JosefKodíček:DEVĚTHNID
(In margincReuolučního sbarníkuDcuětsil) Na tomto místějsem již jednou měl čestsdělit názor, že by českéumění a literatura byly stejně populární jako fotbal, kdybychom uměli psát a malovat stejně dobňe,jako hrajeme kopanou. Nemyslím, žeby toto poznáni bylo mrtvfm měšéáckfm individualismem. Lidská pŤirozenostje už taková, že žádá, kde má se podivovat, mít rictu, b!,t zanícenu, milovat, jisté nadmíry intenzity a schopnosti, většíhorozměru nadání a neobyčejnosti,které vfkon chtěj nechtěj vyŤazujíz kolek. tivní prostňednosti.Kopaná by|a vzata mladfmi revolucionáňi na milost, proto mluvím o tom, že bychom my, kdož chodíváme na Spartu, sotva se ričastnilikopání SK Lhoty. Krize moderní literatury u nás je pŤedevšímkriz|Iiterárních schop. ností.Je dobŤe,abychom se užjednou smíňilis faktem, že ne každá doba má stejnf počettěch, kteŤíve všemmnoho umějí. Hlavně však je nám potŤebno poznání, že sotva kdy bylo možno mít tak málo nadání k riloze revolucionáŤev umění, jako právě nyní. Mlad1|iteráti a umělci Devětsilu, kteŤívy. stupují po r znorodfch manifestacíchsoubornfm, obsáhlfm projevem, označujírozhovory o talentu za nesmysl, protože bylo by se však možno domnívat, ,,talent je samozŤejmostí..; že neradi mluví o provaze v domě velmi pretenciÓzního oběšence.Bylo by hezkémlčeto věcech, jako je talent, osob. nost, zodpovědnost,čistota,energie,svědomitostmyšlenía po. dobnfch pŤedpokladech,jež zdaji se velmi patetické,kdyby
382
jen nebyl rredostatek těchto pŤedpokladri pŤíčinou,že toto novérevolučníumění není ani nové,ani revoluční,ani umění. Umělci, kteňímanifestujítímto almanachem, jsou v situaci na jedné straně velmi obtižné,na druhé straně však snadné. Velmi obtižnf je rikol zbudovat zák|adnll k umění obecnému, Tento rikol k opětnémusepětíumění se životem a společností. je nadlidskj, a nemožnf jednotlivci, tŤebažeuž po několik desetiletíje touhou všech,kdož chtěli pŤervat izo|ací umění v nevykrysta|izovanédobě _ naši mladí touto snahou nepŤinášejínic nového. Avšak snadná je jejich ťrloha,pokud jde o revolučníintence samé,o rozboňenía odhození formovfch a etickfch zákoníkri devatenáctéhostoletí. Zde je velmi málo, co by nově zbfva|o dodat, nehledě k tomu, že hnutí opírá se o velikf a vážn,fzjev politicko-hospodáiskÝ - rusky a evrop. skf komunismus a poválečnépŤevraceníhospodáŤskfcha politickfch hodnot, jež ďodává hnutí (zdánlivé) většívážnosti, než si samo vybudovalo. ,,Měšéáci..v umění pak vykonali od začátku století takovou revizi formovfch a aázorovlrch hledisek, že žádná revolučnostjich nepŤedstihne.Vpravdě revoluční umění je zjevem nepŤetržitfm.Skoro každá tvoŤivost v uměníje revolucí:byl jí,,Sturm und Drang.., veliká a dosud neskončenáetapa romantismu, Nietzsche, Ibsen, Wagner, byl jí impresionismus, Cézanne,Gogh, expresionismus,kubismus, civilisnrus, futurismus, naivismus Rousseauúv,objev lidového umění po formální stránce a konečně i legrace dadaismu. Vida revoluci všude,nechci ji znevažovat- za jedinéhopŤedpokladu: že rozšiŤujekvantum lidskéhozažit1,že má rys nut. nosti a síly.Jen tehdy je částížívotaa něčímv1ce než papíro. vou hrou. Dnes se člověkuvelmi snadno pochybuje o civilo. kubismu, futurismu atd. a možnoje dokonce slavně hodit do starého že|eza.Dobrá, každf vyná|ez je tu proto, aby byl zkonzumován a zahozen. Ale nutno si bft vědom, co stálo (tŤebanašeTvrdošíjné),nežvybojovali si samo právo na svrij projev. Nemyslím, že hladověli a že se jim lidé smáli: ale to, Že se silou a vytrvalost1a vyna|ézavostía v ťrtrapáchhledali, co dnes je snadnfm darem. Nikdo živě tvoŤícínežádá vděč-
383
nosti a ricty. Ale jen vědomí, že životnjrzrod post. a anti. impresionistického umění je na tomto umění zjevnj,, že tvoŤí jeho sílu a cenu' že je to umění žité a vybojované, nikoliv estétskáhra. Nebo futurismus: člověkuje dnes směšnoa nepÍíjemno, čte-li v Devětsilu (hlavně článek K. Teiga), že moderní umělecká kultura spočíváa musíspočívatna strojové vfrobě, vidí-li zkradenéreprodukce moderních strojri, čte-li (článek Artuše Černíka):,,podstatnou část nás tvoŤínechué k nerozhodnosti, sentimentalismu, polorevolučnosti,k dneš. nímu umění, k Literární skupině, Akademii, moralistnímu mluvení. Neznáme rinavy, symboličnosti,náměsíčnosti..atd., tedy vyznání, která r. 1910, když je Marinetti ňval ze svfch silnfch prsou do světa, měla žtvotn!,,funkční smysl. Tehdy byla vynálezem, tehdy rozšiňovala a osvobozova|a život _ jakfm papírovfm, dávno zapomenutfm truismem jsou tyto plagiáty dnes! Komunismus je nade vševážn! pokus o novou organizaci vfroby ve společnosti.Komunistická společnostdá se uskutečnit podle Marxe jen revolucí. Na Marxovi je to veliké, že jeho hospodáÍskáa dějinná koncepce je nepodplatně logická a suchá, prostá sentimentu a moralistního afektu. Bolševici vyhráli v Rusku jen pro suchost,která je tu znakem dospělosti a vážnosti. Barbusse ze svéhohlediska velmi správně si dobírá humanistníchideologťr(Rollanda, Duhamela atd.),žeekono. mickou koncepci společenskousměšujís humanitním chiliasmem a etickou rozněžnělostí.Něco daleko horšíhočinívšak tito umělci a |itetáti, kteŤí revoluci, Marxe, komunismus míchají s tisíci věcmi, které ,s tím nemají nic společného. Programovf rivod almanachu je tak nelogickou zpotvoieninou, dotfkající se neznale a nevzdělaně pŤemíry základntch pojmri a otázek, že nutno v této umělecké filosofii zkoumat slovo za slovem, abychom zristali na pridě zdravého myšlení.,,Devět. silové..jsou tu obětí brožur,jejichž zwlčná hesla sejim spletla v nerozŤešitelnou změé.Je těžkodiskutovat, kde každf pojem je nepňesnf a falešnf. Tak čteme tu asi tento spiritismus: Marxistická uměnověda je sice ještě věcí budoucnosti, ale
38+
pŤece plynou z marxistického názotu ,,bezpodmínečněně. které drisledky pro estetiku... ,,Z matxistického názoru plyne absolutnínutnost odpsycho1ogizovat, cožzna. pŤedevším a odmystičtět estetiku... Velmi bych byl odduševnit mená zavázán za v,fklad tohoto názoru. Jak! je vztah Marxe k estetice? Estetiku možno doplnit sociologií umění, vy. líčenímvztaln:iuspolečnostina uměleckou tvorbu, dobrá - ale jak se mění marxismem estetikasama ? Co znamená,,odduševnění.. umění? Nezristane i v budoucí společnosti umění duchovní věcí? Bude se umění vnímat žaludkem nebo pohlavím? Byl bych velmi povděčen za v!.k|ad. V epigonském ozvuku na některémoderně kritickésoudy proti extázi a trans. cendentálnímhrám v umění tvrdí Devětsil: ,,Není intuice a není inspirace. Čtete.li i v moderních studiích tato poněkud aristokratická a libozvučná slova, pŤeIožteje do prozaičtějšíhovftazu: nápad,,, Zajisté, nápad je mnoho v umění. Jaké však nepochopeníslova intuice, jaká povrchnost myšleníukazuje se v nesmyslnécitované větě! Intuice slovem než: bota. a inspirace není o nic aristokratičtějším jenž umožiluje posledníjem. Je to odbornf termín pro stav' nost a sílu v každétvorbě. Bez intuice nezvitézl ani boxer. Z Kar|a Čapka a leckterého jiného bez pochopení plaguje Devětsil: ,,Mťlzy básníkovy nejsou o nic božštějšinež muzy inženfrovy nebo dějepiscovy' ba ani ne než muzy Úuh|áŤovy... Správné; jsem proti božskémunazlrán| na básnickou činnost. Co však zajímá v estetice, i ,,marxistické..,není to, co v činnosti básníkově je souznačnés činnostítruhláŤovou (práce, dělnost), nlbtž to, čímse odlišují.Čta ,,TruhláŤskélisty.., nechci zvědět, co je na truhláňství stejného s obuvnictvím, nlbrž co má truhláňství specificky truhláŤ. ského! V estetice, co má umění specificky uměleckého! Hic Rhodus... ,;Nová estetika bude více sociologií než psychologií umění...Sociologie uměníje sociologií- estetikaje estetikou, jako dějepis je dějepis a nikoliv piírodopis. Jaké změtení pojmri v tomto programu, plném myšlenkovfch anakolutri
3Bs
a odporri, pro nějž je nejen klasifikace pojmri, ale i sama snaha po pravdě Hekubou! Komunistické umění, které se tu manifestačněprojevuje, hodlá bft uměním proletáŤsk)im.Souhlasím, že je planfm risilím pochybovat o možnostiproletáŤského umění. Proč ne? Velicí básníci francouzskéhoklasicismu byli básníky feudál. ními, mystikovéšpanělskfchaut byli básníky katolickédoby; byli básníci revolučníchpŤechodri;devatenáctéstoletí bylo dobou umění buržoazního...:proč by nemohlo vzniknout umění proletáŤské?ovládne.li společnostdělnictvo, bude mít tato změna následky i v samékoÍennéstruktuŤeté doby, j|ž podlehnou i budoucí revolucionáÍi, kteŤíse začnou bouŤit tŤebave jménu aristokratismu.Umělec.je určensvou dobou ale nejen jí! Sám akt tvrirčíje aktem dvojnfm: umělec tvorbou současněse vyňazuje z doby a relativity a současně do ní ristí,ji zesiluje a tvoňí.Je estétské popírat Taina. Ale povrchní je vidět jen vliv společensk1i a dobov}i. V jednom smyslu je geniální Američan dvacátého věku pŤíbuznější nějakému hlupáčku v Madridu, než jsou si piíbuzní géniové sedmnáctéhoa dvacátéhověku. V jiném smyslu jsou si tŤeba Komenskf aBŤezina pňíbuznější než Lenin a Trockij. Dnešní doba hledá jiné poměry společenské. Řekněme tÍeba,že žijeme dobu revoluční.Není možno, aby zristala tato doba bez vlivu na tvoŤícíduchy. Je však neskutečnousentimentalitou domnívat se' že umělecká tvorba jedincova mriže bft cele určenatouto revolučnídobou. Umělec, je.li živfm člověkem, je-li tedy umělcem, naplĎuje se hmotou prostŤedía netvoŤí mezi nebem a zem7.Ale nelze zapomenout, že člověk,je-li cele člověkem,je-li tedy i umělcem nebo myslitelem, nemriže ztratit svou izolovanost' jedinečnosta neopakovatelnost,jež tvoňíjeho poslední tajemství.Čím většía neopakovatelnější je toto lidství, tím většíje jeho umělectví. Jen on má však nárok, aby směl mluvit ke společnostia byl jí slyšen.Duchovní tvoňivostčlověkatryská z velikéamplifikace jedincova života. To není hlásání individualistickéhotitanismu, kterf obyčejně vedl k roztňíštění v roztňíštěnfchdobách. To je pouhf poža.
386
davek, aby tert, kdo mluví a píšelidem, nejprve něčím.byl. typová vfIe možná typová vfroba obuvi. Ale není možná "roba jenom v umění uměIcri. Ve všemsmí bft typ, strojovost, a životénikoliv. Je nesmyslné tvrzenl, že práce umělcova a dělníkovaje souŤadná.Umělec mriže vyrťrstatz kolektivity, mrižese cítit proletáŤem,ale dělník směŤujek práci typové' _ u umělce individualita pÍi niž je lhostejna individualita Lude vždy zkušebnímkamenem, legitimací ke tvorbě, piedmětem zkoumání. U boty je společnostilhostejno, kdo ji vy. tvoŤil, životní vyznam umění spočíváze značnémíry v tom' že imaginativně si zpňítomřuje tvoňícího,jeho tváŤ, tep, smysly. Tento individualismus nemriže a nemá vyhynout, nemá.li vyhynout umění samo. Umělci Devětsilu chtějí b1it umělci proletáŤskjmi. Proti tomu nelze nic namítat. Ale bohužel jsou velmi špatnlmi a nezábavnlmi umělci. Nejen jejich osobnídimenze, ale i jejich proletáistvíje druhu okrasného,zanéjžby sc musil poděkovat každf proletáŤ, měšéák,sedlák i feudál. Vypisuji cenu šéastnémunálezci dělníka,jenžbude uchvácen touto básníZdeĎka Kalisty:
Ptseil o ptáční,koui
Už ncbudub sntkem, ale pttičntkem. JtÍaokněrlzrnaÚn kuetc, z 0kn4 septtičníkdí,ud o na lkně kan r zptu , o tobězpl,aá, mú,jsulte, m,újdalckj saětc_ Ale tíebato nen[kandr, tfebaje to pták štěstí, ptdk chudéhlštěsti_ Tat vidíte,jatf ploletálskfbásnítje ten nás slapecek! Maminta mu dá putintu za tu básnictu.
387
Nebo mně vysvětleteetiku a formovou krásu tohoto rre. obyčejného dílaJaroslava S eiferta : M1 občané uolní,suobodní, k u m, pán m zbaběljm, dnesdo ušíhŤrníme: m1 chcemeuše, uíce, m1 takéchcememítk obědu,;il,,:;,*e k uečeŤi telects nádiakouanebona;";:,!#,, demonstrujerne a prauírned ra
uěíírne, žei ryl si jednouz hloubie:i;,:#,
d uěru,
Iikér, a aapŤikofí,jež m) i našipfedk,,,,,o,,, rnusili u2trpěti, budemsepotomu autechaofit m1 i našeděti. Toéoslava oné|žio ,,prostotě.., tohotopapírového pojmu; nejen my, ale ani komunističtíbásníci, ani žádn'!.prolet፠není dost infantilní, aby mu něco Ťekla::pfoStota6(tétobásně o komediantech z Texasu (napsal Vítězslav Nezval) :
3BB
Kdejakj šuecb1ls tebouchtěl tak rád do suětana trh se odebrat pestrésměsice a u Texasu uprostŤed prodáuatbotk1z Tfebí,če. A kdejaká díakaz tou rn1l b1 zm,ěnilažiuotsu j beatuárnj za lesk tajch cetek,jei,osel tuŮj nosit srnI postroji. na suérn Až odjedeš z města,Franz Jaitner nábožně, jako k$lž sn1 suémaluje, 1rouna pro ruis, kdo/jsmejako tjl, tě zuěční plni prostotlt. Zdá se, že tu je ukázka on'éfamízní estetiky, která slovy Josefa Knapa* (,Alej srdcí., Str. 20) takto ospravedlĚuje všechnunemohoucnost:(Tuto poezii nutno chápat) ,,jako dnešek- jako něco prozatímdlouh1i,láskyplnf, ozdravující etická známka, ního.Ale v tom a jen v tomje jejínejvyšší j e j ív Ť e l ám r a v n o s tž : e za cenu literárního sestupu n e o d c i z u j e s e ž i v o t u , c h c e j e j p r o t e p I o v a t ,n á s o Nikoliv, pro proletáŤemriže bit, činitlepšíma krásnějším... bft jen nejlepšídobré a za cerr.Uliterárního sestupuse má dělat vše-j"o ne literatura. Wolker, pŤeceĎovanf, V almanachuje zastoupentakéJiÍí ale slušnf básník s zkou tÓninou rozněžnělosti,avšakse Vedle něho má schopností rozvedenípočitkťr. baladistického pěknf začáteknovela Vančurova, s evokačníobrazovou silou. Povídkase všakjiž v prvétŤetiněrczbÍ(dáa ce stŤed a závěrje jen lípanoutendenční sentimentalitou.To je ale * Tento spisovatel píše tímto hnusnj'm kritickj'm argotem: ''Jejich dílo není' jako u dalších, podobno pestré louce, která hraje sice tisíci vlskav ch barev, ale která, když pÍijde čas a pŤijde s ním člověk hospo. dáŤ, posečená nemá co dáti budoucnu, leč píci stádrim: je daleko více radostn1ilm dechem obilí, vlnícím se ve větru, praskajícím mízou a žtvo. tem, kterév sobě má zrna pro čIověkaa pro pŤíští životy... Už jste chytÍejší?
sBg
vše,co má slušnou básnickou a myšlenkovou roveř, nehledíme-li k A. M. Píšovi, kterf není tentokrát zvlášt charakte. ristick/. Jindy ukazuje jeho jinak nepoŤádnf a laxní obrazov!, talent asporl mladou intenzívnost. Nezodpovědná a nejvícekompromitujícíčástjest kriticko. esejistická.Artuš Čern 1k patakázuje někotik prací o ruském vftvarnictvi, aniž je s to, aby citoval jedinf pŤímf ruskf pramen. Je to pŤíkladpovrchnosti .T!.ž autor plaguje naveskrze ve svémčlánku o ,,radostech elektrickéhostoletí..,adoraci to dávno objevenfch komplexri civilního života (strojri, kina, cirku, varieté,aeroplánri, tance). Nad papírovostítohoto nad.šenímriže mít satisfakci Moderní revue staréhoArnošta Procházky, která nejinak se vypofládáva|a se životem z druhé ruky a s ornamentální vášní.Materiál rozdílu nečiní.Slabf je článeko,,tendenčníchkreslíŤích.. (Jaroslav B. S v r če k), .o,,,,ěž pňebírající kdekterou brožuru. V části o Georgu Groszovi se mu pŤihodil poklesek, že ho velebíjako vizionáňe, ačkoiiv je jinde vizionáŤství označeno za kreténismus. Dopis clr. Jíry o mladém francouzskémmalíŤstvíužívánepochopenfch termínri a libovolnfch měiítek hodnotících (Matisse-Vla. minck), jako by nebylo u nás již Ťady znamenit1ich prací o tomto tématě.Po pracÍchJosefaČapka o drobnémuměníje vše, co píšeK. Teige a Vl. Štuic o exotismu a lidovém umění, špatnfm diletantismem. Nikoliv však v nedostatcích,pojmové změtenosti, ale ve smělénáročnostia snobismu, nad kter1inebylo u nás většího, vidím mravní nedostatky tohoto díla. Doba opravdu vynesla tolik těžkfch otázek a tolik rriznorodfch brožur, že ne|ze se divit, laborují.li jimi těžcemladÍ lidé, kteŤíby jako vydavateléstňedoškolského časopisuplatili pŤesevšeza živottmládež. Ale jisté zneuctěnÍvšeho moderního a mladého snaženíje v ledabylosti a koketérii, s níž se tu Ťešíbolestnéproblémy, kde se všeobecněspoléhá, že organizované množstvínicotnosti vytvoŤívalér, ducha doby, generaci. Tak básnÍ se tu o zemi (Karel Schulz):
390
,,Na ušecharistonechsuětachtěl b1ch tebe, u.yzpí,uat která nejsi atc nežrníčuefotbalouém matchi S,K. Nekonečnl.,, uersus S.K. Vesmí,r pŤes vykoŤeněné měšéáctví, postdadaistické Neníto nejhorší všechnospínánís komunismem?Domnívám se, že nic ne. mrižetak poškoditvážnostkomunismujako takovátobásnická generace. jerržje nejhybnější Jejím ideovfm vridcem zdáse K. Teige, a má zjevně na svědomíjak typografickou pravu, okopírovanou otrocky z l'Esprit nouveau' tak i cizojazyčn! mate. riál., z něhož se ,,béie...Jeho závěrečnf program, sebran! ze všech koutri světa, hlásá asi tyto zásaďy: fotbalové zápasy, kino, cirkus, technickou krásu, purismus, pryč od divadla, tanec, fotografie, umění, kterépŤestanebft uměním, ričelnost konstrukcí,ekonomii... Škodaže se svfm článkemjiž pro. je neekonomicképsát, co už tolikrát bylo napsáno, hŤešuje: a reprodukovat ze znárrrlclnjiž reprodukcí. Mám rád kino, ačkolivjsem se pŤi 95 procentechjeho propŤehánění,jež dukce nudil. Ale je mi hnusno z estétského staví kino pňímo do stŤeduumění. (Cosi fan tutti: chtějíce něco obhájiti, nafouknou to do nemožnosti.) PŤes Chaplina je uměleckf vfkon kina proti druhfm uměním stále minimální. Ale vždyétito mladí mužovéchtějí nás jen pobavit. (U nás prf pŤedstavujedivadelnictvÍJ. Honzl, kter1i dosud udělal jednu nebo dvě chudičce pÍedměstskérežie; hudbu klasifikují na nulu; literaturu na Černíka,Nezvala, Seiferta, Schulze,Vančuru _ ani Hora,Wolker, Píšanevzati na milost.) Bavíme se tedy. Ale je sporno' bude-Ii se také bavit studentská m|ádež,kterámá čísta kupovat tuto literaturu, plnou nevážnostia papírovosti, ježvrhá vfvoj miadého písemnictví hluboce nazpátek, pŤiživujícse na vážném hnutí dělnickém a kompromitujíc mladé umění. (Tribuna4,31. 72.1922,str.3-5)
39I
