t t t t t +
b
.! . .
J UDr .Pet r aJ akeš ová,Ph. D. J UDr .Pet rL anger ,Ph. D. ,L L . M.
PRÁVNÍPROPEDEUT I KA VEVZT AHUKVÝKONU L ÉKAŘSKÉPROF ESE
2
PRÁVNÍ PROPEDEUTIKA JUDr. Petra Jakešová, Ph.D. JUDr. Petr Langer, Ph.D., LL.M.
Olomouc, 2013
Obsah I.
Pojem a znaky práva, teorie právního dualizmu, jednotlivá právní odvětví
7
1.1 Stručný úvod do tématu
7
1.2 Otázky k procvičení celé materie první kapitoly
7
1.3 Judikatura (k vymezení pojmu právního dualizmu)9 1.4 Praktické příklady (k vymezení pojmu stavovský předpis)9 1.5 Praktické příklady (k vymezení pojmu právního předpisu - zákona)14 1.6 Praktické příklady (k vymezení postavení mezinárodních smluv v českém právním řádu)15 1.7 Praktické příklady (právní úprava Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)23 1.8 Praktické příklady (vymezení rozdílu mezi jednotlivými protiprávními jednáními)24 1.9 Praktické příklady (vymezení přestupků a trestných činů na úseku zdravotnictví)24 1.10 Praktické příklady (vymezení přestupků a trestných činů na úseku zdravotnictví)26 1.11 Praktické příklady (jednotlivá ustanovení občanského zákoníku)28 2. Právní řád, právní předpis, právní norma, prameny práva
35
2.1 Stručný úvod do tématu
35
2.2 Otázky k procvičení:
35
2.3 Praktické příklady:
36
3. Právní odpovědnost
38
3.1 Stručný úvod do tématu
38
3.2 Otázky k procvičení
38
3.3 Judikatura (k definici pojmu ztížení společenského uplatnění)39 3.4 Judikatura (k definici pojmu odpovědnosti podle § 421a obč. zák)40 4. Soudní soustava, postavení znalce
41
4.1 Stručný úvod do tématu
41
7
I. POJEM A ZNAKY PRÁVA, TEORIE PRÁVNÍHO DUALIZMU, JEDNOTLIVÁ PRÁVNÍ ODVĚTVÍ
1.1 Stručný úvod do tématu Tato část pracovního sešitu si klade za cíl bližší seznámení s pojmem práva, znaky práva, dělením práva a pojmem právního dualizmu. Zabývá se také jednotlivými právními odvětvími a jejich specifiky s poukazem na vymezení pojmu medicínského práva. Právo můžeme definovat jako normativní systém regulace společenských vztahů zajištěný státní mocí a jím vynucovaný. Právo je tedy systémem pravidel chování, jímž jsou regulovány vztahy mezi lidmi ve společnosti. Tato pravidla se mohou vyskytovat ve formě příkazů, zákazů, ale i dovolení. Pro veřejné právo je charakteristické, že subjekty nemají vzájemně rovné postavení a že obsah tohoto práva je státem účastníkům daného vztahu vnucen bez možnosti jeho změny, byť by s tím dané subjekty souhlasily. Charakteristickým znakem norem veřejného práva je tedy jejich kogentnost (nemožnost se od nich odchýlit). Naproti veřejnému právu stojí právo soukromé, pro které je charakteristické rovné postavení subjektů právních vztahů, čemuž i odpovídá méně přísná regulace těchto vztahů a možnost subjektů se od právních norem odchýlit. Pokud je tedy pro veřejné právo charakteristická jeho kogentnost, pak soukromé právo se vyznačuje tím, že obsahuje normy dispozitivní (možnost se od nich odchýlit). Do práva veřejného se tradičně řadí právo ústavní, právo správní, právo finanční a právo trestní. Do práva veřejného pak spadá rovněž veškeré právo procesní, byť by hmotněprávní úprava (ta, která stanoví práva a povinnosti) byla soukromoprávního charakteru (např. občanské právo procesní). Do práva soukromého se tradičně řadí právo občanské hmotné, právo obchodní, právo rodinné a právo pracovní. Medicínské právo není, jako shora uvedená právní odvětví, právním odvětvím samostatným. Jedná se o soubor právních norem několika samostatných právních odvětví. Medicínské právo je tedy právním odvětvím upravujícím práva a povinnosti zdravotnických pracovníků a pacientů při poskytování zdravotní péče.
1.2 Otázky k procvičení celé materie první kapitoly
Za použití znalostí z učebního textu odpovězte prosím na níže uvedené dotazy. 1. Definujte pojem práva jako normativního systému. 2. Vymezte rozdíly mezi právem, morálkou a etickými pravidly. 3. Vymezte znaky práva. 4. Na příkladech objasněte pojem objektivního a subjektivního práva.
8
5. Na příkladech vymezte rozdíly mezi právem hmotným a právem procesním. 6. Vymezte znaky, které odlišují právo veřejné od práva soukromého. 7. Vyjmenujte jednotlivá právní odvětví. 8. Uveďte předmět právní úpravy ústavního práva. 9. Vymezte postavení Úmluvy o lidských právech a biomedicíně v právním řádu České republiky. 10. Vymezte právní zakotvení práva na život a práva na ochranu zdraví. 11. Vymezte předmět právní úpravy správního práva. 12. Vymezte předmět právní úpravy trestního práva hmotného a trestního práva procesního 13. Definujte pojem trestného činu a bipartice trestných činů. 14. Uveďte předmět právní úpravy občanského práva procesního. 15. Vymezte předmět právní úpravy občanského soudního řádu. 16. Uveďte, kterými oblastmi se zabývá občanské právo hmotné. 17. Co rozumíme právní subjektivitou? 18. Jak je definována způsobilost k právním úkonům? 19. Vymezte pojem fyzické a právnické osoby. 20. Vymezte předmět právní úpravy rodinného práva. 21. Co rozumíte pojmem rodičovské zodpovědnosti? 22. Které typy rozvodů rozeznáváte? 23. Co rozumíte vztahy náhradní rodinné péče? 24. Co je předmětem právní úpravy pracovního práva? 25. Jak je definována tzv. závislá práce? 26. Definujte pojem medicínského práva. 27. Ke kterým právním odvětvím má medicínské právo nejbližší vztah? 28. Co je předmětem úpravy tzv. obecné části medicínského práva? 29. Co je předmětem úpravy tzv. zvláštní části medicínského práva? 30. Vymezte soukromoprávní a veřejnoprávní vztahy v rámci medicínského práva.
9
1.3 Judikatura (k vymezení pojmu právního dualizmu)
Seznamte se prosím níže s judikaturou Ústavního soudu ve vztahu k vymezení právního dualizmu a zamyslete se na podstatou rozdělení práva na právo veřejné a soukromé.
„Za právo veřejné považuje Ústavní soud tu oblast práva, v níž jsou vztahy založené na nerovnosti zúčastněných subjektů, k soukromému právu patří vztahy založené na rovnosti. Veřejná moc je taková, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať už přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech a povinnostech rozhoduje orgán veřejné moci, není v rovném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí orgánu není dán na vůli subjektu. Hranice veřejné moci končí tam, kde začíná moc soukromá…“ (usn. č. 15/1995 Sb. ÚS, sv. 3)
Veřejnou moc charakterizoval Ústavní soud ČSFR, když ve svém rozhodnutí vyslovil, že: „veřejnou mocí je taková moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať už přímo, nebo zprostředkovaně. Subjekt, o jehož právech nebo povinnostech orgán veřejné moci rozhoduje, se nenachází v rovnoprávném postavení s tímto orgánem a obsah rozhodnutí tohoto orgánu nezávisí na vůli subjektu. Veřejnou moc vykonává stát především prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní a za určitých podmínek ji může vykonávat i prostřednictvím dalších subjektů. Kritériem pro určení, zda jiný subjekt jedná jako orgán veřejné moci, je skutečnost zda konkrétní subjekt rozhoduje o právech a povinnostech jiných osob a tato rozhodnutí jsou státní mocí vynutitelná, zda tedy může stát do těchto práv a povinností zasahovat. Nález č. 3/1992 Sb. nálezů Ústavního soudu ČSFR
1.4 Praktické příklady (k vymezení pojmu stavovský předpis)
1. Nejdříve prosím vymezte postavení stavovského předpisu v systému práva. 2. Určete, kterými orgány jsou vydávány, a vyjádřete se k jejich závaznosti. 3. Dále se vyjádřete, které orgány obecně dohlíží na jejich dodržování.
10
4. Poté se prosím blíže seznamte s textem Etického kodexu ČLK a vymezte jednotlivá práva a povinnosti lékaře z tohoto předpisu vyplývající. 5. Dále vymezte povinnosti lékaře, které dle Vašeho názoru upravuje shodně jak níže uvedený stavovský předpis, tak právní předpis v zákonné formě (např. zákon o zdravotních službách).
STAVOVSKÝ PŘEDPIS č. 10 ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY ETICKÝ KODEX ČESKÉ LÉKAŘSKÉ KOMORY
§1 Obecné zásady (1) Stavovskou povinností lékaře je péče o zdraví jednotlivce i celé společnosti v souladu se zásadami lidskosti, v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince. (2) Úkolem lékaře je chránit zdraví a život, mírnit utrpení, a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře. (3) Lékař má znát zákony a závazné předpisy platné pro výkon povolání a tyto dodržovat. S vědomím osobního rizika se nemusí cítit být jimi vázán, pokud svým obsahem nebo ve svých důsledcích narušují lékařskou etiku či ohrožují základní lidská práva. (4) Lékař je povinen být za všech okolností ve svých profesionálních rozhodnutích nezávislý a odpovědný. (5) Lékař uznává právo každého člověka na svobodnou volbu lékaře.
§2 Lékař a výkon povolání (1) Lékař v rámci své odborné způsobilosti a kompetence svobodně volí a provádí ty preventivní, diagnostické a léčebné úkony, které odpovídají současnému stavu lékařské vědy a které pro nemocného považuje za nejvýhodnější. Přitom je povinen respektovat v co největší možné míře vůli nemocného (nebo jeho zákonného zástupce). (2) Každý lékař je povinen v případech ohrožení života a bezprostředního vážného ohrožení zdraví neodkladně poskytnout lékařskou pomoc.
11
(3) Lékař musí plnit své povinnosti v situacích veřejného ohrožení a při katastrofách přírodní nebo jiné povahy. (4) Lékař má právo odmítnout péči o nemocného z odborných důvodů nebo je-li pracovně přetížen nebo je-li přesvědčen, že se nevytvořil potřebný vztah důvěry mezi ním a pacientem. Je však povinen doporučit a v případě souhlasu zajistit vhodný postup v pokračování léčby. (5) Lékař nemůže být donucen k takovému lékařskému výkonu nebo spoluúčasti na něm, který odporuje jeho svědomí. (6) Lékař nesmí předepisovat léky, na něž vzniká závislost, nebo které vykazují účinky dopingového typu k jiným než léčebným účelům. (7) Lékař u nevyléčitelně nemocných a umírajících účinně tiší bolest, šetří lidskou důstojnost a mírní utrpení. Vůči neodvratitelné a bezprostředně očekávané smrti však nemá být cílem lékařova jednání prodlužovat život za každou cenu. Eutanazie a asistované suicidium nejsou přípustné. (8) U transplantací se lékař řídí příslušnými předpisy. Odběru tkání a orgánů nesmí být zneužito ke komerčním účelům. (9) Lékař je v zájmu pacienta povinen důsledně zachovávat lékařské tajemství, s výjimkou případů, kdy je této povinnosti souhlasem pacienta zbaven nebo když je to stanoveno zákonem. (10) Lékař, který vykonává své povolání, je povinen odborně se vzdělávat. (11) Lékař je povinen při výkonu povolání vést a uchovávat řádnou dokumentaci písemnou nebo jinou formou. Ve všech případech je nutná přiměřená ochrana znemožňující změnu, zničení nebo zneužití. (12) Lékař nesmí své povolání vykonávat formou potulné praxe. (13) Lékař nesmí sám nebo po dohodě s jinými ordinovat neúčelné léčebné, diagnostické a jiné úkony ze zištných motivů. V rámci své pravomoci nesmí poskytovat odborně neodpovídající vyjádření, z nichž by plynuly občanům neoprávněné výhody. (14) Pokud lékař doporučuje ve své léčebné praxi léky, léčebné prostředky a zdravotní pomůcky, nesmí se řídit komerčními hledisky, ale výhradně svým svědomím a prospěchem pacienta. (15) Lékař se podle svého uvážení účastní na prezentaci a diskusi medicínských témat na veřejnosti, v tisku, v televizi, rozhlasu, musí se však vzdát individuálně cílených lékařských rad a doporučení ve svůj soukromý prospěch. (16) Lékař se musí zdržet všech nedůstojných aktivit, které přímo nebo nepřímo znamenají propagaci nebo reklamu jeho osoby a lékařské praxe a ve svých důsledcích jsou agitační činností, cílenou na rozšíření klientely. Nesmí rovněž tyto aktivity iniciovat prostřednictvím druhých osob.
12
(17) Nový způsob léčení je možné použít u nemocného až po dostatečných biologických zkouškách, za podmínek dodržení Helsinské konvence a Norimberského kodexu, pod přísným dohledem a pouze tehdy, pokud pacienta nepoškozuje. (18) Lékař si má být vědom své občanské úlohy i vlivu na okolí.
§3 Lékař a nemocný (1) Lékař plní vůči každému nemocnému své profesionální povinnosti. Vždy včas a důsledně zajistí náležitá léčebná opatření, která zdravotní stav nemocného vyžaduje. (2) Lékař se k nemocnému chová korektně, s pochopením a trpělivostí a nesníží se k hrubému nebo nemravnému jednání. Bere ohled na práva nemocného. (3) Lékař se má vzdát paternalitních pozic v postojích vůči nemocnému a respektovat ho jako rovnocenného partnera se všemi občanskými právy i povinnostmi, včetně zodpovědnosti za své zdraví. (4) Lékař je povinen pro nemocného srozumitelným způsobem odpovědně informovat jeho nebo jeho zákonného zástupce o charakteru onemocnění, zamýšlených diagnostických a léčebných postupech včetně rizik, o uvažované prognóze a o dalších důležitých okolnostech, které během léčení mohou nastat. (5) Lékař nesmí zneužít ve vztahu k nemocnému jeho důvěru a závislost jakýmkoliv způsobem.
§4 Vztahy mezi lékaři (1) Základem vztahů mezi lékaři je vzájemně čestné, slušné a společensky korektní chování spolu s kritickou náročností, respektováním kompetence a přiznáním práva na odlišný názor. (2) Lékař v zájmu své stavovské cti i s ohledem na pověst lékařské profese nesmí podceňovat a znevažovat profesionální dovednosti, znalosti i poskytované služby jiných lékařů, natož používat ponižujících výrazů o jejich osobách, komentovat nevhodným způsobem činnost ostatních lékařů v přítomnosti nemocných a nelékařů. (3) Lékař kolegiálně spolupracuje s těmi lékaři, kteří současně nebo následně vyšetřují či léčí stejného pacienta. Předává-li z důvodných příčin nemocného jinému lékaři, musí mu odevzdat zjištěné nálezy a informovat ho o dosavadním průběhu léčby.
13
(4) Lékař je povinen požádat dalšího nebo další lékaře o konzilium vždy, když si to vyžádají okolnosti a nemocný souhlasí. Je právem lékaře navrhnout osobu konzultanta. Závěry konziliárního vyšetření mají být dokumentovány zásadně písemnou formou a je povinností o nich informovat nemocného, se zvláštním důrazem tehdy, pokud se názory lékařů liší, a je právem lékaře vzdát se dalšího léčení, pokud se nemocný přikloní k jinému názoru konzultanta. (5) Lékař musí svou praxi vykonávat zásadně osobně. Zastupován může být jen dočasně, a to lékařem vedeným v seznamu České lékařské komory a splňujícím potřebné odborné předpoklady.
§5 Lékař a nelékař
(1) Lékař spolupracuje se zdravotními pracovníky vyškolenými v různých specializovaných činnostech. Pověří-li je diagnostickými nebo léčebnými úkoly a dalšími procedurami, musí se přesvědčit, zda jsou odborně, zkušenostmi i zodpovědností způsobilí tyto úkony vykonávat. (2) Lékaři není dovoleno vyšetřovat nebo léčit s osobou, která není lékařem a nepatří k zdravotnímu personálu. Tyto osoby nesmějí být přítomny ani jako diváci při lékařských výkonech. Výjimkou z uvedených zásad jsou osoby, které se u lékaře vzdělávají, nebo pracují v lékařských oborech a dalších osob, s jejichž přítomností pacient souhlasí, pokud není lékařsky zdůvodněných námitek.
§6 Účinnost (1) Tento Stavovský předpis č. 10 - Etický kodex České lékařské komory nabývá účinnosti dne 1. 1. 1996. (2) Tento Stavovský předpis č. 10 – Etický kodex České lékařské komory byl novelizován rozhodnutím představenstva ČLK dne 22. 6. 2007 a nabývá účinnosti dne 22. 7. 2007.
14
1.5 Praktické příklady (k vymezení pojmu právního předpisu - zákona)
1. Nejdříve prosím vymezte postavení zákona jako právního předpisu. 2. Určete, kterými orgány jsou vydávány, a vyjádřete se k jejich závaznosti. 3. Dále se vyjádřete, které orgány obecně dohlíží na jejich dodržování. 4. Poté se prosím blíže seznamte se zákonným ust. § 49 zákona č. 372/2011 Sb. a vymezte jednotlivá práva a povinnosti lékaře z tohoto ustanovení vyplývající.
ZÁKON č. 372/2011 Sb., ZÁKON O ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH
§ 49 Povinnosti zdravotnického pracovníka (1) Zdravotnický pracovník je povinen: a) poskytovat zdravotní služby, ke kterým získal odbornou nebo specializovanou způsobilost podle jiných právních předpisů, v rozsahu odpovídajícím jeho způsobilosti, zdravotnímu
15
stavu pacienta, na náležité odborné úrovni a řídit se etickými principy, b) poskytovat neprodleně odbornou první pomoc každému, jestliže by bez této pomoci byl ohrožen jeho život nebo vážně ohroženo zdraví a není-li pomoc včas dosažitelná obvyklým způsobem, a zajistit mu podle potřeby poskytnutí zdravotních služeb, c) plnit další povinnosti stanovené tímto zákonem nebo jinými právními předpisy. (2) Povinnosti podle odstavce 1 a) písm. a) a c) se vztahují i na jiné odborné pracovníky, kteří se podílejí na poskytování zdravotních služeb, b) písm. c) se vztahují i na jiné odborné pracovníky vykonávající činnosti v přímé souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
1.6
Praktické příklady
(k vymezení postavení mezinárodních smluv v českém právním řádu)
1. Nejdříve prosím vymezte postavení mezinárodní smlouvy jako pramene práva v českém právním řádu. 2. Dále vyjmenujte mezinárodní smlouvy v oblasti medicínského práva, které znáte. 3. Určete, kterými orgány jsou mezinárodní smlouvy vydávány, jakým způsobem jsou vydávány, a vyjádřete se k jejich závaznosti. 4. Dále se vyjádřete, které orgány obecně dohlíží na jejich dodržování. 5. Poté se prosím blíže seznamte s jednotlivými ustanoveními mezinárodní smlouvy č. 96/2001 Sb.m.s. a vymezte jednotlivá práva a povinnosti lékaře z těchto ustanovení vyplývající.
16
Mezinárodní smlouva č. 96/2001 Sb.m.s. ÚMLUVA NA OCHRANU LIDSKÝCH PRÁVA A DŮSTOJNOSTI LIDSKÉ BYTOSTI V SOUVISLOSTI S APLIKACÍ BIOLOGIE A MEDICÍNY: ÚMLUVA O LIDSKÝCH PRÁVECH A BIOMEDICÍNĚ Preambule The member States of the Council of Europe, the other States and the European Community, signatories hereto,Členské státy Rady Evropy, ostatní státy a Evropské společenství, signatáři tohoto nařízení, Bearing in mind the Universal Declaration of Human Rights proclaimed by the General Assembly of the United Nations on 10 December 1948;vzhledem k tomu, Všeobecná deklarace lidských práv vyhlášenou Valným shromážděním Organizace spojených národů dne 10. prosince 1948; Bearing in mind the of 4 November 1950; majíce na paměti Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod ze dne 4. listopadu 1950;Bearing in mind the of 18 October 1961; majíce na paměti Evropskou sociální chartu ze dne 18. října 1961; Bearing in mind the International Covenant on Civil and Political Rights and the International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights of 16 December 1966; majíce na paměti Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 16. prosince 1966; Bearing in mind the of 28 January 1981; majíce na paměti Úmluvu o ochraně osob s ohledem na automatizované zpracování osobních údajů ze dne 28. ledna 1981; Bearing also in mind the Convention on the Rights of the Child of 20 November 1989; majíce také na paměti Úmluvu o právech dítěte ze dne 20. listopadu 1989; Considering that the aim of the Council of Europe is the achievement of a greater unity between its members and that one of the methods by which that aim is to be pursued is the maintenance and further realisation of human rights and fundamental freedoms; vzhledem k tomu, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy a že jednou z metod, jak tento cíl uskutečňovat, je ochrana a další rozvoj lidských práv a základních svobod; Conscious of the accelerating developments in biology and medicine; vědomy si zrychlujícího se vývoje v biologii a medicíně; Convinced of the need to respect the human being both as an individual and as a member of the human species and recognising the importance of ensuring the dignity of the human being; přesvědčeny o potřebě respektovat lidskou bytost jednak jako jednotlivce a zároveň jako člena lidského rodu a uznávajíce důležitost zajištění důstojnosti lidské bytosti; Conscious that the misuse of biology and medicine may lead to acts endangering human dignity; vědomy si toho, že zneužití biologie a medicíny může vést k činům ohrožujícím lidskou důstojnost; Affirming that progress in biology and medicine should be
17
used for the benefit of present and future generations; potvrzujíce, že pokrok v biologii a medicíně by se měl použít ve prospěch současné i budoucích generací; Stressing the need for international co-operation so that all humanity may enjoy the benefits of biology and medicine; zdůrazňuje potřebu mezinárodní spolupráce, aby celé lidstvo mohlo mít užitek z biologie a medicíny; Recognising the importance of promoting a public debate on the questions posed by the application of biology and medicine and the responses to be given thereto; uznávajíce důležitost podpory veřejné diskuse nad otázkami, které přináší aplikace biologie a medicíny a odpověďmi na ně; Wishing to remind all members of society of their rights and responsibilities; přejíce si připomenout všem členům společnosti jejich práva a odpovědnosti; Taking account of the work of the Parliamentary Assembly in this field, including Recommendation 1160 (1991) on the preparation of a convention on bioethics; s ohledem na práci Parlamentního shromáždění v této oblasti, včetně doporučení 1160 (1991) o přípravě úmluvy o bioetice; Resolving to take such measures as are necessary to safeguard human dignity and the fundamental rights and freedoms of the individual with regard to the application of biology and medicine, rozhodnuty přijmout taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění lidské důstojnosti a základních práv a svobod jednotlivce s ohledem na aplikaci biologie a medicíny, Have agreed as follows:se dohodly takto:
18
Kapitola I - Obecná ustanovení
Article 1 – Purpose and object Parties to this Convention shall protect the dignity and identity of all human beings and guarantee everyone, without discrimination, respect for their integrity and other rights and fundamental freedoms with regard to the application of biology and medicine. Each Party shall take in its internal law the necessary measures to give effect to the provisions of this Convention
Článek 1 - Účel a předmět Parties to this Convention shall protect the dignity and identity of all human beings and guarantee everyone, without discrimination, respect for their integrity and other rights and fundamental freedoms with regard to the application of biology and medicine. Strany této úmluvy musí zajistit důstojnost a svébytnost všech lidských bytostí a zaručit každému, bez diskriminace, úctu k jeho tělesné integritě a další práva a základní svobody s ohledem na aplikaci biologie a medicíny. Each Party shall take in its internal law the necessary measures to give effect to the provisions of this Convention.Každá smluvní strana musí přijmout do svého právního řádu opatření nezbytná pro zajištění účinnosti ustanovení této Úmluvy.
Article 2 – Primacy of the human being The interests and welfare of the human being shall prevail over the sole interest of society or science.
Článek 2 - Nadřazenost lidské bytosti The interests and welfare of the human being shall prevail over the sole interest of society or science. Zájmy a blaho lidské bytosti musí být nadřazeny zájmům společnosti nebo vědy.
Article 3 – Equitable access to health care Parties, taking into account health needs and available resources, shall take appropriate measures with a view to providing, within their jurisdiction, equitable access to health care of appropriate quality.
19
Článek 3 - Rovná dostupnost zdravotní péče Parties, taking into account health needs and available resources, shall take appropriate measures with a view to providing, within their jurisdiction, equitable access to health care of appropriate quality.Strany, s ohledem na potřeby zdravotnických zařízení a dostupných zdrojů, musí přijmout vhodná opatření s cílem poskytnout v rámci své jurisdikce, rovný přístup ke zdravotní péči patřičné kvality.
Article 4 – Professional standards Any intervention in the health field, including research, must be carried out in accordance with relevant professional obligations and standards.
Článek 4 - Profesní standardy Any intervention in the health field, including research, must be carried out in accordance with relevant professional obligations and standards.Jakýkoliv zákrok v oblasti péče o zdraví, včetně vědeckého výzkumu, je třeba provádět v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy.
Chapter II – Consent Kapitola II - Souhlas
Article 5 - General rule An intervention in the health field may only be carried out after the person concerned has given free and informed consent to it. This person shall beforehand be given appropriate information as to the purpose and nature of the intervention as well as on its consequences and risks. The person concerned may freely withdraw consent at any time.
Článek 5 - Obecné pravidlo An intervention in the health field may only be carried out after the person concerned has given free and informed consent to it.Intervence v oblasti péče o zdraví se může provádět pouze, pokud dotčená osoba s tímto poskytla svobodný a informovaný souhlas.
20
This person shall beforehand be given appropriate information as to the purpose and nature of the intervention as well as on its consequences and risks.Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. The person concerned may freely withdraw consent at any time.Dotyčná osoba může svobodně svůj souhlas odvolat kdykoli.
Article 6 – Protection of persons not able to consent 1. Subject to Articles 17 and 20 below, an intervention may only be carried out on a person who does not have the capacity to consent, for his or her direct benefit. 2. Where, according to law, a minor does not have the capacity to consent to an intervention, the intervention may only be carried out with the authorisation of his or her representative or an authority or a person or body provided for by law. The opinion of the minor shall be taken into consideration as an increasingly determining factor in proportion to his or her age and degree of maturity. 3. Where, according to law, an adult does not have the capacity to consent to an intervention because of a mental disability, a disease or for similar reasons, the intervention may only be carried out with the authorisation of his or her representative or an authority or a person or body provided for by law. The individual concerned shall as far as possible take part in the authorisation procedure. 4. The representative, the authority, the person or the body mentioned in paragraphs 2 and 3 above shall be given, under the same conditions, the information referred to in Article 5. 5. The authorisation referred to in paragraphs 2 and 3 above may be withdrawn at any time in the best interests of the person concerned.
Článek 6 - Ochrana osob, které nejsou schopny dát souhlas 1.
Subject to Articles 17 and 20 below, an intervention may only be carried out on a person who does not have the capacity to consent, for his or her direct benefit.S výhradou článků 17 a 20 uvedených níže, se může zásah provádět na osobě, která není schopna dát souhlas, pouze pro její přímý prospěch.
2.
Where, according to law, a minor does not have the capacity to consent to an intervention, the intervention may only be carried out with the authorisation of his or her representative or an authority or a person or body provided for by law. Tam, kde v souladu s právem, nezletilý není schopen dát souhlas se zákrokem, může se zásah provádět pouze se souhlasem jeho nebo jejího zástupce nebo příslušného orgánu nebo instituce pověřené ze zákona. The opinion of the minor shall be taken into consideration as an increasingly
21
determining factor in proportion to his or her age and degree of maturity. Názor nezletilého musí být vzat v úvahu jako významný určující faktor s ohledem na jeho nebo její věk a stupeň vyspělosti. 3.
Where, according to law, an adult does not have the capacity to consent to an intervention because of a mental disability, a disease or for similar reasons, the intervention may only be carried out with the authorisation of his or her representative or an authority or a person or body provided for by law. Tam, kde v souladu s právem, dospělá osoba není schopna dát souhlas se zákrokem z důvodu svého duševního postižení, nemoci nebo z podobných důvodů, může zásah být proveden pouze se souhlasem jeho nebo jejího zástupce nebo příslušného orgánu nebo subjektu, pokud tak stanoví zákon. The individual concerned shall as far as possible take part in the authorisation procedure. Dotyčná dospělá osoba se pokud možno účastní autorizačního řízení.
4.
The representative, the authority, the person or the body mentioned in paragraphs 2 and 3 above shall be given, under the same conditions, the information referred to in Article 5. Souhlas zástupce, orgánu, nebo subjektu uvedený v odstavcích 2 a 3 výše musí být dán, za stejných podmínek, dle informací uvedených v článku 5.
5.
The authorisation referred to in paragraphs 2 and 3 above may be withdrawn at any time in the best interests of the person concerned. Autorizace osoby uvedená v odstavcích 2 a 3 výše může být odejmuta kdykoli v nejlepším zájmu dotčené osoby.
Article 7 – Protection of persons who have a mental disorder Subject to protective conditions prescribed by law, including supervisory, control and appeal procedures, a person who has a mental disorder of a serious nature may be subjected, without his or her consent, to an intervention aimed at treating his or her mental disorder only where, without such treatment, serious harm is likely to result to his or her health.
Článek 7 - Ochrana osob s duševní poruchou Subject to protective conditions prescribed by law, including supervisory, control and appeal procedures, a person who has a mental disorder of a serious nature may be subjected, without his or her consent, to an intervention aimed at treating his or her mental disorder only where, without such treatment, serious harm is likely to result to his or her health.S výhradou ochranných ustanovení stanovených zákonem, včetně dohledu, kontroly a odvolacího řízení, může být osoba, která má duševní poruchu závažného charakteru podrobena bez jejího souhlasu zákroku, je-li zákrok zaměřen na léčbu její duševní poruchy, pouze však, pokud by bez takové léčby mohlo dojít k vážnému poškození jeho nebo jejího zdraví.
22
Article 8 – Emergency situation When because of an emergency situation the appropriate consent cannot be obtained, any medically necessary intervention may be carried out immediately for the benefit of the health of the individual concerned.
Článek 8 - Nouzová situace When because of an emergency situation the appropriate consent cannot be obtained, any medically necessary intervention may be carried out immediately for the benefit of the health of the individual concerned.Když v důsledku mimořádné situace nelze příslušný souhlas získat, lze jakýkoliv nutný lékařský zákrok provést okamžitě ve prospěch zdraví dotyčné osoby.
Article 9 – Previously expressed wishes The previously expressed wishes relating to a medical intervention by a patient who is not, at the time of the intervention, in a state to express his or her wishes shall be taken into account.
Článek 9 - Dříve vyslovená přání The previously expressed wishes relating to a medical intervention by a patient who is not, at the time of the intervention, in a state to express his or her wishes shall be taken into account. Dříve vyslovená přání pacienta ohledně lékařského zákroku, pokud pacient, který není, v době zákroku, ve stavu vyjádřit své přání, musí být vzaty v úvahu.
Chapter III – Private life and right to information Kapitola III - Ochrana soukromí a právo na informace
Article 10 – Private life and right to information 1. Everyone has the right to respect for private life in relation to information about his or her health. 2. Everyone is entitled to know any information collected about his or her health. However, the wishes of individuals not to be so informed shall be observed.
23
3. In exceptional cases, restrictions may be placed by law on the exercise of the rights contained in paragraph 2 in the interests of the patient.
Článek 10 - Ochrana soukromí a právo na informace 1. Everyone has the right to respect for private life in relation to information about his or her health. Každý má právo na respektování soukromého života, ve vztahu k informacím o svém zdraví. 2. Everyone is entitled to know any information collected about his or her health. Každý je oprávněn znát veškeré informace shromažďované o jeho nebo jejím zdravotním stavu. However, the wishes of individuals not to be so informed shall be observed. Musí však být respektováno přání jednotlivce nechtít být takto informován. 3. In exceptional cases, restrictions may be placed by law on the exercise of the rights contained in paragraph 2 in the interests of the patient. Ve výjimečných případech, mohou být zákonem stanovena ohledně výkonu práv uvedených v odstavci 2, a to v zájmu pacienta.
1.7 Praktické příklady (právní úprava Úmluvy o lidských právech a biomedicíně)
1. Po seznámení s částí obsahu Úmluvy o lidských právech a biomedicíně (dále jen Úmluva) vymezte prosím předmět její právní úpravy. 2. Dále vymezte účel Úmluvy. 3. Jak vyložíte pojem „equitable access to health“ v čl. 3 Úmluvy? 4. Definuje Úmluva pojem „lege artis“? 5. Definujte pojem informovaného souhlasu v kontextu Úmluvy. 6. Který další právní předpis upravuje pojem informovaného souhlasu? 7. Definujte pojem dříve vysloveného přání v kontextu Úmluvy. 8. Který další právní předpis upravuje pojem dříve vysloveného přání? 9. Jakým způsobem je zaručena ochrana soukromí a práva na informace?
24
1.8 Praktické příklady (vymezení rozdílu mezi jednotlivými protiprávními jednáními)
1. Vymezte pojem přestupku jako typu správního deliktu. 2. Uveďte, kterými předpisy jsou přestupky upraveny. 3. Uveďte jednotlivé skutkové podstaty přestupků, které znáte. 4. Uveďte typy sankcí, které je možno za spáchání přestupku uložit. 5. Uveďte, které předpisy upravují přestupkové řízení. 6. Vymezte pojem trestného činu, přečinu a zločinu. 7. Uveďte, kterými předpisy jsou trestné činy upraveny. 8. Uveďte jednotlivé skutkové podstaty trestných činů, které znáte. 9. Uveďte typy sankcí, které je možno za spáchání trestného činu uložit. 10. Uveďte, co mají přestupky a trestné činy společné a čím se vzájemně liší.
1.9 Praktické příklady (vymezení přestupků a trestných činů na úseku zdravotnictví)
Seznamte se níže s jednotlivými skutkovými podstatami přestupků na úseku zdravotnictví a vymezte, které mohou být spáchány lékařem.
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích § 29
Přestupky na úseku zdravotnictví (1) Přestupku se dopustí ten, kdo
25
a) úmyslně zmaří, ztíží nebo ohrozí poskytnutí zdravotnické služby nebo se nepodrobí povinnému vyšetření nebo léčení, b) nedodrží opatření stanovené nebo uložené ke snížení hluku a vibrací, s výjimkou povinností stanovených pro pořádání nebo poskytnutí prostor a pozemků pro veřejné produkce hudby, c) ohrozí nebo poruší zdravotní nezávadnost pitné vody, d) padělá nebo úmyslně neoprávněně změní lékařskou zprávu nebo zdravotní průkaz anebo zneužije lékařskou dokumentaci, e) poruší povinnost při zacházení s omamnými látkami, psychotropními látkami nebo jinými látkami škodlivými zdraví, f) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění, g) padělá lékařský předpis nebo pozmění jeho obsah v úmyslu, aby ho bylo použito jako pravého, nebo užije takového předpisu jako pravého anebo poskytne tiskopis lékařského předpisu jinému v úmyslu, aby ho bylo použito k padělání, nebo v témže úmyslu odcizí či jinak neoprávněně získá takový tiskopis, h) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené k ochraně zdraví před neionizujícím zářením, i) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené pro provoz koupaliště ve volné přírodě, umělého koupaliště nebo sauny, j) poruší zákaz nebo nesplní povinnosti stanovené nebo uložené pro pořádání zotavovací akce, jiné podobné akce pro děti nebo školy v přírodě, k) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem7) zákaz inzerování a reklamy za účelem poptávky nebo nabídky tkání a orgánů, l) za účelem získání dárce tkáně nebo orgánu pro transplantaci nabídne finanční odměnu nebo jinou výhodu, m) poruší v rozporu se zvláštním právním předpisem8) anonymitu mezi dárcem tkáně nebo orgánu a jeho příjemcem, n) poruší nebo nesplní povinnosti stanovené pro výkon činností epidemiologicky závažných, o) jako pořadatel veřejné produkce hudby nezajistí, že hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity, nebo poskytne stavbu, jiné zařízení nebo pozemek k veřejné produkci hudby, aniž by zajistil, že hluk z ní nepřekročí stanovené hygienické limity. (2) Za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až j) a písmen l) a n) lze uložit pokutu až do výše 10 000 Kč a za přestupek podle písmen k) a o) lze uložit pokutu až do výše 50
26
000 Kč. Zákaz činnosti do 1 roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. k) a l). V blokovém řízení (§ 86) může orgán ochrany veřejného zdraví uložit za přestupky pokutu až do výše 5 000 Kč
1.10 Praktické příklady (vymezení přestupků a trestných činů na úseku zdravotnictví)
1. Seznamte se níže s jednotlivými skutkovými podstatami trestných činů a zkuste vymezit praktické příklady spáchání některých těchto trestných činů lékaři. 2. Jednotlivé skutkové podstaty trestných činů rozdělte na úmyslné a nedbalostní.
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník § 143 Usmrcení z nedbalosti (1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony. (4) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 3 smrt nejméně dvou osob. § 147 Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti (1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost
27
vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. (3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let. § 148 Ublížení na zdraví z nedbalosti (1) Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti. (2) Kdo z nedbalosti způsobí ublížení na zdraví nejméně dvou osob proto, že hrubě porušil zákony o ochraně životního prostředí nebo zákony o bezpečnosti práce nebo dopravy anebo hygienické zákony, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta. § 150 Neposkytnutí pomoci (1) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta. (2) Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač je podle povahy svého zaměstnání povinen takovou pomoc poskytnout, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti. § 160 Nedovolené přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy (1) Kdo se souhlasem těhotné ženy uměle přeruší její těhotenství jinak než způsobem přípustným podle zákona o umělém přerušení těhotenství, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na ženě mladší osmnácti let, b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného značný prospěch, c) páchá-li takový čin soustavně, nebo d) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví.
28
(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob nebo smrt. (4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt nejméně dvou osob. (5) Příprava je trestná.
1.11 Praktické příklady (jednotlivá ustanovení občanského zákoníku)
Na základě níže uvedených ustanovení tzv. nového občanského zákoníku odpovězte prosím na níže uvedené dotazy. 1. Co rozumíme pojmem právní osobnosti? 2. Co rozumíme pojmem svéprávnosti? 3. Jak dělíme osoby? 4. Co je tzv. důkazem smrti? 5. Jak dochází k omezení svéprávnosti? 6. Vymezte pojem zásahu do integrity. 7. Jaká jsou práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu?
29
Zákon č. 89/2012, občanský zákoník HLAVA II OSOBY Díl 1 Všeobecná ustanovení
§ 15 (1) Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. (2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat). § 16 Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůže vzdát ani zčásti; učiní-li tak, nepřihlíží se k tomu. § 17 (1) Práva může mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze uložit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat. (2) Zřídí-li někdo právo nebo uloží-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu náleží. § 18 Osoba je fyzická, nebo právnická. § 19 (1) Každý člověk má vrozená, již samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíž se považuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany. (2) Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlíží se k tomu. Nepřihlíží se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.
30
Díl 2 Fyzické osoby Oddíl 1 Obecná ustanovení § 23 Člověk má právní osobnost od narození až do smrti. § 25 Na počaté dítě se hledí jako na již narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, že se dítě narodilo živé. Nenarodí-li se však živé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo. § 26 Důkaz smrti (1) Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem. (2) Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, že se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti.
Omezení svéprávnosti § 55 (1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehož se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní záležitosti. (2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závažná újma a nepostačíli vzhledem k jeho zájmům mírnější a méně omezující opatření. § 56 (1) Omezit svéprávnost člověka může jen soud. (2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehož svéprávnosti rozhoduje, a to i za použití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.
31
§ 57 (1) Soud může omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil. (2) Má-li člověk obtíže dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti. § 58 Soud může v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závažné újmě.
Právo na duševní a tělesnou integritu § 91 Člověk je nedotknutelný. § 92 (1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje. (2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.
Zásah do integrity § 93 (1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho možných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závažná újma, nepřihlíží se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle všech okolností nutný v zájmu života nebo zdraví dotčeného. (2) Zákonný zástupce může udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama. § 94 (1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, že druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i možných nebezpečí pro své zdraví, jakož i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
32
(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit § 95 Nezletilý, který není plně svéprávný, může v obvyklých záležitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závažné následky. § 96 (1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyžaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se již neobnoví. (2) Písemnou formu vyžaduje i souhlas k a) lékařskému pokusu na člověku, nebo b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyžaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závažné následky. § 97 (1) Udělený souhlas může být odvolán v jakékoli formě, i když se pro udělení souhlasu vyžaduje písemná forma. (2) Nevyžaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, že byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné než písemné formě, se má za to, že k odvolání nedošlo. § 98 (1) Nemůže-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemáli zákonného zástupce, vyžaduje se souhlas přítomného manžela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna žádná z těchto osob, vyžaduje se souhlas manžela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtíží zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, že nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li možné získat souhlas žádným z výše uvedených způsobů, může souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem. (2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehož integrity má být zasaženo. § 99 Je-li život člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné než stanovené formě, lze okamžitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.
33
§ 100 (1) Má-li být zasaženo do integrity nezletilého, který dovršil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vážně odporuje, třebaže zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná. (2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu. § 101 Má-li být zasaženo do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vážné následky nebo způsobem spojeným s vážným nebezpečím pro jeho život nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení § 99. § 102 Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě podle rozumného uvážení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti. § 103 Bylo-li zasaženo do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho možných následcích i o riziku neprovedení zákroku.
Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu § 104 Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu držet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a za podmínky, že nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějším a méně omezujícím opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm držen. § 105 (1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo je-li v něm držen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci a jeho manželu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních služeb; oznámení manželu nebo jiné osobě blízké však učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.
34
(2) Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí poskytovatel zdravotních služeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk v takovém zařízení zadržen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů. § 106 (1) Poskytovatel zdravotních služeb zajistí, aby se člověku převzatému do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrženému v takovém zařízení dostalo bez zbytečného odkladu náležitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu učiněného opatření a možností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka. (2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také jemu. § 107 (1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních služeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozví. (2) Důvěrník může uplatnit ve prospěch člověka svým jménem všechna jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslušného zařízení nebo s jeho držením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce. § 108 Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo je v něm držen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem vlastní záležitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob. § 109 (1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo držený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjádření ošetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních služeb v tomto zařízení i na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce. (2) Je-li právo na přezkoumání uplatněno ještě předtím, než soud rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umožněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření. § 110 Rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči, tím však neodnímá právo odmítnout určitý zákrok nebo léčebný výkon.
35
2. PRÁVNÍ ŘÁD, PRÁVNÍ PŘEDPIS, PRÁVNÍ NORMA, PRAMENY PRÁVA
2.1
Stručný úvod do tématu
Tato část pracovního sešitu si klade za cíl bližší seznámení s pojmem právní normy, právního předpisu, právního řádu. Zabývá se také hierarchií pramenů práva a jednotlivými prameny medicínského práva. Na právní řád můžeme nahlížet jako na soubor právních předpisů. Každý jednotlivý právní předpis (pramen práva) je pak tvořen právními normami, které jsou jakýmisi základními stavebními kameny každého právního odvětví. Za právní normu považujeme obecně závazné pravidlo chování, stanovené, vynutitelné a sankcionované státní mocí. Aby byly právní normy závazné pro své adresáty a současně vynutitelné státní mocí, musí mít právo určitou formu, stanovenou samotným státem. Formálním pramenem práva je tak právní norma, jako vnější forma vyjádření práva v podobě zákona, vyhlášky, nařízení, atd. Prameny práva jsou tedy vnější formy vyjádření práva. Systém pramenů práva je hierarchicky uspořádán dle právní síly předpisů. Nejvyšší právní sílu mají ústavní zákony a mezi nimi Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Mezi další prameny práva náleží mezinárodní smlouvy, primární a sekundární právo ES, zákony a podzákonné právní předpisy.
2.2 Otázky k procvičení: 1. Definujte pojem právní norma, právní předpis, právní řád. 2. Vymezte rozdíl mezi platností a účinností právní normy. 3. Uveďte jednotlivé právní předpisy dle jejich právní síly. 4. Co je předmětem úpravy Ústavy České republiky? 5. Co je předmětem úpravy Listiny základních práv a svobod? 6. Které mezinárodní smlouvy znáte? 7. Uveďte druhotné prameny práva. 8. Vymezte, jakým způsobem se právní předpisy publikují. 9. Jaké právní předpisy vznikají v rámci tzv. místní novotvorby.
36
10. Vymezte jednotlivé prameny medicínského práva. 11. Vymezte předmět právní úpravy zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. 12. Které druhy zdravotní péče znáte? 13. Jaké formy zdravotní péče znáte? 14. Co rozumíte pod pojmem zdravotní služby (v kontextu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování)? 15. Který právní předpis zejména upravuje práva a povinnosti pacientů?
2.3 Praktické příklady: Na základě níže uvedených ustanovení Listiny základních práv a svobod odpovězte prosím na níže uvedené dotazy. 1. Jaká právní ochrana je poskytována nenarozenému lidskému plodu? 2. Jakým způsobem může lékař zasáhnout do práv chráněných čl. 10 Listiny základních práv a svobod?
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD Čl. 6
(1) Každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením. (2) Nikdo nesmí být zbaven života. (3) Trest smrti se nepřipouští. (4) Porušením práv podle tohoto článku není, jestliže byl někdo zbaven života v souvislosti s jednáním, které podle zákona není trestné.
Čl. 10
(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.
37
(3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
38
3. PRÁVNÍ ODPOVĚDNOST
3.1
Stručný úvod do tématu
Tato část pracovního sešitu si klade za cíl bližší seznámení s pojmem právní odpovědnosti, předpoklady jejího vzniku a jejími základními druhy.
Právní odpovědností rozumíme povinnost nést zákonem stanovenou újmu v případě, že nastane zákonem stanovená skutečnost. Tato povinnost nést újmu se nazývá sankcí. Nejčastějším případem odpovědnosti je odpovědnost za porušení povinnosti, a to jak povinnosti konat, tak povinnosti zdržet se určitého jednání. Odpovědnost jako povinnost nést sankci je tedy v tomto případě sekundární povinností, pocházející z porušení povinnosti základní – primární. Odpovědností soukromoprávní rozumíme takovou odpovědnost, u které na obou stranách odpovědnostního vztahu stojí soukromoprávní subjekty v rovném postavení. V rámci odpovědnosti soukromoprávní rozlišujeme odpovědnost občanskoprávní a odpovědnost pracovněprávní. Veřejnoprávní odpovědnost je odpovědnost, kdy jeden ze subjektů odpovědnostního vztahu je nadán pravomocí autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech druhého subjektu. Veřejnoprávní odpovědnost je tvořena především odpovědností trestněprávní a dále též odpovědností správněprávní, tedy odpovědností za správní delikty a v rámci nich zejména za přestupky a disciplinární delikty. Mezi předpoklady vzniku právní odpovědnosti řadíme protiprávní jednání, škodlivý následek, příčinnou souvislost mezi protiprávním jednáním a škodlivým následkem a zavinění.
3.2 Otázky k procvičení 1. Definujte pojem právní odpovědnosti. 2. Uveďte pojmové znaky právní odpovědnosti. 3. Jak se právní odpovědnost dělí? 4. Co je předmětem správněprávní odpovědnosti? 5. Co je předmětem občanskoprávní odpovědnosti? 6. Jak je odškodňována škoda na zdraví dle občanského zákoníku? 7. Co rozumí tzv. objektivní odpovědností? 8. Uveďte příklad objektivní odpovědnosti v souvislosti s poskytováním zdravotních služeb.
39
9. Vymezte předpoklady vzniku právní odpovědnosti. 10. Definujte tzv. protiprávní jednání. 11. Vymezte příklady okolností vylučujících protiprávnost. 12. Definujte svolení poškozeného jako okolnost vylučující protiprávnost. 13. Co rozumíte pod pojmem škody a jaké typy škody znáte? 14. Jakým způsobem může být vyhověno nároku poškozeného, pokud utrpěl újmu na životě či zdraví ve smyslu občanského zákoníku? 15. Co rozumíte pod pojmem bolestného? 16. Co rozumíte pod pojmem ztížení společenského uplatnění? 17. Co rozumíte pod pojmem kauzální nexus? 18. Co rozumíte pod pojmem zavinění? 19. Jaké formy a stupně zavinění rozlišujete? 20. Uveďte praktické příklady jednotlivých stupňů zavinění.
3.3 Judikatura (k definici pojmu ztížení společenského uplatnění)
Ztížení společenského uplatnění spočívá především ve ztrátě či omezení dosavadních schopností poškozeného k uplatnění v životě a ve společnosti. Odškodňují se tak nepříznivé následky úrazu pro životní úkony poškozeného a pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb. Škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění tedy vzniká, jakmile se po úrazu a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé následky úraz zanechal, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění poškozeného. Podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (v platném znění) se posouzení ztížení společenského uplatnění provede, jakmile je možné považovat zdravotní stav poškozeného za ustálený. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení jeho společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, resp. její rozsah, zjistit. Posouzení otázky, kdy se zdravotní stav poškozeného ustálil, je závislé na vyjádření lékaře. (NS 25 Cdo 1169/2000)
40
3.4 Judikatura (k definici pojmu odpovědnosti podle § 421a obč. zák)
Odpovědnost podle § 421a obč. zák. je odpovědností objektivní, které se nelze zprostit, a dopadá jak na osoby právnické, tak i fyzické (např. samostatně působícího lékaře). Okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jsou např. okolnosti, které vyplynou z vadnosti přístroje (např. rentgenového přístroje, injekční stříkačky, léku apod.), přičemž není rozhodné, zda jde o vadnost vyskytující se ojediněle, opakovaně nebo pravidelně. Jde o odpovědnost za bezvadnost látky v době poskytnutí činnosti ke splnění závazku a za selhání použitého přístroje. Odpovědnost je dána tehdy, jestliže látka nebo přístroj vyvolaly účinky, ke kterým obecně nedochází, ale kde byly dány k vyvolání účinků jiné konkrétní podmínky (např. alergie nebo idiosynkrazie osoby, u které byly přístroj nebo látky použity). Jestliže např. k onemocnění pacienta došlo v důsledku použití nesterilní injekční jehly při léčebném zákroku, jde o objektivní odpovědnost zdravotnického zařízení za škodu tím způsobenou pacientovi na zdraví (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 961/96). Toto ustanovení však nedopadá na odpovědnost za vadnost chybného zákroku lékaře; v takovém případě je dána obecná odpovědnost podle § 420 obč. zák. (25 Cdo 2542/2003)
41
4. SOUDNÍ SOUSTAVA, POSTAVENÍ ZNALCE
4.1
Stručný úvod do tématu
Tato část pracovního sešitu si klade za cíl bližší seznámení s pojmem soudní soustavy ČR, právními kauzami projednávanými jednotlivými soudy a postavením znalce v soudním řízení, jeho právy a povinnostmi. Soud je zvláštním orgánem státu, který je pověřen výkonem soudnictví a slouží k ochraně práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, kdy na soudy se obracíme zejména tehdy, bylo-li již naše právo nějakým způsobem porušeno. Soudy jsou, dle dikce Ústavy České republiky, povolány poskytnout ochranu právům (civilní proces, správní soudnictví), a dále jsou povolány k rozhodování o vině a trestu (trestní proces). Jednotlivé typy soudů, články soudní soustavy, souhrnně vytváří soustavu tzv. obecných soudů. Soustavu obecných soudů České republiky tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní soudy, krajské soudy a okresní soudy. Ústavní soud vytváří vlastní, speciální soustavu mimo rámec obecného soudnictví. Okresní soudy jsou základním článkem soustavy obecných soudů. Okresní soudy rozhodují jako soudy I. stupně všude tam, kde daná agenda není svěřena krajským soudům, což se týká např. rozhodování v některých obchodních věcech, ve sporech o ochranu osobnosti nebo o nejzávažnějších trestných činech. Okresní soudy rozhodují v otázkách mnoha právních odvětví, zejména pak práva občanského, rodinného, obchodního, pracovního a trestního. Krajské soudy rozhodují jako soudy prvého a druhého stupně, jako soudy prvního stupně rozhodují v právně složitějších věcech, v civilním řízení se jedná zejména o spory na ochranu osobnosti, určité spory na úseku důchodového pojištění, nemocenského pojištění, ve sporech týkajících se cizího státu a v obchodních věcech, zejména tam, kde žalovaná částka převyšuje částku 100.000,- Kč. V řízení trestním pak krajské soudy rozhodují zejména o nejzávažnějších trestných činech, tedy trestných činech, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s dolní hranicí trestní sazby pěti let. Soudy krajské rozhodují také jako soudy prvního stupně v řízeních dle soudního řádu správního. Krajské soudy rozhodují také jako soudy druhého stupně, když rozhodují o odvoláních proti rozhodnutím okresních soudů. Znalcem je nepodjatá a nestranná osoba se speciálními odbornými znalostmi a vědomostmi v určitém oboru, která tyto své speciální odborné znalosti a vědomosti využívá k objasnění skutečností důležitých pro rozhodování v konkrétním typu řízení, ať už občanském soudním řízení, trestním řízení, či řízení správním. Klíčovým právním předpisem upravujícím postavení znalců je zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících.
42
4.2 Otázky k procvičení
Vymezte jednotlivé články soudní soustavy.
1. Které soudy tvoří tzv. soustavu obecných soudů? 2. Které soudy tvoří tzv. speciální soustavu soudnictví? 3. Jaké jsou předpoklady pro výkon povolání soudce? 4. Jakou funkci plní tzv. přísedící? 5. V kterých právních věcech rozhodují okresní soudy? 6. Jak se vnitřně okresní soudy člení? 7. Co rozumíte pojmem obsazení soudů? 8. V kterých právních věcech rozhodují krajské soudy? 9. Které soudy rozhodují jako tzv. soudy odvolací? 10. Který právní předpis upravuje postavení znalce? 11. Definujte pojem znalce. 12. Definujte pojem znaleckého ústavu. 13. Definujte pojem znalce ad hoc. 14. Kdo jmenuje znalce do funkce? 15. Jaké jsou předpoklady pro to, aby se osoba stala znalcem? 16. Vymezte pojem znaleckého posudku. 17. Ve kterých případech je obligatorně zapotřebí posouzení znalce v civilním soudním řízení? 18. Ve kterých případech je obligatorně zapotřebí posouzení znalce v trestním řízení? 19. Jaké jsou náležitosti znaleckého posudku?
43
44
