zbrani

a náš ostrov, sídlo svoje milé, jak druhdy, mocnou dlaní!

zaštítí,

Postrašeni do

Kamína spli

kdož vrn lnuli k víe svaté, zanechavše msto, ostrov celý v moci chátry, bludným žárem vzaté.

ti,

Zašlá chmura pohanství se

nov

mžikem po ostrov; kíže klesly; žrec zástup vez' modlu tíhlavou, již skrýval kdes

rozvalila

v duté hrudi obrovského kmene, slavn nazpt v obnovený chrám a lid

etné lod ozbrojené

na obranu chystal

Le

již

k výsp

valilo

Však ten

knžno

proti

také našich lodí

boj

se,

a

nám.

mrano

boje lano.

Lykke tob

spanilá! Hle. jak

líí,

mu týí

81

hrdou hle,

jako

šíj'

hles první o té válce,

jak živne, z oka metá blesky,

komo

válený,

kdy vesky

polní trouby ozvaly se v dálce !«

Dagmar tiše k bohatýru vzhledla. Vyšla mocná posta rekova, kolem níž se z šupin, kroužk pedla bleskotavá íza kovová. Na hlav mu pílba okrouhlá shora ostnem postíbeným plá a tvá hrdobná s ran hojných sledy rdí

se nadšením, jež blýská hledy.

Zvoní

rek,

Dagmae

an

škorní železnou a

klon ped

se

blíží.

kovem hávu;

plavohívou hlavu,

ní

zvun kíží na krunýi; obrnnou rukou míí v dálku s eí jasnozvukou: rukavice tžké

»Hle! tím

prlivem

vnikl do límanu

voj

našich lodí

bouným mrakem

Jakou rozkoš slavné vidmo plodí, jež mi kouzlí pede zrakem! Vidím strašlivé to ptactvo boje, drak hrozných temnokídlé roje,

pam

hrnouti se z Svat.

onch moských

ech: Dagmar.

vrat,

—

82 se kvapn po límanu, nadýmati plachty v jitním vanu, po zkyplých vodách tancovati KoHsá se nad užaslou vlnou

šíiti

stožárových jedlí širý les, rahen vtví nesíslnou v lan a thel úponkovou sms, v rozmanité chumle tepetavé zdouvaje svých plachet loubí tmavé. klátí

A

jak lesem, když

blesk se míhá,

na

me

zá zpv bitevní.

tak tu plachtami tak tu burácí

boue

hromu rachot

lehá, zní,

šlehá,

Nejhroznjší z tchto moských drak v ele strmým, skvoucím kížem plál; za ním vládce bojechtivých zrak týil se, s ním arcibiskup stál, slavný Absolon, muž Bohem daný plamenná co metla na Slovany. Živ dosud vidím ped sebou postat" jeho obrovskou, jak z davu zpola knz. pl v bohatýrském hávu vypíná se s hrznou velebou,

open pstí keovit o

válenou

spjatou

lesklou sekyru,

ano shora pod

infulí

zlatou

— s

83

—

mihotavým kížem safír

Vend

oko, v lodstvo

zahloubané,

svatým plamenem vstíc

boji plane.

Tamo, kde se pod Volyn elem Dévanova proudí z límanu, ekalo nás lodstvo Slovan plachet hustých tepetavým blem. prliv za ním Záhyb límanu hemžily se tchto plachet vlaním, jako blásk když oblak slétne nebo hruš sesype pršky kvtné. i

Jako bv

dv pták

dravých

mrana

^Y azuru se stetla bojelana,

hnvu slepém v pusté smsi rozvíila kídel prudkým tepem, na

se vrazila ve

zobci,

paáty

šumotem

a

skekem

a

podnebesí,

až by chodec dole vypna hlavu

vzhlédl užaslv v tu vzdušnou

vavu:

Takto na modravém na líman

ohromná dv lodstva ruchem boje, nevídaným dosud v této stran, schumelila

div plachty svoje; pobouené vod

srážely se v

mohutnvmi boky

steré

lod, 6*

—

84

—

zobci ostrými si v žebra bily, spáry hák do beder si ryly, lovily se lany, do palub vtínaly si kotev ostrý zub; znly tresky most, klesajících

na lo, boje hluk a

s lodi

ryk,

zbraní inkot, zápasník kik, sténajících tu.

a

vzduch

tam

plesajících,

šum a jek moských pták skek.

mísil v bitvy

poplašených

Moský

sup, jenž nesl moji etu, smsicí tou stíhal v bystrém letu pyšnou labu vzácných pvab.

Byl to nejvtší všech koráb slovanských a nejzdobnjší spolu:

Hrd

nad ostatních

stž

les

trel stožár jeho do nebes s vlajkou stíbrotkanou na vrcholu; s rahen visely mu plachty snžné jako jarní oblaky a v nich sem tam kmitaly se zdoby nžné hvzdic drobných, stíbrem vetkaných: nad klounem pak pídy po vypjaté tíhlavá vyezána pohanského božství postava, s rohem v ruce. nla v íze zlaté.

pkn

85

Plovoucí to byla svatyn lostva pohanského. Zástup

na

píd

knží

v jasné skupin.

stál

V kadee

jim zele tkala svží haluz lípová; kol vlály ízy snhobílé; oi plály žárem blouznivým a zpvy hlasné

úd

ze

rt slavným sborem šumly,

an jich prsl tepot umlý rozechvíval struny varyt jasné. Za nimi pak širý lodi trup svítil zbraní bohatýrských tlup Svaté korouhve to paladýni, která sklání na tch postav tíse kmentu bl a stíbra jasnou tíse jako snhu chomáe a jíní. Posvátný ten prapor piln steží neprostupná hradba statných tl, spousta k luku piložených stel, spousta kopí, jimiž locT se ježí.

—

Ke korábu tomu zamil

moský

orel

mj

a v ladné plece

železným jej zobcem udeil; na píd mezi rozplašené žrece tžký most se rachotiv ítil strašlivý se znítil. a boj na

nm

— mj

Na koráb

8G

—

zástup vztekle

nazpt zástup Slovan závodíce v udatnosti

jej

kvail

tlail

lví;

na pohanské zbran klonila se vážka vítzství, když tu náhle na opané stran druhá dánská lod svých hák zuby slávské lodi vala do paluby. ale již již

Jako chrt dvé, když v bystrém skoku zakousne se vztekle s obou stran jelenovi do schvácených bok a ten krví, pnou postíkán semotam se klátí sebou zmítá, parohy se v houští vtvic vplítá.

marn

setást ohare se snaží,

mu v nitro vráží: Takto koráb tsn uvízlý v lodic objetí, jež s obé strany jejichž zub se hloub

v jeho bok se

pevn

zahryzly,

kolísá se piudce rozhoupaný,

sem tam se potácí. boku na bok div hourácí. tepá strje smsí pomatenou, pokryt vody rozbouené pnou. praskaje s

Palubou

mu

Kmitají se

kypí zápas lítý: sekvr bleskv.

me,

— pokik

rozlehá

87

zvoní

se,

— štíty,

šípy syí, duní palic tesky, Y dsná klubka dav se splétá

muž

zub zní a mroucích sten mnohý hmotn pes palubu slétá a vrah ješt k vod naklonn skípot

—

—

nm

po bije s vášnivostí slepou, jako tulen když lovci tepou, a kol kolem vlna zpnná vystikuje, krví rumná .

Posléz trupy

pídu

.

.

knží porubaných sms ásné ble,

pokryly,

tTásn krví uzardlé. zele vnc rozškubaných, tváe mroucí, u nich varyta zlaté

sprchlá

pádem

zlatostrunná,

Pes

tu spoustu,

s

rozbitá.

tžkým

v ruce mlatem,

chvatn vy stoup' obrovitý Dán tam, kde v lodním klounu po vypjatém tíhlavý byl idol vyezán,

rozpáhlo

se

rám

svalovité

padl v temném teskotu na modly té elo, zlatem kryté: za hromného Dán chechtotu a mlat

idol

na

sto

kus

roztíštný

sesypal se do kypící

pny.

88

Ale doposud se snžila svatá korouhev ze stedu ety, která kol ní Dánm na ústrety bodce dlouhých kopí ježila, mezi nimiž mee rznotvárné blýskaly se, zraky hnvem žárné. Xade všechny strml hrdou skrání

me

mu jasn praporeník štíhlý; záil v pravici, a levou dlaní tímal prapor, jehož bílé tásn kanuly na, zpola kryly jej. že z nich bledý zíral obliej jako zimní boue prašným snhem; havraní mu vlasy ve vrkoích k líci spadaly a v temných oích nadšení se skvlo vroucím žehem.

Odevšad jsme buráceli prudce vzteklým vitokem v ten živý val, tíštily se devce v tuhé ptce, jisker déš ze štít vytryskal,

me

blesky mrtvol vršky hrudí vráželi v nerozvážné

kížily se v kole, kupily se dole,

jsme na oštpy

zlob

Nezeli jsme v

boji

hluši,

slepl.

divokém,

kterak zatím koráb, poborcený

našich lodic

prudkým útokem,

m'ž a m'že klesá, v

dopola

již

ztápí

chumle

pny

palubu,

pomstylan

s sebou v záhubu lod, v bok mu zahryznuté, táhna, až kik zaznl: » Koráb klesá! Bda!« Boj tu skonen. Jeden spásu hledá

—

v lanoví; ten zachytil se rahna: jiné splachuje vln

a

ás

proudný chvat

našich na své

lod

pílí,

hledíc zobce jejich odervat

od korábu, jenž

se v

propas

chýlí.

Já však, opozdiv se v líté i^eži, rahno skípavé jsem chytil stží. Odtud spatil jsem, jak šípem v boku Pomoan, jenž prapor svatý nesl, zbrocen krví na palub kJesl, ztopené již do pnivých tok; kterak do korouhve asnaté jako v rubáš zahalil se celý a zub kotv^% k stžni pipjaté, zatkl sob za pás stíbroskvlý. Takto spoután s lodí klesající, zapadal s ní v šumnou vodní sluj unášeje drahý prapor svj, jenž mu obestíral mroucí líci;

90

v peejích se ješt zavlnil;. Iv na vždy pak se skryly. kade

—

prapor,

Však

již ke vlny heben,

mn

—

také vystehoval pustil jsern se

pracn vodou rozbouenou

rahna

— drahná — ploval

mrákot objala mne chvíle pak lano, slétlé odnkud, vytáhlo na vysokou hru korábu, kde s králem Valdemarem na kolena klesnuv Absolon vdil nebi v zanícení jarém za pohanské lodi bídný skon. až

m

Zachvlo se Vend lodstvo celé pádem svatyn. Jich spousta zídlá zmatena jak stádce osielé

útk

v

Za

ní!

obrátila plachet kídla.

Hoj, byl veselý to hon!

Dvanova zpnila

se s

šumem

pustým tlumem, pokryla se plachet hustou smsí, jako shonem oblak podnebesí. Za nimi dav našich koráb prchajících lodí

nesl se, jak

mrano jestáb

za vlaštovek

moských plachým

v mnohou

lo

tu

ješt zaboil

rojem;

—

91

ostrý zobák, s ní se utkal bojem, spálil

ji

neb ke dnu ponoil.

Kolem Volyn,

jíž

ze všech bran

proudily se prchajících davy, dále bouil stísnn, pomíchán, lodí nával, plný ryné vavy, vzhru Dvanovou, až pak na

veer

ni

pod kídloma jeho žalná troska lostva slovanského klesl:

spasila se z divokého štvaní.

Zpátky Na Voly! zahmlo heslo z biskupových úst. Hned šumn tam lostvo naše vichicí se neslo. Pochodní a louí sterý plam zaplápolal na korábech šerem, hebeny vln táhlé zbarvil nachem, míhal se a jiskil všakým smrem v poletavých záí reji plachém jako bludiky, když v baeništi tancem divým píšern se blyští. I

Odlesky tch svtel hrály nyní na skalnatém behu pod Volyní. Tajemn tu vtínaly své zuby do veerních nebes hrdé sruby, pyšn pevyšoval chrámu štít -

02

devné, však mocné msta valy, nad ním vzcházel snivé hvzdy tpyt jsme slavn písahali. » naposled !«

—

v posupném tu nlo klidu. Hrstka jenom zbsilého lidu chystala tam odpor zoufalý, na spch širé tarasila brány; jako duchové se nad parkány

Msto

stíny jejich plaše míhaly.

Snaha zpozdilá! Stel smrtných mraky vymrštily z

vzhru

luky, praky,

lna koráb pod temný

val

ozbrojenc tlum se vysypal, pochodní rej záí mlhavou zakepil jim dsn nad hlavou, v rukou mee nesetné se kmitly,

hákem ebíky se hradeb chytly, vymrštná lana harpun hrotem, pádné rány, okovanou hlavou s dsným

tíštily je sekyr

hmotem

beran bušil do sténavé brány.

S teskem sítila se naposledy. Bouili jsme dál. Jak v báji stane rytí v mst kouzelném a hledy zžaslé

noí v krásy nevídané,

zrakem zdiveným jsme

stíhali

zjevy nádherné, jež kolem všude ve pláchnoucích smolnic zái rudé leskem tkavým se míhaly: Jevily se sloupy devné s

hojnou zdobou ezby zlacené,

v pyšných stnách záivými kamy tvary kvt, ptenc vykládané,

purpurové clony, podobami zvíat, lidí skvostn protkávané

.

.

.

Tu

a tam se vznítil zápas vzteklý hrstkou obránc, jež smsí trup brzy klesla k zemi. Hojnost" lupu naši z opuštných dom:i vlekli: s

Tu

ten v

šru

smíchu

vine kolem

perel

sob

druhý nese

šíje;

skvostnou pílbu; tetí raduje se urvaného pasu drahé zdob; jiný pi pochodn kmitu sází z mšce na dla peníz rozmanitý, na nmž divné obrazy jsou ryty, písma zemí všelikých a rázy; jiný prohlíží

si

zvdav

zlatého

—

jemuž cukruje

se

bžka

má hocha na hlav stíbroskvoucí holubiek pár.

tvar,

04

Já však spchal se soudruhy dál. tam kde na pahorku v msta stedu Triglava

chrám obnovený

stál.

Ale jaký obraz skyf se hledu: Náhle ped námi nad msta krovy vyvalil se s jisker

deštm vzhru

rudý mrak a v zážeh purpurový odl široširo noní chmuru. A když do msta jsme dále spli, divadlo jsme hrznkrásné zeli. V zái rumné nám plane vstíc devný ten chrám, jsa objat zpola výhní plamennou, jež tráví zdola jeho stny, lan vzpínajíc k jeho štítm steré žhavé šíje. Siptí, kepí plamenné ty zmije

pi

jako

píšalce krotitele;

nádherných stn klenot všeliký, maleb ušlechtilých barvy skvlé ohnivými žehou jazyky;

devné,

sloupy

ezbu

jež

umlou

zdobu peskvlou, dostihují bleskorychlým skokem, kolem nich se do kotoue vinou, nad hlavy tepetavé šinou; jedna z hlav se dlí ode trupu, sama kídlatvm se stává zmokem jeví,

n

— a výš

—

95

po vábivém lupu,

letí

—

mžikem bystrý ještík se chy drápkem rudým za nádherný štít, v roh se zakousl a rychlým vzrostem v sa se mní, jež krov celý strebe jícnem krvavým a hvzdné nebe zpupn šlehá jiskrnatým chvostem .

Sítila se brána

,

.

pedsín

leskuplné, shora nepokryté,

kterou záclony nach obrovité ode vnitní dlil svatyn. Sítila se

pádem teskutým

v trosek pustou sms, a z níž v jisker dešti

chmurou tžkých

plamen

erný dým

kotou

Chvíli vše se tají ve

mrak

již

se valí.

mraku

—

—

dlí zvolna jeví nyní jako v rámci rudých oblak obraz divný chrámu ve pedsíni. Starý,

se

vysoký tam

Smrnou posta

stojí

bílá

íza

žrec.

halí

temene se valí na hru širou, ramena i plec, jako vlny mléka dol kypí kolem vážné tváe vrásité, a vlas bílý

s

halí

no

sem tam protkán svžím z

haluze, kol

Tak

tu stojí

spánk velebn

lístkem lípy

zavité.

a

smle

bez pohnutí, bloskvoucí cele a jen zrakové mu tmaví, žární záí jak dv hvzdy noci jarní. Za udidlo skvostné tíesavá ruka tímá obrovského kon; i

ten

záí blem bezúhonn

—

posvátný to komo Triglava! Jako závj snhu vichicí

zmtená

a ve

slunením

tancem svtélek

svitu

se jiskící,

tak mu s šíje, v dovádivém kmila zapletených perel, hust splývá po blostné pleci bílá híva.

Ku pedu

též

jednou

upinou

pes elenku stíbrnou

se

sklání

a zrak jarobujný pozaclání, že jak zimní

hvzda škubnou

haluze, již halí sníh a

zrak ten Liljí

svítí

záí tlo

mrákem

jíní,

bílých žíní

bujaré,

jehož nedotkla se zemská tíha Stíbrem okras na zádech se míhá

posvcené sedlo prastaré stíbrným temenem: jen Boha

se

97

Zdýmá

nm

houpává se noha. nozdry, v zubech uzáu stiská,

vtrná v

nepoklidn hrabe kopytem, jehož podkova se stíbrem blýská, zlatých srsí zákmitem.

heb

Proti nám kmet levou ruku šine jako na obranu. Z úst mu plyne hlahol divný: tu jak prudkou hrozbou

mkne

burácí, tu

tu jak

moem

tklivou prosbou,

žalu

teskn šumí.

a

z

pec

nás

—

dsná hímá nikdo slovm nerozumí,

tu zas jako kletba ten hlahol

podivn nás

jímá.

ohn jazyk žhavý Jak zory vznikem vlnící se oblak cervenavý

V

tom

za

již

ním

zasáh' oponu.

plamenn

se

vzpláh^ v

ohn

zžíhá:

takto

mžikem

bystrém záchvatu

nesíslná asa šarlatu. Nitro

V z

svatyn

se objevilo:

mranu, které v okolu bortících se beven hust dštilo, jisker

v purpurovém svitu plápol, z nádhery stn vztekle šlehajících, píšern tu strml trojí hlavou Svat.

ech

:

Dagmar.

—

—

Záí rudoplavou

zlatý kolos.

žár se

98

dsn

obrážel

mu

v lících.

S oí sprch' mu stíbrotkaný pás píze lehké, rojem jisker vzaté;

hrzn

zíral

kanuly

mu

k

nám

a

Za rachotu boících

deštm

voln

z

as

velké slzy zlaté. se klád,

trosek zpola ukryt hledu,

náhle kolos naklonil se k pedu a pak hromovitý jeho pád zatásl vším vkol v dsné boui, všechno hale v plamenech a koui.

Z

této

spousty rozlehlo se ješt

hlasu nadlidského temné

hmní,

ozvalo se strašné zaiení a cos kmitlo z ohn, jisker dešt,

zavíilo lavina

shry

—

jako

snhu

stíbrných podkov blesk

—

lebky zasažené temný tesk a již deptá v burném hívy šlehu naší tlupou komo posvátný, vzpíná se a skáe, ií, supá, bleskem kol se míhá, teští, dupá bílý

Za

pízrak šíjí

mu

dsn zlatá

úchvatný!

híva

lítá

rojem hádat ohnivých a hází

90

—

—

již i sedlo chytá^ jiskry kolem jezdcem plamenem led komo zmítá, jak by mrskán žhoucím bseni zkázy

Tu jsem klesl. Zbsilého oe do ela mi teskla podkova. Procitl

jsem v

lodi.

Vkol moe

erve

nachová. V rudém svtle bylo kolem zíti tíse koráb a plachet chvní,

pokrývala

—

každé thlo v lan a rahen síli všechno zetelné jak v zái denní. zdá se, že beh širý hoí A tam hrdá Voly ve plamen moi!

—

Zvdl

jsem, že tlupa

soudruh

hoícího msta prchající V širém okruhu spasila mne. z

—

svítil

kraji obrovitou svící

msta

požár; noci dv, dva dni ohromnou nám záil pochodní

behu

na z

a v lodích hodujícím,

vítzství se

Na

šumn

radujícím.

vypálený prostor holý kol a kol jsme pluhem rozrs'li, v erné brázdy nasypavše soli, to

kíž pak ohromný tam vztýili

«

—

100

—

na míst, kde božství ohavného hrdá svatyn' poklesla v rum, na hbitov msta peslavného Hle, tam chmurn trí k oblakm!

—

Bláhový však lid, tak náhlý pád msta nádherného nechápaje, u krbu si praskavého rád o Vinet šeptá divné báje: Že prý líman strážný ve svj

sám

klín

msto

arokrásné, a kdo hledí byste do hlubin, že prý vídá, jsou-li vody jasné, svatyn a vží rysy tasné, potopených lesk hravý stín.

shrnul

to

Odmlel se Lykke. Dagmar bledá poutkvla zasmušilým zorem na volyském behu; nad pahorem kíž tam erný, obrovský se zvedá. Pízrak dsný zatásl jí náhle: Vzrstá temný vykoupení znak k širokosti, výšce neobsáhlé, vypínaje

tém

Le kým Co

se

do oblak. jí mrazí zjevem?

nyní krev

blá erným

Splývá po

nm

bílé

jeho devem? roucho ásné

101

ženy obrovité, která na

nm

v liliovém

smutn

krásné,

rozpjatá se chví:

ble nohou vnadných

zkrvácený heb jí hrzn tkví; krev se pýrí ve záhybech ladných ízy, ježto vlá jak bílá pára jitním vanem lehce zvlnná, na obrub pestrým kvítím jara, jemn tkaným, prost zdobena; tam, kde k srdci splývá volná kštice, vetkána v ní stíbrem holubice; výše nahá, bílá ramena šíí se, a v jemný pvab rukou ostré heby vnikly žárnou mukou. Ale nejvýš srdcem zachvívá krásná hlava smutn naklonná, a líc pespanilá, truchlivá,

zmtí vlas temných obronná, jimiž

s

lípy snílkou trnitá

koruna se strašn proplitá, ostnem ryjíc v nesíslné rán ela cudného, kde dravc dvé listí

vnce

lipového rve,

kídlem erným

tepajíc

jí

skrán.

S hrzou Dagmar na zmuenou kteráž

oi

zvolna pootvírá.

zírá,

—

102

—

Nesmírná tu výhe muk a hoe, trýzn nevýslovné mnohý vk. slzí beznadjných celé moe, tžké mrano strašných výitek

zrak tch

z noci

Zatásla

Když

se

jej

se

Dagmar

ni

valí

—

zor

svj

halí

na

—

vznesla opt, prázdný

kíž

pochmurn tam strml nad pahory. Zmizel dsný pelud. K vod níž svezly se

jí

postrašené zory.

Zelenavým svitem hraje pod ní neprhledná spousta vodní. Však co te se dje ve vod ln? Jako ped poutníkem, který stane na skal nebetyných mlžném trn, trhlinami mlhy rozervané náhle z dola slibná zele svitne, víska, eka dál se mlha zvedá — tichá,

—

a

vdk

nížin široširých stíhá

pekvapené

oko, nenasytné:

Takto vodní clona neprzraná

te

se trhá v zelenavá mrana, až vid arokrásný ve hluboku náhle jeví užaslému oku

rozjasnna do samého dna

—

—

103

kišálov prhledná. Vidti kraj vodní v ajné kráse: V rozmanitém ladném útvaru skalí zubaté tam vypíná se

Tláha

v lesích

korál

a jantaru;

zvonce medus ržových se chvjí nad ernými luhy vodních as, jimiž moské hvzdice se rdjí, jimiž blýská lastur duhojas: živoci se rojí nesíslní na dn hlubokém i jasnou vodou, která výše stíbrn se vlní;

rznobarvou smsí, rznorodou hemží se tu obrovitých rak, krab pitvorných a divých krak; v reji ilém, letu stelhbitém, míhají se ryby podob rzných, fraškovitých,

pvabných

i

hrzných,

zákmitem, vousem hravým, lesklou šupinou a tu onde sled voje celé vznášejí se jako stíbroskvlé oblaky nad vodní krajinou. ploutví duhovitých

A tam

uprosted

—

hle, jaké

arokrásn z vodní dole msto skvoucí, ohromné

divy!

nivy se pne

—

104

—

do vlnivé vláhy przrané. kouzlem báchorkových sídel tpytí se tam v podlímanském kraji; kolem vží místo ptaích kídel

Záným

rybí ploutve

A

nm

ržové mu

hrají.

nesetného davy tesav se chvjí ve vod klínu, útvar jejich lehký, prsvitavý podobá se zjevu svtlých stín. Zíš tu luzné díví podoby, jimžto vodní kvítí vlasy temné províjí a lastur ozdoby spínají rouch svtlých rasy jemné, jimžto nohy nžných útvar krášlí tpytné kruhy z jantaru. Vidti tu s meem, kopím, štítem hrdolepé zjevy bohatýr, s ocelových šupin hravým tpytem, i

K

v

též

lidu

muže v prostém

boku mnohého

kroji míru.

krásná žena v isté milosti je pi tulena, na prsa mu kladouc tichou líc, v loktech nžných dcko chovajíc, kteréž stíhá roucha ze záhybu velkým okem peletavou rybu. Bajan s vncem ve stíbrném vlase z nich

strunou varyta prst lehce snuje

—

105

—

a sbor knží v íze bloasé boha velebného obklopuje,

msta stedu, zlatem záe, vypíná se, kolos trojí tváe. Rtové všech se pohybují, chvjí jako v písni. Knžna kloní ucho: který z

z

vody

zní cos

ím

však

až pak zdola k

hlasn

tajemn

a hlucho,

dále silnj', zetelnji,

Dagmain

sluchu

šumná píse duch:

bije

^Nahoe tam pod oblohou smavou nedopál nám bydla zpupný vrah,

zvi dravou, v chatek tichý práh,

ubíjel nás jako

metal

ohe

otinu nám bral, nám koutku nenechal,

víru, jazyk,

klidného

kam.o hlavy sklonit, v zem síru Tu hle! voda v lno ochranné stuhla nás, a

nám

plém

skytla

Na zemi tam

msta

naše

uštvané.

vné

sídlo

naše stopa mizí, spousty popele,

—

padly svaté háje, rádlo ruší

v

dd

míru.

cizí

kosti zetlelé,

potup tam hasne

slávský rod -

— Jenom semo nedosáhne Zde ruch

106

—

v tiché stany vod zloha lítá:

kat

tamo zhas', luhem vodních as pod stíbrným štítem Svantovíta. života, jenž

dál se vlní

i drahé mluvy znní: ješt zavzdychne

Hyne tam potají

si

a jak žežulice pi jeseni v posled zalká, navždy utichne.

Navždy

mil^" hlahol

onmí

nivou tam i lesem, stránmi, nikdy více plesem skivanovým ze rt dívích k nebi nevýskne, nikdy zvunou perlou netryskne do strun zlatých zpvem bajanovým. Ale tuto mluvou, písní naší krystalná hloub šumí, zvoní dál,

vzhru

vláha soucitná

cit našich

vláni,

ji

vznáší:

ples a žal

hájm, nivám kolkolem sdluje vod šumným hlaholeni, naším zpvem huí, duní, šplýchá, pizvukuje k vesel tepotu a jej v tajném šepotu

skalám,

behm

snivou vlnou do rákosí vzdychá.

—

—

107

Kdy však pomníme své mrzké zhouby zpv pomsty zahímá nás hnv:

a

vod spousta rozk\^í se z hloubi. rozduní se v jek a ston a ev. s rachotem se v hory vytýí, z opnných jícn zasyí, že až cizák, slyše strašnou notu,

ta

ohlušen tím teskem hromovým, pod strhaným schoulen taklovím s ela sete chladnou krpj potu.

Dokud bude níti z moské vavy skály Arkonské blostný štít, širým Baltem píse mrtvé Slávy

hymnou bude nekonenou

znít,

z tchto jezer, líman a ek šeptat naše zvsti v pozdní vk.

vn

valit

ku pobeží tomu

utrpení našich žalný

šum

a hlas pomsty vznášet k

v

boue slavném

S

hrzou Dagmar hrzou vidí, jak

s

ponoenc

nebesm

rachotu a hromu!*

zdvihají

slyší

vody zpv,

ty valné sbory

k

ní

zory

nesíslné, z nichžto blýská jal;

i

Triglav,

jemuž klesá

hnv, s

oí

—

108

-

páska stíbrná, k ní zlobn toí zraky veliké a ruce zvedá, jako polyp k lodi výš je dlouží Vzkikla knžna tvá ve dlan hrouží,

— —

—

chvje

se,

jak

andl

smrti bledá.

S kormy piskoil pan Strange bleskem — Však již Dagmar zachycena hebce slinou Kristinou. »Stín pouhý !« šepce

—

a zas prohledá slz plaší shrnuvších se

jemným leskem, pán, paní

obavy ve vlídném pousmání. Marn zvou ji do podlubí, stanu, zstane ve svžím pídy vanu. Rám pážat iperné tam neslo na koberec mkký skvostné keslo. Usedla si knžna; k noze její vlídn pozvána si skromn sedá

—

Kristina: zrak její

s

péí vzhledá

ku bledému knžny oblieji. k oím dumavým, jak poletují

smutn

po bezích, jež kol se

snují.

Koráb zahýbá tam, kde se úží Svina od Lebínských bílých skal, k nimž roj nžných ostrvk se druží, zelených, jak bys tam rozmetal

—

100

—

hrstku smaragdu po vodním klínu. tsn s obé strany spjat

Posléz

se v buk stínu, proud jej vynáší z tch úzkých vrat v náru moské, široširé pláni. Vstíc jim záí Baltu veleba. Stožár ped ní hluboko se sklání a lod prudeji se kolébá, kdy zoí plán stepné, jako bujnj poskoí a šíji vzepne.

behem, šeícím

k,

Nazad Uznojmu a Volyn behy táhlým obloukem se tratí; mnohý vrch tam v modré lesin poslední dne políbení zlatí

a lem na

Moe

západ

barví nachem.

jiskí se jak zlatým prachem

-

a zde onde mákem planým rudne — nádhera tch barev zvolna chudne zvadla poslední ervánk rže a kol kolem stíny noní pnou hebký závoj, k lodi úž' a úže vinou lehkou pízi stíbrnou. a již msíc bledozlatým kruhem s rojem hvzdic svítá nebes luhem.

Knžna

sliná sedí v zadumání

v teplém,

mkkém

noci objetí

—

110

—

na pídé, jež s ní se zvolna sklání a výš, výše stoupá v záptí, na lodi, jež s boku v bok se chýlí jako velká kolébka, již rue houpají sem tamo družné víly Baltu starého, jenž temn hue, lo vlny šumn rozrážeje svoji kolébavku pje. Ale nespí Dagmar. Hledí vzhru na kmitavé záe krásy v safírové výši nekonené,

o

vnou

vné

na

oblák

Krpj

tichých lehkou chmuru. zvolna po líci jí stekla,

bezdky dla tesavá se smekla v ruku Kristin, jež na ni vele pitiskla rty nhou rozechvlé. Dagmar dlan, klekla, zraky vznesla ku hvzdnaté báni. Slyšela jen družka její milá vzdechy klopotné a tiché stkáni, však ni ona jist netušila, za koho se nesla nocí k ránu jako smutná holubika bílá modlitba ta vroucí k nebes Pánu Sepjala pak

Na palub když lesk

dlely ješt bdíce, jitra

ozlatil

jim

líce,

.

.

111

když

se

na západ roztrhaly

ranních mlžin šedé záclony a tam zasvitly jak snžné valy dálné skály padlé Arkony.

III.

Svatební dary.

msto šedých vží, usmíváš dnes tpytivé a svží? Stavby nebetyné, jež se vkem chmuí, praporce si pestré zatkly na cimbuí, etzy jim halí štíty sivé, divné výstupky a sošek chmurné davy, opádají mnohý smlý arký tmavý, pnou se pes ulice uzouké a kivé, vní ady štíhlých sloupc nad pavlány, v zapletení hustém visí s každé brány. Podobáš se, Ribe, svatební dnes matce,

l^ibe, slavné Ribe, <íož

se

kvt

—

starušence, hosty vítající sladce, hladící své vrásky v usmívání blahém,

svých vlas stíbro v epci drahém, ve svatebním epci, jenž se zlatem svítí, ubrán v pestré peí, fábory a kvítí. tající

Však-t Ribe

v skutku po svatebním kvase

blaženo se budí.

Jedva vží šervch

113

rzným

prstem jitro zlatoasé, píval postav tisícerých mezi dav, jenž k úsvitm až denním z v ulicích noc probdl šumným veselením. Jako po luin bujné vtru letem tklo se

vyrojil se

dom

trávy

houš

se

vlní s

nesíslným kvtem,

šalvji se modrá, kopretinou blá, tu zas pryskyrníkem žlut záí celá:

hlun proudí ulicemi, mní barev svity všemi. mšan a bond rznobarvým krojem

takto dav, jenž

tkav S

se

háv se mísí, knžské roucho tmavé; tam jeví dívka líce usmívavé pod ržovým vncem, lehkým pod závojem; i též drobotinu dítek smavohledou matky nesou v loktech, za ruky si vedou.

lesklý tu

A

tou spoustou lidu šumí zvsti hlasné

o dnech památných, jež Ribe

zelo práv: Valdemar jak m^ocný ve královské sláv vyjel na ústrety nevst své jasné, již pan Strange vezl tužbám jeho vroucím z dálné zem eské, slavné, pebohaté, které záí v klín drahokamem skvoucím t^rah^a*

divukrásné sídlo stovžaté.

Hovoí, jak bylo pehlednouti stží zástupy, jež obou zdaly na pobeží. Svat.

Cech

:

Dagmar.

8

lU

ekou

z Ribské brány valily se davy, potoky k nim sply tlupy vesnian, až pak v šumné moe slévaly se hlavy, s behu pnouce zory na západní stranu. Posléz lodník starý" s náhlým bleskem oka tulení svou apku hodil do vysoká: Sterý krk se protahoval » Jedou, jedou !« smrem, kamo staec rám napahoval; ale mén bystré oko ledva zelo cosi tam jak mráku tepetavé blo. Vedle jiný mráek lehce rumnil se; rostly letem, každý v plachtu promnil se.

Blíž se nesl

hrd

v lodí prostších

roji,

zlacen jitním sluncem, velký koráb dvojí;

jeden labutí

ml

útvar, plachty bílé,

druhý plachtoví ml nachem uzardlé, na výbžku strmém mohutného kýle zdobu nesa pyšnou, ryzí stíbro skvlé

—

hlavou povypjatou, blyštící se v dálku pod korunou zlatou. orlí poprsí to

s

S korábem tím vyplul v hojné et panské Valdemar vstíc knžn. Než kdy s lodí její setkali se v Baltu proti výsp Ranské, pestoupil k ní vládce. Ze rt ke rtm znjí všechny podrobnosti milostného stetu: Z daleka mu svitla dvic dvorních sborem

115 lilie ve shluku pestrých kvtu a též ona prvním rozeznala zorem ve skupin pán svého zasnoubence, an z nich vynikal jak orel nade ptence.

j[ako

Na lo její vstoupiv, na kolena klesl ped ní, útlou vroucn políbil jí ruku a zrak roznícený k libé tvái vznesl, tasn pohybuje rtoma beze zvuku, blouznivý jak jinoch, láskou opojený, poprvé kdy kleí u noh krásné ženy.

Jako ku svtice tvái, takto vzíral na schýlené líko, pod sklopenou asu, kde se ervánek jí luzný rozestíral v jemném stínu svislých, hndovlných vlas. Na to vstal a vlídn kázav ruky kynem panu Strangovi, by za ním následoval, ve stan uvedl ji, dvorn besedoval s knžnou pod nachovým jeho baldachýnem: Kristina jen sliná a pan Strange byli svdky nadšení, jímž snoubencov^i rtov^é vroucími tam slovy voln pozdravili tu, již obletali dlouho toužní snové. V Bukovci jich ruce biskup spojil slavn. _A pak pluli dále. Šastnou plavba byla: do plachet jim vtík dýchal neúnavn, istá nebes bá se v moi zrcadlila, vlnky drobné lahodn se skvlo, po

nm

lu;

laškovn

zmn

hrály v barev zdobné. zlatém vzduchu nad záivou tní behové se kolem usmívali slunní dánských ostrov. Tu malebného tvaru skály z bílých píbojových var; tu je do chobot zvaly pívtivých, záících jak safír, s rozptýleným blem plachet, moských ptáku v rámci pozatmlém ladn nakupených vrch, hvozd snivých; tu zas vábilo je kouzlo tichých krajin, luin smaragdových, jarní vláhou zpitých, stinných vrb a buk, šerých rzno hájin, pestrých stád a chatek olším poukrytých. Královy však oi, tpytící se v rose cit rozkošných, jen bližší pvab ssály Až se Ribské behy vynoily v dáli, až i lidstva mrano na nich zjevilo se. si

V istém

nly

—

Mrak

ten roz vlnil se jako v

Již-t

s

burném

behu jasn na korábu

vání.

zíti

jednotlivé zjevy. Iníule se tpytí

nad vlnivým stíbrem^ biskupových skrání; Lykkova tu záí posta obrovitá, brnním kol kolem šupinatým krytá; s vážným Albertem se druží Limbak jarý, Globe jeví

širé,

kypící své tvary.

«

— stranou jak by

dlí

117

—

pan Strange, hlavu k prsáni chýle,

moská nemoc sedla mu

v

týle.

lod stedu ped nachovým stanem po králov boku v rouše stríbrotkaném

Ale v

pvabem svým Dagmar

zajala všech zraky.

vymrštných apek pestré mraky nad hlavami zvlnného davu

Vzlétly širo

a lo, vinoucí se zvolna do pístavu, uvítala lidu y>

vava hromohlasná:

Zdáv bu král nám

!

Zdráva královna

bu

j

asná

když vystoupivši na koberec mkký mostu pojícího 3 lodí písek behu, pln ukázala davm jemné vdky

A

postavy a líce, hrdlií svou nhu, podobna jsouc zjevu, který nepichází z íše pozemské, než ze sn blahých kraje, kde duch, tlesnosti sproštn pout a hrází, v isté zái kídlem etherovým hraje,

kde bol neznámým, kde nemuí zlo žádné a jen krása s dobrem zasnoubena vládne: tu dech na chvíli se ztajil množství všemu a pak zástup, znova plesn buráceje, vstíc jí spchal, rty své pitisknouti chtje k ízy její snžné stíbrnému lemu: matky povznášely dítka do vysoká.

!

«

—

118

—

jasná vláha tryskla z nejednoho oka a kol ze rt znlo: »Ach, což sliná jestil Jaká dobrota jí záí z tiché líce! Líbezný ten andl nese Dánsku štstí! žehnej, krásná bílá holubice ti

—

Bh

—

—

I

Xa krotkého kon, jemuž hívy blo a sníh plecí tisíc jako by to zima

kvt

ovíjelo,

jarem zápas vedla, usadil sám vládce do zlatého sedla manželku si vzácnou. Sám pak na ernouše vedle skoil obraz divné mužné krásy s jasným vlasem, v hojné rozvlnným ásy, splývajícím bujn po nádherném rouše. s rusým, hebkým knírem, rozeeným jemn, s tváí hrdolepou, s okem jaroskvoucím, pohledem jež stále obletuje vroucím knžnu, stoudn k oi schylující tém. s

—

Jeli

cestou k Ribe.

Podkovy

jich koní

brodily se v ržích, rozmetaných po ní

rukou dívek sliných; v drahocennou která dráhu celou

o

nachem

postírala,

kopyta se zvolna zabírala.

Uvítáni

deštm kvt,

sterých

šátk

povíváním plesným, za hlaholu zvon, za jásotu lidu v pyšné msto vjeli.

látku,

m v každikéai kde okn. každém na balkonu mrana tlupy divák se tmly,

jako

kde na stechách, jak vytesané stvry chrli, se tváe uklánly shry. i

— —

O píjezdu knžny vypráví

si

národ;

pln

její

chvály.

vera v mst nádhee rouch

které o

tak,

mluví o slavnostech, radostném se daly, a nevídaných skvostech, který v ruce chudé a zlatým hojn pršel, místo vody všude

o pokladu

penz,

deštm stíbrným o malvazu, který

proudy bílými a ervenými

sršel

.

.

.

Za hovor takých k sídlu královskému zástupy se valí. Pevný most se klene tamo k velebnému hradu obrovskému

pes píkopy jížto

širé,

vodou naplnné,

uklání hrad, jitním sluncem zlatý,

taslavé své stíny do šerého klína. Nad ním okrouhlá vž bílá k nebi vzpíná stechu špiatou nad okraj zubovatý.

Tam se rznobarvé valí vlny lidu. Jako nejpestejší koberec tu shora plné nádvoí se pedstavuje vidu: Mezi prostším davem pyšné zjevy dvora

—

120

—

jsou tu purpurným a zlatým svitem tkány jako Y polním kvítí skvlé tulipány.

Ze smsi

té

stráží

obrnné

roty

trí dlouhých kopí blýskavými hroty. Jako motýlové po luin jarní tkají sem tamo panošíci švarní, kadeaví, v modrém, bílém šat vlavém. Tu hlel nese jeden šarlatovou vleku za dámou, jíž zbrojnoš cestu klestí davem; tam hoch krotí chrt nedokavou smeku; onde s okídleným soudruhem se baví sokolník; pták v ruce kídloma jej tepe a hlavikou kývá, na níž erven a vý chochol pozlacené pilbiky se tepe.

Ba

šaška vidt: zástupem se kmitá rouše z pestrých cíp, pitvorn své žezlo za nezbedných vtip i

chest rolnikami v v

bhu

vymršuje, se smíchem zas chytá.

Náhle zraky všech se obrátily z duli na pavlán, jenž vž tam obepínal v pli, obrovský jak prsten na prst Titána. Zjevila se tam ve svžím svitu rána krásná dvojice: Po boku chot krále, záícího v plném lesku dstojenství, sliná Dagmar, obraz nejsladšího ženství, jak se mlha jemná tulí k hrdé skále.

—

121

—

zahml zdola hluný pozdrav mu vdil voln v majestátním klidu

Vstíc jim král

lidu;

ruky pokynem: le Dagmar prostomile klonila k nim hlavu v srdenosti ilé, úsmv láskyplný jevíc v oblieji jako paprsek té isté záe ranné, který tpytn tkal po korun její ze stíbrných kvtu liliových tkané. Posléz opustili pavlán:

vzhru vží

po toitých schodech vystoupili spolu. Na cimbuí skrá jim ovál vtík svží a zrak na vše strany uklánl se dol. Jaký obraz Dagmar úchvatný tu zela! Nejblíž kolem vže v rouše praporcovém tíse stech a vížek malebná se stela, tvoíc sterý dol a heben lesklým krovem. Ve závratné hloubi, v pestrou hmotu slita hemžila se lidu spousta rozmanitá po ulicích msta, po zámeckém dvoe,

zdrobnlá a

s

tch dav

té

mravení jak chasa, vava mnohohlasá šumot vzdáleného moe. výšky,

plesná

znla sem jak

A

kol msta širo zíti na vše strany rovinu jak okruh nesmírného stolu,

po

nmž

zelená tu

pokrov pne se z látek pkných tkaný: s hndou vládu mají spolu,

12.

luiny

to

hojné, valná vesovišt;

vzorky úhledné se snoubí, v dáli tu a tam je vroubí a šperk jasných íek, stíbrn se blyšt, drahým vyšíváním proplétá se na nich; jako híky sem tam stechy chat se krí, nkde z chomáe jich vížky svaty trí a vše usmívati zdá se v lescích ranních irou blažeností. V západním pak lemu plá cos, drahokamu rovno obrovskému. moe to, jež dráp svj do behu tam vrývá, skvoucím okem v širou Jutskou plá se dívá. s

nimi

rolí

háj táse

—

Dokola král ruku šinul

s

touto

eí:

»Hle, tu širý blankyt dílec omezuje

íše mé, jež nad nj tisíckrát je vtší. Však ím te, kdy mojí sladká Dagmar sluje, ím ta íše pro mne? Dotud vzlet mtij pouze k zem výsotám se nesl v orlí touze, miloval jsem boui, smrtnou hudbu zbrojnou, po sláv jen prahnul žízní neúkojnou. Ale te mi vlají nitrem city nové jako teplé vánky jarní krásou vonnou, snové moji v tiché blaženosti tonou a svt celý ztopen v zái ervánkové. Ó, má choti drahá! Odhalím ti na dno srdce své. To srdce pod pancíem tvrdým

123

spalo tvrdý sen.

V

nm

bylo temno, chladno.

Lásku ženy smíchem odmítal jsem hrdým. I když k zem blahu z nádherného vínku nevst královských jsem vybral bez váhání tebe,

nejen

milonžnou tichou fialinku: Pemyslova trnu slavné plání,

pvab

a ctností, než i chvála tvojich slib aspo vzácné líbeznosti obraz tvj

—

zajaly

mne

sice;

—

ale srdce spalo

dosud sen svj klidný, lásky nepoznalo. Procitlo však záhy. Jako vánek asem probudiv se, jedva trávy chvje klasem, ale

sílí,

tak jsem

vzrstá, až cítil

i

adrem

kmenem z

klátí:

nenadání

vláti

touhu tajemnou po bytosti té luzné, o níž šeptaly mi šttce barvy nuzné. V barvitý ten stín jsem život, duši vkládal a kol nho hvzdnou svatozái spádal. Ožila ta malba, z rámce voln sklouzla a kamkoli šel jsem, pede mnou se vzduchem vznášela jak výtvor milostného kouzla. Když jsem plnil jarní háje lovu ruchem,

mezi kmeny buk v polosvitu hravém lehounce se chvla podoba ta nžná nad kalíšky kvt jako elf knžna. Když mi znly mee bohatýr davem, náhle s hudbou sladkou slétly na pílbice

124

rží poupátka

a bílé holubice:

tichým úsmvem se mihla stedem ona postava jak posel krasší íše,

s

rek

neznámé mi dosud, svta nhy, vdku. A když síní šumnou, v hojných skvost pýše paní sliných záil mému zoru, v kobu svou jsem prchal z tchto vábných sbor, vzdychaje tam nad tvým obrazem se shýbal, k srdci vinul jej a barvy mrtvé líbal.

vnec

Strange žárlivost

mou

tuto sladkou

tch oí zái smavou,

líc,

budil.

Smí tam

zíti

—

na palub tsn po tvém boku dlíti co já v dálce hynu tužbou nedokavou. Vždy má nadj všecka, meta každé snahy v podobizny tvojí vtlila se tahy. A když spatil jsem t sen když tlem stal se ba, ped skuteností krasší rozplýval se

—

O, jak šasten, drahá, k

adrm

—

vinu tebe!

Zdá se mi, svt celý že mým štstím jásá, že mi závidí té slasti samo nebe, jemuž skivánek mé blaho písní hlásá, Co mi nyní sláva, moc a íše celá? Nech to zajde všecko! Mému štstí staí píse ptaí zem pí, krov chudý, na

nm

a v

mých

loktech Dagmar,

hvzdika má

skvlá.

«

\]-o

Dnes, kdy po noci, jež prchá blahem zpitá, v rodné zemi mé nás první jitro vítá.

pijmi moje dary, svatebním jak zvykem. Nech tvá mysl sama nejlepší si zvolí: ti v duši pání jakékoli, vyslov je a bude vyplnno mžikem. tžší úkol jeho vyplnní A pinese, tím vtším zavážeš díkem

Vzniká-li

ím

m

I

Královna tu stála v jemném prsou chvní, víka sklánjíc ped jeho zrakem žhavým a tvá ostýchavá nachem pelétavým

hned se pýila, hned liliov bledá z temna vlas zela arovábnou lunou, unyle se kloníc tpytnou pod korunou. Zamyšlení hustý stín jí v elo sedá a te oko vroucn k manželu se zvedá: »»Ó, jak's dobrotiv! Pec duše moje váhá, mám-li odhaliti trojí pání velé, jež mi plní hrud. Ty prosby píliš smlé ret mj v této chvíli projevit se zdráhá. «« >Trojí pání! Zjev je! Prahnu po té zvsti: Pro tvj vdk chci všechno vykonat, vše nésti.

Písahu mou slyš ped širou zem tváí: Pi tom blankytu, pi moi, jež tam záí,

pi korun

té,

jež blýská

na

mé

skráni.

— pi lásce, písahám je-li

jež plá

12G

—

mi v adrech

velká,

istá,

drahá: Každé tvoje pání, v moci lidské, splním dozajista!* ti,

Když jsem po píchodu í>»Poslyš tedy, drahý! našem do svých komnat kroky obrátila, kolena mi paní jakás obchvátila, rouchem, zjevem svdíc o vznešeném rodu, na líci však jevíc stopy tžkých péí;

mn

zela

s

,Že prý štstí

nemá

pro neštstí

slzou ke

íkají; jen

v

dom

sobcm

lidí

úpnUvou eí:

platí tato

citu,

slova,

dobrých štstí nemá bytu,

bídy z domu sousedova. Když se plný kalich blaha k tob chýlí, jasná nevsto, ó, vzpomeíí si v tu dobu na stín lovka, jenž v zoufalosti kvílí v dsné temnici, jak živá kois hrobu, na dnu chladné vže, zbaven denní záe, rve si šedé vlasy, nehtem ryje tváe, jak tam hluše sténá, k nebi spíná ruce. v odpov jen okov chestí jeho muce Na sestru se jednu rozpome v té chvíli, již ten obraz dere hru, klid žití ruší a již proto stíhá záš, že nemá síly soucit s bídným bratrem, žal svj ztajit v dusil' bratr tvj ? Kdo jsi ? Co vinou jeho ? zní-li

náek

—

—

Vznm

12-

—

Lkala nešastnice dále: jsem se. Zlomené jsme snítky kmene královského! Brat mj \'aldemar je Valdemara krále ptala

,

strýcem pokrevním. život

svj

On

církvi svaté oddal

a berla biskupská se

skvla

v ruce jeho. Ale v srdci erv mu hlodal svtské marnosti a zahubil jej zcela: Ctižádostí puzen, v zaslepené pýše proti Knutoví kdys, pedešlému vládci, dobyti chtl meem podílu té íše, spolen s nepátely otiny a zrádci Hoce pykal za to! trnáctým již letem ^V- Oringsborgu hyne tsném ve žalái, trnácte jar nad ním rozvilo se kvtem žádné neproniklo k nmu vlídnou záí. Jeho ston tam vnímá temnota jen hluchá, v nížto budí údy zmoené jen s tíží strašné hlasy pout, jež ukrutn ho víží. tla stín jen halí kajícného ducha. Vím, ó, vím, že marn úpní mé nezní ve sluch tvj: Ach, milos ubohému vzni! Svojí pímluvou jej vybav z dsné noci, vra jej zemi, církvi! Zbytek jeho žití bude jednou prosbou k nebeskému Otci, aby na tvé cesty sypal blaha kvítí!' Takto lkala, slzy loudila v mé líce. milos vládne, A ted prosím vroucn: Nech,

—

—

a

1-28

sejmi

tžká pouta nešastného

Slituj

se!

Valdemar

hnv mu

Dost pykal za své líc

mnil

peletly chmury

L'ce

až z nich svitnul

a král

za té

blýsknul okem,

ei elo

strýce!

iny

zrádné. ««

tklivé,

zryly vrásky,

starostlivé,

opt slunný

pohled lásky,

odpovdl: -Srdce milované!

krpje

Není hoden ani která z

oí

té

rosy,

rajských v osud jeho kane,

temný zloboh ten, za nhož andl prosí. Vzhledáš s výitkou? Ó, vím, tvá dobros irá nezná lidských dábl, shovívav tuší skrytou dobra Ó, kéž

zstane

Ó, kéž nezjeví

hvzdu ti ti

v nejtemnjší duši. blahá tato víra! nikdy satan taký

propas bezednou,

jež v prsou jeho zeje, píšerné jen ernají se mraky a svit nebeský kde hasne bez nadje. Ó, kéž nepoznáš to plém lidských zmijí,

kde

zla

které zlu se tší, jen

svým jedem

úskon

žijí,

k

útokm

s

rozkoší též uštknou ruku dobroinnou. jest ten, jenž tvoji soustrast budí,

jen zrádným

se vinou,

Takovým

mj! To démon v posmch víe posvátný si pipjal k mrzké hrudi, pošklebn se pevlek' duší za pastýe.

žel,

talár

že ujec

—

129

—

Modlitbou prý bude zbytek jeho žití! Bojím se, má drahá, v, že nebe spláe nad tou modlitbou. Že bude kovem zníti tam, kde nad krvavým polem havran kráe. kivdí strýcovi ta slova! Bože, dej, Však tvé pání stavím nad rozvahy radu: V Oringsborg se Strange vydá bez odkladu a tvým jménem sejme pouta biskupova.*

—

a

*»Díky tob vroucí,* « Dagmar vece choti. j-^V, že ducha tmy v dokonale zhrotí odpuštní svit. Mj duch se heslem ídí, že, kdo šije dobré, posléz dobré klidí.

nm

Ted ^druhou prosbu, králi, vyslyš mile: Usmívá se Dánsko mnohým žírným luhem, i

avšak na

nm

rolník pilný zasmušile

starostlivou hlavu

vsí za svým pluhem.

rám mu tíží

Vesele by statné -ale

krutá dan

Ujmi

se,

kleí vládlo, zdatné rádlo.

On skvlé

ach, ujmi rolníka!

budov tvé íše základ pevný stele, z mozol svých dlaní národ všechen živí. ^e zlata tch klas, které loudí z nivy, blaha jasný paprsk do všech

z

nho vnec umn Svat.

ech:

Dasímar.

záivý

konin

svítá,

se splítá,

9

—

-

130

nho nho

tvého dvoru pýcha prýští celá, utkána i koruna tvá skvlá. Za rolníka prosím, rolnického kmene haluzí jsouc sama: z erné brázdy zkvetla, z líchy potem rukou pilných ovlažené praddovi mému vlády berla svtlá. z

z

Za pluh oroduj u, požehnaný nebem: Nejen tlu zemský, ale také duši rajský pokrm chystá posvceným chlebem.

Nad

me

mu

rytíský

ten kol zhoubu šije

vyšší pocta sluší:

—

pluh jen život plodí, zemi vtíná, štstí jen se rodí. tžkých plat! Do všeživné hrudi

z ran, jež

Zbav

jej

zem matiky se vnoí svžím ruchem a že nádhernjší z jejích ader zbudí. Vroucnji

lid

k tob pilne

a kraj, blahobytu

poplatk tch

šum

vdným

duchem

zlatou vlnou,

ztrátu splatí

mrou

plnou. ««

»Tvojím slovem, drahá, k rozhodnutí zraje, již dlouho vážil duch mj pemítaje.

co

Slavn skonena již

mj

znieny a

jest velkolepá stavba,

otec zaal:

moc dánská k

Vend klesla, kupc plavba

Zbujnos

jich lod, volna

nebi obryní se vznesla.

J31

V

pochvu

skryji

rozvine zas

me. Kvt

Dánskem

tiché

a pluh, zbaven plat, jež

míru pou vadlý vnady svoje

na

boje kladly,

pdy

—

nové blaha zdroje. Avšak, choti sladká, divných žádáš dar: jeden k ujce mého, druhý k orby zdaru; a já štdrostí svou tebe, jenom tebe nuž, pamatuj tecT sebe!« rád bych zahrnul vyloudí z

té

—

í>>Pro

má

mne

tetí prosba ze dna srdce pl^Tie

s ní se k tob vine. Pod tvým žezlem, drahý, v bíd nevýslovné hynou nešastného kmene trosky skrovné.

a

duše celá

mému rodu pokrevním jest bratrem. S pohnutím zrak vlahý v žalné jeho tvái stíhá známé tahy,

Lid ten cizím tob; ale

pozoruje v žití mnohou tklivou shodu, a když mluva jeho k uchu zaševelí, srdce zachvje se v urychleném tluku:

domnívá

se slyšet ohlas drahých zvuk, mi nad kolébkou zpvem sladkým znly. Nešastný lid Vend! Vypil na dno kalich

jež

bolesti

a hanby, strastí neskonalých!

vn

Ukrutnou štván sudbou, krví zbrocen, vky snášel útrap míru vrchovatou a te ve smrtelných mukách, navždy zhrocen, vítzm se svíjí pod železnou patou. O*

«

132

Jeho vísky v rumech erných pochovány, cizinec

mu

bére pastviny a lány,

a Sláv bídný, štván od ddiného prahu, bez písteší bloudí; ve prales šei

—

o brlohy skalní rve se s divou zví vítanjší ta cizích vrah.

zv

pec mu

kde zstaly mu rodné posud luhy, utlaen tam vlee rabství okov tuhý,

A

klesá tíhou plat, -v^^dán bez ochrany

zvli cizích pán; oím jeho kalným nekyne svit spásy s žádné, žádné strany hrob jen konec nese útrapám tm palným. Mrzká potupa se vsí k jeho jménu,

—

jeho ston má hyne v žalu

e,

—

tvrce

položil

kmeny

tu

již

A

»Za ty blízkým

prosíš,

sob

milá? Toto zoveš?«

Za

nmu

jeho k srdce Ikáml Ó, nachvl k

n

ozvnu

bu jim hvzdou spasnou! «<

»>By

hoe

za

vítá hana pustá

tak nešastné ty Ó, bud, choti drahý,

i

— mu v ústa — hynou, hasnou —

posmch ryný

nmém

plém

mn

mé by

nmu

bídné

cizím bylo, vilo

tváe

—

vlídné!*

133

»Znáš-li též, jak pustošilo

div

zbojnické to

meem, ohnm

naše

plém

zem?

Jak se lodi jeho dánskou krví rdly, zdouvaly své plachty matek dánských stenem, zpustlých odjíždly jak od našich obtíženy smrtí, pláem, kletbou, plenem?*

beh

>»Le

kdo nauil

je,

zemdlce

v

mee promovat rýe

V

bojišt kdo

mírné,

své a pluhy?

mnil

—

nivy jejich žírné? zápas tuhý! Se soused pychem Za plenem kde spli na korábu bystrém, zdaliž norský viking nebyl jejich mistrem ?««

vný

»Ano, válili jsme s tímto lidem divým, válil Dán i Nmec; ale kíž jen svatý s korouhví nám záil bleskem vítzivým, jen tou záí rajskou duše byly vzaty.

A

pohany horlíš zatvrzelé, nimž sám kdysi svatý symbol víry na Pomorí nesl, vojm eským v ele, zbožný biskup Zdík?« ty pro

proti

»>Jej víry zápal

sem

mnohé; všechny dozajista nevedla v ty boje láska k církvi istá. vedl

i

irý

—

13i

—

A

zda šíit sluší pravdu smrtným kovem, kterou štpil Pán jen mírným lásky slovem? Zdaliž apoštoly s meem vyslal v dáli? Jazyky jen svtlé nad hlavou jim plály.

—

Od východu kdysi aj! dva bratí svatí ze Solun vyšli, láskou k bohu vzatí, s

písmem pouze v rukou,

holoubci dva Šili

rajští

s

s blahou na rtech zvstí míru ratolestí.

na slovanské roli, pebohatá vzešla pílí skromnou,

zlaté zrní

a žen

zašumla

blaze nivou peohromnou za pravými lásky božské apoštoly. Místo mee jazyk zvonil dusej emn, slovo živé k srdcím od srdce tu znlo, a hle! bez boje tam Slávu valné plém ochotn své nitro Kristu otevelo.

A

co na severu zmohly

etné voje?

Místo blahé zvsti slyšel pohan tady hnvu pusté jeky, strašný rachot zbroje, místo lásky hnv zíral odevšady,

na eí

nmu

místo apoštolských šuml k hlahol cizích knží, jemuž nerozuml. Síj tu víry jho pak ovšem zamítala, ne jho sladké, ale jamo krutých strastí; vky míjely a nikde nesvítala poznání zá spasná boj nad propastí.

—

-

135

Zvítzil tu kíž;

do

vného

le symbol

hrobu

národm

Vyslyš prosbu mou! lásky zjevem smi!

vna tm

Kivd tchto

Tch kmen

žití

svítí.

hlubé

moe

zmírni hoe!

Slovanu bud otcem dobrým jako Dánu, mu práva stejná, zbav ho krutých bemen, chra ho ped útiskem od vítzných plemen, chra ho v rodné chat, na zddném lánu! dej

mnich, knží

Místo cizích

ei

jiné

pastýe tam vlídné vyšli z jeho stedu, aby slovem lásky, drahou eí pstili v

dd

nm

víry

sém

blahoinné.

Zaklínám t v slzách! Vyslyš prosbu vroucí! Jinak promní se trn tvj zlatý pro mne v místo temných stesk, v muky prestol žhoucí Slyšeti tu budu vzdechy srdcelomné soukmenovc mroucích, jejich kletby, stony jak tžká mojí skráni! A ta koruna visí na ní trpkých slzí miliony, tíhou výitek mi elo k zemi sklání

—

——

.

Však

ty splníš jist,

ztišíš

bol, jenž

I

za t

ret

mj

.

.

prosí,

slzou zraky moje rosí;

oko tvé jak hvzda spásy milostiv shlédne k utlaeným na pobaltské niv!««

13G

»

Vsta,

ó,

Dagmaro! Vsta! Není u mých nohou,

cherube, tvé místo! Zjasni zrak svj hbý! Mníš-li, že král dánský neplní své sliby? rty

mé ehos

již!

Vyplním

odepíti mohou? prosbu tvoji tetí. Zdvihni korunu, již sejmula jsi s ela: nebudou již na ní slzy Vend lpti Sblížila je srdci na vždy slza velá, která s této líce pespáni) é slétla v jejich temný los jak spásy hvzda svtlá! Z rosy té, již líbám s jemné tvojí asy, písahám ti lepší vykvitnou jim asy!«

Že

ti

Vsta

i

—

—

—

Ourrské listím

divukrásn tvj prokmitá,

jezero, jak

buk

lesk

safír jak záe, ukrytá zpola v zeleného kmentu tásn! Rznotvárných vrch skupení objímá t pkn, bok jim halí háj valných jasné lupení neb i temné jehlí; obé v dálí splývá ve stín lehce zamodralý. Rozplynulá v ladné choboty vláha istá leží bez pohnutí jako v poutech sladké dímoty; zídka vánku laškovného dchnutí v nžné vlnky stíbrné ji eí, jež si hrají s rákosinou behu, jak by rusalky svých prst nhu Uchotn mu vily do kadeí.

138

Drahný jezerní v hor

Tu

a

as

tu jako v zakletí

plá utajená snila a háj družném objetí.

tam jen chatu

zrcadlila

rybáskou, ze beven prost sbitou, v rákosí a v olší poloskrytou. Zídka nad hladinu modrou vzlétla lunu chudobného plachta svtlá. Z lesu dímavého k její vod jenom la se brala svižným krokem, obhlížela, pijíc, v jasném brod krásnou hlavu tichosnivým okem, prosta bázn: v tichém údolí zídka plnily jí srdce steskem zlovstného rohu hlaholy s laním ohav a toul chestem.

Tak

dol tento

dímal

tichý sen,

až kdys Valdemar, sem zbloudiv lovem, pvabem té strany okouzlen nový vdk jí pidal mocným slovem,

vy vži v tu v krásném jezeru hradu malebného nádheru. Do samého stedu vodní plán základ položily dlné dlan, a jak vlivem

arodjné

chvatn vyrstal z modrých vod;

ten tecT

síly

zámek bílý rozkošn tam ní

—

139

—

jak byt rusalek hrad jezerní, vypínaje k nebi snžným tpytem ve zdí pevných pasu kruhovitém

stny, kteréž zdobn ubrány v hojné arkýe a pavlány,

vže s krovem špiatým nad cimbuím pkn zubatým a to všechno blá se i pod ním taslavými stíny klínem vodním. štíhlé

Sliné

—

choti za svatební dar

odevzdal

V

zátiší

královští

to

sídlo

Valdemar.

tom hnízdo peskvlé si

našli

manželé

pro líbánky blahé; pobyt milý s nimi dvoan jen hlouek sdílí.

A líc jezera bez chmury, vrásky, chlum sbor, jenž ku zrcadlu tomu spádá v rámec

jarní

zele strom,

zdá se s nimi plesat blahem lásky; v hstí, vlnek roztouženém šumu s nimi celý kraj sní sladkou dumu.

A

když bludný skald

houští bukovou, tu

se

kolem bére

svdné

lesky

v zapletených vtví snivém šee

140

odloudí

jej

asem

s

lesní stezky:

kráí dále za loudivým kmitem

lna

a tu náhle, vyšed z

stane opojen: Jak skví se

ped ním

modré jezero

háje,

vidmo báje v dolu rozložitém

a v jeho

zjevuje se užaslému

stedu

hledu

v podveerním lesku promnlivém arokrásný zámek bloskvlý, jako leknín obrovsky-, tam divem z jezerního klína vypuely. Tu dech nadšení mu duši zvíí, okem starým bleskne zápal junný, prsty ponoí se v harfy struny a

zpv jasn

zahlaholí v šíi:

Tvou chválou,

ó,

Gurre, zní harfy hlas:

Jak oko Freje z tch bujarých les, tvých zelených as,. tvj modrojas plá milostným leskem a slzou se smje!

Pry,

V

té

Frejo,

jasné

ty lichá

bohyn!

tni

zrak jiný se obráží

nevinn

hladin jen Dagmary krása

i

—

té

lahoda trní.

—

141

—

Jak holoubek rajský pilétla sem do bitevních vír a sklonila s milostným pozdravem na dánskou zem kvt nového štstí a ratolest míru.

zapomnl na vavu bojovnou

Již

náš slavný kníže;

te láska jen rukou laškovnou hru rekovnou mu rozkoší plní a ržemi víže. Zde v úkrytu

sítí

andlských vnad

pevn zpeden.

je

To

jezero modré, ten bílý hrad a vonný sad dvou blažených duší jsou rozkošný eden.

A

milosti jejich opojný dech

kraj

jím

celý plní: ševelí sladce lesnatý

beh

a v lásky snech i

jezero kolem se

Ó, jezero Gurrské, blaž ve svém

ln

toužebn

vlní.

perlo vod,

142

tu dvojici vzácných

vdkv

a cnot

a jejich rod

a

kraluje

vn

na

Knudov trn!

Jako mraku stín po kvtné niv sadem, jenž se s Gurrským zámkem druží, v chodbách, které utkány jsou z rží, štíhlý^Strange bloudil

zádumiv.

vábn zevšad otvíralo poupat v pestré nádhee a též kolem hradu vdk svj stlalo po širokém hladkém jezee, jehož klín tu záil na vše strany, z azuru a zlatých blesk tkaný. arovná tam vesny berla místy

JLaCQ tisíc

vyloudila kvítka

svtélka,

vil

bílá,

žlutá

—

rukou zažehnutá;

kahánec k nim plovoucí jsou

Voda kolem, slunce zlatem v jemných vlnkách jiskiv hrajíc

vábn

svity

listy.

sytá,

se kmitá,

mnavými

až tam, kde se v její nitro hloubí

zelenými

chlum

stíny,

taslavými,

obrysy, jež

beh

jí

vroubí.

— Vkol Rvou

ráj

je

a v

muka

143

—

adrech peklo málem. lásky beznadjné

krutou v žehu stálém. A ty sžírající boly tejné živit musí, rozpalovat znova s

žárlivostí

každým okamžikem. Vidt musí stále ty, již

srdce rvou

každým hnutím svým

V

mu

v kusy

zvukem

a

slova:

rozkoši a trýzni ustaviné

musí hledt v nedostižnou zái tváe zbožované, rajsky sliné, která jiného

A muž

svým vdkem daí.

srdce jejího

milovaný jeho

dvrníkem

—

ach, žel!

—

velitel,

lásky své

jej

volí,

každou zvstí o své lásky neskonalém štstí do srdce mu vlévá žhoucí boly. A pan Strange musí krýti ped ním démona, jenž sápe duši jeho, maskou úastenství pátelského nebo dvorním pochlebenstvím všedním. Proto nej radj, kdy možnos peje, se svým žalem do samoty spje. arci netuše, že

Tak

i

nyní. Došel

vonným

sadeui

k otevené brance, od níž schody

—

144

—

mramorové bloskvoucím adem sklánjí se k lemu jasné vody. Sadu zele plazivá též splývá

bujn po

A

nich v isté vláhy klín.

na stupních zde odpoívá v tichém snní panoš Dagmain. hle!

Hoch to sliný: Kolem hladké díví krásy, divujemné pleti, vlasy

mkké, voln

líce

splývajíce

ve prstenc svtlých bujné zmti, jak len jasný s lehkým zlata tpytem v šíj se valí v toku vlnovitém, ale k blostnému elu hladce pilehají, zastiženy krátce.

Na

ztepilé

záí hebký

údob odv bloržný

tla

v hojných tásní zlaté ozdob. Jako kolouch štíhlý je a pružný, každé oko pirozeným vdkem poutává, když knžnu provázeje síní skvostnou, po koberci mkkém jako motýl záivý se chvje.

Nyní pohlíží zde v tichém snní na stíbrnou vláhu, která líbá mramor stup, perlí se a pní;

—

1-15

—

na labu, jež ladnou kivkou shýbá svoji táhlou, snhobílou šíji k rži leknínu, jejž zvolna míjí kišálovou vlahou vážn plujíc, snhová v ní kídla odstiujíc. Skvostná apka v rukou panošíka spoívá; s ní kypí péro ásné a kde s lemem zlatým brk se stýká, zaskvívá se klenot sponky krásné: drobné granáty tam jiskrou hravou upádají hvzdu rndožhavou. Jeho prst si s lesklým šperkem hraje a zrak asto do klína se smeká na ty lesky, pýchou plápolaje. Ztajila mu tráva sadu mkká kroky chodce teskného, jenž za ním v otevené brance nyní stanul. ^och se bavil dále snním, hraním, i

zpv pitlumený

se

rt

svanul:

Daleko na Jutském behu, na výstupku skalných lad

šumu

vichr šlehu mého hrad. V jizb vrí kolovrátky, v

vln a

strmí otce

Svat.

ech Dagmar. :

10

—

146

—

—

venku slyšet rack smích, vzpomínka mi kyne zpátky v teplo lokt mateských, odkud spl jsem v cizím roji za královnou svojí. Sestry

mé

tamo

si

hrají

lasturami pod skalou, jasné vlásky proplétají s

maceškou a

fialou,

brati moji za koistí pouští v oblak sokola,

mee s

brousí, pílby istí, vínem roh jde do kola

Mne

ku královn

A

—

tu služDa tichá pojí mojí.

brati tší zbraní, písekou a hrou Vlídný zrak mé jasné paní se

—

sestry

mou

je

slastí

Zaslechnu-li

veškerou.

šelest"

kroku,

pod nímž blaho rozkvétá, srdce moje v rychlém skoku v ústrety

jí

zalétá,

touží v sladkém nepokoji

po královn

svojí.

— Když

se

slunný

dla

147

—

na rtu milostivém

úsmv

rozlije,

milým kyvem

se zachví

jako vánkem

lilie:

k noze spji na ten kyn, vyhledal bych k tše její perlu skrytou do hlubin, démant v horských skítk znoji vichorem

jí

nedokav

pro královnu svoji.

Však

též

uchopí

ruce tyto jednou

luk,

me

tžkou pílbu

v

a

štít,

elo zvednou,

budou smr a zhoubu sít. Jako vichr na koraoni poletím, kde slávy hlas do teskotu kopí zvoní: Valkýry mne skryje vlas pokleslého v lítém boji za královnu

svoji

I

Vyrušen v tom blízkým šustem, vzdechem, panoš ohledl se, povstal spchem. Strange však, na stupe k vody lemu usadiv se. pozval hoše

voln

10*

—

148

—

vlídným pokynem, by sedlo k

nmu.

Blahosklonn ptá se vlekonoše po všem, co se kolem knžny dje, pozorností pilnou pro\^ázeje všední píhody a rozmary.

A

hoch

dosti vypravovat

vždy den

mže:

kolem Dagmary poletá jak motýl kolem rže. celý

Te mu

sdluje, jak pluli vera po jezerní pláni za veera. T^Král

a

knžna pod nachovým krovem

spoívali spolu v zádi lunu na sedadla rouše brokátovém. Skald jim ku potše harfy strunu

asto rozechvíval umnou rukou v bolnosladkou píse libozvukou.

A

když

ustával, jen vesla tepot

mísil se a vlnek snivý šplun

v milostný pod baldachýnem šepot. Lehce kolébal se skvostný lun po hladin vodní; na té hrál místy odlesk výhn zlatorudé, v nížto západ promnliv plál. Svtla kouzelná se chvla všude^ kam jen sply opojené zory:

149

Od

oblak, kde rubín

stíhaly se

s

topasem

vábným zápasem,

žár ten splýval na lesnaté hory a slal hájm do trepetných list tu

déš granát, tam ametyst.

A

dál od studnice tchto

chlumy vlnité jako v lehkém fialovém

záí

jevily se

šlári,

ješt dál jak modrem ovité, až pak halily se zaduman v temné stíny na protjší stran. A zde uprosted té vodní nivy v onch arolescích rudoskvlý

strml hrad, jak báje výtvor smlý

—

zeli jsme krás netušených divy!

Zrakm

žasnoucím

kraj ten

známý v

že

se objevil

rouše pohádkovém,

sám kníže asem ulevil svému vzletným slovem.

vytržení

Tak jsme

pluli.

Knžna

bílou skrání

pitulena choti k ramenu, zrakem tkala po vodní pláni. Tu ve svtel arných mihotání drobnému jsa roven plamen stulíku

kvt nad okrouhlvm

listem

150

blízko lodice ve brodu se

zasvítil

jako ryzí

istém

zlato.

knžny vzdechem okamžiku na to ruka moje z lunu vyhnutá urvala kvt bleskurychlým spchem. Než v tom prudkém hnutí s rohem vesla sponka apky málo pitknutá ,Hle,

jak sliný kvetl' z úst

splynulo, a v

setkala se, do hlubiny klesla.

Nedbaje

ztráty podal

té

jsem

knžn. Ona blahosklonn

kvítko

pijala je a pak

s

úsmvem

adrm

po záivé spon, která zdobila tam plášt rasu. sáhla k

,

Nahradím

tento

co

ti,

jsi

ztratil

pro mne!'

sama za okrasu šperk mi pritkla k apce skromné.

pravila,

i

Viz ten skvost! Jak milo zraky pásti

na z

té

krve

V

hvzd

nžné

granát;

to

krpje

rozilení

rudoskvlé

z útrob její vlasti

jsou

zkamenlé

mocném

— —

Strange sáhl

po panoší apce, sponku stáhl. Domnívá se hoch, že šperku krása žhavé oko rytíovo zžásá,

?

151

mocí neodlunou baví ervených roj mihotavý, že svým leskem tfepetným jej a te jemnou vláhou zrak mu že jej

jisker

siní plní.

Ale jiné myšlénky a city nade skvostem, k nmuž hlavu kloní, duší Strangovou se rojí, honí jako plaché kaménk tch tpyty: Tato rumná stolístka svtla v ráji, nedostižném jemu, kvetla a ten eden v její drobné listy nadýchal své ether istý. Tato hvzda jiskivá se skvla v nebi jeho sn, tam ve úkrytu

vn

ader andlských každým hnutím

se

družn chvla

líbezného citu

.

.

.

Drahnou dobu Strange zadumaný

hvzdu

granátovou prsty svíral, otáeje klenot na vše strany. na hru jisker dovádivých zíral.

K

posledu

sal tam

baret

svj

a

hbit

míhal v rudém svit, s nho stáhl, zatknul tuto sponku za obrubu apky panošovy,

šperk, jenž

se

provázeje rychlý pohyb slovy: >»Z rubín ten kvt na zlatém stonku

«

—

«

-

152

hvzdy tvarem královniným darem, ale nad ním povznesen je cenou

velikostí,

leskem,

srovnává se valný zisk

s

ti

Avšak panoš :^Ne,

mn

—

vzejde

výmn

šperk smnou. «« se brání:

dražším lesk

té

chudší

hvzdy

—

vždy mi bude pipomínat vezdy Dagmainu píze její plání.

—

»» Dražším ti ten skvost Nuž, pidám ješt zlata hrs!«« A Strange z pasu mšec vyškubnul a jeho dla

plna vábivého

k

penz

jasu

pážeti se vzpjala.

Však ten zlatorusou hlavou.

>^Ne

—

vrtí

ne, pane!

Šperk ten drahý nevydám le smrti.

Hnvem oko Strangovo te apku panoší, k níž vlastní

plane.

zdobu

pipjal prve, chlapci na klín vmetl s

mšcem

plným: skokem prudkým

vzletí

a hlas vstil podráždnou zlobu: »3>AIým být musí, musí tento skvost! Musí, chlape! Píze královnina nových dar popeje ti dost.««

za

153

A

hochv pevn na hru chvatn dol k jezeru, kde lunu pída šedá šperk

vina

Strange sestupuje

z rákosiny husté povyhledá.

Nedbá, že hoch v nevoli a bolu za ním kvapí, za obrubu roucha chytá jej a hledí vyrvat sponu panošových proseb neposlouchá, nedbá jeho výitek a ston.

—

Unikl mu Strange rychlým krokem, na lun lehký penesl se skokem odrazil jej veslem ode

ílun se rozkolébal v

behu

pny

—

—

snhu.

»Vra mi skvost mj!« páže s behu Nadarmo. lun letem dále plyne a v Strange chmurné elo chýlí nad sponou, již ruka k srdci vine.

kvílí.

nm

»»Vra mi skvost mj!*^ Hlas tam hyne Mšec, jímž hoch mrštil rozhoen,

pn —

o lun zazvonil a zmizel v Strange nepozvedl ani hlavy.

lkavý,

— Sad, jenž na

154

—

umlé výsp puí

pod hradem, vod Gurrských u náruí, v ásti jedné, nepístupné jiným, nejastji krále s chotí vítá a jich lásce úkryt vábný splítá houštin vonných labyrintem stinným.

Všechno plesem bujarým tu hýí rzném vdku májového kroje: onde vtve ervánkem se pýí, tu je halí snhu tpytné sloje; spousta kvtin ze záhon týí hlavinky své s modrem, nachem, zlatem

v

jako tlupy krásek trpaslií, pestící se karnevalu šatem.

Ale

rže

kvt

kralují v

té

nesetných; bl,

íši

erve

jejich

všude vévodí v tch kvtných rejích, zevšad pozdravy jich vonné dýší. Sklánjí se také skvostným lemem nad okrouhlým onde vodojemem, z jehož vody uprosted se vznáší socha fantastická; její pysk clirlí

vzhru

skvoucí vodotrysk,

jenž pak shora

snhov

se práší

155

a

tch

rosí

rndolístek sbory sliné v jemné pršce ustaviné.

Avšak nejkrásnjší dílo tvoí tam. kde hebounké jich pruty v živý baldachýn jsou vyklenuty,

rže

kvtem nespoetným

hoí. ruka zahradnií, že jak betan kostru z lehkých tyí hust obetkavše se všech stran, který

Pimla

je

lásce spredly

V

arokrásný

stan.

této stolístkové jeskyni

statný

Valdemar

se

k nohám sklání

nžné vládkyni. její open skrání

srdce svého

O

koleno zpola sedí tu a kleí zpola

na ruku a v

líc,

jí

toužebným

Knžna

tiskna rety velé

dum

po níž závoj jí

zrakem pate

se

stele,

zdola.

zraky zamyšlené klopí,

ale prsty levice se

ve králových

vlas

sklouzají též na

šíj

topí

rusé vln,

láskypln.

Libý polosvit se vkrádá stnou ze kvtv a poupat upedenou,

«

«

— chvjící se

jemn

156

—

v dechu vonném.

Vchodem

skrýše líbezné je zíti tlupy malebné, zá kvítí

strom pod motýl duhokídlým sborem a pes nízké sadu o míženi

t loudí modré skvní; po zrcadle tpytném pohled tká za blavou plachtou do daleka,

jezera

odkud clonou

K

zírají

sem bezni chlumy dumy.

par, jak stínem tiché

septu vodotrysku slova

pidružili Valdemar a

em

»0

nžná

knžna:

dumáš, drahá?

»»Kmi

se

duší

noci dnešní sen.«

i

v

nm

»»Byl

»Byl vzácný videm duch tvj zvláštní význam tuší

píze obvyklé, jíž lidem ruch zemský pozastírá, k níž si voln pestrá vlákna sbírá z íše možnosti a nemožnosti prostý sen, jejž slovo kouzla zhostí. ««

andl

z té

sn

—

«

157

>

—

Slovo tvé mu spíše pidá vnady, jej, prosím.

Sdl

»»Že íší vzduchu nad

se

voln nesu

zemskými

lady,

zdálo se mi. Spousta niv a

les

mizí dole v nedozírno temné

oblák

mi spádá píze jemné. Houstnou berání ta vzdušná stáda pod mou nohou, která lehce pílí a

rej

svtlých

jiný kraj

ze svojí

pes vlnivý koberec ten bílý. Záivá mé pouti kyne meta: Prosted vtrného toho kraje za zdí z oblak utkanou, jež hraje

nachem ervánk, sad luzný

zkvetá.

Znáš to kouzlo tajemné, jímž zdobí krásný sen své zjevy bezpodstatné: nech jen snímky zemských vcí robí, všední tvary skutenosti matné, vždy je daí zvláštním arosvitem, svtel hrou, jíž nezná zem tato, v nichžto srdce, divnou touhou jato, chví se nevýslovn sladkým citem;

pví

obraznost' ni oblast" báje

nemá záí tch

—

to

pedsvit

rájel

—

158

—

Kouzlem takovým sad onen kynul. zjev jasný v nadpozemské vnad rži záivou, již utrh* v sad, otevenou branou vstíc mi šinul. Vidina ta divná, andl svtlý, vznášela se nad plamenným prahem,

A

jak by útvar mlhy, z moe vzletlý, chvl se jitních nebes žárným svahem, v zoi, žhoucí svitem drahokam, jež sype odlesky svých plam. A ta rže ve vztažené dlani velká, krásná, líbezn se pýí jako nejkrásnjší ervan ranní, a dech opojivé šíí. V lupeny své rosné duši táhne, jež k ní touhou nevýslovnou prahne.

na

vn

Chvátám, letím k tomu zdroji blaha, po kvtu již ruka chvjná sahá, dla ji chápe již Tu náhle hasne andla i sadu vidmo jasné, klesám do propasti nedozírné. Veta po blostných stádu, mraen boulivých jen shluky víné provázejí mne v tom strašném pádu s prahu ráje do hlubiny bezdné v temno hluboké se pohled híží

—

mrák

— —

—

159

—

—

nikde jiskry hvzdné tma kol kolem jenom blesky chmurami se kíží. Jenom rže, již dla ke rtu zvedá, v temnotách mi záí rajskou tchou, opájí

mne nhou

sladkodechou.

—

Le. ó, bda! vinu do ííader mi vniká osten dravý, srdcem ranným bol zmítá žhavý; zdšena te rži ke rtu vinu

Na

srdce

ohnm

ji

žehá

—

jej

—

a

kam

všude osten ukrutný se muí dsný žár, krev z

vtiská,

úd

Avšak hlel ta každá krpj pod ostnem do propasti v pádu mní se: z ní rže

jež

rovná

pvabem svým rži

Vzduchem chvjí

vkol mne

již

se ty

šinu,

ji

tryská.

krve. slétá,

zkvétá,

prvé.

rže

se

mnou.

oblak jasný tkají, však ted nežehají,

linou ke mn, lichotn mne halí asou jemnou, až pak zem dopadnuvši v letu. klesám jako v hebké lože vonné na houš jejich; skrá ve spoust jako v ervánkových vlnách tone.

Pižová zá kolkolem

—

—

jejich plaší

vše svítá

kvt

chmury

—

ranní

zoe

— topí

a

líc

vábný

kraj

milená

tvoje líc to,

m

IGO

—

ve blesk more vítá s

hry

—

naklonná práv

nad mým ložem, kde jsem procitnula venku budila se v plné sláv jitra kníní,

kvtnou vní

dchnula. ««

>Sen tvj pravdy obrazem je z ásti. Moje Dagmar perutí sn vzlétá k nivám edenu, své pravé vlasti, a s nich nosí do temnoty svta rže nebeské. Mn, hroudy synu, pináší ty kvty serafín, z nichž pak line z jitra do soumraku rosa blahostná do mého zraku, jejichž vní v istém opojení den mj celý v rajský sen se mní.

—

Ano! Tebe ve snu eden vítá však tebou na zemi zde svítá, tká své arolesky v moje bdní. Zde mj ráj: to tiché Gurre smavé,

mn

tento hrad, ten ostrov, tato cela

rží utkaná, ty vlnky hravé, chlumy kolem, krajina ta celá. Po ní tvoje blízkost, tvoje láska z

svity kouzelné,

tak vábné stele,

1

—

161

—

skvlé duhobarvá snní páska. Nkdy myšlénka se elem kmitne, že jich nechová ve pízi ani

že to

práv

sen; strach duši chytne,

aby skutenosti drsné tknutí nepineslo hrozné procitnutí.

Vari,

myšlénko

Jsou skuteností

I

tyto zjevy rozkošné, ty

kolem

vni pozemskou

rže jen hostí.

mže

R.uka vztažená je trhat též ostny jejich cítí po chuti do kadeí tvých je mohu víti

—

— —

v žárný vnec na hlavinku nžnou nad elo sem rumnou sem snžnou

—

Ve

he

—

<

milostné král ustal náhle.

Kdesi za jezerem,

z

dálných strání

ozvalo se zatroubení táhlé,

ozvnou

se neslo

Je to rohu

Nkde mysl k

vodní plání.

váleného

hlas.

zbrojnoš na sousedním hrad,

dumám

bohatýrským lad.

pro potchu rozhlaholil as roh ten divoký, jenž syt jsa míru

touhou zaiel po Svat. ech Dagmar. :

boj

víru. 1

—

162

—

Mžikem ruka manželova klesla s ela Dagmary, kam rže tkal, vzpímilo

se tlo,

skrá

se vznesla

byste naslouchal rohu toho tepetnému vesku; oko zahrálo mu v divém lesku. a sluch jeho

Xež jen chvilku bohatýrský duch, vzbuzen rohu bitevního skekem, krále unášel ve války ruch.

lásky nevolníka

zmniv

rekem.

Šlehal chvilku jen Valkýry vlas

jeho vzpjatou skrá, a pak se svezlo na kleslou zas Frejy mkké žezlo a svit bojechtivý v oku zhas'.

Usmíval jež svit

se znovu žen vstíc, onen vidouc piskoila,

starostliv k

mu

nmu

rukou

vzhlédajíc

pevn

obtoila, jako v bázni, aby démon války, jehož drsný jek se ozval z dálky, neurval jí drápem zkrvavlým toho. jenž jí blaha svtem celým. šíj'

Ale král ji znovu k sob vine. Opustiv ted hnízdo z rží stinné, nazpt do hradu se s chotí bere.

.

163

Jednou rukou bok jí obestýlá, v druhé asem zdvihá nad kadee hahiz kvtuplnou. svislou s kee, aby voln prošla Dagmar milá.

V dáli umlkla již hudba rohu. Ticho kolem jen krok obou zvuí a kol záícího kvtem hlohu oblak hmyzu kídlatého bzuí. Jenom vlaštoví dva tiché hlásky s výše, kde se tulí hnízdo drobné ímse hradní v arabesky zdobné, štbetají blahou píse lásky.

—

Tam. kde tká slunce pablesk

nesmle po vnitní

zlatý

stn

hradu, oblouk za obloukem rozepjatý nad nizounkých sloup valnou adu,

v povýšeném pate po nádvoí otevenou vzdušnou chodbu tvoí. Všechno mramor, rojem ozdob krytý,

blavými tpyty.

jenž se míhá

V jednom

z

sedí Lykke.

oblouk tch zakabonn

V

objetí

me

svírá

11*

—

164

—

nad ním hlavou upinatou sklonn o záivý jilec bradu vzpírá. Ped ním na zdi leží pílba satá

mocných kídel, neobvyklé na

ní zroben ze stíbra

podob

trí klenot ve Nuda dímá v

lících

i

tíže;

zlata

kíže. zarputilých

a zrak asem s pohrdou se smeká do nádvoí, kde roj pážat ilých ve he dtské rozmaile tká, roztásaje v bhu pestré stuhy

šat hebkých

s

rzným

šperk

jak roj libel v aroleseích

\

kmitem

duhy

honící se lesním nad pažitem.

Nelepých dum jeho pásmo matné perváno. Ve mramorovém loubí rozlehly se náhle kroky chvatné. Z šerotajné korridoru hloubi král se vynoil. Onf hradem kíží Stranga hledaje. jeho líce a

mrak

Pan Lykke se

skrá hrdá ped

»Víš-li,

vstává,

rozprchává králem se

níží.

kde pan Strange?« vládce zvídá.

»»Nevím, pane!««

»»Kdos mi

pravil,

Lykke odpovídá. že jej onde k boru

-

—

165

—

ndl

na kocábce vratké; jist z toulky krátké brzy vrátí se ke služb dvoru. «í plouti

pravda-li

to.

mráek

na elo se plíží: nudí tato výspa tichá, snad ten život poklidný jej tíží. .? po šumu a ruchu msta vzdychá Jako v tchto snivých lesích touží as po Ribských šumných plesích. Vylétá si z tiše mého hradu do okolních sídel pro náhradu Králi

>Snad

jej

.

.

vze

—

>»Promió. pane mj. že hájím druha: Není Strange již, ím prve býval,

kdy jak perla

kvas

dvoan

se skvíval,

král a paní hladký sluha.

Delší as již vsí divnou zmnou hlavu v tajné dumy pohíženou, prchá v samotu a ticho hledá.

Ze rt vyhoštn prsa vzdychají a jeví žalu

je

úsmv

líce

slunný.

bledá

tajemného runy.

Jisté tento

vzduch, tak luzn dchnoucí

ržemi, tak plný nhy vroucí, sladkým jedem lásky pecycený, pvodem je této smutné zmny.<<

— Králi »

úsmv

Pkn

z

velebíš

líce

166

—

chmuru

plaší.

vzduch mého dvoru,

líbeznou tu výspu, radost" našil Brlohem ti otravy a moru.

A

což,

což

medvde

ty škarohledý,

hru pancí ledový ti t straší láska, milos,

pásá,

krása což jako tpytná íš. jež chová jedy'?«

Odvtil mu Lykke s vážnou lící. vnitním rozruchem se lehce rdící: slinou dosti. *5>Ženu mladou mám Když se do pochvy me ve cti kryje, když jsem sproštn dvorních povinností, srdce roztoužené vstíc mi bije a rád vcházím pod rodinnou stechu, jež mi skytá vrné lásky tchu. i

Však má láska není jamo rzné, nedstojné poato šíje mužné. Není studnou sladkých slz a vzdech. Zím-li muže. který ve jhu

chab který

mkkém

zmámen ženským vdkem, šepotaje nžná slova klesá,

na hedvábném klín hlavu chová, zírá v nebe své pod jasnou kšticí, plesaje, když rajskou holubicí

k

—

nmu

ruka úblová:

slétá

víš,

ó,

pane, že rád

tu cit nevole

mou

—

mluvím zpíma

duši jímá.

Tak jsem utvoen! Co zmklé, pane. nevhod

Nad

bytosti

boj

s

mé

vložil jsi, ó, králi,

spjav

mne do

Hrdlií

to

drsnohranné.

berserky, té

v,

na

zlaté

mé

tžší úkol plece

Gurrské klece.

cukrování vkol,

rží nha, mdloby dusnou tíhou na prsa mi lehá. Medvd jsem, jak dl jsi: znám se k tomu. rokot zlatých strun a

ten vzduch vonný, plný sladké

Ano,

medvd

—

spadlý do útroby

meduplné zdoupnalého stromu. kde se chycen sladkou šávou dusí. jež ted pysku mlsnému se hnusí. le duch mj stále Dív jej vábila

—

nechutil

v níž tu

si

z

sladkou nžnost" onu, rána do veera tonu.

—

nudou zhynu v mále. Zde mi teskno Jak ten moský pták, jenž kídlo zvedá jenom do mrak, kde bou se líhne, tak má bytos celá k boji tíhne. Smutn, viz! ta pílba ke vzhledá

mn

—

»

168

,kdy zas Yrahúm zablýskám ?' se táže nkdy k tomu zaharaší a výitkou: ,Gož uvadlo tvé paže? Zapomnl jsi slavné družby naší'?' O, kdy vzejde opt krásná chvíle, že ta pílba zaplá v zái rudé a vrahm vypravovat bude

me

me

ramenou dánských pádné síle?! O. kdy král mj, pouta vábná stesa, vypna opt hrdosmlou hlavu vylétne jak orel pod nebesa svtem šíit dánskou moc a slávu ? « o

I

Domluvil. Jen rty se mocn chvjí, zraky planoucí na králi tkvjí.

Ten se mlky do myšlének noí, jarým zápalem tvá lepá hoí, hlava vypjata, zrak bludným svitem v daleku se toulá neuritém.

pak vece, tvá si pejev dlaní: se. Lykke milý. dokej asu! Však ted dole svolej lovc chasu. Chci se vydat na veselé štvaní Poje se mnou! v bory za jezerem Honc vava, roh hlaholy. až

—

»Kro

—

—

169

—

bh a tepot sokoh' snad tam zaplaší tvou nudu temnou!'

chrt

Jedna fortna hradu poukryta

dímá Jenom

ve zdí mocných šeru stálém. ranní paprsek se kmitá

chvíli v jemných zdobách nad portálem. plodech sochaovy pilné ruky. Hlaviek a kídel mrana hustá

vytesal tam,

andlík

shluky,

vlnní milostn vzrstá nade brankou soška Spasitele; z jejichž

široko jest jeho

náru

svatá

pod laskavou tváí rozepjata, jako by zval na hru lidstvo celé. S postavy té svit se šíí dol na dubovou branku, stíbrem kutou, s ezeb hojnou smsí, pro vinutou stíbrem kvtných Kilových stvol: ezby tyto v rzném zjevu, znaku skutky milosrdné jeví zraku. Posléz pod brankou jež se v šerou vodní

zá stupn hloubku

zlatí,

tratí.

— K

170

—

nim Y tu dobu den co den

šerý lun, jejž náklad divný

se

blíží

tíží.

Postav smutných tlum tam oko vídá, vpadlých tváí, v cár pustém kroji, jak by nádhee to slala bída poselstvo ze strašné íše svojí.

i dnes. lun k tajné brance pluje skupinou muž. žen i dtí, truchlých zjev z bídv rzné sluje. Pod bílým tu vlasem, vrásek zmtí z oka vyhaslého slza kane do haleny kmeta rozedrané: vedle matka, kloníc v žalné mdlob

Tak

—

se

umoenou

líci.

bledé

rob

—

mléka zídlo Všem tu schouleným pod sudby tíhou rozedralo kruté sudby rydlo

tiskne na vyprahlé

oblieje

K

mnohou

strasti

rýhou.

fortn pipluli a stupn její smsí truchlých zjev.

naplnili

Nedokav oi

matné Ipjí na oblouku fortny. branky devu, jako by jim odtud v temno hoe zasvitnouti

mla

spásy zoe.

—

171

—

V tom

ajl slunce na skrá Spasitele vdechlo mihotavou aureolu, pak se smeklo na andílky dol, a ted v zái jeho lib skvlé. padší v otevenou práv branku, vidti je slinou postavu, zatopenou v jitní záplavu, jako svtlorouchou nebesfanku. Rajských luh zjevení jak luzné

—

zaskvla

se

Dagmar tlup nuzné

v roucha prostého jen bílé áse,

bez klenot, v iré vlastní kráse. Vedle ní se štíhlý panoš jeví, vzácn krásný postavou i tváí tak hoch rajský v malbách na oltái provázívá pvab svaté dvy.

—

Jak by linul obraz tento dvojí v okolí též istou zái svoji, líce žebrák se jasní náhle: nadje se v kalných oích nití

a jak motýl na podzimní kvítí sedá na rty zpráhlé. též

mdlý

úsmv

Dagmar v suchou dla,

jež

k

ní se

klade tpytný kov; tu dary jiné z nárue zas bére panošovy,

sine,

— rozdílí je

Ba,

i

s

dcko

172

—

laskavými slovy. z rukou matky

bdné

zdvihá k sob, pamlskem je sytí a pak šinouc k v ruce jedné híku, jež se v celkách lesklých tpytí, druhou hladí svtlé jeho vlásky a zí blaze, jak mu oka malá rozjiskila radost" neskonalá nžný obraz mateské to lásky. Takto šíí na vše strany tchu, blahý ševel vdných slov a vzdech.

nmu

—

Než co muž, jenž tamo kleí stranou, bez pohnutí trvá, .beze slova, tvá si hale rouchou obervanou"? Jaké pání zjev ten chmurný chová? Blíží se mu Dagmar; peníz blýská v ruce krásné, jež se chýlí k nmu. Ale muž jí hlavou k roucha lemu poklesá, rty v jeho táse vtiská. ^

Vsta! Co pání tvé?«

dí

Dagmar jemn.

„Žebrák nesmle tu vznesl tém. Zjevila se

knžn

lebka holá,

obetkaná šedin sporou zmtí a tvá hlubých vrásek, mrtvé

pleti.

«

173

Obrví Yšak dosud temné, husté na zapadlé oi stín svj klade; z tch se chvilkou jiskra plachá krade jako bludné svtlo z pusté.

tn

A

pitlumený

hlas jeho

sténá:

»í>Bída krutá, pro niž není jména, jest

mým

Le

údlem.

k tomu prahu

kolem, nesu snahu: za svitem jdu rajským, který splynul do pekla, kde živ já trýzní hynul.

jinou, než

ti

Býval as, že oteveno vítalo

mne

sídlo

hrd ped ním

mého

hlava

stále

krále,

má

se nesla

v lesku velebném; ted noha psance s žebráky se plíží k tajné brance, aby k noze bídná leb ti klesla. «

Dagmar vlídn k ubožci se sklání: >Kdo jsi, starce V Vstal Své sdl mi pání! ^j>Mutný

kou

jsem pohaslého žáru.

sláva padlá, rozplynulá v páru, zašlé dstojnosti stopa stín

chará

—

jsem knžice kdys Valdemara.««

Ustoupila

Dagmar mocným hnutím,

k ubohému

shlíží

s

ustrnutím.

—

—

174

— tlup žalné, Biskup Valdemar — v v rouše bídy, u mých nohou Kleeti zde nesmíš — Povsta pece! beder Nedstojnou mošnu posvcené plece — žebrácký pláš »

Chot mého

ztrávil

strýc jenž roky valné v temnu Oringsborské vže?! té

leže"?!

sejaii,

s

s

Vítán bud! Ó, povsta! Požehnej mi!«

»

>Nehoden jsem posvátného

Tob

žehnat

zloinc

mám?

Já

—

stavu.

dlaní

touto,

mrzké pouto? Tob vznést ji nad andlskou hlavu? Picházím jen zlíbat nohou sledy jež nesla

mé bdy. ««

cherubu, jenž zjasnil noc

>

Nemluv

tak!

—

Pojd hostem v sín naše!«

»» Vstup mi navždy zamen krále hnvem. Ukrývat se musím ped ním plaše,

jako

>Hle! s

noní sám

stín

ped

slunce zjevem. ««

Kristus kyne

láskou všemu

s

toho vchodu

lovckému

rodu.

Každému, kdo tudy vchází, šíji svatým štítem pohostinství kryji.*

175

Knžna prosebným

jej

zvala okem,

chopila se ruky jeho mile, až

kmet

povstal,

stoupal k fortn,

vrávoravým krokem

kam

jej

vedla ile.

Dagmar ješt ohledla se s prahu, rukou tlup mávla na pozdrav. Díkem šumným rozlouil se dav s andlem, jenž zjasnil jeho dráhu, a zrak jejich prodlel ješt chvíli na brance, jež ukryla zjev milý, jak by zapadlo za mraky tmavé jarní slunko krásné, usmívavé.

lun, jenž pivezl sem bídu irou, odplul zjasnn nadjí a vírou.

—

Hochem

chodbou šerou

sledováni,

Dagmar s hostem do hradu se berou Pod shozeným pláštm žín hndá na starci se jeví, asou hrubou k zemi

splývajíc,

a

pod obrubou

sandál nohy bosé povyhlédá.

Uvádí ho knžna do komnaty. Páže propouští. Jsou saaii spolu. Na kesla jej zove brokát zlatý k posetému drahokamy stolu.

— Ale staec

smutn

vrtí

»>Ty mne

vítáš s

lící

176

—

hlavou: prelaskavou,

—

mojí ruky dotýkáš se vlídn co bohopustýcli inu tato ruka vykonala bídn, znáš-li, knžno, celou moji vinu?

Víš-li pak,

Berlu posvátnou mi svil Pán. abych v míru vedl duší stádce; já však zhoubu nesl v dánský lán, lidu nepítel a vlasti zrádce. Po žezle, jež choti tvého bratru nebem dáno, ruka má se vztáhla,

na s

lid vlastní zvala cizí chátru, jeho vrahem úhlavním se spáhla.

Vinen dvojnásob, že ízu svatou poskvrnil jsem pustým rejem hích

Bh

trest však v bídu nejhlubší

mrou mou

vrchovatou srazil

pýchu

Klesl jsem jak Satan do propasti

I

I

S nádherného lesku v temno dsné,

pohben já,

—

za živa do sluje tsné, jenž zemí širokou chtl vlasti.

Podlomilo zpupnost" šíje hrdé kruhem ocelovým pouto tvrdé;

— posmíval

se,

strašliv mi

a když hoi ulevil jsem,

177

—

když jsem svíral pst, etz, vkol chest,

tžkým povzdechem hrozné kletby

sípal,

v malomocném hnvu zuby skípal: zvuky tyto dábla posmchem ozvna jen opáila dutá. Ó, ty Oringsborská vži krutá, ve tvé plísni jedovaté stlela

navždy moje zemská bytos celá. Tamo všechny vášn, bujné snahy zašly ve zdí chmurných tvrdém hntu, do nichž ryl jsem: navždy s bohémi svtu svojich

neht

klikatými tahy.

Tam

jsem zapomnl, jak den se nití, kterak zima s podletím se stídá, odkvetl mi tam ves pvab žití, zuby cenila jen žití bída. Trýze okov, puch sluje dusné, plazu podzemního reje hnusné, nekonená noc, tiš hrobu smutná. stny chladné, s nichžto vláha rmutná jako slzy zatracenc tekla

— —

Dost

již,

královno!

a

jasnou duši

hnus a zdšení ti nerozruší nad obrazem celým toho pekla. Svat.

Cech: Dagmar.

12

—

178

asto pohledal jsem na kde

—

strop

vzhru,

truchlý polosvit

se slabý,

kradl skoulí v tuto

vnou

chmuru.

šerými se chy rezavé a splítal ve tkanivo šedé vzdušnou nit lidský osud já v té pízi ítal.

Tamo vlákny pavouk míže

Takto

lovk

na

zámysl svých k výšinám tu tu se spouští

té špetce

—

hlíny

lichou pízi splétá,

smle vlákno metá, vážn do hlubiny,

utkává sí vtipn rozepjatou, aby lapil mouchu štstí zlatou, a mní, že ten výtvor jeho píle

všemu

pedí

v lepot a

síle.

Než, ach veškerá ty lidská snaho, žízni moci, bohatství a slávy,

trudná

péi

o

pozemské blaho,

zpupnosti, již plamen

vášn

tráví,

jak jste marné, bídné, bez podstaty. opádáte jak jste nicotné, na výsluní zdaru prestol ziatý.

a

neb své nitky v temné sluji tkáte I Krpj žalu na sple vaši skane, a již to tam pástvo potrhané,

179

in

jeden vánek lidských snah a sfoukne vzdušnou, bledou pavuinu.

Uzavel jsem tamo žití knihu toužn ekaje, až posel smrti rukou kostlivou s

mé

beder mdlých mi

pouto složí

zdrtí,

zem

tíhu.

Avšak jiný posel do žaláe

mého

vstoupil náhle; hrobní

chmury

milosti tvé zaplašila záe.

Klesly okovy, já stoupal

vzhru

na svt volný vrávoravým krokem, istý vzduch zas lokal retem chtivým, okál slunce svitem lahodivým a zas objal poloshaslým okem nebe modré, zelenou tu zemi.

Avšak co mi zem vzduch ten, slunce pro

mne

svt.

ta s

kvty

svit? Již

všemi,

nemá vnady

Stín t!a zbyl jen tady;

duch nad lichým zemským ruchem mešká v jiné oblasti, kde sídlo vné pravdy. Xesmrtnosti kídlo šumí vkol mne v tom prázdnu hluchém. ale

Zasloužil jsem

zemít

meem

za své iny. Pouta jen mi

kata

dali.

12*

— Ted

i

ta

mi rukou

Ped zákonem z

té

tvojí

lidským

Vyhnanstvím chci

Pry

180

— sata.

trest

samodk

mj

malý!

se káti.

pdy, která zrádce nohu pes moe se bráti,

odmítá, chci

v cizím kraji trudn sloužit Bohu. kajícném tom rouchu, s kížem pouze na poutnické holi, ve svt širý zajdu daleko, ve vroucí touze zemíti za svatou pravdu víry.

V

ud

Do vzdálené vlasti divých míí krok mj, kamo nezaletla dosud záe nebeského svtla

v iré temno pohanského bludu.

V koninách tch

pustých, kde se hluché pralesy nad jezer kmitem, volným rejdištm jsou líté zvi. lidu sveepému širým bytem, pes moály, kryté zrádnou plísní, proniknu až tam. kde obad podlý

kouící se krví lidskou tísní prestol Jumaly, ohavné modly.

Nepravého boha s trnu svalím. lesy, chrámy modloslužby, spálím

.šeí

—

181

—

kíž zatkna do svcené zem, ve hrob skloním tém.««

a

oištn tam Za

ei

té

biskupovy tváe

zrumnly, zplálo jae oko zapadlé; le tlo skleslo lehce

jako mdlobou na ozdobné keslo.

Útrpn »

na

hledíc,

Dagmar dla:

Zdali staí k takovému dílu

slabé

rám

starobného tla? by snadno jarou sílu

Sklátily

obtíže té pouti.

Ký

zdar kyne,

dojdeš-li tam, v poušti nehostinné,

v

ln

divokého pronárodu

bezbrannému

starci

bez

»*Co mi život? Rád kde Pán af

povelí.

A

to

prvodu

bím

?«

složím,

klesnu poutí,

mi bude páno dostihnouti

konin onch,

velké íši boží

podmaniti nové dálné kraje. Jestliže pak pod oštpem vraha pohanská ta zem krev mou vssaje, bude splnna má vroucí snaha, k nebi zajásá ret mroucí v díku:

«

—

—

1S2

— bojovník —

Na zjasnném ele vnec

Bh

nehodnému

jej

znak svých vyvolených slavný

zkvitne

sotva skytne,

vnec muennických ižíl««

te

Znjí souhlasem

její

rtové:

kam zámr

velký zove, s nímž tak vroucn duše tvá se druží. Ale domnní, že psance zvst vlasti zstavíš a záští stálé s nesmíený^m hnvem svého krále,

»Nuže,

jdi,

nesmíš trudn do ciziny nést. Se má pímluva, má prosba jesti, všechno uiním, by rozlouené znovu sdružily se ratolesti velebného královského kmene.

Staec k tesavé

ní se

ruce ob,

líbal je a slzy ronil

»» Srdce

Ve své dlan

blížil.

tisk' její

na n.

andlské dal Tvrce tob.

Duch mj nízký, otrávený zlem, svta obraz ponurý si spádal hích jen s bídou shledávaje v nm.

Vím

te, že zá,

jedin ten

již

nad azur

mraný duch

mj

vkládal,

«

—

IS

«

—

splývá do pozemských také chmur, dobrý také v naši hh'nu že klade svtlá srdce serafin.

bh

Ty

chceš duhou smíru peklenouti která mne a krále dvojí?

propast",

Nehoden jsem zrak jen k a

—

zdaž on

má

nmu

pnouti,

rajskou duši tvoji?!*

Bu

Dobrý jest mj cho hostem mým, Valdemar se z lovu vrátí: pohov zde svým údm zemdleným. K obsluze ti hotov bude státi zdráv! Mám pevnou víru, panoš mj. že. než závoj noci na kraj splyne, hlava tvoje pod perutí sm.íru v tomto hrad blaze odpoine. >

nežli

Bu

Laskav mu kývla k pozdravu Leb šedý a pak vyšla z komnaty. k adru chýle, pokornými hledy staec lepou

le kdy

stíhal

mkký

postavu;

obrys bílé ízy

za vchodu se ukryl závs ásný. jako v rozplynulý oblak mizí obraznosti

elo

pelud arokrásný:

vypjal,

posupn

se vztáhla

— oboí

a ze

184

—

zrak

zapadlých

cosi vyšlehlo, jak z

mrak

když

náhlá.

se

noních kmitne blesku záe

Dagmar Valdemara z honu vítá na stupních, jež vlnka istá smáí. Král a

s

objímá,

ji

jí

rám

skýlá

ní branou, okras plnou,

kráí

do rozkošné chodby, kterou splítá houští bujné, planouc rží sterou, tvoíc klenbu vonnou, miložerou. -Jak

t

bavil

*»Po lovu s

úsmvem,

vyhýbáš se

hony<

dí

se tážeš. ««

král

vládce praví

»»ty, která plaše z dáli

zvukm

loví vavy?

O, bys rozkoš poznala,

zbourí

knžna

roh besk

a

kdy

lovc

lesy

hluk,

z^

ps laním plachá se dsí, ehtají a zvoní luk, když jak stela do oblasti vzdušné sokol kmitne, v koist" zatne drápy, když

kon

neb když lesklé kopí v ptce krušné medvdu v bok huatý se ztápí!«<^

—

I5

—

» Nikoli. Té hry se zrak muj dsí, když tlum chrtu lani v bok se vsí, neb kdy holubika smrtnou stelou

sklácena zem barví krví velou. Pro ach! lovk šije smr a muka mezi tvory, s nimiž na píd asu

na tom luhu, v slunením tom jasu byt mu vykázala boží ruka?« »

»Taž

se,

drahá,

pro

i

jestáb krouží

nad hrdlikou, a pro siptí zmije, pro i v luzném kvtu jed se kryje a hlíz

muivých

se hejno plouží.

Tak svt upravila vle sladké

s

trpkým,

s

s

žalostí je radost",

s

divokostí zpurnou

Tak

se v

snoubí

svatá:

jasem tma

nha

tichá.

píse pozemského

boue hluk

radost* plesavá

i

vzdechy milenc

se míchá,

rozkoš spjata,

i

žití

šepot kvítí,

bolu skek, i

bitvy jek.«

»Jsou zde vášn pochmurné a zpupné; avšak nevím, že lidstva šíje spjata na vždy ve jho jejich tupne,

Nad hvzdami láska vná žije a skrz mlhy pozemské a mraky

«

—

«

—

1S6

její v lidskou hru se lije. Vyronil se blaze paprsk laky ze rt božských, které kdysi dly

paprsk

ku lovku: Láska zákon

udeen v

líc

celý,

jednu, nastav druhou

I

Zvítzí kdys lásky svaté jasy, zapudí bou válek na vše asy a svt zkrášlí vnou míru duhou.

»»A

a

se duše

;

mužná tomu píí,

mne hanbí zmkilosti

výtka:

cítím-li tvou blízkost" holubicí,

klesám bezdk tvého do vodítka. mysl má tu ochoena tíhne k nauce tvé nžné, vzdor se mní v mkkou poddajnos a srdce jihne pro všechny mám lásku, odpuštní. « »Nuže, »»

odpus jednomu,

Optn?

Již

tJ prosmi

—

<'

místo berly práva

nosím — okov rozkotává?«<

milosti jen haluz v ruce

í

zas

amiar 'o"

>Ten již rozkotán tvým slovem vlídným. Ale po jiném též slov touží slituj se nad starcem bídným! vinník

—

«

«

—

187

—

mu

víc než soudce. V žilách krouží krev jedna, oba k sob víže zákon posvátný

Tys

vám

—

»»Již tuším jméno,««

zachmuiv

se náhle, vpadl kníže,

—

»5>jež krev bouí mi, jen vysloveno jím rty isté neposkvruj znova. Prost je vazby. Na tom víc než dosti. <«

»

Utlum hnv,

podej ruce

jejž

mu

srdce k

nmu

chová,

jak ujci, hosti.

—

»»0n již tady snad ? On pod mým krovem Dagmar, Dagmar! Uhntenou zmij' zdviháš soucitn, by v pychu novém brzy vzpjala zkázonosnou šij'. Stisknouti mám ruku, která snad již již spádá sít nových zrad na mou nohu, jak je bratru pedla, by z mé dlan kleslé berlu zvedla ?«« s-On je vetchý kmet.

mu

Stín

lovka

zstavila dlouhá stráze budí již jen útrpnost ne báze. Svtská marnivost" již daleka hlavv, kterou smrti kídlo stíní.

jen

—

?

«

ISS

S poutnikou sem holí, v drsné žíni pišel nastupuje krušnou pou mezi pohany, tam zažehnout svtlo pravdy boží. Vše je klamem, skryt-li za kajícné jeho tahy zlosyn úskoný. Než pojd, ó, drahý, pravdu ti v tom oblieji samém.

Za

té

ei

dostoupili

vzhru

ke komnatám hradním. Dagmar táhla jemn manžela; ted hbit sáhla za výstupkem chodby do purpuru. jenž vchod koby pozastíral ásn, prsty

nžnými, by

prosila.

Staec ped oknem spíš jak

vešel

Král vstoupil tu

s

v kobu temnou

sedl

lící.

spící,

ponoený v tžkou mdlobu.

Cesta trudná slabé zmohla tlo. Hlava spoívala v okna lemu na vyzáblé ruce. V kade jemu

šedivou své jasy slunce stelo, než líc ve stínu, tak vetchá, šerá, do níž hojné rýhy. hrboly vtesala svým dlátem trýze sterá, zdála se jak tváe mrtvoly nepohnutá, ve sny hrobu kleslá.

ISO

S tlem sešlým, žíní roucha hrubou podivn se stýkal hedbáv kesla s tžkou zlatou tásní pod obrubou.

V mísách zlatých stranou na stole vzácné krm stály, jedva tknuté, v íši víno jedva nasrknuté. Z výklenku pak švarné pachole, dané knžnou za posluhu kmetu, vvstoupilo s nízkou úklonou. Dagmar kynula a páže v letu zmizelo za vchodu záclonou. i>Xuže, viz!« 5>a

rci,

dí

není-li

knžna králi zticha, báze hcha?«

tvá

V tom se zbudil staec. Vypjal elo, otevel zor kalný, povyhaslý, povstal, tlo zimnin se chvlo, ruce vztažené se mocné tásly jako vtve, když je vichor tímá: a pak náhle, jak by vetchý kmen klesl s

rázem hromu

rukama

se

vrhl

zastižen,

rozpjatýma

na podlahu tváí ped knížetem. Kolena objímal vladaova,

— jenom

190

—

vzlykot, nesouvislá slova

vydávaje tesoucím se retem. »» Povsta ?«« kníže temným hlasem vece. Ale hnutí duše, uchvácené soucitem, již v líci odvrácené

zeteln

Ale starec úpí: k

»»Povsta pece!««

se jeví.

nohám tvým

»

Bídným plazem

se vleku.

Zdr mi

šíji,

erva, jenž se v prachu svíjí muka zoufalého skoni rázem! Pohled na tebe mé strašné viny v plném hnusu ped mou duši staví, studu, žalu sterý osten žhavý zarývaje srdce do hlubiny. Z velebné tvé líce na mne zírá zdeptej

—

bratra tvého obraz ušlechtilý, plný vzácné leposti a síly, vznešený zjev krále bohatýra.

—

A

já bídák, leposti té rub,

vztáhl ruku po elence

skvlé

— —

na tom spanilém a moudrém ele Pomsti její Tas svj! Zrádce zhub!«

me

»»Uje, vsta! Zde král

te

tvoje místo není,««

vece, v hlasu

mkké

chvní.

— »

Ujcem zoveš mne?* kmet

volal, »

—

191

eí

plesnou

tlo zvolna povznášeje.

Nemáš

pro

mne

tvá dsnou,

mstitele

v oko vlídné pohlednout mi peje? Víc než slovo knížecí tvé moci, které vrátilo mi slunce lesk po žalání hrzné, dlouhé noci, víc to slovo:

ujec, stokrát více

poskytlo mi v dar, ten mír tvé

líce,

kde jsem ekal jenom bou a blesk. Zdá se mi, že rázem se mne klesá

bím

vin.

Ted voln v

cizí

kraje

pjdu oištn,

mír v duši maje, soucitný tvj pohled v srdci nesa.«

Mlí Valdemar; soustrast'

než s jeho tváe zvolna snímá závoj šerý

hnvu, odporu

a

nedvry,

propouštjíc slunné smíru záe. Ješt rozliné ty cit smry zápasí, tu zloby nové hnutí, tu zas

mkká

útrpnost" se

a ret chvjící se dlouho

zmáhá váhá,

vstí boje rozhodnutí: tvá vdnost", ujce, nenáleží. _Bez pímluv mé choti tlel bys dosud zapomenut v Oringsborské vži. nežli

>»Mn

—

102

—

Já tvou vinu váže a tvj osud byl bych, vz to, odhodlal se stží pokutu tak tžké zrady zkrátit, ruce, která tolik strastí

kdysi

na otci nu snesla, volnost vrátit. Však te pate ve tvé žalné rysy, slyše ve tvéna hlase žhavou lítost

vím,

že to pokání je pravé,

vže tmavé pohbil zlomocnou tu dávnou bytos,

že jsi ve hlubinách

a

šíj

zlomená, vlas tento

bílý,

tváe strastí pluhem rozorané jenom k soucitu mou duši chýlí. Nuže, ano! Nech se po tvém stane, dobrá Dagmar. Zde má ruka, kmete, podává ti plné odpuštní,

zapomnní

minulosti

kleté,

dstojnost a jmní. Jdi, kam berla pastýská ti kyne, neb kam touhy volají t jiné; však než zvolíš dráhu v žití novém, hostem odpoi si pod mým krovem. est"

ti

vrací,

y síni nádherné za dlouhým stolem Valdemar ve sboru vrných kvasí.

—

193

—

Na stíbrných nohou picí roh, jenž

chodí kolem bohat na okrasy:

Z kosti slonové je celý zroben. hojn zlatem, drahokamy zdoben. ezby, které obvod rohu chová, jsou jak sloky nmé epopeje, v nížto rydlem ruka umlcova zobrazila všecky Dánska dje ve skupinách figur, jež se vinou kolem íše mnohou vypuklinou. Roh ten spodkem prohnutiny podepeným zlatou podnosnicí

svojí

na podstavci tomto pevn stojí vzhru tre otvorem a špicí; pro bezpeí stranou ku otvoru dvé mu ješt figur s divnou zbrojí. dvé to Vend, slouží za podporu, jak by o stl vzpíral nohu dvojí. Nižším koncem íše, špikou rohu, zobrazena šerá bájí doba: Odin ní tam z kola starých boh. na ramenou krkavce své oba; pod ním Skioldung dávné plém adami svých král, hrdin vní Svat.

ech: Dagmar.

13

—

194

níž a níže rohu oblouk

Ivar vítzné tu vznáší

—

tení;

tém,

Harald se Sigurdem o korunu zápasí a Ragnar hrd ní nad zobákem lodi bitevní. Viking to král na vodním trnu. Koráb Gottfridv da Frank vlee,

Gorm tu Starý za Hildury štítem vítzn odráží cizí mee, Svend se mstí nad vrolomným Britem.

V

rohu prohbí nad podstavcem zlatým

trosky

bžk

drt kroejemi

stoupá za symbolem spásy svatým Kanut Velký vedle krásné Emmy.

Odtud vzhru, kde roh ku otvoru vyšším koncem pozvolna se šíí, se vinou u velebném sboru Dánska kesanského bohatýi: Estrithson tu meem v jedné mává, v druhé nesa vzorec kathedrály, vedle zase Haraldovi králi z ruky visí pergameny práva a Knut Svatý nad ním ve svatyni rukou bond rozjitrených klesá, tamo Erich, prapor kíže nesa, a výš králové se vinou jiní.

již

—

195

—

Velkého pak zíti Valdemara na dvou rytinách, jež pnou se kruhem: v jedné ped ním Arkóna se ítí, Voiín hoí na obraze druhém. Nejvýš obruba je obepnuta vítzstvími bojovného Knuta. Nad otvorem poháru se klene shným poukem víko postíbené, na nmž nesou stíbrní ti lvové dánskou korunu ve tlapách vzpjatých; z koruny pak této kišálové

lesk

kíž

se vzpíná ryzích

Roh

ten putuje po stole kruhem.

V ele

zlatých.

tabule král zadumaný;

ujec Valdemar

mu

s

pravé strany,

Lykke sousedem po boku druhém. Soudruh nejmilejší, Strange švarný,

nevrn

se vzdálil,

zmizel rázem,

marné dotazy, shon posl marný, až bond jakýs pišel s divným vzkazem Strange posílá ti s bohem, králi, díky vroucí za tvou píze skládá,

upomínky

milostivé žádá,

mrtev pro svt, v lásce k tob

stálý.

18^

— Tajemný

196 -

ten vzkaz a ztráta milce

zachmuené

osten v nitro

vrývá,

tváe královského zasmušilce vážný stín i na dvoany splývá.

s

Ale posléz chmury

s

ela

plaší,

rukou obojí roh skvostný vznáší: »

Budiž v

zemelý

této íši,

mj

do níž

vkol

bratr vyrýt kázal

djin obrazy, by k vedle smavého

ní se vázal

vážný úkol, by též dobou, kdy v pochv a dla pohár pnící se tímá, kdy mok révy budí žert a ples, i

me

pedk

slavný a duch k

dj nám vzorem

svítil

inm

velikým se nítil bud v tom rohu pochováno dnes vše, co navršila

dímá

—

tžká vina

mezi vlas a nevrného syna, mezi trn a zrádných pikl strjce, mezi mne a nešastného ujce.

Za vše kál vše ted v chvíle ta est"

i

se

mnoholetou

trýzní,

nepamti zapadává;

mu

hodnos

dávná práva, panovnickou pízní.

vrací s

— Tak

bu

síly

své a

197

—

pijat do vašeho kruhu, pátel mých a vrných íše sluh. Necha berlu posvátnou zas ujme, nech se modlí za otinu drahou, a té všichni svornou povždy snahou

vznty obtujme!*

Staec pohár chvjící pijal, složil

oi

ped

zaznl

se

na

rukou tabuli,

k nebi pnuly,

slzavé se

a ret

se

eí

tkli vozvukou:

»Sláb jest jazyk mj, by tlumoníkem se citu, jenž mým srdcem zmítá, aby vdil za vše plným díkem, co tvá milost nehodnému skytá.

stal

Nejsem hoden, íše té se tknouti, kde mi výtkou každá ozdoba, z níž ta každá svtlá podoba zdá se ruku proti zrádci pnouti, zdá se volat: Vari, bídný, varii jsme horlili a krev svou lili pro národa, pro vlasti zdary; ty však, potomku náš odrodilý, k han vznešeného jména neváhal jsi, vášní mrzkou znien,

My

es

vné

c^y^

c^^tv,

"

v^*^ '

— —

—

svj

lid

vari

vléci nad záhuby jícen od nás, ruko poskvrnná!

Aniž ruce

ty se

mitry záivé.

smnna a

198

cíl

je

dotknou znova

Poutnikou

holí

berla biskupova

jiný stará

noha

volí.

Ruka, jež roh tento obklíila vlasti naší veškerými dji, skvoucím pásmem historie její, dobe na vrcholku vytýila na korunou kíž ten bleskotavý dánské slávy zdroj a znak to pravý.

Lesk ten svatý záil nad stožárem našich lodí, plál nám v boj víru, v se zažíhaly istým žárem zbožné duše našich bohatýr,

nm

pedkové

jej

zbranmi

a vesly

do vzdálených konin svta

nesli,

ím více rostla jeho íše, ím zá jeho mocnji se skvla, a

tím i dánská berla dál se stela a lesk dánské slávy záil výše.

Znak

—

boue síly pes Baltu pny,

ten blýskal z

jež se valila

199

dánské,

s výspy Ranské, model v Rete ctný, všechna božstva Slovan, jich knze rozplašila, pes tu oblas širou rozepjala íše naší meze,

smetla Svantovíta rozbila dav

pronikla

ji

blahou v Krista vírou.

Ale tamo na dalekém lemu konin východních se posud vží modla chmurná v kole mrzkých knží

zpupn

proti

Jumala

to

bohu kesanskému; udských les šíí kíži posupn se staví v cestu na prestolu dsném, jenž se pýí krví umuených vrozvst.

A

Knut, Erich, Svend a Valdemar, našich král sbor, již církve zdar hájili až k poslednímu vzdechu,

kormoutí se hvzdnou nad oblastí a hlas jejich slyšet v bouí echu: Kde tvj zbožný zápal, dánská vlasti Pro tvé rám modloborné vázne? Zdvihni kladivo své hromorázné, roztíšti ten idol slavným teskem,

—

«

—

200

—

s nhož krev tvých maenník ine, postup dále s božským kíže leskem, kam ti sudba velkolepá kyne I

Vím, že v hlas ten

tisíceré

dánské hrudi

hímavé kdys echo

vzbudí.

Však než zaduní ty hnvy burné, sám jak buák zalétnu v ty dálky s

kížem

jediné a víry slovem

—

zapadnu-li tam do vlny chmurné, tím snad spíše nad mým hluchým rovem zarachotí

boue

Obrážel se ve biskupovy

svaté

války.

dvoan

kole

ei

mocný dojem.

Svitlo mnohé oko pod závojem chmurné dumy náhlém ve plápole, a pan Lykke zabloudil až k boku chvjící se dlaní, pod níž man z pochvy po vypjal se epel zbran,

jako

Xa

A

laný dravec na poskoku.

králi

zrak

mnohý

spoíval.

ten oka blouznivými

tpyty

do prázdna se kamsi zadíval, v jakýs dálný obzor neuritý, hned, jak kmet se dotkl

ud

eí,

— sotva slyše,

za

201

—

dál staec horlí;

a pan Lykke znovu sáhl k vda již, co vstí zrak ten

Víc a víc se jiskí oko

te

mei orlí.

králi,

neurité dáli, na ozdobách rohu spoívá hlasná rtoma zachvívá: a se vrací z

e

boue, o zrodila se, moje

plní

Dánskem roznese

ji

>Již ta

za krátko

ji

níž's mlu\dl,

kmete.

nitro,

píští

jitro,

lodi rvchloleté

penesou pes Baltu vody valné, vlasti dálné ohromí tam a jich modlu vzdoro vitou smete.

ud

Na

velikos takového díla nestaí tvá, starce, vetchá síla ani zbožné tvoje zanícení; nových muenník teba není. Místo tichých, vlídných vrozvst promluví války veliký

bh

k davm pohan ve smrtném chestu kovovými jazyky.

me

Pomyslil jsem sob, že již dosti zem ta zakusila v boje víru,

^'^v;^ ^

jvf^-^~>

\-/vrV^

^

C>

«

— že

te mže v nitru

—

slavná, v bezpenosti

kvty míru;

pstovati zlaté ale

202

mém

hlas jiný zstal,

každým okamžikem, každým jilce zachestním vzrstal, každým v dálce zaržáním a rykem., tvoje, kmete, svým vroucím zntem zastihla jej v plném vzruchu práv a te volá ke všem Dánska dtem: ozýval se

e

_Znovu k

K

boji,

boji,

hájm

jasným

k moci, sláv!

azurovou bání

zlatý slunce štít se zvolna sklání,

na protjší stran v siném šeru skví se matn stíbrný srp luny a v tu dobu plynou po jezeru od Gurrského sídla hbité luny. J&rál

i

královna se louí

^kde jim plynuli ve blahu

dnové líbánk. který králi v

místem,

istém

Žár bojechtivý,

adrech

choti prosbám,

s

zplápolal,

vzdechm

odolal:

nyní v prsou živí an jak socha v ele loky stoje tento žár

i

— elo

203

—

kloní do myšlének roje:

kývajíc mu vncem hvzd, skvoucí sláva k oblakm se zvedá,

v

dáli,

vnímá hrdošumnou

její

na skrýš lásky své

se

zvs,

—

neohlédá.

Dagmar asto vlhkým zorem se nazpt dívá, který pablesk a šera sporem v divných pvabech se pozaskvívá, Za

to

na hrad jezerní

a vzdech asto prchá její hrudi. Ve srdcích dvou vrných bytostí dty její ohlas vroucí budí: Kristina

jí

s

stojíc vedle,

tichou

lítostí,

na obliej bledý

upírá své krásné, nžné hledy a hoch spanilý, v panošském kroji. který smuten za královnou stojí, každé její vzdechnutí jak echem vrn provází svým družným vzdechem.

JDyoané na lunu druhém

plují;

Lykke pne tam pod pílbicí hlavu,

odn tžkou ,

ocelovou strjí;

králv ujec vedle záí z davu: není zabalen již hrubou žíní, rouchem biskupským se blýská

nyní,

—

204

—

nesa infule a berly zdobu: ale

a

posta

již již

K

sešlá

rok

tíhou

etnou vrásek rýhou nachýlena k hrobu.

tvá vetchá

s

zdá se

lun

dvorních panen druží šperk a lící vnadu, plovoucí jak záhon pyšných rží. Služebnictva prám se jeví vzadu. lodi té

rzný šat

Bez hovoru, zvolna luny plynou, tají se i dvic dvorních šepot; v podveerní ticho nad hladinou

zní jen vesel

Na beh

odmený

tepot.

vystoupily pestré

vyhouply se statným

om

jely cestou, která pres

sbory,

v sedla,

pahory

bukovými háji k moi vedla. A kde sivých kmen mezera

jezdcm

naposledy leskem jezera, Dagmar stanula a smutné hledy v pvabný ten obraz pohroužila, v jasnou hladinu a vnec vrch, po nichž rznobarvou svtel prchu západu dla ervánková sila; tam, kde podveerní záplavou hradu zjev nad vodou eavou objevila

tichý úval

s

— velikým

se

205

—

zaskvl drahokamem,

tona v purpuru a zlat samém.

asou

zasvitla

jí

perla vlahá,

a rty vzdechem zachvly se v

taji:

bohem, s bohem, líbezný ty kraji! S bohem, Gurre, hnízdo mého blaha !« j>S

hvzdnou

nocí k moi, v Ribe dálné, kde pak Dagmar osamla v hoi, an král sebrav lostvo, vojsko valné vypravil se mocn na pohany, podrobit si divé udské strany

Jeli

dále

koráb zavezl

je

.

Osielo Gurre v

ln

chlum.

Podzim zaal chladným dechem po jezee, suché

listí

behem pohrouženým

.

.

váti

stláti

v tesknou dumu,

opuštný truchle snil nad vodou, již mlhy závoj kryl. Pouvadly sad jeho kvty, a hrad

sprchlé

rže

stezkou

rozesety,

po níž nešelestí kroky žádné. Mrtvé ticho komnatami vládne, chodbami jen asem zdá se nésti

smutný šepot o minulém

štstí.

206 tu tam plachta blá rybáským lunem chudým; vnec hvozd kol, jež piodla jese rouchem hndým, žlutým, rudým,

Jezerem

se

leda nad

mlí ve snu pevném; honby ruch neleká zde snivé lan sluch.

A

když bludný skald tu nkdy stane nad jezerem v zasmušilém dole, mezi buky, jimžto ve vrchole sporým suchým listím podzim vane, betan uchajíc ve vlase šedém: na hrad zadívá se dumným hledem, záchvv tesknoty mu srdcem táhne, rukou tesavou do harfy sáhne a

z£vJeho

iíad

širém po údolí jezerem smutným zahlaholí:

O, Gurre, zde truchlíš v podzimní jak zašlá vnada,

kdy vráskou

se

mní

ela

as

jas

a stíbrem vlas,

kdy vzpomíná v

žalu,

ach! na léta mladá.

Sní v úmlku teskném tvj jak hnízdo hluché,

prázdný hrad

— když a

ulétli

pvci

z

207

—

podzimních lad

vtr

chlad do nitra sype jen lupení suché.

mu

Kam

dli

se

dnové rozkoší tvých,

kam štstí se skrylo, sho ztepilých jun, dv líbezných, kam zpv a smích, kam dvojice svtlá, jíž rájem jsi bylo?

Te

královnu v Ribe objímá stesk, an hrdý kníže kdes daleko letí v bitevní tesk jak živý blesk za velikost Dánska, za oslavu kíže. O, nebeský králi, vítzství mír uspš sladký!

Až skoní by

se

vrátil se,

muž v náruí

slavn válený

a

rej,

pej, choti,

syn v objetí matky!

Pak hrdinm dánským na

mé

dej,

ústret

zazní struny

k jásotu jejich bude šastný ret,

pt

mj

jak slávou se

vnil

náš panovník juny.

— Le

zajdu-li

zpv bude o jíž

arovné znovu

208

opt ped Gurrský

hrad,

zníti síti

andlských vnad,

jat

král zlatého

míru kol rozsévá

kvítí.

Danebrog.

v.

V Ribském hrad pevném, v okn Dagmar pilnou rukou roušky jemné V

díle

ustala

te; míže zdobnou

šeré

koby

robí.

spletí

za vlaštovic párkem smutný pohled které z malitkého hlinného sídla

letí,

pod ímsovím k pouti rozepjaly kídla do jižnjších kraj. Oko se jí kalí vláhou kormutlivou. Ach, vy druzi malí,

vám je práno lett, kam vás touha zove, kde vám v teplé vlasti zkvete blaho nové. Snad též uvidíte na vtrné pouti zemi, po níž touhou srdce mé se rmoutí, zemi prespanilou v modrých vrch vnci, ráj mé duše dtské Ach, vy šastní ptenci!

—

mrák

zlatým leskem tichým steskem. Však ne pouze tužbou po domovu vzdychá,

Takto podveerních stíhala let jejich

Svat. Cech:

Dagmar.

Dagmar

s

14

'^i^

— necítí jen choti

210

—

opuštné muka,

hokou krpj míchá íše tch žal proradná jí ruka:

ale jinou také

do

Ten, jejž vyprostila z temné vžní sluje, nyní za odmnu pro ni pouta kuje!

f*^^ Dotud vidla v tom svt dobro všudy, tušila je také na dn srdce zlého, jak se zrnko zlaté tají v temnu rudy; vila, že paprsk svtla nebe-kého z každé hích sluje na as chmury pudí Jaká pojala te duši závra víná, ana zdsila ji náhle v lidské hrudi irého zla propast" šklebná, nedozírná! když se zjevila jí tato podlos irá v oné zái nebes, dlaní posvcenou

—

vytyujíc berlu církve drahocennou, koila se vroucn její víra!

jížto

Muž ze

ten strašný vyšel na pímluvu její tmy žalání, kde v mukách, bez nadjí

hynul mnohá léta. Vyšel s bílým vlasem, staec nahrbený na pokraji hrobu ale v srdci vetchém nesl dávnou zlobu;

—

vzrostla jen a stvrdla

Zloinný

cíl

valným trýzn asem. ped ním planul,

stejný: prestol,

avšak nyní v pohár dávné

vášn kanul

— také pomsty jed.

úprkem n^^Tií

za

se ítil, k

211

A po

—

em

smlec mladý

tomu rozvážliv

starec míí, oklikami lstiv.

petváky

clonou kuje dílo zrady.

Dlouho tajila se ped královny okem jeho podstata. Jen vetché jeho elo, svislé kajícn, se zvolna povznášelo, jak se týí stéblo uhntené krokem; mnohý hrbol zdál se z líce vpadlé ztrácet, v oko kalné paprsk života se vracet, ale v jeho tazích zdály se jí vryty stále vdnost", lítost, šlechetné jen city.

Zatím opatrn ruka, pletich znalá, knžnu hustou pikl pízí, zvolna všechny vrné od ní vzdalovala, zevšad nahrnula kol ní tváe cizí. A pak náhle padla s lící pleticháe maska úlisnosti: z nenadání zela Dagmar ohromená, hrzou zkamenlá zrádci, násilníku do úšklebné tváe. obetkala

Divé rysy své jí zjevil bez ostychu, v žalá hrad jí zmniv, sluhy v její stráže královna ted híkou zloinného pychu: Kristina jen u ní zbyla, vrné páže.

212

Takto dumá knžna v roji tžkých péí; v tom se rozhlaholil pi veera sklonu na kostelích Ribských zbožný jazyk zvon a svou hudbou svatou její trýze léí. Klesla na kolena, ruce ke rtm spjala, modlitbu ze hloubi duše zašeptala, drahocenný kížek, poslední dar matky, rety žhavé vtiskla, z roucha vyala, na obrázky jeho z oka slza tryskla a tou v duši poklid navrátil se sladký.

na

Tichem veerním dál Ribské zvony znjí, vlnami svých zvuk jásavých a žalných v doby blaženjší knžnu unášejí. Zalétá v zem jinou, do chvil dtství dálných, v milou kobu známou, na klín roditelky, odkud naslouchajíc blaze zvon zvuku, zírávala dol k pyšných vží shluku, nad nímž vyrojily hvzd se zlaté velky.

A

dv

snivé tam se nese k uchu známých zvon podveerní píse, v srdéku jí budíc divnou slasf a tíse, v duši linouc štstí neznámého tuchu

zas

milých,

Z dum tch

vyrušily

Dagmar

tiché zvuky.

Lehce pod prstíky útlé bílé ruky v šerém pozadí se zdvihá clona ásná.

—

-

213

která kobu dlí od sousední sín,

vynouje krásná;

z nížto Kristina se

za ní v tajuplném koby polostín, do nhož jen kradmo pozdní paprsk vniká,

vidti je slinou posta panošíka.

Z

ticha

ku královn Kristina

se

chvla;

v nízkou stoliku, jak mla v obyeji, na polštá si sedla družn k noze její,

na ruku

Dagmar

jemn

jí

tisknouc políbení velá.

sklonila se

ku své dvrnici.

pohladila svtlou

a ret zašeptal:

>Co

její

neseš,

kštici,

moje miláý«

—

>Žel, že smutné stále pináším ti zvsti ješt úzkostnj" hlas dva pitlumila »kdy zas v tyto mraky vyjde slunce štstí v Jaký dsný zvrátí On, jemuž"s vazby míže otevela kdys, te tebe v pouta víže, zradou splácí milos, postrach kolem šíí. rukou zloinnou po dánské berle míí

—

—

ba, již dovršit se chystá Již

si

vzdornou pevnost" zídil

naplniv a

již

ernou

ji

svojich

také z jihu

z

zradu! toho hradu

pívrženc davy, v cizích voj ele

r

—

2U

—

—

pomocník mu táhne S pomocí tou smle dánskou korunu si v elo zhojné vstaví!

—

si pislihuje le sám bohdá padne nenadání zhojce do své léky zrádné.

Tak z

Darmo

cizí zbran ku pomoci volá, hrad pevný boui lidu neodolá. Národu jsi všemu íše perla drahá; širou oblastí, kam dánský hlahol sahá. srdce nesíslná láskou k tob hoí. Hrad ten s odbojníkem ocitne se brzy jak ostrvek v Dán rozkaceném moi, které odevšady zahmí k jeho tvrzi, vkypí ssutým valem, prolomenou branou, vysvobodí knžnu vele milovanou, zrádce ohavného u tvých nohou zdáví. Poslyš jen, ó, knžno, jaké nese zprávy panoš tvj!«

ni

a blíž k í

Tu knžna zrakem hochu vdí sob vlídným pokynem ho zove.

Dobrý hochu mj,-^ zašeptli její rtové, mne vydáváš se v také nebezpeil*

-pro

Panoš, k noze její kolenem se níže, dla na srdce vkládá, oko modrojasné

—

215

—

s oddaností vroucí ku královn dviže: pablesk veerní, jenž v okn zvolna hasne,

svislé

na ramena kadee

mu

zlatí.

»Kéž bych mohl,* vzdychá, »krev za tebe >Díky, hochu

>A

nás

mj! Než

etz bdlých

zbrauje nám východ

dáti!*

jaká tvoje zpráva ?« stráží

z toho

obetkává,

hradu,

pece

unikl jsem odtud,-;

panoš ticho vece. >S košem velikým a kytlí vyžebranou hocha kuchyského proklouznul jsem branou. Tu hned pede hradem znamenal jsem péi, jakou chudina ti za tvou lásku vdí. "Stál tam zástup chudých, volal bez ustání: Pro nám pístup k matce halapartny brání? Kde je dobrá Dagmar? Jaký mrak nám halí vlídnou tvá, jež z duší plašila nám žaly?

Pro

se ruce

tají,

z

nichž jak

z liljí

ráje

rosa blahonosná dštila v bídy kraje?

Takto bdujíce tlaih se k brán, stží zapudily dav ten dráb zbran.

A

když dál jsem kráel, zasléchal jsem všady hlasy rozjitení z biskupovy zrady po ulicích msta. Šel jsem neprodlen

—

216

—

k domu Globov, bych donesl o píkoích, jež ti od biskupa

mu

zvsti

nésti.

me

síni, an na kolen dávno netasený k válce, istil, ostí jeho zkoumal hmatem palce. poznal, rados zjasnila mu líce, Když dotaz po tob kla mi na tisíce. A jak vyprávl jsem o tvém trudném stavu, znovu elo chmuil, okem zlobn blýskal, keovit pstí jilec mee stiskal, a tak promluvil, když dokonil jsem zprávu: Však již hromonosná pomsty bou se blíží,

Našel jsem ho v starožitný,

m

s

blesky jejími

i

tento

me

—

se skíží.

vrn

Vzdáliv odtud vše, co k trnu stojí, mne tu jediného nechal na pokoji, soud as, že Globe jenom lovu rozumí, zná zvonit jenom stíbrem, zlatem;

sle

brzy bohdá zví, že znám ve hnvu svatém rozzvueti hudbu jiného též kovu hudbu strašlivou: že nejsem žokem tuku, ale bystrý hled mám, k tomu kepkou ruku, abych prohledl tu pízi pikl zrádnou a v as zahromoval do ní ranou pádnou.

—

Na

to

promlouval, že doufá biskup darmo

na bezbrannou zemi vložit mrzké jamo. Nech král s vojskem v dálce modly

ud

sráží,

dosti zbylo v zemi boje schopných paží. Selský voj se zdvihá z domácího luhu

na ochranu knžny, která

s

jejich

pluha

sala tžké platy; jižt místo klee chápou mee vrní bondové se dobrodjku svoji vyvést ze zajetí;

vdn

heslo po všech krajích, s výspy k

výsp

letí:

srpem zlatý luny štít se stane, že vlas široširá žárem pomsty vzplane proti zrádci tomu. Lidu svaté hnvy nejpevnjší hradbu rozkotají hrav, vojsko odboj co vo rozmetou jak plevy. nežli

Tak mi vstil Globe, ku závrku prav: Snad se zdaí knžnu vymknout z jeho spár, dív než hrad ten vzplane ve váleném žáru. Ty jsi v zakuklení sklamal strážc zraky snad i královn vhod bude zpsob taký. A hned zítra, knžna pijme-li tu radu, sdl mi dobu, smr a pestrojení v list, jejž luk tajn s šípem sešle za ohradu severní, kde ve krích na ukrytém míst dvrník mj seká za prvního tmní. Já však uchystám vše, aby bez prodlení Dagmar ve prvodu bezpeném se dala na cestu, kam zrádce moc by nesahala. Však nech její mysl kamkoli se skloní,

—

«

—

218

—

jí sdi, že chví se tisíc vrných o ni a že mezi nimi touží nejveleji Globe cedit krev svou na ochranu její.

to

V tom

—

klí

zaznl, zaskíply dvée. klíník obvyklou se bére. Dnes však staec tento, jenž se jindy plížil

chest

Pochzkou

nm

a

to

zamraen, k nim chvátav

se blížil

do komnaty vešed. Schýliv hlavu starou s hustých vlas snhem nízko ped Dagmarou, klekaje k ní zdvihl úctyplnou líci a hled oddanost* jí velou tlumoící. pravil tiše: » Hlavu moji blem pokryly pod trojím velitelem z rodu Knutová, jimž byl jsem vrným sluhou. S radostí jsem vidl na královském kmeni Valdemara vzrstat slibnou haluz druhou, vidl jsem ji kvésti v okotšném skvní. Nejednou jsem šasten houpal na koleni starci lnulo, sliné pachole, jež ke mohutnti zel jsem krásnou postat junou, a jak radostn mé oko zaplanulo, když pak mužná skrá se vzpjala pod korunou! Štstí plným bylo, když ku jeho boku

Po

té

pée

mn

cho ty,

ó,

se vinula, jas

nebešanky v oku,

vzácná knžno,

jejíž

líce

milá,

—

.

219

—

—

rázem srdce moje celé podmanila Vidl jsem pak truchle rozlouení obou, vidl jsem i strýce nevdného zmnu, tebe strádající jeho

lstí

a zlobou,

nedstojn moci

A

jeho podrobenu. ted piložit mám v pomoc vetchou ruku,

aby schystal tob trpí ješt muku, k níž pipoután jsem úctou, láskou, díkem,

té,

královn své Rozhodl

mám

se biskup, že tvou

že od tebe vzdálí panoše

cht

již

žaláníkem

se státi

dovršiti

zjevn

i

vazbu

V!

ztuží,

druzi,

svoji

zradu.

marn

žalá chystá tob. Znám já jediný^zde tajnou chodbu z hradu, jejíž vchod se skrývá práv v této kob. Viz tam na stn ten obraz knžny Emmy,

Však dá buh,

že

rám pozlacený jímá ezeb lemy; vehký ten obraz, k podlaze až dol

jejž

ke zdi zdá se pikut, ale v skutku tvoí veej otvoru, jenž v tuto ze se noí; dotkneš-li se v rámu kvtového stvolu, odskoí ten obraz, zjeví otvor stny, za nímž stupe etný šnekem zatoený vede do hlubiny, pod základy hradu, tam pak pod zemí se táhne ku západu

chodba, ústíc v kapli staré o samot,

«

220

k

níž

te

leda

pastý prchá v bouné zlot.

Tamo desku v pdé snadno

sochor zvedne, nikdo nezahlédne. Odtud blízko k moi vejdem' v lodi nitro na bezpeném behu pozdraví nás jitro. z otvoru vystouplé

—

—

Nuže bez prodlení do tajného vchodu,

t vrátí vrným v bezpe, na svobodu! Za námi zas obraz do stny se vklopí. Užaslý se tyran rozhlížeti bude po zajatcích marn prázdnou kobou všude, kudy unikli mu, nezví, nepochopí.

jenž

Pekvapení, rados zraila

mlky

postav tí, ta slova všichni povstali te,

se v h'cích

vnímajících;

u záptí kmetu

setmlou již kobou blížili se stn. Staec ruku vztáhl po zlaceném kvtu v rámci obrazu V tom couvnul postrašen.

—

V chodb

ozvaly se rychlé kroky, zbran,

záclona se zdvihla

zá

prudkým hmatem dlan

pochodní se

vlila

do komnaty.

V ele ozbrojenc

vešel

chvatným krokem

a

biskup Valdemar, s

lící

te pímo, hrd

vzpjatý,

posupnou a pánovitým okem.

«

— Zmnny

221

jsou zcela jeho

— postat",

rysy

—

zda to kmet, jenž skroušen šíji hrbil kdysi Drsný šat ustoupil nádhernému hávu, drahokam zái, kmentu, zlatohlavu; znaky mísí úad svatý sporé na s válenickou strjí; noha škorní blýská. prsa obepíná pancí šupinatý, ruka s prstenem kíž v jilci mee stiská.

?

nm

Takto ke skupin kráí polekané s

eí

jízlivou, z

níž

»Aj, zde porada se

k

výsmch

krutý vane:

koná dležitá,

šedý klíník zrnka vtipu skytá. vru spolek rozvázat, kde kuly vzdory se a pikle na odpor mé vli. Nuže, do podzemí, kam jste mli vsadit panoše, s ním starce toho vedte dol tam pout chestem mohou baviti se spolu, o podnicích zrádných poklidn se radit. Pannu Kristinu však slušná koba zove. v níž jen prosta bude jasné spolenosti; pedsí zaujmou pak statní žoldnéové, by sny díví tamo pedla v bezpenosti. níž

as

i

byl

—

Kynul zbrojnošm; ti shrnuli se mžikem kolem hocha, starce; kmet se podal clivjn:

«

—

222

—

ale smlý hoch se bránil s hnvným kikem^ dýkou ohánl se v útoník hejn, až po krátkém vzdoru, odzbrojen byv jimi, stál

K

tu seven, spoután, s šaty zedranými.

násilníku

knžna

ruku vzpíná: Jaká jeho vina? ti škodu? pus jej na svobodu.

prosíc

s>Pro má hoch ten trpt? Jakou jeho volnost" pinese Nesmí-li být

Pus nech,

i

pi mn,

toho starce.

a

sama

tíhu

Vyslyš,

hnv

o t

prosím,

tvojich

nosím.

Avšak onen tvrd odbyl prosbu

má vle

tuto:

Jižt rozhodnuto. po vhodnou dobu s šedohlavcem sdíh' brloh podzemní ten hošík rozmailý. Necha zkouší na as drsné ruby štstí, necha nahlédne v ty sluje žal tmavé, kde na míst loutny tžké pouto chestí í>Zde

A

a jen I

rmutu

já poznat

hrzu tchto

platí.

kr.

pj

chladí

tém

žhavé.

— — zkoušet bd — a neznal žádné viny — pní krev — O, vži kletá

musil

,

léta

-

léta

Vzpomínkou se Pry, vy erné, dsné Oringsborské stíny! Odvedte již, stráže, do vzení oba, pannu tam, kde eká pichystaná koba.«

-

I

Odchází tlum dráb. hocha, starce vleká. Ale Kristina ped velitelkoii kleká, kolena jí chvjnoii rukou objímajíc, v její roucho kryjíc tvá a hlasn štkajíc.

laskav jí dla » Povsta, sestro moje,« Dagmar hlasem, v nmž se boles duše chvla. » Povsta, klidn jdi, kam násilí ti káže. Nech nás pevné stny, stráže, zámky dlí, srdcí našich spolek nikdo nerozváže,

a ten, v jehož dlani tento hrad,

svt

celý

spoívá jak híka, v každý as a všude okem nebeským nad námi bdíti bude.«

K tmto slovm dva utichla a vstala. K ruce knžny shýbla ret; než Dagmar

jala

v lokty milou družku. Na to bez odporu Kristina ven vyšla v ozbrojenc sboru.

Zstala

jenž^k s

tu Dagniar. ní

ohnm

»I stvol

nkdy

krut

sama

proti svaku,

mluvil, velitelsky vztýen,

pekel samých v bazihším zraku: byv tžkou nohou sklíen,

byliny,

pozvolna zas týí k nebi kalich však i po letech, by hor je kruší tíha, právo utištné ruka boží zdvihá.

—

—

224

—

Pohben za živa, já v mukách neskonalých hynul násilnictvím nelidského kata, který rozsápav ta pouta krve svatá, potupiv i berlu posvátnou v mé ruce, na pospas mne hodil beznadjné muce, koruny že dánské, z valné skvost ady údl mé ruce po slušnosti braly jeden bledý kámen, Sonderjylland malý, právo pirozené poktil jménem zrady. Kivda sestárla, já mrtev již byl svtu; než tu vle svatá ztýranému kmetu žalá otevela za velikým dílem: aby poskvrnnou berlu za odplatu z

za

aspo svého trýznitele bratu. nespokojím s íše skrovným dílem, dalof v ruce moje spravedlivé nebe tebe. synovcovu moc i korunu i Ale že jsi nástroj, kterým se mne sala nebesa pout bím, neskivím ti vlasu; jen, by pikl píze tebe neotkala, ponechám t ve své stráži do tch as, ažt na základech pevných pyšn stane velké dílo, k Dánska blahu zosnované.« vydral Již

se

—

Jak by obludná sa ped ní rozvíjela jedovatých píšer tvary, barvy všecky v dsném souboru, tak vládkyn se chvla,

— an

e

tuto

stála s duší

ped

225

—

syel zloduch pokrytecký; hnusem, dsem rozrušenou

tou propastí zla nikdy netušenou.

Než pak na biskupa

upjalo se

tiše

isté v slzách oko, blankytný kvt v rose. Divnou mocí jímal tento pohled

nmý

odprce, že zmaten oi

ped

Chvíli dlel tak

v

k zemi.

pochodovém

svité

ohyzdným ret škubem, líc zrudlou rozpait jak démon ped cherubem.

zraky mžouraje, a pak odvrátiv odtud plížil se

ní

sklopil

s

Za clonu též vyšli zbrojnošové zbylí, tam se ve pedsíni na stráž uhostili. Záclon mezerou, jíž pochodová záe do komnaty stmlé prouhu svtlou roní, vidti jich divé postavy a tváe

tam chvilkou zvoní. elo k okna chladné míži; oko vlhké splo vzhru k obloze, kde boží lampy vné již se zažíhaly kolem dráhy mléné i

lesk halaparten, jež

Dagmar na kolena

klesla, tiskla

.

.

.

Dnové míjeli, co Dagmar u zajetí nehodném se chvla v bolných cit zmti. Nejednou kvt zlatý v rámu staré malby v oko svitnul jí, jak uhntenou zval by, Svat.

ech:

Dacrmar.

15

226

že

si

otevíti

mže

odhodlan

pouhém

stiskem dlan; vždycky coufla od vábného stvolu: Kdyby dostihly ji na útku stráže? Kdyby k nepátelm jiným spla dol? A pak družka milá ke hradu ji váže; zdaž by nepomstili vznitelé krutí na Kristin, hochu knžny vyváznutí? V myšlének tch stráži odolala svodu; bh-li ráí, estn vyjde na svobodu. cestu na svobodu ale

— —

Zatím širým Jutskem, na ostrovech všade

mocný ruch a zápal chvátí staré, mladé. Jméno > Dagmar* letí po všem dánském od vesnice k vísce, pes vody a lada,

kraji

jako ve troud jiskra v každé srdce padá, heslem zaznívá tu hlasit, tam v taji. Vše se bouí z míru kouzelným tím slovem: rolník

zamuje

klidný

mšan

rádlo

smrtným kovem,

myslí bojovnou se

nití,

rybák oštpu se chápe místo sítí. lovec na hon lidí chystá bitké stely v jeden hrozný voj se mní národ celý.

—

Žár ten trudem

jití,

cest a

neznámý muž

nese v nejdálnjší kraje,

bouí zlobou pohrdaje, jemuž pod pílbicí

jakýs,

227

obliej se kryje v bohatýrskou roušku, upletenou jemn ze železných kroužk: ta jak závoj halí tahy jeho Hcí. nechávajíc pouze zrakm úzkou spáru, odkud jako hledím svítí v mutném žáru. Lepou postavu šat obestírá chudý; jenom na srdci mu skvostnou záí plane pritknut na kabátci klenot žhavorudý,

hvzd

roven

Muž

z jisker

krvobarvých tkané.

ten heslo dává, bouí, sbírá davy

uznáván jsa

mlky vdcem

píští vavy.

lun

A již lodí, hejna blokrídlá jako ptactvo v jese, když se sbírá k pouti, vidti je letem k Jutské stran plouti od ostrov všech, kde Dáni mají sídla, od Sjaellandu, Falstru, Laalandu a Fýn spousta plachtoví se blá v moe klínu. Rzno

vystupují ozbrojení muži na beh, kde k nim nadšen Jutský lid se druží, a ta spousta ze všad k Ribe míí chvatem. ..^^ji_den umluvený, když kol msta zoe svitla valnou plání, s hndým vesu šatem, vlnily se živé mraky na obzore. rychle valili se v temném, hrozném vnci zevšad nesíslní k Ribe ozbrojenci. 15*

228

Ale také z proti hradu.

msta nyní V poplach

odboj žíí srdce zvon

bije,

bojovný ruch dole uHcemi víí: mšané se chápou mee, mlatu, kyje, biskupovy dráhy tepou; msta brány zvou mrak blížících se hondu zotvírány. Mšanstvu pan Globe stal se velitelem, oblíben jsa v lidu. Podivn se snoubí úbor válenický s tuným jeho tlem: pílba rytíská, jež rudé elo vroubí nad kynoucím, širým terem oblieje, s nhož ruka velká stírat neustává pot, jenž perlami ke dvojné brad spje starožitný me, jímž rám tlusté mává; z kovu pás, jenž v pedu dvojí hlavou draí požehnané bicho sotva sepnout staí. » Sousede !« a » strýce « všechny oslovuje, s vojenskými slova námonická míchá, a pec ochotn mu každý vyhovuje mšanstva on všeho miláek a pýcha. ;

—

Jak by ostrovan, jenž na vysoké hoe prosted ostrova byl usnul, spatil náhle z jitra pod sebou kol kolem širé moe, kamo zrakem tká, vodstvo neobsáhlé: ono pes noc hráze zdolalo a dyny, zevšad vylilo se

boun

do pevniny,

229

ostrov shltilo, jen vrch ten strmí z vody, dole místo luk a rolí víné brody, bijí k hory boku: rána biskup, stoje na cimbuí, rozhlíží se vkol, podšení v oku, po nesmírných davech, jimiž kraj se chmuí odevšad, po moi lidu, z nhož zbran probleskují, nad nímž jako plachty lodní

rachotem jež

vlny, s

Takto

z

etné prapory

se

moe

chvjí v ranním van; šumí a již pod ní

ke tvrzi

to

burácejí

pední vlny sterohlasn,

»Dagmar!« zní tam, »Dagmar« v ryku hromovitém a již na korouhvích vidti lze jasn obraz knžny, jitním zanícený svitem.

ela tesklivého znoje krpje; než smlý vzdor se vrací brzy:

Stírá biskup s

Rolníci

Dvrí

to,

kupci, nezkušení boje!

své síle branné, pevné tvrzi

nadjn do jižních kraj shlíží, blíží, zda již z Holštýnu se vojsko v pomoc vyzvané; též v lodích od západu spojenci v as pijdou ku pomoci hradu. a pak

Nmc

Za hlaholu trub na hradby hlasatele k zástupm, co zatím vypjat v pýše na cimbuí hradu, se závratné výše

vyslal

«

—

—

230

shlížel ve tpytivém rouchu, mite skvlé, berlu drahocennou objímaje dlaní,

jak zjev nadzemský tam plana v zái

vle vaše?«

»Jaká »

Dagmar chceme! Dagmar

zbra

a í-

hlasatel se

I

«

táže.

hluí hromem zdola

lesklou zdvihá tisíceré paže.

Volna, v bezpeí tu knžna, « hlasa volá.

a

»Nuž,

vyjde

voln ku vrnému

kií

lidu;

khdu!« v popedí pan Globe hlasem tuím.

rozkáže-li ona, rozejdem' se

Hlasa ztratil »

ranní.

v

odchází: též biskup nad

Lid ekal

se.

Dagmar

I

blíž

«

až pak hlasatel

cimbuím

nepokojným šumem, dále znlo valným tlumem, i na hradby vysel znova, s

biskupv jim hlásaje v ta slova: Biskup Yaldem.ar, muž rodem v Dánsku prvý,

odvet »

králi

za

vzdálenému nejbližším

nho

jal

otž

královnu též chrání. Nevydá

bui,

co

zpupn

e

jsa krví,

vlády, jak se sluší,

poklid

ji

zem

zvli ruší

—

Petrhla jeho boue hnvu zdh; však muž se zasteným lícem ztišil rukou

«

— dav

hluk a zvolal

231

eí

— hlasnozvukou:

Zetelná tím vzkazem, biskupe, tvá zrada. Kdo ti zemi svil? Kým ti v ruce dány hrad a královna? Jí jenom patí vláda. Vzdej sel Marný vzdor tvj. Otevi své brány. ze ta slabou hrází, Proti našim »

hnvm

knžny

vydání jen uchrání

t

zkázy.

Ale za odpov hlasa jenom s hradby svou ukonuje: >Vari ode tvrze, pokuta sic krutá s dsným hromem klatby všechny zastihne, kdož vypjali se drze proti mocnosti, jíž správa zem sluší,

e jež

i

posvcenou tímá berlu

duší.*

odešel za hnvné lidu vavy. hned zuivostí zaslepené davy. nedbajíce hlas rozvážnjších, k hradu

Hlasa

A

vlk stádu. V dešti stel, jenž s hry odvážlivce vítal, zteštnc tch nával proudil dravým lokem, do píkop hlubých pršel pádem, skokem, vrhali se rovni lítých

vodou tam

se brodil

smlec nejeden

k prsm;

již

se chytal

výstupk a roh, do pukliny zdiva chvatn šinul nohu, povzbuzován zadních ohlušivým rykem zdi

—

—

232

—

Ale výjevy ty píštím okaaižikem zastel jako dýmem valný oblak prašný, z nhož rachot znl a kik a ropot strašný: Sítily se shora, náhle pevaleny pes zubatý okraj srázné hradeb stny, hrozné balvany a teskutými rázy vše, co ve píkopech, topí, drtí, tíští zdšen prchá lid roj stel mu v patách sviští nepátel jej ryný výsmch doprovází.

—

—

Než te nezkušenou tuto sílu selskou tajemný muž onen, boue pvod pravý, v otže jal ádné rukou velitelskou. Vhodn uspoádal, rozestavil davy, zizovati kázal náspy pro záštitu, za stelby et zadních, v širých pavez krytu vyplovat píkop kamením a blinou; stroje pivleené blíže k hradu šinou,

naspch robí: kamenné z nich koule, pákou vymrštny, ve svištivém bzuku piln lítají jak hrozné vely z oule; k tomu z pilných ttiv nesíslných luk do hradu se nesou husté šíp mraky, spoustu kamení tam louí hojné praky. Ale také hradeb stílny, chodby kryté bez ustání sypou stely rozmanité.

jiné

233

Jenom jedné hrany

rozlehlého sídla

zhouba straní se, jež z kuší, prak letí: v okna mežoví tam spousta lidu shlídia slinou tvá, jak lunu v temných vtví spleti. Takto dva dni

k útoku

prošly.

se chystal

Den kdy

svitnul tetí,

obleha vdce.

Stroje spoustu kulí vychrlily prudce:

pes píkop,

již

místy zasypaný zcela,

ku hradbám a bránám a v nich tžké klády okovaná cela rozhoupaly k dsným, všeboícím ránám.

jiné šinuly se

Jako beranové obrovští ty trkají,

stroje

že chví se brány, drobí stny;

kolem nich se hemží mravení jak tlupy bojovník, štíty nad temeny, na nž se hradeb a vží, podsebití,

roje

.šíp liják chestí prudký, nechabnoucí,

kamen

se

ítí

voda horoucí

se

tžké lije,

krupobití,

smola žhoucí.

A když slunce pešlo pes oblohy tém, pod úprkem dav zachvla se zem, zevšad pádících ke hradu s divým rykem; zdí se zachytává žebík za žebíkem, po nich muž za mužem chvatn stoupá dále, stelám, jež se s hry sypou stále, nad hlavami pnouce štíty ku ochran, proti

—

234

—

že je shora hrzn krásný pohled na n, jak by povznášely širé tere z hloubi železné bez potu obrovité houby. Teskut v ty tere zní stel krupobití; nkdy velký kámen s rachotem se ítí, sražen štít i lezec, pod ním druh ada, a vše s kikem, hmotem do hlubiny padá s kusy žebíku a dole pak se kupí pod balvanem štíty, zkrvácené trupy; však již zase jiný žebík tam se vzpíná, konce hákovité v puklé zdivo vtíná,

nm

vzhru kvapí útoníci noví. po Jinde odrážejí branci biskupovi žebík, jehož hák již hebene se chápe; s ním ad nazad kácí se. Tam tepou

muž

vztekle ruku, která na vrch zdi se drápe, nedbajíc ran strašných, s dychtivostí slepou

.

.

.

Co tak vkol hradeb divoký boj zuí, biskup vystupuje znovu na cimbuí. Krajem, nad nímž v západ slunce již se chýh', starostlivé oko k jihu chtiv pih'. Oj, což divým plesem náhle zraky vzplály, jásavý zvuk ze rt vydral se. Plá širá tamo podivným se mrakem viní v dáli Ted v západ k moi Pomoc. voj

— Nmc

!

—

— —

zírá

235

zeteln tam

le

svítí

vody prouha skvlá;

jen plachta jedna v pístave se blá.

Chvátá na pavlán, jenž obepíná kruhem v pli vž, by svojim v zápolení tuhém novou odvahu a síly vdechl svíží zprávou radostnou, že posila se blíží. Avšak nastojte! Ký zvláštní ruch se vzmáhá v davech nepátel, jak vlna rostouc v letu od západu blíž a bhž ke hradu sahá. I boj ustal chvíli. Ze sterých te ret dole jásot

hmí.

Již

zejm

slyšet z

»Král! Král Valdemar se vrací

vítzstvím tam v

dáli

Ku Ribskému behu

ovniv

nho:

vojskem celým,

s

se

skvlým.

valné lostvo jeho

pirazí dnes ješt. Radostné ty zvsti pináší pan Lykke, naped vyslán králem Hle!

tam práv cestu zástupem

si

—

klestí !«

Biskup leknutím se náhlým skácel málem, chvjnou rukou chy se zábradelních míží; až pak z ohromy se probrav, zvolal dol: > Nevte jim! Lež to! Nám se pomoc blíží. Už voj zít, an z jihu semo udeit se chystá v záda selské sbe. Ješt chvíli statn napínejte síly!«

Nmc

me

—

236

—

e

ta v obležencích svží zápal zžíhá; však též útoníkm nový žár se sdílí z dolních zástup. Již na hradby se zdvihá vdce s lící krytou, s rudým v adru skvostem blýská vici ní, jak byl by árem v jakýms obrnn v tom kabátci svém prostém. Švarná postava plá mroucím slunce žárem.

me

Zatím biskup znovu na vrch vže spchá. západ zí. Tam ajta! plachty bílé šíí lodstvo pátel z jihu. Však již mizí tcha: V severu, kde moe nachov se pýí v lescích veerních, tlum valný jiných lodí z lna vodního se mranem bílým rodí: cos jak bílý kíž na purpurovém lánu ve vzduchu tam vlá. To jist lostvo Dán. Zdrcen biskup chvíli stál se svislou lebí; zuby zaskípal; zdvih' líce na smr bledé; pstí zaatou pak vzhru zatás' k nebi. kde již veera se stlalo roucho hndé.

V

—

—

Na modlitbách knžna kleí ve své kob, s hrzou naslouchajíc boje hluné zlob, která blíž a blíže ozývá se z hloubi.

V

me

tesk s rykem strašHvým se snoubí vítzný a chropot smrtných ston; ted sem biskupova znjí slova vzteklá: ní

jásot

»

Zrazen! Opuštn! Ó, shl vás jícen pekla !^ v rozilení chvátá ped záclonu. opustila dráb strážných eta,

Knžna Pedsí

kvapíc do vavy. Jen pochodní dvé v kout, zastreno na zdi ve železném pout, prázdným prostorem své plaché svity metá.

hmot chodbou, zainely dvée prudce oteveny, zjevila se jimi divá biskupova posta v pološee

Slyšeti

s

vydšenou

tváí, šaty

zmtenými,

holou hlavou; v ruce svítila mu dýka. Zavíti chtl rychle: než tu za ním prudce s

posta bojovníka,

vrazila již lepá

jenž ho stíhal

s

meem

napaženým

v ruce.

Muži tomu rouška železná líc kryla; z ní jen spára úzká zrak blesky dštila. Na knžnu v tom žhoucí upjaly se hledy; žár jich pohasnul; jen zely neodvratn na obliej krásný, liliov bledý. Užil toho biskup;

rozehnal se chvatn

dýkou: zarazil ji rázn ve hru soku po jilec až skvostný. Knžna hrzou vzkikla,. s rukou vztaženou k nim spla v rychlém skoku avšak po druhé již smrtná epel vnikla ve hru rannému, jemuž ve ston muky

—

—

—

23S

—

me mu »Dagmar« ze rt hleslo potácel se na prsa dla tiskl a kles' práv k nohám královny

—

klesl z

chvíli

—

ruky

—

lem

—

bílý

roucha jejího se odl do purpuru krví ubožce, jenž kles' ve

vnou

chmuru.

Biskup zkrvavlou dýku znova vznesl a *Jsem ztracen avšak tebe nedostanou !« zuby skípaje, rtem popnným hlesl. Ale nedopadla epel smrtnou ranou,

—

vyrvána mu z ruky. V rozhodné té chvíli panoš Dagmarin jí v pomoc dospl k cíli. Lidem okov byv sprostn, vzhru pád dostih' komnaty, kdy biskup napáh' dýku, bleskem vymrštil se k nmu jako hád a kov bitký hbit vymknuv útoníku, an vrah ustrnulý stál tu v sochu, blýštícím se hrotem zamáv k jeho hradi.

zmnn

»Usta!« prudce Dagmar vzkikla. í>Usta, hochul

Chra

se hrozné viny!

spravedlivý

Nebes posvátná kol

by

Jediný

bh. Zde penech

odv

nho zá

mu

sudí

ortel nebi!

se stele;

svta vyvrhele, nesmí tknout se ruka posvcené lebi. Ta, jež chmurnou oblast" pozemskou mi ten

hostil

zjásá,

—

239

—

bezdnem vznáší: víra chrániv pláš hvzdný ped ním rozestírá. Biskupe, spš se mnou, kde ti kyne spása. <

ciucha nad nicoty

z kruhu chvatn, jemnou dlaní: on jak bezduch. krokem vratkým bral se za ní do komnaty tam, kde povyzíral matn z rámu nádherného obraz starožitný. Stiskla v ezbách rámu kvtový stvol tpytný

Jednu

z

pochodní vytrhla

jala biskupovo

a

hle!

obraz,

rám

stny

jako veej ze

jev

hloub', jíž

se šinul

schod

šnek se vinul.

Pochode mu

vtiskla do tesavé dlan: Sestup rychle dol! Podzemní tam stezka od hradu se táhne ku západní stran. V jejím konci sochor v chodby strop deska odstra ji a vystup v kapli osamlou, odkud uniknout se zdaí nivou stmlou. Zde bych trestu sotva uchránila tebe. Nuže, sestup rychle provázej t nebe I* »

—

I

Než jak bez vdomí, s vyteštným zrakem staec. Dagmar jemným ruky tlakem pobídla jej v otvor bezdky tam kroil; za ním obraz nazpt do stny se vtoil.

stál tu

Naslouchajíc

—

knžna

stála

v

chodb

tmavé,

—

—

—

240

stnou doznl kroej zvuk tom ucítila na ruce rty žhavé

až za a v

slední,

panoše, jenž klesl na kolena

ped

>Nevyzra

tuto zoil,«

ni

slovem, co

jsi

ní.

ekla mu a vyšla naped do pedsín Za ní hoch. Tu náhle ku mrtvole kroil, jíž

skvost na prsou se kmital v polostín.

— —

pochode a k padlému ji nahnul vzkikl železnou mu roušku s líce stáhnul a vzkik' mocnji: >Pan Strange! Ach, pan Schvátil

—

Strangel<:

>Co že

díš ?« tu

Dagmar zdšena. »Pan Strange

»Viz, ach, královno !«

A

s

tváí

hrzy

plnou

Dagmar na podlahu zírá, kde se jeví pod pílhou a vlas hebkou rusou vlnou líce bledá, hladká, krásy málem dví. Rty jsou

zsinalé; než

jako blahý

úsmv:

z

kolem nich cos hraje

víek oi sklenné

hledí strnule, jak v dum roztoužené v zem by nazpt zely z posmrtného

Knžna Pamtí

tvá skryla v roucha asu. mihl Strange zašlých as.

vzlykajíc se

taje.

?«

241

panic jarobujný, jenž na Pražském hrad jako zlatý motýl tkal t panen sad .

.

.

Klekla k padlému a kížem elo chladné požehnala slzíc; jedna krpj slétla na rty zemelého s žalné líce vnadné jako na kvt zvadlý jitní rosa svtlá.

>Jaký tuto klenot ?« náhle zavolala ukazujíc tam, kde nad krvavou ranou v jeho adrech látkou chudou, rozedranou

hvzda drahokam rudých

plápolala.

to klenot, « panoš pronesl; ^vše povím. Gurre za urvané kdysi vodní kvítí obdaila jsi mne skvostem granátovým. Spatil jej pan Strange žádal sponu míti — a když pohrdnul jsem zlatem, šperk smnou, mocí urval mi tu hvzdu drahocennou.*

3>Mj

V

—

»

Vdl

>

Vdl,

Strange, že jseui já že's ji

pro

mne

s

ti

ader

sponu dala?« vlastních sala.

Duma hluboká na chvíli obepedla knžny Hc. Pak znovu v oi mrtvé Svat.

ech: Dagmar.

shlédla.

IG

<

«

«

—

242

—

A

tu mnla, jak by na ni v matném jase zely toužebn pod jemnou asou stinnou. Mocné pohnutí se táslo v jejím hlase: »Ponech mu ten šperk; dám náhradu ti jinou. Však co to ?

Zvuk

me,

krok zvení

—

chestil.

Panoš chvátal v chodbu. » Pátelé !« jí vstil. Vyšla. Chodbou dlouhou svtla, zbran nesa, pospíchá sem zástup; vstíc jí boun plesá. Z davu Kristina k ní s lící jasnou letí;

Dagmar laskav

ji

vine do objetí.

zmnilo

se všechno jednou nocí!« panna. »Hrad ten v naší moci hledá zrádce a sto pomstychtivých

»Ó, jak

radostn

.>Noc ta,«

dí

me

Dagmar

vpadla,

>Ale peradostné po S vojskem vítzným

»Cho

mj

—

?

hrzou,

krví syta.«

ní jitro svítá: se

Smím-li

>Lykke k veeru

»

vrátil

vit

jasný vládce

—

velikému štstí ?«

ty pines' blahé

zvsti.*

213

>Uíky nebesm Ach, za vše vroucí kde Lykke dlí?. I

clíky!

A

'On táhl 5 bojovníky, korábu král vyslal proti voji,

které z

blížil z jihu, co sám zatím kníže lodím nejyíátelským smlá kídla stiže ta noc jist pidá vítzství nám dvojí!-

jenž se

—

Hlásal takto Globe, vyšinuv se z davu.

Stží poznala

jej,

svdka

svatby

svojí,

Dagmar v nezvyklém tom bohatýrském hávu, pocuchaném, krví potísnném v boji, divn slušel rozšafnému brachu, tlu obšírnému, tuných tváí nachu. dí knžna, »mám ti dáti > Jakou odmnu,* za tvé služby velké, muži obtavý !«

jenž tak

>

Služby nepatrné

neumje pásmo Dobe našinci »

asem

—

-<

v

tísni

Globe praví,

ei

zdobné tkáti. jde k duhu, takou melou oboditi zmalátnlé oudy,

slušn rozjaiti krve

líné

Chvíle ta je za vše

odmnou mi

proudy.

skvlou,

kdy zas mohu pohled oblažený vznésti k andlu, jenž Dánskem sype hvzdy štstí 16*

—

«

— Git

mu

dusí slova;

244

—

na kulatých

lících

plá dvé slzí velkých, zvolna splývajících. Chce je setíti: než prsty krví syté

kudy obliejem rozložitým spjí, zstavují rudé prouhy rozmanité, maska pi mumreji.

že je nalíen jak

»

Dagmar !« hluí

zdola,

výš a výš se nese

»

Odmny

tam

Globe dl.

»

Dagmar!* v

bouném

síle

nové

ve hlaholu.

stejné zdají tisícové,

*Ó,

knžno, k

lidu sestup

dol!*

Královna se bére bojovník davy,

nadšen ji zdraví, Den jasný málem tvoí

které v chodbách, síních níže na pavlán.

ohn po nádvoí, kolem nichž se vlní pestrá spousta lidu. A když v pochodovém svitu na pavláne zjevila se sliná posta jejich vidu, velké, plápolavé

vzhru nesíslné zbran zahuela, duní, neustává: >Zdráva Dagmar! Hvzdo spanilá,

zableskly se a

bou

bu

Však již opt Globe vehtelce sdílí, že pan Lykke pines* blahou zvs.

zdráva!*

S ním

pílí

—

245

—

v bohatýrskou sí. Ve smolnic plachém svitu vidti tam spoustu roh, zbraní, štít. Lykke, ekaje tu, hrd k sín krovu postavu pne mocnou, šupinami kovu od hlavy až k pat obrnnou, prachem hojn pokrytou a dsným krve nachem. Koleno ped knžnou shýbnuv na podlahu, hlásal vítzství:

»Jak v boui plaché bravy v útk obrátil se nával jižních vrah, když jsme zavichili vztekle v jejich davy. I na moi jist sláva pyšn zkvetla králi našemu, jenž cizí lostvo stíhá: vždy tam nad koráby dánskými se zdvihá svatá korouhev, jež s výšin hvzdných slétla a vítzství navždy k dánským zbraním váže.«

>Prapor

s

nebe

slétlý ?«

královna se

táže.

»Ano, prapor prsty andlskými tkaný, nám bohem v pomoc na pohany. Nech, ó, královno, líí slovo chudé dj ten velebný, jenž navždy zapsán bude v desky djin dánských nesmrtelnou runou, oslavován zlatou strunou! seslaný

a

vn

pvc

-

2-iG

-

Vojsko naše táhlo divou lesní pouští. Duby obrovské tu spletí mocných suk pedly hustý soumrak, v nmž na kmenech zpola mechem krytých, nevídané tloušti, míhaly se skvrny blavé. Jak plém had hroznotvárných plísní vlhké zem tlusté koeny se v uzly zaplítaly, tiplic oblak visel nad moálem tmavým,

buk

z šera hnijícího býlí prosvitaly

jenom jedovaté houby nachem žhavým. Pošmurno vše bylo v tomto lesním hluchu, bez ptaího zpvu, bez žití a ruchu, stesk se v duši plížil, jak by klín tch les plnilo zlé kouzlo, hejno tajných

bs.

jsme posléz kraje houšti divé. námi tu pustá planina se stela, za níž opt les valná hluš se tmla. Na pláni nesetné davy bojechtivé Dostihli

Ped

postav divokých, ve škárách lesních šelem, oštpy a kyji, surovými luky, vstíc nám zadunly zuivými hluky.

s

Uprosted

té

plán na

ohnm

prestolu

skvlém

velikým, jenž hoel u noh socha obrovité modly rud plála.

s hry hledti se zdála úšklebkem na zlatém oblieji.

Hroziv k nám s

dsným

její,

Ped

ní

otáí se divným tancem v kole pi poskoku zmítá

postava, kol níž se

valná táse žíní, eta rozmanitá, mávajíc nad hlavou stíbrem tenké hole. Byl to podvodný knz pohanského bludu, kouzelník, jenž slova pronášeje tejná, pivolával v pomoc lichá božstva

ud.

Vzýval Jumalu a volal Vejnemejna, Runu píšernou, jež hrom a blesky Ilmarajna, který

smeku vichr vzdušných

volal nesíslné roje

Pohledl jsem

A

bezdk

jeho

rodí.

vodí,

bs.

hlky smrem.

tam za ním hustším, hustším šerem halil se a z vlny poernalých les nad obzor se pjaly rznotvárné chmury mním. že nebyly to pouhé mraen stvry: Zel jsem obrys hlavy nesmírné a výše hle!

kraj

—

kladivo, po širém nebi protažené,

v ruce obrovské nad hlavou napažené: rychle vznášela se do vtrné íše

—

—

—

tetí posta vedle druhá vichicí po nebi spousta letí podob gigantických roucha z erných mrak

titanská ta

a

již

—

píšernými

—

tásnmi

a cípy míhají se tvary vzdušných palic, prak,

vlají

stíny

oštp

a touly

mrané

s

šípy

—

-

248

—

vše to schumeleno temnou,

vínou smsí

píšer honba pod nebesy. A z té mrakavy se rodí na sta zvuk: Jako svištní stel z nesíslných luk, jako šumot valných korouhví, jak hrkot valí se jak

koles ohromných a koní dusot, frkot, nadzemský jek, ropot, smích a vava

vzteklá,

jako zlobný sykot nesíslných had, jak fen sterých štkot, jak ev šelem pekla. Kladivo ted duch tesklo pi dopadu

na

zem

štít strašnou, ohlušivou ranou, že vše zatáslo se nivou polekanou.

a již rána hímá za ranou, již taská všechno vkol, duní, skípá, šumí, praská.

Vše

to udalo se v mihorychlém sledu tma irá náhle zastela vše hledu. Jak by nezdolný tas letl celým šikem, vojsko naše couvlo v nelad a dsu; za ním nával se zuivým rykem silou vítznou se ítil ve klín les. Však ne pouze jejich palice a hroty v našich ádily. Když sršíc do temnoty klikat se vzalo blesk svtlo sírné, zel jsem, kterak dub korunami shry sklánly se temné ruce, penesmírné, kterak chápaly do kivých prst chmury

a

ud

— Dán

poletavý vlas a

rozrážely tla jejich o

249

—

teskem

pn

hrom

strom

—

ba že divoch nás zloba nezdrtila: temných byla. to moc nadlidská, msta

bs

Mnoho Již

nás tehdy smrti tlama.

shltila

udským

pod mlatem

Berengarie. To,

ocitla se

sama

knžno, jihu rže

luzn

spanilá, než s hrdou myslí muže, vzácná perla z dálných Portugal, kde háje citrýn a mandlí záí vonným kvtem. Královská ta dcera jako knžic báje na pou dobrodružnou vydala se svtem ve družin skrovné. K severu až vzletlá smlou perutí, kde s výpravou se stetla krále našeho. Hned pidala se k nmu, podíl majíc na všech svízelích a trudech; jako bohatýr na koni jela v temu s drsným brnním na vdkuplných údech a dla bílá mnohdy do nejprudší see zasrela smrtnou blýskavicí mee.

Ale tehdáž v ovála

ji

chopila

smr. ji

lese,

Již

krutá

kleslou za hedbávné vlasy,

k rán napáhnutá; pispl ku pomoci pann,

palice se vznesla

le sám

rozboueném asy,

udská ruka

kníže

— útoníka

knžnu

skolil

250

—

jedním rázem zbran,

zdvih' a vyrval z

nebezpeí hbit

—

zoil jsem ten výjev v siném blesk svit.

Zdálo se mi, knžno, v osudné té chvíli, tom lese strašném potrou bsné síly voj náš rozplašený, chabý, rozdrobený. Už jen Viclav, Ranský kníže podrobený, vzdoroval; ta eta Vend jako skála ve píboji vzteklém sama ješt stála,

že v

—

ta slední dyna Ondej, s vojskem jdoucí, na kolena vetchá ku modlitb vroucí, úpnlivým hlasem vzýval Hospodina: ,Popati, ó, shlédni na své vojsko vrné, pane zástup! Ach, vyslyš kvilné hlasy! Vytrhni nás, bože, z dráp moci erné, nevydej nás rabm pekla na pospasy!

však

Tu

již

kles'

bortila se

i

arcibiskup

Zázrak, Hospodine,

ui!

Sešli

shry

bojovník svtlých okídlené kry, rozplaš vojsko temna, zlobohy a

me

asy

cherubínských nebeskými jasy!'

Hle! tu

ržov

se cosi zavlnilo

ve pletivu suk erných, kostrbatých a jak z rajských záí liliov vzatých

251

utkáno, všech oi náhle oslnilo velké kíže znamení, jež

—

zázran

—

vtví shlukem

temném bouném vzduchu; nám linul blahou tuchu,

tu plálo v

zjev ten do srdcí sluch se naplnil jak rajských

zvonk zvukem, v pustém lesním prokvetat a dýchat libé vn.

kvt

houš

vábn

ln

se zdála

A kíž

mír a zái kolem sebe šíil: již bylo zít, že do praporu skvostného je vetkán, jenž se nachem pýjl; a dál jeho svtlo ve vítzném sporu

Zeteln

tmu kolem s buk, dub, dín: Smsice chmur divých, hroznotvárných stín choulila se v útk plachý mezi kmeny zloduch a voj to poražený. Hvozd se jasnil; ustal hrom a vichr znáhla; s reptem neškodným za lesy boue táhla; mraky zmizely a nebe, blankyt samý, plašilo

—

bs

tu a

tam

prosvitlo

dub

korunami.

A nám

do srdcí se s toho kíže vlila i odvaha i síla. S jásotem se hrnul na udy voj celý za korouhví svatou, kterou povznášely

jarost"

zázraná

ruce královy, v nichž bez

vdomí

jeho

«

— žer

se ocitnula

Pohané

tecT,

252

—

daru nebeského.

boží ohromeni ranou,

srpem požínáno: kde slavné vítzství nám dáno, kíž jsme vztýili nad modlou rozkotanou. klesali jak žito

na

poli,

Prapor zázraný vlál s námi v rodné strany a v as piletl, by zmail rajským jasem i zde prástvo temné, upedené asem; a ten prapor prsty serafín tkaný, svatý Danebrog, vždy Dánsko bude vésti za svým

kížem bílým ku sláv

a štstí.

»Díky nebesm, « královna zašeptala, j>že cho navrácen mi drahý !« Chvíli

elo klonila, jež vraštilo se jemn chmurou lehýnkou; pak váhav se »A což ona knžna z Portugal ?«

nm

ptala:

>Ta míí,« odvtil pan Lykke, »k Ribe

Posel vstí v tom: cizí

lostvo

Na beh

moem

s

lostvem vládce

—

»Král, potýkav se krátce, rozprášil jak

vyšel již a k Ribe jede

chmýí. spchem.*

253

v>V ústrety

mu

pQjduI« Dagmar

dí a s Kristinou

hned

z

s

libým vzdechem

komnaty

se bére;

naped pílí, Krok Dagmain se

za ní ostatní; jen Globe

pokud staí tlouš. k nádvoí, kde lid

se vlní v

chýlí

ranním šee.

S jásotem zas novým zástupy ji zdraví. Než co její kroky na zápraží staví, s nhož ada stup do nádvoí sbíhá? Hle! pan Globe na tch stupních dole kleí a štít oblý, velký ku zápraží zdvihá. Královnu te žádá prostou, vroucí eí: » Knžno milostná, ó, pej mi toho štstí, abych mohl s Lykkem starožitným zvykem na tom štít v náru královu t nésti! Hle, to

od

tebe,

štít

je lidu,

který odbil

práv

své modly, nepátelskou zlobu

—

a

lid ten ve vítzné sláv Nuže, pej, vznese štítu svého nejkrásnjší zdobu !«

Knžna

váhá, na

Ze stedu k obrub,

hvzda

té

štít

rozpait

zírá.

plochy oblé za okrasu

jež plá ve

heb

zlatých jasu,

stíbrná své prysky rozestírá.

Po váhání krátkém do té hvzdy spla nohou zefýrovou Dagmar uzardlá

—

—

254

za plesání lidu. Globe

s

Lykkem snadn

pak na ramena zvedli svalovitá, na nmž jitním vzduchem vzpínala se vnadn sliná postava, blostnou ízou krytá, jako nad okrouhlým listem leknín zkvítá. štít

Tak

ji

nesou

hvzda

z

hradu.

poslední se v

Svítá v ranní mlze,

modru matn

blyští,

zahndlými den se zžíhá vesovišti, zlatí na nesetných tváích slasti slze, zlatí šumné davy, jež se nivou rojí, nad nimiž zjev luzný záí svitem zoe na blýskavém štítu, jak by plesné moe na želvím

A

vstíc

tpytný

si

teri neslo

zástupm voj.

knžnu

se valí

svoji.

vesem

blíže

Jak oblak, jenž se jitrem pýí,

prapor nachový se nad ním skvostn šíí s velkým, jasným znakem blostného kíže. Pod korouhví svatou jede švarný kníže

na komoni snžném.

Na vraníku

vedle

pvab arovný se chví na skvostném sedle. Zpola muž, pl dívka. V lehký pancí skvoucí z šupin stíbrných jsou plece

na

nm

vábné spjaty;

jak dvé sluncí dvojitý kruh zlatý chrání ader vnadu, lahodn se dmoucí;

— roucho ze stíbrných oblá ramena

i

nožku

255

—

kroužk jemn

tkané

halí drobnou,

která ve

temen

chýlí se

pod vlnou stíbrohlavu zdobnou.

zlato

rozhoupané

S líbezného líka, které snoubí snhy

kvtem granát, dv oi divné krásy hvzd jižních opojnými žehy pod hedvábem erným dlouhé stinné asy. Nad blostným elem stíbro pílby záí, kol níž kruhem trí hrot ada zlatá z nžné koruny, jíž pílba obepjata. s

zírají

ní rozkošn se linou kolem tváí na ramena, plece vlas vlny jemné jako kolem luny husté mrano temné.

Pod

Dagmar na jezdkyni chvilku zrakem

dlela

a zas upjala zor blahý na manžela; libý stud

jí

pod kadeí,

tváe ztápl do ervánk chvla v jitním vánku.

jež se

Kníže, zjev ten

zoiv na blýskavém

štít,

vojska vyjel tryskem; blahou zái v oku, s tere uchvátil ji do nárue hbit, uzardlou tsn pivinul si k boku, z

usadiv

chovaje

ji ji

k sob na bílého oe; v klín, líbal zas i zase

—

256

—

rty a líce, slzy v cudné ase kolem burácelo plesn lidu moe,

její

—

zbran znly, apky do povtí létly Takto znovu jasní manželé se stetli.

Moská

VI.

žena.

(JÍtlý stevíek ze zlaté látky, na níž blýská velký drahokam, nádherné kolébky oblouk vratký bez únavy houpá sem a tam. A má zírá láskyplným zrakem pod snhových krajek asný lem, kde jak andlíek pod oblakem dítko usmívá se blahým snem. Pi tom jedva slyšn rtové její kolébavku prostomilou pjí cizí slov je zvuk i nápv sladký,

—

neznají tu

píse dánské matky.

Ale ševelem

tch rodných zvuk

Dagmar uhýkává duše muku, prchá z tísn pítomnosti zpt v dálnou vlasf a rozkoš zašlých

kdy

ta slova ze

Svat.

rt

ech: Dagmar.

let,

roditelky 17

—

258

—

nad ní bzuela jak rajské velky, kdv zrak smavý zavíraly dítku verše ty jak prška zlatých kvítk.

Zde kýs démon stále, hubic blaha, temnou rukou v osud její sahá.

Chot

oderval jí vírem války, v kruté ruce nevdníka, a když odražena zrádce dýka, když cho milený se vrátil z dálky, když pak lásky jejich kvítek skvostný vzpuel ped materským okem blahým, poznovu ten osud nelítostný stanul mezi ní a mužem drahým. dal

ji

Onen stín, jenž lehce mih' se v duchu, hned jak jméno knžny ze zámoí nejprve jí zazvuelo k uchu, a když prvn na supavém oi shlédla araazonku svdných po králov boku cválající

lící

—

brzy zhoustnul v tžkou chmuru, boui strastí dravých. Granátové poup ret žhavých,

stín ten

nesoucí

zjevující

jí

záných

perel

šru,

opojiv vábné zítelnice, jako skvoucí

hvzdy

jižní noci,

—

259

—

Valdemara prudkou aromocí táhly v okruh sliné kouzelnice.

asem

unikal z

tch mrzkých žár,

stásal záhubné ty oary, zamítaje svdnou Berengáru prchal v

náru tiché Dagmary; arodjky sluj

ale brzy v

zpt

jej

a zas

táhla neúdolná

ped vítzný

ržemi ho

síla,

povoz svj

spjala jižní víla.

Tak i nyní v mrzké lapen sít Valdemar na Skanderborgu hradu, kde kol sebe Teja luzné dít

pvab rodných sadu. S vncem rží hlava rozmailce spoívá tam na hedvábném klínu, an prst amazonky, nechav jilce, k toužným zvukm ladí mandolínu, s ním tam zírá na sedání skvlá, veselí je bujný kvas i hon vykouzlilo

—

zatím co zde žena osamlá tiší srdce zrazeného ston.

Dtský

hlásek zbudil

Rychle uklání

se

knžnu

z

dumy.

v kolíbku 17*

— a

plá

260

—

ústek rubínových tlumí

hustým deštm velých polibk, do náruí bere pacholíka, k srdci vine jej a hladí, hýká; rusou hlaviku jí utišen klade na rameno; ale sen mu nechce bílá víka.

sklížiti

Dagmar píse milákovi pje, spchá pro kvty a pro pochoutky, do klína mu snáší tpytné loutky; než cos jiného si dcko peje: vnadu. pohádka jen chová pro

n

Matka do pestrého bájí sadu híží se a svému poupátku pináší tu prostou pohádku:

*V šerém hvozdu, plném kvtné vn, Hib vlád' na mechovém trn. Moude kraloval on v íši hub a po ase Ryzci, svému synku,

kníže

slavn

zajel

pro nevstu,

Knžic skvl

pod sousední dub

knžnu

Holubinku.

ztepilý ve zlatém

se

hrd

ve

dvoan

hávu davu:

-. 261

—

Holubinka tichá, skromná, milá k jeho boku blažen se vila.

Ale srdce Ryzce bohatýra zmítalo se prudkým nepokojem: vábila ho cizí dálka širá, toužil proslavit se chrabrým bojem. Vyjel dobývati cizí íše. Komonstvo jej provázelo skvlé: Oíš zástup manu vedl v pýše; štíhlý Kozák s temnou pílbou v ele

statn kráel; za bronzovým štítem Borovík plál hávu zlatým tpytem; Žampion též v jasném oruží,

kolem šíje ásné okruží, s Klouzkem, Chorošem si vedli švárn tžko vru íci jména všech, již tu v ásných pláštích, biretech, bílých, modrých, pýících se žárn, v rznotvárných pílbách, rzném hávu vydali se s princem na výpravu.

V zámku

Holubinka utírá si krpjí s bílé asy, ale králevi se vesel bére po hebounkém mechu v lesním šee.

krpj

za

—

262

—

Motýl udiven po vojsku toí kídel zlatotkaných pestré oi, jahdka si plaše lupen stele ped panenské líko uzardlé, ale ptáek na blostné bizce varuje svým zpvem prince Ryzce:

Neje dále, vra se, krále vii! Knžny velemocné íš tu šírá, valný voj se proti tob sbírá, tebe, vojsko tvoje znií. Již se proti tob v zápas lítý vojsko knžny Muchomrky žene, mají pílby krvavé a štíty, v toulech šípy jedem napuštné.

zajme

Neposlechnul ptáka kníže smlý, v bitvu letl s bohatýrským plesem: marný byly jedovaté stely, rozprášil voj hrozný širým lesem. Pyšn bral se vítz rekovný v sídlo Muchomrky královny.

Smaragdové kapradové stonky svých jemných oblouk ásný

vjí

setkávají v palác arokrásný,

ozdobený lazurnými zvonky, a v tom vzdušném zámku zakletém

— knžna trní z nejdražšího

263

—

mavém

ve

kmentu, ze

šatu šavlatu,

drahokamy hojn posetém. Koruna jí rubínová záí s ela bílého a pvab tváí svítá pavuinou muselínu.

Otrokyn Girvka

a Špika líka, linouce k ní libé pršky stínu parasol zlatých jemným kyvem. Žasl Ryzec v nádhery té klínu, v sterých vní dechu opojivém, a když vysvitly mu zpod závoje purpur lící, hrdla snžné jasy, povzdechl si: »Jaké divné krásy! Takých nemá Holubinka moje.«

vjíem

jí

ovívají

Kouzlo tajné zevšad vane k

arovná

opoutala

jej

nmu,

síla,

k jejích šat lemu pje Muchomrka víla:

sklání hlavu

a zlá

V

suchopáru

záím nachem zhoubných žár, pedu nit mocných polapí

t

ár,

— mj

a

—

264

dech

t

skolébá v luzných snech. Polož hlavu do podušky,

mj

rytíi

spanilý,

chytám, lapám zlaté mušky, pestrá kídla motýlí.

V arném spchu uspím všechno kouzlem dechu, srdce štstí,

duše tchu,

hvzdné

zvsti,

viny stín

—

uhýká

mj

všecko

klín.

Z tžkého sna kdo

se ke

mn

neprocitne,

nachýlí

—

lapám vážky tpytné, pestrá kídla motýlí.

ch\i;ám,

Hravé tpyty

aruje

mj na

proutek hbitý;

mém

retu

svaté city,

kídla vzletu a

bh

kouzelné jen

sám

hlky

klam.

«

—

265

«

—

Málo Muchomrku mate, kdo z té híky zakvílí chytám, lapám mušky zlaté, pestrá kídla motýlí.

—

Knžic v

šeru

kapraové sín

na Muchomrky klín, snad již nikdy z neprocitne. A když zajdeš v lesa stinnou hloubi, uvidíš, jak rosné slzy tpytné bílou asu Holubinky vroubí.

pevn

spí

ár

» Smutná, divná pohádka k matce ruky prosebné

—

chci jinou,

se vinou.

»Ah, tys poslouchalo, zlaté rob, do konce? Nuž, jinou povím tob

V tom

se zdola ozval

Dagmar oknem Sliná Kristina

—

ryk a šum,

vidí lidstva tlum.

se jeví v kob, vstíc knžn o podivném plenu: Lid sem vlee v radosti a zlob polapenou v moi vodní ženu.

Žasnouc, tázav k ní Dagmar vzhledá.

«

—

266

—

Družka vypravuje: » Moem plula na lodici kouzelnice šedá. Nad ní plachta tíhranná se dmula jevíc arodjné znaky steré, vetkané do píze plátna šeré: kvty, bájený jež rodí luh,

hvzdy, luny Divné a

ezby

pí

srp a slunce kruh. plnily

bok

lodi

nesla obraz tverhlavý

hroznotvárné jakés ohavy, plodí. jaké pekelná jen

tn

ji v dálce shlídli a hned za ní pustili se v let. kídly, Ona prchala jak

Dánští lodníci

bs

ale

náhodou

jí

na ústret

Moská žena zevšad stihateli obklíena, hroziv zatásla pstí na a jak bleskem slétla v záptí, s jakous divnou soškou v objetí, s hrozným chechtem do kypící slan.

jiné lodky pluly.

n

Avšak

lodníci za bílé kštice

vytáhli a

nech

ji

z

ostím dráp pipjali

vody na palubu

bránila se jako lvice

ji

strašlivých a

zub,

ke stožáru lanem.

— A s

tu žena

dsnou

slova

267

bezmocnými

neznámá vlhký

hle!

vzteky,

jiskrou v oku potrhaném, i

hrozné skeky

vyrážela ze rt, plných

A

—

poslušen byl

pny.

spátelený

živel

vdmy

zaklínání:

Spokojenou dotud moskou plání vzepjaly se vlny nestvrné, zahalil mrak nebe lazurné,

hromem zaburácel v moskou a blesk sršel drahou klikatou Námoníci s vdmou zajatou

vavu

—

stží spasili se do pístavu.

A

lid

nyní do hradu

ji

smýká,

zlostnici chce míti upálenu.

Slyš ten kik!«

moskou

»Chci vidt

chtiv zaznlo

Dagmar

z

úst pachoHka.

ním se brala na terasu. zaznl hlahol divých hlas: » Lapili jsme arodjku v moi. která bouky erným kouzlem plodí na zmar našich rybák a lodí necha vidma na hranici shoí Vstíc

s

jí

—

I

ženu!«

— Vytáhli jsme

268

—

schrá

zlé moci tejné, na blízký beh

locfku pitvornou, ta své velitelce

—

arodjné

nejlépe se hodí na zážeh.

Rozštípáme pekelnou tu stvru, ženu vmetem' v prken klatých žár rozprchne se v temnou koue chmuru stopa všehká tch škdných ar!«

—

V

rozlíceném davu chátravá se jeví postava;

královn

zdá se v skutku zjevem

Tlo

bsné

íše.

vyzáblé, stín tla spíše,

s pletí do bronzova kalenou sluncem, nepohodou, povyhlédá rozedranou vetchou halenou, v níž se jeví mnohá stopa bledá vyšívané zdoby zvetšelé:

hvzdy, kvty,

lístky jetele,

jiné tvary divné, rozmanité,

peestou kdys v látku všité. kol vpadlých skrání na ramena vychrtlá se sklání

nití

V pustém nelad bílý vlas, tu v

tu jak v

cop

zbytky spleten,

boui snhy horské zmten:

uschlá haluz lípy

vní

Podivn od blostné

té

jej.

zmti

269 odráží se scvrklý obliej

tah píšerných, brunátné pleti, do nhož jsou vryty strastí spáre di hlubých, ostrých vrásek tisíce jako runy na kamenu starém. Hustá oboí, na ele charém jak dv hrstky snhu visíce, stíní

zraky, jež se

dsn

koulí

v ohni zlobném. Tak ped knžny videm divná postat" zmítá se a choulí v poutech tsných, obklíena lidem, který vztekle odevšad ji svírá,

sem tam vláí, škube,

tupí,

týrá.

Puste, rozvažte ji!« Dagmar velí. Rozkazu když strážci vyhovli, z davu jako lvice moská žena !>

vyskoila. Stojí ped tarasem v plné píšernosti vytýena,

ei

laje dutým hlasem, v cizí jako když proud slují zašumí pece smyslu knžna rozumí. ní tu starucha zrak bleskem a déš kleteb ze rt siných prší:

—

—

>

Kleta budiž

prokleta

i

s

pda, na níž mrzkým lidem

srší

stojím,

svojím!

— Dravci hnusní, budte

270

—

kleti,

kleti

—

všichni vy a vašich dtí dti!

zlodj

Klet bud, rode jenž's

mi zhubil

a

vrah,

bratry, dítky, vnuky,

mne vyštval s domácího prahu do vichru a dešt, hanby, muky! a

Klet bud, národe, jenž's pouští hrob uinil mou vlast národ milý

mj

bídným stádem proradc

a

rob;

jehož ruce v popel obrátily háje, v nichž nám svatý šepot zníval,

bohy skrušily, jež pradd ctíval, s nebem na rtech proklály nám

mei

pekelnými

Jak jsem

žila

—

Proklet

hru

bu!

šastna v rodné chýži!

Než ach! v naše luhy cizí roj pivalil se s oštpy a kíži. Muže naše shltil marný boj, v naši zem se ítil vítz klatý žehaje a vražd, bohy tíšt.

Tu jsem vzpomnla na obraz svatý, který shlížel v lesní obti st mnohé vky; pokolení mnohá žertvy skládala tu k nohám boha.

271

Ten

se

nesml

za potupné

vavy

skácet pod kladivem cizí láje!

Chvátala jsem do svatého háje, kde ten zlatý bžek tverohlavý trnil na omšeném balvanu v šerém taji lesních titan. V dutý kmen jsem svatou sošku skryla a krok obrátila v rodnou ves; ale hrozná zá mne zarazila: ve plamenech praskal svatý les, rukou vrah zažehnut. Já spla nazpt k úkrytu. Dál šerem les obraz posvátný jsem unášela, ekou bredla, skalním na útesu v ukrytou se vydrápala sluj. Odtud skulinami vtví spjatých tkal zoufající pohled mj po plamenném moi hvozd svatých, vidl rodné vísky plápoly,

smr

a

hrzu

v širém okolí.

Ó, tch rok neskonalé strasti! Cizince jsem zpupné zela vlasti

krajem drahým, v porobu a bídu vrhat chudé zbytky mého lidu. Zmlkal otc hlahol. Slávským dtem šumla cizí zvrhlvm retem,

e

—

272

—

tupícím svých otc mrav a bohy zmíral v hanb národ peubohý.

—

Klášter vzpínal hrdé svity kíže tam, kde stávala kdys moje chýže,

mne v lesích jako plachou ukrývala skalní sluje še;

a

já z té skrýše plížila

se

jenom

z

zv

veera

v okruh lidských

sídel

a kol známých lán, strom, zídel tkala jak noní píšera. Nkohk jen starc v noním stín .

asem

do jeskyn, modle dd. Ti však pomeli a sama s ní zstala jsem v sluji ku posledu vkrádalo se

by

se poklonili

božství toho

tu

—

poslední.

vyslídili krutí mniši

Ale i

knžka

nebohou ve skalní skrýši biic mi hluel hon,

—

v patách

m

ukryl skály moské sklon a tam, v chobotu jsa tichém skryt, stže slávské lodice mi kynul až

—

v ochranný svj pláš osielou, pro

mne

ji

tady vinul,

Svantovít.

1

—

—

273

Svila jsem píští sudbu svoji zvli moských vln a vtr vanu: zanesly mne v tuto kletou stranu, klesám trýzní v dávných vrah roji. Nedopáli, abych svoje hoe navždy pohroužila ke dnu moe, socha posvátná jen tam se kryje vzteklý vrah své drápy ryje a v bídnou, na smr utýranou hru, plvá do mých tváí Proklet bud!«

mn

—

Na

královnu nyní bledou, chvjnou

obrátila prsty kostnaté,

zraky, blyštící se mocí tejnou,

všteckým jak ohnm rozžaté, hnv a hlas její dunl z jako dálný ohlas hromných ev:

tn

*Ty jsi královna budiž kleta s ní

té i

kleté

tvoje

zem,

plém!

Ped mým z

okem, jež se kmity všteckého žáru Svantovíta,

budoucnosti mrak se vlní, vlní hrzný obraz za obrazem svítá:

plní

—

—

Vidím strašnou Moranu je bUzka mladé krásy tvé již dlaní chladnou

—

tvoji teplou, šij

si

Svat.

mkkou ruku

rubáš, žertvo

ech

:

Dagmar.

její

svírá

—

vnadná! 1

274

A

to

pachole, jež tiskneš k sob.

vzrstá v libých koruna mu v ele

hle! jak již

se

cností zdobéblyští

—

tu vše smrti kladivo zas tíští,

tlo mladistvé tlí v temném hrob. Vidím na tvém míst lítici v loktech muže tvého: jeho sláva jak se v bídné trosky rozpadává: slyším okov jeho chestící Ha, jak dsným žárem zem ta vzata I

—

Otce vraždí syn a bratr brata

knžna volá. Do té nmá, hrzou strnulá,

»Usta!<£ stála

— —

*

chvíle

jako bízka ve své íze bílé chvjíc se. družce kynula, by zpt nesla do komnaty dít, které ustrašeno ženy kikem k matce tulilo se s hokým vzlykem.

Te

Pro na mne hímáš lít?* pak promluvila jemn: » Pravda, královnou jsem této zem, ale zrozena jsem v jiném kraji, v luhu vltavském, jenž národ chová tvému spíznný. Zdaž moje slova j'Usta

k

již!

zajaté

—

zvukem svým

ti

sestru nehlásají?*

— mlky

Chvíli

275

—

vzírala k ní žena,

píbuznými zvuky pekvapena; ale již se

znovu zloba

nití

a proud hrozných slov se dále ítí:

*Ha, lid bratrský! On s katany pokrevene svých se chtiv pízní, chladn zírá v pohled ztrhaný bratr svých a mlí k jejich trýzni. Proti nim se staví po bok vraha. Ženo zhoubce mého plemene,

—

v elo, polibkem tím znectné, ti ledový prst pomsty sahá!

již

Však i národ tvj zlou sudbu pozná. Vidím slávy jeho žalný skon. Krve záplava se valí hrozná,

huí

z nížto

stotisíc ston;

pod 5ek\Tou zemí širou, kde dlaií družná spje na pomoc dsná, dlouhá zahalí jej noc troska pohynulých sil a krás

vidím

marn

jej,

an

s šíjí

rozhlíží se

—

z

moe,

—

které pohltilo nás,

bude smutn nít ostrvkem bdným a pak s trpkým žalem vzpomene nešfastného bratr plemene, v jehož zkázu zíral okem ledným.

— 18*

—

276

—

Moje kletby, jek mých hnvu,

bol

Nuž, vel již drábm svým, má bytos sirá ve plápolu rozplyne se v šerý, lehký dým, nad tou zemí, kde mi rodná chata,

slyšela's

.

.

.

a

vlas a brati, tcha víry vzata, vzhru povylétne nad oblohu ve blankytné sídlo mojich boh.«

Dagmar sestupuje s tarasu k ubohé. Zí zástup v úžasu, kterak ruce vztahuje k ní ob, a též sama divá postava žasnouc vzírá sliné ku podob, jež

k

»V,

ní

mluví slova laskavá:

že sdílím duše ve hluboku,

ženo nešastná, tvé viz ty I

mé

hoké

nmé svdkyn srdce spjato

v

pevn

strasti

mém s

—

oku.

vlastí,

mn svata dd záv drahá. V, že strašný osud tvého lidu i

žhavým spárem do

nitra mi sahá. Umenšit jsem chtla jeho bídu,

krpj tchy v žal moe, paprsk blaha do propasti hoe. A co lásky hlas na vli muže, co dla slabá v kole djin zmže, vykonala jsem. Ach, tžko zvrátí vronit

—

217

—

ženy sval bh toho kolesa, které v bezedno tvj národ chvátí zde ruk svatých pejte nebesa!

—

—

Dokud budu žít Ach! tvoje ústa vstila mi blízký skon a v duchu stín mi tajemný se plíží zhusta, hrouží srdce v lednou smrti tuchu,

ale

dla

všechno skládám v boží

—

tvému pímí uvkyní, vždycky pamatovat na.

chci být lidu

v lásce

Chmura pohanství tvou ale

spravedlivý je tvj

duši

stíní,

hnv,

kesanské an vaše zhoubce viní. Kdyby božské lásky blahý zjev byl k vám svítal z láskyplných zrak, šastni hledíce k .

dleli

jak

té

lásky znaku,

byste v církve svatém

my péí bratr

ln,

Solun. Láska jesti pední zákon víry, který ze rt Kristových k nám vane: ze

láska k bytosti té svrchované, ježto neviditelná

svt

širý

vine v plášt blankytného lemy;

bratím na té zemi. kdo pináší tu lásku dvojí, sám jsa kestn v jejich svatém zdroji.

láska k lidem,

k

— ty

dv áro vonné

zdaž

mu

Kam

šli

278

rajské

srdce odolati s

meem

— rže:

mže?

vaši kestitelé,

plemen zhaslých mohyla

se zvedá, spousta trosek nivami se stele však ti s láskou nepišli ó, bda!

—

—

Ženo ubohá, mou pijmi ruku, nech, a zmírním soucitn tvou mukuí Chceš-li, zsta zde, pod mojí péí. Snad tu zapomeneš zašlých bd a žal pro vlas ztracenou se zléí. Snad tu duch tvj usmíen si zvykne, snad i ve tvj oclonný hled znenáhla

svit víry

pravé vnikne

Aneb chceš-h, pod mou záštitou vra se v domov, je-li v této íši. Tam ti zíditi dám tichou chýši a v ní života

pou

trnitou

mžeš

skonit v bezpeí a míru, chovajíc svých otc mrav a víru pod mou ochranou. Nuž, ukoj hnv, pijmi ruku mou, svá pání zjev!«

ei

Za té žena tváe chmurné zprvu odvracela, na mluvící pohledy jen upírala zpurné;

— tchto

ale brzy výraz

zmnil

se; již

svit se kradl

a

te

—

27!»

lící

zvolna tály, jihly, v obliej

na nich te/nný

i

zrak,

hnvu mrak

zcela rozplynul se v dešti z »

oka

pršící

vláhy,

na drsné tahy.

Pijímám tvou

ruku, dobrá paní,

polibek bych vroucí vtiskla na

Ty

jsi

jasné dítko

hvzd.

metala jsem v dobrotivou

ni.

A tob líc

kletby nejstrašnjší v divé zlob,

vštbou hrzyplnou Ne, ta vštba byla

dlouho

žíti

hlaholící

klamným videm

—

musíš k tše lidem!

Kdybys ty se byla objevila místo lítých vojsk u našicli prahfl, snad by nyní v poklidu a blahu Slávu rodina tam Krista ctila.

ei tvojí a je naší

nerozumím

zcela,

podobna. Však duši jímá to, co chápu; sladce v uši znjí lahodná ta slova velá. Ale šedým vlasm v pohanu nestopím svou skrá ve kestném zdroji, bohm starým vrna zstanu, pjdu tam, kam pedkové šli moji.

—

2S0

—

Cizinkou jsem zde a v rodné stran pátel již: jsem bez vlasti. Dovol však, bych pod štítem tvé dlané stan si našla v Ranské oblasti. Pod Arkony troskou skalní sluj poslední slyší povzdech tam, kde kídová ta skála bílá s hrobem našich tch a nadjí

nemám

a

mj

chmurou smutku skrá si obestýlá nad pnivou moskou peejí.

Budu zít

jen hvzdy na nebesku, bude v moje dumy hmít ve svitu blesk, hrom tesku

moe a

unese svou

knžku

Svantovít!

Klnula jsem, nyní žehnám tob: ti osud zlatou pede ni, mnohá "léta v libých cností zdob, hvzdo bílá, této zemi svi, píze boh nejkrásnjší rže v kadee ti stále zaplétej, budiž šastna v loktech svého muže,

Nech

poup

tvoje skvostn rozkvétej, cit sladkých pl ti hru, strasti nepoznávej Zdráva budl«

moe

—

-.^^

VIL Dagmar umírá. honba vichí pkiní? za ním dánští páni,

Jaká divoká

to

Valdemar jeho pláš

zdvihá jako

to letí,

se

peru

bs,

zoufalý zrak šlehem cípu zastírá;

ním hoch letí, jenž do Skanderborských ples zprávu dsnou pines*: Dagmar umírá. s

Jarní luhy

chmurou zastely

se králi,

kam jen pozírá, vodou plá se valí,

vše se halí smutkem, lesy

teskn šumí, Dagmar umírá.

jarní vítr kvílí:

Ped

chvílí jej

vnadil

vínem petékalo íše

úsmv dvy zlato

kostky chestly a znla

ryzí,

man dolina

cizí,

—

lítos palivá ted srdce rozdírá,

neht se zoufale do nahých prsou vtíná a ret úpí k nebi: Dagmar umírá.

—

282

—

mu páni; pes most u Gredstedu panoš Dagmain jen letl v jeho sledu, a. když míhali se ve strelhbitém hon tam, kde Randbolská se niva prostírá, panoš k zemi klesl s uštvaného kon, Nestaí

král jen

K

letí

Ribskému

ern

—

dále

již

pozastrené

Dagmar umírá.

hradu vichicí

se blíží,

msto

v žal se híží, zvony lkají temn: Dagmar umírá; husté proudy lidu ke hradu se valí,

na všech lících slzy, smutek neskonalý, a zní valný náek: Dagmar umírá!

Dagmar umírá. Líc

její

v

dunách leží, kolem snží;

bílá jak ten polštá, jenž se

adrm

jedna ruka hlavu synka k vine, smutné Kristin se druhá na dla šine a v houš stolístek se noí její hledy, jíž máj lože její vní naposledy. Podál dvoané si zastírají líce, dvoranky se modlí, tiše vzlykajíce.

pan Lykke tady keovit svírá bolem jilec mee v obrnnou ruku, za ním Globe slzy s tuných lící stírá a rt divným škubem jeví srdce muku. I

«

—

283

.

—

Pojednou se tlupa žalná rozstupuje a zí s úžasem, jak pres práh do komnat v na kolenou vetchý kmet se pošupuje, s nepokrytou hlavou, odn v bídné laty, kolem nichž se v bocích hrubý provaz vije. Do vyzáblých rukou svislá tvá se kryje, zít jen lysou leb a kolem vpadlých skrání vlasy snhobílé; slyšet prudké stkáni.

Tak

se

vlee k

loži

Dagmaina

k podlaze tam hlavu

>Kdo

— ?«

níží

Dagmar

skonu, v bolném stonu.

'>eho žádáš, kmete Odkryl tvá. V ní knžna chvilku bádá zrakem » ?« žasnouc praví. »Ty jsi Ach. to jméno jsi

šeptá.

'r-

—

—

.

;

kleté

Nech

nepamti mrakem Tento ret, lží sterých doup, hoden není rozvlniti svatý vzduch, jejž Dagmar dýše, dovol mi jen vzúpt prosbu: Odpuštní!

nevyslov!

V temno

zajde

I

zoufalosli shlédni s jasné výše!««

Žádá královna, by nechali ji v kob samu s ním, pak vstíc mu vznáší ruce ob: »

Všechno, biskupe, vše z plna srdce ráda Le sama nosím.

odpustila jsem.

bím

.

«

2«4

které

svcená jen ruka s duše skládá. semo vedl: slyš mou zpov, prosím.

Bh t

» »Já tvou zpov? Já? O, knžno! hladov, žízn^ bídný kajicník se skrývám do pustin: stží poznala's mou líc pod znakem trýzn a pec nelze stásti s duše tíhu vin. Tvj zjev nebeský mi teprv zážeh" víru v nitra temnotách, již hlásati jsem ml, a já nejbídnjší tvor ve svta síru mám být knzem tvým já svta vyvrhel !?««

—

—

»Viny sproštn jsi. Xež by tvé nitro velo kvasem nepravostí, jenom svatý tpyt víra moje vidí, jenž ti vní celo: velikou tu moc, práh nebes odestít.«

Zpov

biskupovi ševelil ret bledý, vinu nejvtší mu vyznal naposledy: » Lásku k manželu jsem zachovala stále. on vždy ader mých byl hvzdou jedinou ale

nkdy pece

od podoby krále

mj

duch za jinou vidinou. obliej mrtvý pohlédla jsem kdysi, na tvá panice, jenž cedil za mne krev odtud nejednou ty bledé, ztuhlé rysy zela jsem, tch zhaslých oí truchlý zjev. zalétal

Ka

—

—

«

— Mnohdy ped mým

«

—

285

zrakeai, bdícím v

noní

mrtvý Strange stínem tajemným se mih' a stesk divné touhy pozachvl mi duší Nejvíce mne tíží tento skrytý hích.* » »

Andl

jsi,«

kmet

«

vece,

» »

»

Zsta,

a

biskupe,

mj

ret

— —

vzlétáš k nebes týnu

kídlem kišálovým, v nmžto není mroucí

hluši,

poznovu

t

stínu. ««

smíí

králem.

s

»

»Nech

m

jíti

jen!

Nazpt

v pustinu chod kajicníka míí; ale slovem tvým jdu šasten, oištn.*

Jedva odstoupil, král vešel v kobu chvatem, s

lící

rozrznnou,

Valdemar

spjal ruce:

Celá duše na rtu Ty's jen mojí

a

te

pocuchaným šatem. »

Odpus, Dagmar drahá!

mém

se tetelí:

hvzdou, istým zdrojem blaha andli?! v adru žhavou lílos;

ulétáš mi, strážný

Kinu vášni

zsta jež

s

mi

liché,

mi, ach

zsta, jediná tys bytost, híchem setmlý !«

jasní život

Dagmar obejímá kleícího povznáší

Pohbek

jej

vtisk

k

krále,

sob rukou ret bledé na

chladnoucí. korále,

—

,

— celuje

slzy

jí

Knžna

.s

šepce k

2SG

—

tváe vadnoucí.

nmu:

» Jestli na tvou dráhu paprsk blaha vnik', dosti já na smrti prahu za každý zjev lásky vroucí skládám dík.

z

oí slabý mám. A tob

mojich

Mého

— — —

ku pravd a cnosti Berengaru duch mj ach! zlou tuchu hostí, že stras pinese tvé íši do vínku zkoumej, zda vdk tla chová duše krásu, pak po rad ducha, srdce hlasu a ran zachovej vždy tichou vzpomínku. A te cítím, že se smysly moje kalí vládni v míru zlatém miluj chudý lid a bu Náhle smrtná bledost" tvá jí halí,. « ret se tese, mlhou zastírá se vid; ale silou duše pemáhá tu mdlobu sirotka ved

—

—

—

ui

— —

a hlas její »

Nad

—

zvun, dojímav

Jediné jen slovo posílám

svoji

—

—

ti

zní:

z hrobu,

úpnlivou prosbu poslední: ostatky Slávu vznášej vlídnou ruku

—

—

nad ubohým zmlkla, z prsou dral se ston^ « ješt »otec«, » matka «, » vlasti « v matném zvuku zaznlo a ruka z ásných adra clon vyala dar matin, kížek v jemné zdob, vroucn pitiskla jej na tesa vý ret; ke vchodu pak ruku vztáhla, pejíc sob všechny milé tváe v posled uvidt.

187

A

když

vrátili

se všichni

do komnaty,

Dagmar vznesla ruce, jak by žehnat chtla: poklesly však mdlobou tžkou obepjaty, bledos smrtelná se lícem rozestela. Ale v jasné rysy milokrásné tváe cosi vkrádalo se jak hvzd jarních záe, jako zlatý motýl úsmv na rty se; kamsi do daleka v libé strnulosti upíral se sladce zamlžený hled, vidl rzné stíny blahé minulosti: vidl údol známý, vží valné davy, v jitní mlze eky stíbroskvoucí pruh: nad ní klonily se milené dv hlavy a zvuk ei sladké zvonil v její sluch.

Protrhla se zase z líbezného snní.

matný

její

pohled ke vchodu se

ozvalo se tamo chvatných a hoch štíhlý, sliný

pjal:

krok znní

pes práh

vrávoral.

V Randbolském on luhu klesl k trupu kon, pšky k Ribe spchal ve zbsilém hon. Poprášen a zedrán. lapaje dech stíží, panoš Dagmain se tlupou prodírá, k loži zdrcen klesá, v pelest' elo níží a stká usedav Dasjmar umírá.

—

283

Dagmar umírá. Zas tajemný sen blahý kmitem hvzdojasným zdobí její tahy, ale zraky spjaty, brva jen se chví.

—

Ticho v komnat; vzdech jenom vkol vane máj v tom z vní, s vtve kvtem obsypané rži mroucí poslal zpvné poselství.

V

perlikách tch

zvuk

celá duše taje,

ptaí hrdlo pt, rokotá ten ptáek, jak by s vtvic ráje hvzdnatých byl sletl na ten bídný svt. Utichnul. Než poslyš! Zdá se, jak by nyní zašumlo velké kídlo andla a zvuk arovný zní tiše, lib síní Dagmar umela. jako zvonky rajské neslyšel tak nikdo

—

Ped skonem

se lehce

a jak poslední lesk

ruka její vznesla v oku zhas',

žití

panoši, jenž kleel vedle lože, klesla tuhá v kadeavý, zlatorusý vlas.

Na

rty korálové, na blostná líka klid; libým úsmvem se snesl odletla bílá, tichá holubika, dánský lid. po níž toužit bude

vný

s

vn

OBSAH: Stránka I.

II.

IIT.

Hra

o

nevstu

Svatební dary

VI. VII.

112

137

IV. Gurre V.

o

63

Vineta

Dinebrog

209

Moská

257

žena

Dagmar umírá

281