PRÓZA
Do popředívyl nosti' Těžištěse vnitřního životač skutečnostv zákla se naléhavěkladl' i nové řešeníumč
koncepci skutečn
TT (Jmělecké proměny, kterými prochází česká literatura po první světovévá|ce, zasahují přirozeně také oblast prózy, i když ne v takovém rozsahu a v takovémtempu, jako je tomu u poezie. Podoba poválečné prózy je v mnohem větší míře spoluvytvářena i autory staršíchgenerací. Zejména v románové tvorbě se projevuje souvislost s předválečnýmnaturalismem a psychologickým realismem' kteréza vá|ky a v letech bezprostředněpředcházejícíchu nás vlastně teprve kulminují a po vá|ce v díle většinyhlavních představitelů prakticky nepřerušeněpokračují'i kdyŽ jsou častomodifikovány - hlavně v pokusech o moderní román sociální - novými prvky ideovými a tvárnými' Do dvacátých let se prodluŽuje také staršítradice realistickévenkovské prózy |9. století,objevují se tendence k novým obměnám její tradičnítematiky a tvaru. Většina mladé generace je však rea|istické a naturalistickétradici značněvzdá|ena.Mnohem živějšíse tujeví souvislost s druhou linií předválečnéprózy, směřujícínaopak k rozloženítradičníhoepickéhotvaru:jednak s impresionismem a šrámkovskýmsenzualismem,jednak s expresionismem,který do českého kontextu vstupujezavá|ky s prvními prozaickými knížkami čapkovskégenerace.Nejmenšíživotnostprokázala v poválečnýchpodmínkáchlinie dekadentnía novoromantické prózy' jejížvývoj je v podstatěuzavřen. V románovétvorbě snaha syntetizovattradičnípostupy s novými tvárnými principy zprvu převaŽuje nad radikálními pokusy o nový románový tvar; experimentálníúsilíautorůvstoupivšíchdo literatury těsně před vá]kou i představitelůnejmladšígenerace se uplatňuje na počátkupředevšímv povídce a v da|šíchmalých prozaických formách' Mladá próza se rozvíjív těsnésouvislosti s lyrikou a častopod přímým vlivem jejích tvárných prostředků,který síli zejménas nástupem a rozvojem poetismu. Druhým významným faktorem je rozvoj pub|icistických žánrů(fejeton, reportáž),který je natolik výrazný, že ov|ivní i da|šíob|asti prózy (napříkladromán). obě tyto souvislosti -tÍebaŽe každájiným způsobem- obohacujíprózu o netradiční postupy a odhalujíjejí novéuměleckémoŽnosti;vedou všakčastonejen k proměnám tradičníchprozaických útvarůa ke vzniku nových' a|e zároveň i k dalšímuoslabování epičnosti,kterébrzy (zhruba v polovině dvacátých let) vyvolává opačnoureakci: úsilío epickou obnovu. Částprózy realizujenávrat k epičnostinovým přík|onem k předchozí tradici, zejménak tradici realistickévesnické a sociálni prózy. Jini h|edajízdroje epičnostiv tradici staršía elementárnější,totiž v lidové epice - od jejích nejstaršíchprojevů (pohádka' mýtus) až po její modernípřevtělenído ,,pokleslých..útvarůsoudobé|idovéčetbya okrajových |iterárních Žánrů(dobrodružnýromán, detektivka),jejichž specifickou obdobu si literaturavytváří zejménav utopickém a vědecko-fantastickémrománu. To platíjak o čapkovskégeneraci. tak o meziválečnéavantgardě:obě se v nejruznějšíchoblastech tvorby inspirují naivním a primitivním uměním. Celkově tedy vytváří próza dvacátých let obraz značněnesourodý a proměnl ivý , zejménav druhépolovině tohoto období' kdy docházi k značnédiferenciaci i v poválečnégeneraci' spojené zprvu jednotným východiskem. Přesto lze říci' že pohyb' který je tu uskutečňovánprostřednictvímrůznýchtendencí,a ovšem i různýchindividuálních Íea|izaci,má jisté základní rysy společné.
208
V různýchslož tečnosti(tj. o vytv ního, detailníhož taci, hodnocení'bt jí jednak podtrŽen
vace i zjednoduš do podoby pouhé je i individuální p
,,vývojového..ron forma románu je
kt ',hromadného.., dějová |inie tříšt dokument, literat pub|icistické,čas už buduje na st nejč vyrůstajícího
Ved]e tétoten
zaci a konstrukci jako retardačních,
vibec vyvázán z (opět s tim zámé fantazijní,pohádl výrazem potřeby (
ního světa do jak složky rovněž ne interpretacepřikli vypravěčejako č bezprostředněsvi funkci přejímají
lyrismus dostává staršílyrické próz hodnocení.
Tato základní čerpáváovšem ct ných složkách je
předválečnou.ne něhožse nejvýra
Do popředí vystupuje úsilínově si osvojit svět vcelku, zaujmout celistvé'základní stanovisko ke skutečnosti. Těžištěse přesouvá od jednotlivostí k celku. od individua ke světu, od úsilí postihnout složitost vnitřníhoživotač1ověkav jehojedinečnostik úsilípostihnoutčlověkav jeho začleněnído společnosti'uchopit skutečnostv základních rysech, Tento postup souvisípřímo se situacív oblasti sociální a světonázorové,kde se naléhavěklad|y i zodpovídaly základní otázky současnéi budoucí existence světa. Znamená současně i nové řešeníumělecké,hledání těch prostředkůa postupů,kteréumožňujívyjádřit a zvýraznit celkovou koncepci skutečnosti.
'asahujípřirozeně také zie. Podoba pová|ečné v románové tvorbě se ré za vá|ky a v letech hlavníchpředstavitelů sech o moderní román 19' století,objevují se lce je však realistické prózy ' Liniípředválečné rámkovskýmsenzualisprozaickýmiknížkami :kadentní a novoroman. )y zprvu převažujenad Jo literatury těsně před Jceavdalšíchmalých l přímýmvlivem jejích ýznamnýmfaktoremje ú i da|šíoblasti prózy cují prózu o netradiční prozaických tradičních zy (zhruba v polovině ivratk epičnostinovým izy. Jiní hledajízdroje ííchprojevů(pohádka'
V ruzných složkách (postavy,děj, vypravěč,popis,jazykové prostředky)ustupujesnaha o reprodukci skutečnosti(tj. o vytvářeníiluze ',hodnověrnosti..a,,podobnosti..prostřednictVím maximální reprodukcekonkrél ního,detailníhoživotníhomateriálu) zámérné stylizaci, konstrukci obrazu skutečnostia současnějejíinterpre. taci, hodnocení,bezprostřednímuvyjádřenípostojek ní.Tak v koncepci postav se tyto novémomenty projevují jednak podtrŽeníma zvýraznénimspolečenské typizace,jednak zatlačovánímpsychologickéanalýzy a moti. vace i zjednodušovánímindividuální charakteristikynebo přímo oslabenímindividualizace vůbec,někdy až do podoby pouhéhosymbolu nebo nositele obecných společenskýchtendencínebo idejí. Těmito prostředky je i individuá|nípříběh povyšován k obecnější'častosymbolicképlatnosti;tradičníforma monografickéhoči ,'vývojového..románu tak dostává novou podobu a funkci jako román - podobenství.Sama monografická forma románu je však modifikována nebo přímo vystřídána novými formami románu ,,davového..nebo který není soustředěnk individuálnímu hrdinovi, ale k davovémuhnutí' v němž se i ústřední ,,hromadného..' dějová linie tříštído řady dějových pásem a který využívá ,,nerománových..prostředků,jako je reportáž' dokument, literatura faktu atd. S těmito prostředky, jejichž hlavní základnou je ovšem široká oblast publicistické'častobezprostředněagitačnězaměřenéprózy, pracuje zejménanový typ sociálního románu, aé už buduje na starší tradici realistické, nebo vytváří novou formu časovéhorománu publicistického, vyrůstajícího nejčastějiz půdy reportáženebo fejetonu. Ved|e tétotendencek ,,reportážnosti.. se však i v dějovésložceuplatňujejiná tendence,směřujícík stylizaci a konstrukci. Fabulace se uvolňuje nejen v tom smyslu, že rozvijení děje je oprošéovánood momentů jako je statický detailnípopis prostředía realistická drobnokresbavůbec' ale že příběhje často retardačních. vůbecvyvázán z bližšíhomístníhoi časovéhourčení,z bezprostřednízávislosti na určitéreálnéskutečnosti (opět s tím záměrem, aby byla podtrženajeho obecná platnost), že do fabulace častozasahují momenty fantazijní,pohádkové,utopické.Zejménarozšiřujícíse forma utopickéa fantasticképrózy se stává typickým výrazem potřeby dobrat se základníhosmyslu soudobéhosociálníhovývoje, syntetizovaturčující rysy moderního světa do jakéhosi ,,obrysovéhomodelu.. skutečnosti.Na druhéstraně vstupujído epického plánu jiné složky rovněž nedějové,jež se však na ose analýza - syntéza.podobnost - stylizace, reprodukce -
' okajových literárních fi zejménav utopickém
interpretacepřiklánějí na druhý z obou pólů, působíopačnýmsměrem neŽ např. popis, Zvýrazřtuje se úloha vypravěčejako činitele komentujícíhoa hodnotícíhoděj i postavy, jehož prostřednictvímautor vyjadřuje bezprostředněsvůj postoj a přímo se obracíke čtenáři'apeluje na jeho účast,vtahujejej do děje. Podobnou ťunkci přejímajíi stylistické prostředky v širšími užšímsmyslu, od básnického obrazu po jazykový styl; lyrismus dostává zejménav souvislosti s uplatněnímmodernímetafory jinou funkci, neŽ měl například ve staršílyrické próze impresionistickéhotypu: z prostředkuvyjádřenícitovosti a náladovosti se stává nástrojem
ěnéavantgardě:obě se
hodnocení.
iménav druhépolovině iené zprvu jednotným nýchtendencí,a ovšem
Tato základní tendence,kterou lze zhruba označitjako směřováník syntóze, stylizaci a interpretaci,nevyčerpáváovšem celkový obraz'prózy dvacátých let; projevuje se v jednotlivých dílcch různou měrou a v rizných složkáchjejich výstavby' V některých dílech' zejménav těch, která přímo navazují na staršítradici předválečnou.nenírealizována vůbecnebo jen v náznaku' Přesto právě tato tendenceudává směr vývoje, do něhožsc nejvýrazněji promítl současnýspolečenskýa myšlenkovýpohyb.
209
TRADICE REALISTICKÉ A NATURALISTICKÉ PRÓZY V NoVÝCH PODMÍNKÁCH o bohatérozrůzněnostičesképrózy v prvním poválečnémdeseti|etísvědčímimo j inéto, Že tu vedle sebe tvoří příslušníci nejmladšígeneraces vrstevníkygeneracelumírovské,spolutvůrci české realistické školy l9. stoietí' jejichždoyen-Antalstašek-pamatujeještěrevolucil848.Titonejstaršížijící prozatéři,jejichž tvorba vesměs vrcholila v devadesátýchletech minuléhostoletía na počátkustoletínového, jsou i vc svých posledníchdílechplně spjatis tradicí19. století'sjeho atmosférou i společenskými ideály, a s uměleckou metodou, kterou si vypracovala realistická venkovská a sociální próza osmdesátých a devadesátýchlet' Vcelku ojedinělý přístupk tradicíml9. stoletívyznačujeposlednítvorbu ANTALA sTAŠKA. Po pokusech vyrovnat se s aktuálnímtématemválky jako katalyzátoremmyšlenkovýchi mravníchprocesův soudobéspolečnosti(Stín1lminulosti, 1924.,Když hlrld a ytilka zuřily, 1924) vraci se stašekdo minulosti' dokonce v tom smyslu, Že znoyu zpracovává námět vlastní povídky půl stoletístaré(o ševci Matoušovi a jeho přátelích, l932' čas. |t)27). Je to návrat k typickému staškovskémutématusociálního buřičství,provázejícímucelé Staškovodílo a nově aktualizovanémujeho příklonem k myšlenceproletářskérevoluce, do něhož vyúséuje půlstoletýstaškůvnázorový vývoj. Stašek se tak, v neposlednířadě jistě i pod vlivem svého syna Ivana olbrachta ajeho druŽky Heleny Malířovéi osobníhostyku s levicovouinteligencí, dostávájakojedinýze své generacedo bezprostředníhokontaktu s radikálními myšlenkovými a literárními proudy dvacátých let. Také ostatníautoři nejstaršígenerace těžínáměty svých próz vesměs z rninulosti, at již ze sociálního a národnostníhozápasu toho obdobi, kteréve svém vrcholnémdíle zobrazili jako živou současnost(K. V. RAIS' o ztracenémševci,1920,přeprac. 1924-|926 a 1929_1930),nebo z minulostiještěvzdálenější.ALoIs JIRÁSEK vydává svéposledníhistofickédílo' věnovanéobdobíJiřího z Poděbrad ajednoty bratrské,román Husilskýkrtíl(2 sv.,1919' posmrtně1930),jenžzůstávánedokončen. obě románovépráce,Raisova i Jiráskova, vznikajícíjiŽ za vá|ky, jsou inspirovány aktuálnímzápasem o národní osud. Široce založený historický obraz českévesnice z poloviny minulého století vytvářejí předevšímdva kronikáři vesnickéhoživota,JoSEF HOLEČEK' který dokončujesvůjmnohadílnýcyklus Našl (VIII. l921, IX. l923, X. 1930)'a mladšíJINDŘICH ŠtuoN BAAR. Baar vydává vedle řady povídeka románůz chodskévesnice a vedle pracínárodopisných (sbírkypohádek) svéústřednídílo, chodskou trl|ogii Paní kotnisarka (1923), osnlačtyřiccítníci (1924) a Lůsy (\925), v niž zachyti|postavuBoŽeny Němcové z doby jejího pobytu na Chodsku' Ve stopách staršíchrealistických kronikářů (Herben, A. Mrštík,Jirásek) vytváří mnohostranný obraz svérázného kraje a lidu' v němŽ se prostupujeautorůvzájem historický, folkloristický a sociální.Také Baar. třebažegeneračněnáležík mladšírealistickévlně l9. století,obracíse podobnějako Holečekk vesnici nezasaženéještě vlivem kapitalistických vztahů,evokujejejí dávno zmizelou podobu a hledá v patriarchálním selstvíztělesněnísvého společenského i národníhoideálu. V tradicíchsvé dosavadnítvorby pokračujíi dalšíautoři venkovskéa maloměstsképrózy staršíhotypu, jako KAREL KLoSTERMANN. oTAKAR BYSTŘINA (l861_l93l), z mladvesměsregionálnězaměřené, šíchJoSEF JAHODA (18.72_|946)ad. FRANTIŠEK soKoL.TŮMA vedle řady dalšíchpracíuzavírá v této době své nejvýznamnějšídílo, první sociální kroniku ostravska Černékrálovsni (3 sv., V ztiři milionů, Na šaclttě'Pan zóvodní1úvodnímdílem V záři milionů (1922, |923). Nezměněn zůstávái profil maloměstského kronikáře IGNÁTA HERRMANNA, který pokračujev sentimentálněa idylicky laděném,,kondelikovském.. Žánrl z přelomu sto|eti (Vdavlq Nanynky Kulichovy' 1918: Artur a Leonrýna, 1921; Felíčktiy romcÍn, 1924_|925).Tvorba těchto autorůse dostává na okraj literárníhovývoje; tvoří všakdosud kmenový repertoár oblíbenélidové četby,figuruje zdramatizovánana ochotnických jevištích(Sokol.Tůma)a stává se dokonce i v pozdějšíchletech předlohou filmových libret (Herrmann).
210
Zatimco dílo aut lečnérealisticképrr pová|ečnéhoobdoL
konstituovaly a roz' minulosti;ale zejm procesy a proměny pozornosti z vesnic ciaci a narustáníhl sotva po půl století nou tvorby skuteč a deformovaných n vzpour i ztrát živo a rezlgnace. otřesná zkušen obrátily pozornost
reakce, objevujícít individuální morá|k procesu sebepozná
morálkou staréspo či oběti nadosobní klad obrody společ vývoji hlavní posta
společenskému děn Ústřední témain by KARLA MATĚI kéškoly (J. K. Šlej o nové řešeníjsou
1927). Proti předcl brutá|nívnějšísíly. vytvořit aktivnítyp némuetickémuúsi statnouúlohuve vr důsledky pro osud V základní kon periferie a bohatéh
Jindra mladšíspoju dí pražskéspodiny
tragický osud nešé řil svou první postÍ střetnutís krutou oI slepec ztrácí souča s otcem je
'néto, Že tu vedle sebe i č e s k ér e a l i s t i c k é 18,Tito nejstarší žijící ločátkustoletínového, ideály, společenskými ú próza osmdesátých jTAŠKA. Po pokusech lrocesův soudobésporulosti,dokonce v tom ušovia jeho přátelich, 'vi, provázejicimu celé rce' do něhožvyúsťuje vem svéhosyna lvana itávájakojedinýze své ldy dvacátýchlet. ti' at již ze sociálního (K. V. vou současnost ALoIs štěvzdálenější. ednotybratrské'román ráce,Raisova i Jiráskotvářejí předevšímdva yklusNašl(VIII. 1921' yídekarománůzchodtri|ogti P aní komisarka véz dobyjejíhopobytu t vytvářímnohostranný istický a sociální'Také jako Holečekk vesnici r h|edáv patriarchálním ké prózy staršíhotypu, { ( 1 8 6 1 - 1 9 3 1 z) ,m l a d ííchpracíuzavíráv této sv', V zóři milionů,Na i profil maloměstského ném,,kondelíkovském.. |'921: Felíčkůvromrjn, lsud kmenovýrepertoár ma) a stává se dokonce
Zatímcodílo autorůstaršírealistickéškolyje v podstatěuzavřeno' vstupujímladšívývojovéproudy předválečné prózy,představované realistické n a t u r a l i s m e m a z e j m é n ap s y c h o l o g i c k ý m r e a l i s m e m , d o poválečnéhoobdobíjako součástaktuálníholiterárníhopÍocesu.Není to jen proto' že tyto proudy se u nás konstituovalya rozvinuly poměrně pozdě a byly tedy pociéoványspíšjakoliterárnípřítomnostnežjako tradice m i n u l o s t ia; l e z e j m é n pa r o t o ,Ž e p o l o ž i l yz á k | a d m o d e r n í m u s p o l e č e n s k é m u r o m á n u , z a c h y c u j í c í m u procesy a proměny probíhající v soudobó společnostii postaveníčlověkave světě 20' století.Přesunuly těžiště její postupujícídiferen. pozornostiz vesnice do města, sledujícevytvářenímodernívelkoměstskéspolečnosti, ciaci a narůstáníhlubokých vnitřních protikladůla předevšímpodrobily analýze měšťanskouvrstvu, kterou sotva po půl stoletíod nastoupenícesty za hospodářskou a politickou mocí vidí na prahu rozkladu, neschopnou tvorby skutečnýchživotníchhodnot. odtud typické příběhy lidÍ drcených společenskýmmechanismem a deformovaných neproduktivnímživotnímstylem a prostředím,tragika marných či v grotesku obrácených vzpour i ztrát ŽivoLni energie. neschopnosti vymknout se ze začarovaného kruhu sobectví,cizoty, skepse a rezlgnace. proměny otřesná zkušenostválky, hromadnostlidskéhoutrpenía zároveň tušenídozrávajícíspolečenské obrátily pozornost autorůtohoto zaměření na hledání cesty k ozdravění společenskéhoorganismu. První reakce, objevujícíse už v průběhuválky a doznívajícíještě v poválečnýchletech. se pohybuje v oblasti individuálnímorálky: dosavadníkritika individualismutu vyúsťuje v obraz mravního přerodu člověka' procesu sebepoznánía sebepřetváření,v němž někdejšíegocentrici a slaboši,lidé tak či onak poznamenaní morálkou staréspolečnosti,dospívajík družnostia sociální odpovědnosti a nacházeji smysl Života v službě či oběti nadosobnímucíli. Základní pojetísociální problematiky' totižmravníobroda osobnostijako předpok l a d o b r o d ys p o l e č e n s kuér,č i l oi f o r m u v ý v o j o v é h o r o m á n u j e d n o t l i v c e , s o u s t ř e d ě n é hk ov n i t ř n í m u vývoji hlavní postavy' i když tu současně- zejménav souvislosti s obrazem války - síli zřetel k širšímu společenskému dění. Ustřednítémaindividuálního mravníhozápasu,vyúsťujícího v obrodu osobnosti,vnášínovéprvky do tvorpředstavitelůnaturalisticby KARLA MATĚJE ČAPKA CHoDA, který zůstávápo odchodu ostatníchvůdčích jejím nejvýraznějším kéškoly (J. K. Šlejhar'V. Mrštík,J. Merhaut, M. A. Šimáček) reprezentantem.Pokusem o novéřešeníjsouobajeho pová|ečné romány Jindrové(192l) a VilémRozkoč(l92.]. druhý dí|Řešany, 192.7)'Prori předchozím románovým dílům,v nichž dominoval proces rozkladu osobnosti pod náporem brutálnívnějšísíly, osudová určenostčlověkaa groteskníbezmocnostjeho snažení.pokoušíse tu ČapekChod vytvořit aktivní typ, u něhožboj s vlastnídeterminovanostínevede k rozvráceníosobnosti,ale k vystupňovanémuetickémuúsilí.Pro oba romány jc příznačnýmotiv války a osobní válečnézkušenosti,kterémají podstatnouúlohu ve vnitřním vývoji ústředníchhrdinů.(Poprvése válečnémotivy - i s příznačnýmietickými povídkovékniŽceAd hoc!.1919,) důsledkypro osud hrdinů- objevujíu ČapkaChoda v jeho poválečné V základní koncepci uplatnil áutor svou typickou konfrontaci dvojího světa - ,,bosých a obutých... perilerie a bohatéhoměšťanstva, na nížje osnován příběhústřednípostavy, v Jindrech pak sama tato postava. Jindra mladšíspojuje v sobě oba tyto světy: nelegitimnísyn známóho a bohatéhovědce. vychovaný v prostředí pražskéspodiny, usiluje o to, aby že|eznousebekázní a cílevědomou prací překonal obojí své určení: tragickýosud nešéastné matky, usmýkanék smrti, i morálníslabošstvíotcc. V Jindrovi mladšímČapekvytvořil svou první postavu vědomě formujícísvůj charakter i osud. Dá jí podstoupit nejt쎚ízkoušku v tvrdém střetnutís krutou osudovou silou' která obrátív obvyklou čapkovskougrotcsku její úsilí:válečný mrzák slepecztrácísoučasněvše,co dávalojeho životusmysl' vědeckou práci i lásku; fatální.''dědické..spojenísyna s otcemje dovršenosynovým trestemZa otcovy viny. Jindra mladšívšak nezopakujemorálníkrach otcův; nachízi v sobě dost mravní síly k odpuštěnía nesobeckélásce, která dává vykoupení a nový smysl jeho životu.(Jinou variantuosudovéhovztahu otce a syna i tragickéspoluviny otcovy na synově osudu vytvořil ČapekChod v povídce Huntoreska, 1924')
Jako v ostatníchrománech, i v Jindrech uplatňuje autor příznačnoudetailní znalost ruzných prostředí;Živě evokuje zaniklou pražskouchudinskou čtvrtNa Františku,prostředívědeckéhosvěta a praŽskébohémya konečně drsnézáběry z válečnéhobojiště. Proti ostatnímrománům mají však Jindrové sevřenějšístavbu, nepřetíženou nadměrným mnoŽstvímepizod; více než kde jinde se zde uplatňujeprvek komponujícía koncipující,jehoŽ nepřítomnostje jinak v autorově románovémdíle citelná. Ani tady ovšem Čapek Chod nevybočujeze své deterministickésociálnífilozofie: vá|ka je absolutníma neodvratnýmvítězstvímhmoty nad člověkem,který je potrestán za znelŽili technickékultury. ,,Hmota..,podrobujícíčlověka svým zákonům, tu není ničímjiným než zmateria|izovaným,,osudem... Touto koncepcíjezastřenosociálníjádropffběhui základníspolečenské souvislosti velkédějinnékatastrofy.Deterministickákoncepceje tu všakkorigovánanovým' totižetickým momentem,ktený ponechávájistý prostorsvobodnémravníaktivitějedince,i když neses sebouv tomto pojetínebezpečiidealizace a moralizování, ostatně pÍiznačné pro celou tuto ,,etickou..vlnu válečnéa poválečnéprózy. Neústrojnosti malá koncepčnísíla novéhoprvku v naturalistickémetodě se mnohem výrazněji projevila v dalšímpoválečnémÍománu Čapka Choda' ve Vilánu Rozkočol,i,zejménav jeho druhém di|e' Řešanech. I tu běží v podstatě o příběh charakterovéhorůstu a zrání hrdiny, pro|etářskéhosochaře, který obětuje uměleckou česti lidskou důstojnostpro zdánlivý úspěcha společenskývzestup a ocitne se na pokraji lidského i uměleckéhopádu. Teprve válečnázkušenostznamenápočáteknovécesty, vrátíRozkočepoctivépráci a po. můŽemu najítspolečenskouodpovědnost.ČapekChod tu uplatnil svépojetíproletářejako pudového,dravého Živlu, který se bez morálních skrupulí dere za svým místem na slunci. V koncepci postavy i příběhu se projevil jeho sklon k trivialitě, která poznamenala i kladné ,,řešení..mravního konfliktu. Improvizační vypravěčskámetoda, rozbíhajícíse za každým atraktivnímmotivem, záliba v romantické,bizarní motivaci (která u ČapkaChoda častoovlivnila i volbu a střídánírůznýchsociálníchprostředí),sklon k figurkařenía nenáročnézábavnosti se ukázaly málo nosné pro témamravního přerodu. (Tyto rysy' jimiŽ se Čapek Chod dvacátých lct častovrací ke svým Žánrovým počátkům'se projevily i v některých dalšíchjeho poválečných pracích,jako jsou nasíklad Čtyři odveižné pol,ídky,1926, Větntík,1923, próza, v níŽse ČapekChod pokusi| o rozbití objektivní románovéformy.) Adekvátnějšítomuto tématuse ukázala metodapsychologickéhorealismu,který byl soustředěnk vnitřnímu vývoji postavy,uŽ před válkou však prokázal více citlivosti pro sociální povahu těch sil, kteréformují i d e f o r m u j í l i d s k ý ž i v o t , a p r o t o i v í c e s o c i á l nkír i t i č n o s t i , j e ž t u m ě l a p ř e d e v š í m f o r m u o b ž a l o b y m ě š ť í c . ké morálky a měšťáckého životníhostylu' To se týká jak A. M. Tilschovéa BoženyBenešové,dvou nejvýraznějšíchepiků českéměšéanské společnosti,tak lvana Olbrachta a Marie Majerové, autorůuž před válkou socialisticky orientovaných i angažovaných. Svět ,,starýchrodin... psychologic boháčůunavených Životem,s deÍbrmovanýmilidskými vztahy i morálpovídekANNY MAR|E TtLsCHokou. s neschopností lidskéaktivity' zůstáváústředním skutcčné tématem (1921), Cantcídťtnaa tři povídlcy(1924)' vE, - Hříšnice a jinti próza (1918), Město (19|9), Hoře z lťt,sky ManŽclství bez lásky, rozbité rodiny, ciÍy zrazovanó i cynicky zneužité,vztahy pokřivené aŽ do zrůdnosti, pozlátka a vnitřníprázdnoty'marnéa zmařenéŽivoty - tojsou základnísituacc,do kontrastspolečenského nichž se Tilschové soustřeďuje kritický obraz měšťanské vrstvy a cclé epochy poznamenanéjejím Životním stylem'jcjímimravnímikritérii,jcjímpojetímhodnot.Zároveňvšaksvědčí tyto povídkyo rozšiřováníautorčina zornóho úhlu.o rostoucínrzájmu o širší sociálníproblematikulpoprvétu těžísvépsychologickéstudiejejich většinoužen a tragických osudů takéze světa chucliny (Lojzka). Problematika ženskéhoosudu. planost Životůuzavřenýchv bludnémkruhu touhy a zklamání.sobcckélásky a zrady'.jespolcčnýmtématcmtaké čtyř válečnýchpovídek MARIE MAJ El{oVE M učenky ( l 92 l ). Vír|katu tvoří pouhépozadí'z néhožvycházi podnětdokonáva.jící k prohloubcnépsycholclgické a odhalujícílatentníživotníkrizi hrdinek.V soustředění povídkové vnitřnímu postav předchozí knížkyPlanémilclvání kresběa k dramatu navazujetu Ma.jcrována svó a Dcery zetně.
11 ')
Také povídkovŽ Není čIověkudovo Je to atmosféra mi v citovou chudobu přizpůsobivosta n
bouří a které dem konfliktu jedince a byla Benešová už vidění výs1ednice Po zkušenoste a ve zpodobení zá zápasu typ intelek soustředěn ke své osudu; nakonec v Dramatický děj vnr osobníoběti;je v n individualismu,s k
lidské lásky. akt zá hrdiny-umělce, ale herce Jesenia (l9l
níchsouvislostía v vání se hrdina akti prvky - je tu roz
válkou a během ní nového řešení,'mr rozvinutí tohoto p vývojového román Problém indivit smyslu a s požadav
ho typu umělce a z véhonajednéa in kult ducha a vědon typů, umě|ce v po
č ,,teoriím..vůbec ve své schopnosti r (|923). Uvedla jín ne vnějšími život Slavíčka.Etické p postoj' je obsaŽen
bránila v porozum cestu k mravnímu Ústřední postav néhononkonformi leckými konvencet typ Tilschová pro5
ůznýchprostředí;živě ;skébohémya konečně í stavbu,nepřetíženou jehož :í a koncipující, od nevybočujeze své lad člověkem,který je Lneníničímjiným než souvislosti ipolečenské kým momentem,kteqý idealizace :tínebezpečí ,zy. :m výraznějiprojevila uhém díle,Řešanech. ochaře, který obětuje se na pokraji lidského ře poctivépráci a poko pudového,dravého postavy i příběhu se lnfliktu. Improvizační 'ické'bizarnímotivaci lonkfigurkařeníanejimiž se ČapekChod šíchjeho poválečných e ČapekChod pokusil ]oustředěnk vnitřnímu těch sil, kteréformují lrmu obžalobyměšťác. rešové, dvou nejvýrazuŽ lutorů před válkou lskými vztahy i morálIY MARIE TILSCHO. l a tři povídky (1924). ivenéaŽ do zrůdnosti, ru základnísituace' do nenanéjejím životním y o rozšiřováníautorčisychologickéstudie osudu. plaa ženského lolečnýmtématemtakó ozadi,z něhclžvychází psychologickó Ioubené knížkyPlanémilování
Také povídková tvorba BoŽENY BENEŠoVÉ (Tichédívlq,1922: oblouzení, 1923, společněse souborem Není čIověkudovoleno,193l' jako Rouhači a oblouzení'1933) setrvává v dosavadnímtematickémokruhu. Je to atmosféramaloměsta, svět sevřený konvencemi a předsudky, svět životníhomechanismu vyúsťujícího v citovou chudobu a duchovnínevolnictví.Nejkrutěji doléhána mladélidi, najejich životníopravdovost a nepřizpůsobivosta mravní čistotu:jsou nejčastějiobětí'ale zátoveťli soudcem svéhoprostředí,proti němuŽ se bouří a které demaskují tragikou svého osudu (Nesplacený dluh' Není čIověku dovoleno). Tímto pojetím konfliktujedince a společnostia zároveň i odklonem od analyticképopisnostik sugestivnídramatickézkratce byla Benešová už od prvních povídek blízká básnické generaci z počátkustoletí;s ní sdílíi pesimistické vidění výslednice tohoto konfliktu jako tragickéosamocenía nesdělitelnostindividua. Po zkušenostechválky vyústil tento konflikt individua a společnostiu Benešovév kritiku individualismu a ve zpodobenízápasu o jeho překonání' V románu Člověk(1919-1920) volí Benešová za nositele tohoto zápasu typ intelektuála - umělce, který je po tragických životníchzkušenostechcílevědomě a bezohledně soustředěnke své tvorbě - k tvorbě uměleckéi k tvorbě vlastníhoživota' vlastníhošéastného milostného osudu; nakonec však obětuje všechno, i život, pro záchranu dlouho nenáviděného dítěte jiného otce. Dramatický děj vnitřního mravníhopřerodu nenítu osnovánjen na protikladu individuálního sobectvía nad. osobníoběti;je v něm obsaženai polemika s oním pojetímtvůrčího činu,jak je vypracovala předchozíepocha individualismu, s kultemuměníjako nejvyšší, nedotknutelnéhodnoty;proti níje tu postavenprostý činúčinné Iidskélásky. akt záchrany obyčejného 1idskéhoživota,kterýje tím nově zhodnocován.Nejen volba ústředního hrdiny.umělce, ale i základní pojetí konfliktu a jeho řešeníspojuje román Benešovés Podivným přótelstvim herce Jesenia (l919) IVANA OLBRACHTA. I tu vyúsťujevývoj hrdiny v jeho začleněnído širších'nadsobníchsouvislostía ve vědomí odpovědnostiza osud nejen svůj:u Olbrachtajde o osud národa, najehoŽ formování se hrdina aktivně podílíjako účastník odboje. Rámec monografickéhorománu - se silně romantickými prvky - je tu rozšiřován zábéry z praŽskéhodivadelního života i širšímobrazem českéspolečnostipřed válkou a během ní. V olbrachtově románu - třebajen v náznaku a schematicky- je poprvéobsaženprvek novéhořešení,,mravni kr|ne,,individualistickéhoživotníhopostoje, totiž pozitivní sociální aktivita hrdiny; rozvinutí tohoto prvku však bude v dalšímvývoji znamenat i rozklad psychologického románu - jako vývojovéhorománu jednotlivce - novými prvky románu společenského. Problém individualismu, specifikovaný na oblast uměleckétvorby a spojený s hledánímjejího lidského dvojíhovyhraněné. smyslu a s požadavkemspolečenské odpovědnostiumělce, zpodobujeolbracht konťrontací ho typu umělce azároveí i dvojí stránky uměleckétvorby i dvojíhopólu lidství vůbec:typu vitálního a pudovéhona jednéa intelektuálníhoa kultivovanéhona druhéstraně.První z nich představujekult Života, druhý kult ducha a vědométvorby; oba teprve vjednotě a rovnováze znamenajíplnost umění i Života. První z těchto typů,umělce v podstatě instinktivního,anarchistickédítě přírody, hluboce nedůvěřujícínejen estétství,ale člověkavášnivěmilujícíhoživota zároveň rozkolísanéhoa tragicky oslabovanéhonedůvěrou ,,teoriím..vůbec' ve své schopnosti i citovou osamělostí ve chvílích krize, zobrazi|a A' M. TILscHoVÁ v románu Vykoupení (1923)' Uvedla jím k nám jako jedna z prvních žánrŽivotopisnéprózy; předlohou k románu jí byl - i kdyŽ ne vnějšímiživotopisnými fakty - umělecký typ a tragický životníosud malíře impresionisty Antonína Slavíčka.Etické poslání, kterévřazuje román Tilschové do skupiny děl negujícíchindividualistický životní postoj,je obsaženov základnímdějovémplánu: umělcovaŽena,nejbližší bytost, kteréindividualistická pýcha bránila v porozumění a pomoci a která se tak přes svou lásku podílela na umělcově tragédii, na|ézáposléze cestu k mravnímu vykoupení v bolesti, pokoře a chápavéa všeodpouštějící lásce. Ústřední postavou však míříautorkajinam: vytvořila v ní svůjprvní silný a životnýtyp plebejce a bytostnéhononkonformisty,jehož životnía tvůrčí opravdovost vede k trvalémukonfliktu se společenskýmia umě. Tento nový leckými konvencemi a který i po oficiálním uznánízůstává,,rebelemproti uhlazenéspolečnosti... typ Tilschová programově dotváří v hlavní postavě svéhodalšíhorománu Dědicové (|924), v němž se opět
213
vracído prostředí''sta{ich rodin...Vzpouraje tentokrátvedenapřímo zevnitř měšéanské společnostia přerustá z Živelnéhoodporu k planémuŽivotu a nemorálnímvztahůmv uvědomělý rozchod hrdiny s bohatou rodinou i s celou společenskouvrstvou, z níž vyšel' Myšlenkově i situačnětu autorka navazuje na záyér románu Synové ( 19l 8): týžhospodářský i |idský rozklad přednípražskérodiny, z niž jediný syn pod vlivem těžkých
,,mezaliancí,.udá rozyráti hrdinčin práce j sou zprvu l aktivitu, přetváře nímu dělnickému mravní přerod ná došlo na počátku
zkušenostívojáka poznává celou bídu sobectvía marnosti života,kterým žijejeho třída.Ale zatímco první hrdina (Karel z románůStará rodina a Synové)se vymyká svémuprostředíprávě jen tímtopoznáním a nemá dost síly je uplatnit ve vlastnímživotě,druhý překonává osudnédědictví slabosti a osamělosti:silný milostný vzÍaha nalezená radost z práce mu umožňujínavázat novésociální kontakty a proměňujítakéjeho vztah ke světu. Román se odehrává na pozadí sociálně a politicky rozjitřenéatmosférypoválečné, jež se promítá i do ideovéhovyhroceníkonflikru, jen epizodicky všakzasahujedo vlastníhoděje,který zůstávásoustředěnk vnitřnímu přerodu hrdiny. Úsilí o vytvoření kladnéhotypu a o nalezenípozitivního východiska vede tu - jako ostatně i u jiných děl tohoto okruhu - k převaze výchovného,mravně nabádavéhomomentu.
široký obraz vále. bídy jedněch a o vrstvách, od děln
Boženy Benešov začínárodit nov5 národní společno společenského ro obraz válečn SCHoVÁ v rozsÉ v něm však nejví i dosavadnílinii .
Jako vývojový román jednotlivce je koncipován i příběh citové a myš|enkovévýchovy ženy, která se vymkla své rodině a své třídě' Nejkrrisnějšísvět (1923) MARIE MAJEROVÉ. Na tétoosnově buduje autorka první poválečný sociální román socialisticky orientovaný. od obrazu předválečnéhovenkovského světa, z néhoŽhrdinka vyšla, přechází k zachycení válečnéhoŽivoÍaa bouřlivého politického procesu po válce, vrcholícíhoudálostmi kolem prosince 1920. Širokásociálníkresba,kterou Majerová dotváří tradičnírománový typ, tu netvoříjen pozadí hrdinčinaosudu, alejejí osobníspolečenskouzkušenost,kteráji formuje a zjejího příběhučinítypický dobový osud. Majerová tu spojuje tradici venkovskéhorománu, kterou prohlubuje větší kritičnostíi přesnostísociální ana|ýzy,s linií psychologickéžensképrózy, kterou sama spoluvytvářela a kterou v jistémsmyslu uzavírávytvořenímnovéhotypu hrdinky, dorustajícípřes dychtivou pudovou touhu po citové
proletariátu, do s obraze, sledující zachytila element vědomí dělnictva Vítkovických žel reálnostípohledu osudy a příběhy t
svobodě a plném smys|ovémvyžitíke společenskému poznání a k bytostnémusplynutís novým společenstvím. Nejkrásnějšísvět Marie Majerovénaznačilnejenmožnosti,ale takémeze monografickéhopsychologického románu při jeho snaze o spojenívnitřní psychologickékresby s širšíkresbou sociální,která u většiny autorů tohoto zaměřenizačiná převažovat.V souvislosti se snahou vyrovnat se s tématypřevratných společenských p r o c e s ů a u d á l o s t í , j a k o b y lvaá l k a a p o v á l e č n ý s o c i á l n í z á p a s , o p o u š t ě j í t i t o a u t of oř ir m u m o n o g r a fickéhorománu,neboji modifikujíakorigujínovými postupy.Zejména od poloviny dvacátých let se objevuje řada rozsáhlých' častoněkolikadílnýchrománových prací,zaměřených převážněk obrazu války' jak ji prožívaličeštílidé doma i na frontě, i k postiženísociálních,psychických a morálních proměn v životě
Podrobné studiun i v hutích' způso této válečnékron vidina kraje, post protikladů.
národa na prahu novéhistorickéepochy. Individuá|níosudje tu překrýván osudem sociálníhonebo národního společenství, psychologický ponor ustupujesnazeo rekonstrukciobjektivníhodějinnéhopohybu,monogra|ická osnovaje vystřídánařadou paralelníchdějových pásem,která většinousměřujík zachyceníco největšísociální rozlohy. V tétosouvislostiaktualizujesociálnípróza formu románové kroniky bez ústředního hrdiny. typickou pro staršítradici venkovskérealisticképrózy, naplňujeji všaknovým obsahem.V obraze bouřlivých společenskýchprocesůse dostává ke slovu - vedle tradičnísociá|někritické ana|ýzyměšťanské třídy - společenskéa světonázorovéformováníproletariátu;autoři častopracujíse skutečnýmiudá|ostmia historickými fakty' spojujícefabulaci s dokumentárními a ÍeportáŽnírni prvky. bez zámérú psychologizujících a individualizujících,ovšem častoi bez hlubšíhopohledu syntetizujícího' Válečná trilogie BOŽENY BENEŠovÉ - Úder (1926), Podzemní plameny (1929), Tragicka duha (l933) - vycházi ještěz,,etické.,v|nyválečnéa poválečné psychologicképrózy.Základní dějovou osnovou je i tu charakteristický příběh mravního vývoje ženy, která se v kritických chvílíchnárodního Života a za
Do dvacátých listické školy dev jovéhoproudu,ne a jen látkově aktu
a nenáročnápoví nově publikovan( válečnou malomě románového cyklr dvou dílech vychÍ vytvořil obdobu ] poválečnýživot(z románu hromadn Vrcholná díla1
tragických životníchokolnostíprotrpía probojujek novým vztahůma k novémorá|cea stává se spolutvůrcem národního osudu. Hlavní hrdinka trilogie je z rodu oněch postav Benešové,kteréza Vzpouru proti svému prostředíplatí krvavou daň; její vlastnímatka, ,,měšťačka zabedněná do předsudkůsvé třídy.,,z hruzy před
naturalismu a v tétodobě vesmě
zl4 L
společnostia přerustá iny s bohatourodinou ruje na závěr románu 'n pod vlivem těžkých da. Ale zatímco první mto poznáníma nemá nělosti:silný milostný |ujítakéjeho vztah ke té,jeŽ se promítái do ává soustředěnk vnitřdiska vede tu - jako nomentu. ichovy ženy, která se lsnově buduje autorka o venkovskéhosvěta, ího procesu po váIce, vářítradičnírománový rá ji formuje a z jejího lerou prohlubuje větší poluvytvářelaa kterou dovou touhupo citové rtís novým společen. psychologického :kého která u většiny autoru ratných spo1ečenských autoři formu monogÍa. y dvacátých let se íněk obrazu války' jak Jníchproměn v životě iálníhonebo národního pohybu,monograťická sociální :eníco největší hrdiny' bez ústředního n. V obrazebouřlivých třídy - sponěšťanské lálostmi a historickými 'ěrůpsychologi zujicic|t 1929), Tragiclai duha Jadnídějovou osnovou národního Života a za a stává se spolutvůrcem a Vzpouruproti svému vétřídy..,z hruzy před
,,mezaliancí..udá dceřina milého-proletáře a stane se příčinoujeho smrti. Z tragického otřesu, který do hloubi rozvráÍihrdinčinživot, se rozvíjíjejí vnitřní drama:rozchod s matkou a s jejím světem a zapojenído ilegální prácejsou zprvu spíšegestemzoufalstvía negace'postupněvšakse měníve vědomou, pozitivní společenskou aktivitu, přetvářejícíi svéhonositele.Benešováse tu - podobnějako Majerová ve vztahu hrdinky k revolučnímudělnickémuhnutí- pokusila individuá1nímosudemtypizovatjistou stránku společenského vývoje, totiŽ mravnípřerod národa v předvečerjehoosvobození.Podkladem ústředníhopříběhubyla skutečnáudálost,k níž došlo na počátku války v Přerově. Kolem tohoto příběhu rozvinula autorka v souhlasu se základním zámérem širokýobraz válečnéhoživotav zázemi, proces tříděníduchů,k němužpod vlivem války' umírání,perzekuce, bídy jedněch a obohacovánídruhých, a pod vlivem probuzenínárodrríchnadějí docházelo v nejrůznějších vrstvách, od dělnictva po šlechtu.Jádrem tu zůstáváopět svět maloměsta,který nese - jako v celé tvorbě Boženy Benešové- všechnyznaky staÍéhosvěta, z něhožse však v skrytém,pozvolném a těžkémprocesu začiná rodit nový národní kolektiv. Zpodobení mravního přerodu jako zakladního předpokladu přestavby národníspolečnostije vyvrcholením možností,kam až mohl v zachycenísociálníhopohybu dospět tento typ společenského románu. obraz válečnéhozázemi a údělu českéhočlověka uprostřed světovékatastrofy podala takéA' M. TILscHovÁ v rozsáhlémsociálním románu Hatdy (1921). Ideovou koncepcí,syžetema uměleckou realizacíse v něm však nejvícevzdá|ila nejen etizujícímuproudu válečnéhoa poválečnéhopsychologickéhorománu, ale i dosavadnílinii vlastnítvorby, soustředěnék analýze rozkladu měšéanstva. Poprvé tu pronikla do prostředí proletariátu' do sociálně, politicky i národnostně zjitÍenéatmosféry ostravska. V širokém' mnohaproudém obraze, sledujícímsoučasněněkolik dějových pásem a střídajícímv proměnlivémsledu postavy i scenerie. zachytila elementárnísociálnípohyb' v němžse z bídy,útlakua perzekucerodíživelná vzpoura a socialistické vědomí dělnictva. V celé galerii postav, mezi nimiŽ Žádná není protagonistou - od generálního ředitele Vítkovických Že|ezárenpo bláznivého žebráka -, vyniká zejménakresba různých typů dělníků a Žen z|idu reálnostípohledu bez sentimentalitya idealizace a konkrétnostíindividuá1níhoodstínění.Různéindividuální osudy a příběhy se slévajív obraz živelnéhodavovéhohnutí,v němžje těžištěi uměleckénovum románu. Podrobnó studium a znalost sociálního prostředí,lokalit, historických faktů,pracovníchpodmínek v dolech i v hutích,způsobuŽivota i mluvy' charakterizovanékříženímněkolika jazykových oblastí- to vše
215
i poválečnéspolečnosti,anižpřitom překračujímezejeho myšlenkovéhoi uměleckéhovýchodiska; druzi navazuji na staršítradici vesnickérealisticképrózy, spojujícenejčastějiregionálně zabarvený dokumentarismus s naturalistickými prvky. Pro většinu z nich je příznačnámnohost a kvapnost produkce, z niž 1enněkterá díla přerostla
rámec pruměmé konvenčníčetby,i kdyŽ autorum nechybí vypravěčskázběhlost i zna|ost zvoleného prostředí. Na dílo ČapkaChoda bezprostředněnavazujípráce EMILA VACHKA (1889-l964), čerpající rovněžz bo. hatézkušenostinovinářské a soustředěnéobdobně k příběhůmztroskotanýchexistencía rozkladnéhovlivu prostředína lidskou osobnost.Z řadyjeho povídkových sbirek(Dech smrti,1920; Vraždamanželswímajiné motivy, |922; Manželsní s mrtvým a jinti próza, |924 aj.) a románů (Sup, 1920; Cestou do nebe, 1921: Kovadlitn, |923 ad.) vyvolal pozornost zejménaromán z prostředížižkovskéhopodsvětí Bidýlko (192.I, zdramatizován |928 jako Lišák Stavinoha). Dokumentárnost a drsnost naturalistickéhozáznamu charakterizuje (189,t-l958)' vycházejícíchz autorových zážitk'ina i některéz prvních próz JANA VÁCLAVA RosÚLKA frontě i z válečnéhorozvratu v zázemi. Bezprostřednostprožitkua naléhavostsociálníhoprotestu,jež v dalších jeho knížkáchzat|ačil'a chvatnost improvizace a řemes|ná povrchnost, vyznačujezejménaRosůlkůvválečný román ČernožIuty mumraj (1925)' zachycujícíobraz italskéfronty a válečnéhoživotana Brněnsku. Ze Života poválečnéměšťanské Prahy těžísvé naturalistické,,studiemravů..(Vinohradští,1919; Chlapík, |923 ad.), nevyhýbajícíse drastičnostia bulvárnímu stylu, MIRoSLAV BEDŘICH BÓHNEL (l88ó-1962). Znalost studentskéhoprostředí i pedagogický zájem jsou inspiračnímzdrojem jeho románů ze světa dospívající mládeže, soustředěných na erotické krize puberty a konflikty se školským prostředím (Nemravní,1920; Rašení,192.7ad). Naproti tomu VoJTĚCH MIXA ( l887-1953) opouštíerotickénáměty svých prvníchknížek (Medvědi a tanečnice,1920)ve prospěch aktuálníchproblémůsociálních a politických. k nimž přistupuje se znalostmi střízlivéhoekonomickéhoodborníkaa zároveň s ojedinělým zaujetímepika novodobéburŽoazie, zcela vzdá|enéhozjitřenému sociá|nímu cítěnídoby. V románu Vyšinutí(1923) zobrazil Mixa na příběhu venkovskéhotovárníkasociální zápas roku l920jako střetnutímorálni odpovědnostik životnímudílu a nadosob. nímu poslání s bezduchým mechanismem davovéhohnutí. Z autorů, kteří aktualizují tradice realistické vesnické prózy, vytvořil nejzávaŽnějšídílo VOJTĚCH MARTÍNEK (1887-1960) ve své ostravskétrilogii Čerruizenň (Jakub oberva, |926, Plameny, |929, Země duní' |93|). Martínek,který vyšel od regionálníhostudia slezskéhokulturníhoŽivotaa historie,dospívá v polovině dvacátých let od povídkových praci (Nežse kořeny uchytí,|923) k rozsáhlým skladbám' v nichŽ zachytil historický vývoj podbeskydskéhokraje. Trilogie Černázemě zachycujedvacetiIetíod konce stoletído konce první světovéválky' obdobíbouřlivého průmyslovéhorozvoje spojenéhos ústupemzemědělství,s rozkladem selských tradic i s germanizací,ale takés rustem moderníhoprůmyslovéhoproletariátu.střetnutípatriar. chálníhoselstvís novými vývojovými tendencemitu Martínekzpodobujezprvu tradičníformou rodovékroniky, jeŽ postupně přerustá v obraz sociálního zápasu na ostravsku před válkou a během ní. Dokumentární realismus Martínkůvbuduje na materiálu autorova historickéhoa sociologickéhostudia a na jeho důvěrné znalosti regionálníhosvérázu,včetněspecifiky jazykové (použitínářečív dialozích).V Martínkově trilogii se spojuje novodobý sociální román s venkovskou prózou staršíhotypu' jejížtradice v po|ovině dvacátých let znovu ožívá a zasahuje i některé představitele poválečnégenerace. Na dí|oVojtěcha Martínka navazujez nejmladšígeneraceA. C. NoR ( 1903_1986) svými prvními prózami zeŽivota soudobéslezskévesnice, s kresbou výrazných selských typůa tradičníchkonfliktů(BilrkentaL,1925' Rozvrat rodiny Kýrů, 1926, Rajmund Chalupník, 1927). obohacení žánru, z néhoŽlátkově i tvarově vyrůstá a jehoŽ dobovou podobu dovršuje, představuje povídková knížka JARosLAvA KRATOCHVÍLA (1885_1945) Vesnice (l924' psána v l. l9l2_19l3). Kratochvílovu opoŽděnouprvotinu charakterizujesilné sociální cítění' odhalující dehumanizačnívliv ',světa sobecky oplocených chalup.., dramatičnostpojetí a schopnost v kompozičně sevřenézkratce, vymykajícíse z rámce dokumentarismu,synteticky postihnout determinujícířád svébytnéhovesnickéhoprostředíi jedinečnost|idských osudů.
216
Ve stopách tr blízká dílu Baarc vých kronikách l Boží mlýny, 1919 minulosti (třísva
mravním úpadke s naturalistickou a lidovýchovnýn nil v druhéoblas zviíeciho i rostlir hora, 1923, Vyso originálních antr
PRÓZA PoI
Vnášenídoku jem novinářst úlohažurnalistik zejména s levico kultury, výrazem umělců vede k zr fejetonu je to slo sahuje žumalisti při uplatnění tak spojenímjednotl
nebo dodatečněl míře užívajížur miky či pamfletu z autentických v agitační,nebo a< Rozvoj Žurna na bezprostřední částíširšíhoproc
tiavněmžjsou ' ,l i d o v é h o č t zejména s utop
bezprostředněso podobě. Typickj forem až po forr
tendencí souvisí projevu, zejmén Publicistická ností spisovatelť ných jednak kolt
.hodiska;druzi navazují nentarismuss naturalisr některá díla přerostla st zvolenéhoprostředí' rovněžz bo, čerpající :í a rozkladnéhovlivu ždamanželsníma jiné )estou do nebe, 1921; dsvěti Bidýlko (|927, :áznamucharakterizuje autorovýchzáŽitků na l protestu,ježv dalších Léna Rosůlkůvválečný la Brněnsku.Ze živoÍa 9; Chlapík' 1923 ad.), (1886-1962).Znalost it ze světa dospívající Jim (Nemravní' 1920; y svýchprvníchknížek t. k nimžpřistupuje se a novodobéburŽoazie, l Mixa na příběhuvenotnímudílua nadosob. inějšídílo VoJTĚCH Plameny, 1929, Země historie,dospíváv po' ladbám'v nichžzachyd konce stoletído kont zemědělství,s rozklalÍiátu.střetnutípatriar'íformou rodovékroni. hem ní. Dokumentární Ldiaa na jeho důvěrné V Martínkovětrilogii polovinědvacátýchlet ivými prvnímiprózami liktÍl (Bii r kentaI, 1925, ,kověi tvarově vyrůstá VA KRAToCHVÍLA nu charakterizuje silné .., dramatičnostpojetí , syntetickypostihnout
Ve stopách tradičnívesnické prózy se rozvíjíjedna linie prozaické tvorby JANA VRBY (1889_1961), blízká dílu Baarovu jak regionálním zájmem, tak obdivem k neporušenému rustikálnímu životu. V románových kronikách nesourodéfaktury podává Vrba obraz předválečnéchodské vesnice (trilogie Dolina, 19|,l, Božímlýny, 19|9, Martin Šanda, 1919, kronika pytláckého roďl Nejsilnější vóšeň, |92.t' ad.) i její dávnější minulosti (třísvazkovéChodskérebelie,1923_|926); jinde konfrontuje morální sílu tradice s poválečným mravním úpadkem (Beranuc dvůr' 1924). Výraznějšívypravěčsképartie jeho románů i barvitě - někdy s naturalistickou drsností- zachycenéscény i charakteryjsou častozastiňovány kronikářskou popisností a lidovýchovným zřetelem.Vlastní talentVrbův' spojujícíodbornéznalosti s básnickou invencí,se všakuplatnil v druhéoblasti jeho tvorby' v četnýchlyricko-epických obrázcích z píírody,jejichž hrdiny jsou bytosti zvířecího i rostlinného světa(Knihn z přírody, |92o, Bažantnice ajiné obrdzky z přírody, |922' Dražinovská hora, 1923, Vysolq sníh, 1924, Chromti liška a jiné příltody, |925' ad.). z tétooblasti vytěžil autor i několik originálních antropomorfizujícíchrománů o životě stromů(Borovice, 1925, Mniška' 1929)'
PRÓZA PoD VLIVEM PUBLICISTIKY A oKRAJoVÝCH
ŽÁNnÚ
Vnášenídokumentárnícha reportážníchprvkůdo fabulace souvisí mezi jinýmtéžs poválečným rozvojem novinářství. Se vznikem samostatného státu a s rozvinutímpolitickéhoa kulturníhoŽivota stoupá úlohaŽurnalistikyjako spoluorganizátoraveřejnéhodění.Spolupráce mnoha předníchspisovatelůs novinami, zejménas levicovým a demokratickým tiskem, je jedním z projevůspolečenské aktivizace a demokratizace kultury, výrazem živéúčastiliteraturyna veřejnémživotěi její orientacena širokévrstvy' Spoluúčast tvůrčích u m ě l c ů v e d e k z v ý š e n í s | o v e s n é ú r o v n ě ž u r n a l i ks t irkoyz,v o j i r ů z n ý c h n o v i n á ř s k ý c h f o r e m ( v e d l e f e j e t o n u j e t o s l o u p e k , r e p o r t á ž , s o u d n i či kka )j e j i c h p r o l í n á n í s u m ě l e c k o u p r ó z o u . N e j s i | n ě jzi a prózy prostřednictvímfejetonistikya reportáže.Spolupůsobínapříklad sahuježurnalistikado vývoje poválečné při uplatněnítakových prozaických útvarůjako fejetonníromán, který vznikl víceméněvolným epickým spojenímjednotlivých novinářských čísel'aéuž byla původněkoncipována jako souvislý fejetonový seriál, nebo dodatečněadaptována tematickým skloubením.Vznikají i dalšíprozaická díla' která ve většíči menší míře užívajížurnalistickiýchforem a postupů,zejménareportážea dokumentu,ale taképolitickéúvahy,polemiky čipamfletu.Tak se objevuje- vedle polodokumentárníchrománových kronik i drobných próz, Íéžicich z autentických válečných zážitkÍlautorů- časovýpolitický román (častoklíčový)s bezprostřednífunkcí agitační'nebo adresná politická satira, aťuŽ povídková nebo románová. Rozvoj žurnalistickýchforem a jejich pronikání do umělecképrózy svědčío rostoucímzájmu literatury na bezprostřednímkontaktu s aktuá|níkaždodennírealitou a s co nejširší čtenářskouobcí.Je ovšemjen sou. procesu,v němžjsou do uměleckéliteraturyvtahovány další,okrajovénebo mimouměleckéob|asčástíširšího ti a v němžjsou postupně stírányhranice mezi nimi. K těmto okrajovým žánrůmpatÍizejménaširoká oblast , , l i d o v é h o č t e n í . . ,o d s e n t i m e n t á l n í k a l e n d á ř o v é p o v í d k y a ž p o d e t e k t i v k u a m o d e r n í d o b r o d r u ž n ý r o m á n , zejménas utopickou nebo fantastickou tematikou. K nejběžnějším typům,jimiŽ oblast ,,lidového čtení.. bezprostředněsouvisís oblastížurnalistiky,patřínapříkladhumoreska,zejménave svékonvenčníŽurnalistické podobě.Typickým rysem poválečného vývoje prózy je adaptace různýchtěchto okrajových či pokleslých f o r e ma žp o f o r m y m i m o l i t e r á r n ví ,č e t n ěú s t n í h o v y p r á v ě n í a v ů b e c m l u v e n é h o p r o j e v u . S t o u t o tendencísouvisí i výrazný obrat k hovorovémujazyku i směřování k autentickémuzachycení mluveného projevu, zejména|idového. Pub|icistická próza převažujeve dvacátých letech (v souvislosti s po|itickou, veřejnou a redaktorskoučinnostíspisovatelů)zejménau autorůgeneracez přelomu stoletía o něco mladšígeneracečapkovské,seskupenýchjednakkolemlevicového,ponejvícekomunistickéhotisku,jednakkolemLidovýchnovin. Ke genera-
217
- novinářů,kteříuž před válkou psali pro ci přelomu sto1etí patříněkolik výraznýchpostavspisovatelů socialistický a anarchistickýtisk (I. olbracht, st. K. Neumann,M' Majerová, J. Mahen, R. Těsnohlídek,J. Ha. šek)a z nichž někteří se těsně před válkou seš|iv brněnskýchLidových novinách (Neumann' Mahen, Těsnohlídek).Tito autoři pracujís těnri formami novinářsképrózy, kterési většinouvytvořili už před válkou: je to fejeton, spojujícípřírodnílyrický motiv se sociální nebo filozofickou úvahou (Neumann, Mahen) nebo vybudovanýna prvcích reportáže či sociální črty' zpravidlapoliticky vyhrocenýa častosatirickypoin, a š e k ) z, n é h o Žu žp ř e d v á l k o uv y r o s t l ap o v í d k o v á p o l i t i c k á a s o c i á l n í s a t i r a n e . t o v a n ý( O l b r a c h tH bo humoreska. Klasickým příkladem prvního typu byly předválečnétejetony STANISLAVA KosTKY NEUMANNA, otiskovanétěsně před válkou v Lidových novinách, ale teprve po válce vybranédo dvou svazkůnazvaných S městem za aidy (2 sv., |922_1923)' Jsou přiznačnéosobitým spojením společenskéúvahy a lyrismu, sycenéhopřímým kontaktem oproštěnýchsmyslů s předmětným světem; vyjadřují bezprostředně autorův Životnípostoj' jenž byl namnoze krédemcelégenerace,hledajícív přírodě harmonii a řád a utvrzujícíse tu zároyeň ve svétouze po svobodě a životníplnosti a ve svémspolečenském nonkonformisrnu.Převážněpřírodní imprese a sociálně politické úvahy charakterizujíi Neumannovy knihy válečnýchvzpomínek (publikovaných dříve časopiseckyv Červnu' Kmenu a Rudém právu) Elba'san (1922), Válčenícivilistovo (1925) a Bragožda(|928). Neumann zůstávái ve vojenskémmunduru programovým,,civilistou..'který v nových životních podmínkáchazanoyé historickésituace domýšlínejen svůjstarý antimilitarismus,ale i svépředválečnéso ciální a politickékoncepce. Jeho válečnépaměti netěžívětšinouz bezprostředníchbojových zážitkúna frontě (byl sanitnímvojákem v týlu), ale spíšez nových lidských setkánía kontaktů.kterénavázal na svéprvnícestě za hranice ',širší vlasti..,a předevšímz krajinných dojmů;zejménavzpomínky na nedobrovolný válečnýpobyt v Albánii (v první a třetíknížce)jsou spíšecestopisnýmifejetony,inspirovanými přírodnía etnickou exotikou Balkánu. Tematicky i laděnímmá k Neumannově přírodnífejetonisticenejblížejehopředválečnýdruh z anarchistic. kéhohnutíi z Lidových novin JlŘÍ MAHEN, zejmenave sbírce,,vzpomínek' poznámek,nápadůa povídek.,, nazyanéR"lbtiřsktikttížka(1921) a naplněnépoezií světa řek a tůní,dobrodružstvímtoulek a lovu, příběhy o rybách i o lidech kolem nich. S Neumannem pojí Mahena zejména,,mužnýpoměr k přírodě..'slučující vjedno rozvinutý poetický smysl, vzdálený naivníantropomorÍizacii dekorativnímuestétství, s intimnívěcnou, a přímo odbornou znalostí.Také Mahen navštívilBalkán, užpoválečný,ale rovněžneturistický'a svézáŽitky a postřehy vylíčilv knize cestopisnýchfejetonůHercegovitttt(1924). Jeho putováníHercegovinou nese pečeť jižnípřírodě' tuláctví předválečnébohémskéa světoběžnickégenerace,stejnějako jeho vztah k nenarušené jejich prostým k lidem i k hrdinskétradici mnohaletéhoboje za svobodu' Z přírodníinspirace - o to silnější'že se zrodila z prvního důvěrnějšího kontaktu s českoupřírodou, zejménas Pošumavíma s Chodskem - vycházeji i lyrické črtyMARIE MAJEROVÉ Z luhůa hor (|9|9), vznikajícía časopiseckypublikovanévětšinouuŽ za vá|ky. (Později by|y v přepracovanépodobě zaíazeny do knihy Má vlast,1933' a konečnědo souboru Hledání dontova,1'946.)Válečnéovzdušíse do nich promítá nejen v časovýchnarážkácha motivech, vyznívajicich společenskýmprotestemi novou sociální nadějí,ale zejménav mocně probuzenélásce k domovu a v aktualizaci národnítradice' v poetickémobjevováníčeské krajiny a venkovskéhočlověka.Vedle lyrických básní v próze objevujíse tu i drobnéobrÍaky, většinouso ciálně laděné'a jen ojediněle náběh k epice. Zřetelněji se tendencek epickéobjektivaci projevuje v dalším svazku črÍ Ze Sl,ovenska( 1920)' v nichžnad přírodnímimotivy převažujezájem jednak psychologický,jednak sociologický, a dokonce i národopisný'.Mezi obrázky z cest, zachycujícímisvéráznétradičnírysy životního stylu slovenskéhovenkova,je i několik epických příběhů'většinous válečnýmináměty, zaměřenýchvšak pře. devšímk psychologickékresbě, podobnějako těsně následujícíMučenky,s nimiž tyto próZy spojujei stylová blízkostk dobové ,,ženské.. próze (autorkaje později zařadila do povídkovó sbírkyKrrilovtla krósy, 1939).
218
Přírodníinspiracía p: próza RUDoLFA TĚsN riálu Lolkových kreseb
píiznačnépro předv áleč výstavbě (včleněnípřírc
v jazykovém stylu, ze1m kému účinu.Z osobníť k přírodě dosud nedotč
Převažně z okruhu ',Ž né a zaznamenané,téŽi v Lidových novinácha.
předválečnéa symboli novinářské praxe fejet lokalit, zejménabrněns společnostilzde se vyhI
jejich osudy, ale souč nestylizovanéml zázna hantýrku podsvětí.Tě dialektů; důslednoure
umocňuje tak dojem grotesknosti-alesm ve Vrbě zelené.Po vel vlastně sériífejetonův
(1922), i tadY rozvtn portrétůa příběhůcelé
(1925) se Těsnohlíde hrdinů, kteří se probu představujínávratk pr
českéhopolárníka Jat Těsnohlídkovi brněnš
N e j b l í ž ke r e p o r l
převážně ve vídeňský tehdejšípovídkovépr
tendencía satirickým po válce; tuto souvisl a satirických novinář jako Bejvtíl,alo, 1948 R u s k a( 3 s v . . 1 9 2 0 - l
Sovětskéhosvazu na o sovětovémRusku)
skutečnosti,a ovlivn u českéinteligence. Jaroslavu KvaPilovi o kultuře a osvětové
1před válkou psali pro R. Těsnohlídek,J' Hatmann,Mahen, Těsno-
Přírodníinspiracía přítomnostílyňcké vrstvy se k tomuto okruhu novinářských próz řadí i nejpopulárnější próza RUDoLFA TĚSNoHLÍDKA (1882-l 928)LiškaBystrouška(1920),psanápůvodnějako doprovod k seriálu Lolkových kreseb pro Lidové noviny. Typické kříženídvojí roviny - lyrismu a životníbanality -
i uŽ před válkou: je to )umann,Mahen) nebo a častosatirickypoins o c i á l n ís a t i r a n e -
příznačné pro předválečnoušrámkovskougeneraci.projevuje se i v Lišce Bystroušce;jednak v kompoziční výstavbě (včleněnípřírodně lyrických partiído osnovy vcelku konvenční,,myslivecké..humoresky),jednak vjazykovémsty|u,zejménavcharakteristickémvyužitínáteči.ježsměřujesoučasněk|yrickémui humoristickému účinu.Z osobní účastiTěsnohlídkovy při objevování Demánovských jeskyň i z romantickéhotíhnutí
STKY NEUMANNA, lou svazkůnazvaných skéúvahya lyrismu, )ezprostředněautorův r řád a utvrzujícíse tu smu.Převážněpřírodzpomínek(publikova,ilistovo (1925) a Bra:rýv novýchŽivotních i svépředválečnésových záŽitkŮ na frontě izal na svéprvnícestě 'ovolnýválečný pobyt ría etnickouexotikou lnýdruh z anarchistic<'nápadůa povídek.., rulek a lovu, příběhy k přírodě..,s|učující ství,s intimnívěcnou, ristický,asvézáŽitky cegovlnounese pečeé jiŽní přírodě, arušené u s českoupřírodou, Z luhůa hor (19|9), anépodobě zařazeny šíse do nich promítá u sociálnínadějí,aie ím objevováníčeské >bri.zky,většinou so:i projevujev dalším lychologický,jednak tdiční rysy životního ;aměřenýchvšak pře.Ózy spojuje i stylová ilovna krásy, 1939).
k přírodě dosud nedotčené člověkem vznikla próza Dentinovd (|926). PÍevážné z okruhu ,,Životníbanality..,z všedníživotníreality drobnéhočlověka,bezprostředněvypozorované a zaznamenané,téžiTěsnohlídkovy brněnské románové kroniky, které vyšly vesměs nejdřív časopisecky v Lidových novinách ajež tvoří protipó|jeho lyrice i básnickým prózám (Paví oko,1922), spjatým s poetikou předválečnéa symbolistické generace.Materiá| k brněnským románům čerpa|Těsnohlídek ze své bohaté novinářské praxe fejetonisty a referentaze soudní síně; odtud předevšímsi přinesl zevrubnou znalost jak lokalit, zejménabrněnskéhopředměstía okolí, tak celé galerie postav a figurek z periferie města i z okraje společnosti;zde se vyhranil jeho psychologický zájem o svět drobných lidí, citlivé i soucitnéporozuměnípro jejich osudy' ale současněi směřování - dané charakterem tohoto novinového Žánru - k přímému' nestylizovanémuzáznaml všedníreal.ity,včetněautentickéhozáznamu mluvenéhoprojevu, od nářečíaž po hantýrku podsvětí. Těsnohlídek patři| podle svědectví spolupracovníkůk nejlepšímznalcům krajových dialektů;důslednoureprodukci mluvenéhoprojevu, jiŽ uživá v soudničkách,přenášíi do svých románů, umocňuje tak dojem autenticity i základní humorné ladění; se stejným záměrem ÍoÍiŽk zesílení grotesknosti- ale s menšímúspěchem(zejménapro nesrozumitelnost)se pokusil využítzlodějskéhantýrky ve Vrbě zelené.Po velkém čtenářskémohlasu svéhoprvního románu z Brněnska Poseitlón (l91ó)' jenž byl vlastně sériífejetonůvolně dějově spojených,vytvořil Těsnohlídekna tomtéžzákladě prózu Kolonia Kutejsík (1922): i tady rozvinul kolem osudu ústřednípostavy, prohnaného,,podnikatele..vilové kolonie' pásmo portrétů a příběhůceléřady předměstskýchfigurek. Ve fantastickémrománu o Brnu v roce2924 Vrba zeLeni (1925) se Těsnohlídek pokusil o společenskousatiru, těžici z groteskníchkonfrontacílidí současnosti(čtyř hrdinů,kteří se probudí z hypnotickéhospánku po tisíci letech) s ,,novými..sociálními poměry, jež však představujínávrat k primitivnímu,pudovémuživotu.-Těsnoh|ídek taképrvní literárně zpracoval'vzpomínky českéhopolárníka Jana Welzla (Eskymo WeIzI, |928); dalšívydání těchto originálních pamětí zpracovali Těsnohlídkovi brněnštíkolegové z redakce Lidových novin Bedřich Golombek a Edvard Valenta' Nejblížek reportážnímu stylu měla už před válkou fejetonistikaIVANA OLBRACHTA, otiskovaná převážněve vídeňskýchDělnických listech; pro dě|nický tisk, časopisyi kalendáře byla určenai většinajeho povídkovéprózy psanévesměs na aktuálnípolitická a sociálnítémataa charakteristickésocialistickou tehdejší vrstvu své tvorby navazuje olbracht tendencía satirickým zaměřením.Předevšímna tuto politicko-agitační po válce; tuto souvislost naznačilsám vydánímvýboru ze svých předválečnýchi poválečnýchhumoristických a satirických novinářských próz Devět veselýchpovídekz Rakouska i republiky (|927 ' ve změněnépodobě jako Bejvtívalo, l948). V Olbrachtově poválečnépublicistice mají významné místo obrazy ze soudobého Ruska (3 sv.,1920_192 l , | 952 přepracovanéjako Cesta za poznáním),v nichž shrnul své zážitky z cesty do sovětskéhosvazu na druhý sjezd Kominterny. Olbrachtova reportážbyla spolu s kníŽkouŠmeralovou(Pravda o sovětovémRusku) a s časopiseckýmseriálem Zápotockéhoprvním autentickým svědectvím o sovětské skutečnosti,a ovlivnila proto - právě jako svědectvíumělcovo - růstsympatiík ruskérevoluci zejména u českéinteligence. V tomto smyslu působi|azejménajejí posledníčást,psaná formou otevřenéhodopisu Jaroslavu Kvapilovi (tehdy pracovníku ministerstva osvěty) a přinášejícímnoŽství aktuálních informací o kultuře a osvětovépráci v sovětskézemi.
2t9
Olbrachtova,,cestaZa poZnáním..znamenalanavázánibezprostředníhokontaktupředstavitelůčeskéliteratury s ruskou revolucí azahájila sériivýprav,jichž se v průběhudvaceti|eté existenceprvní republiky zúčastnila řada spisovatelů(Majerová, Weil, Vančura'Nejedlý' Hora, Teige, Honzl, Mathesius,Tille, Kopta, Pujmanová, Fučík atd.). Mezi prvními navštívilaSovětský svaz (roku 1924, rovnéŽjako delegátka Kominterny) také MARIE MAJEROVÁ' která ze své cesty vytěžila reportáŽníkníŽkuDen po revoluci (1925: v nové redakci by|a zaÍazenado souboru Vítěznýpochod, 1953, shrnujícíhoautorčinysovětskéreportážez |et |924-1952). V souvislosti se svou vlastní politickou prací věnovala Majerová hlavní pozornost postavenísovětskéženy a péčio dítě.Podobnějako u olbrachta převládá tu zřetel k věcnéinformaci jako hlavnímunástroji politické agitace.(S politickou činnostíMarie Majerové souvisí i její první reportážníkniha, Dojmy z Amerilcy, 1920, y niŽ zaznamenala své záŽitky z účastina mezinárodnímodborářskémsjezdu.) Mnozí spisovateléjsou na svých výpravách vedeni hlavně zájmem o sovětskoukulturu, předevšímo literaturua divadlo, a zprostředkují českémučtenářipoznání tétoob|asti 1Weil' Kubka' Teige, Honzl). Zajimavébylo z tohoto hlediska |iterární svědectvídvou autorů,kteří se sice neztotoŽňovalis revolucí,ale snažili se objektivně zachytit sovětskou skutečnosta porozumětjí. Byly to reportážníknihy JoSEFA KOPTY Cesta clo Moskvy (1928) a VÁCLAVA TILLEHO Moskvctv listopadu (1928)' v nichž oba autoři zachytili svédojmy ze spísovatelského zájezdu do SSSR u příležitosti l0. výročíŘíjnoverevo|uce.ZvlášťKoptova výpověď o zemi, v nížosobněprožilrevoluci i létaobčanskéválky v řadách československýchlegií' charakterizovalanejen jeho vlastnínázorový vývoj, ale i širšímyšlenkový proces mezi spisovateli-legionáři' Z o b l a s t i r e p o r t á ž e a a g i t a č n ě z a m ě ř e n é p o l i t i c k é p u b l i c i s t i k y steyzpr opdoilli t i c k é h o p u b l i c i s t i c k é ho románu, zachycujícího aktuálníudálostikolem rozštěpení sociálnídemokraciea vzniku komunistické strany u nás. Zpola dokumentárníprůhleddo sociálnědemokratickéhozákulisí v předvečerrozkolu podal JOSEF HoRA v klíčovémrománu Socialisticktinaděje (1922).Na podkladě autentickézkušenosti,jež se promítla do ústřednípostavy redaktora socialistickéhodeníku,zachytil v několika scénáchportrétysociálnědemokratických vůdců,pozadípolitických kompromisů,vytvářenékorupcía kompromitujícímiaférami,i ovzdu. šídiskusí a sporů' v nichŽ se vyjasňovaly základní politické pojmy a formovala politická koncepce levice. V jejím vysvětlenía obhájeníspočívávlastníagitačníposlánírománu, v němžindividuální ''příběh..názorové radikalizace ústředníhohrdiny tvoří jen tenkou dějovou nit. obdobně autobiografickyjsou založenyi Horovy válečnéčrty z rodnéhoPodřipska, volně spojenév románový tvar v kníŽceHlatlový rok (1926). Z programu proletářskéliteratury,značněschematickypojatého,vychází první román nejmladšígenerace, (1922) KARLA sCHULZE(|899_|943). Nese charakteristickýpodtitul ,,komunistický Tegtmeierovyželezcírny román.. a námětově těží- podobně jako současnýromán Horův a pozdějšíolbrachtův- ze sociálních bojů roku |920. Zůstal však jen pokusem - myšlenkově častonaivním a umělecky nevyřešeným- o epické ztvárněnímarxistickékoncepce sociálníhozápasu i dobovépředstavykolektivistickéhoumění,jeŽse promítla do struktury románu pro|ínánímrůznýchspo1ečenských prostředí(proletariát,pražskáburžoazie'Vysokoškoláci) v tříštinesourodých,hlavně davových scén.Epičtějizaložil svůjromán o prosincových událostech roku 1920 Anna proletóřka (1928, původníčasopiseckápodoba o Anně, ruséprolettÍřcev Reflektoru l925) IVAN OLBRACHT. Dokumentární a polodokumentárnímateriál, který tvoří jednu vrstvu románu, těŽí olbracht z téžeauÍentické zkušenostijako Hora a v podstatěz téhožokruhu historických událostía faktůkolem rozkolu uvnitř sociální demokracie. Rozšiřuje všakdobový obraz hnutío ob|ast,která v Horově románu o po|itickém zákulisí prosincových událostí není téměřpřítomna:o obraz dělníka v jeho životnímprostředía v politické akci. Z tohoto prostředí vytěžil olbracht vlastní epickéjádro románu, příběh lidského a politického zráni venkovskéslužky,kteroujejívlastníspolečenské postavení,vliv muže-dělníka a vyhrocenísociálníhokonfliktu působenía zvýšenýzřetel k lidové. vede k revolučnímuuvědomění.ZaméÍenik bezprostřednímuagitačnímu mu čtenářiovlivnily nejen volbu aktuálníhopolitickéhonámětu, ale i vo|bu prostředků.Projevi|o se to jak v kombinování individuálního románovéhopříběhu s reportážnímlíčenímskutečnýchhistorických udáIostí'
220
tak v radikálním . i v celkovém traktr Z protichůdnýc Dyk, vrstevníkane
východisko z dobo nému protirakušác protisocialistickéa je bezprostřednímt tické atmosférydev
Žuje politická úvah r. ných generačních bakukovy (1925) a až do doby popřev
rcaguje Dyk ze svÉ not,a (1923). Holot vodně jinotajnýml a vězněn.
',Zá|iba pro vše ních slov autorov napsanévětšinout rcvue předevšímrr s Johnovy pozdější
ho nebo fingované ně 1935, s podtitu profesury a mlynář je tragicky zakonč platnosti,postihu autentickéhodobo korespondencea rt
dojetí a sentimen Tendence k dc kníŽkáchz války. i popisný převaŽuj ( l 9 l 7)' je určend John ,itu hledá nel n čtení ',rodinného pc:d názvem Naro
naučcnío životě ském ttebi, kLerou a věcnri před odjr
koníku.obrázky 1 Dojnq' a povídkl, pochodů srbským záznamy vyprávč
převáŽně humorn
'tavitelů české literaturírepublikyzúčastnila Le,Kopta,Pujmanová, :ka Kominterny) také 1925;v novéredakci áŽe z |et 1924-1952). stavenísovětskéženy límunástrojipolitické tjmyz Atnerilcy, 1920, jsou na lí spisovatelé Vadlo,a zprostředkují :totohlediska literární ně zachytit sovětskou (1928)a VÁcLAVA vatelského zájezdu do )sobněprožilrevoluci astnínázorový vývoj, jho publicistickévzniku komunistické dvečerrozkolu podal jež se prozkušenosti, h portrétysociálnědecímiaférami,i ovzduická koncepcelevice' lní''příběh.. názorové ou založenyi Horovy ok (1926). generace, n nejmladší odtitul,'komunistický - ze sociálníchbojů řešeným- o epické ježse promítla umění, vrŽoazie. vysokoškových událostechroku :flektoru1925)IVAN ománu, těŽíolbracht a faktůkolem rozkolu románuo politickém )rostředí a v politické o a po|itickéhozrání tísociálníhokonfliktu ýšenýzřetel k lidovéů.Projevilose to jak historickýchudálostí,
tak v radikálním odpsychologizování postav, v záměrném zjednodušenía jednoznačnosticharakteristik i v celkovém traktovánípříběhu proletářskémileneckédvojice v poloze blízkélidové četbě. Z protichůdnýchsvětonázorovýcha politických postojůvyrůstáčasovýpolitický román VIKTORA DYKA. Dyk, vrstevník anarchistickó generace z přelomu století'blízký jí svými básnickými počátky' hledal záhy východisko z dobovéskepse v radikálním nacionálníma státoprávnímprogramu;ten ho vedl nejcn k důslednémuprotirakušáctví,ale takék polemice s masarykovským realismem, a v samostatnórepublice na stranu protisocialistickéa protihradnípravicovéopozice. Ve dvacátých letechdominuje ta linie Dykovy tvorby, která je bezprostřednímvýrazemjeho účastiv politickém zápase.UŽ před vá|kou se Dyk pokusil o zachycenípolitickéatmosférydevadesátýchlct v románových kronikách (Koncc Hackenschmidův,Prosinec)' v nichŽ převa. Žuje politická úvaha,časovásatira a pamflet. dokumcntárnía polemický materiál. Na okruh svých předválečných generačních románůZ prostředípokrokovéhohnutínavazujepo válce v satirických románech Prstý Habakukovy (1925) a Můj přítel Čehona(l925); zde svůjparodovanýtyp loajálníhorakouskéhoobčanadovádí až do doby popřevratové.Na aktuální politicko.etickó otázky, ktcrépřinesla a znásobiIa válka a revoluce, reaguje Dyk ze svéhojednoznačnéhozornéhoúhlu prózamt Tajenné dobrotlruž'sn,í Alexeje lványče Koz,ulinol,a (1923)' Holoubek Ku7lnct(|928. obě psány ještčza vírlky)a .lo.ykol,r' děti (|929): prvni z nich byla pů. vodně jínotajným pamf1etemna despocii. za jchoŤ'uveřejňování v novinách za války byl Dyk obžalován a vězněn. ,,Zá|1bapro všedokumentární'pro přímý,zcela neliterární,původní,naturálnívýraz dobový.. (podle vlastních slov autorových)výrazně poznamenáváuž první kniŽnípráce JARoMiRA JoHNA. Své ranépovídky napsanévětšinouuž před válkou a svědčící o autorověúsilívymanit sc z ,,anemické literárnosti.,Moderní revue předevšírnrealistickou drobnokresbou,shrnul John do kniž'ky Tabatěrka (1922)' Typickou ukázkou Johnovypozdější svérázné metodyadaptační'jeho úsi|ídosáhnoutprostřednictvím dokumentu(aťužskutečnéje uŽ v tétoknížccraných pracípovídkaBosl
221
zálibu v autentičnosti(využitíhovorovéhojazyka, zachyceni lidového projevu, například ve formě dopisů) i svůj základní stylizačníprincip, spočívající ve zmíněnémnapětímezi sentimentalitoua ironií. Nejlepší ze svých válečných povídek, otištěných dříve knižně i časopisecky (zejména v Lidových novinách), shrnul John do knížky Večeryna slatnníku(1920, rozšířené 1930),jejížprvní vydání nese charakte. ristický podtitul:Sólové výstupy- Gramofonovédesky - Pošk|ebky- Sentimental,ity a triviality.Vo|bou základního typu maléhočlověka, vytrženéhoz normálníhoživota a h|edajícíhopo svémzpůsobjak přežít, i promítnutímjeho zápasu s válečnoumašineriípředevšímdo komické po|ohy spoluvytváří John specifický český typ válečnéprózy, který vzápěti docházi dalši realizace - ve složitějšímplánu - v Haškových osudech dobréhovojáka Švejka.TýŽtypmaléhoč|ověkauprostředválky ajeho nerovnýzápas s ní zpodobil příslušník nejmladšígeneracejosEF vĚRoMÍR PLEVA (1899_l985) v pozdníprvotiněEskorta(1929). Zachyt1|v ní přiběhy tří zběhů vracejícíchse s eskortou do pekla italskéfronty. Způsob'jakým se Plevovi hrdinovébráníválce - totižaktivním.byťjenzpola uvědomělýma vlastnězou|alýmodporem-. přesouvá polohy, nežje tomu u Johna. S Johnemjej však spojuje vědomá Plevův ,,příběhobyčejnýchlidí..do tragičtější snaha o dokumentárnost(snahapouze zaznamenatskutečné ''příběhy.jak se zběhly..),stylisticky realizovaná podobou autcntických vyprávění. Pleva v nich obdobně pracuje s hovorovým jazykem a vydatně užívá dobovéhovojenskéhoslangu. ZÍňitky z fronty, bezprostředníúčastv ruskérevoluci a celkový vliv ruskéhoprostředí,politickézkušenosti získanév legiícha zejménav Rudé armádě i jejich konfrontaces poválečnýmvývojem doma, to všepodstatně formujei poválečnoutvorbu JARoSLAVA HAŠKA. Deziluze, provínejicíHaškapři návratudomůa zabraňující mu navázat v domácím prostředína aktivitu, kterou rozvinul v Rusku jako novinář a politický pracovníkRudé armády, vede ho na jednéstraně k návratu k předválečnýmvýchodiskům;současněmu však umoŽňujezískat odstup od bohatéhoživotního materiálu. kterým ho vybavila válečná a ruská zkušenost'a spoluvytváří předpokladyjeho svérázné uměleckéstylizace,V souborech,kteréHašekvydává knižněv letech 192]'_1922a do nichŽ z'aÍazujevedle povídek vzniklých a časopiseckytištěnýchpo válce i některépráce předválečné.převládá nad aktuální politickou satirou tradičníhaškovská humoreska (PepíčekNofi a jiné povídky-,1921; Tři muži se žraLokema jiné poučnéhistorlq, |921l' Mírová konference etjiné lumoredq, |922). Nové prvky se objevují předevšímtam, kde Hašek zpracovává své ruské zážitky; většinatěchto próz vyšla za Haškova života jen časopisecky,zejménaústředníz nich, VeLitelemměsta Bug,ulmy(čas.v Tribuné 192|; soubomě vyšly tyto povídky v sebranýchspisech l925 yesv'Zavdllq i za sovětův Ruskua l9ó6 ve sv. VelilelemtněstctBugulny), Bohatství záŽitkf], důvěrná znalost prostředí i doby jsou základem rozvoje Haškova vypravěčství,jež se však ustavičněpohybuje mezi pólem rea|ity a absurdity;specifickým prostředkemHaškovýmje právě spojování věcného záznamu životní reality s parodií, nadsazkou a mystifikací. Haškovy bugulmské povídky nesměřuji k zachycení reálné podoby historických událostí, ale k ,,demystif.ikaciděiin prostřednictvímnespoutané vypravěčovymystifikace..,jejímžsmyslemje soustředěnípozornostik osudu maléhočlověkauprostředvelkých událostí,,'hájeníčlověka v událostech..(Jankovič).Mystifikace, typický výraz Haškova Životníhopostoje' uplatňovaný jako častý motiv i stylizačníprostředek už v tvorbě předválečné(a po válce například v povídkáchze souboru Tň muži se žralokem)'dostává tak mnohem širšíplatnost. ,'autobiografických.. Naplno se uplatňuje zejménav nejrozsáhlejší,třeba nedokončenéHaškově próze, v světově proslulých osudech dobréhovojtÍkaŠvejkaza světot',é vóllq' (3 sv., l 92l- 1923). V ústřednípostavě Švejkadotváří Hašek svůj komický lidový typ, stylizovaný do s|ožitégrotesknípodoby ,,geniálníhoblba..'jehoŽ prostřednictvím obnaŽujeabsurditu války a byrokratickérakouskémašinerie,ale zároveň v kontrastuk nim zpodobuje lidový svět v jeho odporu proti válce, živelnémoptimismu a životníjistotě' humoru a přirozené,nepatetickémoudros. ti. Podstatnou složkou tohoto světaje lidové vypravěčství,neúnavnáa přímo bezuzdná elementárnípotřeba jež v moderním světě, předevšímve světě městsképeriferie, bere na sebe podobu ,,hospodských fabulační, historek..;v Haškověadaptacise uplatňujehlavně v nesc:etných epizodách Švejkovavyprávění.Vlastní dějové
222
pásmo se tak rozpa ství vlastníchromá vění, výrazně uplal
kova románu, kter svébytného,osobit smyslu formálním Cclý bohémský značujeshodnými okruh populární ,,l
cítěníma současn 1vorbě spontánnív
o neliterárnost)'dů pro komiku. ZDEIr zážitky z předvále. 1 9 2 1 ) ,s v o u n e j P o tcihne, ve třech hůř putování po Čech předválečnéanarch (E. A. Longen: Jar jako vůbeccelá prc prostřednímu',,ne románová práce FF
vytěžená z Íypické
Nový typ fej race, která vstou (ve dvacátých lete jakým žurnalistika žánryjsou jim blí spojovalo nejen ot daktor Narodníhor
ky všechnynovinŽ ku. Jeiich novinářs tím pro všednísvě souvisí i je1ichzáj
i o pokleslé uměr i o jejich využitír mluvenéhoprojev
pro určitousociálr jazyka prózy ,'nel k humornémuneb tí k určitéstylistic teristickým uměle K tvůrcůmnor patřil předevšímI(
klad ve formě dopisů) lu a ironií. (zejménav Lidových í vydánínesecharakteity a triviality.Volbou 'émzpůsobjak přežít, ytváříJohn specifický lánu - v Haškových ný zápass ní zpodobil totinéEskorta (1929)' sob.jakým se Plevovi rdporem-. přesouvá :j všakspojujevědomá styIistickyreďizovaná ,kem a vydatnéuživá dí'politickézkušenosti doma,to všepodstatně ratudomůa zabraňující litický pracovníkRudé t všakumožňujezískat šenost,a spoluvytviíří letech1921-1922a do : předválečné' převládá ,dky, 1921; Tři muži se lovéprvky se objevují a Haškovaživotajen ; soubomě vyšly tyto 'teletntněstaBugultny). jeŽ se však pravěčství, im je právě spojování ;képovídky nesměřují .ednictvímnespoutané věkauprostředvelkých rva Životníhopostoje, po válce například v platnost. širší v světově proslulých : ŠvejkadotváříHašek jehožprostřednictvím nim zpodobujelidový moudros' nepatetické rá eIementární potřeba oodobu,,hospodských rrávění. Vlastnídějové
pásmo se tak rozpadá do dlouhéřady epizod, anekdotickýchpříběhůa komických příhod,v nichž vedle množstvívlastníchrománových postav vystupuje početnářada aktérů vloženýchvyprávění.Princip lidovéhovyprávění,výrazně uplatněný v jazykové složce,tak zásadně ovlivnil i improvizovanou kompozičnívýstavbu Hďkova románu, který se jeví jako soubor velmi pestréhomateriálu, představujícíhobohatě odstíněnouškálu svébytného, osobitéhomoderníhohumoru od bezprostředníkomiky až po drastický sarkasmus;pojítkem ve smyslu tbrmálním i významovémje postava Švejkajako aktérai jako vypravěče. Cclý bohémskýanarchistický okruh kolem Jaroslava Haška (E. A. Longen, F. Sauer, Z. M. Kuděj) se lry. značujeshodnými rysy životníhopostoje i tvorby, i když kromě Haška nikdo z jcho příslušníků nepřckročil okruh populární.,lidové.. četby.Bohémovéa tuláci s pestrýmiživotnímizkušenostmi,s živým sociálním cítěníma současněs živelnoupotřebousmíchua se smyslempro,,recesi..jakoživotnípostoj' spojujíve své tvorbě spontánnívypravěčstvís inrprovizátorstvím(aťužjeho zdrojem bylo samouctvínebo záměrná snaha o neliterárnost),důvěrnouznalost lidovéhoživlu,prostředíperilerie i polosvětas lidovým humorem a smyslem pro komiku. ZDENĚK MATĚJ KUDĚJ vydává vedle povídkovýchsouborů'v nichždoznívajízejménajeho záŽitky z předválečnéhoputování Spojenými sÍáty (Z Novélto světa, 1'918, Rvavý Holybee a jiné povídl;y' l92l ), svou nejpopulárnějšíknížku Ve dvou se to lépet,Ílule(2 sv., 1923. l924, pokrač.Ve dvou se to lépe t c i l n e , y e t ř e c h h ů ř e , | 9 2 , 7 , a K d y ž t á h n e s i l n c i č t y ř k a 2 sl 9v 3. '0 ) . V t ě c h t o v z p o m í n k á c h n a s v á p ř e d v á l e č n á putovánípo Čechách s Jaroslavem Haškem podal Živý portrétHaškovy osobnosti a zachytil kus atmosféry předválečné anarchistické bohémy.Vzpomínkyna Haškaa okruh kolem něho vydávajíi dalšíjeho příslušníci (E. A. Longen:JaroslavHašek,1928;F..Sauer:In memoriamJaroslavaHaška'i!r24,spolu s lvanem Sukem), jako vůbeccelá prozaická tvorba tétoskupiny márázpÍevážněmemoárový a autobiografický,směřujícík bezprostřednímu.,'neliterárnímu..zachycení autentických životníchzážitkú.Tento charakter má i nejznámější románovápráceFRANTY SAUERA (l882-1947) Franta Habcinz" Žižko,ui l923, pod pseud.FrantaKysela), vytěženáz typickéhoprostředípražsképeriÍ.erie. N o v ý t y p f e j e t o n i s t i k y v y t v o ř i l iv p o v á l e č n ý cLhi d o v ý c hn o v i n á c hp ř í s l u š n í cči a p k o v s k é g e n e race, která vstoupila do literatury těsně před válkou nebo během ní, zejménabratři Čapkové.Karel Poláček (vc dvacátých letech pracuje hlavně v Tribuně) a Eduard Bass. Charakterem novinářské tvorby, způsobem, jakým žurnalistikaovlivnilajejich prozaickédílo,zájmem o lidový projev, mluvenó slovo a takzvanéokrajové Žánryjsou jim blízcídalšíautoři, vedle JaromíraJohna předevšímFrantišekLanger' kteréhos bratry Čapky spojovalo nejen osobní přátelství,ale i světonázorovévýchodisko a některérysy poetiky, a Joseí Kopta' redaktor Narodníhoosvobozenía později téžLidových novin. Kmenoví autoři I-idových novin pěstovali prakticky všechnynovinářskéžánry,zejménafejeton,resp.jeho novou, menšíformu - sloupek, reportáža soudničku. Jejich novinářská tvorba se vyznačujezpravidla širokýmokruhem zájmůa hlavně civilní tematikou,zaujetímprovšednísvětdrobnýchlidí,zejménalidízměstaaspeciálně-uněkterýchautorů-zperit.erie;stím souvisíi jejich zájem o různéformy lidové zábavy. o |olklornítvorbu,jmenovitě o novodobý městský folklor i o poklesléumění, a vůbec o širokou oblast takzvaných okrajových žánrů(v literatuře i ve výtvarnictví) i o jejich využitíve vlastnípróze. Po jazykové stráncevyznačujejejich tvorbu hovorový styl, práce s formou mluvenéhoprojevu i s různýminespisovnýmipodobamijazyka nebo sjazykovými Vrstvamicharakteristickými pro určitousociálnískupinu (napříkladslang nebo židovskýŽargon).Druhou stránkou tétosnahy o aktualizaci jazyka prózy ,,neliterárními.. s|ohovými prostředkyje zájem o jazykové automatismy,jic|.tŽmnohdy vyuŽívají k humornémunebo parodickémuúčinu(napříkladnovinářská fráze).Vůbecpráce se slovem' sjeho příslušnostík určitéstylistickévrstvě, se vztahem mezi slovem a významem,s významovými posuny atd. patřík charakteristickýmuměleckým prostředkůmtétoskupiny spisovatelů.novinářů, hlavně Karla Čapkaa Karla Poláčka. K tvůrcůmnové fejetonistickéformy - sloupku - a k jeho pravidelným autorum v Lidových novinách patřil předevšímKAREL ČAPEK. Poprvése tento útvarobjevujeuž mezi jeho příspěvky v Národních listech,
z nichŽ roku 1920 vydává knižně seriáI dvaapadesátikrátkých ú,vahKritika s/ov' Čapekv nich formou kritické' nejčastějina paradoxu vybudovanéana|ýzyběžnýchpolitických a literárníchpojmůsměřuje nejen k odhaleníbezobsažnosti,povrchnosti nebo lživostifráze,a|e i k formulovánívlastníhoprogramu pozitivní spo|ečenskéaktivity, silně ovlivněnéhopragmatismem;obracíse od obecnosti pojmůa zásadnostihesel ke konkrétnímu jedinci, k jcho všedníživotnípraxi a individuální mravníodpovědnosti.Snaha naziraÍnasvět očimapruměrného,,maléhočlověka..svédoby, rekonstruovatjehoživotnípostoj, vyznačujetakéČapkovufejetonistiku v Lidových novinách. Čapek záměrně odhlížíod velkých společenskýchproblémůnebo je přesouvá do jiné roviny, nejčastějido roviny morální;je plně připoután ke světu obyčejnýchlidí a všedníchvěcí a snažíse yytéŽiÍ Z něho maximum hodnot, kterémajíobecně lidskou platnost,kterélidi sbližujía spojují.Tímto úsilím, jehoŽ skrytým či zjevným podtextemje humanistický apel k toleranci a vzájemnémudorozuměnía ke spolupráci na společném díle,navazujeČapkovafejetonistikana některéstránky předválečného civilismu i pováleč. ného,,františkánského..naivismu v poezii. S těmito tendencemisouvisíi autorovaschopnostpoetizovat všední věci, odkrývatjejich nezvyklou tvář, a tím objevovatjejich plnovýznamnostpro čIověka;s nimi - a ovšem i s výchovným posláním,jež si Žádalo co nejužší kontakt s širokým okruhem čtenářů- souvisí i stylistická stránka Čapkovy fejetonistiky, předevšímdůslednéuŽíváníhovorovéhojazyka, k němužu Čapka přistupuje lehký a nejčastějihumorný tón, jazykové prostředky navozujícídojem přátelskébesedy atd.ZÍady sloupků, kterénapsal pro Lidové noviny. vydává Čapekve dvacátých letech knižnědva cestopisnéseriá|y,Italskélisty ( l 923) a Ňrylické listy (1924), soubor o nejbližších t,ěcech(|925), causerii Jak l,zniki diyadelní hra (1925, později zaÍazenado souboru Jak se co děId' 1938) a konečněseriál o radostech a strastechspojených se zahrádkářským koníčkemZahraclníkůvrok (|929). Ideovým východiskem i tematickýmzaměřenímk všednímuživotu- v němžovšemsoustřeďujepozornost hlavně k oblasti výtvarné- má k těmto pracímKarla Čapkablízko fejetonistikajcho bratra a spolupracovníkav Lidových novinách JosEFA ČAPKA' Ke kniŽnírnvýborůmz jeho literárníchpříspěvkův Lidových novinách (Meilo o mnohénl'1923; Ledacos, 1928) se řadí i .,ilustrovanýfejeton..Unňlý čIověk(l924), satirické ''dějiny..pokusůo vytvořeníuměléhočlověka,v nichŽ autor vyjádřil odpor - oběma bratrůmspolečný - k mechanizaci a odlidštěnísoučasného světa i k jejich programovým obhájcům(napříkladk futuristické proklamaci ,,mechanickéhočlověka..budoucnostiv Marinettiho osvobozených slovech). Současnědává tato látka autorovi příležitostk ironickým výpadůmproti některýmjevům a směrum v oblasti umění, například proti kritikům kubismu, proti líbivému akademismu atd. Silný zájem o výtvarnou problematiku' který charakterizujecelou Žurnalistickoutvorbu JoseÍ.a Čapka.a iniciativníÚ|oha, kterou v tétooblasti měl, se výrazně projevily v kníŽce esejů NejstrontnějšíLutlěttí(1920)' věnované produkci primitivistů, malířů vývěsních štítů, ',celníku..Rousseauovi a lidovému uměleckémuřemeslu. Studium Iidovétvorby, sahajícíažna samu pcriferii umění,k primitivnímprojevůmlidových diletantůa do oblasti pseudournění,spojuje i tu oba bratry: pandán k Jose{ověknížcevytvářejí cseje KARLA ČAPKA ',na okraj literatury..,věnovanéperiÍ.erním žánrůmliterárním.a to iak tradičním(pohádka)' tak nově vzniklým, (souborněpod titulem Marsyas čili na okraj včetnědetektivky, ,.románupro služky..a ,,písníliclu pražského.. Literaturv,l93l). Podobnějako zájem Josefa Čapkao primitivní výtvarnéprojevy má i zájem Karla Čapkao periferníútvary literárníbezprostřední souvislostsjeho vlastnítvorbou.Tak napříkladjehozájem o pohádku se neprojevil .jen v uspořádání třídílnésbírky soudobých pohádek (Nůšepohádek, 1918-1922) a v počátcíchvlastní pohádkovó tvorby (soubornějako Devatero pohádek, l932); inspirova| Čapkak využitírrěkterýchtypických pohádkovýchlnotivůnebo postavnapříkladvjeho nejvýznamnějším prozaickém dí|edvacátýchlet' v románu Krakatit. Jiným případem adaptace ,,nízkého.. literárníhoútvarujsou Čapkovy dctektivní a krimina|istické Povídky z jetlttékapsy a Povíel$l z, druhé kapsl (1929' čas.včtšinouv Lidových novinách |928_1929). Lehkého. zábavnéhožánru novinové povídky vyuŽívá tu autor k nadhozenízávaŽných problémůetických
11,1
a noetických,dos složkoujazykové
(zejménadruhéJ tentokÍát ve forn
V tomto bodě předznamenáváji kými časopisy'p
neplatilvšakjen i slangu. Bassovy lem Pod kohoutke novérysy rozrůs nepřetržitěvěnov z nejruznějšícho dvacátých let sou Ve své próze
č. 128 ajiné hista předně důvěrnázl
s přesně odpozo (LetohrtÍdek]eho up|atňovatve své vrstvy. Úspěšně s ',povídcepro kluk vého muŽstvajed fakty moderního t tvořil tak šťastn Celá řada obdt jejicI generační ny a Českéhoslo drobných lidiček hrdiny jsou návš a prostitutky.Výr ní cestující,důvě pak Poláček sous V Povídkách izra ký prostředek-.;
lity i způsobu Ži prostředkem Polá zájmů,životníbat povídky bezprost
a zábéry, často a rozhovorů atd. Výběr ze své l vydal knižně někr ristice různýchpo
kterak vlasteneck
:k v nich formou kriticůsměřuje nejen k odhaamu pozitivní společenrostihesel ke konkrétnízíratna svět očima pruéČapkovufejetonistiku eboje přesouvá do jiné šedníchvěcí a snaŽíse a spojují.Tímto úsilím' dorozuměnía ke spo|uéhocivilismu i pová|eč)pnostpoetizovatvšední ' ě k a s; n i m i - a o v š e m t - souvisíi stylistická mužu Čapkapřistupuje :dy atd.Z řady sloupků' isnéseriály,Italskélisty ka tlil,adelníhra (1925, strastechSpojenýchse m soustředujepozornost ro bratraa spolupracovh příspěvkův Lidových Iý člověk(1924)' satiricrběmabratrůmspolečný inapříkladk futuristické :ch).Současnědává tato :blasti umění,například ou problematiku,který u v tétooblasti mě|, se kci primitivistů,malířů r lidovýchdiletantůa do je KARLA ČAPKA ,,na ka), tak nově vzniklým, >mMarsyas čili na okraj Čapkao periferníútvary pohádku se neprojevil ))avpočátcíchvlastní 'žitíněkterýchtypických ,dvacátýchlet, v románu ektivnía kriminalistické r novinách |928_1929). ných problémůetických
a noetických,dospivajevětšinoukonfrontacíněkolika aspektůk typickémurelativistickémuzávěru. Podstatnou složkoujazykovéi kompozičnívýstavby obou knížekje využitípodoby mluvenéhoprojevu: většinapovídek (zejménadruhé knihy) tu má podobu vyprávění jednotlivých účastníků besedy' (Podobnéhoprincipu tentokrát ve formě rámcovénovely - využi| například Kopta v knížcePět hříšníků u Velryby.) V tomto bodě se s fejetonistikou obou bratří stýká novinářská tvorba EDUARDA BASSE (1888_19a6); předznamenáváji několikaletá spolupráce s pražskýmikabarety(napříklads Červenousedmou) a humoristickými časopisy,pro něž napsal Bass řadu satirických textů,kupletůa parodií' Zájem ,'praŽskéhoreportéra.. periferii města i společnosti,včetnějejí módy a zábav, písniček neplatil všakjen periferii umění,ale skutečné i slangu. Bassovy fejetony areportáže Potulky pražskéhoreportéra (1929, v pozměněném vydání l942 s tinr|em Pod kohoutkem svatovítsbým)mají sice tematiku širší,jádrem tu však zůstávajíreportážníčrtyzachycujíci novérysy rozrůstající se poválečnéPrahy, a zejménajejíchpředměstí.Novinářská činnost,jížse od roku 1917 nepřetrŽitěvěnoval jako reportér,fejetonista,soudničkáři kritik, vybavila Basse podivuhodnou zásobou reálií z nejruznějšíchoblastí,které přímo systematicky sbíral a využíval ve své próze; se zálibou se od konce dvacátých let soustřeďuje ke zvláštnostembohémskéhoa cirkusovéhoprostředí' Ve své próze vycházi Bass nejprve z konvenčníhumoresky (Fanynka a jiné humoreslq, |917; Případ č. 128 a jiné historlq, 1921), v nížse však postupněprosazujícharakteristickérysy Basse novináře a satirika: předně důvěrnáznalost specifických prostředí(napříkladžidovskéhoobchodnictva, pražskýchlokalit apod.) s přesně odpozorovanými charakteristickými detaily, a za druhé Bassův smysl satirický a parodistický (Letohródek]eho Milosti a 20 jiýchpovídek zvojny vojenskéi občanské,1921).Současněs tím začínáBass uplatňovat ve své próze i nové postupy, zejménareportážni,a využívatrůznéprozaickéŽánry a stylistické - totlžpohádku a sportovníreporÍáž- v populární vrstvy. Úspěšně spojil dva různédruhy ,,lidovéhočtení.. ,,povídcepro kluky maléi velké..Klapzubovajedendctka(1922)o slavnésportovni drázezázračnéhofotbďového mužstvajedenácti bratří.Rámec pohádky s tradičnímipohádkovými postavami a motivy zaplnil autor fakty moderníhosportovníhosvěta, reportážemiZe Zápasů,podrobnostmiz techniky fotbalovéhry atd.' a rytvořil tak šťastný útvarhumornémodernípohádky s nenásilným výchovným posláním. Celá řada obdobných momentůspojuje s žurnalistikouKarla Čapkaa Eduarda Basse novinářskou tvorbu jejic! generačního vrstevníkaa redakčního spolupracovníka,fejetonistya soudničkářeLidových novin, Tribuny a Českéhoslova KARLA POLÁČKA (1892_1944)' Také on vychází z humoresky' soustředěnéke světu drobných lidiček sjejich existenčnímistarostmi,zábavami a koníčky(Povídlq pana Kočkodana,1922). Ieho majitel kolotoče'zloději hrdiny jsou návštěvnícipředměstských|oká|ů,kin a fotbalových zápasů,úředníčci, Židovští obchodnícia obchod. a prostitutky.Výrazným, třeba zprvujen epizodickým komickým živlemjsou tu jazyka; k němu se jejich azejména existence, ní cestující,důvěrněznáméapřesně odpozorovanéspecifikum (1926) Bez místa (1928). humoresek pak Poláček soustřeďuje v Povídktích izraelského vyzruittí a v kníŽce formuje Poláčkůvtypicmonologu' se V Povídkách izraelskéhovyznáni, vybudovaných vesměs nadialogu či jazyková jejímž mentaŽidovské zvláštnosti prostředek postav, prostřednictvím odkrývá ký charakteristika jež je parodie základním se stává komika a h|avním zdrojem komiky. lazyková lity i způsobu života a prostředkemPotáčkovahumoru a satiry, jež si postupně vymezují svůj výsek skutečnosti,totiž svět malých zájmů,životníbanality, myšlenkovéhoa vyjadřovacíhostereotypu.Tematicky i formálně souvisejíPoláčkovy povídkybezprostředněs jeho novinářskou prací,s jeho fejetonya soudničkami;běžívesměs o drobnépříběhy azábéry, častoanekdotické,někdy spíšejen o drobné studie typů, situací,životníhostylu, o,,záznamy,, rozhovorůatd' Výběr ze své fejetonistiky shrnul Poláček do knížek35 sloupků(1925) a okolo nds (192,l). Vedle nich vydal knižně několik seriálůfejetonůtematicky spojených:Maridš ajiné živnosti(1924), věnovaný charaktepo ,,praktickourukověťhry mariáš..a ,,poučení, ristice různýchpovolání a činnostíod ,,stavuhasičského..až kterak vlastenecképříbytky vyzdobiti máš..;humornou reportáž Čtrncictdní na vojně (1925); akonečnéŽivot
225
ve Íilmu (|92,I)' v němž podrobil parodujícíana|ýzekonvenčníklišéběžnéhofilmového kýče.Tato knížka má uŽ svým tématem,totiŽ pruzkumem nejmodernějšího a nejpopu|árnějšího žánru ,,uměnípro lid.., i něktenými závěry nejblížek Čapkovým studiím,,naokraj literatury...Poláčkovafejetonistikazahrnuje velmi široký
vé a stylistickéje ménafiktivních ,, atd. (Parodické v.
okruh aktuálníchtémat,vytěŽených zbéŽných a všedníchživotníchskutečností, ze světa,,maléhoč|ověka..' jenž je však stá|e zřejměji nazírán zorným úhlem parodie a karikatury, demaskujícía Zesměšňující životní
Haussmannovy hr roviny, roviny far vytváří zvláštnín rozdíl od Čapka,' politickou satiru r
jeho projevech' Východiskem Po|áčkovýchfejetonůje zpravidla výběr postoj ma|oměšéaka v nejrůznějších charakteristického detailu, mířícíhovšak vždy k obecnosti,k postiženíurčitéhoživotníhopostojenebo sociálníhojevu; základním prostředkemje i tu jazyková parodie' využívánírůznýchstylistických vrstev, především novinářskétiáze ,,vlasteneckého..tisku, bombasticképo|itickérétoriky,konvenčníhostylu sentimentální,'Ženské..literaturyi ,,koženkového..realismu atd.Jejich parodovánímodha|ujePoláčeknejen rozpor mezi realitou ajejím označením,nejen neadekvátnostfrázovitémluvy, ale i neadekvátnost,deformaci myš|enía Životního stylu. Se jménemKarla Čapkaa Karla Poláčkaje spjati vývoj fejetonního románu dvacátých|et.Zatimco Karel Čapekvybudoval na tomto novinářskémútvarusvůjpÍvníutopický román, v němžse pokusi| vyrovnat se se základními otázkami poválečnéhospolečenského vývoje a lidské budoucnosti' maji první romány Poláčkovy blížek předměstským románůmTěsnohlídkovým,soustředěny Zejménak podrobnémupostiŽení zvo|enéhoprostředía jeho typických figurek. V humoristickémrománě Lehkd dívka a reportér(1926) je to prostředí novinářské, jež se jedním okrajem stýká se světem bohémy a druhým s po|osvětem (příběh prostitutky, která vystoupí po společenskémžebříkutak vysoko, Že se v jejích salonech ,,sestavujenové ministerstvo..).Jádrem románu je řada epizod ze Života dvou novinářů, zábéryz jejich reportážnípráce, z redakce i z kavárny, ze soudní síně atd. Z prostředí periferie rozrustajícíhose města a z bohatého materiálu získanéhovlastní praxí soudničkářetěžíPoláček podobně jako Těsnohlídek v románu Dům na předměstí ( 1928). obdobné témačilého''podnikatele..- vydřidušskéhodomácíhopána _ u Poláčkapřerustá v aktuální sociálnísatiru,jejížosten míříproti novopečené majetnickévrstvě. Děj románu spočíváv drobných epizodách války bezbrannéhonájemníkas tyraniívšemocného domácíhopána' kterýje navícpo|icajtemltřebažedějová osnova je sevřenějšínež v předchozím ,,románě..a v obdobných pracíchTěsnoh|ídkových'je i tu překryta podrobným sociologickým pozorováním. Jiný druh fejetonníhorománu vytvořil KAREL ČAPEK v utopii Tovórna na absolutno (1922).I jeho ,,ro' mán-fejeton..je vlastně seriálem epizodických záběri z nejruznějšíchprostředí, podaných se sugestivně důvěrnou znalostí - od scény u předměstskéhoko|otočeaž po zasedání správní rady trastu (prostředí novinářské má mezi nimi rovněž významnou úlohu);jednotlivézáběry jsou vcelku libovolně navlékányna dějovou nit a častose od hlavníhoděje značněvzdalují.Pásmo ,,drobnokresby..jevšakpřerušovánoa postupně pohlcováno pásmem celosVětových,,historických..událostí, kronikářsky sledovaných'Oboje ovšem,detailní záběry i,,historická.. kronika' je posunutodo roviny parodie a satiry prostřednictvímutopickéhodéje,za|oženéhona motivu převratnéhovynálezu, který dokonale spaluje hmotu a zároveň dokonale rozvráli existující ekonomický, sociálníi mravnířád. Filozoficko-morálnímposlánímrománuje relativistickákritika víry v absolutní moc technickéhopokroku, a zejménav existenci absolutnípravdy; zároveň otvíránejedensatirický pruhled do společenského systému'k jehož obhajobě koneckoncůmíří'aéuŽbéžio všemocnézákony obchodu' politickou mašinerii.žurnalistickémravy, klerikální politikaření atd. Na obdobnéformě fejetonovéhoseriáluje vybudován také,,nepravidelnýromán..JIŘlHo HAUssMANNA Velkovýrobactnosti (1922)' obdobný je i výchozíutopický motiv, totiž vyná|ezlátky (u Čapkaje to ,,absolur no.., získanéjako,,vedlejší produkt..při spalováníhmoty), která budí v lidech lásku k bližnímu;její využití' resp' zneužitívšak vede k pravémuopaku, k vzájemnénenávisti a k válce. Na tuto dějovou osnovu Hauss. mann volně navazuje řadu epizodických záběru a scén,vytěŽenýchz politické' sociální i duchovní reality současného světa. S rozpadem románovéhoděje do řady re|ativněsamostatnýchcelkůsouvisíi rozklad Žánro.
226
Pro tvorbu FR, války, kterou oba po sibiřské anab
legionářské|it ním jevům mladé doménoubyla vša byla rozsáhlá po v Rusku od formc Íámi, reportáŽni a tech od únorovért kých událostí se 1 československýst značnědiferencov kého stanoviska vr v nichŽ postavy a I k podstatěsociální
mezi Medkovou , dok|ádá myšlenko Vedle dokumer (1922) polemizuj útvarech črty a po město' |919, Pět 1 vydává roku l920 k charakteristickýr tak ideovou interp legií ve vztahu kr měšéanya důstojn nejmenšípodpory l
legií, a mezi histo K věcnémudokun odýchodu (1922'
který dal svazku nl vliv ruskéhoprost chovní souvislosti gií. Bezprostředno rovněŽ svěŽí Kopt pobytu autora v Ja
éhokýče.Tato knížka Lměnípro lid..' i někte. Lzahmujevelmi široký 'ěta,,malého č|ověka..' životní a zesměšňující onůje zpravidla výběr ho postojenebo sociál. kých vrstev, především ylu sentimentální,,žen. en rozpor mezi realitou rci myšlenía životního dvacátýchlet. Zatímco mžse pokusil vyrovnat ti' mají první romány podrobnémupostižení a reportér(1926)je to s polosvětem (příběh onech ,,sestavujenové r reportáŽnípráce, z rea z bohatéhomateriálu ánl Dům na předměstí áčkapřerustá v aktuální á v drobnýchepizodách licajtem;třebažedějová iových, je i tu překryta lutno(1922).I jeho,,rorodanýchse sugestivně í Íady trastu (prostředí libovolně navlékányna k přerušovánoa postuph. oboje ovšem,detailní utopického déje,zaloŽe. onale rozvrátí existující tická kritika víry v abso. rá nejedensatirický prunocnézákony obchodu, ŘÍHoHAUSSMANNA (u Čapkaje to ',absolut. její využití' k b|ižnímu; dějovou osnovu Hauss:iální i duchovní reality i souvisíi rozklad Žánro-
véa stylistickéjednoty'využívání(předevšímv parodickémsmyslu) ruzných,,nerománových..postupů,zejménafiktivních ,'dokumentů.., novinářských zpráv , vojenských hlášení,korespondence,politických materiálů atd. (Parodickévyužíváníruzných stylistických vrstev a smysl pro slovní hříčkujsou charakteristickéi pro Haussmannovyhumoristickéa satirickéDivoke povidlcy,1922,s aktuálnímináměty.)Stýkánía protínánídvojí roviny, roviny fantazijní a roviny novinářské autenticity, pracujícís reálnými historickými fakty a narážkami, vytváří zvláštnínapětí,charakteristicképro tento druh utopické prózy, a znásobujejejí satirický účin.Na rozdíl od Čapka,který míří předevšímdo sférymorální,vytváří Haussmann na tomto podkladě vyhrocenou politickou satiru na kapitalistickou společnost. Pro tvorbu FRANTIŠKA LANGRA a JoSEFA KoPTY měla rozhodujici významzkušenost první světové války, kterou oba prožili na ruskéfrontě, pak v zajetía konečněv československýchlegiích, s nimiž se oba po sibiřské anabazi vracejí roku 1920 domů' Langer i Kopta patří k předním představitelům takzvané legionářskéliteratury, jejížokruhbylvedvacátýchletechznačněširokýaježpatřilaktypickýmkulturnímjevům m|adéhosamostatnéhostátu. okruh legionářskéliteratury zahmoval oblast poezie i dramatu,její doménoubyla však próza od dokumentárněhistorických praci aŽ po vlastníbeletrii. Nejtypičtějšíjejí formou byla rozsáh|á polodokumentární románová kronika, zachycujicihistorii československých vojaků v Rusku od formování |egii až po návrat do vlasti. Ve všech útvarechlegionářské prózy má prvek dokumentámí,reportáŽnía memoárový podstatnouúlohu;fabulace tu vesměs buduje na reálných historických událostech od únorovérevoluce v Rusku aŽ po ústuplegií z Povolžía sibiřskétažení'Do interpretacetěchto historických událostí se přirozeně bezprostředněji nežjinde promítla autorova ideová koncepce boje o samostatný českos]ovenský stát i vztah k revo]učnímu děnív Rusku' Legionářská próza představujeve skutečnostiskupinu značnědiferencovanoujak z hlediska ideovékoncepce,takz hlediska umě|eckého:od obhajoby protibolševickéhostanoviskavedení|egii ažpo ztotožněnís revolucí;od skladeb charakteruspíšeúvahovéhoa diskusního, v nichž postavy a děje sloužípředevšímk demonstraci ideji, aŽ ke skutečnémuepickému tvaru, pronikajícímu k podstatěsociálnídynamiky. Tato diferenciace,patrnáužna samémpočátku,se časemprohlubuje;vzdálenost mezi Medkovou Anabazí, jejiŽ prvni di| vychází roku 192l, a Kratochvílovými Prameny z třicátých let dok|ádá myšlenkový i umělecký vývoj meziválečnéhospolečenského románu' Vedle dokumentárníchprací,mezi nimiž rozsáhlá historická analýzaJaroslava Kratochvíla Cesta revoluce (1922) polemizuje s oficiální interpretacíúlohy ruských legií' objevuje se tato tematika nejprve v drobných útvarechčrty a povídky' FRANTIŠEK LANGER vydává své první válečnépovídky ještě v Rusku (Za cizí město,|9|9, Pět povídekzvojny,1920); výběr ze svých válečnýchpróz,které vznikly v letech 19|.7_1919' vydává roku l920 pod titulem Železný vlk. Z nich povídka Za cizi mésto,vydaná už dříve v lrkutsku, patří k charakteristickýmprojevůmlegionářsképrózy, jak svou podobou zpo|a dokumentárního,,z|omkukroniky.., tak ideovou interpretacívýznamnéhoúsekulegionářskéhistorie (boje o Kazaň v létě 1918) a celkové úlohy legií ve vztahu ke společenskémukontextu revolučníhoRuska' Někdejší ,,osvoboditelé.., nadšeně vítaní měšťany a důstojníky,brání ,,cizi město..před náporem Rudé armády, nakonec však ustupují zKazanébez podpory těch' které,,osvobodili...Rozpor mezi iIuzí'sdílející nejmenší oficiální koncepci osvoboditelskéúlohy legií, a mezi historickou realitou, o nížvydává svědectví,je pro tento druh legionářské literatury pÍiznačný. K věcnémudokumentu se od počátku zřete|něji přiklání ve svých črtách,příbězích azáznamech' nazvaných odvýchodu (1922), JosEF KOPTA. (Epická číslaze svéprvotiny, rozšířenáo polopohádkový příběh z Činy, který dal svazku nový titul, vybral Kopta roku 1926 dokniŽky Koráb na skÍle.) V Koptově prvotiněje patrný vliv ruskéhoprostředí, kontakt se zvláštním vnitřním světem ruského člověka i úsilí pochopit sociální i duchovnísouvislostirevoluce. Věcný objektivnízáznam,jemužnechybímonumentalita'tu převládá nad ideolo. gií.Bezprostřednostdojmů,vnímavosta respektke zvláštnostemživotníhostylu i způsobumyš|enívyznačuje rovněž svěžíKoptovu knižku ,,čtenío milém Japonsku.. Úsměv nad hrobem (1922), vytěženou z krátkého pobytu autorav Japonsku na cestě z Vladivostoku domů.
227
Radu legionářských romanovýchkronik zahajujeuŽ roku l92l RUDOLF MEDEK prvnímdílem svérománové pentalogie Anabaze (ohnivý drak, 1921; Velike dny, 1923; ostrov v bouři,1925; Mohutný sen, |926; Anabaze,192.7).UMedka vystupujedo popředíideová sloŽka;charakterizujejinaprostéodmítánírevolucejako výbuchu temného barbarství a atavistického chaosu ',ruské duše... pojetí boje za národní svobodu jako jedu, a přecejím postupněrozkládané.Apriorni bohatýrského mýtu národnísíly,čelící rozkladnémurevolučnímu ideová koncepcezÍiži|a autorovi cestu k proniknutí do společenskéreality ruskéi postiženískutečnéhovývoje uvnitř českéhovojska. Medek zvolil v Anabazi polodokumentárníformu básnické kroniky' rozkládající dramatickýděj v tříšé epizodických příběhůa scén.diskusía meditací:nevypracovalsi všakumělecképostupy adekvátnítétoformě. Medkova legionářská kronika je dokumentemspíšve smyslu subjektivním,jako doklad jež je v románu zprostředkovánozejména nezastřenětendenčního vidění a interpretovánídějinnéskutečnosti, klíčovou postavou nacionálně probuzenéhointelektuála. Medkův přístup nezapře pozdně romantickou, symbolistnědekadentníprovenienci,jak se jeví v jeho prvníchpovídkovýchprózách.I v jeho legionářskékronice převažujeromantická legenda nad sociálnímdokumentem,literárníschématanad Živými lidskými osudy. Mnohem blíždokumentárnímucharakterumá legionářská trilogie JosEFA KomY TřeÍírota (Třetí rota, 1924: Třetí rota na nlagistrdle' |927: Třetí roÍadoma, 1934)' v nížse projevil i názorový vývoj autoruv ve vztahu k oficiální |egionářskélegendě i k ruské revoluci; poslednídíl, vznikajícíuž v souvislosti s novou vlnou společcnského románu ve třicátých letech,dosvědčilprohlubujícise autorůvsmysl pro realitu sociálního zápasu.Prvnídíl trilogiezachycujeobdobílet 1917-l918, dobu největší vojenskéaktivitylegiímezi únorovou revolucí a otevřeným střetnutíms bolševiky' kterékončízdrcujíci porážkoulegií pod Uralem a ústupemna Sibiř. osnovným konfliktem knihy je střetnutíčeského snu o dobytínárodnísvobody s realitou ruskérevoluce, která přivodila rozklad fronty a umožnila německý postup.Tento fakt většiněvojákůZabránil revoluci akceptovataved|kosudnésráŽceakonečněiktragickémuvystřízlivěnízromantickéhosnuo,,spáseRuska... V druhémdíle's|edujícímsibiřskou anabazi1egionářů,pokračujea prohIubujese tentoproces dezi|uze'oslabující a rozkládajícíčeskévojsko, a znamenajícísoučasněi rozklad romantickélegendy. Na rozdíl od Medka neníKoptův román vybudován na velkédějinnékoncepci; syntetizující historický smyslje nahrazovánvěcnos. jeŽ se někdy blížíŽánroyédrobnokresbě,zejménav pojetílidových postav a figurek, i smystí a konkrétností' lem pro elementárníživotdavu a pro prostéživotníhodnoty,na němžje za|oženKoptův nepatetickýdemokra. tismus a humanismus.Na tomto základě směřuje Kopta, v protikladuk Medkovi, k odromantizovánía střízlivé interpretaciIegionářskéhistorie. VálečnézáŽitky' soužitía sblížení s |idovým kolektivem, vliv ruskéhoprostředíi ruskéhoduchovníhosvěta silně ovlivnily dalšíLangrovu i Koptovu tvorbu. Ve vývoji FRANTIŠKA LANGRA znamená válka rozchod s neoklasicismem (soubor svých předválečnýchneoklasicistickýchpovídekvydáváještě po válce pod titulem SttíLciavrahové, 192I) a silný příklon k autenticitě,kzáznamu všednískutečnosti,ke světu drobných lidí z periferie.Současněse upevňuje Langrůvvztah k čapkovskéskupině a k pragmatismu.Tento přesun' charakteristický pro Langrovu poválečnoudramatiku,vyznačujei drobnou prózu' kterájeho dramatickoutvorbu provází. Novinářské Předměstsképovídky(1926),vznikajícína půděÍejetonu,spojujítypický fejetonistickýa reportážnímateriál (obraz nočníPrahy, život ve vagonovékolonii, ovzdušípražskýchhospod, růstpražských předměstí)s klasickou povídkovou stavbou;příznačnéjsou,,povídky v povídkách..,v nichž autor oroganizuje odpozorovaný materiál v povídku ,,před očimačtenáře...Svou poválečnoufejetonistiku(hlavně z Národního (|92.7).Zá1mem o všední osvobozenía Lidových novin 1924-1926) shrnul Langer do kniŽky Kratšíi rIeLší jazykem jednoznačně městský život, řemesla, lidi z periferie, i hovorovým se tu řadí k okruhu autorůkolem Lidových novin; s čapkovskouskupinou jej pojí zdůrazňovanáteorie ,,malýchvěcí..'kterélidi sbližujía sdružují,nedůvěrak sociálním ,,utopistům.. i státotvorněpojatý humanismus. Většina těchto rysů vyznačujei drobnou prózu JoSEFA KOPTY' jež se pohybuje na pomezí mezi fejetonem, črtou a povídkou (Pttpoušekslečnyz Gottliebetú a jitú prózy, 1926; Hry, s Lidmi i věcnti, 1927:'Jen nct
228
chvíli, 1929): drl a důvěrně viděn1 hovorovým jazy
stylizace působí rámcovou novelt před neznámým v Langrově dram smířlivéhočapkc snažízachytit přr
DESTRUKC SMĚRŮ A (
Druhou linii, rozrušuje trad představuje pokr
-
prostřed tvůrčích setiletía během l
tickým senzua čapkovské.Oba l značněodlišné't fabulace, k rozbi přenášído vnitřn a představ. Důra vnějšídějovosti. postav: u vitalisti du, u expresioni movaný vnitřním hodnoty v plném
tárním vitálním 1 a úzkostz absurd vypjatou reakci válečnou katastr pod bezprostředr lidského Života i Z generace
Mahen. FRÁŇA někdejšíhosociál zák|adni lidskéji
básnické sbírky l v prostémpříběl
brutálně zasahuje Šrámekinstinkti. životníhodnotou
Nnim dílem svéromái; Mohutný sen, 1926; :dmítánírevolucejako tárodní svobodu jako rěrozkládané.Apriomí vývoje eni skutečného kroniky, rozkládajici ,šakumělecképostupy iektivním'jako doklad 'ostředkovánozejména pozdně romantickou, :holegionářskékronice 'i lidskými osudy. ' Třetí rota (Třetí rota, lový vývoj autorůvve v souvislostis novou 1pro realitusociálního ty legiímezi únorovou Uralem a ústupemna ealitouruskérevoluce, lbránil revoluci akcepsnu o ,,spáseRuska... ,rocesdeziluze,oslabul. Na rozdíl od Medka 'je nahrazovánvěcnos)stavafigurek,ismysl nepatetickýdemokramantizovánía střízlivé kéhoduchovníhosvěta :namenáválka rozchod tě po válce pod titulem ke světu drobných lidí . Tento přesun' charakramatickoutvorbu procký fejetonistický a re. hospod,růstpražských richžautororoganizuje u (hlavněz Národního )21). Zájmem o všední k okruhu autorůkolem terélidi sbližujía sdruna pomezímezi fejeto,'ii věcmi, 192.7;Jen na
chvíli' 1929): drobné příběhy z váIky, obrázky z periferie, vzpomínky a zážitky z dětství, citlivě vnímaný a důvěrněviděný svět malých lidí a obyčejnýchvěcí, nejlépezachycený tam, kde je zprostředkován Živým hovorovým jazykem, zejména v dialogu nebo přímém vyprávění. V nejkrajnějšípodobě, kde hovorová stylizace působímísty aŽ násilně, využil Kopta tohoto prostředku v knize Pět hříšníků u Velryby (1925); rámcovou novelou tu spojil několik příběhůbývalých vojáků' kteří se zpovídajíze svých vá|ečnýchhříchů před neznámým publikem v hospodě. Typický motiv viny a vykoupení, v němž se u Kopty (podobně jako v Langrově dramatice)projevil vliv ruskéhoprostředía ruskéhoduchovníhosvěta,je tu převeden do polohy smířlivéhočapkovskéhohumanismu azasazen, podobnějako u Langra' do ovzdušíperiferie, kterése Kopta jazykového výrazu. snažízachytit především''autentičností..
DESTRUKCE TRADIČNÍpptt
-
postav:u vitalistickéhosenzualismustává se postavaspíšeuniverzálnímnositelemprimérníhoživotníhoprou. du, u expresionismuje vnějšírealita vůbecpředevšímzrcadlem vnitřníhodramatu,její obraz, záměrně deformovaný vnitřním viděním, mířík abstrakci a symbolu. Vitalistický senzualismus,objevujícízákladní životní hodnotyv plném,neokleštěném Životě smyslůa pudů,v bezprostřednímkontaktu a splynutíč|ověkas elementárnímvitálním proudem, i expresionismus,vyjadřující- na opačnémpólu - hrůzu z nesmys|nostisvěta a úzkostz absurditylidskéexistence,představují-kaŽdý svým jednostrannýmzpůsobem- citlivou a citově vypjatou reakci na vzrůstajícírozpornost a konflikty moderníhosvěta, jeŽ vyústily nakonec ve světovou válečnoukatastrofu.oba tyto směry našly plodnou půduu poválečnégenerace.která vstupuje do literatury pod bezprostřednímdojmem války se zjitřenou sociální citlivostí.s naléhavoupotřebou nového zhodnocení lidskéhoživotai novéhouspořádání|idských vztahú. Z generace z přelomu století nejvýraznějiovlivnili nastupující mladou prózu Fráňa Šrámeka Jiří Mahen. FRÁŇA ŠRÁMEK dospěl těsně před válkou na vývojovou křižovatku,na nížse jeho dílo obracíod někdejšího sociálníhobuřičstvíke kladným životnímhodnotám' k chvále intenzivníhosmyslovéhoživotajako základnílidskéjistoty.Nejplněji se tato nová vitalistická koncepcepromítlado románu TěIo (|919), ienŽ vedle básnickésbírky Splav vzbudil takénejvětšíohlas u mladégenerace.Vnějšídějová osnova románu spočívá V prostémpříběhu erotického zráni a Životníhozakotvení divky z pražskéhopředměstí' do jejíhožživota brutálnězasahujeválka ve chvíli, kdy nalezla svůjšťastný milostný osud. V ústřednípostavěztě|esnil a oslavil Šrámekinstinktivní,vitální a smyslný typ ženství;život ,'těla..,žive|néopojení tělesnostíjako elementární Životníhodnotoua jistotou, svět vnímanýtoliko smysly jako tryskajícíživotníproud, jsou vlastnímobsahem
229
a smyslem tohoto románu. Šrámektu došel nejdál ve své senzualistickéživotníkoncepci, ale takév roz|oŽeni epickéstruktury románu a v jejím nahrazeníimpresionistickými tvárnými prostředky: silou bezprostředního zachycenísmyslových proŽitků,bohatou konkrétníobrazností,expresivnímbásnickýmjazykem' Silný ohlas
sbírce ,,povídekr trospekčnímetoc vědomí a podvě(
Šrámkův vitalismus, který v Těle vykrystalizoval v jednostranný kult smyslů a programově omezil smysluplnou lidskou aktivitu na oblast mimospolečenskou,demonstrovalsoučasnětímtodílem i svou ohraničenost,poukazuje právě závěrem románu zpět ke společenskérea|ité.Ze stejnépolohy vycházejí i Šrámkovy
Také v tvorbě ně před ní: opoje a noetické probl vyznačuje nedův ční,stereotypníp ných okamŽicích
Těla byl zaloŽen nejenom na shodných momentech životního pocitu mladých, kteří po velké katastrofě objevovali ',prostéradosti z pouhých životníchprojevů,ze záŽitktlzcela elementárních.. (Šalda),ale i na skutečnosti,že Šrámkovaoslava životavyznívala zároveň i jednoznačným,třeba živelnýmprotestemproti válce'
válečnépovídky Žasnoucí vojdk (1924), zejménaústředníz nich, První akt, kÍerou Šrámeknapsal po svých prvníchválečnýchzkušenostechna ruskéfrontě; na postavěvojáka anarchistya několikajeho druhůtu Zachy. til bezmocnosta bezvýchodnostŽivelnéhoindividuálníhoodporu,kterýje nakonecpohlcen neúprostoumašinérií válečného řemesla.Impresionistickámetoda Šrámkova,zachycujícíválečnouskutečnostjakoproud bezprostředníchdojmů, pocitů a vnitřních záŽitktl a pracujícípředevšímsilně emotivním a obrazným jazykem, dosáhla tu účinnostizejménavýmluvnými kontrasty mezi záznamy drastických válečných zkušenostía |yrismem, provázejicim všechny projevy živoÍatváÍi v tvář smrti. Jiným směrem se ubírá po válce |yrická próza Šrámkovageneračního druha JIŘIHO MAHENA, který se od počátku z celé staršígenerace nejvíce přibližuje rodícím se poetistickým a později surrealistickým tendencím(nejvýraznějiv kníŽcepoetistickýchlibret Husa na provázku, 1925). V jistémsmyslu předznamenává tyto tendenceuž soubor drobných fantastickýchpróz Měsíc (|920);jejich tvůrčím východiskemje uvo1něná fantazie (heslo ',čisté fantazie..se taképoprvéobjevuje v úvoduknihy, v němžse autor ironicky vypořádává s tradicíliteratury posedlé,,svatoumyšlenkou..),přenášející se zlehka přes hranice světůi časuatéžicíz nejrůznějších kontextůzpola snové obrazy a pohádkovépříběhy.Souběžnýsurrealistickýmpokusůmv prózeje i pozdějšíMahenův brněnský generačníromán Nejlepšídobrodružsní (1929), věnovaný tentokrát konfrontaci předválečnégeneraces novými poválečnýmipoměry a s nejmladšímpokolením' M n o h e m p ř í m ě j i r e a g u j e n a v á l k u t a k z v a ngáe n e r a c e z r o k u l 9 1 4 , k t e r á n a j e j í m p r a h u n e b o t e p r v e během ní vstupujedo literatury.Na okraji zůstáváse dvěma drobnými svazky lyrickýchpróz generační kritik a teoretik MIRosLAv RUTTE' který po válce prochází silným vlivem vitalismu a básnickou sbírkou Zjasněnéoči (1918) vlastně signalizuje nástup poválečnévitalistickévlny' Také obějeho prozaickékníŽky (Vězeň' 1920, Batavia, 1924) nesou pečeť tohoto proudu v jeho poválečné modifikaci, jak ji realizovala zejména částmladégenerace:totiŽ vjeho zduchovněléa zabstraktnělé podobě,ovlivněnéfrantiškánskoukřesťanskou pokorou, kultem srdce a patosem bratrskélásky. ostatní příslušnícipředválečnégeneracevstupujído |iteraturyvesměs ve znameníexpresionismu, ktery nejlépeodpovídaldobovémugeneračnímu pocitu absurdityživota,atmosféřezmaru' existenciálníúzkostia vykořeněnosti.Prózy tétogenerace'v nichžse expresionismusu nás formoval, vznikajínebo i vycházejívětšinou uŽzavá|ky. To se týkájak bratří Čapků,kteří souběžněs knížkamishrnujícímijejichspolečnépředválečné počátky (Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny) vydávají první samostatnésbírky próz, tak RICHARDA wEINERA'
nejvýraznějšího představiteleprvnívlny českého expresionismu,jehoždalšídílo po několikaletém odmlčeníukazuje ke sblíženíse surrea|istickýmproudem. Pro Weinerovu tvorbu znamenala válka zásadní předěl: po básnických počátcích,blízkých předválečnýmtendencímvitalismu, obrací se naplno k tajemství lidské existence'jejího smyslu i řádu' k logické neuchopitelnostijejí podstaty, hranic a moŽnostílidského poznání a vědoméhojednání. Znepokojuje jej zejménaoblast iracionality a podvědomí,Životní osudy lidí
rozlomených nebo vykořeněných z normální existence' posedlých mučivými představami metafyzickéviny, úzkostíz bezcílnosti a nezařazenostii děsem z nepoznanéa nepoznatelnéfatální určenosti.Tato tendence, objevující se už v první prozaické kniŽce Weinerově (Netečnýdivák a jiné prózy' l9l7), se zvýrazřvje ve
230
založenéna nevy problematiky těž situací sociálně r trapnost zmecha soucítění'Na roz první samostatn nedějovébásnicl časová a prostor
metodu několike tvorbě malířské světu a inspirace Někte4imi rys KLÍMY (1878-1 jen částvyšlaza: s novodobým ira a svou formou je demonstrace filo
s dobovým novoI jen vnějšírámec. jako jediná, abso
infemální vize ž S expresionismen stavy, stejně jak
stylistickým pros nízkéhos ,,míšení ,,groteskníroman vydáno posmrtně dílo - podobně.
Zvláštní modi
od počátku form, současněs tvorbr zemskosti poznar
tíhnutímk nadskl vyvažováno poet Bohu; častějivyú Durycha z genel
ri, ale takév roz|oŽeni silou bezprostředního r jazykem. Silný ohlas 1ípo velké katastrofě ..(Šalda), ale i na sku. protestemproti válce. r programově omezil to dílemi svou ohranivychénejii Šrámkovy ámek napsal po svých lajeho druhůtu zachy:enneúprostoumašinélostjako proudbezprorznýmjazykem, dosáhlkušeností a lyrismem, o MAHENA' který se ozději surrealistickým r smyslu předznamenáchodiskemje uvolněná lr ironicky vypořádává itůi časuatéŽiciz nej. im pokusůmv próze je ý tentokrátkonfrontaci ejim prahunebo teprve :h próz generační kritik r a básnickou sbírkou jeho prozaickéknížky ak ji realizovalazejmétiškánskoukřesťanskou tí expresionismu'kteqý úzkostia rryistenciální :boi vycházejívětšinou předválečné h společné próz, tak RICHARDA šídílopo několikaletém tamenalaválka zásadní í se naplno k tajemství ic a moŽnostílidského omí,životníosudy lidí vami metafyzickéviny' čenosti.Tato tendence' 917)' se zvýrazťlujeve
sbírce,,povídeko vojně..Lítice (1917) a v dalšípovídkovékniŽce Škleb(l919), kdeje uŽ plně uplatněna introspekčnímetoda, prolínánívnějšídějovosti s vnitřním prožitkem,reality a vize, přítomnostia vzpomínky, vědomí a podvědomí. Také v tvorbě KARLA ČAPKA prohlubuje válka vývojovou proměnu, kterázača|a vlastně už bezprostředně před ní: opojení zázraky moderního světa a moderního uměníje vystřídáno obratem k mučivéexistenciální a noetické problematice. Tento obrat, patrný už v první samostatnépovídkové kniŽce (Božímuka, l9|7), vyznačujenedůvěrak racionálnímuřádu světa,odmítnutíjeho mechanickézákonitosti, úzkostz jeho konvenční,stereotypnípodoby; h|edánískrytéhotajemstvia smyslu bytí v nahodilosti ajedinečnosti,v neopakovatel. ných okamžicíchvnitřní svobody' Filozofické zaměřenítěchto próz se promítá i do jejich epické výstavby' za|ožené na nevysvětlitelnézáhadě, na ,,neviditelné.. udá|osti,skrytémimo vlastnívyprávěni. Z téhožokruhu problematiky těŽí Čapek v druhé knížcepróz, v Trapných povídkich (|921); promítá ji však do životních situacísociálně mnohem konkrétnějipojatých i epičtějizvolených: do krizových situacízplna odkrývajících trapnost zmechanizovanéexistence, jež se však současnějeví hodnou nejen opovržení,ale především soucítění.Na rozdíl od Kar|a Čapka,který zejménav druhékníŽcedospívák epickéobjektivaci, představují první samostatnéprózy JosEFA ČAPKA (l'elio, 1917, Pro delfína, 1923) rozklad epického Lvaru. Zejména nedějovébásnické prózy první knížkyjsou |yrickým přepisem vnitřních stavůosamění,úzkosti a smutku; časováa prostorová souvislost je tu zrušenaa nahrazenadiskontinuitnímproudem zážitktta představ. Pro metodu několikeré perspektivy jsou tyto prózy uváděny do souvislosti s kubistickými postupy v Čapkově tvorbě malířské.Epičtěji jeza|oŽena druhá kníŽka,v nížse odráŽíČapkovo tíhnutík lidovému a dětskému světu a inspirace lidovým uměním' Některými rysy se s první expresionistickou v|nou stýká svébytnábeletristická tvorba filozofa LADISLAVA KLÍMY (1878-1928),vznikajici většinouuŽ před válkou. Zjeho rozlehléhodíla se zachovalojen torzo, zněhoŽ jen částvyšla za života autorova. Klímovy prózy tvoří pandán k jeho dílu filozoÍickému,jež při své souvislosti s novodobým iracionalismem a voluntarismem (zejménas filozofií Nietzschovou) má velmi osobitý charakter a svou formou je blízkéuměleckéliterafuře.Jádrem Klímových próz je filozofická meditace, většinounezastřená demonstrace filozofické teze, zprostředkovaná básnickou vizí; fantastická fabulace, jež tuto prózu spojuje románu.., tu tvoří s dobovým novoromantickým a dekadentnímproudem i se staršíromantickou tradicí,,černého jen vnějšírámec. Ústředním tématemceléKlímovy tvorby je svobodná intelektuálníaktivita, vědomá vůle pojatá jako jediná, abso|utnískutečnost,a s tím spojená radikální negace vnějšíhosvěta; odtud jeho fantasmagorické, infemální vize Životní absurdity. záménareality a ireality, skutečnýcha pomyslných záŽitklů,života a smrti. S expresionismemspojuje Klímovy prózy soustředěnína neracionálnívrstvy vědomí a na patologickéduševní stavy, stejně jako základní poloha grotesky, vystupňované zde často v drastický čemý humor. Hlavním stylistickým prostředkem Klímovýmje kontrast, záliba v paradoxnímpřevracenípojmůa hodnot, zdůrazňované nízkéhos vysokým..,metafyziky s obscénností. Z beletristickýchpracívyšlo na sklonku K|ímovaŽivota ,,míšení ( l a novela Soul boží(1928): torzo ostatníchprací bylo romaneto.. Utrpení kníkte Sternenhocha 928) ,,groteskní vydáno posmrtně (SlavruÍNemesis a jiné příběhy, 1932' zlomek románu Edgar a Eura, |938), kdy se Klímovo dílo - podobnějako Weinerovo - dostává do novéhokontextu aje jím aktualizováno. DURYCHA' jež je Zvláštnímodifikaci expresionistickéhovýchodiska představujetvorba JARoSLAVA od počátkuformována ortodoxnímkatolictvím,v prvních poválečnýchletech se však některými rysy stýká současněs tvorbou mladégeneraceajejí ovlivněna. Vyhrocený dualismus ducha a hmoty, absolutna a pozemskostipoznamenalvelkou částDurychovy prózy radikálnímodklonem od reálnéhosvěta a metafyzickým tíhnutím k nadskutečnu, symboliky. Jen vzácně je tíhnutíke ,,krásevěčnosti.. do oblasti mystiky a náboženské vyvaŽováno poetickou chválou krásy pozemské,oslavou čistotysmyslů a srdce, jimiž se člověk přibližuje Bohu; častějivyúsťuje buď v abstrakci nebo v naturalistickoudeformaci. Náboženskýabso|utismusvyděluje Durycha z generacesměřujícípo válce k relativismu a pragmatismua obracíjej polemicky proti ní (eseje
231
Prozaická povídky a dro
Ejhle, čLověk,l 928); uměleckým východiskemje s ní všakDurych spojen.Válečný prozaický debut Durychův (symbolická balada v próze Jarmark života,|9|6) naznačujejednak moŽnou souvislost s předválečnouvlnou neoklasicismu (snaha o ',čistouepičnost..,vyvazu.jícífabulaci ze závislosti na konkrétnírea|itě),jednak
Tegtmeierovy se v jejich tvo unanimismu, t těchto tenden výraz nového východiskem p oetického projeyú a 7,Ꭰetizované,nat
expresionistickésměřováník iracionalitě,duchovosti a vizionářství.K těmto zdrojůmukazuje i podoba první. ho Durychova románu Na hordch (19l9)' pro nižje příznačnýzpola snový azpo|a pohádkový charakterděje, s tajemnoumotivacía skrytou symbolikou, neurčitostprostředía času,do nichžje umístěn,neživotnástylizace postav, jež mají ztělesňovat mystickou sílu lásky i vznešenostoběti. Také povídkovéprózy sbirky Cestou domů(|919) těŽísvépříběhy ze vzdá|eného,mytizovanéhoprostředístředověkua náboženskýchlegend.Tímto směrem se i nadále ubírájedna částDurychovy povídkovétvorby (Nejvyššinaděje,192I, obrazy' |922' Smíchvěrnosti,Legenda' 1924). Atužzpracovává tradičnílátku historickou a náboženskounebo současnou, vždyje výraznéromanticky stylizována nebo expresionistickydetbrmována' prolnutá náboženskousymbolikou, apoteózou oběti, nadzemskélásky a mystickéhosblíženís tajemstvím,i odporem vůčihmotnérealitě, která nabývá u Durycha častoaž přízračné nebo obludnépodoby. K dočasné, třebajen relativnírovnováze těchto protikladných světůdocházíDurych v téčástisvétvorby, jíž se tvárně i tematicky dostává do blízkosti mladépoválečnéprózy. V povídkových sbírkách Tři dul
charakterizuje destrukce staÍ nového lidské zanechaly oba Vývojově sm deformaci, ča mus naopak k středkůjeho p
mus introspek U mnoha p vají ojedinělé ních prozaikÚ vycházejici z myšlenkovév
stylizaci ztělesňuje dědictví ráje, souvislost pozemskóho a božskéhoi mystický smysl erotiky. Tento rys (|925)' lyrickém příběhu milostnéhohledání Durychova vidění světa se nejvýrazněji uplatnil v SeúnikrcÍsce a unikání' v němžse nejvícepřiblížilintenzivnímulyrismu m|adých.(obecně formuloval Durych tyto Zásady svépoetiky a svéhonaziráni světa prvníchpoválečnýchlet v knize eseji cotické růže,|923,) K nejv|astnějšímu výrazu a zároveň i k nejčistší poezii dochází Durych v lyrických a meditativníchprózách (Hadí květy, 1924, Kouzelrtd lantpa, |926, Kdybych' 1929), inspirovaných většinoupřírodou i drobnými zážitky a vzpomínkami; zachycují stesk i krásu pozemskosti, ,,tajnouslávu a vznešenost..chudýcha opovrŽených lidí i věcí' prchavéokamžiky intenzivníhoprožitku,kdy se člověku zjevuje tajemstvíbytí. Obrat k historickétematice,jímžDurychova tvorba ve dvacátýchletech vrcholí,představujítři krátképrózy posléze spojenév ,,menšívaldštejnskétrilogii.. pod názvem Rekviem (l930' jednotlivě jako Kurjr, 1927, Budějovickti louka, |928, Valdice, 1928)l doprovodem k nim jsou tři obrázky Valdštejnůvkraj (1929). Se vzácnou epickou sevřenostízachytil tu Durych v několika epizodických dramatickýchscénáchosud valdštejn. skéhospiknutíi jeho organizátora,jehožosobnostautorapřitahovalavnitřní roZpolcenostíi tragickým kontrastem moci a pádu, v němžvidí ztělesněnutemnou krutost i zjitřenou ÍozpornostValdštejnovydoby. K širšímu zachycenítétodoby, v němž poprvé umělecky realizoval na adekvátníhistorickélátce svůj barokní životní názor, dospívá Durych v následující.,větší valdštejnské trilogii.. Bloudění (|929), rozsáhléhistorickéfresce, otvírajícíse Valdštejnovýmvzestupemk moci a uzavřenézavraŽděnímfrýdlantskéhovévody v Chebu' Auto. rovo vidění světa se tu uplatnilo v evokaci temnéatmosférytřicetiletéválky' doby pustošení'vraŽd a loupení, ,,světaopuštěnéhoBohem a zrazenéholidmi..' proti němuž ve vyhrocenémkontrastu klade duchový zápas o Boha a o vykoupení: ',masa naprostéhosvětla, nadsvětského,nadzemského,vrženáútočněproti mase naprostétmy a hrůzy pozemské,naprostéhoděsu pekelného..,,,absolutnítranscendentnísálání světelnéproti temnémunaturalismušpíny,kalu, zpotvořenosti a zvrhlosti.'(Šalda).Zák|adníprotiklad promítl Durych ido panošeValdštejnovaa jeho milenky, španělskékatoličky Anděly, ústřednídvojice postav, protestantského jejichž osudem symbolizuje i pád protestantismua vítězstvíprotireformacev českýchzemích.Touto ideovou koncepcí, v níž se vyhraňuje striktně a bojovně katolický pohled na národní minulost, předznamenává Bloudění dalšíDurychův vývoj ve třicátých letech.
k humanismu Rané povídk poválečným' traktátem, v n vesmírnéhoři
ské ohraniče šímuŽivotu ( existence,sev Poslední z těc abstrakce a s nedůvěrak iI a pudů, v el ( l 894-l 930).
prózám: upon prostředky nŽ který nezadrž dospívá B|at sionistické a a ironii, jenž grotesky.
232 -
;aickýdebutDurychův s předválečnouvlnou krétnírealitě),jednak kazuje i podoba první. idkový charakter děje, ěn,neživotnástylizace i prózy sbirky Cestou Ženskýchlegend.Tím,1921, Obrazy, 1922, tskounebo současnou, náboženskousymbo|i. n vůčihmotnérealitě, 1 V téčástisvétvorby, :h sbírkách Tři tlul<Íty lloženou stylizaci ich vztahů,v poníŽení mu totožnás nejvyšší rychověsymbolizující ysl erotiky. Tento rys hu milostnéhohledání lal Durych tyto zásady | 923')K nejvlastnějšít prózách (Hadí květy' mizážitky a vzpomínlovrženýchIidí i věcí, stavujítři krátképrózy ivě jako Kurjr, 1927, tejnůvkraj (|929). Se cénáchosud valdštejnjtíi tragickýmkontrasjnovy doby' K širšímu e svůjbarokníŽivotní iáhléhistorickéfresce, 'évodyv Chebu. Autocšení, vražda loupení, klade duchový zápas proti mase naútočně Lísálánísvětelnéproti 'd promítlDurych i do skékatoličkyAnděly' ;emích. Touto ideovou ulost' předznamenává
Prozaická tvorba poválečné generace se v prvnípo|ovinědvacátýchlet pohybujevesměs v oblasti povídky a drobnélyrické prózy; jediným pokusem o většíepický útvarje tu Schulzův ,,komunistickýromán.. TegtmeierovyŽe|ezárny.Nástup mladých děje se téměřjednoznačněve znamení expresionismu, jenž se v jejich tvorbě nově modifikuje, mimo jiné i pod vlivem dalšíchdobových směrů,zejménafrancouzského unanimismu,sociálníhosoucitu Ch. L. Philippa i všeobecné poválečné vlny primitivismu, který spojujevětšinu těchto tendenci navzájem i s poválečnýmitendencemi v oblasti výtvarné.Souběžná vlna vitalistická' jako výraz novéhopocitu Života doslova zachráněnéhoz trosek, byla ve svépůvodní,ryze senzualisticképodobě východiskem mladé prózy jen ojediněle. stejně jako v poezii je tu vitalismus přetvářen do nové podoby poetického naivismu, který sdílís vitalismemintenzivnípocit života,radostz elementárních Životních projevůa záŽitkťli schopnostjejich poetizace, přenášíje však do polohy značnězduchovělé,tj. především etizované,nahrazuje ku|t smyslů kultem srdce a všeobjímající bratrskélásky. Základním momentem, který charakterizuje poválečnou modifikaci expresionismu i vitalismu, je silné cítění sociální, jež od pocitu destrukce starých hodnot a zhroucení staréhosvěta spěje k představě nových sociálních vztahů a tvorby novéholidského řádu, od sociálního soucitu a bratrskélásky k socialistickékoncepci světa. Trvalou stopu zanechaly oba směry v tvárných prostředcíchmladéprózy, v její lyrizaci, v obraznostia expresivnosti jazyka. Vývojově směřuje ovšem každá z těchto tendencíjinam: expresionismusna jedné straně k silné subjektivní deformaci,častonaturalistickypřetížené, na druhéstraněk abstrakci,metafyzice a symbolice; poetický naivismus naopak k předmětnémusvětu, k rozvinutémusmyslu projeho mnohotvárnosta k objevenínových prostředkůjehopoetizace.oba směry tak pomáhajípřipravovatcestu novým vývojovým proudům:expresionis. mus introspekčnía surrealisticképróze. poetický naivismus poetismu. poválečnégenerace(Jiří Wolker, FrantišekNěmec, Miloš Jirko, BartošVIček)zůstáU mnoha příslušníků vají ojediněléprozaicképokusy na okraji díla básnického,sdílejíces ním i jeho vývojové peripetie.Z v|astních prozaiků generace je expresionismem trvaleji formována tvorba ČestmíraJeřábka a Lva Blatného, vycházejíci z prudké negace měšťáckéhosvěta, proměněnéhov obludný přízrak či groteskní divadlo; myšlenkovévýchodisko expresionismu,vyznačující se ideálem novévšelidsképospolitosti a směřujícíspíše k humanismu čapkovskéhoražení,neopouštějíoba autoři ani později' kdy hledajíuž novéprostředky tvárné. Rané povídkovépráce ČESTMÍRA JEŘÁBKA (l893-198l) patří k typickým expresionistickým prózám poválečným,v nichž vnějšíděj je zredukován na minimum, zatlačenspiritualistickou meditacíči sociálním traktátem,v nichžpostavy majíjen matnéobrysy a stávajíse symbolem či mluvčímideje. od duchovníjistoty vesmírného řádu, v němžčlověkje vykonavatelema nástrojembožívůle(Výzva, |921)' přes úzkostz pozemskéohraničenosÍi, z niž se člověk nemůževymanit, o niž se láme každá revolta i kaŽdévzepétivůle k lidštějšímuŽivotu (Zasklený člověk' |923)' docházi Jeřábek až k temnémuobrazu nesmyslnosti a trapnosti lidské existence,sevřenémechanismemnetvořivépráce. konvencemi,pasivitou a nemohoucnosÍi(Předzvěsti, |924). Posledníz těchto próz,b|izké ČapkovýmTrapným povídkám,znamenajísoučasněvývoj od expresionistické abstrakcea symboliky k prostředkůmpsychologické prózy. liný charakteristickýrys expresionismu, totiž nedůvěrak inte|ektu a rozumové logice a h|edáníprazákladu lidské bytosti v hlubinách podvědomí' citu a pudů, v elementárních životních stavech a pocitech, vyznačuje prozaické dílo LVA BLATNÉHO (l894-1930). Jeho první povídková sbírka Vítr v ohradě (l923) má blízko k Šrámkovým předválečným prózám: upomínána ně fakturou příběhůtrpícícha ,,zbytečných.. postav' lidí, zastřenostímotivace,neurčitostí prostředky náznaku a symbolu (Krysa); typicky expresionistickýje motiv iracionáIníhoosudovéhozásahu, který nezadržitelněa nelogicky rozvráti lidský život. od prvotních ,,záznamtÍ'duševníchstavů a dojmů dospívá Blatný záhy k sevřenějšímuepickému tvaru; typickým rysem jeho tvorby je vyvažování expresionistické abstraktnosti smyslovostí' generačníhopostulátu všeobjímajícílásky smyslem pro humor aironii,jenž se zejménav druhékniŽce Povídky v kostkcích(l925) realizoval v charakteristickémútvaru grotesky.
233
Expresionismus silně poznamenali prózu JARosLAVA HŮLKY |1899_1924),jejižvývoj byl rovněžpřed. časněpřerušenbásníkovousmrtí.Sociální zkušenostvybavila Hůlkunejenbezprostředníznalostíproletářského světa, ale poznamenala i jeho sociální cítěnía protest neobyčejnoukonkrétnostía intenzitou' Hůlka se od počátkuve svépovídkovétvorbě zaměřujejednoznačněke světu chudých a vyvržených,ne všaks generačním apelem k soucitu a bratrskélásce, nýbrŽ s vyhrocenou obžalobou'Jeho vize světaje zťsženana otřesná fakta bídy a krutosti, na sociální protiklady vyostřenéaŽ do mrazivékarikatury, jež se nevyhýbá naturalistické drastičnosti.Tato tendencese silně uplatňujev knižníprvotině Prokletí lidé (1922),knížcevyhraněně, někdy ažschematicky tendenčnía útočné v duchu koncepce proletářské literatury; tvárně, zejménapo stránce jazykové i abstraktnímzvýrazněnímideje' je poznamenánavlivem expresionismu.Ten je patrný i v následujícím povídkovémtryptichu Vrah (1923), který obměňuje zák|adni Hůlkovo téma- osud ubohých vyvrŽenců společnosti- expresionistickým zájmem o psychiku vykolejených lidí; sílí tu i tendence k lyrismu a k poetizaci všedníhosvěta v duchu Wolkrově, jak se objevila už v předchozích (knižně nevydaných) drobných lyrických prózách. Teprve práce posmrtně vydané,povídky Přátelé a smíření(1925) i prózaVálka (nejrozsáhlejší próza Hůlkova, publikovaná v úplnostiaŽ 1961)' naznačujísyntézuobou základních tendencí Hůlkovy prózy a rozběh k silné sociální epice, jeŽ se oprošťujeod naturalismu i abstrakce a s hlubokým porozuměnímproniká do světa chudých s jeho vlastní,,svébytností (Píša)'s novými lidskými a svézákonností..
vuje fantasti rem. K nejvýri se nejplněji t vzpomínek a světa a souč Robinzoruidc kovu Stříbrn Dirnh (1929
vnějšípodně vá dobrodru ho tvaru, jal
V podsta ADOLFA H razným sm1 Podmořské t
kvalitami i perspektivou. Citový a myšlenkovýzvrat, který válečnái poválečnásociálnízkušenostvyvolala u MARIE PUJMANOVÉ (1893_l958)' projevil se v její počáteční tvorbě ostrým předělem mezi první a druhou prozaickou knížkou a dočasnýmsblíženímautorky s poválečnouexpresionistickouvlnou. V jejím prozaickémdebutu(Pod křídly' |9I7) má skutečnostještějasnou a nelomenou podobu vzpomínky na dětství,prožitév tepléma bezpečném
a fejetonisti Rozsáhlejší motivy exot a krásou svč Dóma u vod
prostředípatriarchálníměšťanské rodiny.Z obdobnéinspirace,jaká v poezii wolkrovskégeneraceevokovala ''chlapecký ráj srdce..'vytvořila tu Pujmanová svůj',mýtuskrásnéhoa dobréhosvěta..,třebažeuŽtady vzdále. ný sentimentálníidyle: intenzivní citovost šestileté hrdinky dramatizujedětskézážitky a médiumvnímavého pohledu a dětskébásnivosti dodává lidem a věcem výraznou a sytou kresbu. V následujícíchPovídkách z městskéhosadu (|92o) se prudce láme původníharmonie pohledu i jemnéhoa kultivovanéhojazykového stylu, jenž prozrazoval autorčinublízkost RůženěSvobodové.S realitou rozvrácenéhoŽivota válečnéa pová-
Průsečí zujici poetiz zahrnujícíst
lečnéPrahy, Prahy vracejicíchse i marně očekávanýchvojáků' front před obchody, ostrých sociálních protikladů,vtrhly i do stylu Pujmanovéprostředky naturalistickéa deformujícíobraznosti,ironie a karikatura,syrový jazykový materiál, hovorový jazyk a městský žargon.Měšťanskýsvět tu dostává parodickou podobu, ostře kontrastujícíse světem chudoby a práce. Významný tvárný průbojv ob|astiprózy,jenŽ vyrůstáz expresionistickédestrukceepickéhotvaru, představuje tvorba VLADISLAVA VANČURY (|891-|942). Už v prvních lyrických prózách (Amazonskýproud, 1923), v nichž si Vančura vytváří svůj osobitý jazykový styl (využívajícízejména archaizujícíprvky) a v nichž se kladou vedle sebe i pro|ínajírísznézáŽitkové oblasti (reálné,snovéi fantazijní)'ruznépolohy (od je humoru až po monumentalizujícípatos) i Žánrovéprvky, však patrné,žeVančurovatvorba se od expresionismu vzdaluje: tíhnek předmětnostia konkrétnosti'k životníplnosti a plnokrevnosti,zprostředkovanépředevšímosobitou. syntetizujícímetaforou' jíž je stejně vzdálena expresionistická duchovost a abstrakcejako pouhá impresionistická dojmovost a jež ukazuje na Vančurovusouvislost s poetismem.Krok k epice představuje druhá knížka Vančurova Dlouhý, Široký,Bystrozraký (1924), v níž zejménaúvodní prózu (Cesta do světa) charakterizujesilný akcent sociálně revoluční,zaznivajicí už z posledníprózy jeho prvotiny; da|ším výrazným momentemje tu prvek exotický a fantazijníi dadaistická groteska (F. C. BalI). Vančurova tvorba od počátkupředznamenává dalšívývojovou problematiku mladéprózy jako prusečík expresionismua poetismu' Ve|kou částpoetisticképrózy druhépoloviny dvacátýchlet charakterizuje pokračující proces lyrizace, spojený nadále s převahou drobných prozaických útvarů; druhou tendenci předsta-
234
Vančurovu, hlejšítitulní epickéhoch Dalšídrobn ABCDE,19' osmero, 192
Poetistic pách americ příběhy' ko
nadlehčeno Utrpení pětt šímužánrut
maloměšťá i k fantazijn RA RAFFE povídkovýc 1928, Pater román obct Proces l' nositelem s pokusy o n
{voj byl rovněžpřed. znalostíproletářského
vuje fantastickágroteska,spojujícípoetistickýsmysl pro exotiku a mnohotvárnostsVětas dadaistickým humo-
tenzitou.Hůlka se od ne všaks generačním iŽena na otřesná fakta .vyhýbánaturalistické
K nejvýraznějším realizacímpoetismu v próze patříprvnípráce KARLA KONRÁDA (l899-| 97l ). v nichž se nejplněji uplatnily prostředky poetistickélyriky; vnějšídějovou linii tu nahrazujepásmo představ a asociací, vzpomínekazáŽitkÍl:obraznostajazykové experimentovánízprostředkujínové,neotřeléa nekonvenčnívidění světa a současněse stávajínástrojem protiměšťáckých invektiv a satiry. Po souboru drobných lyrických črt RobinzoruÍda(1926) vydává Konrád dvě rozsáhlejšíprózy: Rinaldino (1927) zachycujev poloze blízkéŠrámkovu Stříbrnémuvětru první citovou, smyslovou i sociální zkušenostchlapce dospívajícíhouprostřed války; Dinah (|929) na tomtéžlyrickém zríkladěsledujevzrušenoupředstavivostmladéhočlověka,kterémunepatrné vnějšípodněty (píseňčernošské zpěvačkyna gramofonovédesce)asociujíintenzivnísmyslovéprožitky a citová dobrodružství,jimiž žijeplněji a skutečnějineŽ vnějšímživotem.Konrád dovršujeúp|noudestrukci epického tvaru, jak ji naznačilimpresionismus a realizoval expresionismus. V podstatěz téžemetody, v nížse ještě výrazněji uplatňujedadaistická sloŽka poetismu, vycházi i próza
Žce vyhraněně, někdy énapo stráncejazykoltmý i v následujícím c ubohých vyvrženců tendence k lyrismu (knižněnevydaných) í (1925) i próza Vtilka 'u základníchtendencí strakcea s hlubokým ša),s novými lidskými {AR|EPUJMANovÉ u prozaickou knížkou im debutu (Pod křídly, v tepléma bezpečném iégeneraceevokovala ÍebaŽeužtady vzdále. a médiumvnímavého sledujícíchPovídkÍch vovanéhojazykového životaválečné a povátých sociálníchproti. rnie a karikatura, syroodickoupodobu,ostře pickéhotvaru,předstach (Amazonskýproud, ta archaizujícíprvky) ijní)'ruznépolohy (od tvorbase od expresioprostředkovanépředervosta abstrakcejako Krok k epice předsta. 'odní prózu (Cesta do jeho prvotiny; dalším tall). é prózy jako prusečík :ýchlet charakterizuje uhoutendencipředsta.
ADOLFA HOFFMEISTR A' (1902-19"73)' spojujícínezávaznou poetistickou hravost a dadaistické veselí s výrazným smyslem satirickým, parodickým a karikaturním' Většina jeho drobných próz - po prvotině Podmořskéhvězdy (1922), nesenéještě generačnímsociálním patosem - se pohybuje na pomezí lyriky a fejetonistiky (Cambridge-Praha, 192,7,HIe&Í se muž, kteý mó dost času, 1927, Hors d,oeuvre' |92,1). Rozsáhlejšíútvarpoetistického,,románu..představujeHoffmeistrůvobranúk Kozoroha (1926) s typickými mnohotvárností motivy exotickými a erotickými. Z poetistickéinspirace exotikou, dálkami a dobrodružstvím, (1923) a románová próza a krásou světa vychází i druhá kníŽka KARLA SCHULZE Sever-jih-východ-aÍpa-d Ddma u vodotrysku (1926). je wolkrovská antropomorfiPrůsečíkem několika souběžnýchpoválečnýchtendencí,z nichŽ nejvýÍaznější jeví (t897-l943) Vzpourclnosičů(1925), prvotina BENJAMINA KLIČKY zujícípoetizacevšedníhosvěta,se jazyku próz prvních poválečných let' monumentalizujícímu z Blízkost zahrnujícísoubor drobných lyrických v jeho rozsáprostého lidství, se uplatnila elementárního Vančurovu,patrná rovněžuž v první knize, i ideálu jiné prózy, poválečné tentokrát rovněž hlejšítitulní próze sbírky Tultik Jeronynt a osudy U925), zahrnující epickéhocharakteru;staršíz nich náležejítematicky,atmosféroui jazykovým stylem k okruhu šrámkovskému. Dalšídrobnéprózy K|ičkovy,provázejici jeho románovépráce, ukazujíjednak k poetismu (Muž,který chtěI ABCDE, 1928),jednak dokumentujíjeho cestu k epice přes groteskua sociálně psychologickou studii (Pe,stré osmero, l928' zahrnujícínovely zlet 1920_1927). Poetistickágroteskapřevažujev prvníchprozaickýchknížkáchJIŘÍHo MAŘÁNKA (l89l_1959); ve sto. pách amerických filmových grotesek' detektivek a dobrodruŽnýchfilmů autor lehce fabuluje své fantastické příběhy, kompozičně za|oženéna filmovém střídáníobrazů.nápadůa scén,a mířícíprůhlednou,humorně nad|ehčenoualegorií ke kritice maloměšťáctví a všech nectnostísoudobéhosvéta(Výstřel naslepo, 1926' pětihranného IJtrpení Boba, 1926, Kouzelný deštník,|928, Annzonka a břicltomluvec, |928). Ke konvenčnějbludišti( 1928)' namířenéproti šímuŽánru se Mařánek obrátil v ,,humoristické detektivce..Ještěrkav červenéttt maloměšťáckému šosáctvía mravnímupokrytectví.K poetistickémuhumoru, někdy dadaisticky zbarvenému, i k fantazijnífabulaci inspirovanécivilizačnítematikoua technickými vynálezy má blízko i próza VLADIMÍRA RAFFELA (1898-t967). oscilujícímezi čapkovskouutopiía rozmarnou poetistickou parodií' Řadujeho povídkových sbírek, napsaných v krátkém časovémrozmezí tÍi|et (Elektrické povídky, 1927, TěIovépovídky, 1928, Pateticképovídlq, 1928, Tanečnípovídlq, 1,928,Prapovídxý' l930) dovršuje dobrodružnýutopický román o bchodník sympatiemi (1929). Proces lyrizace, který v prvních poválečnýchletech převládl v mladéprozaickétvorbě a jehož hlavním nositelemse poslézestává poetistickápróza, vyvolává zhruba v polovině dvacátých let protichůdnoureakci: vycháp o k u s yo n á v r a t k p e v n é m u e p i c k é m u t V a r u n a n o v é m t v á r n é m z á k l a d ě . V ě t š i n a u t o r ů
zejicíchz expÍesionismuhledá cestu k obnově epiky v utopickém a fantastickém románu (event' v dalších,,okrajových..útvarech) nebo v novémbásnickémtypu románu - podobenství; u některých autorůvyúsťuje vitalistickýsenzualismusa impresionismusv novou vlnu venkovské prózy. Mimořádnéa v podstatěklíčovépostavenítu získává Vladislav Vančura'budujícínovou epiku na bohatémvyužití prostředkůmoderníIyriky' Jednu z cest k obnově epiky objevil KAREL ČAPEK v Krakatitu(|924): vytvořil v něm po Továrně na absolutno nový typ utopickéhorománu. jenŽ se z oblasti fejetonnínovinářsképrózy dostává cele na epickou půdu.Čapkovskátematika úzkostiz civi|izace i nedůvěryv radikálníspolečenské proměny a ve velképolitic. ké a sociální koncepce je tu vtělena do fantastickéhopříběhu o převratnémvyná|ezu a dramatickémosudu jeho tvůrce,jenž má všechnyznaky napínavéa dobrodružné,,lidovéčetby..;využívásoučasněrůznýchjejích vrstev, od žánru vědeckofantastického,kterému u nás v|astně prorážícestu, přes detektivku a senzační kolportážníromán ažpo pohádku. Přitom je Krakatit v jistémsmyslu i obnovou monografickéhotypu románu; v druhém plánu, pod vnějšímnapínavým dějem, sleduje vnitřní vývojové drama ústředníhohrdiny, jež vyúséuje v chvá|u prostéa nepatetickélidské dělnosti. Blízko k Čapkovi majíutopickéromány ČBsrvÍnn JEŘÁBKA Liduntil na kříži(192, a Firnla prorokova (1926). Pryni z nich je detektivnípříběhvybudovaný na příznačném motivu hypnózy, vedoucíruku nedobrovo1ného vraha;druhý románje utopie podbarvenárovněždetektivkoua spočívající na psychologicko-sociologickémexperimentu,který má dokázat, žedobro musíbýt na tétozemi nutně vyvažovánozlem. K Čapkovi ukazují předevšímfilozoficko.sociální závěry těchto utopií. zdůrazňující relativnost lidských měřítek, víru v polidšťující evoluci a negaci sociálníhoradikalismu.Napínavýděj je tu autorovi znovu záminkou k uplatnění sociálního traktátu (většinouve formě rozmluv a úvah postav),který se mu nedaříorganicky vtělit do děje. Dědictví expresionismuje patrnéi na postavách,jež stále zůstávajípředevšímnositeli idejí, i na obraznosti, častonásilně spojujícírovinu smyslové rea|ity a abstraktníspekulace' Zájem o psycho|ogický experiment zůstáváužpro Jeřábka příznačný;uplatnil jej i ve svémválečnémrománu Svět hoří (|921)' v němŽ dosavadní postupy zatlačujeintenzita ťrontovýchzážirki, živézachyceniatmosféryposledníhoválečnéhoroku a prvních popřevratovýchchvil v Brně i životnostněkolika hlavníchpostav. Fantasticko.utopickátematika,blízká ještěbizarnímexpresionistickýmvizím, charakterizujei dí|o JANA wEIssE (|892_1972)' Nevyrůstávšakjako u předchozíchautorůz obecnékoncepce,dcmonstrovanéna uto. pickém,,modclu..světa,ale z reálnéhoa velmi intenzivníhoautentickéhozážttku.. z reality války. kterou Wciss proŽil na ruskéfrontě a v hrůznýchpodmínkáchzajateckýchtáborů.Geneze horcčnaté vizionářskó fantastiky jeho prvních próz je patrna z knížky válečnýchpovídek Barcik sntrti (\927); reálnézáběry ze zajateckého tábora, vynikajícívýraznou kresbou postav, vyostřenou někdy až do karikatury. se tu prolínajís horečnými sny vojákůnakaženýchtyÍ.em, s vizionářstvímlidí, kteřízešílelihrůzou,kterépronásledujechorobná posedlost hladem nebo otřesný válečný záŽitek. Silně expresivníjazyk, pÍecházejicimísty aŽ k biblickému patosu' a expresionistickyvypjató scényse střídajís realistickým vypravěčstvím, kteréjenna několika místechuvízne v žánrovitosti.nezná však typickou expresionistickoupolohu metafyzickéduchovosti a meditace.Spojením realistickéhozáznamu takřka reportážního s expresivnim básnickýmjazykem, zdviŽenýmmístyažk vančurovBEDNÁŘE skému patosu' má k Weissově první knížceblízko pozdní prozaická prvotina JAROSLAVA (l 889_1976) Červená země (|928), vyÍéžená rovněŽ z autentických válečných zážitktlautorových. V řadě zábért z polního lazaretu za piavskou frontou, dějově spojených tragickým příběhem českéošetřovatelky, protestui apoteóZalidskosti' zachytil Bednář posledníměsíceválky. Silný lyrický prvek, patos protiválečného kterou kniha vyznivá, řadí však Bednářovu knihu spíšek první vlně mladépoválečnéprózy. Dalšícesta JANA wEIssE směřuje k osamostatněnífantastickéhodějovéhoplánu, jenž byl v prvékníŽce jen naznačen.od maloměstskéhumoresky s řadou groteskníchzápletek Fantom smíchu(|921) dospívá v po-
236
vídkovésbirceZrct něné představivost zickým zážitkem,t záŽitktl horečnéviz
o 1000 patrech(19 vlastním dějem i její rozpad. Utopi v tajemnémMullet mus jejího fungovi
připojí ke vzpouře prvky fantastické barvité' někdy poe
SloŽitějšícestu různédobové tendt unanimismus).Gro tickou, poznamen místo nejen v tét v lidském životěnl Bečvy)' v jejímŽ
dotvrzují Blatnéh dvacátých |eÍ..Pol příběhůi postav z od epiky znovu vzl
humoristickým, fe morální, směřován jak k autorovu exP ké společenskésa
Návrat k epice zen silnou stylizac staršíprózy, od p vytvářející ne ''pc obrazný význa ve svém Pekaři Jt ztroskotánípekařt
světě ovládaném přerustá ústřední jazyk, vybudovan vajícíarchaizujíc
vidualizace Posta styl, předevšímbl
poznáni, kladenýl Tato úlohajaz ( l 9 2 5 ) ' v n ě m žj t evokace novéspo matických'jejich
ém románu (event. lenství; u některých vsképrózy' Mimoku na bohatémvyužití v něm po Továrně na ostává cele na epickou ]ěnya ve velképolitica dramatickémosudu cučasně různýchjejích detektivkua senzační .afického typu románu; ústředního hrdiny, jeŽ 925) a Firnu prorokoty, vedoucíruku nedoa psychologicko-sociováno zlem. K Čapkovi lidských měřítek,víru l záminkouk uplatnění ganicky vtělit do děje. l idejí'i na obraznosti, :hologickýexperiment 27)' v némŽdosavadní lečného roku a prvních *terizuje i dílo JANA lemonstrované na utoty války' kterouWeiss vizionářskéfantastiky záběry ze Zajateckého prolínajís horečnými rje chorobnáposedlost k biblickémupatosu, lkolika místechuvízne a meditace.Spojením n místyaŽ k vančurov. ]SLAVA BEDNÁŘE .ůautorových.V řadě r českéošetřovatelky, tu i apoteózalidskosti, : prózy' jenžbyl v prvékníŽce t(192.7)dospíváv po-
vídkovésbirceZrcadlo, kterése opožd,uje(192,l)k fantastickégrotescefabulujícípřevážněna podkladě uvolněnépředstavivosti snu a podvědomí.Expresionistickéa surrealistickétémavztahu mezi snem a reálným fy. zickým zážitkem,mezi vědomím a podvědomím'je tu však ztvárněno v čistěepickém plánu. K základnímu zážitku horečnévize, provázejicí tyfové onemocnění, se Weiss vrací ve svém prvním utopickém románu Dům o }000 patrech (|929); zde však tento motiv vytváří užjen tenký reálný podklad - občasmatně prosvítající vlastnímdějem - fantastickévize obludnéstavby, která symbolizuje sociální strukturu soudobéspolečnosti i její rozpad. Utopický námětje tu opět zkřížens dobrodružnýmdetektivnímpříběhem:detektiv, který hledá v tajemnémMul|erdómu unesenouprinceznu,postupněpozná všechnatajemstvíobrovskéstavby i mechanismus jejího fungování, projde všemijejími vrstvami od zločineckéspodiny až po samu špičkua nakonec se připojí ke vzpouře otroků,která díky jeho zásahu zvítézi.Napínavéhonámětu, pracujícíhovolně s různými prvky fantasticképrózy od moderní utopie (lety do vesmíru) až po pohádku a odkrývajícíhovolné pole barvité,někdy poetickéa častějibizarní představivosti,je tu využito k naléhavésociální kritice. Složitější cestu k epice představujev druhépolovině 20' let tvorba LVA BLATNÉHo. do nížse promít|y různédobovétendence(expresionistickágroteskaa alegorická moralita, čapkovskýutopismus' romainsovský unanimismus).GroteskníŽivel' typický užpro předchozípovídkovousbírkuBlatnéhoi projeho tvorbu drama. tickou, poznamenal rovněž tři značněnesourodéprózy kníŽky Regulace (|92,7).Titulní próza má ústřední místo nejen v tétoknize, ale do jisté míry v celém spisovatelově vývoji: smys| pro živelnéa elementární v lidskémŽivotě nacházítu adekvátníreálnou látku (příběhinženýraajeho party barabů,pracujícína regulaci Bečvy)' v jejímž zpracováni se Blatný nejvíce vzdálil expresionismu' Zbývajici dvě povídkové knižky dotvrzují Blatného neukončenýzápas o epičnost,zápas příznačnýpro celou generaci v druhé polovině dvacátých |et: Povídlq z hor (1927) připomínajínaprostým vyvázánim svých alegorických a pohádkových příběhůi postav zreá|ných vztahůneoklasicistickéúsilío čistouepičnost;Housle v mrakodrapu (1928) se od epiky znovu vzdalují,pohybujícese mezi lyrickou prózou, většinousociálně zabarvenou,a lehkým Žánrem humoristickým, fejetonníma anekdotickým. Problém nové humanizace člověka, převedený do sféry čistě morální'směřováník alegorii a druhémuplánu, typickéstřídánípolohy ironie a lyrismu, to všeukazuje znovu jak k autorovuexpresionistickémuvýchodisku, tak najeho spřízněnosts Karlem Čapkem(napříkladv utopické společenskésatiÍeČrta dějepisná). Návrat k epice prostřednictvímutopickéa fantasticképrózyje u autorů,kteří vyšli Z expresionismu' prová. zen si'lnoustylizacíobrazu skutečnosti(předevšímstylizacíděje a postav);výraznése odklání od prostředků staršíprózy, od prostředkůreprodukce a nápodoby skutečnosti'a směřuje k celkovému obrysu, k metodě jejím cílem není reprodukce ',skutečného.. příběhu' ale jeho vytvářejícíne ,,podobnost.,'ale ,,podobenství,.: jaký vytváří zejména obrazný význam. Na tomto základě vzniká i osobitý typ románu - podobenství' ve svémPekaři Janu Marhoulovi (1924) VLADISLAV VANČURA. Prostý příběh pro|etarizacea životního ztroskotánípekaře,jehož lidská dobrota,družnost,radostná a nezištnádělnost se jeví čirýmbláznovstvím ve světě ovládanémpeněžnímivztahy, povyšuje Vančura do podoby básnického mýtu' jehož prostřednictvím přerůstáústřednípostava v typ obecnéplatnosti. Základním nástrojem tétostylizace je Vančurůvbásnický jazyk, vybudovanýjednak na modernímetafoře,jednak na vznosné'monumentalizujícivětnéstavbě,a využívajícíarchaizujícíchprvkůi názornéhoa emotivníhojazykaIidového.Jazyk neníu Vančury prostředkemindi. jejazyk vypravěče(totožnýs jazykem postav ), jehož prostředn.ictvím se jazykový vidualizacepostav,určující styl, předevšímbásnicképojmenování,stává ,jedním z nejdůležitějších zobrazovacíchprostředků,nástrojem poznání,kladeným na roveň tématui samémupříběhu..(Pešat). Tato úlohajazykového sty|u vystupujeještěvícedo popředív protiválečném románu Pole orncía válečná (l925)' v němžje obraznépojmenovánínadřazeno ději i postavámjako nástroj sociální obŽaloby i básnické evokacenovéspolečenské perspektivy.Vančurovazá||bav elementárníchživotnýchtypech' v jádře neproblematických'jejichžtragika nevyrůstáz vnitřníhopsychickéhorozlomení,nýbrždemonstrujeobludnost sociální
237
struktury, projevila se tu v ústřednípostavě venkovskéhopro|etáře; v primitivovi a polobláznu Řekovi vytváří VančuranegativníprotějšekMarhoulův'jehožtragicko-groteskniosud symbolizuje nesmyslnosta hruzu vá1ky' Jinou variantou tohoto typu navazuje na oba romány Poslední soud (|929) z prostředí ukrajinských vystěhovalcůa pražsképeriférie.Znovu se v něm objevuje jak motiv utajenéhozločinu, temně zabarvující celý příběh'tak rudimentárnítyp pudovéhoprosťáka'karpatskéhohorala,vytrženého ze svéhoprostředí,který
od společné tradici venkovsl jejich tvorbu, v:
se stává žhářemze vzdoru a silácképýchy; současněse tu dále prohlubuje Vančurovojazykovéexperimentování, zejménapráce s obrazným pojmenováním,jež dává příběhu ráztragické monumentality.Druhá poloha Vančurovy prózy, dadaistický smysl pro komiku a zejménapro jazykový humor, se uplatnila v úsměvné poetickéhumoresce Roumarnéléto (|926): po Pekaři Janu Marhoulovi je to dalšípříklon k dějové próze, vytéženétentokrát z maloměstského prostředí. obdobu Vančurovabásnickéhopodobenstvío osudu prostéhoa čistéholidství ve světě peněžníchvztahů vytvořil BENJAMIN KLIČKA v románu Divoška Jaja (|925). Exotika námětu, vnějškově odpovídající soudobým poetistickým tendencím- příběh africké černoškya jejího milého v evropském světě - tu
ticky nezřetelnc Knapův ideál ve a sociální soucit ještě značnělite ponurém grotes
umocňuje základní sociální protiklad: skutečnélidství reprezentují,,divoši..nedotčeníkulturou a civillzaci, svět civi|izace tu naopak vystupuje ve své odlidštěnéa odlidšťující podobě nestoudnéhovykořisťování, zvrácených morálníchhodnot,znehodnocenípráce i lásky. stylizace postav,znichŽ zejménanegativnípostavy bílých Evropanůse blíŽi karikatuře, lyrismus, básnickýjazyk si|ně emotivní aobrazný sb|ižujítento poetický příběh s románem Vančurovým i po tvárnéstránce. Expresivní jazyk charakterizujei da|šíromán Kličkův Brody (|926), zejménajeho expozici, navozujícítěsně poválečnouatmosférumaléhoměsta s narustajícími
s přírodou,kraji lidský profil' se na Slovensku vY v jejich pojetí
sociálními konflikty. Umělecky nedořešenýmúsilímzachytit sociá|níkonflikt v celé rozloze společenské struktury prostřednictvím několika dějových linií má však Kličkův román blížek tradičnímusociálnimu románu, k němuž ukazuje i ústřednípostava rozpolcenéhointelektuála, který teprve hledá své životní zakotvení. Vyhrocený obraz sociálního útlaku, mocenskézvůle i politických machinaci, jenŽ se promítá zejménado negativníchfigur' aŽ do karikaturyjednostranněpojatých' vyúsťujetu nakonec ve víru v kladnou humanistickouaktivitu; zosobňujeji postava- snad nejŽivotnější ze všechpostav románu - ',anarchokomunisty.. Rysa, který na vlastní pěst vede boj proti moci na ochranu slabých a stává se tak prvním článkem v kruhu soudružství,v jehož rozšiřovánívidí autor cestu ke spravedlivějšíspolečnosti. Do blízkosti prvních románových skladeb Vančurových i Kličkových se řadí i úspěšnýpokus JoSEFA KOPTY o sevřenějšíepický tvar, román Hlídač č.47 (|926). Vypráví v něm dramatický životnípříběh traťového hlídačez pionýrských dob stavby že|eznice.Po létechosaměléhoživota v hlídačskémdomku se hrdina rozhodne předstírathluchotu, aby mohl odejítze služby a začítnový Život jako hospodský ve vsi. Ale paradoxně teprve tady, uprostřed lidí' po nichžtoužil,pozná celou tíhuosaměnía cizoty; předstíranáhluchota ho nejen vyřadí z normálního kontaktu s |idmi, ale navíc mu odkryje nenávist, kterou je obklopen a jejížobětí se nakonec stane. V ústřednípostavě hlídače- vojenskéhovysloužilce, člověka znalého světa a |idí' ale v jádře beze|stnéhoa dětsky důvěřivého,toužícího po družnostia laskavéshodě- vytvořil Kopta svůjlidový typ' blízký VančurovuJanu Marhoulovi. Autor tu konfrontoval skutečnoulidskou podobu a skutečnýživotní příběh hlídačeFrantiška Douši se senzačníhistorií podvedenéhomanže|a,vraha a zloděje _ totiž s tou podobou, jakou mu dala vesnická podezíravost,závist a z|oba a v jaké nakonec jeho příběh vešel do jarmarečnípísně.odhalil tak podobnějako Vančuradrama prostéholidství,ubíjenéhoodlidštěnýmisociá1ními vztahy. Shodně s Vančurou na|ézái Kopta některéprostředky'jimiž hlídačovupříběhudává rysy básnického podobenství, i když mu zůstává bližšípoloha jadrného realistického vypravěčství.Pro další Koptovo směřováník sevřenémuepickémuútvarui pro proh|ubujícíse v|iv avantgardynajeho tvorbu, projevujícíse zejménav prostředcíchjazykovéhostyIu,je příznačnásložitěkomponovanápohádkovágroteskaMarta, Marie, Helena (1928)' balada o věrné|ásce a nevěmémmi|ém,umístěnádo reality poválečného světa, konkrétnědo prostředížidovských běžencůa zbohat|íků,zpola reálně, zpola myticky pojatého.
238
patrný zejména (1922), byla typ
Knap ve svazku lyrismem, s vý: vyplývajícím trl
folklorního obrÍ je sice spojen s právě k postiŽe
Vliv šrámko debutoval) i Vr ( r 8 9 0 - 1 9 8 0 )M první světovér
o svou existenc osudů, má jen osudem, předzl představuje vzŽ
lbláznu Řekovi vytváří nyslnosta hruzu války' )rostředíukrajinských inu, temně zabarvujicí : svéhoprostředí'kteý jazykovéexperimento-
od společného generačníhosměřování se nejvícevzdalují autoři, kteří hledají cestu k obnově epiky přes tradici venkovsképrózy. Impresionismusa vitalistický senzualismus,z néhoŽvyšli a který trvale poznamenal jejich tvorbu' vnášívšak do tétotradice nové pojetí látky i nové tvárnéprostředky. Vliv impresionismu je
entality.Druhá poloha : uplatnilav úsměvné Ííklonk dějovépróze,
Knapůvideál venkovskéhoživota,jímžse hrdina i autor distancujíod svégenerace.Impresionistickýlyrismus a sociální soucit v dobově ve|mi příznačné podobě charakterizujípovídkovousbírku Piseř na samotě (|924)' ještěznačněliterárnípříběhy |idí sociálně či životněpoznamenaných.Několik vyvrácených osudů,v jejichž ponurémgrotesknímtraktováníse znovu uplatnilo šrámkovskévýchodisko i vliv seversképrózy, zachytil Knap ve svazkuZavóté šlépěje(1929).První osobitou venkovskou próZou Knapovou s příznačnýmkrajinným
patrný zejménav tvorbě JosEFA KNAPA (1900_1973).Knapova prvotina, generační románZtracenéjaro (1922)' by|a typickým ohlasem lyrické šrámkovské,,historiemládí..i generačního kultu srdce, s impresionisticky nezřetelnou konturou děje a postav. UŽ zde se však - třeba v podobě ještě velmi mlhavé - rýsuje
'větě peněžníchvztahů nějškověodpovídající vropskémsvětě - tu
lyrismem, s výraznými typy i s tradičnítematikou selské pýchy, neústupnostia houževnatostia z nich vyplývajícímtragickým konfliktem, je román Réva na zdi (|926), Typické Knapovo téma sepětíčlověka s přírodou,krajinyjako aktivníhopartnerač|ověka,předurčujícíhojeho Životníosudy a trvale formujícíhojeho lidský profi|' se objevuje poprvév románu Muži a hory (|929)-z patriarchálníhoprostředípodhorskévesnice
í kulturou a civl|izaci, ldnéhovykořisťování, nénanegativnípostavy sbližujítentopoetický i dalšíromán Kličkův města s narustajícími é rozloze společenské ;radičnímu sociálnímu :ve hledá své životní nací,1enž se promítá tnecve víru v kladnou ánu-,,anarchokomu-
na Slovensku vytěžilKnap několik elementárníchlidských typů,ztělesňujících moudrostzemě i staletétradice; v jejich pojetí se zjevně přiblížil Vančurovi, jehož vliv je patrný i v jazyce románu. Tradiční podoba folklorníhoobrázku je tu spíševnějšímrámcem; vlastnírovinou románu je silný lyrismus krajiny a země,JenŽ je sice spojen s důvěrnouznalostívenkovsképroblematiky,nesměřuje však k sociálnímuobrazu vesnice, ale právě k postiženíosudových vztahůčlověka a krajiny. Vliv šrámkovskéhoimpresionismu (patrný h|avně v novinových črtách'jimiž na počátkudvacátých let debutoval) i Vančurova básnického stylu je východiskem také první románové práce KARLA NovÉHo (1890-1980) MěstečkoRaňkov (1927), čerpající látku z narustajícího sociálního kvasu na venkově na prahu první světovéválky. Na Vančuru upomíná rovněž prostředímalého městečkai postava pekaře zápasícího o svou existenci,jež všakv kronikářskémútvaruNového,Zachycujícimdrobnými záběry řadu postav ajejich osudů'má jen epizodické místo. Sociá|ní zájem autora, soustředěnýk chudákům a lidem poznamenaným osudem, předznamenává tu už Nového směřování k modernímu sociálnímu románu venkovskému,jaký
: tak prvním článkem i. pěšnýpokus JosEFA :ý životnípříběh traťoikémdomku se hrdina dský ve vsi. Ale paraředstíraná hluchota ho obklopena jejížobětí
představuje vzápětí vydaná Samota Křešín (1'927, t. díl trilogie fulezný kruh).
a|éhosvěta a lidí, ale 'oři|Kopta svůjlidový lbu a skutečnýŽivotní 'loděje-totižstou jeho příběh vešel do llidštěnýmisociálními dává rysy básnického i. Pro další Koptovo tvorbu, projevujícíse iÍoteskaMarta,Marie, lo světa,konkrétnědo
\-_
