EDIc]E
A.J.vYšlNsKIJ
Hlavní úkoly s
ově t ské
tické právní vědy so c
PRÁvNí
ŘÁD
člsLo3
ia 1is
Hlavní ťrko]v sovětské s o ci alis ti cké právní vědy
1
(z publiIiace: Ákad€mik
'
Á. J. vyštn§}lJ, otázky theořie státu a práva, vyd. všesvazovým ú§lavem právních ýěal při mlnisteŤstvu §přaveaILno§ti v Mo§kvě r919, str- 53_122.)
Můj referát je věnován otázce neobýčejně významlé a závažné, otázge úkolůsovětslré socialistické právní vědy, úkolů,jejichž časovost je pociťována, na každémkroku, jako se pociťuje i nutno§t přesně a jasně odpovědět na po]oženéotázky.
J'
.'l_:.".-
Učelem mého referátu, jehož základní myšlenky byly vytištěny a vám,. tastrríkůmtéto pořaaly, rozdány, není vyčerpat všechny ro_zmalité otázky, které se jistě naskytnou a již nyní se naskytuji všem právnikům pracujícím v oblasti sovět§kého práva. Můj úLol je_menší. Spočivá v načrtnutí jen hlavních problémů právni věťly
., . ,,r.',
!
Xs!:..',,
'r*á',i\ \?"}_?,7
-.
"\as toHl
._
?46EaS
,_
jako celku a jednotlivých právních alisciplin zvláště. Této otázce charakteristice a určenínašich vědeclrých úkolů, - zvláštní význam, musíme přikládat nechceme-li pustit se zřetele okolnost, že, bohužel, po dosti dlouhou dobu zaměření našíprávni věaly neodpoyídalo zájmům socialistické výstavby; aspoň ,ignnohých směrech nebylo toto zaměřeni tim, čímmělo být. Známe př! činy této skutečnosti. V právní věitě zaujímala po iaclu let sk-oro monopolní postavení skupina lidí, kteří se ukázali být provokatéry a zrádci, lidí, kteří pod maskou ochránců marxismu-leninismu, pod maskou bojovníků za orthodoxní marxismus, za marxisticko_
leninskou methodologii se ve skutečno§ti pokoušeli zŤadit §ovětskou věťlu, sovětskou vlast. Ir[y všichni, kteři pracujeme v určitéoblasti našeho sovětského ptáva, známe tato opovrženíhodná jména, Neuí pochyby, že zrada
těchto zaplodauců hrála nemalou úlohu pŤi překrucování řady
2
SLOVAN§KÁ
KNIHOVNA
|l////llil/,ili///iďflitrfu1{i/ffiilffi
Hlavní úkoly
l 1
problómů, jak při jejich formulaci, tak je zYlášť důležité - a to právní Yědy. při jejich řešení v různých oblastech sovětské - Kažďý z nás již dáÝno pociťoval nutnost vyprcstit Se ze zhoubného vlivu těchto lžimarxistických tak zvaných ,,idejí" a ,,názorů", jež byly horlivě šířeny v různých ústavech a hlavně v bývalém Ústavu sovětské qýstavby a §ovětského práva při Komunistické akademii, a pak v bývalém Ústavu státního práva akademie věd. Zile, značnou měrou pro naši neschopno§t rozeznávat přátele od, nepřátel, zaseťlla tŤockisticko-bucharinská banda v čele s Pašuka-
a řadou jiných zrádců, kteři směřovali vším svým úsilim, jak je nyní již zjištěno, k falšování našívěily. Ťto pánové zaměřili své úsilík tomu, aby pozdrželi rozvoj sovětského pravního myšlení,k tomu, aby překrucovali pod§tatu marxi§tickoleninského učenío právu a státu, Tito pánové se pokoušeli r,7razit z rukou proletariatu a pracujících našízemě tak mocnou zbraň, jako je marxistickoJeninské učenío právu a státu. Kalyž jsme řešili otázku, zda rná být svolána tato pora.da, řídili jsme se vědomím, že je nutné dokončit boj o to, aby byly konečně vymýceny v tomto úseku sovětské výstavby otlporné náslealky trockisticko-bucharinského škůdnictví,a zji§tit výsledky tohoto boje za odhalení uepřátel, který veťlou naši nejlepší věilci, nejlepši část sovětského lidu ve všech obla.§tech §ociali§tické vý§tavby poal vedením velké komunistické strany, poil pŤímým vedenim velikého stalina a jeho nejbližšíchspolubojovníků veilougích činitelůsovětské vlátly a jeiluotlivých oilvětví správy- sovětského §tátu. A právě tato lutnost shrnout prvé výsledky cesty vykonané k očištěninašich řad oď nepřátel, oď škůdců,od zřáalců, nutnost shrnout prvé v"ý§ledky očisty sovětské právní theorie oťl všech protimarxistických, protilenin§kých, nepřát€lských názorů a překrucování, nutnost dokončit na základě velmi bohatého ťlěilictví Marxova, Engel§oÝa, Leninova a geniálnich děl Stalinových vý§tavbu sovětgké soeialistické prál,ni vědy, právě tato potřeba nás přiměla k tomu, abychom §volali všesYazovou porailu pracovníků vědecko-badatelských ustavů, lrysokých škol, všech věileckých ba_ datelů na poli sovětského práva. Považovali jsme za nutné svolat tuto poradu, aby definitiurě vymýtila posleilní stopy po zŤádcích, kteří zohyzdili naši věťlu, abychom §vomě šli kupřeclu pod praporem nepřemožitelné komunisnisem, Krylenkem
tické strany, strany Leninovy-§talinovy (potlesk). Vítězstvísocialismu y našízemi, Jež došlo světodějného výrazu ve velké Sta-
í ť:
{ 1
l
1
J
G
I
l
linské ústavě, se qrznačovalo obroÝskými úspěclry ve všech oblastech hospodářského, státního a kulturního života SSSR vůbec. Píávě následkem těchto skvělých vítězstvi byly vytvořeny nejen nové materiální, orgánisačníi hospodářské úkoly a poměry, nýbrž byia vytvořena i nová §ocialistická společnost, která se lišíod kterékoli jiné společnosti kterékoli předcházejicí epochy, zásadně jiná, jež kladla Ťadu požadavků, íytýčila§ovětské věilě úplně nové úkoly, světodějnou skuteěnost vybudování socialismu v našízemi chaŤakteri§oval soudřuh Stalin několika velmi pro€tými, avšak, jak je tomu u §oudruha stalina vždy, geniálními slovy. §oudruh Stalin řekl: ,,. . . u nás se socialismus nejen buduje, nýbrž již zdomácněl, stal §e součástí ka.žalottenního života, Přett d,eseti lety bylo snad možno diskutovat o tom, lze_li u nás bualovat socia,lismus nebo ne. Dnes již to rrení thema disku§e. Dnes je to otázka skutečnosti, oíezka skutečnéhoživota, otázka denního života, která prolíná veškeré bytí liilu." ' Vítězství socialismu v sssR bylo výsledkem hrdinrrého'boje za socialismus všeho sovětského lidu, dělníků, rolníků,inteligence, vý§ledkem vroucího vlastenectví k rodné zemi, ke straně, k tidu. Toto vítězství je {lsleilkem velké školy, kterou prošla dělnická třída SSSR, vedená bolševickou stlanou, vychovalou a školenou v nejtvrdšich třídníchbojích se svými nepřáteli, v bojích vítězně svealených za vedení sttaí\y, za vealení největšího člověka Vladimíra Iljiče Lenina a největšíhopokračovatele díla Marxova, Engelsova á Leninova Josefa Vissarionoviče stalina (,potlesk). Ma.rxismus-leninismus- ukázal dělnické tříclě a všem pracujícím cestu z kapitalistického otroctví, ukázal cestu z lrapitalisnu k no, vému socialistickému zíizeli, Marxismus-leninismus učil dělnickou třidu a všechny pracující,kteří se dali pod proletářské prapory, umění bojovat s třidním nepřítelem, umění vítězit, umění budovat
a vybualoyat §ocialismus. Souclruh §talin měl úptnou pravdu, když při určovánívýznamu marxismu uvátlěl: ,,Maxismus je vědeckým lýrazem základních zájmů dělnické třídy."'Právě proto, že marxismus je výrazem základ,ních zájmů dělnické třidy, právě proto, že se d,ělnická třída při
hájení svý,ch zájmů sJodnotila pod praporem socialismu, z kterého
již díla Marxova a Engelsova učinila věrlu, mohla dělnická třiťla dosáhaout svého světodějného ýítézÉiví.
Lenin zilůrazňovat, že jen filosofický materialismus Marxův a Engelsův ukazuje proletariátu cestu z dušer,,ního otloctví, ve kterém živoříve všech kapitalistických zemích. Lenin, kťlyžmluvil o marxismu, zdůrazňoval, že ekonomická theorie Marxova objasnila skutečnou situaci proletariátu v celém kapitalistickém zřízení, což hrálo oblovskou útohu v rozvoji dělnické třídy a zvláště dě! nické třídy naši země, oož hrálo obroyskou úlohu téžpři organisování strany ctělnické ,třídy, jakou je velká strana bolševiků, zorganisovaná, vychovaná a vedená Leninem a Stalinem. Lenin a Stalin obhájili marxismus -před překrucováním oportunistů a všemožných nejrůznějšíchnepřátel dělnické tříily. Zajistili tlalšívývoj marxistické theorie tím, že ji povzne§li na nebývalou dějin:rou výši, zabezpečili marxismu skvělé, nevídaué, světodějné vítězství. Lenin a Stalin věalecky oilůvodňovali dalšíc€stu vývoje socialistické společno§ti po prvních vítězstvích proletariátu v boji o moc i potom, když už se proletariát uchopil moci, Lenin a Staliu rozřešili nové úkoly v boji dělnické třídy o builování socialistigké společnosti. Lenin a stalin rozal_rtili kontřarevoluční, protisovětské,,theorie'' a ,,rozumy" trockistů, zinověvců, bucharinců, eserů, menševiků a jiných kontlarevolučních živlů,mezi nimiž nejdůležitějšíúlohu při organisováni těchto kontrarevolučních, plotisovětských §il hrála ,,theorie" o nemožnosti vybudovat socialismus v sssR, ,,theořie'', jak později bylo zjištěno, přeitstavující |er' ,,zamlžení'', za které se pokoušeli nepřátelé sovětského liatu skrýt zradu, zaproďáli zá,jmů socialismu. Jeťlním z příkladů takového ,zamlžer.i'. mohou být bucharinské protileninské škůdcovskémanévry v oblasti filosofie, dějin a práva, které poalávaly naprosto nesprávně pruběh §polečen§kého vývoje po vítězstvi přoletariátu a po zajištění diktatury proletariátu. Takové j§ou,,rozumy" o pokojném a plynulém vrůstáníkapitalismu do socialismu, ,,rozrlmy" o pracovních nákladech, které jsou ákladem provokatérské ,,theorie'' pašukanisovců a jiných o sovětském právu jako o prá,v,rr buržoasním, o právu odumíraj! 8
cím; ,,rozumy'' o odumirání státu a bucharinské schema tohoto odumírání,jemuž se Lenin nemilosrdně vysmíval a které potřel. §ocialismus zvitézil v §ssR proto, že bo.j o socialismus vede naše_ strana, která se opírá o největší učení,jaké §vět katy znal, o učeníMarxovo-Engelsovo-Leninoyo-Staliaovo. Obrovský, všestranný, světodějlý wýznam malxismu-leninismu vysvětluje jeho mimořádný vliv rra kažilý zjev našeho společenskéhó životďvů-bec. Marx a Engels přeměnili socialismus z utopie ve vědu. Da,li do rukou proletariátu, bojujíciho za své osvobození, dosud nevíatanou zbraň _-_ vědeckou theorii, jížvyzbrojen, získal proletariát síly, alry zvitézil naal sta4í,ínsvětem a vybudoval nový svět, vystavěl aovou socialistickou s;rolečnost. Marxismus učiail přítrž mysticismu společenských poměrů, idealisování těchto poměrů. Marxismus dokázal, že společenské poměry jsou výsleákem určitého stavu y,jŤobnich sil, výsleťtkem určitéhostupně hospodářského vývoje, To hrálo rozhoilující úlohu v celém italším zaměření mezi_ 11r9d+l_ro socialistického hnutí, jehož skvělé iťleály nejlépe a nej_ důsledrrěji vyjadřoval vědecký socialismus a Všesvazová komunistická strana (bolševiků),vyzbrojerr.4 touto vědeckou theorií. ,,Daná hospodářská střuktura společnosti tvoří reálnou základnu, z tliž je nutno konec konců vysvětlit veškerou naťlstavbu právních a politických zíizeni, jakož i náboženský, filosofický a oslatní zpflsob nazířání každéhodějinného úďobí' . * tak napsal Engels, když clefinoval podstatu nové filosofie. ..,,H€gel" - napsal Engels - ,,oprostil pojeti dějin od metafysiky, t,šinil J'e dialektickým ale jeho pojeti ději' byro v poástatě id€ali§tické. Tím byl idealismu§ vypuzen ze svéno posleaního útočiště,z pojeti dějin, a nalezena cesta, jak vysvětlit věťlomí liclí z.jejich bJtí, místo jak tomu bylo posud jejich bytí z jejich
věťlomí." "
ifarx
-
-
a Engels doká,zali, že právní ideje jsou wjádřením tohoto ]id§kého vědomí, že tiilé nejsou 8 to vysvětlit tyto ideje z nich samých, že ve skutečnosti všechna ideologie je jell nadstavbou hospodářské základny, jejímž podkladera jsou výrobní poměry, Byla to právě tato skutečnost ohromného ,dějinného významu, která měla obrovský vliv na všechny společenskďvědy, na'všeehen jejich da'lšívývoj a v prvé řaťtě tak ohromný vliv na qývoj fiiosofie, dějin a práva.
It Diky Marxovým a Engelsov]ým pracím se stal socialismus oDravdovou vědou. V ,,Anti-Dúhringu.' Engels piše: ,,Za oba tyto velké objevy: za materialistické pojetí dějin a za odhalení tajemství kapitalistické qýroby nadhodnotou, vděčímeMarfropi,.'' u Lenin a Stalin geniálně pokračovali v díle zakladatelů marxismu, _ obrovsky rozmnožili bohatství marxismu v novém ťlějinném období v obalobí imperialismu a proletářských revolucí.
-
Lenin a Stalin řešili řadu Ýelmi důležitýchotázek socialistické výstavby, sovětského státu jako Státu nového typu, sovětského státu s mnoha národy jako bratrského srtruženía svóboituého svaz,rr národů sssR, i otázku kolektivisace zemědělství 8. likviťlace kulaotva jako třidy; otáZku historických a praktických prostředků, jak odstranit třídy a likvidovat zbytky kapitatismu v háspoilářství a ve_ vědomi lidí; sem patří zákon oďporu kapitalistických živlů proti socialismu, který formuloval soudruh Stalin; otáziy úlohy práva a zákona v lroji o socialismus; učeni o stabilitě so"i".listi"kého zákona; o ústavě socialistické spolďnosti jako vlirazu proletářské diktatury a socialistické ťlemokracie; o ;ociaiisiické ;ědě a kultuře, o výstavbě socialismu a jiné.
I
1
1
l l
Lenin a Stalin rozvinuli, s vyčerpávajici úphostíoatůvodnili
a uvedli v život marxistické učenío proletářské diktatuře a o socialistické ilemokracii, o socialistické revoluci, o socialistickém státu dělníkůa rolníků,učenío \,ítězstvísocialismu jen v jedné zemi. Trockisté a bucharinci se pokoušeli postavit proti Marxovu, Engelsovu, Leninovu a Stalinovu uěení své ubohé myšlenky a ,,rozumy" o nemožnogti bualova.t §ocialisnus v jeilné zemi, o nemožno§ti pevného a nerozborného svazku dělníkůa rolníků,o nutnosti zhroucení §e yelké leninsko-stalinské politiky, o nestálo§ti sva.zku nároťlů SSSR, o nemožnosti vlastními silami zvládnout nebezpečí a obtiže. Proti marxisticko-Ieninsko-stalinskému učenío právu a státu jako o hybných pákách socialistických vítězstvi a boje o komunistickou přestaÝbu našíspolečnosti se tito pánové pokouĚeli postavit své pavědecké výmysly o lryžitísovětského práva, o jeho buržoasní povaze, překážejíci provádělí úkolů,ktelé nastávají proletářské revoluci, o odumíránípráva a státu za proletářské diktatury.
Ztádce a zaprotlanec Buchařin rozvíjel jak v oblasti obecné methodologie, tak v oblasti práva a státov&y názoty na oilzbrojení 10
proletariátu. V roce 1916 za§tával Bucharin v otázce státu, dikta. tury proletariátu a třidního boje protimarxistické, zřejmě anarchistické názory. Lenin v článku uveřejněném v témžeroce (1916) odhalil překru_ cování marxismu: ,,Autor klaale otazku, čímse lišístanovisko socialistů a anarchistů k §íkií&, neodpovídá však !a tuto otázktl, lýbtž na ji,r.ou oázku, totiž čímse lišíjejich stanovisko k hospoďářskému záklaclu butlouci společnosti. To je ovšem velmi důtežitáa ožehavá otélzka. Z toho však nevyplývá, že by bylo příprrstné zapomínat la kla,uní, rozdil mezi sociali.§ty a anarchi§ty, pokuťl jde o stanovisko k §tátu, Socialisté jsou pro použiti soudobého státu a jeho institucí v boji za rrsyobozeni dělnické třídy, jakož i pro nutnost používatstátu jako spegifické přechoťlné formy otl ka,pitalismu k socialismu. Touio přechodnou formou, také stdltem, je diktatura proletariátu. AnaŤchisté chtějí stát >>zrušit<, >rozmetat< (>sprengen<), jak se vyjadřuje na jednom místě souťlruh Nota Bene, jenž připisuje mylně tento názor socialistům. Socialisté autor bohuže] cilovát priiiš - Yěci tvrdí, že stát bude neúplně Engelsova slova, týkajicí se této - buržoasie." oclumírat >postupně<, >usí!at< po Wvlastnění Abychom mohli >zdůrazňovat< >zí*saďni nepřátelstvi< k státu, musime je opravdu >jasně< pochopit, avšak u autora právě tato jasnost neni. Právé fráze o >kořenech §tátnosti< je pak již naprlosto zmatená, nemarxistická a nesociali§ticka- Nestřetla se >státno§t< s odmítáním stáho§ti, nýbrž oportunirstická politika (t, j. opoŤtunistické, reformistické, buržoasní stanovisko ke státu) s re-
volučni sociálně demokratickou politikou (t.
t]
{ l
|)
j. s
revoluě,rrím
sociálně demokratickým po§tojem k buržoasnímu státu a k použitístátu proti buržoasii k jejímu svržení}. To jsou věci naproito rozdílné."' Po tomto Leninově odhalení mlčel Bucharin před rokem 1925 a teprve v roee 1925, rok po Leninově smrti, oti§kl za Pašukanisova přispěni ve sborníku ,,Revoluce práva'' článek ,,K theorii imperialistického státu" tentýž čIánek, který kdysi Lenin (reilakce ,,Sborník sociálního -denokrata'') odmítl otisknout. V poznámce k tomuto článku si Bucharin tlovotit prohlásit, že ve sporu o stat měl pravdu on a nikoli Lenin. ,,Buchařinovo stauovisko,'' vyloženév jeho článku >rnternacio.
1l
nála mládeže<, je stanovi,skem negace státu v přechoilném obitobí od, kapitalismu k soeiali§mu,'' " rrapsal souilruh Stalin o nejhrubším - Bucharina. překrucování marxi§mu zTádce Bucharin vpašoiral anarchistickou theorii ,,rozmetání'' státu na místo marxistické theorie
.,zbourání",,,rozbití" buržoasního státního apará1Il. Dále napsal soudruh Statin: ,,Lenin, když kritisoval anarchistickou theoíii >rozmetání<, >zrušeni<< státu vůbec, vycházel právě z marxistické theorie >zbourání < buržoq,sní,státní mašinerie !'io Tak v roce 1929 §oudruh Stalin oclhaloval protimaTxi§tickou a v podstatě kontrarevolučníbucharinskou theori],,rozmetání'' státu, Když Bucharin, Pašukanis a spol. překrucovali marxistickou theorii státu, narýsovali schema odumírání státu po vitězstYí pro_ letářského §tátu tak, že toto schema, a zvláště ve wětle posteanícIr skutečností, zjištěných při §oudních přelíčeníchproti tak zvanému pravém]r trockistickému bloku, nelze posuzovat jinak než jako po_ kračování pTovokatérské politiky, směřujíci k tomu, aly Uvty ,téže našim nepřátelům otevřeny hranice, aby jirn byla zajištěna možnost lehce vtrhnout do našízemě. _Bucharin skutečně předpoktádal především, že proletářský stát odumírá od prvního okamžiku svého vzniku, za druhé, že jehó odu_ miráni_jde touto cestou: nejpřve odumírá armáda a-loďJtvo jako nástroje nejostřejšího vnějšíhcl ťlonucování, pak odumírá sousiava tre_stních a represivních orgánů, dále donucovací povaha práce atd, Je známa .eninova zdťcujícísarkastická poznámka na Ókraj .I ,,Ekonomiky přechodného období'', kde Bucharin toto schema rozvinul: ,,Není to snaal opačně: nejprve >později<, potom >pak< a nakonec >nejprwe< ?" " Jak lze nyní soudit, nepropagoval Bucharin myšlenku nutnosti co nejrychleji likvidovat takové vnější donucovací ,,regulování'', jak říkal, jal(o armádu a loďstvo, náhodně. Zracla Tuchalevského, zrada celé řady lidí šla po téželinii provokatérskéčinnosti, kterou v oblasti theorie prováděli Bucharin, Pašukauis a §pol. Pokus pro; pagovat myšlenku nezbytného odunríráníarmáaly a loďstv; již nyní, a tudížpokus omezit úsili o zvýšenínašíobranyschopnŇi, sledoval cíl vydat naši zemi se svázanýma rukama *oci ,rupřátel.
Rozvratná ěinnost těchto pánů v oblasti t. zv. ,,theorie'' směřovala v poclstatě k tomu, šířit myšlenku; že se takové státní páky 1.)
a prostředky boje, jakými jsou armácta, loďstvo, zpravodajská služba, tidový komi§ariát vuitra, souil, prokuratura, §taly zbytečnými, že se tak říkajíc v dějirrném rýwoji přežily. To se vcelku a úpluě krylo s propagandou zásadního hlediska těchto pánů, kteří se snažili ďokázat, navzdořy všem skutečnostem nejkrutějších a úplně
nelidských forem odporu proti socialismu se strany našich ne. přátel, že kapitalismus zvolna, pokojně a plynule vklouzá nebo vrůstá ťlo nového socialistického zřízení, Po vítězství socialistické reyoluce vznikl proletariátu, pracujícím našízemě, vcelku úkol co nejvíce upevnit §ovět§ký stát. Kťlyž shrnoval výsledky prvé pětiletky, varoval soudruh Stalin před mírností, před nepochopením úkolu dále a ještě více upevňovat sovětský stát. Souťlruh Stalin upozorňoval, že se vzrůstem moci so. větského státu bude se zvětšovat oťlpor posledních zbytků odum! rajícíchtříd. Proti této thesi, která je základnou celé našípráce při organisaci sovětského státu, rostouciho a sílícíhov krutém boji se yšemi nepřáteli, namřili všechno své úsilítrockisté a bucharinci, zinověvci a kameněvci, menševici a eseři, buržoasní nacionalistó všeho drulru, všelijací pilsuatčíci, hitlerovští agenti, vyzvěitači a staří provokatéři. soudruh stalin varoval; ,,Není ničemnosti a pomluvy, kterých by tito lidé starého režimu nevyužili k zhanobení sovětské moci a kterými by §e nepokusili mobilisovat zaostalé živly. To může způsobit oživeni a zaktivování potřených §kupin starých kontrarevolučních stran, strany esefů, menševiků a buržoasnich nacionalistů v centru i v okrajových územích,to můžezpůsobit oživeni a zaktivování tlosek kontlarevolučních oposičníchživl,t1 z |ad tlockistů a pravých úchylkářů. To by ovšem nebylo nic hrozného. Nutno však mít to vše na paměti, chceme_li se vypořátlat s těmito živly řychle a bez zvláštních oběti.'' '" soudruh stalin oťlhalil kontralevoluční theorii uhasínání tříalního boje a slábnutí státní moci. O liilech takto smýšlejícíchmluvil soudruh Stalil jako o lidech změšťáčtělých nebo obojetných, jež nutno vyhnat ze strany. ,,úplného odstranění třid je možno dosáhnout ne zmirňováním třídního boje, nýbrž jeho zesilováním. Stát neoťlumře zeslabením státní moci, nýbrž jejím maximálním zesílenírn,kterého je nezbytně třeba, aby pozůstatky umírajícíchtříťt bily úplně vyhla-
l3
zeny a aby byla zorganisována obrana proti kapitalistickému světu ]rás obklopujícímu, který ještě naprosto není oalstraněn a ještě tak brzo odstraněn nebude."' Kilyž souilruh Molotov mluvil o ponaučeníchz poslealních §oudních přelíěeni, zďiraznil;,,Teď jsme si zvlášť dobře vryli do paměti poučenísoudruha Stalina, jak nebezpečná je v nasi aouě po. litická bezstarostnost. Doplnili jsme i své představy v otázce stáiu, v otázce státu vůbec a státu socialistického, který je ve vnějším
kapitalistickém obklíčení,zviáště. Lépe než kdy jindy jsme po_ chopili politickou írlohu vyzvěťlačskéhozpravodajství cizích států a s ním nutnost syého vlastního, tepšího zpravodajství. Naše přecl, stavy Y otáZce státu se staly ještě konkretnější, a to nám umoŽňuie správněji používatstátního eparátu k vybudování nové komunis. tické společnosti. Z toje s nepřáteli lidu jsme vyšli naprosto neo§labeni. Naopak, jeĚtě více j§me zesílili a ještě rríee jsme přesvěilčeni o úplnémvítězstvi našívěci"' " Totéžlze íicítéžo uaši prár,ní vědě a o státověctě, §ovětská prármí věda hodně utrpěla od škůdcůa ocl zrádců, kteří po určitou dobu monopolisovali theoreticlré lrypracování sovětského práva. Škodu,kterou tito lidé způsobili sóvětské právní větlě, pociťujeme ještě dne§.
Myslím, že není třeba dokazovat, že ptávé zde je áklad všeho toho překrucování marxismu-leninismu v oblasti theorie práva a
státu, o něž se nesporně často tříštilo úsilíčestných liatí našívědy, kteří se pokoušeli poctivě a věrně sloužit socialismu ve svém riseku věťly, sloužit našístraně, která vede hratinný bój za vitězství §o, cialismu se všemi možnými nepřáteli. Jaká je situace na věalecké práÝD,í frontě v dnešní době? Nutno poznamenat, že vědecká právní fronta stale ješiě pokulhává za požadavky našídoby, za požada.vky gtrany a vlády. V obla§ti práv-
ní věily stále ještě nejsou úplně likviilovány násleitky škůdnictví
hanebné trockisticko-bucharin§ké
tlupy. Tito halební zrádci byli oit_ haleni nyní jako agenti fašistické buržoasie, kte!á použivá pomoci těchto a jim podobných ,,učenců",,,profe§orů'' a ostatních zrád,ců proto, aby se pokoušeli rozvrdtit laše řady a ale§organisovat tak mocné činitele socialistické výstayby jako Je sovětská věda vůbec
a jako je sovětská věda právnl. 14
Hlavním účelemtěchto pánů bylo, že se snažili otravoyat naše Ýědomí joalem protimarxistických, protilenin§kých,,theoTií'', zbavit nás oné schopnosti sprárrně se orientovat v praktické výstavbě §ocialismu, kterou má skutečná věda. Jeiluím z cílůnepřátel lidu, zabývajícich §e theoretick:ým úsekem v oblasti práva a státu, bylo odzbrojit proletariát v oboru práva a zákonnosti, a to zdiskreclito_ váním §oYětského práva a sovětského z6kona, pěstováním nihilistického postoje k sovětskému právu, k sovětskému státu a k so-
větskému zákonu. Dnes sotva ťlostatečně oceňujeme, co v této oblasti znameuá taková taktika, našich uepřátel. Dnes §otva dostatečně chápeme, jakou skutečně Tozwatnickou povahu rr pravém slova smyslu, t. j. v pravém smy§lu článku 58 trestního zákorliku R.SF'SR měla tato práce, kterou charakterisuji jako provokatérskou, Tozvratnickou práci na poli theorie práva. Tato práce směňovala k ziliskreditováni sovětského práva v očíchsamotných justičnich pracovníků a v očích pracornníků, kteři se s nimi stýkají, směřovala k rozšířenínihilis_ tického po§toje jak k §ovět§kému prár.,u, tak k §ovětské justici i k sovět§kému zákoltt základu veškeré našíčinnosti. Jaký vliv mohla ve skutečnosti vykonat propagace na přiklad takovýchto názorů. ,,Dnes napsal jeden ze škťrdců je pro nás - uvědoměIé právní úpravy - hospodářnesporné, že ro§toucí wýznam ských procesů a vrlbec r,,ytvoření uvěilomělé kolektivní vůle na zá-
kladě historického materialismu jako hlavního zuaku socialistické §polečno§ti vůbec neznamená, že právo má rostoucí úlohu, nýbrž že naopak tento l.j,voj provázi nevyhnutelné odumírání práva,'' Jinými slovy odumírání práva se prohlašuje skoro za předpoklad vzrůstu našeho kolektirrního uvědomění. Jaký vliv mohlo mít hlásání takových thesí ! Jak bylo možno při uplatňování takov,ých hesel provádět praktickou pTáci l Nebo dále: ,,Proces mizení právní formy probíhá napsat jeden - celkem odze škůalcův rouchu právuího filosofa řadou stupňů, - poměrů . . . Jinými slo_ povídajícíchzmenšování výzlamu tržnich vy: tak, jak socialismus zatlačuje buržoasní tržnípoměry, probihá proces zmenšováuí významu právních foTem. Tato perspektiva rozvoje aktů a poměrů organisačně technických na úkor formálně právníclt je téžperspektivou odumírání práva, nejtěsněji §poje. nou § oalumíráním §tátního donucovánl, jak se postupně přechází 16
k
bezťřídníspolečnosti." Jakou to slátaninu hlásali každodenně v našich právnických časopisech. Je však známo, že i nejslaběji jedy, tr}oužívanév koňských ďávkách, pů§obí rrelmi účinkující zhoubně na organismus.
Nebo na příktail ještě jedna škůďnická ,,filosofie''. ,,§ovětské právo, právo období přechodu, stejně jako proletářský stát, je oilumírajícímstátem a právem. Počátek procesu jejich ,,oatumí_ rání" nutno datovat již od okamžiku proletářské revoluce, oal okamžiku konečnéhovítězstvíproletariátu v řevoluci.'. Taková ,,filosofie" nebyla prostě jakýmsi ojediněllim výrokem člověka, který pozbyl rozumu byla to škola, byla to soustava.
Taková hesla se šířilajak v -oblasti obecné theorie práva, tak v oblasti procesního práva, jak v oblasti trestního pŤáva, tak v oblasti občanskéhopráva, které mimochodem řečeno bylo úplně likvidováno a nahlazeno- tak zvan!,m ,,hospodářským
právem". Není pochyby, že úsilíškůdců,směřující k zdiskreditování sovět_ ského práva, působilo uejzhoubněji na ducha mládeže a bohužel též na ducha některých starých věiteckých pracovníků,kteří pŤijímali tuto bludnou představu za bernou minci ,,nové", ,,revolučni'. vědy
a starali se o to, aby nezůstali za těmito pozoruhodnými ,,novotáři" a ,,revolucionáři" v oblasti práva. Nejhrubšípřekrucování a komolení ve všech oborech sovětské právní vědy a sovětského státu tvořilo podstatný obsah,,prací'' uyní odhalených zrádců. Toto škůdcovsképřekrucováni vedlo k mirnořádně velikým průlomům v našívěitě po celé frontě, na některých ú§ecích však přivoťtilo úplnou likviitaci věťlecképráce na právních otázkách a alokonce likvidaci jeitnottivých právních tlisciplin. V poilstatě to, co dosud tito pánové poitávali jako druh
,,theorie",,práva", bylo nejopovážtivějším falšováním právní vědy, o čemžpojednám podrobněji dále. Jako nejvýraznější přiklad této opravdu rozyratnické a škůilcovské práce trockisticko-bucharinských, fašistických agentů lze uvést zločinnou činnost bandy v ěele s Pašukanisem, Krylenkem, Bermarrem a j. Tito pánové a jejich společníciprováděli rozvntnickou ,,práci" v oblasti vědy o prár.,u a státu hlalmě ve alvou smě. rech: za prvé ve směru trockisticko-bucharinského výklaďu všech základních otázek preýa a státu a pf,opagace trockisticko-bucha16
rinských zkornolenin v této oblasti a za d,ruhé ve směru systematické sabotáže vědecké práce, věilomého maření organisace vědecké práce, znemožňování organisace aspirantury a jiných opatření k přípravě mladších věcleckých kádrů. Právě proto v roce 1937 řada vědeckobadatelských právnických ústavů,jež podlehly této strašnénenoci, neprovedla ani jedno thema svého plánu a nepřipravila ani jednoho mlad,ého vědeckého pracovníka. Jako příklad nutno především uvést bývalý ústav státního práva akademie věd. Mohu se zde zmínit o mimořádně těžkémdědictví, jež j§ern svého ěasu obdržel, Když jsem přišel do tohoto irstavu, ukázalo se, že ani jedno thema ohromného plánu Ýědeckobadatelských prací ústavu státního práva nejen nebylo provedeno, nýbrž nebylo ani formulováuo tak, jak se patři. Mimo to práce na četných thematech byla vědomě organisována ta.k, aby nemohla přinést jiné výsledky kromě jeilnoho nekouečného tahání a rozhazovi1,1i peněz. TVrdím, že na bývalý -ústav státního práva akademie Ýěd v době pašukanisovsko-bermanovského vedení bylo vynaloženo statisíce Tublů úplně neploaluktivně na tak zvané vypracování věťleckých themat, aěkoli ani .jedno z těchto themat nebylo ve skuteěnosti vypracováuo. I když některá z nich byla zadána na záklaalě smlouvy a předložena ústavu k posouzení, nikdo v ústavě se jimi nezabýval: prostě se ukládala do archivu, byla podřobována nejbtahovolnějši kŤitice kritice myší. V tom - Jak nemáme nazvat spočívala téžcelá ,,organisace" vědecké práce. tuto práci škůdnickou v pravém smyslu tohoto slova, zasluhující kvalifikace podle příslušných článkůtre§tního zákoníku ! Rozl.ratnická ,,práce" trockistických a bucharinských zrádců způsobila škodu našemu theoretickému myšlenía nemenšíškodu organisaci a veškerépraktické činnosti orgánů našíjustice, Hlásáni škůalnických ,,tňeorií" o oilumírání práva a státu, o ,,vyžíli" práva, sovětského práva jakc ,,práva bez spravedlnosti", jako buržoasního práva, hlásání konstrukce sovětských trestních kodexů jako kodexů bez obecné a zvláštní části, hlásání ,,hospodářského práva", které by z člověka učinilo hospodářskou ,,jednotkrr'' všechny tyto bludné představy musely citelně zasáhnout též-praktickou práci orgánů celé justice. Nejdůležitějšíúkol všech vědeckých pracovníkův oblasti právní vědy a státovědy tkví v tom, aby byly vymýceny a úplně likvido17
vány všechny zbytky těchto provokatérských §myšlenek, t. j. aby byly tiplně beze zbytkít vyčištěnyAugiášovy chlévy našíprávní vědy od špíny,od všeho hnusu nepřátelskýclr ,,theorií", od všeho toho haraburdí, jež se bohužel u nás kupilo po celá léta, od všech nepřátelských ,,theorií", jež u nás značnou měrou zdomácněly (nutno to říci přímo a poctivě) našívinou, pro naši neodpustitelnou důvěřivost různým autorům, kteří, jak se ukázalo, byli přímo cizimi policejními agenty a vyzvěitači. Tato očistná práce je v dnešní době do znařné míry provedena, škrabošky s tváří pánů ,,vědců" §trženy, oni odhaleni a oťlstlaněni na smetiště dějin, kam podle qístižnéhovýrazu Vjačeslava Mi. chajloviče Molotova dějiny v nepříliš vzdálené budoucnosti musí poslat i kapitalistickou společnost. Byly demaskovány různénepřátelské protivědecké ,,theorie" a ,,rozumy", jimiž se nepřátelé pokoušeli ochromovat vzrůst sovětského právního myšlení, bylo vyěiš_ těrro rozsáhlé pole pro plodnou tvůrčípráci ve prospěch naší §ovětské vlasti, pro blaho sovětského lidu, pro blaho socialismu. Nám, sovětské vědě nastávají velmi důležitéúkoly právnicky zpracovat ěetné otázky, vyplývajícíz úkolůsocialistické výstavby, Tato práce je možná jen při úplnéma důslednémovládání marxismu-leniuismu, celého Marxova-Engelsova-Leninova-Stalinova učení.
řekl soudruh Molotov na prvé všesvazové ,,Rozrn-ach našívěci - pracovniků poradě vysokoškolských je tak dne 15, května 1938 veliký, přestavba života prováděná sovětskou vládou přináší tak základní zmény, že se nemůžeme omezit jen na všední věci a běžné potřeby, nýbrž je nutno vědomě se zabývat všeobecnou cestou našeho rozvoje, historickými událostmi, jichž jsme ričastníky, My, bolševici, se domníváme, že spolehlivým kompasem v historických událostech můžebýt leninismu§, který objevil jejich §kutečnou pod§tatu. ovládat leninismus to je nejilůležitějšíúkol vysokoškolských pracovníků,to je nejdůležitější úkol sovětských vysokoškoláků."" Tak definoval V. M, Molotov úkoly našívědecké práce, a to je náš praktický pŤogram v našíčinnosti, MarxismusJeninismu§ §kutečně vyžaduje, aby proletaliát aktivně a skutečně ovládl celou starou kulturu, celou starou věalu. Madimír lljič říká: ,,Je nutno převzít všechnu kulturu, kterou ,18
kapitalismus zanechal, a vybudovat z ni socialismus. Je nutno převzít všechnu větlu, techrriku, všechny znalosti, umění. Bez toho živoťkomunistické společnosti vybudovat nemůžeme."'n Ayšalr na druhé straně je lepochybné, že ,,. . . jen socialismus osvoboalí věatu z buržoasních pout, z por.oby kapitátu, z otroctví zájmů strašné kapitalistické ziskuchtivosti."'" Marxismus-leninismus učíchápat sílu a význam tradic, které se ve věilě lrytvořily, a jak jich wužívatv zájmu vědy. Zátoyeit marxismu§-leninismus uči odvaze a, rozhodnosti, učí,jak říká soudruh §talin, ,,. . . lámat staré tradice, nomy, názoty, když se stávaji zastaralými, když se stávají brzdou pokroku . . ."' Marxi§musJeninismus si vážívědy, která, jak říká soudTuh stalin, ,,... dovede tvořit nové tradice, nové normy, nové názory''.'" Marxismus-leninismus takto ohromně povznáší vědu, její úlohu a význam v boji za socialismus při organisaci nových socialistic-
kých poměrů.
Poukazy soudruha Statina na celkový význam vědecké theorie a vědy a na úlohu průkopníkůve vědě, takových koryfejů vědy jako je Lenin, největší člověk ttnešníaloby, takových průkopníků, praktiků jalro Stacha.nov a Papanin, kteří jsou lidmi pokrokové vědy, úplně odhalují celou hloubku a Ťevolučnost marxistických tizorů na vědu, na cesty a úkoly itozvoje sovětské vědy jako celku, a tuiliž i uašíprávni věity. Jedním z nejdůležitějšíchúkolůsovětské vědy je všestranné a důkladné ovládnuti věily a kultury kapitalistické společnosti. ovládat věileck6 bohatstvi, vědecké dědictvi staré spotečnosti je však možnéjen tehaty, překonáme-li úzký obzor buržoasrího myšlení
vědecké, buržoasní methodologie a stanemeJi na jedině pevné vědecké půclě na půdě dialektického materialismu, mar- osvětluje, jak Ťekl soudluh Mototov: xismu-leninismu, ktelý ,,. . . . geuerální linii alějinného rozvoje, kteŤý odhaluje smysl dneš-
uích uťlálostí...""" Ovšem proces ovládání tohoto bohatství, proces jeho využívání pracujícímitřídami v zájmu svého osvobozovacího boje je spojen s překonáním řady vážných obtíží.Tyto obtiže jsou především v tom, že naše theoretická práce pokulhává za našimi praktickými úspěchy; v tom, že u nás, jak řekl soudruh Stalin již v řoce 1929, 6tiále ještě obíhajírůznéburžoaení a. maloburžoasní ,,theoťie"; L9
v tom, že tyto ,,r,ozumy" ča§to nenaTážejí na patřičný ocpor; v tom, že ,,... řada základních pouček marxisticko-leninské politické eko"
nomie, které jsou nejúčinnějšímprotijeilem proti buržoasním a malotruržoasním theoriím, je opomíjena, není v rrašem tisku populaŤisováua, není z jakýchkoli alůvodůstavěna do popředí?"" To lze říci zvlášť důrazně také o naši právní věclě, protože sotva si lze představit v kterémkoli odvětví tak skutečně zločinně lhostejný postoj k velkolepému Marxovu-Engelsovu-Leninovu děťlictvi, jež nám poskytuji zcela mimořádně boható prameny pro vy. pracování celé řaďy nejdůležitějšíchotázek našeho sovětslrého práva za, vitězného socialismu v takové míře, jak tomu je bohužel v našívědě. V podstatě nejbohatšídědictví marxismuJeuinismu v oblasti práva nejen není prostudováno, nýbrž není ani soustavně uspořá. dáno. Často zistává ležet na knihovních regálech, místo toho, aby bylo přeclmětem nejhlubšíhostudia našich nov.ých i sta4ých věťleckých praco!,níků, kteŤí mají plnou možnost najít v Marxově-Engelsově-Leninově děilictví a v ťlílech soudruha Stalina nevyčerpatelné bohatství k řešení řady nejdůležitějšíchotázek našcho dnešního praktického budování v oblasti práva vůbec a v oblasti právní vědy zvláště.
Znalost vědeckého lrohatství kapitalistického světa je možná jen tehily, jestliže se co nejvíce vJ,,rržije nejbohatšího věíeckého materiálu zaklaalatelů a klasiků marxismu, jestliže se jejich pomoci pře. konaji buržoasnítheorie, jež pomátly hlavy našich praktiků a jež se, jak říkal soudruh Stalin, staly trvalými předsudkv. Máme velmi vážný a velký úkol v oblasti theorie práva a státu, v t. zv, všeobecné theorii práva a státu. Především tento úkol poutá samo. zřejmě naši pozornost, což je úplně pochopitelné, neboť zde máme co dělat se základními zesadami theorie práva a státu. Chaos a zmatek v buržoasní právni vědě nám ovšem ztěžuje qypracování těchto otázek, které by mohly být ťrspěšněji zpracovány, kdybychom použili téžvědeckého bohatství prármího myšlení staré kapitalistické společnosti. A toto bohat§tví bezpo.chyby existuje a je velmi značné.Pravím však, že využit tohoto mateliálu, použít ho pro naši budovatelskou pláci je bohužel velmi ztiženo pto naprostý chaos, pro onen naprostý zmatek v buržoasní 20
právní vědě, který tam existuje do dneĚního dne. Buržoasníprávní věda neexistuje, nepokládámeJi ovšem za vědu soubor libovolných konstrukci, zahalených do věilecké frazeologie. Taková věda ovšem v kapitalistickém světě existuje. Ávšak věda v plavém smyslu to, hoto slova neexistuje. Neexistuje přesto, že mezi věileckým, buržoasně právním smetim jsou práce vynikajících právníků, buržoasnich vědců, které všaJr sdílejíosuit celé buržoasuí vědy. Jejich práce, tak jako celá buržoasní věda, j§ou neplodné jako biblický fi kovník. Jsou neploclné, bezmocné a příčinatkví pŤevážně v pochybe[osti samotné methody vaeckého studia. V buržoasnívěťlě není jealnoty v chápání samotného obsahu práva. Bezmocnost buržoasní právní vědy, jako ostatně i bezmocnost jiných buržoasníchspolečenských věil, spočivá v pochybenosti a v bezmocnosti methody, které tyto právní vědy používají tealy juristické methody stutlia, ktetá vycbání z konkretních zvláštností zkoumaných .jevů, Mínění soudce a právníka, praví na přiklad Jel, linek, unikají jemnějšírozilíly osobnosti. ,,vyhovuje jim Gaius a Titius, žalobce a žalovaltý, přeďstavujíeí něco obecného, podobného tónům v akustice nebo barvám v optice. Ale ve skutečném životě se indiviilualisují všechny smlouvy a trestné činy, zde' platí stařé plavidlo. Všechny trhové smlouvy vůbec, uzavírané na výročním bhu, zaia^)je preÝrrik v převážné většině pod jeaten a týž typ . . .""' Právníky, kteří používajíjuristické inethody, nezajímají na příklad rozdily v ekonomickém postavení jednotlivých hospodářstvi, ani rozdílné hospodářské podmínky smluv a]
které §e §krývají pod rouškotr těchto pojmů a přod§tay. Je to
3
HláiŤí úkoly
2L
ryze logická methoda zkoumající jely jako takové, které existují pío sebe a v sobě, jako jevy uzavřené, čerpajícísvůj počátek a svůj kouec
v sobě samých.
Z toho vyp|ývá nepravdivost závěrů, nesprávnost úsudků.Ne nadarmo charakterisoval Marx juristickou methodu jako methodu odvrácenou od skutečnéhosvěta jevů, methodu, která poznává tyto jevy nikoli eestou poznání hmotných příčin,jež způsobily tyto jevy, nýbrž cestou čistě apriornich §pekulací, cestou čistě spekulativního rozboru těchto jevů. Z toho vyp|ývá fetišismus buržoasního práva, buržoasníchprávních pojmů, tvořících ve své zfetišisované a abstrahované folmě obsah buržoasní právní věity. Z toho vyplývá libovolnost a nevědeckost učenía theorii, vytvořených nesčetným počtem různých buržoasníchvědců, poťtle jejich politického vkusu a politických požadavků,v podstatě podle politického vkusu a podle politických požadavkůkapitalistických pánů. Charakteristická je v této věci poznámka Jellinkova. V státo" věalecké literatuře * praví Jellinek je hrozný zrrratek , , . až do
dnešni doby každý, třeba nesmyslný výmys1 v oblasti učenío státu, je§tliže byl přednesen s příslušnou sebejistotou a sebevědomím, upozornil na sebe v literatuře a byl vážně posuzován. Tvrzení byla brena za skutečnost, přesvěděení za dúkazy, nejasnost p|atila za hloubku myšlenek, .za libovolné rozumování, za vyššízpůsob poznání. Hlavně proto vznikla v dějinách stáiovědecké literátuřy
v nejnovějši době tek veliká mezera, že během po§lealních ťlesetiletí žádaésoustal,né ilílo neiloveillo upoutat ani trochu pozornosti.. .'' To řiká Jellinek, jeden z buržoasních vědců.
O nic lépe se nevyjadřuje o buržoasní vědě Gumplowicz, též velký buržoasníprávník. ,,Právníci praví, pokračuje v myšlence Kantově i v dnešní době hledaji -definici práva, ale hneil tak ji nenajdou,- plotože se dali nesprávnou cestou a jsou na hroznóm omylu, myslili si, že se od práva ilostanou k státu, který považují za produkt práva."! ,,.., Dnešní věda státního pláva má skutečně vratké základy
a v
potřebuje důkladnou revisi,"' Ťíká na příklait Novgorodcev k ruskému překladu knihy L. Duguita, ,,Ústamí
předmluvě
právol'.
Uvedl jsem řadu výroků velkých buržoasních právníků,abych dokáza|, že mé tvrzení o naprosto chaotickém stavu buržoasní
právní vědy přes značnésebevědomí, které je nesporně v buržoasní prál,Ttí věťlě a u joalnotlivých jejích představitelů, není pouhou írázi, tlýbrž že je to výslealek správného a nestranného §tudia, správného a nestlanného hodnoceni opravdového stavu buržoasní právní vědy. ,,Nekonečné spory, které vznikaly v otázce pravé povahy subjektivního práva, jsou nejlepším důkazem všeho toho umělého a vratkého, co je obsaženo Ý tomto pojmu,"'o píšefraucouzský právník Léon Duguit. V dile ,,Sociální funkce práva" formuluje Karner otázku o tiloze práva ve společnosti takto: ,,Jak tvoŤí společnost své právo a jak právo tvoŤísvou společnost?"" fim zřejmě projevil plnou neschopnost vyznat se ý té otezce, která již není velmi složitou. Karner neilovedl řici nic lepšího, než citoyat Kantova slova: ,,Čistě empirické učenío právu je hlavou (jako dřevěná hlava v báji Phaedrově), která je snad i krásná, nemá však bohužel mozek.'' K tomu Karner dodal: ,,Právni věda proto zaéiná právě tam, kde končí jurisprudence
..
."o
Náš vlastní ,,filosof" právník Šeršeněvičdospěl rozboreitl různých právních soustav svého času k závěru, že ,,. . . neli žáďné naděje, že se lalezne žádaaý znak, ktelého by se mohlo používatpro každéprávo a který by právo odlišoval od jiných společenských jevů".' Takto, počínajeGumplowiczem a Jellinkem až po Duguita a Karnera, Novgorodceva a Šeršeněvičelze jmenovat kteréhokoli z bur_
žoasních vědců právniků, představitelů buržoasníprávní vědy všude viilime beznadějné hodnocení buržoasní plávní vědy, která utonula ve vnitřních rozporech a která je neschopná najit východisko z krajně zmatené, doslova kritické situace. Buržoasní právníci nesporně hodně vykonali, každý svým způsobem, pro to, aby pozvedli svou vědu třeba o milimetr, nedovedli však vyřešit základní úkoly právní vědy, v jejížoblasti pracovali. Ukázali se bezmocnými v tomto směru, protože nebyli s to oprostit §e z pŤíěiny všech příčin, vysvětlujícíchjejich chyby pochybenost samotné methoťlolo8ie své badatelské práce. Methodologie bádání to je kliě k odůvodaění správné vědecké theorie. Protože - ve svých rukou takový spotehlivý kompas, jakým je menemají
thodologie diatektického materialismu, mýlí se burloasní vědci i v definicích práva. U nás je situace jiná. Máme ve svých rukou spolehlivý kompas skutečně vědeekého stuilia _ marxisticko-leninskou methotlologii, učeníMarxovo-Engelsovo-Leninovo-Stalinovo. Ná tomto záklailě můžeme dokončit konstrukci našítheorie práva a státu tím, že Tychle a rozhodně překonáme v oblasti vědeckého právního zpracováni theorie ty nedostatky, které se vysvětlují tím, že nepřátelé velmi rušili práci na tomto poli. Sovětská právní věda, totiž vědecká theorie, která zobecňuje hlevní zásady konstrukce sovětského práva, musí ještě mnoho vykonat, aby učinila pokrok v tomto díl€. Nutno Ťíci, že právnické zptacoláni theorie práva vůbec a. státního pláva zvláště rušila škůdnická činnost pašukanisovců a jejich společníků,kteŤí popírali samotrrou možnost vybudovat takovou theorii. Pašukanis, který napáchal nejvíce zla na tomto poli, tvrttil v knize, kterou rouhavě nazval ,,Všeobecuá theorie práva a marxismus", že nejobecnější a nejprostší právní pojmy jsou výsledkem logického zpracování norem positivního práva, že jsou prostě plodem vědomé tvorby ve srovnání s živelně vznikajícími právními poměry a normami, které je wjadřují. To je základní východisko tohoto ubožáka ,,vědce''. Kdybychom si §kutečně představovali proces organisace nebo vylracování theorie práva tak, že všeoibecná tlreorie práva je vý§ledkem pouhého,,logického zpracování norem positivního práva'', pak ovšem nelze vůbec vytvořit všeobecnou theorii práva. Theolie pláva je soustava právních zásad, na jejichž základě se buduje celá právní věda, všechna odvětvi právní vědy bez ohledu na jejich konkretní obsah. Vypracování těchto zásad nemůžemít svůj původ v normách positivního práva. Naopak noTmy positivního práva jako veškerépositivní právo vcelku se musí budovat podle zásaťl, principů, stanoverrých theorií práva, která se opírá zase o zásaďy socialismu, socialistické revoluce, socialistického státniho a společenskéhoňízeni, Je tudížnutno vypracovat nejprve zásady theorií práva. Avšak v;ryracovat le ne7ze z práva, třeba positivniho, nýbrž ze života, z ktetého vywěraji, z kterého pramení a přijímají vďkerou svou životní sílu, z obsahu společen24
3kých poměrů, jeJichž základem jsou výrobní poměry určitéspol€čenské a státni výstavby. Theorii práva lze tudížvybualovat jen na základě zásail or8anisace společenských poměrů, vysvětlovaných konec konců výrobními poměry, které jsou základeu všech společenských poměrů každéspolečnosti v každémobdobí, Pokus vybudovat theorii práva (t. zv. všeobecnou theorii práva) logickým zpracováním norem positivniho práva není pokus nový. Setkáváme se s ním ve všech oborech buržoasníprávní vědy, která užívádogmaticko-právní methody. Celá buržoasnívěila se zab;ýwala jen tím, že se pokoušela kon-
struovat theorii práva logickým zpracováním norem positivního práva a doplňo,yala ji různ;ý"rni postuláty, jalro postulát absolutního ducha atd. Takové ,,zpracování" nemohlo ovšem vést a ani nevedlo k §kutečně správnému věaleckému poználi práva. Klademe-li otázku marxisticko-leninské theorie práva a §tátu, nebo jak je nazývána, všeobecné theorie práva a státu, t. j. takové theorie práva a státu, ktelá by uvedla v soustavu zásadní these, závažnépro usměrnění a propracování veškeréprávní věity jako celku a každéz konkretníc,h právních disciplin zvláště, myslíme na zásady, které odlišujísovět§ké právo oil práva buržoasníbo. Sovětská theorie práva a státu musí podávat so].!§tavu sovětských
socialistických zásad, které vysvětlují a podmiňuji socialistický obsah sovětských právních disciplin a právních institucí. Škiidci ze skupiny Krylenko*-Pašukanis ocl záklaatů překroutili marxistickoleninskou theorii práva a státu. Tito pánové doka. zovali, že proletářslrému právu jsou cizi nové zobecňující pojmy. Každý pokus vybudovat tieorii socialisticlrého práva prohlašovali za pokus proklamovat nesmrtelnost formy práva a samého práva, které prý je nezpůsobilé,aby bylo v socialistické společnosti obnoveno a al]y se rozvíjelo, Pokoušeli se dokazovat, že odumirání ,,kategorii" (právě kategorií, nikoli však určitých předpi§ů) buržoasníhopráva nijak neznamená jejich nahrazeni noqými kategoriemi proletářského práva, stejně jako odumírání kategorií hod,noty, kapitálú, zisku atd. při přechodu k vyvinutému socialismu nebuale znamenat, že se objeví nové proletářské kategorie hodnoty, kapitálu, renty atd."
Podle této škůdcovské,,theorie" odumírání ka,tegorií buržoasního
práva bude znamenat ,,odumírání pláv8, Vůbec, to je postupnó mizení právniho momentu vzhledem k lidem." Takto pašukanisovci odmítali možnost budovat sovětskou socialistickou theorii práva. Popírali, že sovětské právo má své všeobecné pojmy, orientovali se na odumírání právních kategorií a práva. vůbec, což přirozeně vylučovalo vůbec potřebu buclovat theorii pláva, Zmatek a čistý právní iiléologismus buržoasníchvědců se vyjasňují v takových velmi ťtůtežitýcha rozhodujicích otázkách, jako je sama definice, sám pojem práva a státu. E. N. Trubeckoj, zuámý profesor kijevské university, ve své ,,Encyklopedii práva" definuje právo takto: ,,zvlášť jasně bijí do oči nedostatky oněch y našídobě běžných definic práva, které vycházeji z pojrnu státu. Z r;.ich je nejtypičtějšíťlefinice, vyslovená Ihefingem v známém díle >IJěel v právu<. Ihering považuje za naprosto správnou onu běžnou definici práva, která zni >Právo je souhínem donucovacích norem ptatných ve státě<. Je snadné pře. svědčit se o tom, že tato definice jako vůbec všechny ty četné definice naši doby, které vycházeji z pojŤnu státu, dělají logický kruh, definují právo právem, neznámé neznámým. Ve skutečnosti je §tát především právní organisací, svazkem lidí, spojených mezi sebou společnýnri právními zásadami; je tuďiž jasné, že pojem státu již předpokládá pojem práva. Tedy ta učení,která definují právo jako souhrn norem >platných ve státě< nebo >uznávaných státní mocí<, říkají v poilstatě jinými slo\.T/: >Právo jest právo,
je pořádek, který nepřipoušti určitý projev zla, jinými slovy, čím je dokázáno, že právo je minimem mravnosti ? Proč minimem mravnosti ? Proč právo nemůžebýt ma..
Akt, kterým státní moc uznává nebo neazlává určiténormy za právo, nemůžebýt přirozeně znakem pŤo rozlišování práva od nepráva, neboť tento akt zase spočívána právu, přiznaném státrrí mocí, Pojem státu j,iž předpokládá pojem práva; ploto vkládat
byla, ve skutečnosti s hlediska vědeckého obsahu, vědecké hodnoty,
x-x.
pojem státu do definice práva znamená definovat právo právem.""o
Nebo V. S, Solovjev, když definuje právo, říká: ,,...Právo je vynutitelný požadavek realisovat určitéminimální dobro nebo po. žadavek pořádku, ktelý nepřipouští určitéprojevy zla"." To je kaučuková definice. Právo je požadavek realisace určitého minimálního dobra nebo pořádek, který nepřipouští urěité projevy zla. To je tautologie nepřipouštíšpřirozeně zlo, žádáš-li dobro. To znamená točit se kolem dokola, čímpak je dokázáno, že právo 26
deckost,
Je nutno zabývat se tím, čímbyla a jak, s jakých hledisek se prováděIa v naši prármické literatuře ,,kritika" buržoasníhopráva za onoho škůdnickéhovlivu, kterým byla v minulých letech zasažena naše theoretická právní fronta? Je nutno zvláště zďúrazňovat,
že,,kritika", kteíou tito páni namířili proti buržoasním vědcům,
sama vysoce chybná a lichá, píotože,,kritikové" jako Pašukanis
a jeho pomahači překrucovali
marxismus-leninismus, vycházeli z lžimarxistických, z ,,theoretických" hlealisek, jež s marxismemleninismem neměla nic společného.Falšovatelé marxi§mu-leninismu nemohli ovšem marxisticky kritisovat buržoasní theorie práva a státu. Věnujeme-li pozornost třeba jen krátkému přehledu různých definic práva, různých theorií, které pojednávají o obsahu práva a jednotlivých právních institucí, musíme především zdůraznit úplnou lichost těchto ilefinic, pojmů a theorií. Připomenu jen takové skutečnosti, jako Pašukanisovu definici našelro sovětskóho pláva jalro buržoasního práva, definici práva 27
vůbec jako buržoasníkategorie, týrueni, že kulminační bod vývoje práva je v buTžoasním právu atd, Podle Pašukanise dosahuje právo svého vrcholného v;ývoje v kapitalistické spoleěnosti, takže v socialistické společnosti se právo již nevyvíjí,nemá žádnévyhlídky na vývo:i, Podíváme-li se však na dějiny, můžemesnadno dokázat, že qivoj kapitalistické společnosti směřuje k oclstraňování, k rozvraceuí práva a zákonnosti. Kapitalismus ve svém imperialistickém stadiu vývoje těžce nese vlastní ,,právní režim", režim zákonnosti,
z niž se saaži vyprostit se jednou provždy tím vice, čímvíce se zostřují třídní rozpory. Proces v:ývoje kapitalistické společnosti je spojen s procesem jejího rozkladu, píoces rozkladu kapitalistické společnosti souvisí však s procesem, ve kterém buržoasie rozwací nebo přímo řečeno popravuje, odstraňuje vlastni zákonnost, vlastuí právo. Fašisace buržoasních států nevede k upevnění zákonnosti a právního režimu, nýbrž k rozwácení právního režimu, neveťle k víĚzstvi právního režimu, nýbtž k jeho likvidaci, k jeho nahrazení režimem natlvlády zločinnosti. Za takového stavu lze spatřovat nejvyšší kulminačníboď v:ívoj€ práva v kapitalistické společnosti jen tehily, jestliže se věilomě falšujídějiny a skutečnost. Dějiny dokazují, že za socialismu se právo povznáší na vyššístupeň svého vývoje. Jen v socialistické společnosti získává právo pevnou půdu, aby se mohlo vyvíjet. Pro rozvoj práva, pro rozvoj zákonnosti pro vítězství práva a pro vítězstvízákonnosti není nejvhodnější epocha imperialismu, nýbrž epocha socialismu. š,lrůtlci, působícína našíprávní frontě twdili, že právo není ničímjin:im než formou kapitalistických poměrů, že rozvoj práva je možný jen za kapitalismu, kdy právo prý dosahuje nejvyššího rozvoje, a usilovali o to, aby dosahli jeťlnoho cíle: aby dokázali, že sovětský stát právo nepotřebuje, že za socialismu je právo zbyteč, ným přežitkem kapitalismu. Škůdciztotožňovali sovětské právo § buržosáním právem, tvldili, že za socialismu není půdy pro dalšív;ivoj pláva, a usilovali proto o likvidaci sovětského práva a sovětské právní vědy. V tom spočíváhlavní smysl jejich provokatéíské,škůdcovské činnosti. Při tomto postupu horlivě vymýšleli všelijaké důvody, koncepce, ,,theorie", které by jim mohly usnadnit, aby dosáhll svého zločinnéhocíle. 2a
Tín lze vysvětlit,
že byla zesllene propagace odumírání práva, již shora; proto téžtakové překrucováuí jako zlotožíoýer'1pláva s ekonomikou nebo s politikou. A v obou případech odstraňujeme specifickou povahu práva jako souhrnu pťa, videl chování, obyčejůa pravidel spolužití,jež stát §tanoví s, jež o které jsme mluvili
státní moc chrání sankcemi. Žvanění o sovětském právu jako o pouhé forrrě politiky vyvo, lává o sovětských zákonech, o sovětské justici a o činnosti sovětských souitů takovou přealstavu, jako by moc zákona a rnoc práva byla závislá na politických požadavcích státu. opakujeme: právo je ovšem kategorie politická. Základem sovětského práva jsou politické a hospodářské zájmy dělníkůa rolníků; sovětské právo je má chránit. Jejich ochrana je hlavnim úkoleú) sovětského práva. A přece nelze právo ztotožňovat s politikou jako ne|ze ztotož,
ňovat příčinua následek. Je-li právo jen formou politiky, jak bychom potom vysvětlili článek 112 Stalinské ústavy, který říká, že soudci u nás jsou rrezávislí a podléhajíjen zákonu? čIánek 112 však zvlášť jasně a přesně řeši otazku nezávislosti soudců při je_iich soudcovské činnosti, která podléhá jen zákonu. Tín je opět zdůrazněno, že není správné mechanicky ztotožíoval právo s po-
litikou, Kclo defirluje plávo jako ťormu politiky, ve skutečnosti nede. finuje vůbec nic. Je Však třeba vymezit zvláštnosti práva jako formy politiky, 31eho specifikum, i kdybychom již uzrtávali, že ptávo je formou politiky. Politika znamená cíle a úkoly, kteÉ sledují společenské třídy v bojich o své zájmy, znamená methody a prostředky, jimiž so tyto zájmy hájí. Definujeme-li právo jako formu politiky, musíme definovat, v čem spočívajíspecifické vlastnosti této formy jako formy právní, v čem se lišíprávě jako právní forma oťl jiaých forem politiky atd, Neodpovíme-li na tyto otázky, pak nedefinujeme právo, i kalybychom sebevíce spojovali slova,,právo",,,politika", ,,ekonomika", a j. Takovou odpověď nám však nedávaj,í ani ti ,,věalci", kteří se zablfvají takovým spojováním různých slov a jejich skládáním dohromady. Ztotožiovat právo jen s politikou vládnouci třidy znamená pře, krucovat představy práva, protože právo, třebas je politickou
kategorií, nemůžebýt pŤesto nijak ztotožněno jen s politikou. Ohromná oblast osobních a majetkových zájmů občanůchráněných právem, se nevtěsná do pojmu politiky, která má sl,ťrj zvtáštní obsah. Ztotožňovat právo jen s politikou by znamenalo nepřihlížet k takovým úkolům práva jako J'sou úkoly právní ochrany osobních, majetkových, Iodinných, děilických a pod. práv a zájmů. Rovněž nesprávná je definice práva jako solrstavy společenských poměrů, poclaná Stučkou, jehož hledisko přcvládalo, jak je známo, na prvém sjezdu t. zv. marxistických státovědců a po řaclu let následujících. stučka a jeho stoupenci zLotožiovali právo s €konomikou,
likvidovali právo jako zvláštní, specifickou společenskou kategorii, utopili právo v ekonomice, zbavili právo jeho aktivní, tvůrčíúlohy. S hlediska takového pojetí práva ztráci smysl samostatné studium práva jako zvláštní vědy. Není náhodou, že právě Stučka propagoval likvidaci občanského práva, které bylo Dahrazeno z jeho podnětu ,,hospodařkým právem", že právě Stučka snil o rlplném odstranění zákonů. ,,U nás,.' pravil Stučka, ,,jsou rudí Speranští, kteří tvoří zákony. Kdypak se objeví rudi voltaiři, aby zákony spálili?. . ." S toho hlediska, jak pojímají právo Stučka a Pašukanis, bylo §ovětské plávo od samého svého vzniku odsouzeno k vadnutí a k odumírání, S tohoto hlediska je sovětsJ<ému právu předem urěeno, aby se dále nevyvíjelo, a schopno§ti qývoje jsou zbaveny i jednotlivé instituce sociali§tického práva, kteťémají chránit, upevňovat a rozvíjet nové socialistické společenské yztahy. Tito pánové popřeli alokonce samu možnost vývoje sovětského práva. Takové závěry se pokoušeli zakrýt formálně logickými úvahami, z nichž ýyvozovali celou sou§tavu, v niž přímo popírali možnost vybuilovat sou§tavu sovětského socialistického práva, Pašukanis mluvil tak přímo i o tom, že je nemožnévybudovat soustavu sovětského socialistického práva. V této souvislosti připomínám jen jedno místo z jeho práce, která je svou povahou škůdnická jako ostatně všechny jeho práce tlovolte, abych tuto - pracich. poznámku učinil jednou provždy o všech jeho ,,Jáalro je v tom," napsal tento zráalce,,,že přechodné období, kdy diktatura proletariátu provádí revolučnípřechod od kapitaB0
lismu ke komunismu, nemůžebýt posuzováno Jako zvláštní ukoněená sociálně ekonomická foTmace a proto nelze pro ni sestavit Zvláštni ucelenou §oustavu práva a hlealat nějakou zvláštní formu práva na základě této symetrie: právo feudální, právo buržoasní a právo proletářské." Když tito pánové mluvili o nemožnosti budovat theorii práva, museli dospět k tvrzeuí, že je nemožnévybudovat téžsoustavu sovětského socialistického práva. Je jasné, že na základě těchto dvou hlavních škůdcovských hledisek nemohli podat ani theorii sovětského socialistického práva, ani soustavu sovětského socialistického práva, Byli to škůdci a ztádti a proto nejen nemohli, ale ani se nechtěli dát do práce na oněch nejdůležitějšíchúkolech sovětské právní vědy. Tlupa nepŤátel, zrádců a škůdců,literá se vlouclila clo některých našich ústavů,se vysmívala našívědě, vše, lijak sabotovala vědu a dělala vše, co bylo v jejích silách, aby zničila to dílo, kterému tito ničemovéna každémkroku věrolomně a licoměrně přísahali svou oddanost. Nelze se divit ani tomu, že jeťtním způsobem hnusné sabotáže vědecké práce bylo vyhánět a potlačovat vědecké síly, odstrkovat a štvát ěetné vědecké pracovniky, mezi nimiž bylo nemálo nadaných a odtlaných vědě a socialismu, kteří mohli povznést právní vědu k blahu našeho lidu. To bylo. Nyní to již není. Nyní je naše půda očištěnaod zrádců a škůilců. Dovolte, abych přešel přímo k charakteristice úkolůsovětskó socialistické právní vědy. úkoly, které dnes máme před sebou, vyžadují práce, která směřuje k upevnění sovětského práva a sovětského státu. A tudížna poli vědeckého zpracováni určitých otázek musí být záklailní, roz, hodujícímyšlenkou snaha zajistit co největší rozvoj a upevněni sovětského práva a sovětského státu. Právni věda musí obrátit svou veškerou pozornost tímto směrem. Musí mobilisovat všechny své sily na vědecké zpracování otázelr, které vyplýwají zvláště z úkolů,právě za kažďo:tr cenu upevnit sovětský stát a sovětské právo.
V této souvislosti je třeba zdúraznit, že škůdci,působícína právni theoretické frontě, se nesnažili upoutat pozornost hlavně na otázklr úkolu upevnit naše právo a stát, nýbrž na tuto otázku
-
3l
naopak na úkoly * souvisící § otázkou odumíráni práva. Této otezce je- třeba věnovat aspoň několik slov.
Otázka odumíTání práva je ovšem velmi zívažnýma velkým problémem a marxismus-leninismus tento problém velmi pečlivě staví i řeší. Marxismus-leninismus neztotožňuje právo přechodného období od kapitali§mu ke komuni§mu s buržoasním právem. Vidí, že v budoucnosti je nezbytné odumírÁnípráva stejně jako státu, který po vitězstvi komunismu na celém světě odevzdáme zároveň se sekerou kamenné doby a s pře§ticí do musea starožitností, marxismusleninismus ukládá však čctnédůležitéúkoly proletariátu, který uchopil politickou moc a používá této politické moci, aby dosáhl svého konečnéhoosvobození, aby vybudoval socialistickou společnost, aby přešel ke komunismu. Tyto úkoly souvisí s nutností užívat práva a státu a tudížs nutnosti, co nejvíce upevnit právo a stát. Je ovšem zcela přirozené, že naši nepřátelé museli obrátit svou pozornost právě na tuto stránku věci. Nám nepřátelské pŤotimařxistieké, protileninské,,theorie", které překfouceně formulovaly otázku odumírání práva a státu, stejně překrouceně formulovaly téžotázku úkolu sovětského práva a státu. Je zlíLmétvrzení škůdců, že sovětské právo nemá vyhlídky na rcnvoj a že je vtěsnáno do úzkých obzorů, jež mu vykazují dějiny buržoasníhobyti. Toto absolutně nesprávné tvrzení je výsledkem přimého překrucovárrí přislušných míst v dilech MaTxových a Leninových, věnovaných otázce pt:áva, v přechodném období, kdy právo je ještě výrazem určitéhostalr_r nerovnosti ve společenských vztazich mezi lidmi' Avšak za diktatury proletaliátu je právo zároveň téžurčitý způsob kontroly míry práce a, rníry spotřeby společností nebo třídou, vládnoucí ve společnosti. Ve společnosti, která se zrodila v lůně kapitalismu, je nezbytnou existence práva jako páky spŤávy, jako prosďedku úpravy společenských poměrů, jako methody kontroly a zj,ištěnímíry práce a míry spotřeby. Připomínám význarrrnou stránku z Marxovy ,,Kritiky gothajského programu", která úplně a skvěle odhaluje srnysl, význam a úlohu práva v období přechoilu. ,,Platí tu," čteme v této knize, ,,jak zřejmo, táž zá"sada", která říďí směnu zboží,pokud je to směna zboží§tejné hodnoty. obsah i forma jsou změněny, ježIb za,z,méněných okolností nikdo nemůže át nic kromě své práce a protože
na druhé stra-rrě nemůžedo vlastnictví jeťlnotlivce přejít nic kromě inalividuálhich spotřebúích p?o§tředků. AvĚak při jejich rozťlělování mezi jeclnotlivé výrobce pl9ii tež zásaila jako při §měně zbožl stejné hodnoty, §měňuje se §tejné množ§tvi práce v jeťlnéformě za stejné
množstvípráce ve formě jiné."
Zde je především nápaťlné to, že Marx mluvi o tom, jak se ude změnil ob§ah a forma. Hlarrrlí he§lo škůťlcůvšak směřovalo jen k tvrzení, že naše právo je buržoasním právem aspoň formou, že Jeho ob§ah je stále poněkud socialistický, že však forma v každém případě je buržoasní.Toto právo je v rozporu s definicemi a se zásad,ami marxistické methoťlolo8ig poťlle které se mění nejen forma, nýbrž i obsah, že změny jsou zďe i tam nerozlučně organicky navzájem spojeny, přotože existuje jednota formy a obsahu. Jinak je nezbytné odilělit formu od obsahu, neboť v tom je základ hříchu t. zv. ,,právuického socialismu". Cituji dále Maťxel ,,Rovné prátso je ltt tudiž v záeadě stále ještě právem měšťáckým, ačkoli ei již zásada a praxe neoťlporují,zatím co při směně zboži dochází k qýměně stejných hoilnot toliko u průlněru, nikoli v každém jedaotlivém případě. PŤes tento pokrok je toto roúnéprúuo síáIe ještě měšťácky omezené, Právo Výrobců je úměrnéptáci jimi doalané: rol,nost tkvi v tom, že Be méři stejnún,L rnď6tkem, ptaci, Jeilen člověk je však tělesně nebo duševně zclatnější než druhý, a dodá tualížza tutéždobu více práce nebo můžepracovat iléle; a práce, má-li být měřítkem, musí §e určovat podle rozsahu nebo poille intensity, jinak by přestala být měřítkem. Toto rouné právo je nerovným pteyem za nerovnou práci. Neuznává třídních rozilílů, protože kažďý je jen dělníkem jako ten druhý; avšak uznává mlčky nestejné nadání jednotlivce a tím i výkonnost jako přirozené vý§a.dy. Je to ted,a co dn noDéh,o obsa,ku prduo neropu)sti jako každ,é prd,uo. Právo můžepodle své povahy spočívatjen v použiváni stej. ného měřítka; avšak nerovné jedince (nebyli by to íůzníjedinci, ktlyby si nebyli nerovni) Ize měřit stejným měřítkem jen potuil, pokud je postavíme pod stejný zorný úhel, pokud se na ně díváme jen p uráté strúnce,la příklaťl v tomto případě pokud na ně hleďime len jal"a nn d,ělnól§a; a nevidimeJi na nich již nic jiného, nedbámeli ničeho jiného. Dále: jeden dělník je ženatý, ťlrrrhý nikoli;
jeclen má více dětí než &uhý atd. atd. Při stejném pracor.,ním qýkonu, a tudíži stejném poťlíluna společen§kém spotřebním fondu, dostává tedy jeden doopravcly vice než itruhý, jeden je bohatší než druhý atd. Aby §e právo vyvaTovalo těchto nesrorrnalo§tí, museio by být spiš nerormé než rovné.
Avšak těmto nesrovnalostem se nedá zabránit v prvním obilobí komunistické společnosti, která právě po dlouhých porodníeh bole§tech wšla ze společnosti kapitalistické.'' (Viz str. 43 a 44 českého překladu Marx-Engels, Kritiky programů, nakl. Svoboda., Práha, 1948 - p, př.) Marx píšev ,,Kritice gothajského piogramu'', že právo uemůže nikdy být vyššínež hospodářská soustava a jí podmíněný kulturní qivoj společnosti. Když Lenin komentoval toto misto, napsal: ,,Tealy Ý pr!,ni frázi komuaistické společnosti (která se obyčejně nazývá socialismem) >buržoasnípt:ávo< není, oďstraněno úplně, ale jen zčasti, jenom úměrně již dosaženémuhospodářskému přewatu, t. j. jen se zřetelem k výrobním prostředkům. >Buržoasni právo< je prohlašuje za soukromé vlastnictyí jednottivců. Socialismus je činíspolcčným vlastnictvím. PotLLd, a jen potud >buržoasníprávo< oilpadá. Zůstává však přesto ve své druhé části, zůstává jako regulátoť (řidič) rozdilení výrobků a rozdělení práce mezi příslušníkyspolečnosti. >Kclo nepracuje, ať nejí!<, tato socialistická zásae7a je již uskutečněna, >za stejné množstvípráce stejné množstvívýrobků< také ta.to socialistická zďsada je jiá uskutečněna. To však .ještě -neni komunismus, tím ještě není oilstraněno >buržoasní právo<, které nerovným lidem za nestejné (fakticky nestejné) množství práce dává stejrré množstvívýrobků. To je >nealostatek<<, pravi Marx, ale tento nedostatek je newhnutelný v první fázi komunismu, neboť nemámeJi propadaout utopismu, nesmíme se dom!ívat, že lidé, jakmile svThnou kapitalismus, rázem se naučípracoYat pro společnost bez jakýckkolia pŤúunóck norenx a kromě toho odstraněním kapitalismu nejsou nard,z dány ani ho§poťlářské předpoklacty taknué přeměny.''"" Marxismus-leninismus mluví o stopách buržoasního práva v socialistickém právu jen proto, že i zile i tam práee zůstává mírou hoťlnot. V tom smyslu lze mluvit o historické souvislosti našehtl práva s buržoasním právem. Ale jen zarytí ničemovéa zrádci mo-
hou z toho, co bylo řečeno, vyvodit závěr, že naše právo je právem buržoasním, neboť věilomě odstraňuji všechny zásadní rozdíly, jež neťlovolují, aby se naše právo kladlo na roveň právu buržoasnímu.
Marx zdůrazňuje, že v prvé fázi komunismu není možno se obebez právnich norem, avšak jiné právni normy než buržoasní nejsou, zrušeníkapitalismu dokonce ani neposkytuje ihned hospodářské předpoklaily takol,é přeměny. Jestliže však ,,ihned" ,druhý den potorn, kily se ploletariát uchopí moci, je nucen do jisté míry užívatstarých zákonů a starých právních norem, protože jiné zde nejsou, známená to snad, že tomu tak bude za rok i za 5, 7o a 20 Let1. Nikoli, neznamená ! Naše společnost se vyvíjí. Zároveň se společenskými poměry se l.yvíjítéžprávo; existují-li totiž v prvé etapě existence nového práva prvky, které toto právo přibližují kapitalistickému právu, každý ctalší den vývoje nového práva vzdaluje je více a více oťl těchto starých buržoasních právních norem. Vytvářejí se nové předpoklady hospoťtářské, tvoří se nové právo. Dekret č, 1 ,,o soudu" není projev€m jakéhosi nepochopitelného ,,1iberalismu", jak se pokoušeli líčitPašukanis, Krylen}o, Berman a jiní. Nikoli, v tomto alekretu byla vyjádřena důsleťlná politika proletariátu, který chápe své historické po§tavení, chápe §vou historickou odpovědnost, chápe svůj velký historický význam při ilosaženíúkolů,které má před §ebou. Proletariát musí užíttoho hmotného prostředí, těch hmotných prostředků, těch reálních hmotných hotlnot, z nichž můževybudovat §vou novo1l společnost. Musí k tomu účeluvyužívat všech pák, všech cihel, všeho mateřiálu, vytvoŤeného celými předchozími ilějinami vývoje lidské společnosti, Avšak tam, kcle se tvoří nové hospoilářství, nové hospodářské poměry, tam se nutně tvoří téžnové právní normy. Nové právní normy, stejně tak jako všechno právo jako celek, dostávají nový obsah. Tento obsah je zásadně odlišný od obsahu starých buržoasních právních norem. Právo socialistického státu prochází procesem hlubokého vývoje. Toto škůdcivždy zamlčovali a dokazovali, že sovětské prTávo nemůžeilát nic nového, kromě toho, co ilalo buržoasni právo, že nové právo se nev5,wíjí, nýbtž že oďumírá, miz! že se ,,píeživá". Marxismus-leninismus učí,že právo socialistického státu stejně jako sám socialistický stát prodělává proces rozvoje a upeÝnění,
jit
že k jejich odumíránína nejwššim stupni komunismu dojde maxi-
málním upevněním na předcházejících usecíqh jejich historického qývoje. K ,,odrrmírání sátu neilojde oslabeuím statní moci, nýbrž jejim maximálním zesílením, kterého je nezbytně třeba, aby pozůstatky umírajícíchtříd byly úplně vyhlazeny a aby byla zorgani§ována obrana proti kapitalirstickému světu nás obklopujícímu, který ještě zilaleka není odstraněn a ještě dlouho odstraněn nebude." *
Za po§lední léta bylo mrroho učiněno k oěištění našívěily oct všemožnýchprotimarxistickýeh, protileninských překroucenin. Tuto očistnou práci je nutno provádět dále a dále, protože někde jsou ještě znatelny §topy těchto překroucenil, někile lze ještě pozoroYat případy reciilivy v této oblasti. Musíme dosáhnout toho, aby sovětská státní a právní věda vě-
novala v dnešní době §vou pozornost hlavně práci k vyjasnění otázky obsahu sovětského socialistického práva jako r"ýrazu vůle vítěznédělnické třídy a všeho sovětského lidu. Našim úkolem je nyní poilat důklaďnou alefinici našeho §ovětskóho socialistického práva. První pokus podat takovou ťlefinici práva učinil prál,nický ú§tav Aka.demie větl, který projednal a schválil these, které jsem navrhl. Tento pokus byl učiněn (zťlůrazňuji, že to byl jen pr!,ni krok k definici) v thesi 24., kde se říká: ,,Právo je souhrnem praviťlel chování, vyjaťlřujícíchvůli vládnoucí tříaly, stanovených zákonným způsobem, jakož i obyčejůa pravidel spolužití,sankcionovaných §tátní mocí, jejicllž užiyáni je zajištěno donucovagí státní mocí za účelemochrany, upevnění a rozvoje §polďenských poměrů, ktere jsou prospěšné a qýho
souhrnu norem se omezuji na tento moment a chápou samy právní normy jako něco v sebe uzavřeného, vysvětlovaného z nieh samých. Duguit ilefinuje právd'jako sociálni §olialaritu. To odporuje skutečnosti, ťlějinám, faktům. Právo nebylo nikdy výrazem sociální solidarity; bylo vždy výrazen nadvlády, nikoli výrazem solidarity, nýbtž výrazem boje a rozpolů. Kelsen \,x/cházi z objektivního práva, jež stojí nad všemi jevy a určuje všeghny jevy společenskéhoživota. Podle Kelsena stát sám není ničímjiným než ,,jeilnota práv-
ních zásad vnitřního smyslu", stát je jen zosobněním objektivniho právního řáilu, ničímjiným než norma nebo řáal. Chybnost definic Duguitových, Kelsenových a jiných normativců spočívá v tom, že definovali normu idealisticky, alogmatickoprávně, abstraktně. Neviilí v právu projev vůle třid, vládnoucích ve společnosti; nevidí v prár.rr projev třídlich zájmů, nevidí, že zákon i právo čerpajísvůj obsah z určitých hospoďářských nebo výrobních poměrů, vládnoucích ve společnosti. Konec konců výroba a směna určujícelou povahu společenských poměrů. Právo je regulátorem těchto společenských poměrů. Naše definice vychází z poměru nadvlády a podřízenosti, které jsou vyjáilřeny v právu. Naše
definice poťlle našeho názoru úplně odpovídá maíxisticko-leninské methodologii. Proto je nutno tuto definici posoudit a př€zkoumat se všech stran pozorně a kriticky. Taková olezka se pochopitelně neřeší prostým hlasováním, přijetím resoluce. Avšak všeobecné míněníspecialistů-prár.níků je nutno formulova,t. Je nutno do§pět k tomu, čemu se říká communis opinio doctorum k všeobecnému míněnívědců. Toio minění v této záklaÁni otázce -je nutno formulovat, třeba ne dnes a třeba ne na této konferenci, ale v každémpřípadě na základě tohoto podnětu, který musí dát ta,to korrference následkem tvůIčívědeckobadatelské práce, kterou naše ústavy a celý kolektiv našich sovětských právníků musí provést na svých pracovištích, aby řešil tuto úIohu zcela podle marxi§ticko-leninské methodologie. Rozbor §ovětského práva s hlealiska této definice poskytuje možnost plně odhalit jeho socialistický obsah, jeho aktiwí tvůrčíúlohu v boji o noqý socia-
listický řád společenských poměrů, o přechod ke komunismu. V souvislosti s tím lze s hlediska této definice pochopit a uvědomit §i theoíetické problémy, spojeaé s kterýmkoli oilvětvím naší§tátní právní výstavby. 4 HlavDl úLkoly
Nejdůležitějšíotázkou našítheorie sovětského práva vedle definice samého pojmu práva je práce na takových otázkách, jako diktatura proletariátu, socialistická demokracie a právo jako methoda, jako nástroj upevnění a rozvoje socialistického zřízení, Někcly se činíškůdcovsképokusy klást proti diktatuře proletaIiátu socialistickou demokracii, proti právu diktaturu ploletařiátu. Připomenu třeba reisnerovské pojednání o této otázce, které nemá nic společnéhos marxismem-leninismem. DáIe je nutlo se zab]í.vat takovou otázkou, jako je otázka vzájemného poměru formy a obsahu v socialistickém právu, otázka, kteřá v obecně methodotogické formulaci byla úpln8 vyřešena na_ šimi učiteli Marxem, Engelsem, Leninem a Stalinem, iteří podali skvělé, klasické vzory věaleckého studia a řešení těchto otázel. Otázka íormy a obsahu pláva je otázka mimořádné zajimavá a důležitá,Máme o tom spoustu ínateriálu, pozoruhodná pojednání Mar:xova, Engelsova, Leninova a Stalinova. Ve své řeči na společ19m denu Úv a ÚKK (pozn. překl.: Ústředni kontrolní komise;, vKs(b) dne 11. ledna 1933 poukázal soudruh Stalin na vzájemný poměr formy a obsahu na příkladu kolchozní a sovětské výsúvby; ,,Kolchoz je socialistickou f ormou hospoď,tiřské organisace, stejně jako sověty jsou socialistickou formou poli,ticlú organisace. Kolchozy i sověty jsou obrovská vymoženost naši revoluce, obrovská vymožeuost dělnické třídy. Avšak sověty a kolchozy jsou .jenorg Jormou organisace, pravda formou socialistickou, ale přeóe jen formnu orgaltsace. Všecko závi§í na tom, jaká ruiptň auďe této f ormě dána"'" Soudruh Stalin ukžu.a| aa tomto příkladě, co znamená otázka formy a obsahu, jaký význam me talo otezka pro naši socialistickou výstavbu. Otázka fotmy a obsahu socialistického práva má nesporně ohromaý význall téžv pTávní vědě. Pokyny soudruha Sialina umožňujísprávně a úplnévyřešit tuto otázku v oblasti pláva vcelku a jeduotlivých právních disciplin zvláště, Tato otázka, má ještě jeitnu stránku, která je zvláště zajímavá, Je to otázka formy sovětského práva, vlastností a specifických rysů sovětské právni formy jako ťormy socialistické, V iéto oblasti je nutno razit nové cesty, je nutno vypracovat nové formy práva, nové formy zákona, které by vyjadřovaly socialis38
tický obsah nových spoleěenských poměrů, vytvořených proletářskou revolucí a obalobim vítězného socialismu, Forma socialistickéhó zákona musí být Zdokonalena do takové míry, aby v ní samotné byla jasně ttkáz6na, jeji socialistická podstata. To je závažlá olazka, kíeta je jedním z uejdůležitějšícb úkolůvědeckého právního zpracování. Zajimavá je otázka vůle sovětského lidu jako pramene našeho socialistického práva. Naše právo je uzákoněnou vůlínašeho lidu. V kapitalistické společno§ti byl poukaz na vůli 1idu zástěrkou, za kterou §e skl:ivala vykoŤisťovatelská podstata buržoasního státa, Za našich porrrěrů vypadá věc zásadně jinak: u rrás se vytvořila jednotná a nezlomná vůIe sovětského lidu, projevující se v jealnomyslnosti, s nížlid hlasoval ve volbách do Nejvyššíhosovětu SSSR a clo Nejvyššíchsovětů svazových a autonomních republik pro blok komunistů a bezpartijnich, Sovětský lid se skládá z dělnické tříaty, z třídy rolníkůa z placujíci inteligence. Naše zákony jsou projevem vůle našeho lidu, který vládne a tvoři nové dějiny za vedení dělnické třídy. vůle dělrrické třídy SSSR splývá s vůlívšeho lidu. To opravňuje mluvit o našem sovětském socialistickém právu jako o výrazu vůle všeho liilu. otázka vyjáilřéní vůle sovětského lidu v našich zákonech, vypracování otázky zákona jako formy výt:azl té|:o vůle všeho lictu je důležitá otázka, která můžebýt určitým přínosem do soustavy sovětského socialistického práva, Proto toto thema vyzdvihujeme jako nejdůležitějšithema našívědecké práce. zbi,ýá otezka sovětských socialistických právních poměrů jako v;foazu společenských poměrů socialistickó spoleěnosti na základě socialistické qýroby a směny. Zde se nám naskýtají velmi četné ,možnosti očistit právni vědu od všech protimarxistických nánosů, od všech protimarxistických překroucenin. Nutno klá§t tuto otázku tak, aby dávala jasnou představu o ol]sahu a o povaze našich socialistických právních poměrů, t. j, právních poměrů sociali§tickó společnosti; to však znamená řešit celou řadu otázek, jako na příklad otázku právního subjektu, zvláště právnické osoby jako subjektu práva. To má za následek nutno§t právnicky propracovat řailu otízek úzce spojených s praktickým prováděním naší socialistické výstavby, jako na příklad otázku právní povahy trustů, podniků, kolchozů, lidových komisariátů atd.
V€lmi drltežitou le at!,z,ka zákola a zákonnosti společnosti. Slalinská úslava jasně uu-"""i.- v §oclalistické ""iř-']i].', ,,w"",".rpÁ.-prur.i"ň#.'fi 'i;,,K; jl,i1'*1ši,1",[,;'?i§",ái; ,,usnesenj" (Pozn. překl.; v oŤrg.,,postauovlenie,,),,,nařízení,. (pozn. překl. : v orig. .,rasoorjaže;ie,;i,,.vý;;1;;':jr',,,i",]iliiii' *, právníci máme za út
"
'":ill';iXí"",ff ;;T'ii,i"i,ii: "*Titi"ii"r..t.át';Ě;,i;fi Jeme soustavu našeho sovětského práva. Ďosuťl příklad o otázce, co je kolchozní pia"" 40
:
"";;; ;;;;;. :""t""J"-ilLriia "á"
disciplina či nikoli. Totéžje u pozemkového práva, kde je spol o to, zda je to samostatná věila či ue, u rozpočtového práva, u fi, nančního práva atd. Všechny tyto otázky mohou být vlešeny jen aa záHadé vybudování soustavy našeho práva. Je nutno vypra, covaí zesaďy pro vybudováni našísovětské právní věťly, stanovit zásaťly organisace jednotlivých disciplin, posléze ]'&ezat na výzll€ín těchto jednotlivých disciplin a vybudovat je jako ěásti celku. Je třeba si konkretně a jasně učinit představu o tom, co je sovětské právo nejen v sociologiclro-politickém profilu, nýbrž i v profilu právním, co přeilstavuje celá právní soustava. Proto úkol vybudovat soustavu sovětského socialistického práva je našim nejbližším.úkolem, na kter6m musí pracovat všechny právnické ústavy. Přejdu k jeťlnotlivým disciplinám. Sovětské sociatistické státní právo má mnoho důležitýchproblémů,Píostě je vypočtu: za pr"vé definice přeilmětu, obsahu a rozsaltu sovětského socialistického státního práva. Tento úkol je zčásti již vyřešen v tom smyslu. že prár.nický ústav Akademie věd připravil pro tisk a v nejbližších dnech po konečnéúpravě, srovnáni a sladění jednotliqfch hlav oťlevzdá naklaalatel§tví,,Přiručku sovětského socialistického státniho práva", ktle ve zvláštní hlavě je odpověď na otázku předmětu, obsahu, rozsahu a methody sovětského socialistického státního práva. Sovětské socialistické státní právo vědecky zkoumá socialistické společenské a státní zřizeni SSSR, jeho vznik a vývoj, soustavu sovětských státních úřaatů a orgánů, jejich plavomoc, povinnosti, úkoly, methoily plnění těchto úkolů;s|urluje práva občarrůSSSR, chráněná sovětským zákonem a povinnosti uložené sovětským státem občanůmvůčizemi, společnosti a státu. Sovětské socialistické státní právo studuje sovětský stát a spoleěnost, stát a společenskéinstituce v jejich vývoji, oil jejich vzniku a sle, duje celou cestu jejich vývoje. Buržoasnístátní právo atefinuje stát jako souhrn území,moci a ob;rvatelstva.
Sovětské socialistické státní právo se při studiu stát! zabýve téžs izemim, s mocí a s obyvatelstvem, avšak nezkoumá tyto t. zv. prvky státu bez ohledu na jejich vlastní vývoj, nýbrž na základě tohoto vývoje. § tohoto hleiliska státni územív sovětském 41
státnim právu jako ,,poilmět.' státu, nýbrž jako sku_nelx/stupuje tečnost, jako dějinná, ekonomická a politická stutečnosl. §tátní ú.zemínení jen ,,plostorový podklad pro výkon státni moci"." je _Státní území hmotný projev svrchovairosti, nezávislosti a. nedotknutelnosti lidu, který je obývá. Úr"-rrí olra.rlosi, to je organická část státni svřchovanosti, chráněné"u""t veškerou moci státních a společenských sil a prosďedků, veškerou *o"i politické a státní jednoty tidu, ^oáoe
jednota státu je vyjádřena a v určitémsmyslu ___Nedělitelnost a dějinně odůvodněna v nedějitelnosti i[átních tizemí. Myšlen}u nedělitelnosti a nedotknutelnosti sovětského státniho územíjako podkladu svrchovanosti sovětského statu vý;.aálir
skvěle soudruh Stalin slovy: ,,Nechceme ani píď cizího území. Avšak ani kousek svého územínikomu nedáme.''" Sovětské státní ptávo se zabý,vá téžpojmem moci, zkoumá moc ve státě jal
dvě části, jež nejsou navzájem §pojeny
formu a ob§ah
tický materialismus tvrdí, že existuje jednota formy a
dialek-
obsahu,
a zkoumá jevy s hlediska této jednoty. Marx poáal vzor rozboru jevů s hlediska jednoty formy a obsahu ve skvělém článlru, věnovanéle otázce hmotného a procesního práva.
pak taková for,,N-ení-li proces niěím než bezobsažnou formou, máiní maličkost nemá žádnou sanostatnou hoalnotu, s tohoto hlediska čínsképrávo by se stalo francouzským, kdyby ho vtěsnali do lormy franeouzského ptoces;.ti hlnntné prduo však má.suou_ ttut, nou jemu ulasbní, pŤocesní, íonnw a jako čínsképrávo potřebuje ne, zbytně hůl, tak k ob§ahu drakonického středověkého hrdelního práva je jákožto procesní forma nezbytné mučeni a stejně nutně je s slrobodnYm procesem spojen svou povahou veřejný ""r"j"ýÓbsah, ttiktovaný svobodou, nikoli však soukromým zájmem, Proces a právo jsou s6jně těsně spojeny jeden s druhým, jako_na pŤíklad Ú"y ,oittio a živočichůjsou spojeny s masem a s krví živočichů, Jeď,ěn duch músíovládat proces a zákony, neboť proces je jen íonnou žiuotd, zákcna, tadížprojevem jeho vnitŤního života, jim Mořští piráti Tidoenga lámou zajatcům nohy a ruce, aby, neutekt, Áby se zajistil před zloději dřiví, Landt-ag nejen zlomil právu ruce a-nohy, ale ještě mu i probodl srdce. v tom, že L"andtas ioužil našeho pTocesu na někteíé kategorie trestných činů, "neviiíme žáttnou zásluhu. Naopak musime uznat otevřenost a důslednost, kterou nesvobodnému obsahu je dána nesvobodná forma, Jestiiže do našeho práva je fakticky vnesen soukromý zájem, který nesnáší světlo veřejnosti, pak je nutno mu dát pří§lušnou formu, tajnou proceduru, aby aspoň nebyly vzbuzeny a, pěstovány nebezpečnéa sámolibé iluse. Považujeme za povinnost všech por;in-
Místo formálně právrrího rozboŤu takových kategorií jako
skýcť občanůa zejména porýnských právuíkůvěnovat v nynější doÚě co největši pozornost oblq,llu prd,Da, aby nám na konec ne, zit;lta,la prázdr\á ma§ka. Forma nemá žádnou cenu, není-li formou
právu dialektickomaterialisticky vysvětlují; toto vysvětlení odhaluje celý _obsah _předmětu jako celku, ukazuje áynamiku jeho vývoje, jeho zvláštní, specifické vlastnosti, výsvěitu3.e skutě8ný obsah jeho vnějšich forem, naplňuje tyto formyilmotnfrn obsahem. Proti methodologii buržoasnívědy, která rozděluja pře
jejich vnějšíformy, nýbrž i po stránce vnitřního obsa}ru, ' "Ne3'eu právní forma, ale i hmotný podklad poměrů ve _státě, prďvní povaha státu, nýbrž i jeho sociálně ekonomická pod, ne;eri státa jato ,ák|^d u uřčovatel právnich vlastností a zvláštnostl
kám a pod. _
území,moc a obyyatelstvo se tyto kategorie v sověXké; stáinim
42
obsahu."" jevy nejen po stránc€ §ovětské státní právo se proto §naží poznat
státně_lrávních institucí, tvoří přettmět vědy sovětského socialistického státního práva. Státní právo lze chápat v širšími v užšímslova smyslu. V šir__ ším.slova §myslu obsahuje státní právo prarro i."sini' p.arro správní,. právo občan§ké, právo soudní (procesni prauo; á irar.o pracovní. Trestní právo tvoří jen část státního práva v širšímslova sny,slu,_ plotože trestní právo stanovi podminky odpovětlnosti občanůpřed tŤestnim soudem a způsob utraaani trestrl- Spravni právo je _částí státního práva, ježto správní prauo měry správy, určuje organisaci správy, soustavu sprá;ích "p"uu,l';ulojejich pravomoc a odpovědno§t a fórmy jejich ti"nouti. ;;;á.rů, Š3ua"r právo nelze oddělit od státního práva: siuaoje i"stia"i správy, formy organisace soudnich orgánů a-orgá.-!ů "rgani"."i p;"r,i";;rv, procesuí po§tup činnosti §tátních orgánů, podmínky postup á stthání nebo osvobození,nn Spornější je spojitost státního pfáva s právem občansk;inn; pokud jde o rodinné, manželské a dědické právo, 3e t"to i.příbuznost nesporná. Avšak ani v jinýcil čásíe;h "por.iiost -- ,'"Ůr."ti věcného a obligačníhopráva tuto spo]itost .r"t"" popřit, i"áuo - být v sSsR ani oavozovano, ani soukromého vlastnictví nemůže chápáno, ani vysvětlováno bez souvislošti s ústavorrpo§tavil proti buržoasnimu právu a proti . Lenin .ieho corpus jufis romani sovětské právo s jeho sociatistickýro p"á;;i--;Ídomim,_ neuznávajícím nic ,,§oukromého'', t. j. souúomoprávního. základ, sovět§kého prjcovního p"á". .,Právo na prác\ předmětem státniho- přáva ve vlastním sloia smyslu, --;u u^tolaZ ,rotoo
říci o mezinárodaím právu, které se podstatnC aái:rria p"a"-ii,
!r_
vota §tátu. Takto mohou být v poťlstatě všechna právní oťlvětví zahrrruta _ do okruhu.státuího pTáva, míníme-li tim irčenío
qivoje_
a činnosti státu, jak se projevují
formách.
"
"X""r, u"Oi*"r,
-pra"i]"U "t"á"t."U
Státní pfávo v užšímslova smyslu omezuje však okruh svého sludia rra ly oLžrzky, o nichž jsme mluvili shora, když jsme nopisovali předmět věJy státního práva. S r,tealsta siro"á u,re'áe'nO de_finice vědy sovětského socialistického státniho práva uraolu'"" téžpŤedmět této vědy. Základem vědy sovětského ,;Úli"tii;h" 44
státního práva jsou neochvějné zásady největšího aktu vítězného sociali§mu velké Stalinské ústavy. Pak přicházejí otázky §ovětského socialistického federalismu za vitézrrét'o socialismu; gvrchovanosti sogialistického státu děl. níkůa rolníků;problém §tátu a společnqsti, státu a osobnosti; otázka zásad organisace a methoal sovětské socialistické státní správy zdůrazňuji zása,ď, protože otázky organisace správy - paďi alo oblasti správního práva; dáte přicházi thema jako takové sovětský socialistický stát dělníkůa rolniků jako forua nadvlády pracujicích za konečuéhovítězstvíproletářské diktatury a §ocialistické demokracie. A důležitou je otázka o rozpočtových pŤávech SSSR, svazových a autonomních republik. Přavděpoilobně budo na jednom z nejbližšich zaseilání Nejvyššíhosovětu SSSLI, zkoumána olázka rozpočtových práv Svazu, svazových a autonomních republik. Věilečtípracovníci se uesmějí této věci vyhýbat a musl přispět k přípravě materiálu pro tuto osnovu zákona, Velmi důležitéúkoly má právní větla v oblasti pozemkového práva. Pracoyat na otirzkech hlal,ních zása,al pro využitípůdy stejně jako pro využitínerostného bohatství, Iesů a vod je nesmírně zajímavé jak s hlecliska theoretického, tak s hledi§ka úkolu praktické státní socialistické výstavby.
V oblasti administrativního práva máme téžve|mi zállažlé úkoly poněkuď zkomplikované tím, že, jak jsem již řekl, nemáme zatim vědu správního práva, neboť svého času byla likvidována, čímžse chvástal v §loupcích tisku nejeilen ze škůdců,který se o to přičinil, na příklad škůdce Čeljapov dokazoval, že sprál,ní právo vůbec nemůžeexistoyat odděleně od učenío sovětském státu, že předmět správního práva ,,se rczplýryá" v předmětu učenío sovětském státu. Chlubil se,,reformou", kterou provedli škůilcovétím, že zrušili zvláštní předmět studia sprármího práva SSSR. Sovětské správní právo musí v soustavě sovětského práva za" ujímat jedno z nejdůležitějšíchmíst pro mimořádný ýýznaí^, ktetý maji otázky administra.tivy (správy) při socialistické výstavbě. Nová, v dějinách dosud nevídaná soustava státní správy byla vytvořena proletariátem s nejvěťšímipotížemi.V. r. Lenin často zdútazíova!ohromný význam organisace státní správy. Sovětská státní správa je provádění úkolůdiktatury proletariátu, je realisací vůle sovětského lidu. *ň
V řarlě článkůpoukazoval V. L Lenin na to, že:
,,Naším hlarmím naléhavým úkolem je správa, organi§aco a kon.
trola.""
musíme se naučit Rusko spravovat."" ,,Nadvláila dělnické tŤídy tkví v tom, že má ústavu, vlastnictví, a r' tom, že právé my jsme hybnou pákou, avšak správa je jiná věc, je to věc dovednosti, věc návyku... musíme se ještě velmi mnoho učit správě."' ,,Po prvé v itějinách světa se socialistické straně pdařilo zakončit v hlavnich rysech dílo vydobytí moci a potlačení vykořisťok úkolu ayravouet, Je třeba, vatelů, poťlařilo ge jí dospět 'ě.9,?ě vykonavateli tohoto velmi obtížabychom se ukázali ťlůstojnými ného (a velmi vděčného) úkolu socialistického převratu. Je třeba ,,. . .
uuúži,t,že k úspěšnémuspravování, krotttě
uméli přesvěťlěit, kromě
umění zvítězit v občanskéválce, je nezbytné umění pra}rticky mgani,sovet, To je úkol nejobtížnější,neboť jde o to, jak novým způ§obem Zořganisovat nejhlubší hospodářské základy života mnoha
desetimilonů iidí,"' §taliuská ústava ještě více zdůrazňuje význam správně vybudované soustavy správy, význam přesného, požadavkům ústavy odpovídajícího,stanovení mezí a rozsahu pravomoci správních orgánů, legálnosti jejich činno§ti. §ovětská socialistická věda aťlministrativního práva má tyto úkoly: a) v},mezit předmět a obsah vědy sovětského §ocia.listického administratiYního práva; b) v},ínezit rozsa.}r pravomoci (práY a povinno§tí) orgánů §tátní správy Svazu, svazových a autonomních republik. Velký význam má práce na otázce pravomoci místníchorgánů moci. V pra,xi se setkáváme s touto otázkou: mají rayonové qýkonné výbory právo ukláilat káZeňské tresty předsedům kolchozů nebo toto právo nemají ? Tato otázka, není ještě zákonem vyřešena, Věda můžepřispět k jejímu vyřešení. Přímým úkolem našich odborníků správního práva je připravit řešení této otázky s hlediska zásad socialistické výstavby, s hlediska zásad socialistické demokracie, s hlediska zásad pruletařské diktatury, která je formou, jížstát řídí veškerou státni a společenskou činnost v zemi. Jestliže věda nepfispěje na pomoc zákonodárné pTaxi, pak tím 46
utrpí především věťla sama; neboť projeví svou úplnou neužiteěnost. Neni především zapotřebí takové věaty, která nepřispívá k úspěchům socialistické vý§tavby. Neprospěje to dále ani našemu zákonodárství, neboť majili být naše zákony dobré, musí ovšem být na výši vědeckých požadavků. Právnické {rstavy do poslední iloby vůbec nevěnovaly pozornost úkolůmtohoto druhu. Žily uzavřeným ústavním životerr a neúčastnilyse řešení praktických úlrolůstátní výstavby. Takový stay musí konečně pŤestat. Úkol badatelských vědeckých ústavů spočíváv tom, aby pracujice vědecky na určitých theoretických otázkách nebo problémech, mohly učinit z tohoto vědeckého materiálu určitou pomůcku pro praktickou činnost budování našeho
sátu.
Takových oteLek je velmi mnoho. Uveilu jen ty nejdůležitější a nejpodstatnějši. Otázka method, podle nichž místníorgány státní moci mají řídit činnost jim podřízených správnich orgárlt4 oíezka methotl a forem, podle nichž má být řízeno místni hospodářství a. kulturní !.ýstavba, což je uloženo místnímorgánům státní moci; otázka prál.ni povaiy rozhodnutí a opa.tření místních orgá.uů státni moci a tak dále. To vše j§ou velmi důležitéotázky, jež, bohužel, do poslední iloby málo upoutaly pozornost sovětských právníků. Nyni je nezbytué se soustřeilit na ně co nejvážněji a pozorně, protože na tomto zeklaťlě bude organisačně upevněna spojitost vědy a praxe, A vám
jsou ovšem dobře známy poukazy strany, Leninovy a Stalinovy poukazy na útrohu vědecké theorie při státní vý§tavbě, při správném buclování celé praxe státní výstavby.
Na poli sovětské vědy o mezinároclním právu máme velmi mnoho úkolův souvislosti s tím, že tato věda téžhoďně utrpěla všelijakými škůťlci.V elaborátu, který vám byl rozdán, jsem dost podrobně vyložil, co teď žádáme od §ovětské vědy mezinárodního práva.
V literatuŤe o mezinárodnim právu se uilržely až do poslednl doby otevřeně buržoasní dogmatické konstrukce, ignorující v poilstatě základní zásaily leninsko-stalinské mezinároilní politiky. Zťle bylo možno nalézt ultra ,;levou" flazeologii, vydávající se za ma!xismus. Plonikly i zjevné trockistické koncepce, ,,theoreticky" 47
odůvodňujícítrockisticko-bucharinskou
linii
na,,vJrrovnávání''
našísoustavy se §oustavou kapitatistickou, úTkolem §ovětské věily v této oblasti po definitivním rozbití a vymýcení zbytků nepřátelských koncepcí, po rozhodné kritice všech nesprávných názorů, překrucujících základy marxismu-leninismu, je vypra,covat otázky mezinárodního přáva poalle leninsko§talinské theorie zahraničnípolitiky, Při pracích sovětské vědy o mezinároilním právu je nutno vy-
cházet z vedoucí úIohy leninsko-stalinské zahlaničnípolitiky v boji o míf, o kolektivní bezpečnost, o organisaci a §jednocení všech sil pokrokového lidstva proti silám reakce, fašismu a války. Je nutno věnovat zvýšenou pozornost pracím o otázkách agrese,
jejížalefinici poilala jako první sovětská diptornacie, a státního monopolu zahíaničníhoobchoalu jako nejdůležitějšízásaťly sovět. ské hospodářské a všeobecné politiky. Vycházímeli z těchto hlavních zásail, musí se sovětská věda mezinárodního píeya zabývat vypracováním institucí mezinárod-
ního právního styku, které směřuji k uskutečněDíshora uvedených úkolů.Jsou to instituce mezinárodniho boje pToti teroŤi§mu, proti mezináTodním provokacim, pŤoti pokusům přizpůsobit mezinárodní právo zájmům a požadavkům imperialistických lupičůa proti pokusům vykládat a přizpůsobit různéinstituce mezinárodního práva podle úkolůvyděračství intervenčnípolitiky. Sovětská věťla mezinárodního práva musí na sebe vzít čestný úkol vědecky zpřacovat,
vědecky odůVodnit a propagovat instituce mezirrárodního práva sloužícímiru, demokracii a pokroku. Jak chybnými a zmatenými jsou často koncepce našich právníků, 1ze poznat třeba z práce profesora Korovina ,,Mezinároitní právo přechodné doby" (z !.7924), Profesor Korovin si vzal za úkol prozkoumat problém intervence nebo mezinárodního vměšování v souvislosti s učenímo státní suverenitě, ale přišel na scestí. jak se vyjadMí§to toho, aby probíral ,,problém intervence" řuje s hlealiska posvátné povinnosti občanůnapailené země po_ stavit- se interventům na rozhodný oalpor, klepnout je přes prsty a naučit je ctít státní suverenitu, pouští se cto obšírnýchúvah o práVní povaze intervence. v jeho knize ,,Mezinárodní právo přechodné iloby" můžeme číst:,,Podstata intervence (intus venire) spočívá v tom, že jeden stát hledí svou státní moc uplatnit místo 48
jiné §tátní moci, aby dosáhl právního účinku,který tato druhá státní moc nechce nebo nemůže uskutečnit."'5
Poukazuje se ua to, že intervence znamená snahu jednoho státu
uplatnit svou §tátní moc místo jiné státní moci nikoli za lupičskými g vyděrač§kými úěely, které útočníksleduje, nýbrž, jak to hezky zdvoŤile náš uěenec kvalifikuje, za tím účelem,aby se dosáhlo jakéhosi ,,právního účinku".Ukazuje se, že podstata inteŤvence spočívájednak právě v tomto,,právním účinku"a jednak pak v tom, že si napadená státní moc nepřeje uskutečnit ,,pŤávní účinek",který interventi nebo útočnícitéto moci vnucují. Náš učenec Koroviu ovšem má za to, že ,,veškeréúvahy klasiků mezinárodního práva o přípustných a nepřípustných druzich intervence"'" nemají žádný právní a reálný význam. S uspokojením konstatuje, že ,,ať je tomu jakkoli, nejnovější právní theorie (až na ojeilinělé výjimky) jednomyslně odsuzuje intervenci a spatřuje v ní nepřípustný zásah proti státní suverenitě..."" Avšak v tomto oilsouzení vidí náš autor ohlas doktrin hospodářského a politického libeŤalismu (manchesterismu) á jeho heslo nezasahovat a nevměšovat se.
Aby nebylo pochyby o vlastním autorově stanovisku k intervenci, plohlašuje autor: ,,Ábychom neupadli ilo právnického fetišismu a abychom si neutvořili z pojmu suverenity nezvratiré dogma, musíme pojealnáVat o intervenci ryze historicky a zhodnotit na základě mezinárodních zkušeností sovětské republiky její právní úlohu a mezinárodní význam."'" Je to neuvěřitelné, ale je to bohužel fakt. Z aatotova názol:u vyplýyá, že z pojmu suverenity se nemá dělat ,,nezvíatné dogma", že probírat suverenitu v celé její nedotknutelnosti znamená jen upadat do právnického fetišismu, že intervenci, jejížpomocí se mezinároť!ní kapitalističtí lupiči pokoušeli svrhnout sovětskou vládu a obnovit v SSSR kapitalistické porněry, nutno zkoumat ,,čistě historicky", že posléze intervence hraje jakousi,,právní úlohu" atd, atd,
Opakuji, je to neuvěřitelné, ale je to fakt. Fakt, že v sovětské literatuře jako učebná pomůcka pro sovětské Vysoké školy, byť i přeal deseti lety tato okolnost na stavu věci v podstatě nic nebyla doporučována knížka, do,lrteré byly vpašovány pomění kusy, -které naprosto nemůžeme připustit u sovětského znalce mezi49
národního práva a u §ovětského vědce, totiž právně odůvoťlaitnebo dokonce právně ospravedlnit lupičskou politiku interventů. v tóto knížceprofesora Korovina jsou četnéúvahy o tom, jak se intervence měni ve válku a naopak, při čemžtyto úvahy, zejména pokud jale o čínskéboxerské povstání (r. 1900), obsahují toto: ,,Na příklad protievropské boxerské hnutí v Čině, které mělo za následeh (r. 1900) vnilrnutí evfopských branných sil do Čínyza velení Walderseeova, pokládají někteři badateló za přiklad intervencc, neboť vláda čínskéhocísaře bezmocně pozorovala rtdálosti. které se ode. hrávaly před jejím zrakem, jirrí badatelé palr toto hnutí definuj! jako válku, ježto přece je nepochybné, že operace boxerů byly provádény za zjevného nadržování a za skryté podpory této vlády''." Z toho vyplývá, že přeměna intervence ve váIku přímo závisí na tom, jeJi napadený náťoal a napadená země způsobilá, aby se útočníku postavily na odpor či nikoli. Ztéžise mižeme dvojím způsobem dívat na tyto úvahy, které si svého času činily nárok na určitou věileckost a originalitu. Takové úvahy i při nejlepších úmyslech svých autorů naháněji vodu na mlýn našim nepřátelům, připravují ,,pŤár,ní o§pravedlnění" pro jejich lupičskou politiku, ťlávají poťlnět k provokačnim úvahám všeho druhu o tom, že nám chvbi úcta k suverenitě jiných států. Profesor Korovin se holedbal přeď několika lety svou koncepcí ,,mezinároilního práva přechodné doby'', v které v podstatě ignoroval hlavní zásady leninsko-stalinské zahranični politiky v boji za mír, za kolektivní bezpečnost, za organisaci a sjed_ nocení všech §il pokrokového lidstva proti silám reakce, fašismu
Korovin vyzdvihuje koncépci mezinárodního socialistického práva, které, jak se samo sebou rozumí, musí vycházet nikoli ze spolupráce SSSR s některými kapitatistickými zemémi, nýbrž z úplného ignorováni této spolupráce, z toho, že SSSR musí stát proti ostatnímu syětu a postavit své mezinárodní právo jako právo socialistic. ké proti mezinárodnímu právu buržoasních zemi ja,ko právu buržoasnimu. Je to recidiva ,,levičáckých" úchylek autora, který nemá dosti zkušeností v hlavnich zásadách leninsko-staliaské mezinárodní politiky. Je nezbytué rozhodně §e postavit proti takovýmto ,,theoíiím", které, třeba si činínáíok na vědeckost, přece ve skutečnosti nemají nic spoleěného s marxisticko-leninskou vědou. Naše sovětská věťla mezinárodního práva má yelmi mnoho velice važných problémů.Uvedl jsem otázku agrese, Mohl bych uvést otázku boje proti terorismu, přoti fašistickým orsanisátorůnr teToru v různých zemich, a to v mezinárodnim měřítku, o otázku právní povahy zákona nebo mezinárodních úmluv, směřujících proti mezi-
Při pracich v sovětské vědě mezinárodního práva je nutno vychezet z tobo, že SSSíi je v kapitalistickém obklíčerrí,které urču-
My, sovětští právníci, odborníci mezinárodního práva, musirne převzit odpověalnou a čestnou úlohu propagátorů mezinárodního práva, opravdového mezinárodního práva, které zabezpečuje mír mezi nároily, jednotu vš€ch, kdo hájí demokracii, pokrok a skutečnou lidskou kulturu proti fašistům,proti lupičům, proti válečnlý.rn
a války.
je
mezinárodní situaci Sovětského svazu,
je nutno vycházet
ze
zápasu nebo ze soutěženídvou systémů socialistického a kapita- spolupráce §SSR s nělistického, jakož i z fakíu stále se rozvijející kterými kapitali§tickými zeměmi jak v oblasti ho§podářských vztahů, tak i ve věci zachování miru. V,,Meziuárodním právu přechodné doby'. profesor Korovin vycházel, jak lze souilit z toho, co jsem Ťekl, z jiných zi":saď, a to ze zásad, že je třeba ignorovat reální, historicky se vytvoŤivšímezinárodní situaci. Nynějšístanovisko profesora Korovina ý této otázco se v pod§tatě málo lišíod §tanoviska dřívějšího.Nyní profesor 50
národnimu terorismu. Musíme se postarat o to, aby byly zorganisovány práce, které by
se co nejvážněji věnovaly četným otázkám, které by mohly být matriálem k propagaci boje proti válečným štváčům,které by mohly být materiálem pro posílenímezinárodního právního styku, které by mohly prospět posíleníinstituce mezinárodní solidarity;
přitom musime vycházet ze zásadních the§í leninsko-stalinské mezinároilní zahranični politiky a být na výši největších vymoženosti vědy a našísovétskémarxistickoJeninské methodologie,
poilněcovatelům (dlouhotruajíci potlesk). Proti lupiěské politice mezinárodního fašismu stavi sovětský socialistický stát mohutnou a nepřemoátelnou sítu socialistického práva a spravedlnosti, úcty k národno§tem, k jejich náIocní svobodě a nezávislosti, úcty k mezinárodním smlouvám, k mezinářodnímu pŤávu a k zákonu (potlesk). Propagování této úcty k zákonu, k mezinárodním smlouvám ó1
a odhalování lupiěské politiky fašistů,musí být jedním z hlavních {tkolů v práci našich právníků v oblasti mezinároduího práva. Ajen tehdy, když na tomto poli rozvinou svou práci v plnéir rozsahu, budeme moci říci, že proti lupičskéválečnépropagandě stojí
u nás silná, opravdová, skutečně bolševická právni* propagarrda, sovětská,propaganda ochrany míru a demokrácie, tultuiy-a Uaského polrroku
(
dloukotraajócí, potlestc).
PŤistupuji k dalšímuoboru sovětského práva, k právu občan-
skému.
_ Sovětská občanskosprávní věcla je u nás zanedbána, šlrůdcovépřilúili i zde §vou ruku. Je zde ještě mnoho nedo§itatků i bez ohl-eitu na pikle, snahy a škůdcovskou činaost našich nepřátel. Spočíváto v tom, že je to odvětví, kde se dosud nejčastěji vyskytují všemožné abstlaktní, scholastické představy. Vezměte otázku práva stavby. V této otá?ce jsou stále ještě silné formalistické názory, je otevřěno_ široképole pro největšíprár,rrí formalismus, který'se opírá lejen o star.é, překonané normy, nýbrž i což je ješiě rrorSi
- našich civilistů. Soo formálně dogmatické přežitky ve vědomí
větské socialistické občansképrávo se lišízásadně od buržoasníhrr občanskéhopráva. Leninismus uči novému postoji k otázkám občanského práva, Již v roce 1922 Lenin psa1 v Ústu soudruhu Kurskému: ,,My nic >soukromého< neuznáváme, pro nás oše v oblasti hospodářství je aeřejnoprúuní, a rrikoli soukromé. Při-
pluštíme jen státrrí kapitalismus... Z toho vwlýye nutlost roz" ěířit používánístátního zásahu do >soukromoprávních< vztahů,
rozšířit právo státu Tušit soukromé smlouvy, póužívat na >občan. poměry< nikoli Corpus juris romani, nYb"ž naše repo9k_oplávní luční,prúoní, llěď,omí, ukazovat systematicky, houžěvnatě, vytrvale na mnohých názoraých procesech, jalc je nlúno pracovai rórumně a energicky."' Nikoli řimské přávo, které se opírá o soukromé vlastnictví výrobních_ rrástrojů a prostředků, které je základem práva a právrrich systénů vykoŤisťovatelské společnosti a které povyšuje prálrrí zasadu na panující právní zásadu, nýbrž vóřejnoprávní "o-.,k"o*ozásada je základem sovětského práva a zejména základem sovětského
socialistického občanskéhopráva. Tato zásada byla vyjádřena soudrúm (civ. řádu soudrrím RSFSR z i. tgze a obě. proc. kod. jiných svazových republik). V článku 2 tohoto
v civilním řádu
kodexu se uvádí jak právo prokuratora zahájit spor, tak vstoupit do sporu v každémstadiu procesu, nezávisle na prohlášení a přáni zúčastněných stran, jestliže si toho podle mínění píokurátora vyžadaji zájmy státu a pracujících mas. Zásada disposiční,tak charakteristická pro buržoasníobčansképrávo, je v sovětském občanském právu podstatně omezela, jak vidíme z toho, co bylo uvedeno výše. Tato veřejnoprávní zi'naďa je vyjádřena i v právu, uveileném v témžečlánku, podle něhož, vzdá-Ii se strana svých práv a jejich
soudni ochrany, není tím ještě rozhodnuta otázka ve věci samé, ježto závisí na soudu, zda pŤijme toto vzdání.
Občanskoprávní vztahy v zemi Sovětů mu§í být oceňovány nikoli se §tanoviska formálně dogmatických požadavků, nýbrž se stanoviska revolučního právního vědomí, o kterém mluvil Lenin ve výšo uveileném listu Kurskému, se stanoviska socialistického právního vědomí nové socialistické společnosti. Právě proti formáIně dogmatickému, formálně právnímu posuzoÝáni otázek občanských právnich vztahů směřuje i čl. 5 civ. řád souťl. RSF'SR a jemu odpovídajicíčlánky obč. proc. kod, jinýcb svazových republik, které ukládají soudu, aby se neomezoval na vy-
světleni a materiál, poskythutý stranami, nýbrž ,,... všemožně usilovat o vyjasnění skutečných práv a vzájemných vztahů sporných stran..." Soud se proto nesmí omezovat na iniciativu strany, nýbrž musí proj€vovat vlastni iniciativu, aby vysvětlil okolnosti pro lozhodnutí sporu podstatné a aby je potvrzovaly příslušnédůkazy. soud sám si musí vyžádat tyto důkazy, aktivně spolupůsobit k ochraně práv a zákonných zájmů občanů,jedrrím slovem musí učinit všecbrra opatření pro to, aby vnějšími právnimi formami nebyl zastřen a nezůstal nevyjasněn pravý obsah těchto právních vztahů.
To, co jsem řekl, dostatečně vysvětluje zvláštnost sovětských
zásad, podle nichž je třeba posuzovat občansképrávní vztahy. Jejich studium tvoří obsah našeho občanskéhopráya. Illavni vada sovětských civilistů spočívá v tom, že si, bohužel, velmi mnozí z nich ještě neosvojili tuto základní sovětskou zásadu. Nedostatek spoěívá v tom, že ti všichni se ještě nenaučili posuzovat otázky občanskoprávníchvztah:& a, otázky občanskéhopráva vůbec a opi
Tat se o marxisticko-leninskou methodologii, která nelznává v oblasti hospodářské nic ,,soukromého".
5
Hla!Ťí tlkoly
PToto mu§íme mit za to, že prvním hlayním úkolem našich civilistů je odstranit staré, formáIně dogmatické buržoasníharaburdi, V oblasti sovětské občarr,skoprávní v&y je nutno více než kdekoli jinde přelonat zbytky buržoa§ního právního myšlení, onoho ,,právnického sociali§mu", o kterém Engels psal jako o klásiclrém buŤžoasnímjuristickém světovém názoru. Připomínám Engelsova slova, která §e vztahují k ,této otázce ,,... ani ne za 50 let (po anglické revoluci v XVII. stol. _ A. V.) vyskytl §e ve Francii ve své §kutečné poalobě nový světový názor, který se měl stát kla§ickým juristi,cký sDětlvú núzoŤ. světovým uázorem buržoasie Juristický §větový názor byl- zesvětštěnim (Verr,veltlichung) názoru theologického, Mí§to dogmatu, místo božskéhopráva zaujalo lidské právo, místo církve zaujal stát." u' Naši civilisté jsou povinni překonat abstraktni právně civitistickou scholastiku a všechny ony překrouceniny, kteÉ žily z této scholastiky, Mají velmi vážný úkol zptacovat hlavní a nejdůležitějšíproblémy občauského sovětského socialistického práva, Do poslealní doby neexistovalo sovětské občansképrávo jako zvláštní prár,ní disciplina v ilůsledku škůťlcovskéhopůsobení rrepřátel lidu, kteří občansképrávo zlikvidovali a na jeho mfuto postavili t. zv. ,,hospodářské právo", které je směsí trockistických a bucharinských výmystů v oboru práva; tyto nápady pak navazují na způsoby, přímo převzaté oťl nejreakčnějšíchbulžoasních pIávníků. Tak zvané ,,hospodářské právo" překrouceně vykládalo všechrry problémy občan§kopTávni,\.ý§tavby, neposuzovalo nejťtůležitější občansképťávni vztahy k sovětské společnosti s hlediska ochíany práv sovět§kých občanů,sovětských státních a společenských zařízení a podniků, nýbrž jen s hlediska některých organisačnich a hospodářských opatření. Z toho vyplývá úplnénepochopení a ignorováni živých lidí s jejich živýmízájmy, právy, s jejich nili, pŤáními a snahami. Výslealkem těchto názofů na povahu a charakter občanských právních vztahů za socialismu bylo ztotožňování sovětského občanského práva s administrativně hospodářskými opatřerrími, které odsunuly do 1rczadí všechny otázky prálrrí konstrukce a právních institucí. V nynější době musí sovětští civilisté očistit civilistickou literaturu oal protimarxistického a protileninského haraburdí a na zá54
I
kladě prací a pouček Marxových, Engelsových, Leninových a Stalinových vybudovat ucelenou a pří§ně věitecky otlůvodněnou theorii sovětského socialistického občanského práva. Tento úkol konkřetněji §měřuje k zpracováli těchto otázek; a) obsahu a zvláštnostísovětského socialistického občanského práva jako zvláštní formy vyjáilření vůIe dělnieké třídy a všeho §ovětského liťlu k obrauě, k posílenía k rozvoji osobních a rodinných váahů o&anů, majetkových práv občanů,úřadů,podliků a organisací poille zájmů socialistické výstavby; b) ob§ahu a prál,ní povahy majetkov"ých vztahů občauůSSSR mezi sebou, vztahů mezi občany a státními a společenskými zaŤi zeními, poťtrriky a organisacemi a vztahú. mezi státními a spole. čenskými zařizenimi a pottniky a ofganisacemi mezi sebou (otázky smlouvy, plánování, hospoilařeni poille vlastních rozpočtůatal,); c) povahy a zvláštností osobních nemajetkových práv občanů (půvoal§ké právo, práYo na jméno, právo patentní, půvoilské osvěd-
čeníatil.);
d)
povahy osobního ylastnictÝí občaBů; e) o vydrženív sovětském právu; f) nauky o právním podmětu (způsobilost k právům, poťlmínky, rozsah atd,) a o právnické osobě v soyětském právu (organisace, podnik, trust, lidový komisariát) ; g) děilického práva v sovětském právu; h) problému viny v občanskémprávu; ch) otázky §oustaw občanskéhosovětského práva (zejména ot6,zka péna věcného a obligačního) a otázka kodifikace občanského práva (o mezích působnosti některých občanských zákonů a jejich použivatelnosti na jednotlivé druhy prármích poměrů). zvláště důležitáje otázka právní povahy státního vlastnictvj a s ni spojeuá otázka povahy §ovět§ké právnické osoby a majetku této osobě přikázaného, ,,vlastních" oběžných prostředků atťl. Tento úkol mu§í být řešen s hleiliska upevnění jednoty a neporušitelnosti
státního vlastnictví a s hlediska poskytnutí disposičníhopíáva totiž ,,právnickým osobám", které jim příslušípodle zákona správy státního majetku jen z pŤikazl. Důleátý je problém právní povahy a charakteru osobního vlastnictvi občanů.Článek 10 stalilské ústavy vyčerpávajícímzpůsobem tuto otázku vysvětluje a dává pevnou základnu pTo řešeni též
četných ryze právních otázek, z tohoto čláůkuYzr\ikajicích. zatiŤí] civilisté řeší tyto právní otázky rúzným způsobem, Někdo ztotož. ňuje osobní vlastnictví občanůse soukromým vlastnictvím. V iedné učebnici se v textu vícekrát použivá výrazu ,,soukromé vlastni;tvi'', až kterýsi z Tedaktorů dostal náhle nápaal a učinil opravu tím, že navrhl, aby se všude, kale se mluví o ,,soukromém vtaitnictví'', rozumělo,,osobní vlastnictví''. Tak pouhou korektorskou opTavou vyřešili celý problém: Osobni vlastnictví ztotožňovali se siukromým vlastnictvím, pak §oukromé vlastnictví nazvali osobním a vše se zdálo v pořátlku. Není nutno se zvláště zabývat touto operaci, která svěilčío riplném nepochopení základniho rozdílu mezi osobním vtastnictvím a vlastnictYím soukromým, jež naše ústava nezná a které je sovětskému občanskému právu cizí.
_ Je však třeba zdůraznit, že již lento zmatek upozorňuje na to,
že je nutuo, aby všelijací,,právníci.. vážně zrevidovali sva zásartaí hlediska. To vše vyžaduje beťllivého studia, V 41, thesi jsem naznačil ěetné otázky, které musí být theor€ticky zpracovány. Nemají ovšem všechny stejný význam. Zde mluvime o takoqých, jako je otázka vydrženi v sovětském právu, dětlického práva v sovětském právu, jako je otáaka viny v občanském právu, samotné soustavy občarrskéhopráva, zejména práva věcného
a obligačního. Je zde spousta otázek, jejichž vyřešení umožni připravit materiál pro yybudování soustavy sovětského socialistickaho občanského práva jako ěásti celého sovětského socialistického práva.
Ovšeu' uelze si věc představovat tak, že je možno všechný tyto otázky vyřďit naráz. Mluvíme o organisaci věaecké tadatetstré ěinno§ti pro_řešení shora uvedených ú}olůa máme na zřeteli, že tyto úkoly poclle poměrů, mezi nimiž hlawí místo bude zaliimit oteŽXa našívlastní iileologické přípravy. Nutno bohuž€l říci, že káCry vědecky pracujících právníků byly v posledních letech silně otřeseny. Nemluvíme o těch, které jsme vyloučili ze svého střeilu jako škůdce a nepřátele, to je k našemu d,obru, to je štěstípro nás všechny. Mluvíme o oněch poctivých práv-
nících,ktgří, třebas byli značně vyzbrojeni starou právní kul[urou a věclou, ukázali se zvláště v důsleilku své slabé marxisticko-lenin-
ské přípravy nezpůsobillýrrri aspoň poněkud pod§tatněji od.polovat
škůalcům,v poslednich letech se bohužet dostalo do našich řad velrnj máio mladýcb vědecky pracujících právníků. Příliv nových svěžícb 66
prál,nických sil, vědeckého dorostu by však znaěně usnadnil zpracování různých věaleckých píoblémů,usnadnil by náš úkol dokončit práci na budování sovětského socialistického ptáva. Téžv organisaci vědeckých sil škůdci muoho pokazili: staIé vědce od§traňovali proto, že prý nedostatečně ovládaji marxisticko-leninskou methodo. logů; mladé od§traňovali proto, že jsou mladi a proto že jim nelze ještě §věřit zpracováni ilůležitýchprávních otázek. JeJi takový škůdcovský poměr k organisování věileckých sil, není ťlivu, že mnozí kvalifikovaní plávníci zanechali vědecké práce a že sama právni věda se octla ve velmi obtížnémpostavení. To zejména nutno Ťíci o tak důležitémodvětví sovětské právní vědy, jako jsou dějiny práva. Je nutno naléhavě vypracovat rínnéotázky tlějin práva tlějiny práva národů SSSR, dějiny ruského práva, zpracovat tak pozoruhodné staré právní památky jako je ,,Ruská pravda" a jiné §taré zákonné prameny, WpŤacovat četnéotázky z oblasti alějil buržoasního práva.
Důležitémísto v sovětské právní věťlě musí být lT,hrazeno 4)racová,li otiLzek, spojených s kolchozní výstavbou. §tualium Stalinské ústaw a stálin§kých stanoÝ zeměilěIských družstev osvětluje celou důležitoststudia a zpracování těchto otazek, Civilisté to, bohužel, ještě dosti neoceňují a \.Trslovují dokonce pochybnosti o účelnosti existence této discipliny. Proti těmto tenalencím je třeba se rozhodně postavit, Nehledě na tn, zda můžebýt řešena nebo buile řešena otázka existence t. zv, kolchozního práva jako discipliny, t. j. buťleJi tato disciplina považována za ěást občanského práva s jedné strany a za část státaího práva s ilruhé strany nebo za samostatnou disci_ plinu, bez ohleťlu na to je nutno mít na paměti a vědět, ž€ pro tlalší zilar organisačního zesílení kolchozů a ceté kolchozní výstavby má ohromný význam studování prár.,rrích problémů,spojených s touto výstavbou a práce na nich. otázky kolchozní výgtavby, mnoho právních otázek, souvisících s,organisační a s hospodářskou činnostía s výstavbou kolchozů, vyžaduji beze sporu účastprávníků. Ve svých thesích si všímám těchto otázek a mluvím o tom, že je nutné věnovat se velmi vážně pracím na ťěchto otázkách, neboť mimořádný význam Stalinské ústavy a stalinských stanov zemědělských družstev plo dalšítlspěch organisace a posílení kolchozů a celé kolchozní výstavby vyžaduje, 6?
aby si pracoyníci sovětského pláva co nejbedliÝěji všímalitěchto problémů.
Avšak sotva správný směr v této věci zaujali někteří soudruzi, kteří se speciatisovali (což musíme vítat) v tomto oboru, zejména soudruh Pavlov. Především vzilrudilo pochybnost samo pojmenování této discipliny
,,pozemkově kolchozni právo". Mám za to, že to není sprár,né, -neboť poťlle Pavlova je půda dána do úplnédisposice kolchozu. za-
pomněl, že kromě kolchozů, které užívajítéto půdy, existuje ještě sovět§ký stát, který rovněž uemůže být bez půdy. Soudluh Pavlov měl alespoň kousek půity ponechat státu (smí,ch). Patrné si mysli, že stát je kolchozní půda, vládní moc a obyvatelstvo (snxóck) . pak má sovětskou zemi? Někanr se poděla, není ji vidět. To ^kdenení správné. Půdu a, právni oLžaky užívánípůdy nelze spojovat jen s kolchozní výstavbou. Za druhé se mi zdá nesprávných mrroho hledisek, která vykládá soudruh Pavlov v nástinu pro příručkupozemkově kolchozního veva. Vkezkoýý exemplář ,,Nástin pro příručku pozemkově kolchozniho práva." obsahuje mnoho tvrzení, ktetá vyvolávaji lážné pochybnosti. Na jeťlaom místě čteme: ,,Vunik pozemkoyých poměrů a kolchozního builování §oustavy institucí pozemkově kolchozního práva za §ocialistické přestavby jako důsledek uvealení v život pozemkoyého a kolchozního zákonodárství." " Nemluvím již ani o těž_ kopádném výkladu, Vždyťje tu vše věcrrě uesprávné. Jak je možno říkat, že vznik pozemkových poměrů a sousta.vxl instituci kolchozního práva za socialistické přestavby je ťtůsleilkem toho, že byto uvedeno v život pozemkově kolchozní zákonodárství ? Co jsou to instituce koichozní7ao preva,? Instituce kolchozního práva jsou kolchozní vlastnictví, je to právo kolchozniků na věčnéčasy a bezplatně užívatpůdy. Z čeho vyplýTají ? Vyplýwa.jí z ýitězstvi Eacialismu. Nel,ypl;ivaji z pozemkového a kolchozního zákolodátstvi, lýbtž z celé podstaty nového, socialistického řáťtu. Jak je možno řikat, že tyto instituce vypl;ývaji z to]no, že pozemkově kolchozní zákonodárstvi bylo uvedeno v žiyot? Vždyť je jasné, že naopak
kolchozní zákonodárství je důsledkem vítězstvítěchto institucí, které jsou laýrazem slavného vítězství socialismu na vesnici. Dále uvádí soudruh PavloÝ na příklad tuto the§i: ,,Pozemkové a kolchozní právo SSSR jako jednota §ocialistického pozemkového 58
a kolchozniho záko[odárství s pozemkově právními a kolchozně právními poměry a s činnostíorgánů diktatury dělnické tŤidy,
tvořících na základě tohoto zákonodárství noyé společenské poměry na vesnici." Zde nelze nic pochopit; právo ,,jako jednota socialistického pozemkového a kolchozního zákonodárství s pozemkově právními a kolchozně právními poměry", Pťávo jako jednota s práyrrími
poměry. Tomu nelze rozumět. To je,,jednota" kolchozniho práva a,,činnosti orgánů diktatury A. V.) na základě tohoto dělnické třídy, tvořících. (kťlo tvoří ? - na, vesnici s pozemkově zákonodárstvi nové společenské poměry právními a kolchozně právními poměry". Nové společenské poměry na vesnici jsou tedy vytvářeny na zálrladě ... zákonodárstvi. Jakého? Které vstupuje...do čeho? V poměry s kým? S pozemkově právními poméry. (Smí,ch u súle.) A to nazlýwá soudruh Pavtrov ,,kolchozním právem". (s\ůick u sdl,e. ) A proto, aby nebyly žádné pochybnosti v tomto směru, zvláště střučně se vykládá ještě jeden paragraf: ,,obsah pozemkově kol-
chozního práva," A co bylo tamto? To bylo právo bez obsahu. Nyní přijde obsah pláva. Nemohu to všechno číst.Řekl jsem §oudruhu Pavlovi o zmatku a o státanině v textu. Zťlá se, že uzlevá, že tento hřích spáchal. Řekl jsem mu: Máte takový příval slov, že můžeutopit největší myšlenku. On: Ten hřišek mám. Skutečně, pohleďte na §amu methodiku qýklaclu. Jaký je to nástin? Já jen čtu, zatím bez kritiky: ,,Nesprávnost a šlrodlivost ztotožňování pozemkového a kolchozního práva jak s ekonomikou zeměťlělského hospodářství, tak i s agrární
politikou..." S jalrou a8Táruí politikou, kile je agrární politika, ji provádí, číagrární politika, v čem spočívá? Pak asi střealník, Nic takového, nevěřte, není tu žádný středník, řítíse přímo kalo
kupředu jako rychlík, bez zastá'vky..., Skutečný vzájemný vztah zemědělského a kolchozního práva k zeměděIské ekonomice a politice..." oč jde? Autor říká, to objasníme až na kouci, zatím však jileme dáIe ,, . . . Jejich nerozborný svazek. . ," Již se objevil §vazek, a to ještě nerozborný. Dříve byl vzájemný vztah, nyní najednou nerozborný svazek. Pohleďme, co bude dále: ,, . . . za vzájemného působenísocialistické agrární politiky..." Co je to agrární socialistická politika ? Snad nějaký agtátni zákon? Pohlédněme ó9
dále: ,,... a ekonomiky zemědělského hospodářství sovětské společnosti."A to nazývá soudnrh Pavlov ,,kolchozním právem". (Emí,ch o sótre../ Přečtěme ještě jealnou; ,,... r.xltvoření socialistických pozemkově právních a kolchozně prál,ních poměrů za vzájemného působení socialistické agrární potitiky a ekonomiky zemědělského hospodářství sovětské společnosti..," Těžkopádné, těžkopádné,.. Čteme dále: .,. Diktatura dělnické třídy jako pramen vzniku pozemkového a kolchozního práva.., ,,Primát politiky nad ekonomikou . . ." a tak se vykláalá v celém nástinu. Soudruhu Pavlove, budemeli takto psát své nástiny, nebude mít z toho nikdo užitek, Zeptal jsem se: souťlruhu Pavlove, pro koho to píšete?Pro přednášející,říká. Pravím: není přednášející, který by něco mohl svést s takovým qýkladem. (Smí,ch.) Natno k tomuto nástinu jako bezplatnou přílohu povinně rozesílat samotného autořa. Čtu dále; ,,...zákony sovětského §tátu o půdě a o kolchozech. Jednota a vzejemná souvislost plánovaného řízenía právní tipravy organisace pozemkových poměrů a kolchozniho ho§podářství socialistickým státem.. ." A dále; ,, . .. Studium zákonů vývoje a zvláštních forem hnutí nové společnosti na vesnici...'' atd. Jaké jsou tq dovolte mi otázkll, ,,zvláštní formy hnutí'' nové společnosti na vesnici, ,,odlišné od zákonů socialistické společnosti a státu, od_ lišnéoťl zvláštních forem hnutí socialistické revoluce? Jaké jsou to formy? Nevím. V každémpřípadě by se to mělo říci jasněji, byť to bylo pro přednášející. Píšeteli nástin, je nutno za prvé; napsat jej nikoliv na 84 stránkách, nýbrž nejwýše na 24i za druhé vyloučit z něho nekonečné množstvíopakoyání, oilbočování, lylických qýlevů, dramatických výrazi atd. atd. Pak by z toho vyšlo něco, co by bylo podobné nástinu přehledu pro budoucí přiručku, pi,íručku, na kterou ještě rádi budeme čekat, soudřuh Pavlov slibu.je vypracovat příručku.Zatím nám však udělal jeden program pozemkového a kolchozního práva v r, 1933 a druhý v T. 1938. Musíme
říci, že není příliš viilět nějaké zlepšení. jeilnom Na místě nástinu s. Pavlov píšeo . . . zvláštnosti zákonitostí a method budování ]tové společnosti na vesnici.., Podle Pavlova, jak §e zdá, j§ou jakési specifické zákonitosti při budování nové společnosti na vesnici, Radil bych soudruhu Pavlovovi, aby tento ukázkowý exemplář nástinu pojimal jako ukázku pro výstrahu 60
(smbh), aby propTacoval a oalstranil z něho ony neďo§tatky, které
my zde § vámi přátelsky odhalujeme. Soudruh Pavlov §e horlivě bije za nauku pozemkově kolchozrrího práva. To je hezké. Ale je nutno, aby se soudluh Pavlov svědomitěji zabýval svým úkolem a svým přeilmětem a aby .vážnéii zplaco-
vával své thema, Dospívám k závént:. pozemkové a kolchozní právo nelze sloučit v jeitno. MáJi se mluvit o ilisciplinách, tealy máme zde go činit s ťlvěma disciplinami: s pozemkovým právem a s kolchozním právem. Kromě toho kolchozní právo nelze považovat za soběstačnó. Zdrojem kolchozního práva je diktatura proletariátu, socialistická demokracie, Stalinská ústaya á stalinské stanollr zemědělského družstva. Kolchozní právo patří částeěně do sovětského státního práva (vlastnictví půtty, základy užívánípůdy, jakož i vy_ užíváni nerostného bohatství, lesů a vod, státuí plánování v oblasti kolchozní výstavby, závazky kolcboz$ vůěi státu atd.) a částečně tto sovětského občanského práva (smloullr, majetkoprávní poměry, roatinné, dědické právo atd.). Kolchozní právo nelze studovat odloučeně od státního práva a od občanského práva. U soudruha Pavlova se však jeví právě tato tendence, tendelce nebezpečná, neboť veile k nesprávné přetlstavě o methorlách zptacování roz7ičných prál,ních otázek kolghozní výstavby. v oblasti pracovního práva vyvstává nám řada otázek, které jsem naznačil v thesi 4?. Myslím, že §e u těchto otázek nemusíme zvlášté zdržovat. ťIkol se tu soustřeďuje na zpracování otázky
předmětu a systému pracovního práva, otázky mezi působnosti pracovního práva a j. Nebuťlu se zdŤžovat u chyb a překrucování, které se staly v této oblasti a které směřuji v základě k pokusům omezit sféru působnosti pracovního práva jen na poměry námezitní, tuilíž jeu na poměr ťlělníkůa úřeťlníků.Svého ěasu byla tato otázka alostatečně osvětlena ve yšeobecném i odborném tisku, byla dostatečně oilhalena trocki§tická koncepce, která se pokoušela popírat
platnost sovětského pracovniho práva na poměry kolchozní. Při pracích na otázlrách sovětského pracovního práva je nutno vyclrázet ze zák|adního socialistického principu z práva na práci, pro- celou . . , socialistickou hlášeného Staliuskou ústavou, zaručovauého organisaci národního hospodářství, ustaviěným vzrústem pťoduk61
tivních sil sovětské spoleěnosti, oťlstraněním možnosti hospodářských krisí a likvidací nezaměstnanosti (čl. 118). V oblasti pracovního práya jsou uejdůležitějšímiotázkemi: wmezení přoilmětu a sousta\,,y pracovniho práva; r,,5rpracování záklaťlůzákonodárstvi o práci a s tímto úkolem spojené vědecké zpracováni takových otázek jako jsou meze působnosti pracovniho zákonodárství svazoqých republik; pracovní a kolektivní smlouva; postup, jak se Tozhodují pracovní spory (§mírčí§oud a j.). Ve věťlě sovětského §ocialistického práva trestního otevírá §e nám rovněž ohromlé pole působnosti v pravém slova smyslu, Je to k §michu, máme zcela nezpracované právní problémy a právnický nepr,opracované základni problémy našeho trestního práva, na př. otázku viny a odpovědnosti. Není propracován úmysl, nedbalost a příčetnost. Na příklad otázka příčetnosti je pro nás ťtosud jakousi laplaceovskou mlhoyinou. Stači si vzpomenout jen na Krylenka a na jeho škůdcovskénázoíý, že ne\i tíeba zabýlrat se píávnickou ,,aritmetikou a právnickou kasuistikou", přít se o tom, kde je úmysl a kťle neťlbalost, kde je zpronevěra a kde přisvojení, kde je nesvědomitost a ktle lajdáckost atd. nebo připomenout názory některých našich horlivých ,,právníků", tvrdících,že rozlišování úmyslu a nedbalosti nemá
zvláštní praktický Význam, Z minulosti je třeba činit nejzávažnéjšizávéry a vzit si vážná ponaučení. Na základě těchto ponaučeníje především nutno pečlivě a svědomitě studovat díla marxismu, našich učitelů,je nutno vést ťozhodný boj s všelijakým ,,volným" postojem k textu citovaných pramenů zakladatelů marxismu-leninismu. Tím spíšeje nutno rozhoilně a nemilosrťlně bojovat se všelijakým překrucováním marxis-
ticko-leninského učenío právu. Příkladem takového ne§touťlného postoje k pramenům, příklailem jejich přímého falšování a literářního trroilvotlnictví mohou být pověstné knihy škriilce Krylenka, který se při builováuí sv"ých škůdcov§kých ,,koncepcí" v obtasti trcstního píáva nezastavil ani před překrucováním a přeil zvráceným vykládánim Marxových a Lenino\,Ých myšlenek. Zjevně překrucuje příslušná místa z Leninova díla ,,Kdo jsou ,přátelé lidu' a jak bojují proti sociálním demokra_ tům?", kde Lenin mluví o myšlence ileterminismu, Krylenko překrueuje Leninův citát a snažíse dokázat, že Vla.dimír lljič popíral 62
vinu a úmysl. Krylenko pomlouvačně wkládal tuto otázku a do_ kazoval, že prý Lenin vyžadoval potrestání bez ohledu na, vinu, jen podle znaků pouhé objektil.ní škoaly, ve sqých škůdcovských,,cvičeních"dospěl Krylenko k tvTzení, že prý ,,odpovědnost zůstává i tehťly, když zíejmézce|a chybí jakákoli zlá vrlle nebo dokonee jako oťlpovědnost ob_ psal nedbalost"' ,,Oilpověilnost zůstane - politickou a v odpo_ jektivní, veskrze píecházejici v odpovědnost
vědnost trestní", Ábychom ilokázali úplnou nepoctivost a lživost těchto tvpení, postaěí, když uvedeme mista z ilěl Lenino\4ých, kteTá neponechávaji na pochybách, že Lenin vyžadoval přesnou a přísnou iliferenciaci viny, osobní oťlpovědnost. Tak v jednom z Leninových dopisů ěteme: ,,Pak Vám doporučuji vyšetřit záležitost přerušeni práce švédskéhozávodu Nitves a Holm (Ekonomičeskaja žiznj, č. 794, str. 4).,Pom,al,u aEři,zoaal,i; objednávku na voilní turbiny. Kterých máme strašliv.ý nodostatek ! To je wchol hanebnosti a nestoudnosti. Uréiténajd,ěte vinuíky, abychom tyto ničemy nechali shnít v žaláři. Zjistěte přesně osobni odpovědnoú, za práci tohoto závodu a objednávky u něho. Vůbec zjištění přesné osobní oclpověclnosti je nejdůležitějšívěc řetlitele administrati..,ního odilělení raaly lidových komisařů a Ťaaly práee o obrany. To budu požailovat co nejpřísněji, Ukáže-li se, že je třeba, mu§í se neproilleně k tomu přibrat lidowý komisariát sprayeťllnosti a ťlělnicko-íolnickéinspekce a jejich ,expert' . . ." Na jiném místě Y alopise soudřuhu §emaškovi Lenin psal: ,,Dále. Co se dělá (a co se udělalo?) v Moskvě ? Kdo odpovítlá za práci? Jen ,úřeilníci' s hono§n]ím sovětským titulem, keří niěemu nerozumějí, neznají věc a jen podpisují listiny? Jsou tam věcí znalí vedoucí činitelé? A kdo ?
Nejdůležitějšíje ilocílit osobní odpovětlnosti. Co bylo učiněno, aby Kdo kontroluje ?
se ocílilo o§obní odpovědnosti?"
Inspektoři? Kolik jich
je ? Kdo to je ? Kontrolují oildíly mládeže (K. S. M,) ? Máte takové oddily? Kolik? Kde a jak se osvědčily? Jakými prostředky se provádí redlní konttola1." Na XL sjezdu strany v politické správě ústředního qýboru Lenin navrhoval: ,,.. . pohánět přoťl soud ty, kdo zavinili průtáh. Myslím,
že proletářský soud doveale trestat, máJi však trestat, musí mít vinníky, avšak ručímvám za to, že lelze vinníky nalézt ať se každý z vás na to poilívá nej§ou vinníci, ale je zmatek,- panika a tlachání . , . Nikdo se nealovede chopit věci . . . To je škoillivější, než jakákoli sabotáž, staěí, když sabotér spatří, jak se dva komuni§té přou o to, kdy je třeba se obrátit na politbyro pro zásadli direktivu k nákupu potravin a touto skulinou proleze. Přid.á-li se trochu chytrý §abotéŤ k některému z těchto dvou nebo postupně pak je konec. Věc je ztracena nak oběma a bucle jim pomáhat vžťly.Kdo je vinen? Nikdo." Lenin požadoval ,,.,.. pohánět vinníky před soud,,...", mluvil o nutnosti nalézt vinníky, kla.tll otázku: ,,kilo je vinen?" * To vše nenechává na pochybách, že Krylenkova twzeuí, ktqrý popírá problém viny a oilpověilnosti v sovětském trestním právu, nelze nazvat jinak než pomluvou, Neobyčejně důležitéjsou problémy přičitatelnosti a zavinění, sociálního ohroženi a potrestání, potlačování aT4ýchovy, přesných skutkových poilstat a analogie. Nemohu se poclrobně zabjrvat všemi těmito důležitýmiotázkami. omezím se jen na to, že připomenu Lyto otázky a ty, kdo §e o tyto otázky zajimaji, odkáži na právnickou literaturu, v nížvšechny Lyto otázky jsou dosti podrobně vysvětleny v souvislosti s mými přojel,y proti škůdcovskýmkoncepcim Krylenka a jiných škůdců. zvláště bych se chtěl za§tavit u takové otázky theorie sovětského tre§tního práva, jakou je theorie spoluviny. Tato oíezka je velice zajímavá. Theorie spoluyiny je v buržoasnítrestně pnivní vědě dosuil jednou z nejspletitějších a nejscholastičtějšíchtheorií. Ne nadarmo již Schiitre mluvil neuctivě o ťloktrině spoluviny jako o Augiášově chlévě, na jehož vyěištění je zapotřebí celého stoleti Profesor Žirjajev se vyslovil Y tom §my§lu, že še mu zilá nemož-
ným definitivně rozřešit otázku podstaty spoluviny zejména ve vědě, Kilyž Ta8ancev uváalěl tuto poznámku profesora Žfuiaieva, neopomněl pŤipomenout, že sám ŽirjajeÝ, který nerozlišuje spolu-
vinu od, případu, když se několik osob účastníjednoho činu, napomáhal zmatení pojmů. Je zlámo, že Fojnickij navrhoval vyloučit učenío spoluvině z výkladu všeobecných podminenk trestného čiuu jalro zbytek scholastického zpracováni práva a navrhova.l, aby 64
se i v těghto případech uznávala použivatelnost všeobecných zásact
inalividuální odpovědno§ti. Sergějevskij spatřuje neťlostatek jasnosti ve vódeckém zpracování spoluviny v tom, že převládající literatura nemá určitý princip nebo určitou zá,saťlu, na které by bylo možno .lybudovat učení o odpovědno§ti několika osob za jeden tr€sitný výsledek. ,,Místo ťlůsleclně rozvedeného učenínalézáme y literatuře o §poluvině často četná srovnáni, fikce, neprokázané premisy,""' ,,Nehledě k exi§tenci obsáhlé literatuťy je velmi málo propracována obecná nauka o spoluvině, která by zahrnoYala všemožné případy ze skuteěného žiiota , . .' Tak charakterisuje sama buržoasuí věda stav této velmi zajímavé theori€, této velmi důležitéčásti trestního práva.
Problém spoluviny, theorie spoluviny nablirvá zvláště velkého tříilníodpor vykořisťovatelských živlů,jejich agentury, která je agenturou zahraničníchvýzvědlých služeb, se nejvíce projevuje ve spiklenecké činnosti těchto živlů tim, že se organisují různéprotisovětské illegální skupiny, zločinné poťlzemí, zločinná protirevoluční spolčení, . Píežila se již vulgární představa spoluviny jako formy společné trestné čianosti v užšiloslova smyslu. Zvlriště nlmi, za třídniho odporu vykořisťovatelského světa proti vítěznésocialistické revoluci uabyl problém spoluviny akutního tírzv jako forma pol! r4ýznamu v našich poměrech, kdy
tického boje. Možno ňci, že správně pojaté učenío spoluvině lze v §ovětském trestním právu socialistického státu konstruovat jen tehťly, vycházíme-li z pochopení zvláštností našídoby, rázu a zvláštností třídního boje v dnešníilobě. Co říká studium těchto materiálních podmínek našídoby? Líčí takovou peÝnost sovětského zřizení, takovou moc socialistického státu, kterou nemůže otřást žáďn6 válečná moc temných sil společnosti přežité,odumřelé a oalumirající. Znamerle to, že jsou vyloučeny pokusy bojovat proti ssSR, pokusy zdolat nepřemožitelnou moc §sSR?
ři
Nikoli. Boj pokračuje, a to ještě s většísilou, jak ukázaly tyto
roky a procesy, v těchto letech projedrrané. Proces s protisovětským pravičácko-trockistickým blokem ukázal, že síly, nepřátelské S§§R a věci socialismu, se snažíprovádět svou zloěinnou činnost,
I a to nikoli jednotlivě, isolovaně, nýbrž organisovaně,
svých zločinných úsilí.
spojením
Osobitá zvláštnost a velký historiclrý význam orocesu proti protisovětskému ,,pravičácko-trockistickému" bloku tkví v tom, že lkáza| že,,blok" je formou spojení všech protisovětských podzem_ ních skupin. v tomto,,bloku" se spojili v boji proti SSSR trocki§té, bucharinci, zinověvci, menševici, eseři, buržoasníuacionalisté, bývali provokatéři a agenti carské ochranky (pozn, překl.: policejní tajné služby), důstojůrictvobíléarmády a cizozemšti fašisté. Jiná zvlášťnost tohoto procesu spočíváv tom, žc prokáza|, že zločiuecká činnost obžalovaných je naprosto bezzásadovou trestnou
činnostív pravém slova smyslu, charakteristickorr pro bezzásadovou a bezideovou bandu profesionálních škůcteů,diversantů, Wzvědačůa vrahů. Proces ukáaal, že pravičácko-trockistický blok nemůžebýt kvalifikován jako politická skupina ve vlastníln slova smyslu. Politická skupina přeťlpokládá určitépolitické zásady, určitý politický programJ jistá politická přesvědčeni, schopno§t a pohotoyost hájit tato přesvědčení, bránit je a propagovat je, Politická skupina organisuje svou činnost na záklaďě politické orientace, propaguje tuto orientaci, háji správnost jejích zásad atil- atal. V daném případě chybí všechny tyto nelryhnutelné a nutué znaky politické činnosti, i když se Buchariu, jak si pamatujeme, pokoušel mluvit o ,,ideologii" a o,,filosofii", o ,,problematice všeobecného veileuí" a pojednával o svých zráťlcovských plánech na vyllžiLi války o jakési úloze, která,,stojí prorocky v budoucnosti". Neni těžkéoilhalit celou tuto ,,fito6ofickou" slupku, která byla nezpů§obiJe zabyt prayou poďstatu věcí a svědčila o nesporném trestně banalitském rázu tohoto spiknu[i. Jak vyšetřování plně prokázalo,,,pravičácko-trockistický blok" byl oťlhalen jako agentura zahraníčnivýzvědné služby, se všemi zvláĚtnostmi tákovéto orgadsace. Ťo ještě víc zdůrazňuje trestný táz zločilnéčinnosti spiklenců. V referátě ,,Výsledky prvé pětiletky" řekl soudruh Stalin, že zbytky vykoŤisťovatelských tříd, vyloučených z našeho života v důsledku socialistických vítězství, zaměřují svou činnost na to, aby otřásly společenským socialistickým vlastnictvím jako Základem celého sovětského zřízení,'"
Sourlruh Stalin zdůraznil, že lidé starého režimu organisují škůdcovství, organisují rozvraceuí sovětského hospodářství a všemožným způsobem se snažíšpinit a poškozovat socialismu§. Věnuji zvláštní pozornost výroku §oudruha Stalina o organi§aci činnosti nepřátel lidu, kteří rozkráda.jí společenskésocialistické vlastnictví, Projevy podzemní činnosti zahraničníchvýzvěclných služeb v íůzných zemich a zvláště pokusy těchto služeb proniknout do zázemi Sovětského svazu rovněž svědči o zesíleníorganisačni činnosti těchto služeb a protisovětských skupin a formaci, nepřátelských SSSR. Vše to zvětšuje ,význam, který maji pro sovětské trestní právo práce rla otezkách, spojených s odhalováním organisované činnosti zločinců. Náš úkol tkvi v tom, abychom dovedli, opírajícese o poučky sovětské theorie trestního práva, odhalit vzájemné organisačníspojení mezi jealnotlivými účastníkyna určitézločinnéčinnosti, zaměřené přoti zájmům SSSR. Náš úkol tkví v tom, abychom dovedli nejen rozpoz\at vzájemné faktické spojení jednotlivých společníkůmezi sebou i s druhými zařízeními, jež organisují jejich zločinnou činnost, t. j. úkol tkvi nejen v tom, aby byly řešeny otázky skutkové (quaestio facti), nýbrž aby byl podán sprár.,ný rozbor těchto vztahů s hlediska právní tloktriny a aby byla správně právnicky kvalifikována trestná činnost, t. j, aby byly řešeny příslušným způsobem i otázky právni (quaestio juris). Tento úkol je neobyčejně důležitýa vážný, proLože organisačni formy, v nichž se projevuje toto spojení jednotlívých společniků, jsou ],ozmanité. Různý je i stupeň účastijednotlivých společníků na společné zločinnéčinnosti. Sama zločinná činnost je často mnohem složitějši §oustavou vztah:ů., než je spotečná zločinná činnost, dosud trestně právní věďě znárná jako tlupa. Proce§ s ,,pravičácko-trockistickým blokem" ukázal, že pojmy spiknutí (,,komplot"), tlupy, bandy, v starém pr,ávním smyslu těchto slov nevyčerpávají problóm. Podle převládajících současných názorů spiknutí předpokládá nejen přímédorozumění mezi účastníky,ný}:lž téžtak zvalý vzájemný návod tak, aby, jak řiká Tagancev ,,...každý z účastníků byl návodcem i navedeným . , .''.." Tato poslední okolnost jasně svědčío bezpoclstatno§ti této theorie, neboť k úča§ti na spiknuti vůbec neni nutno, aby každý spiklenec byl současně návodcem druhého. S dřuhé strany tato theorie
zastírá zvláštní nebezpečnost §kutečných návoťlců, t. j. hlavních vinníků, nejakti!,nějších zločinců,kteří hrají vedoucí úlohu při společnézločinnéčinnosti, Tlupa přeďpokláťlá, že se společnícisubjektivně dorozumějí, že spáchají několik trestných óinů, nebo že se dorozumějí o stálé nebo déle trvající zločinnéčinnosti. Tlupa, jak známo, předpokládá kromě toho více méně ucelenou organisační formu, přeitpokládá praviclla určitéhierarchie uvnitŤ tlupy. Na takové zločinecké formace jako je ,,pravičácko-trocki§tický blok" nemitže se s prál,ního hledi§ka použít§tarého pojmu spiknutí a tlupy. Bucharin měl zřejmé na mysli tuto starou právní doktrinu, kilyž se ve své závěrečnéřeči pokusil polemisoYat s thesí obžaloby, že odpovídá za všechny zločiny spáchané tímto ,,blokem", na kterých on * Bucharin neměl ani osobní, ani přímou účast. - řekl: ,,Občan prokurátor vysvětlil ve své obžalovací Bucharin řeěi, že členovéloupežnické tlupy mohou loupit na různých místech a přece jsou odpovědni jeden za druhého. To je spravedlivé, avšak členovéloupežnické tlupy se musí navzájem zrLát, aby byli tlupou, a musí být ve vzájemném, více méně těsném spojení. Já jsem se však dověitěl teprve z obžaloby o příjmeníŠarangovičea po prvé jsem jej spatřil přeil soudem. Po prvé jsem se dověděl o existenci Maximova. Nikdy jsem neznal Pletněva, Kazakova, nikdy jsem nemluvil s Rakovsk]í,rn o kontrarevolučníchvěcech, nikily jsem nehovořil o tomto předmětu s Rozengolcem, nikdy jsem nehovoi,il o tom se Zeleuským, nikaly Ý životě jsem nemluvil s Bulanovem atil. Mimochoilem řeěeno ani prokurátor se mne ani slovem nezepta| la tyto osoby. Praviěácko-trockistický blok je především blokem pTavičáků a trockistů. Jak sem na přiklad, můževůbec patřit Levin, který zde na soudě vypovéilěl, že dodnes neví, co jsou to menševici? Jak o' sem mohou patřit Pletuěv, Kazakov a jiní?" 1. Čtenové tlupy se musí tedy takto: Bucharin argumeltoval navzájem znát, aby byli tlupou, 2. čtenovétlupy musí býl navzá, jem ve spojeni více méně těsném, 3. Bucharin neznal ani Šarangoviěe, ani Pletněva, ani Maximova, ani KazakoYa,4, Bucharin nikily nemluvil o kontrarevolučních záležitostech s Rakovským, s Rozengolcem, se Zelenským a s Bulanovem. Z toho vyplývá, že v tomto přípaďě nejde o skupinu, nejde o tlupu.
§kutečně podle staré doktriny
tomu, aby š1o o tlupu nebo
hierarchická organisace (třebas §e nutně nevyžaduje tato organi_ §ace ani poalle této doktriny), tudížje nutno, aby se členovéna-
vzajem zna|i. Řekl jsem přeď souťlem, že podle mínění mnohých kriminalistů se pro pojem spoluviny vyžaduje společná dohoda a úmysl kažitého ze zločinců,každéhoze společníkůpři každémz trestných činů. Jak známo, je to skutečně převláťtajícínázor, ktnrý předpokládá, že k pojmu spoluviny nestači objektivni příčin!á souvisio§t a všeobecné podmínky subjěktiv!í viny, nýbrž že se vyža
a nedával souhlas k jejich spáchání. Poalle našeho názoru takový účastníkzločineckéslrupiny musi býL wznál odpovědným za kažďý konkretní zločin, qlplýváJi ze všeobecué zločinnéorientace této skupiny nebo je-li v určitém plánu její společnézločinnéčinnosti. Názor Sergějevského je nesprár,ný, rrreboť vylučuje odpovědaost oněch účastníků zločinnéskupiny, kteří svou subjektivní činnostínezpůsobili trestný v"ýsledek. Avšak úěast v takové zločineckéskupině bez ohledu na to, zda účastník,,byt zapojen" do některého zločinnéhovýsledku, v kterém se reali§oyala zločinná činnost této tlupy, svědčío tom, že tento účastníkmusí odpovídat i za tento výsledek jako veškerou činnost své skupiny právě jako její člen. Rovněž nesprávný je názor, jejž hájil svého času tojnickij, kt€rý napadal sgholastičnost panujici doktriny o spoluvině a který 6
08
k
o skupinu na způsob tlupy, je nutné dorozumění účastníků, je nutná
Hlawl úkoly
spatřoval tuto scholastičnost v ton, že ,,.
. . vina každého se stává vinou všech..." a že proto ,,... každý odpovíťtá nejen za sebe, ale i za druhé, nejeu za svou vinu, nýbrž i za cizi . . .i."' O jaké cizi vině možno mluvit v daném přípailě ? Cožpak §e t. zv. cizi vina nestává vlastni vinou v itúsledku skutečnosti-, že se úěastnil spoleóného třeštného činu? Fojuickij pojednává o otázkách spoluviny se stanoYiska všeobec_ ných zásad příčinnosti a domníyá se, že,,při nedostatku vnitřní, a vnějšípříóinné souvislosti každéhoúčastníka§ určitým jevem neuí možné,přičitat mu tento jev za vinu''."' Ač je tato zásada sama o sobě správná, nelze jí používat při otázce spoluviny, nepojimáJi se §poluvina v úzkéd.iou. to je jako účastněkolika osob na spáchání jeťtnoho nebo rěkolika "*y.iu, trestných činůspolečným úsilim, nýbrž pojímá-li se v širšímslova §myslu, t. j. jako souhrn ěinů mnoha nebo několika osob, které vyvolaly uejen určitý trestný qýsledek, nýbrž které v určitémíře nebo v určitémstupni přímo nebo nepřímo, prostředečně nebo bez_ prostředně podmínily uebo usnadnily trestný výsleťtek, který jo konečným cilem trestné činnosti. v trestní věci pravičácko-trockistického bloku máme právě ta,kovou spoluvinu v širšímslova smyslu, Společným cílJm všech účastníků tohoto,,bloku'' bylo, aby byla svržena sovětská vláda a aby_ 8e plavičácko-trockistický střed zmognil moci. Tento cíl byl společný všem, kdo se účastnilitéto zločinaéčinnosti, a byl jimi přesně.převzat. Není zde výjimky ani u jednoho z oúžatoianlcn, ani u lékařů-travičůPletněva, Kazakova a Levina; to ostatně -Bucharin rovněž přecl souclem popíral. Ale to už je quaestio facti. Všem účastníkům tohoto bloku byly společnézpůsobý boje, které přijali pTostřeilky, jichž používali pravičácko_troeústičtí a schválili fanatikové -(škůdcovství,diverse, teror, qyzvědačství). všichni usilovali o uskutečněnísvého společnéhocile společnou cestou velezrailou, zradou, vraždou atd. okolnost, že jedni z nich jednali jako vrazi, jiní jako vyzvědači, jiní jako diyersanti atťt., ňemění nic na jejich postavení, pokuil jde o jejich právní odpovédnost. Běloruskou illegální pravičácko-trockistickou skupinu vedl bez_ prostřeťlně Rykov a Antipov. To však nevylučuje Bucharinovu od|
poYědnost za zločiny, spáchané touto skupinou, třebas přo svérázný způsob spiklenectyí, jehož používal,,blok'., Bucharin snad, ani ne70
věděl o některých lidech a o některých faktech zločinnéhorázu, jako snaď nevěděli a ani nemuseli vědět někteří účastnícitohoto ,,bloku" o některých lidech a o §kutečnostech zloěinného rázu. Poalle výše uvedeného stanoviska musí být prozkoumána otázka dřuhů spoluvinníků podle stupně jejich účastenstvi, Nauka o spoluvině nezná na př, pojem organisátorů trestného činu, mluví spíše jen o inspilátorech, o náYodcích a o strůjcích;to však neni jedao a totéž. Článek 17 trestního kodexu RSFSR jde v tomto směru po vyšlapaných cestách a mluví o přímých pachatelích s jedné strany a o návodcích a pomocnících s druhé strany. Avšak zvláště nebezpeění jsou organi§átoři tre§tného činu, neboť i tehdy, je-li tu zvláštní návodce, je jejich činnost, právě jako organisátorů dvojnásob nebezpeěná pro společnost a pro stát, Nutno zrevidovat i otázku tak zvaných hla!,ních a vedlejších
vinníků, neboť osoba, vykonávajíci vedlejši funkce při spáchání
trestného činu, nemusí být rrůbec druhořadým účastnikem.OŤgánisátor trestného čiuu můževykonávat druhořadé funkce, jako na př. stát na stráži, tlávat jen pi,ikazy a pokyny, avšak tim se jeho úloha v trestném činu vůbec nemění v druhořadou. Nelze ovšem obhajovat rozdělování na hlavní a vedlejří vinníky se stanoviska subjektivního kriteria: animus actoris a animus socii. S tohoto stanoviska byla Jagodova vina při vraždě S. M. Kirova hlavní přes to, že jeho úloha se fakticky projevovala jgn v pokynu nebo rozkezu nepřekážet Nikolajevu, aby vykonal svůj zloěinný zámét. Je zcela pochopitelné, že Jagoda je vinen touto zlomyslnou waždou neméně než sám Nikolajev a že musel odpovídat podle článku 588 trestuího kodexu v celém rozsahu, třeba sám svého času namítal, že při zločinnémzawaždéniS, M. Kirova spáchal jeu úřeďni zločin, což ovšem neobstojí před kritikou, Avšak Jagocla by byl mohl nalézt v pa,nující theorii spoluviny některé prvky takovýchto úvah, jak to učinil Bucharin. Zásaila vyjádřená v čl, 18 trestního kodexu RSFSR musí zůstat v plné platnosti. Je ji třeba jen hlouběji propracovat ve shoalě s jednou z hlavnich zá§ad sovětského trestního práva se zásadou iniliviťlualisace trestného činu a tresttr. sotva je třeba zvláště se zmiňovat o tom, že zpraeováni theorie str}oluyiny v sovětském pŤávu neuspokojuje. Můžemena příklatl ?1
poukázat na učebnici Piontkovského ,,sovětské trestní právo'' a Ošeroviče a Gercenzona ,,Sovětské trestní právo''. V oboir učebnicích §e této otázce věnuje místo zcela uódostateěné, Getcenzon a Ošerovičo slroluvině mluví přesně na půl druhé stráňce. Piontkovskij věnuje téttu. otázce 18 stran. Avlak všichni autoři se vyhýbají formulaci nejna.léhavějších a nejspornějšich problémů.Piont_ kov§kij přitom pojednává o spoluvině jakó o z-vtáštním aruhu §oučinnosti a rozezlilvá jen pro§tou součinnost a složitou součinuost. Rozumí se, že podobná terminologie je nevhodná. Ale potíž není
jen v terminotogii, ani není tak v terminologii, lfubrž
právě_ovšem v tom, že samotný výklail Léto oIázky se omezuje ná vytiaeni různých hledisek v této otázce, aniž se čini pokus, saňostatni konstruovat theorii spoluviny tak, aby odpovíd a|a zájmim a poža-
daYkům socialistické výstavby. Piontkov§kij ve svém výkladu nauky o spoluvině nekritickv přejimá stenovisko běžné buržoasnítheorie. To se prolevule zejuiéna nepo|uzuje ukrjvání jako §poluvinu na tres-tném činu, _ž9 " ,!o:, jako nýbrž naďržování trestnému činu. V obecné a v ab§traktni formě toto twzení není správné, neboť ukrývání můžebýt jednou z forem spoluviny. To se velmi charakteristicky proieúo -v procesu protisovětského,,pravičácko-trockistického Útotu'., pli rozboru zločinnéěinnosti Jagoilovy, jehož aktivní účastv ,,biotu'' se projevovala právě v celé soustayě ukrýváni jeho spotečniiů. P_iontkov§kij piipouští, že ukrývání muže být pomáháním jen tehaly, když bylo pachateli slíbeno přeťl spácháuím trestného čii-ru. To je sotva správné. Slib lení nezbytnou podmfurlou, aby ukr]rvání bylo uznáno._za pomáhání, Zatajoyatel nemusel nic stibÓvat, nýrrž jako účastníkna společnézločinnéčinno§ti mohl napomáhai záaru této _činnosti s.qým ukrýváním. V takovém připadě není
V tomto §měru je sprár,nějš1 doktriua a,nglická. Podle auglického práva se účastpřičítá za vinu tomu, kdo sice není přímo pacha_ telem třestného jednání a nebyl přítomen při jeho dokonání, přece však jen nějakýrrr způsobem je s tímto činem v souvislosti, při čemžzjištěnísouvi§losti s jealnáním se můževztahovat buď rra dobu, která přeclcházela spácháni tr€§tného činu, nebo na dobu následující. Když něhdo u sebe skrlival toho, kcto, jak je mu známo, spáchal felonii (vyzvěilačství) nebo mu přispěl ěinno§tí, podporou nebo pomoci, ten je považován poitle anglického ptáva za vecllejšíhoúěastníka tohoto trestného činu; virurlfon z vedlejšího účasteustvíje uznáván také ten, kdo, ač věděl, že jiná osoba spáchala íelonii, vyhýbá se svědecké výpovědi proti ní, aby jí pomohl uniknout oilsuzujícímúrozsualku, a také ten, kťto osobě odsouzené pro felonii poskytne nástroj 2a tím účelem,aby .q{omila žalářaí mříže uebo zámek a aby mohla utéci anebo lrdo j1 poskytne pro§třeilky na podplacení žal.éřni stráže, aby poskytla zločinci možnost uprchnout,'l Pokud jde o návod, nutno zďt'Jarnit zvláštnosti náWhu spoluviny vypracovaného Stevenem. Tento nálz.h rozšiřoval odpovědnost návodce, prohlašoval ho odpovědn;ýrn za kažďý tŤe§tný čin, který byl spáchán z návoilu ,,a o němž návodce věděl nebo musel věilět, že můžebýt spáchán".' Je třeba zvláště probrat otázku odpověťlnosti návoclce bez ohledu na to, zda následovalo spáchání činu, ke kterému naváilěl, či nikoli. Problém spoluviny má nejeu veliký rl.ýzrram theoretický, nýbrž i význam čistě praktický, neboť našim praktickým pracovníkům v justici opatřuje theoretickou zbraň, které nutně potřebuji ve své praktické činnosti soudní, prokurátorské i vyšetřovací. V oboru věily sovět§kého §ocialistického soudnlhn prdua nastávají tyto hlavní ťrkoly : a) problém organisace sovětské soudní §oustavy v období vítězného socialismu (složeni soudnich orgánů, soualní příslušnost, otázky soudního dozoru, soutl a arbitráž, §ovětský soualní systém a souťlružskésoucly) ; b) práce na otezce povahy a zvláštností sovětského procesu trestniho a civilního; c) zázada ronxo§ti §tran v soudním procesu;
d) theorie důkazůa zejména nauka o nepřímých dů}azech; e) problém kasace v sovětském procesním právu, Zv]áštní pozornost je třeba věnovat práci na probléme ch _ lolěts.ké lvirni,nalistika, aby byla vytvořena t"Úi""ri"titu "ouctrila Jako odvětví soudněprávní vědy. Vědečtípracovníci v tomto oboru jsou povinni sovětskou krimil*:!]ll povznést rra v.yššístupeň vývoje, vyzbrojit
serrovaci orgán melhodikou a technikou kriminalistického "y";";i;ký vy8eÉo. vání, opírajicíhose o nejnovější vymoženosl"i věa"- ------- '"--' pokládám za nutné zastavit se zvláště u dvJu otázek, Je to otázka našísovět§ké theorie důkazůa otrrt" souei"r.e--t"m]"ulistiky. V oblasti theolie důkazůse u nás vysIrfule- lrá"dokonce v dílech velkých sovětskýctr procesuaristr1 "'rrvU, lali ;k;;"b;"dívná diskuse o otázce volnosti á mází souacovskiir" *"""Ja!""r. se,.vysvětluji_ nesprávqfoni puth"l"gi"rr;i-hi";i"]iy, Ty^'_". Ntere zase vyplývají z nedostatečnéhoovládáni marxistickoJeninské methodologie. Tyto chyby připomínám - štiogovičem"růi -p";;;;;"sorem Gro.alzinským a profesorem p"oi" bezpečné,ž,e -":"ó" r""iiou"u_vedou k různým koncepcim t."too.r."t* srrym.,Neni tíeba mluvit o tom, jak velký význam má pro Draktickou_ jak §oudni, tak qyšetřovací ;iunŇ tňeorie " ř-t*a -"lrr"'""je základem a lze Ťici dušícelého procesního p.auu. a,it<"'rir, Ža" uvést nenormální stav v našísoudně práurí iědě. kt"rÝ ;; ;_ jevuje v tom, že tato věda studuje otázky t"u"tnii,o rir"""il.iiovaně, bez jakéholi souvislosti § otázkami ánou*ttno ;il"":jg správnější a že většíúčinnoJuOir""i.áira"u _ ?!! ": P:taková Ť" její zaoezpecaJe organisace, při nížby otazky občanského řízení byly spojeny v rámci 5edné věay, ,ár;;;;Ň. |*"t{h.o 1 pravu. Jalt dalece je škodlivé takovéto odtrŽení jednoho oboru věily o soudním právu (trestní řízení) od a.ur,Cňo t"ivir"il?rurril, možno soudit na př. z těchto skutečností: ;Úec;;;"b;ivaji zpracováním t}reorie důkazi. Zdá su"iuilisté's" 3.i* ái""a-, !" -řr"i o nepŤímých důkazectr v oblasti občanskérroli"""i lu "" *Ň o krimiaalistice v občanském íizeni. Zatim ""tá "" áto o"piira1;.r, 't"-t"r.i*ii""Ou"i nravě tak nemalý vztah k civilistice
:lli{
}az;ctt listice
.má_
:"t"
_(!x,š€třování krevní skupiny při sporech ; zkoumávání dokladů ve sporech obligáčnícir uta.l.
;;;"t"i, ;"-
Si"Ú".*i'uS-""i,
otázek důkazníhopráva v rámci všeobecné vědy sovětského práva je našímnaléhavým úkolem.
Výše jsme hovořili o úkolech kriminalistiky.
K
tomu doalávám,
že naše kriminalistika ve své nynější podobě nemůžeuspokojovat,
v
tóto oblasti je nezbytně třeba učinit velký pokrok. Do drrešní doby byla kriminalistika v po,dstatě resortni prokurátorskou vědou. Věilci, pracující v oboru kriminalistiky, se zabývali hlavně stuťliem různých věcných důkazů,aktů, dokladů &td. atd., jejicn práce měla čistě empirický Táz. KŤiminalistická laboratoí prokuřatuřy Svazu SSR byla nyní připojena 1r právuickému ústavu akademie věd. Zde v těsnóm spojení s .jinými vědeckými ústavy akademie věil (ústavem chemick:ím, fysikálním, matematickým, technickým atd.) získávajíkriminalisté možno§t, vážuěji a blíže se z&bývat otázkami kriminali§tiky. Je třeba se zabývat zvláště otázkami organisačniho postupu. Ve světle uvedených úkolůvšemožnéhorozvoje sovětské právrrí vědy a propagace sovětskóho socialistického práva nabývá velkého významu otezka, aby pracovníci právní vědy ovláilali bolševismus, otázka přípravy nových vědeckých a učitelských kádrů, otázky jejich ideového a vědeckého vzestupu. V posledním roce bylo v této oblasti dosaženo některých vý§lealků (rozmnoženi aspirantury na pŤávnických vysokých školách, jisté oživenía posílení věilecké a badatelské činnosti v oténkácb státu a přáva). Ávšak tyto výsledky ještě zdaleka nestačí. Je třeba organisovat věileckou činnost v oblasti právní v těsné organické souvislosti s rozmanitou a s velkolepou praxí socialis_ tického §tátu dělníkůa rolníků,nutno připravovat mladé vědeckó pracovníky podle požadavků, které ukládá vědě socialistický spo. lečenský řád. zvláštní pozornost aousi právníci a právnické badatelské ústaw, vysoké školy a katedly věnovat přípŤavě a vydává!í učebnic a programů právních disciplin. Stav v tomto ohledu přes jisté zlepšení není dosti uspokojivý. Učebnice a programy maji poilstatné nedostatky jak ve věťlecké a politické jasnosti a správno§ti formulací, tak v systému roztřídění materiálu. Činnost směřující k neustálému zvyšování iileové úrovně učebnic a programů musí se podle
pokynů stalinových a Molotovových o vědě a o učebnicích stát
7ť,
ll
nejdůležitějšisoučástí veškeréěiaaosti právnických vědeckých a badatelských inštitucí. Rovněž je nutno při§toupit k práci na §ovět§ké errcvklopedii stál"u a_ práva, na dějinách práva nároilů SSSR, na dějinicrr buržoasníchstátoprávních theorií a §dTužit k této práci -specialisty, právníky, vědecky a prakticky pracujícícelétro SŠ§R, ' prakticky uskuteěněny výše naznačené úkoly, aby bylo __,Aby byly likvidováno pokulhávání vědeckých a badatelských práci i oiarkách státu a práva a aby byl uskutečněn rlalšíroŽvoj naši soveúté je 9rávn! yédv, nezbytně nutné nejtěsnějši spo3.ení-věaecté a Ua_ datelské práce s praxí státorí výstavby, je nezúytně třeba bolševicky organisovat přátelskou a plodnou 'v8deckou činnost výzkum_ ných_ institucí a věileckých pnacovníků pod praporem -.ň.i"-orerrinismu.za vealení §tra.ny Leuinovy a §ta]inóvy pro blaho národů SSSR a všeho pokrokového lid§tva. jsou naše hlavní úkoly v oblasti věďy sovětského socia]istic_To kého práve. _ Zdaleka jsem je neq,čerpal, avšak základní úkoly jsem nastínil. Na našíkonferenci jsou zastoupeny všechny věťlecké a badatelské listavy a k€tealry pláva a státu našich piávnických vysokých škol. Po dlouhé přestávce §e dnes znovu sešót kotektiv sově*tYcrr právníků, pracujících v oblasti theoxie státu a pláva. přesvěděeni, že aa zák|adé práce konferónce postoupí so._J§me větská práwní věda kupředu, Budeme umět aerinitivně v5,rrrýtit z_ p9dy našeho práva poslední zbytky škůdcovských,protiňarxistických,.plotileninských překroucení a na očištěnépůiilě, poct velkým leninsko-stalinsk:ru praporelq seilmimílovými -kroky-postoupíme vpřed. Za vedení strany Leninovy a Stalinovy dósÁnneue vítězstvípro blaho sovětského lidu a sré velké vlasii i na frontě našeho práva. ( Dloukotraající potlÉsk.)
PozNÁMKY
1
zkfácený
tě§tropijsDý
zápis refeťátu na pryó vše§vgzové poradě,
věnované otázká,n vědy o §ovětskéfir práÝu
, 1938.
a §tátu dle 16.
čerÝence
' l, stali,r.: Projev na _předvolební §chůzi voličů§talin§kého volebního okruhu v Mo§kÝě, P8.rtízdat IJv vKs(b), 1937, gtr.9 a 10. . J. Btalin, otázky lenini§mu, rus., 10. vydáit, §tr. 597. Če§. vydánl svoboda., Pťaha. 1949, §tr, 484. a K, Maru a B, Ekgetrs, spisy, ru§. vyd., ws.zek )
r
Talfutéž.
rd,rfutéž, 8lr, 27.
1 Lefúi,n, gpisy, §vazek a Tamtéž.
xDa, §tr. 296. Internacionála mládeže.
' J. stal,ilr, otázky leninismu, ru§., svoboda", Přa}la, 1949, §tť. 251 ý Tarrxtéž, stx. 274.
Wd.
n ,,LeDi!§ký sborrtík'', xI, §tr.
10. vydá,rrí, §tr. 2?3
4oo.
a
ý J, Btalbr, otázky lenintsmu, rus. 10. l']ldánl, §tr. 51o. svoboda, Přaha 1949, str. 396, 13
la
274. Čes.
Če,s. vyd.
Ťarfutéě, §ťť. 509, ěe§ký překlad §tr. 395.
v. M. Molotoo, o \.y§oké škole, Go§politizdat v. M. Moloto,D, o vy§oké škole, c,ospolitizdat
1938, str. 19. 1938, §tr. 13. ú _Le[iž, spisy, řus. ÝJrd., §vazek xxlv, §tr. 65. ý IJefuifu, spisy, ťus. ÝJrd., §vazek xxlí, §tr. 41. '3 J. Btalífu, Projev přl přtjétl praoovnlků v}Boi.ých škol v KťeŤrrlu dne 17. května 1938, Go§politizdat 1938, str. 4. '' Ia, atéž. b v. M. Mo|,otolr, o vysoké škole, Gospolttizdat 1938, §tř. 17, 1ó
'\ J. Btqlifu, otázky leninismu, ru§., 10. vydánl, §tř. 3oo. Če§. vytl. svoboda, Pťaha 1949, §tr. 278. "a Jel,|inek, Pťávo §ouča§ného §tátu, Petrohrad 1903, §tr. 19. Ťd,ffutéž, stť. 15 a lq. - L. Gulfutrl|,olritz, všeobecDá úeuka, o §tátu, P€trohraal 1910, str. 8§5.
lo
7 Hlár,!{
úkoly
77
26
í,. Dl|gr.it, ústalmíprávo, všeorbecná tlreorle státu, Mo§]rva
xxr. '6 L. Dugwi,t,
1908,
§tŤ.
všoobecEé reformy oManskétro píáva od doby kodexu Napoleonova, Gosizda,t 1919, §tr. 13. 2' I. Kaťkeť, sociální funkce práva, cosizdát 1925, str, 11.
Tamtéž, "' D. F. seršeběDič, obecná theorie práva, sÝ, I, Moskva 1911, §tr.280. sl ,I. M. IŤubeckoj, Eacyklopedie práva, Mo§kva 1908, str. 12. 31 v. s, soloDěD, sebŤané §pisy, 2. vydání, sv. vI[, Petrohřad 1913, "3
§tť. 409,
ý Ťamta, '§ Zetiž, spišy, rus. vyd., sv. xxr, str,435. Čes. vyd.: ,,stát a revo-
luce", stř. 75 a 76, svoboda, Praha 1950. 3' J. sta'lirr, otázky lenini§mu, rus. 10. rydání, §tr. 509. Če§. vyd,
svoboda 1949, §tř. 395. l'F'ormu]ace zásad se podává
poťady,
v
lrouečnémzněDl podle rozhodnuti
'" J. st&li,rr, otázky lenini§mu, Ťu§, 11. lTdání, str. 404. Če§. ýyď svot}oda, Praha 1949, §tr, 405. 31 ,Ielknek, PŤávo součas,Eého §tátu, §tr. 259.
otázky leilinismu, 10, vydádí, §tŤ. 361. ý K. MdŤt a, F, -úrr9€l.§, spisy, sv. I, stť. 257 a 258.
33
,1, stq;l,ifu,
lD spojitost pŤoce§ního pTávo, § právem státním je ja§ně zřejmá z toho neni fa,ktu, že Habea§ corpus act * základní akt allglické ústavy podmiDky zatčení-občarnů oic jiného úežpouhý pŤocesBí zákoo, uťčující v připadě, že j§ou trestně stíháni. 4 Lehdn, spísy, ťus. vyd., sv. xx I, str. 166. 4 Lefuin, sp(sy, ru§. vyal., §v. >o(vl, str. 174. .! str. 85, spisy, ru§. Ý?d., sv. xxIL str. 442. Čé§.lYd.: Nejbližší Lendrl, spisy, rrrt. vyd., sv.'§av, " 'er.,ir., likoly §ovětské moci, sÝoboda, Praha 1950, str. 11, 12. '6 J. &@roDin, Mez ]ářodúí právo přechodné doby, Gosjzdat 1924,
gtr. 59.
a. Ťdmtéž.
4 Ťqlfutéž,§tr. ó9 a. 60. 8 Tanltéž. 1ý J. KoŤouir., Mednárodní právo přechodné doby, Go§izdat
§tr. 59 a 60. "o Lefui ,, spj,sy, rút. vyd., sv, Ba
6l
)o(rx, §tř. 419. K. Md,Ťt a B. Engel,s, spisy, !us. vyd., §v. )
kově kolohozním pfáÝu, Moskva. 1938, str. 78
1924,
6-9.
6 Leni,h, spisy,
ru§. Ýyd., svazek xxlx, §tť. 401. xxlx, stŤ. 409. slova ,,o§ob!í odpovědnosti" pŤo-
B .ř,er?in, spisy, sv.
A. v. ložena mlrou óo Lenifu, spísy,lu§. vyd., svazek 6 Ťamtéž,proloženo mnou A.
xxvll, v.
§tr. 250 a 257,
", N. D. setgějelJskii, Ruské tre§tni právo, !,šeobectrá čá§t, Petrohrad
1910, stť. 312. B ?o,ffutéž-
6' ýíz l. v, stelirl, oLázky lenini§mu, rus. 11. l5rdání, str. 393. Čes. vytl. svoboda, Praha 1949, str. 394, @ N. s. Tagance!, Bu§iaé trestĎí právo, všeobecná čá§t, §v. I, Petro-
hrad 1902, stř. 749. " soudňí spíáva ve věci pŤoti§ovět§kého,,pfavlčácko-tťockistiekého bloku", Mo.skva 1938, §tř. 689. @ I. Fainicl.ij, Trcstně právní doktrina. o §tr oluvtDě, ,,Juridiče§kij věstnik" 1891, č. I, stť,5. oš Ťamtéž,str,27. 0l viz prof. N, N. Pol,jclnskij, Tlestní právo a třestDí §oud v Ánglil, 1937, §tr. 37 až 30.
0l
cit. ze spisu pťof. lÝ. ď.
v Ánglii, §tr. 39,
Pol,ja&slcého, Tregtní práÝo
a tŤe§tní soud
EDIc E NOVÝ PRÁVNÍ RÁD
A. l. v,
šínsl
HLÁvNÍ r]KoLY SOVĚTS K E SOCIALISTICKÉ PRÁVNÍ VÉDY z
fuskéhb odlirýdlu. bíeložill
Dr Pauel Paul, Dr Herbett l)ngar, Dr Stanislao Yaněček a Dt Eugen Tarabrírt L vydení v náLladu 10500výtisků l"ydalo v bieznu 1950 za redaLce Oldřicha Prú6l nekladstelstvi Oíbi§ v Preze. Pi§metn ldeal Nevr§ vřisklá knihtkkárAa
Orbis, Praha XlI, Stalioova 46. Obálku náwhl Jo§ef Ficenec, Brož, 15 Kčs
Brc,ž. 15 Kčs
