Národní divadlo
Komedianti P aíIleronoui Polernick! erkurs literarníza ně usunut! V noru 1894 měla Pailleronova nová komedie svoji premiéru v Comédie frangaise, v listopadu v Praze. Kritika francouzská rozešla se v prvnim pŤípadě daleko více s obecenstvem francouzskfm než v druhém pŤípadě kritika česká se svym čtenáŤstvem a diváctvem. Francouzští kritikové - a to nejen levice reformní a analytická, nlbrž i konservativnější živly á la Jules Lemaitre - zjistili naprostou neuměleckost této práce a hlubok1f Úpadek autora Světa nudy a Myšky. obecenstvo francouzskénemělo však pochopení pro bezpečnévj,vody kritikrl a plnilo domy pŤi Komediantech. U nás sešlo se diváctvo s denníkritikou jako obyčejnědost blízko -fakt, kterj,karakterisuje jiŽ skoro naši novináŤskou kritiku: nejde pŤed obecenstvem, nestojí nad ním, nevede je, ale naopak: obecenstvo vleče kritiku a kritika není než ozvěnou jeho pocitri. obecenstvu i kritice líbili se Komedianti tak ,,prostŤedně.. nějak. obecenstvo všemu nerozumělo, lokální barva a šlehy a vtipy, které pŤedpokládaji znalost poměr , unikaly, smích propuknul kolikrát na nepravém místě,ale to nezkazilo dobry humor a nikomu ani nezabránilo ceněni hry. Řeklo se sice, Že to není takové jako Svět nudy nebo Myška, ale Že je to ještě poňárl zcela tictyhodné. Komedianti jsou sloŽeni ze dvou živlr1 velice si blízkj'ch, které se vyskytují nejčastěji vedle sebe u jedněch autorri a mají tyŽ zák|ad psychologickjl i esteticky: z fraškovité karikaturg a sentimentální plačtiuostia melodramatičnosti,oba tyto Živly tvoŤily jiŽ dňive jádro Pailleronovo, ale byly obratněji maskovány, nevyčnívaly tak naze jako dnes. PŤikr vala je karakterovější psychologie, která nebyla
často nic neŽ jemnějšífabulace, než lstivá hypotésa' kterou bylo pŤijmoutse zavŤenymaočima- ale nicméněbylo viděti tuto delikát. nějšísnahu autorovu (hlavně v Myšce) a ona p sobila' Že rozlil se alespoůmísty nad hrou světelnf tok jisté básnickéinspirace, že zahoŤellehkf prach bledéhoslunce, mdléhonádechu básnickégracie. Byla to z dobrépolovice iluse uměle a ne dost poctivě a umělecky pohnutísnadného vyvolaná, ale dalo se jí pŤidobrévrili, v pŤíjemném hrách, tŤeba měly v sobě již pŤedešlfch podlehnout. V obou vznětu s větší tradovány silnou část karikatury, byly piece některéfigury šíŤkou,s liberálnějšíprobádaností,s otevňenějšíplností, že mohly za komediemraaoličné. platit tak obě hry alespoĎčástečně Zcela jinak je tomu v Komediantech: tam poslední slabé zdi karakterního se vyborti|y v karikaturu, poslednízdánlivé citovéteplo vyvětralo a odvanulo ve falešn;fchlijácích slzí, pathetickésentimentálnosti a strojenémelodramatičnostilCelá hra je rozpťrlena:první prile je karikaturní vaudeville, druhá sentimentální melodram. V první chtěl autor napsat mstivj' a jizlivf pamflet dnešníhoveĚejpŤedem mladšího.Je známo, jakj. rychlf ného světa paŤížského, horečn1puls bije v dnešnífrancouzskémetropoli. Je známo také,jak umělci spojují se tam v cercle, v krouŽky, kluby theoretickéi prak. tickéliteratury, jak z kruhri těch vyšly v poslednídobě rriznéreformy umělecké,manifesty dekadencea symbolismu. Je známo, žestejně je tomu v malíŤství,kde místo někdejšíchhromadnj'ch vystav poŤádá několik oddělen;ichkaŽd! směr, každátradice, ano i každj'skoro větší umělec. Není pochyby také, Že tato drobná sdruženímají mnoho stínu;hlavní vina jejich je, žeubíjíindividualitu' její pŤímosta hoto. kruhu stává se solidárním,ztotoŽĎujese vou plnost. Kažďy pŤíslušník s nějakfm abstraktním programem a dŤíveovšem ještě s určitj.mi v rimyslnj'ch a hledanj.chbizarnostech osobami'rafinuje a pŤebrušuje (obyčejněryze náhodn1ich,hmotnj'ch a technickjch) vydanou parole. Pravda je však,Že v tom nenídnešnífrancouzská generacevj'jimkou. Kdo zná její rozvoj uměleckj, i politickj., zná prisobnost salon od sedmnáctéhověku ažpo dnešnídobu. Dnešnírltvar literární asočiace, uměleck1fcercle, školaje jen jin1f vzolec; věc, jádro zrlstaly stejné.
Jisto je, že velici umělci vŽdycky se svěracíuniformě školy vyhfbali. Pracovali a stáli osamoceni.o pŤÍmostuměnía individuality jim šlo. Pailleron uvedl na scénutakovyto umělecky cerkl mladfch. První by vás zajima|o'jakémají estetické,ideovékredo.Ale o tom neníve hňe ani slova. Jsou to lidé nejrriznějšíchtendencí,které spojuje jedna snaha: spěch za kaŽdou cenu. Nic jiného pro ně není. Zásluha jinr neplati nic _všecko je rispěch.K vrili rispěchuučini,co chcete:d.nes píšínaturalisticky a zltta mysticky, dnes malují plein air' zítra clairobscur.Jsou to zcela sprostía tupí spekulanti,uměnÍje jim prostňedkem k spěchu a škandál, exces, pohoršeníjedinou cestou k němu. Pracují k tispěchu zcela povrchnÍmu,zcela eÍemernímu; chtějí upo. zorůovatna sebe za každou cenu. Jak Paillreon karikuje, je tu oči. vidné.Je všeobecněznámo, žev takoqfchto kroužcíchběŽípŤedevším o směr, barvu, tendenci v uměni, žetuběŽi pŤedevším o program,na kterémse lpí s houževnatostí pŤímoscholastickou.Vystupuje se snad vtíravě,ale vystupuje se vždy za jedním praporovym heslem. Snad běžío osoby, ale ty jsou vždycky kryty uěcÍ.Hloučeklidi, které by spojovalajen a jen snaha rlspěchu(a nic jinélro)a kteréby se k tonru sobě navzájem pŤiznávaly s otevien m cynismem - je barokní karikatura, pŤedevšímjiž v mladim světě uměleckém. Tendence Pailleronovaje jasná: zostudit mladésnahy. A prostŤedek pohodlnf: imputovat špatnost.Proto vpálil Lemattrá právem Pailleronově hŤe toto galejni znamenÍ:jeto uaudeuille,kter!by se rád dal pokládati za komedii mravoličnou- a nazlvá zprisob jeho, jakfm adresuje svá pozorovánído známjlch táborr!, pŤímoneugbranlma necu1nlm (,,une adresse. . . qui ne choisit vraiment pas assezet qui n'est pas exempte d'une sorte d'impudeur..).PŤipomínámeto našimliterárnímšosákúm, kteňítleskali Pailleronov1im vfpad m, aby se také pŤihlásili o tuto málo čestnoudistinkci, kterou jim pŤiŤknulne advokát francouzskfch reformátor , nj'brž čestnj'spisovatel, pouhf čestn , slušnj' člověk. Všichni ti členové,,Jablička..jsou pouhébaroknípitvornéloutky, '. bizarní a posunkovéstíny: spisovatel, kter1f spekuluje s necudnosti (Larvejol), malíŤ,kterf maluje jak pravÍ, sám zakladatel ,,blátem.., sekty apartistrt(Caracel), mÓdní lékaŤ,kter uživá žin,aby mu urov.
154
naly cestu jeho kariéry (Saint Marin), mal1i Žurnalista, typ Proven. gala, frázista nejhrubšíhozrna, kterj.ovládá všeckylidi nejhanebnějšíminitěmi zištnostia ješitnostia pŤivedeto tak až k poslaneckému mandátu (Pegomas)_ všechnytyto Íigury nemajínic v sobě kromě znetvoŤenélinie svojí mravní kostry, kromě pitvorného mravního hrbu. Vedle těchto mladych šplhavcrljsou podáni jeden dva staÍí: pňedemtupj' a stupidní estetik de Laverséea kandidát Akademie, kterj'se stane skutečnějejím členem,ačnemá jiné zásluhy neŽ dosti pochybnéjménosvéhostr1fce,a starf umělec Morton, kterf pochle. buje za kousek reklamy mládeži, ač jí pohrdá a po straně se jí po. smívá.A zase tu karakteristika žádná.Všeckopouhá zlomená kostra, karikatura jednočárá,hrubá, bez hloubky a reality pozorovatelské, snadná, ležicírána na dlani. Vedle této veŤejnékarikatury, souběžně s ní vine se druhé pásmo karikaturg intimni, cítoué.Je to velmi spletená, plačtivá, romantická a románová historie stŤihu skoro dumasovského. V nečistéma prázd. . ném Jablíčku, v tomto paŤeništi drzosti a cynismu, v divokém a pla. némtrní vyrostl jedinj'štěp: naptosto ctnostnf, mravnf, váŽnf, nada. n;i, zdravf a neporušenjl sochaŤ Petr Cardevent. ostatní jsou pod. vodníci, on jedin1i umělec talentu i práce. Autorovi nestačiljen jako . rlčinnf pendant k neŤestidruhjlch; autor, kterf v něm stvoŤil jediného slušnéhočlověka ve své hŤe, určil mu mnohem t쎚írikol. Věděl, proč jej tak stňihnul: potŤeboval jej za ženicha. A za nevěstu vylrlédl mu neštastnou,ubohou, osudem těžce zkouŠenoudívku Valentinu, která jí hoŤkf chléb sirotčív domě PegomasŮ, kterou zradil kdysi kdesi nějak niěema, kterou kompromituje Saint-Martin a kterou vyŽenou . z domu, která pak utečese ke Cardeventovi, kdež se setká pcdivnou náhodou se svfm neznámym otcem, kritikem a pŤiznivcem mladého sochaŤe,Grigneuxem. . . atd. atd., až nakonec po mnohj,clr Útrapách dostane svého drahého Petra a ten ji. Je to zcela romaneskni' kom. binovaná, dobrodružná, prázdná a hluchá, jak náleŽívodnatou a fa. lešnou sentimentálností zabarvená legie náhod, nehod, shod a dohod' které pťrsobínejvj'š trapně na diváka. Jí se pohŤbil Pailleron 1aka uměIecriplně a naprosto; zbj'vala.li k němu pňed tím kapka sympatie
je nyní nadobro ztracena. Psychologické a umělecké ceny u koho, hňe za ment. Autor, kterj'strojil osidla na jiné, lapil se do neliv ce|é karikovat jiné a zkarikoval sama sebe. Jako nerozumí oi,n 'a.. Chtěl a karikuje jivpitvornou šplhavost' stejně nerozumí snaze síle,rozumu, kterou karikuje v sentimentálnost a nrelodramatičduši, nitru, citu, rozdělil si na dvě ohrady, na pravici a na levici; na nost' Lidi svoje jako blbce nebo jako podvodnÍky' na pra. levici dal zlé,které vidí bud vici dobré,které slátal ze syrobu a pňebarvil do pronásledované ctnosti nebo vznešenéhoodŤíkání.Je viděti, jak organicky souvisí spolu oba živly, karikatura i melodram, oba proudy, které sh]edala ostatní kritika velmi disparátnimi. První je hňíclt autorriv, druhjl jeho trest, prost1i drisledek prvého, vj'směch a vj,prask nečisté,neumělecké, nenávistné jeho snahy, Kainovo znamení, které si sám vypálil na čelo. Komedianti jsou povrchní fraška, která pňeŽene pŤed ztakem diváka roj pestr]ich much, mrak nejasnych pitvornjlch figurek, nemajícíchjiného profilu lečten, kterj. jim vtiskne po svélibovťtli herec, jenž zde má riplně volnou ruku. Figurky jsou Íixovány povze Zevnějškem, šatem, drŽením těla, česem' posunem. Jsou to pouhé barevnéstíny, bez nitra a bez Života, Herci hráli se šťastnoupohodou na svou pěst. Jejich těkavé vervě, někter1im šťastn1imbaroknostenr, které objevili, děkuje hra za svrij rispěch. V první ňadě jmenuju p. Sedltička,kterjl svoje figury konstruuje sám ze sebe s jistou malíĎskou, hmotnou, drasticky cynickou a vtíravou porlrobností v suché, tisečné bezpečnosti avzácné scelenosti. Vedle něho bystŤe a elegantně proÍilovalp, Voian šplhavéhosuchého sobce, ,,ktery vydělává si svou kariéruláskou.., jak zní Stendhalovo typické slovo. I všecky ostatní ulohy mužské, obsazené zejména pp. Seit'ertem, Slukouem, Šmahou, Bittnerem,tňeba většině herc právě pohodlně nepŤilehaly, byly provedeny se snadnou a pruŽnou lehkostí. P. Mošna stvoŤil Židovského dohazovačes uměleckou mírou, p. Šamberktupohlavého kandidáta Akademie' Z dám pi Kuapiloud pŤekvapila jiskňivou hravostí na Počátku komedie, pi SktenriÍourÍ idealisovala a zjednodušila tak i pňe. Pjďa prostou dobrotu a obmezenou horlivost mateŤskou. ReŽie P. Smahova _ nemálo obtižná - bvla v celku šťastna.
155
Autor Komediantrl vyslovil nedávnov Akademii svénázory o dém hnutí francouzskéhoumění. NeŤekl skoro nic jiného' neŽ co obsaŽenov Konrediantech.Mladésnahy jsou mu vj'stŤedníza cenu, aby zjednaly autor m jméno. Všecko vykládá si oposicí starému.Staršíbyli pr1f prostí, jasní, veselí; mladí pr1i proto sloŽiti, nihilistéa symbolisté;koketují se sociologiíi psychologií; formu složitou,aby maskovali nedostatekjádra. StaŤíbyli národ proto prj. mladí jsou kosmopolity;kazí se v cizině; slunnou jas F.ranciizaplavujíprf nordickj,mi a slovanskfmi mlhami. To byl p. Pailleronriv. Není novy v ničem. To všecko, jaksamivíme, mladím již jiní' snad v jiné, zdvoňilejšíformě - a na to
odpověděli již dŤívea velice určitě a správně mladi. NezmiĎ byehom se o tom, kdyby z tohoto náhodnéhointermezza nebyl tloukán v Čecháchv dnešnichbojích s námi kapitál. Je to vidět takovjl zprisob polemiky _ za cizim štítem - v Národ listech. Poměry prj' jsou tak blízkétPáni se d kladně mj'tít J ignoranti francouzskj'ch poměrúmohou tak tvrdit. Již ten fakt, francouzská mladá generace'která chce reformovat, musíkráčet takovou minulost litertirnt,pŤestaková jména jako Balzac, Stendhal,Taine, ZoIa a j. - kterfm u nás nemáme obdobnj'ch, postaveni našenaprosto nesrovnatelnés postavenímmladégenera francouzské.A jinf moment: u ntisnent koteril mezímladším|kr a škol.Ty jsou vlastníprávě našimodprlrcrlm,staršígeneraci.Z šíchstojí kaŽdj' osamoceněa odlišeněod druhj'ch, se svou pych a se svou snahou. Argumenty p. Pailleronovy jsou ostatně naprosto chromé.Ml o tom, jako by fraškovitost,hravá jiskrnost a veselá snadná byly znakem francouzskéhonárodníhoumění.Pouhf nejzběŽnější hled dějin literárníchjendevatenáctého věku poučíjej o pravém Chateaubriand, Yictor Hugo, Balzac, S{endhal,Flaubert, Taine, Y _ ti všichni byli temní, chaotičtí,mlhaví, těŽcí, symbolističtí, baví. Ti všichni nenáleŽeli bv do nároďního umění francou Dobťe.Pak je ale otázka, kdo by tam náležel.Pan Pailleron uvedl j jednoho. Je to - frašktf Labiche. V tom se tedy resumuje
postavil laskavě francouzskjlpro p. Pailleronal Snad by k Labicheovi byl vtipnj' ieste sene. Jsou velice žertovnétyto názory. Labiche Napsal víc. a nic veself, šumivf vaudevillista l nystrj' šprj'maŤ, z Francouzrl lepší pro nemají dnes a dávno neměli něž mělkévěci, Polemika s takovymi soudy je těžká'Ve Francii pochopení. a smyslu jen smějíse ostatnějiž pronášet v Akademii. A z jakfch liďí rekrutuje sám Pailleron v Komediantech na figuŤe sbor, ukáza| tento se často zapomíná sám na vlastní objevy. škoda, Že Je p. d.eLaversée. ukázali dávno, jakf drzj' podvod kritikové Mladí francouzští a klam tropí se tam s národním duehem a jak špatně a zvrhle mu rozumi ti, kdo nejčastějijej maji v tlstech. JsouJi kde a v čem obdobnépoměry u nás, je to v tomto bodě, jak mrlžemekdykoli a komukoli dokázat.
Jirdskťta otec jevištěmNárodníhodivadla nová Na počátkuprosincem. r. pŤešla je p. hra Jiráskova otec. Práce označenana ceduli estetickounálepkou ,,drama...Jedna částkritiky (p. Kuffner v Národníchlistech)pokládala otce pŤímoza nejmodernější drama, za tvrdošíjnj'drlsledekmoďerní, společenské, experimentálnéformule umělecké.Já zde soudímjinak' právěopačně:otec je mi vnitŤněnesrostlj.a pochyben;i tvar, dramatick1iblud, ne novf, a|estar!,ležícísto let a víceza námi. Je mi velice blízk1 melodramatu Diderotovu a jeho blížencriv druhé polovici osmnáctéhověku. Nemá také daleko k romantickétragedii osudové německého a stŤízlivé Sturmu a Drangu. Mnohému,kdo zná počestné tradice p. Jiráskovy prosy' jeho zlatou stŤednícestu, které se tak houževnatědrŽív celésvétvorbě, jeho nenávist ke každévervě, ke kaŽdéodvaze,k novémuoriginelnímupojimání Života nebo umění _ čtouse hoňejší soudy těžko,se skepsía pŤekvapujísnad jako rimyslná Paradoxnost,vyumělkovaná bizarnost kritická. A pŤeceplati doslova, Jak dokážu.Pan Jirásek, estetickj'konservativec ve svfch románech a povídkách, ktery pŤísahalna ušlapanouuměleckou silnici, kter;i
svědomitě vyplĎuje rriznéepickégenry - vybočujeskutečněv s divokou extravagancído nebezpečnj'chskal a lesúnaturalistic romantismu. Pan Jirásek je v otci skutečněrevolucionáŤem.Ne jak se to pŤihodilo,ale je tomu již tak. Snad ani p. Jirásek o vzpo nevěděla snad stojímenad živelnjlmfaktem,nad bezděčnou
lidské pŤírody,dlouho sepjatépod těžkévšedníjho, dlouho za do jednotvárné krásy a Íízenéjeclnotvárnou, černou, věčně vol
a vlekle visícíopratí.Ale fakt je tu a musímejej konstatovat, nás piekvapoval. ovšem náhodová v1ijimka' která nám z \eyyz
telného rozmaru poskytuje toto opravdu vzácné divadlo, nemo
piemoci riplně pravidlo, zákon, pňirozenostp. Jiráskovu, jeho ko vativnou, rozumnou starobylost. A tak stalo se, co se v danlich mínkách musilo stát: p. Jirásek v otci je sice revolucionáŤem, zároveťrstarfm, velmi star m revolucionáŤem. Sto let (volně počí
starÝm revolucionáňem. Ke cti jeho jako člena Akaderrrie b konstatováno, Že se nedovedl ani v revoluci zapŤít. Když jiŽ m revoltovat - revoltoval antikvovaně. Podnikám klidnou prof tilohu, vykládám anatomick ritvar p. Jiráskova ,,otce...
Tragick1lmrekem p. Jiráskova dramatu je čtvrtláníkDivíšek' tŤídětí: jedné dcery a dvou synri. Špatny,nejhoršíotec, vyl hned,poněvadžjednáprotiprvnía základnízásadě každépedago té, Že všecko, co podnikáme se svj'm dítětem, se svfm s vychovancem' musí miti za cíl blaho dítěte, svěŤence,vychova Že diténesmíbfti nám prostŤedkemk nějakémuvnějšímucíli, leŽí mimo ně, mimo jeho blaho. Proti tomuto prvnímu poŽa každépedagogiky, kterf ozŤejmil novj, filosoÍickj realismus, naprosto a rlplně Divíšek.obětuje blaho, osobní,individuelné svych dětí anějštmucíli, podivnémucíli, kterf si _ neznámo jak vzal do hlavy. Chce totiž napětímvšechsil sv$ch, vflučnj.m děnímjich domoci se sousedníhostatku, majetku Kopeckého,k kdysi náleŽel jeho rodu. Této rodové pj.še obětuje všecko: svoje požitky i všeckoštěstísvjlch dětí.Divíšekje starj. známy, v naší literatuŤe do posledního svalu vypracovanÝ typ sedláka, pŤissátého ke svojí pťldě,skoupéhoa lačného,kterf cel
upíná k nemovitosti svojí, jemuŽ běži o nedílnoudědickou posloupcelku pridy' Bytost plně typická, rodová, konservativní nosturčitého jedinečného pro svobodu sebeurčení smyslu ' již celirduševní - prosta je jedním lanem: napjatym dán prrihledně mechanismus karakterovjz funkcí rodovou. NejdokonalejŠíhopňedstavitele této společenské podal p. Svoboda ve svém funkce, této síly fysiky společenské, jest sociální demonstrační Divíškoví z V však ,,Rozkladu... DouŠovi jímŽ z něho pan individuelním zabarvením, rozrušena i onoho síla tupé, romanticky zkaristŤední, chorobné, duševně v Jirásek učinil kovanéindividuum. Pan Jirásek zabarvil Divíška svého dvakráte: jednou jako romantickéhomstitele rodového,kterjl nese na bedrech sv1ichtajemnéposlání,ktery chce vrátit rodu svémustatek, jenžmu kdysi dávno náleŽe|a o nějŽ byl kdysi' jaksi (neznámo jak) Kopec. kj'mi pŤipraven' a po druhé jeho bigotnoslí,prvkem, jejŽ naprosto tuším,kritika, ač má v dramatě p. Jiráskově drileŽitost pŤehlédla, stŤední,základnou, pojmovou, jak hned osvětlím' Tyto dva rysy karakterovépodstatně spolu těsně souvisejí,jak je sdostatek známo ze starych romantickj'ch melodramťr:rek, kterj. má jakési tajemné, poslání,kterj' má veliké,od starfch, dávno mrtvfch pradědriulože-né je provéstinějakou tajemnou mstu, pŤirozeněpověrčivy,pokládá se za nástroj jakéhositajemnéhourčení'pŤipisujesi pŤirozeněosudnou drileŽitosta závažnost.Divíšek p. Jiráskriv je takovy romantickj' osudov1ispiklenec,taková romantická karikatura. Tento člověk,kter" má tajemné veliké poslání: dostat do svych rukou statek souseda Kopeckéhoa spojit tak obě usedlostiv celek, kde by dál nedílněseděl po něm jeho rod, jako seděl kdysi pÍed ním - je zamlklj', urputny, tajemnj, pověrčivy,bigotní - je svaŤenpodle starého,osvědčeného romantickéhoreceptu. Není náhodné,Že v druhémaktu, kdy dosáhl konečněpo celémvěku lopoty, bídy, odŤíkánía pokoňenísvéhocíle, kdy nenáviděnjl odp rce byl vyhnán ze statku, kdy po prvé večer vstupuje do dobytéhonepŤátelského statku, první, co učiní,je, že hluboko se poklonípŤedobrazemBohorodice a rozžhneolejovésvětlo Pňedním.Není náhodné,žedceru i syna zasvětil Bohu, žeji odvlekl proti v li její násilím do kláštera, jeho proti chuti jeho sepjal do
159
091
kleriky - je v tom zachycena jeho chorobná pověrečnábigotnos lidí duševně jednostrannj'ch, v1flučnfch monomanr1. Divíšek j
člověk nenormálnÍ, pathologick , to jest pŤílišrizkjl a nevyloŽen autor ani nenapověděl nám nic z vlivti, které tak utvoŤilyjeho povah
Divíška celéhomusímepŤijmoutse zavŤenjlmaočima.Autor ho z kulis hotovéhoa neměnného, jednou provŽdyjakoi sestrojeného sochu. A jen tím stává se, že vidíme jej jako uzce z černého iapiru vystŤiženousiluetu, jako osudovéhoromantickéhospiklence. Tomuto člověku brání v poslání jeho vlastní syn, alumnus Jan. Zamiluje se totiŽ jako pravy Montek-DivÍšekdo Julie Kapuletovy, d.o Anny Kopecké,dcery opovědnéhonepŤítele svéhootce. Ale ustupuje hned v pause mezi prvním a druhfm aktem od lásky svojí,povolujei otci, kterf jej zavfuádo semináŤejen za slib, Že ušetŤÍ rodičúmilované] dívky. Star]fDivíšek,jako všickni romantičtísvárlivci, je podvodnf a věrolomn;f.Nezdržíslova danéhosynu a pŤivedestaréháKopeckého bez slitování na žebráckou hrll' Jan doví se o tom, až když iuaza ie , dovršena;pŤijÍŽdí z Hradce, pŤicházíke Kopeck m právJ, kdyŽ tito : se stěhuji ze statku, a zaslibuje se Anně. Měni vribec rimysly a směry svoje, jako hybná korouhvička,do kterévane vÍtr autorovy potÍeby. Tento Jan je nejsmutnější figura dramatu - naprostoprázdná, plochá a hluchá d še,bez pevnéhotázu a určitékarakterovékostry. Je to bledf idylickf milenec,vystŤiženfz kalendáŤe.Je to měkká, povolná houba, jiŽ autor smačkne,jak chce, a jiŽ ucpe, kdykoliv poiŤ.buj", prrilom, kterjlm nabírá se voda do jeho dramatickélodičkv. V dra. matě p. Jiráskově nečinínic, nežŽe odvolává a měnísvá rozhodnutí: l Ťekneano jen proto, aby mohl ňícipo něm ne. Mění svérimysly, jak potŤebujeautor pro směr a spád svéhodramatu. Je to pohodlné kormidlo, bezvoln;isoumarv jeho rukách. Soudil jsem, že na svém roz. hodnutív druhémaktě setrvá, ale mj,lil jsem se' Nevěděl jsem, žeho autor potŤebujeještěke katastrofěa žejím podle toho zatočÍ. Stane se totiŽ něco, co změnÍzase jeho rozhodnutí,jeho rimysl domoci se jakéhostalréhospostavenía oŽeniti se s Annou Kopeckou. Toto ,,něco..je právě krÍsedramatu, jeho krvavá rána. V tomto bodě je právě revolučnostp. Jiráskova. Stane se, co nemohl nikdo pŤe.JvÍdati.
Druhj' syn Divíškúv,obmezenÝ,tupÝ, surovf chasníkBobeš,vy. volenj.dědicsvéhootce,serve se v osudnf večers mladfm Kopeckj.m' je bratremAnninfm, a je od něho v kŤíŽkunáhodou zabit. Tím situace hotovosti, zběžicích dějovj'ch nití. tuhé Vyjasní se všecko v vypletena v pevnémzakrojenínoŽe,kterfm sklátil Bobše. Starj' Divíšekje pÍipraven o dědice, jak jej pojímá podle svého názora,totižo lopotnézvíŤe,kteréby zachovalo a rozmnožilonabytj. statek a odevzdalo jej jinému takovémutaŽnémutěžkémuzvíÍeti, svémusynu' Jeho rodovj'cíl je rozdrcen,jeho rodovj.sen je zasaŽen bleskemz čistéoblohy, když již ho dosáhl, kdy po něm vztáhnul již lačnoukňečovitouruku. Nyní zb1ivá mu jen jedin1i mužskj' potomek, alumnus Jan, kterf by mohl uskutečnitjeho rodovj.sen. Je pravda, že není vhodnfm materiálemk takovémutocíli, ženeníz toho těsta jako byl Bobeš,že je v podstatě svéprvek jedinečnj'.Ale starj' slevil by nyní mnoho ze svézarputilétvrdošijnosti.Ta, zdá se, je nyní zlomena v té nevypočítatelné tajemnékatastrofě, rozlámaná a zvětralá pod tímto hromovjlm riderem. VyvŤely v něm, tušíme,nyní ryze lidské srdečnécity otecké,běžímu nyní jen o Syna' zdá se. Ale ten odvrátí se nyní od zlomenéhozarputilce. Jemu navzdory vstupuje do semináŤe.otec je bez děti. on, kterj.Žil jen pro sen rodovj, ztrouchnivív studenéněmé sirobě. VystŤednívylučnost jeho je ochromena vj'lučnostídruhou, právě protilehlou. Zcela pravidelná geometrieviny a trestu, zvážená na lékárnick ch váhách. Jan změnil znova (po tňetí)svrij rimysl a tato změna dovršujekatastrofu. Je ne prosny, poněvadžpodle autorova záměru musí bj.t ne prosny. Jak viděti, je stňedem,kritickj'm bodem hry p. Jiráskovy kata. strofa druhéhoaktu, náhlá, náhodná, nečekanáa nepravděpodobná smrt Bobšova.V jeho smrti ležítrest pro Divíška.Do Bobšesložil všeckusvoji naději a lásku. V Bobšije potrestánza ni. Jaká je smrt Bobšova?Zee|a náhodná a nepravděpodobná,opakuji. Stejně nepatrnoupravděpodobností mohl Bobšeusmrtit blesk, rozdrtit vyvráceny strom, mohl se na něho sesunoutstrop nebo mohl Podlehnoutepidemii. Ktitické proievy II. 11
i62
Smrt Bobšovaje náhodná. Náhoda? Co je to náhoda, ptáte se. Pojem naprosto nefilosoÍick1f. otevňete Íilosofya čtěte.Nrihody nen!, vykládají vám. Náhoda je klam, je našenevědomosta neznalost. Všecko děje se zákonně, pňičinně'nutně. Ten však, kdo nezncizapja. nutnéhosledu podmíneka ričinkri,mluví o náhodě. Je tosti pŤÍčinné, to prázdnéslovo, kterym maskuje svoji nevědomost.,,V pŤíroděnení nic nahodilého,njbrŽ všeckoje nutnostíbožsképŤirozenostiurčeno, aby určitlmzpťlsobem existovalo a prisobilo..,čtese v I. knize, 29. větě Spinozovy Ethiky. Jak viděti, je sám pojem náhody riplně falešnya nereáIn1i.Je to subiektiun!omyl, blud a klam, je to něcočistězáporného_t. j. pouhá nevyjasněnost, nevysvětlenost postupu, cest a stezek, kter1fmi jde, vine se a stéká pramen jevri, jich sledu a souvislosti. Z těc|tto drivodŮ nelze pojem náhody pŤipustiti jako rozhodující stňeddramatickéstavby a její klenutí. Nebot v uměleckémdílejako v kaŽdéstavbě, žádámestále nutněji a urputněji určitoupevnost a lo. gickou souvislostjednotnosti.V dramatě právě běŽío to, abychom poznali a vysledovali ten ŤetězpŤíčin a čin , tu zapjatou ňadujevri postup, jakj'm z prvního činu, z počátečního a docházi se nutností logického rozvoje k poslednímufaktu n, které je pak fiIosofickou a mravníkritikou prvního,počátečního a, tragickéhočinudramatické figury. Mezi prvním a poslednímčlenemmusí bj,ti zcela zňejnrá,světelná, nepŤetržitásouvislost pŤíčinya ričinu.NÍusímeviděti a slyšeti tu celou ňadu fakt, která.osudněa nutně vyplj'vají z prvníhoa vedou nepňetrŽitou,že|eznoudrislednostík poslednímu.Jak první čin,první faktum zrodí druhéa to tŤetíatd. - tento postup že|ezné logiky _ tato ozubenákola, která jsou vpletenajedno do druhého- tato pŤíčinná rodová spojitost členrije právě dramatická logika. V ni běží o to, ukázati, jak v prvním činuje skryt, obsaženčinposlední,katastrofa, ukázati čin poslední,konečnérozhodnéfaktum jako pŤímj. a nutnj' drisledekprvního.Nebot jedině pevnou zňejmostía správností této Ťady je dána dramatická kritika, ethickéoceněnírozhod. néhokroku rekova. Kde tétologickéŤadynení,tam nenídramatu poněvadŽ schází každá perspektiva, kaŽdá reflexe a kritika ideová
podminkoudramatu je nám urči. Slovem: pojmovou a pŤlrozenou od ní však právě dobňe tost a zapjatá souvislostfaktri (determinace). a piesně se musí odlišovatosudnost,fata]ismus.V osudnostije ob. saŽenjiŽ pojem náhody. Cosi se stalo osudně'znamenájen: stalo se to tak ustanutně, poněvadžtak se musilo stát, poněvadŽprozŤetelnost _ jak se pŤedurčila rozhoďa, postupu, ale bližšího nic nevím, novila, jest zásadnj. rozdílmezi determinismem tak stalo, neznám. A v tom a fatalismem (osudností). Fatalismus je pouhá, nahá víra, (určitostÍ) determinismus je věda. Fatalista bez drikazu věŤív pŤedurčenou nutnost dějri. Determinista tento nutny, vnitňně zapjaty sled dějri zjišťuje,dokazuje na hotovych konkretnj'ch hromadáchjevri, ježse. a čin.Fatalismus nic nedoŤaďujepo logickych zákonech v pŤíčinu kazuje, nic nekritisuje; on je pouhá víra a nesnesekritiky. Visí celf ve mystivzduchu, nemá vŮ.becpodkladu fakt a cifer. Je to nejkrajrrější cismus, kterf všecku rozumovost a priori vylučuje.Determinismrrs naproti tomu santa rozumovost' sama kritika, samo poznání,zkouMezi determinismema fatalismem,jak patrno' mání a pŤesvědčování. je rozdíl zása
163
161
poblouzení,které obyčejněrychle zmizi a pňivedese samo ad absurdum. Žádáme dnes všudevíce,určitějia naléhavějisouvislostlogické nutnosti, d kaz a hmatavou jistotu toho zapjatéhoŤetězupŤíčinného. Fatalismus snesemednes pouze jako psychologickjl,jako látku dra. matu, ale ne jako jeho formu, ne princip jeho komposice. Chutnám ku pŤ.vj'borně poesii fatalismu u Maeterlincka, kde se mi fatalismus podává pouze náIadově jako psychologickf fakt, objektivně a zku. sebněv podobě strachu, bázné,pŤedtucha zděšení-ale je mi nesnesitelně odpornj'v dramatě p. Jiráskově, kde má bjti ideovfm drika. zem, kde je podstatou stavby dramatické,celou jeho formou, vlastní spekulativnou záhadou. Pan Jirásek dopouštíse téhoŽbludu jako kdysi krajní naturalista Diderot a krajní němečtíromantikovét. zv. Schicksalstragedie.Aby ukázal falešnéstanovisko,pochybenousnahu svéhoDivíška,jeho otcovskouvinu a hŤich pouŽijek tomu náhodné rvačky,v kterézabijí mu Bobše.Nemusil bft ani tak vyběravfm _ stejnou cenu logickou a d kazovou měIa by Bobšova smrt v posteli na tyfus ku pŤ. Nebo ještě radikálnějšícesta, aby rlmysly a snahy Divíškovybyly obráceny v prach a popel: _ mohl zemŤítsám dŤíve, neždosáhnestatku Kopeckjlch, raněn mrtvicí. Není tŤebakarikovat, aby bylo patrno, Že autor nemá nejmenšíhosmyslu pro dramatickou logiku. Nebot kaŽdémudiváku béŽio to, vědět, jak pochybená snaha Divíškovasama sebouse na něm pomstt.Jak tím,Že bludnf rimysl svrij pojal a prováděl - scimprani stal se jeho obětt.Takovéje tu thema dramatickélogiky. A na ně není Žádnou odpovědísmrt Bobšova ve rvačce.Je to pouhémrzuténeštěstí,mrzat,ánáhoda, která nesouvisi nijak pňíčinně a logicky se špatnfm otectvim Divíškovfm. A ričinek tétokatastrofy je jen čistěnapínavf, hmotně rozrušujÍcí. S hlediska dramatickélogiky je roven nule, je naprosto lhostejnf. Pan Jirásek nedokázal, co chtěl a měl dokazovat: totiž že Divíšekje špatnj.otec a jaké smutnénástedky vede za sebou toto špatnéotectví pro rodinu a hlavně pro něj sama. Chtěli jsme vidět, jak otravuje a rozrušujetato chorobná zvrhlá snaha děti a jak nakonec tyto pŤirozenoudrisledností reakce odemstívajise otci; chtěli jsme kritiku snahy Divíškovyviděti zcela hmotně v pŤíčinné drislednosti,v zhoubě, které podlehne na-
konec sám; chtěli jsme viděti, jak tento tvrdošijnj' tupec nakonec prohlédápod ranami, bolestmi, klamem, kterou mu pŤinesed slednost jeho snahy, logika cesty, kterou sám chtěl a kterou sám šel. otci p. Jiráskovu schází všecka komposice, všecka dramatická jasně veden1im logika, všechnamyšlenkováhodnota. NepŤesvědčuje drikazemlogickénutnosti, logikou činri,njlbrŽ ohromuje,zastrašuje, rozrušuje pouhou slepou náhodou. Je to hra myšlenkově pustá a prázdná. NemriŽeme v ní bfti vzrušeni kritickou ričastípsycho. Iogickou,poněvadŽnecítímenikde hybnépracujícíteplo rozboru a d . kazu. Jeto melodramslovem,kterf budí buď tupf Žas nebo mlhavou náhody v bec. sentimentálnostjako pŤekvapujícínevypočítatelnost Jsme skličenia zklamáni po smrti Bobšově stejně, jako kdyby bylo zahŤměloa blesk zabil Bobše nebo Divíška nebo zapá|i| statek. Nedokazuje to nic. D kaz, postup, v1ivoj si p. Jirásek vúbec škrtnul. Zďá se, Že bude dokazovat, chystá se k tomu, vidíte pŤípravy'a na. trapně konec vezme houbu a smaŽevšecko.Takové zklamání pťtsobí a odporně.
Vypouštíme Jedno lze namitati, co bylo, tušim,všemipŤehlédnuto. z počtu totiž pouahu Diaíškouu.Je to, jak známo, člověk tajemn1i, pověrčivj,,bigotní,jak se zďá.Lze tedy namítnouti:tomuto pověrči. vému člověku je smrt Bobšova hotovfm, skutečnj.mdúkazem,že bloudil ve svj.ch snahách. on, kterj'zavěsuje lampu pŤedsvatf obraz a blahoŤečí bohu za zkázu svéhonepŤitele,netuší,ževeďe v komoŤe iežíumírajícísyn. Nebude vidět v tétonáhodnésmrti prst boŽí?Není ona tomuto fatalistovi a mystikovi zŤejmjlm,nevfvratnfm drikazem a trestem? Proti tomu je nutno ukázati, Že Divíšeknení dosti rozhodně a prohloubeněkreslen jako fatalista a mystik; psychologickyje vtibec nevyjasněn,nanejvfšpovrchně,plaše,mělce arozplizle ve stínu narj'sován. Ale i kdyby tomu tak bylo, je hra stále roztrŽena,bez. tvará, zvrhlá a prázdná, poněvadžpan Jirásek postavil jiné thema, než na jaké odpovÍdá:thema jedná o drisledcíchzvláště zvrhle po. chopenéhootectví a ne o nepŤíčetnosti fatalisty. Je jasně viděti, že
r66
p. Jirásek nepochopil naprosto dramatickou logiku, pŤíčinnou závislost a
.o^hšověa starÝ l(Ťivda, rozhoŤčenj,a malicherně zlostny, Že posílají
167
Žalm nad jako sj.čektáhlj' pohŤební l.JiJu"*, oacnaziskŤehotaje do školy i"; ieštětělem.Zdálo se mi, Že tu p. Jirásek pŤestoupil potvrdil mi, Že pan Jirásek ,'podivně k MaetertrncKovr.r ostatek našístaršímusejníkovékritiky. Iuii,uu., jak zni slovníkovy termín scényve vás ihned zdušena,kdyŽ tu n"sto.ii je sugestivná síla této její, a pťrsobípak odporně jako si uvodomite liché a falešnémotory kter.f pŤicházínejlépevhod á.to.urni klam a násiln světelnj' efekt, dramatikúm,kteŤímají v hlavě tmu. u"Í-J
Celkemmnep.Jiráskriv,,otec..pŤekvapil.VyloŽiljsemjiŽnahoŤe, jak'Čekaljsemkaždfmzprisobemplodsprávnější,korektnější,aka_ tŤebake stu demictj. a viděl jsem licbf a zvrhlj. revolučnínáběh by dnes zajílet starjl náběh - ale pŤecejen revoluční.,,otec.. byl jej uváď p. Jirásek, napsal mavf, i tayny jej napsal kdokoliv. Že v Žas.
Kltcper u Žižk u meč Galvanisovaná fraška Klicperova vzbudila v divadle většinou zcelajinj'než prostj'Živelnj' zájem,naivní a otevŤenfsmích.obecenstvu je pŤílišprostá, zastaralá a pŤekonaná,cítídobŤeve svévětšině čistěhistorick1ia antikvárni zájem a směje se proto z jakésiliterárně dějepiseckéšetrnostia znalosti' s její pŤevahoua shovivavj.m pochopením.UpŤímněa opravdově smály se snad jen děti tělem nebo citem. Jiní usmívali se mírně a labuŽnicky mdle potěšenínrhistorickéhodiletantníhoznatele starj'ch mincí nebo obrazri. Ta staromÓdní vegetariánská, málo koŤeněnákuchyně nemúžetaké váŽně soutěžit s paŤížsklmipikantními omáčkami,jaképŤedkládáobčasobecenstvu jako našespráva a jeŽ pak znamenajídeset vyprodanfch domri Carréoua a Btchonoua,,Reduta,,. Klicperova fraška,krotká, naivní,mírně,upŤímně,slušněa snadně veselá,je milá sv1,marchaistickfm rázemjako stary rodinn5lporcelán stěŽkymihlinkovit;fmikvětyajakostar1ibíl1fvenkovskynábytek
plnf ještě slunečnézáŤea kmínovévťrně.Je milá svojí světlou pŤil tulnou otevňenostía svÝm čtveráckjlm,poctivě a dťrkladněbuzen;fm 1 vese]im.Byla pěkně, stylově, Ťeklbych, sehrána pp. Řadou, Vojanem, Mošnou, Pštrossem,kterf byl v bornf Ivan, česky věrné domácí zviŤe,Šamberkem a s|. Vlčkouou,která S pravou staromÓdnísvěŽestí i zdrŽelivostízároveťrŤíkalav kvítkov1ch šatechsvoji Marii.
Augieroua P ant Cauerletoud ,,PaníCaverletová..je z poslednícha nejslabších her Augieroq.ich. Hrána byla po prvé tušímr. 1876. Je to praktická cilová tendenčnÍ hra, skoro právnická uvaha. Dobrá, milá, čestnáženaprovdala se za zpustléhoničemu,Morsona, od něhoŽ se musí odloučitpo několika letech. Poněvadž z manželstvíjsou dvě děti, nemriŽese po právu francouzskémprovdat po druhé,n brŽ musi Žíti svobodně odloučena od svéhozpustléhomuže.Zamiluje se sice do šlechetného mladého muže Caverleta, ale nepovolila by jeho prosbám, kdyby jí nebylo tŤebajeho hmotnépomoci pro děti. Žijí štastněve vzornémsvazku, v Ženevě tuším,celou Ťadulet a vychávávají svědomitě děti Morso. novy. PŤed vnějškem žiji jako manželépo právu - obecně váženi. Ale váŽnost tuto hned ztrácí, jakmile vyloŽí pravf svrij poměr. Počestn;.i otec jeden ihned odvolá žádostza ruku mladéJenny Morso. nové,o niž se ucházel pro svéhosyna. Mravně je to všeckov poŤádku, jste šlechetní lidé,vy i panÍMorsonová - ale veÍeiné mtněnt, konuence? Dcera nenÍpak již, jak se ňíká, z dobrérodiny * tak argumentuje farizejsk:fbavlnkáň. K dovršeníbídy objevísenáhle na jevištiničemnf Morson, kterf nyní, kdy jeho rozloučenáženazdědila nějakj.velikf kapitál, chce, aby buď vrátila se k němu, buď zŤekla se Caverleta; jinak hrozíjí odejmutímdětí.Milenci chtějíse rozejít,kdyŽ vtom nebezpeči zmizi, Mlad;i snoubenec Jennin má šéastnj'nápad odbfti dotěrnéhoničemunějakj.m prilmilionem; ten za to pŤijmešvj'carské občanstvía tím je neškodnj'.Jenny dostanesvéhočlovíčka. Hra ukazuje, jak m bídnj'm a nedostatečnfm opatňenímjsou
_ stejně bídnfm, hluchfm a konzákoly a všecko tak zv. právo venčnímjako společnost,která je hotovila. Ta společnost,kterou pŤedstavujeve hŤe bohaty obchodník,kterému je ,,shoking.. čisty á nasn1; život dvou šlechetnychlidí a - nebylo by naprosto ,,sho. king.. bídné,ubohé,mukyplné manŽelstvídobréženy s ničemnfm právem, slyšímeve hŤe,není ve zhyralcem. To, co je ve ŠvfcaŤích F.rancii.Pěknéprávo' sdělujísi svoji kritiku dva mladíci ve hŤe. Jak viděti, ná|eŽí,,PaníCaverletová.. k těm u Augiera Ťídk1im instituce, daná kde krÍlisuie společenské hrám ptotispolečenskfim, jedinci proti její proti pravdu společnosti, za dává zŤizeni, a a hotová jsou, opakuji, u Augiera v nenespravedlivé,kruté tyranii. Hry ty patrnémenšiněa ná|ežike slabším.Augier pravidelně naopak maluje společnost,kreslí soudobémravy liďí prúměrnfch, všedníclr,tucto. v ch, kteŤi žijíve společnosti,zboŽťtujiji, vyhovují jí a odrážejíji. konservativní pŤírodoJe pravidlem mravoličnj.básník společenskj., proti společnosti ind.iuidua piseclidskych typú. Zde vj.jimečněkreslil jeho je však nepatrn . Augier není postavenáa s ní bojující.Úspěch povolanf psycholog individua vzepŤenéhoproti konvenci, mravu, společnosti.Pole to bylo vyhrazeno jinak hluboké,smělé,hloubavé duši - Ibsenovi. Srovnáme-li ,,Paní Caverletovou.. s lbsenovj'mi protispolečenskfmihrami - vidíme celou její plochost a prázdnotu. proti konvenci - ale nedovedl Augier chtěl malovat jedince opŤené než obětovat je konvenci. Místo na pole anitÍníhozdpasu, na pole suědomí- jak činívšude lbsen _ pŤeneslspor na čistěvnějšípúdu hmotnéa dějovézápletky. Rekové Augierovi jako praví Francouzi nedovedouodpírat mravu a společnosti.Schází jim k tomu vnitŤní život, pjlcha samoty, ta největšíobět odŤíkání.Nemaji tu krásnou, silnou,po pravdě žiznicíduŠiNory (ani ty jinéapoštolskybezohledné dušeIbserrovy),téNory, která je dŤívečlověkemneŽŽelou a matkou a dŤive dušínež člověkem.Proto Ťešítaké Augier svoje protispolečenskéa protikonvenčnídrama tak uboze - prilmilionem frankri! jaké si lze To je nejsmutnějšíŤešení problému protispolečenského, pňedstaviti.To je žalostnákapitulace, to je zlomen1imravní vaz. Tak dovede Ťešitispolečenskounesnázi, nesprávnost a kŤivdu jen Fran-
couz' Francouz ]epšíspolečnosti, autor bohatéhoměšťanstva. Podplacením!Nedivímese pak, Že ritlejšímravní svědomí, Žíze po spra. vedlnosti a touha agbojouatiji, jimiž je proniknuto mladé dnešní pokolení francouzské, které se nezamyká nijak pŤed bolav1imi společensk)imiotázkami, odvrací je od Augie.u u ,,"d" k lbsenovi, neh]edě ani k tomu, že tento jako myslitel i básník stojí vysoko nad oním. ,,Paní Caverletová..je psychologicky slabá, daleko slabšÍneŽ jiné, prostě mravoličnékomedie Augierovy. Karaktery jsou ploché,mdlé, nevjlrazné.Caverlet a pí NIorsonovájsou pŤílišabstraktně ctnostnÍ a šlechetní, starf Morson raÍinovaněpreparovany v cynismu a zvrh. losti. tsilj' pár hráli p' Slukov a pí SklenáŤová, čLrn1iprotějšek p. Bittner.
Vrchlického Suědek a Zduěť lukauicltéhopdna o nov53chdvou pracích,jimiž se pŤihlásilna jevištěpo tŤíleté pause p. Vrchlick]il, nemohu nic více Ťici,než že jsou to zdramatisované anekdoty. o psychologii,pravděpodobnosta jiné takovélapalie se tu p. Vrchlickjr nestaral.
Dauisoug I{atakombg Veselohra ,,Katakomb}.., posled1Ínovinka Nár. divadla, je podepsaná DauÍsemjako autorem. Davis je pseudonym vídeĎského, asi čtyňicetiletého dramatika a nove]isty Daiida, umllecky zatim docela prostŤednihoa bezvyznamnéhospisovatele. V banální a hluchéně. meckéňemeslnéprodukci.vese]ohernístojí Katakomby o pril hlavy vyše neŽ ostatni brak a odtud tolik hluku. Katakomby nejsou plod realistické fornrule. Zanedbávají první pi.íkaz realismu: studium prostŤedí, určitéhofysického i iia,teno okolí' ,,Děj hraje za našichčasriv norské residenci..,čtemena ceduil
poněvadŽje jiŽ jednou zÍto:oze, -a|etoto Norsko je jenklam, ritočiště velmi nezvykem s hlediska německéhoveseloherníhoŤemeslníka _ že kus musí někde hrát. Katakomby jsou zvykem rozumnfm universálníkomedie všelidská.Lidé, kteŤív ní vystupují, patŤívšem národrim a všem zemim. Barvy místnínemají Žáďnéve své otňené byrokratickéšedi.Jsou universální,jako je universálnístát, moderní stát, jemužslouží.A universálníjsou taképsychickémotory, ježjimi a protekcionáŤství. hfbají: šplhačství V Katakombách (tak Ťíkajíregistratuňenějakéstátníbudovy) jsou vězněni dva r znorodí lidé: jeden starj', zkyslj' a zhrubljl oficiál Bohrmann, druhj hloupě sentimentální,mladičkj' doktor Mayrek. Pvní jiŽ resignoval na možnost vyváznouti za živa z katakomb. Druhf nezkušenj,véti,že se pílíodtud vyseká. První zhoŤkl1ihrubec sešlechetnouduší- známá fasona - druhj, naivní horlivec. oba dva proti všemu očekávánívyváznou z plesnivéhobrlohu Ťadounáhodnfch kombinaci, jeŽ jsou rozpŤádánypo čtyŤiakty' mdle a ošutněle zejménave dvou posledních.Mayreka vysvobodíze ŽaláŤejistá Ruska, mladá, nepŤíčetná, naprosto zkarikovaná a pitvorně nesnesitelná milionáŤka'která pŤijelaz Ukrajiny rovně do té ,,norskéresidence.., aby zde lapila nějakéhohodnostáŤes Ťády na prsou. ovšem ne hned v prvnímaktě, nfbrž aŽ na konci čtvrtého.Nejprve jej pohani a vydá posměchu,pak se na něho zlobí,poněvadžse nedal odkopnout,jak myslila, pak spolu zápasi o pŤízefibaronky oestergardové,choti ministrovy,pak _ nu, je ještěmnoho bodri v ,,rozvoji..citri Nasti Vorověvovy k NIayrekovi,ale bylo by je zde zbytečnovypočítávat, poněvadžjsou psychologicky docela bezcennéa libovolné.Tato Nasťaje vribec typ, kterj se začínáhustěji objevovati v novfch západníchliteraturách. Rusky, divošky,rozmarnéaŽ lr nepŤíčetnosti, studené,hravé, nevypočítatelněsmísené.Začiná vypuzovat jíž tu legendárníAmerikánku ze sedmdesátych a osmdesátfch ]et. Je to takéuspěchruskéliteratury. Karikatura těch obdivuhodn ch ruskjlch ženskj'ch podobizen,ježpodali Turgeněva Tolstoj a v nichžmalovali po prvé Ženu široce,bohatě, měnně, v celéživelnéprchavosti citri a v celéjich nepostižitelné plynnosti a hudebnosti.A z těchto špatně
1 71
pochopenÝch,v hrubékarikatury sestŤihan1fch typri robípak západ spisovatelésvé,,exotické..,,,vyjimečné.. (jak ňík4í)ženy'kterésta
pak jako z|até bažanty vedle ostatních šedivě zaprášenych a kro obmezenj'ch slepic domácího chovu. Takovou tupou, bezduc}
karikaturou, drzou v pusté sprostotě nepochopenékopie, je Na p. Davidova. Druhy žalaŤovanec, oÍiciálBohrmann, vyváznez katakomb or, nelnějšímzp sobem - svjlm pŤirozenj,mhrubstvím, sYou pros dušnou neurvalostí a bezohlednou pŤímostí,spojenou s vyiečnou theorii i praxí ve skatu. Tato Íiguraje nejšťastnější z celéveselohry.
Není nové toto spojení poctivosti a hrubosti _ dobňe vytěženo a zužito.
ale v detailech je
K těmto dvěma h]avním nitím dějov1im navazuje se několik vedlejšich,celkem nudn ch a jak náležíopotŤebovanfch. K nim patŤí protekcionáŤskámanie citově stále vznětlivé pí ministrové a její vyléčení, dohodnutíse dvou napjat ch a zdánlivě chladnjch, v nitru všakvroucícha šIechetn;fch mladj.ch lidiček(barona nuainga a Ireny baronesy Nielsenové)'radikálni kura zotročilého Íeďtele katakomb Sikerta _ a nevyhnuteln t. zv. komick;f prvek německé veselohry_ vážn!,mobdobná dobrodružstvísluhy Blimma. Všecko hrnem stará, dobňeznámá a znechucená,.místy_ hlavně v milostn;ich scénách_ hubená a hladová kuchyně. Ženy kresleny jsou vťrbec v práci Davisově neobyčejněchudě a mdle. Kde nekarikuje, tam spí. Katakomby byly celkem svěžesehrány. Vfrazrrého nemohli ovšem ani herci mnoho podat. V hlavnÍ riloze Bohrmanna sklidil mnoho potlesku p. Sedláček,kter]i plně koŤistil jediného z tučnéhozáhonu v kuse. NepŤíčetnou Nastu Vorověvovou místy pŤÍliš nepŤíčetně hráIa pí Benoniová-Dumková. Paní Benoniová karikovala vice nežautor. Svádíji snad k tomu její temperament. Proto má tňebauzdy, zvláště sjíždili takovym svahem jako zde. Jinak se snadno zvrhuje v hašteŤivost.
Malou Pozndmku k rcPettoiru léta Je ubohj', hubenj', tj,den od tfdne bídnější.Jsou to hubená otce neměla egyptská,která vystoupila ted z Nilu. Kromě Jiráskova _ literatury je německé Z bídnf. I cizí novinky. české tlio sai.o.'a lidé.. Davis. A Hauptmann? A Holz? Nic. Hauptmannovi ,,osamělí jsou odloŽeni. jsme znova jak slyšeli.A zatím měli se již dávno hrát, vinohradskéhodivadla, aby bylo uměleckého bychom Potiebovali na ostruhoulenivémukolosu u Vltavy. KdyŽ p. Ladeckj' ohlašoval _ páni pŤece se zarděli lidi.. Hauptmannovy ,,osamělé Vinohradech v kanceláŤia poopičilise hned po p. Ladeckém.Škoda,žene nadlouho. Vinohradsky tlstav uměleckj' se rozpadnul a tak neníse tŤebabát ani stydět.
Cgklus Koldlťtu Cyklus Kolárriv pŤinesl,tuším,celémladé literární generaci studené zklamání a vystŤízlivění. Pro nás znamená dnes Kolárriv cyklus o jednu legendu méně. Zase o ilusi chudší, zase jedna legenda pŤe. konána a uložena do historické garderoby _ takovj' byl konečnj' vj.slední dojem, kritická bilance po posledním pádu opony. Kolára mladá generace neznala . Zat,o tím více ho ctila. Kolem Kolára, kterj, nemá Živj,ch a teplych stykŮ s mladou literaturou, kolem Kolára' kterj' pŤichází pŤimo z prvé polovice století a čnído naší prrihledné' světlé doby jako pŤedhistorická stavba' stará troska pohaslé doby' polobohém' polorek, utvoĎila se záhy legenda. Je to pravidelnj' zjev u všech lidí, kteŤí vyrostli z minulé periody do pňítomnéa nesrostli s touto, kteŤíneŽijí v souladné asimilaci se svjlm prostŤedím,kteŤíve své době ztělesĎují a pŤedstavují dobu starou, kteŤí z ní pŤerostli a vrostli do nové,trčído ní cize, osamoceně a nesepjatě. Prvky této legendy, která obestŤela Kolára, byly hlavně dvojí: jedny vlast"neckl, starovlastenecké, druhé umělecké. Četli jsme a slyšeli všichni jiŽjako hoši,Že se Kolár bil v Pešti s nějak1'm uher-
sk m magnátem. Celédílo jeho je pathetickou apotheosou v]asten myšlenky: ilustrací pohnutjlch stran našíkroniky. Vlastenecká láska; tento cit naprosto tlezobsažny a nevymezenj,, pouhé deklamační thema a rétorické cvičeníje v jeho hrách základní notou. Všecko j
variací na ctnost žena vlasteneckostmužri;všudepolitickéturnaj
prázdn1i šerm do hlediště, dramatisovaná lekce z tendenčně a sestŤiŽenych dějin. S tímto táborovj'm a dekoračním vlastenectvírq
vojny, s rapírema ostlu: kterébylo kostymováno v kroji z tŤicetileté
hami, spojovala se v našílegendě o Kolárovi zvláštní pňedstava leckého poloboha, titansky naladěného a zachmuŤeného, n a rozlomeného genia. Nevím, jak se tato pŤedstava zatrousila našeho mozku a jak v něm vyrostla, ale vim, že byla vlastní dobri polovici mladších literátri. Kolár pňekládal ze Shakespeara a Goetha a nám zdálo se, že je jim tak trochu vnitŤně pŤíbuzen.viděli jsme ho jako stolovníka u veliké tabule, jako soudruha v hostině těchto básníkri. Učitelé, čítanky, články, které jsme četli - všude vypravo. vali o něm jako o člověku geniálně rozpoloženém, s mohutn1fmi' cynick1imi, neurvalfmi, tvrdjmi šlehy a vzlety kŤídel.Pamatuji se na Írázi z Riegrova Naučného slovníka, která se vracela stereotypně v každé uvaze o Kolárovi, která byla pointou a konečnym odhadem, závěrečnym soudem o něm: - dílo jeho je neurvalé, pomatené a temné, ale je proryto geniálními blesky. Takovf je asi její smysl'
a všeckakritika o Kolárovi byla jen variací tétofuáze.Rostli jsme pod touto legendou.Četljsem pŤeddeseti,dvanácti lety jeho práce a soud ten zdál se mi tehdy pŤípadnj..Archaistická baroknost jejich, místy cynická nehoráznosta šaškovskápitvcrnost (která se mi tehdy zdála čadivj'plamen slamnabjlt světorvavfm humorem),vysoko šlehající téhopathosu, nadprťtměrnádutost vášní-to všeckoi s tím temnern - svědčilopro správnost tétopompésnía bezobsažné parole. jsme později slyšeli o něrr Lumíru, o Kolárovi v Později četli to bylo stejné:stále totéŽtemno a tytéŽ soudy p. Vrchlického.A vŠecko pror1vajícíje blesky geniality. Legenda stála nad námi stále a djchala studen m mrazem a stínemzakletéhopohádkovéhosnu. Nechtěl jsem ' rozsvítit.Rostl jsem v ní a byla mi nilá si ji dlouho roztazit, roztŤíštit,
se soudí,Že mladílidéjsou slabostía mdlobou upomínky.obyčejně vášní,ale nenítomu obrazobornise zvláštnípodrážděnoua samolibou jsou rádi ilusionisty, rádi tuu, j" to psychologickj' blud' Naopak, odloŽil více legend, t.tu'náni a podváděni. Vím, Že mnohj' z mladj'ch bál každf. Zitčtovat se ale Kolára rozfoukal více malovanfch mlh, visela si ho, bál se každj'. Byla to legenda, zak|etá mdloba, která těŽcea ospale jako teplá vťrněv dusnéneprovětranékomoŤemozku. setŤásttu mdlobu,tu něŽnouslabost,tenpohádkovy' Bylo tak obtížno polelteai', podmračnj.sen. A staŤívěŤili pevně v legendu. Ještě v 1894) 4. listopadu (Hlas národa, pice proti Macharovi a Moderně mluvil p. Vrchlickf o Kolárovi jako nedobytnétvrzi historického dramatu. Dnes konečněrozplynula se legenda. Národní divadlo rozrazilo ji svj'm cyklem. Studenf vítr zasyčel a zasvistil, roztrhnul závojeilusí a krajina, chud.á,stŤízlivá,pravdivá v dennímsvětle leži pŤednámi. Legenda, která nám kres]ila Kolára jako našehoHebbela' je mrtva a provŽdy. Kolár titan a roztrženy genius, duch zápasící kamennéstezky, nahlodanf, u u"a"ji.i v uměnínové,strmé,pŤíkré, plně chytajícíromantik a život mísící tragičnost a grotesknost širokf, _to všeckoje mrtvo. Zby|námjen Kolár, pracouník,piln Ťemeslník' kterf hověl vkusu svéhoobecenstva,kterj' psal tendenčně,pŤíleŽitostně pro arény,něco jako dramatickjl politik a agitátor. Jak jstne daleko od verse o Kolárovi, polobohu a poloreku, o Kolárovi polobohémovi a pologeniovíl Z té pardalí dekorace vyklubal se zcela prriměrnjl a pracovitjr literát, kterf má sice všelijakénezprisoby rrebo geniálníkri,jako hrubécynismy a brutalismy, shakespearovské hloubavě domněle shakespearovskéÍilosofování v sarkastickém, chaotickémhumoru - ale pŤitomje zcela slušnj',normální a dobrj' občan,nezávadnf šosákmravní i uměleckj'. Pňi všíbarokní nehoráznosti a dunivénabubŤelosti,pŤivŠembramarbáŤstviveslouec je tento autor v psychologii i ethice naivní, bíle pŤeslazenjl,falešněsentimenjeho vrstevníkri. Jak se tální a ďŤevěnj'jako nikdo z umělečtějších dostal Kolár k revoluční loze, jak mu moh]a bj,ti kdy i v ieho době, nejasnéa nevysvětli. piisuzována, je mi čiŤe zŤetelemna soudobostie/ro telné.Y dobějeho mládía muŽnosti,v doběvládnoucíhoromantisrnu,
kter po prvé uuedl historick! smysJ' studium lokdlnt baruy, historické kulturgahistorickéhoazduchudo uměnía častotak sytě, pestŤea hustě to všecko realisoval - neměl tento spisovatel pochopenípro nic takového.Jeho historickéhry nemají z dějin nežjména; zachycení ovzdušíhistorickélro,lokálni barvy, v čemse tak dobŤeznali romantikové, vystiženízvláštnÍhomalebnéhopitoreskníhoreliefu doby _ to všeckounikalo mu naprosto.Nejvícevlohy měl, jakbylo jižsprávně poznamenáno' pro barokni I rašku,grotesknipseud.og enitilnězabaruenťt genre, ktery čpíbohémskym,potouchlj'm a máIo delikátním rozpustilstvím,masopustnínáladou uměleckénekázně,kterou známe tak dobŤez nesčislnj'chanalogick1fchplodti němeclrycha francouzskjrch.
Pohostínskéhrg slečngM. PospíšíIoué Pohostinskj'm hrám slečny Pospíšilovypňedcházelaa provázela je Ťada debat politick ch, národních, ethick]ilch.Měla bj.t slečna PospíšilovapŤipuštěnake hrám na NárodnÍm divadle? ona, která odešlado ciziny, hrála německy v Berlíně a Vídni a zapŤelase jako Češkanějakédeputaci vídeískj'ch Čechri?A odpovídalose z četn]fch stran kategorickj'm: nikdy. o slečně mluvilo se jako renegátce, která porušila národní kázefi; ohrožujepr zhoubnj'm svym pŤíkla. dem národní disciplinu. Proto pr je na místěexempkirn!,pÍiktadn! trest. Jsme mal]f,zápasícínárod. Mrižeprjl nás udrŽetjen pŤísná,tuhá kázefi; kdo odběhne, odstÍelteho. Na umění nám nezáIeži,a|e na povaze. Umění beztoho je vŽdycky prvkem rozkladu, symptomem pŤezrávání.Tak š]av podstatě argumentacenepŤátelskás]ečně. Jak se k ní postavit? Pravím zpŤíma,žeji nesdílím.Pokládám ji za nespravedlivou.Chci ukázat v širšÍ analyse,proča jak. PŤedněje nespravedliváullučnosÍ' s jakou se vrhlo národnío [lIáV. ní puritánství na sl. Pospíšilovou.Fakt je známy, že odcházi od nás k]idně celá Ťadahercri i zpěvákri do ciziny a po pŤípaděse zase klidně vrací. odbude se to nějakj'm obligátně uboh1imvtipem v některém
našem humoristickém listě a je vyrovnáno. Proč tedy ta drileŽitost, která se náhle pŤikládá sl. Pospíšilové?PŤíklad je tgpick!, Ťekne nám clruhá strana. Slečna Pospíšilova v krajní a vypjaté linii právě ten proces znázorřuje. Slečna Pospišilova stojí v první Ťadě, je osobou prvního plánu. Proto bude míti trest eremplcirn!, piíkladn! ričinek. Na to odpovídám prostě tak: není mravné trestat někoho proto, že je
zjevem typick1im, ohledem na druhé, pro ně, pro společnost, na pŤík]adnou odstrašenou. To jsou všecko momenty, které pÍistupuit k činu bez vědomí jeďnce. Jedinec mťtŽebft trestán jen pro sebe, jen za sebe. Jen to je mravné. Pokládat ho za demonstračnípreparát pro společnost, za materiál k odstrašování - tb je snad společensky dťrvtipné,ale po mém soudu nikdy mravné. Zlu se má odpírat, pravi Macaulag v essayi o Byronovi, kterou doporučuji našim Catonrim k laskavému povšímnutí, ale stejnoměrně, stcile a klidně. Ne ukvapeně, ve vfbuších. Takové vj.buchy svědčí mnoho o mstivosti, ale málo o spraveďnosti. Jakf jsme to podivnf národ, my Čechové (sleduji a uzprisobuji myšlenky Macaulayovy)l Deset let vidíme zlo a špatnost a trpíme je mlčky. Náhle jednoho dne z nějaké zvláštní náhody zachváti nás horečka počestnosti. Národnost se musí hájit, mravnost a karakternost národní atd. Horečka námi lomcuje. Vrhneme se na nějakého jedince, na obět, která nám náhodou padne do rukou a která není o nic horší neŽ jini, kdož unikli bez trestu, a trestáme _ trestáme pií'kladně,Deset let jsme v lenivé indiferenci spali a nyní se mstíme za to na oběti. Taková je psychologie každého pŤíkladnéhotrestu. A když vylijeme všecku svou žluč,když jak ná|eži poházíme kamením svou oběť, našemu svědomí se ulehčilo. Mravní rozhoŤčeníse vylilo. A nyní spíme dál, klidně, s vědomím vykonané povinnosti dalších deset let. Není nad exemplární tresty! Jsou pohodlné- ale k ideálu spraveďnosti mají dále než ze země na slunce. To, co učinila slečna Pospíšilova, učinila by v danj'ch poměrech každá jiná herečka,kterákoli její kolegyně. Musila učinit každa hereč/to, opakuju po nejbeďivější rozvaze. A zde jsem u základního stŤedo. vého bodu celé otázky. Neznd.me psgchologie herečkg,nezncimePsa,hoIogie jeuištěa měŤímea soudíme absolutními, abstraktními praviďy. Kritic}.é pro|evy 1l. 12
178
Pak se nedoměňime ovšem nikdy. Herci mají zv]áštní osucl u nás; současněje pŤeceůují i podceĎují. Jsou kritikové, kteŤi věnují skoro stejně místa rozboru dramatu a rozboru hereck1ich vykonri. Se subtilností, která hraničína sebeklam, analysuje se hereckjl vykon a nechápe se, že není to nic než popis, vyvolání subjektivního dojmu, kterému ne|ežiza základ žádny text, Žádná hotová pevná pťrda. Nechápe se, že nic není klamnější, jak Ťekl jiŽ Kean, neŽ srovnávati dva herecké vfkony. Dojem odvisljl od nesčetnjlch pod'mínek vnějších utváŤil se po druhé jinak následkem toho, že byly podmínky jiné, změněné. Nerozumí se podstatě hereckého umění. Nechápe se, že herectví není nic, než neruouost,temperamentnostuued.endu sgstém'Umění horečné, prchavé, poděšenéa plaché je herectví. Herec nemá než svluj temperament, to je jeho alfa a omega. Jeho plamen hoŤía tŤese se v horečce jeho tělem, rytmuje jeho Ťeč,šlehá jeho nervy' prolíná z něho do htediště, zapaluje a chytá v něm. Herec není d.uch kontemplativní, racionální; zdá.li se jeho vjlkon logick a drisledny, je to právě zdrinliué,ilusí nabyté a docelené;všecko našel pudem, logikou temperamentu a nebylo by hrubšího omylu, neŽ chtíti vykládati jeho šťastny ná|ez jako systém rozumovfch poznatkťt. Herec žije v horečce; o herečce platí to dvakráte. ovzduší jeviště je napojeno zvláštním hysterick]fm fluidem, nervosní, spěšnou, hltavou a chtivou lačností. Je to pŤirozené:herec nemá než tu chví]i, kterou žije na jevišti, jen tu minutu, kterou tu urve. Proto platí mu: uŽij dne. odtud ten horečnjl, udjlchan spěch, ta nervosní upachtěnost. Temperament, jeho pla. men chvÍli hoŤía pak zhasne. Ze všeho je, tuším, jasno, Že herec má svoji zultištnipsychologii, svoji zulrištníethiku, á part, kterou nelze nahražovat jinou ,,občanskou... Žadat od herce mravní pevnost, karakterovou rozhodnostn heroickou pŤíkladnost je prostě naivní. Tyto květiny nerostou v této p dě. Nemrižete žádat od tŤešněpomeranče. Karakter je vázán clo značnémíry na své prostŤedí,milieu. Čítánkovévzory ctnosii nenaleznete v žádném hereckém Životopise. Co dělá herce hercem, je právě ten těkavj' plamen temperamentu, ten zapáIeny nervosní oheů. Ale ten je právě povoln1i větrrim, ten ned.á se Ťídit a vést podle logické
šiiriry! IJerečka, která je herečkou skutečně krví a srdcem, musÍ hrát' To je Živelny projev její, jediná prida, kde se mriže projevit, zachytit, zahoŤet.Slečna Pospíšilova byla vyloučena pro nějak disciplinární pŤestupek z Národního divadla. Co měla činit? Kde měla hrát, když máme jediné českéjeviště? ,,Triumfy, které slaví v Berlíně, pyšnéengagement, jeŽ se jínabizi z,{idně, dokazují, čehoje schopna žena,která se pro divadlo narodila, která se nedala zastrašit, hrát musila -žena, která je pro jeviště odsouzena' která se narodila vlastně na něm a s něho nesejde do smrti . . . Jak:|' v tom je vlasteneckj hŤích,když na našem divadle ani zadarmo hrát nesmě]a a dvéŤeněmeckého divadla se jí rozlétly dokoŤánl od těch by se byla odvrátila žena sentimentálním šovinismem naďšená a snad kaŽďá jiná Žena v bec, a]e herečka vešla do nich. Teď je pozdě volat ji zpět. Ale tenkráte, dokud byla ještě tu, dokud ji obecenstvo mělo pŤed sebou, pro ni do divadla chodilo a na ni se těšilo, tenkrát mělo obecenstvo dokázat, proč chodí do divaďa, tenkrát mělo svym rozhodnjlm: jd to chci! náš talent zachránit pro nás . . . DŤíve se má umění ocenit, a pak se má posuzovat aneb odsuzovat člověk. U nás se to dělá naopak. Tak naše divadlo ztratilo Ženu ducha, šílenéenergie a velkého nadšení pro umění, herečku, jež od baletních punčošek zač,a|aa v nádhernj'ch toiletách Fedory lám zmize]'a - od té doby' co odešla,každá druhá efektnějšíhra stala se nemoŽnou... Tak psal v Českérevuil r. 1889 p. V. Mrštík. Nevím, jakf je dnes jeho názor. Mně byl tehdy mluven z duše a je i dnes. Žadat heroismus karakterov od herečky je prostě nesmyslné. Je také zvláštni zurhlost, nerozdělenost' neroztŤíděnostfunkcí, jich pomatenost v této divadelní otázce. Žadeite si národní karakter a jeho drislednou pevnost od klidnych normálních občan , oď politikti, učenc , Iitertitti, od lidí, kteŤí sedí ve sv1ich pokojích u psacího stolu, od lidi kontemplativnj'ch, hloubavjlch, myslivych. Zde měj postulát váš celou pŤíkroubezohlednost. Zďe je to místné.Ale nežádejtetoho od herečky, od nervosní, ušlehané,horečkou znitané Ženyl A dokonce t - Str.48.
179
IEO
p okrytecké j e j iž takové j ednání, kdy ž známe všichni, j aké hŤíchymaj í v tom směru na svědomí uvedené veličiny a jak mlčky se pňikryvají. Máme na divadlo vribec falešn1i názor. Staráme se o ně víc než o parlament. Celj' českj' svět točíse kolem divadla. Ne kolem umění, ale kolem jeho personalií. Divadlo je společenskénaší smetaně paŤeništěm pikanterií a širok m našim vrstvám politickou arénou. Jaké ubohé poměryt Jaká nezdravá zvrhlost a pomísenost funkcíl Jak pňe. ceíují široké kruhy divadlo, lrdyž se na něm dají provokovat. Vážnych vnitŤních otázek uměleck ch, vědeck1ich, politickych nevšímá si nikdo. A dnes došli jsme tak daleko, Že budeme provozovat jiŽ i politiku na divad]e. To je drisledek celého politického našeho ripad. ku, žalostnésvědectví politické hgsteríe,která by dráŽdila k smíchu, kdyby nebyla tak žalostná. Politicky vychovanf' sebevědomf národ nemohl by se tak poníŽit, aby pŤijímal rukavici, která se mu hodí na takovém poli' Když se v PaŤížipŤed několika roky demonstrovalo proti Wagnerovi, nazvali to záhy sami oposičnípolitikové francouzští dětinstvím a malomocí. Zdrav!, silnjr, sebevědomj' národ chodí do divadla pro uměIeckou suou radost. V herečcenevidí nic jiného než co skutečněje: oživenou krásnou sochou, která s gracií v harmonickém a kŤehkémtoku chodí, nebo v masivních a prudk; ch p zách zápasi, dnes bouŤía zitra sladce žvat|á. Slečna Pospíšilova nebyla a není horší-po stránce karakterové jinfch našich hereček. VÍm, kdyby jim byly v té situaci učiněrry ty nabídky' že by je pňijala každá. Chválit smysl pro povinnost pí SklenáŤové' která neměla nikdy pňileŽitosti hŤešit,je pohodlné a snadné. To je ta ctnost bez zkoušky, která nemá ani té ceny, jako spáchan1i hŤích. A pak, ještě jedno uvažte: jaká je ta českálogika zvláštní,tak do. cela svoje, Žádnéna světě podobná. Co bylo jádrem, pruou pi'íčinouté dnešnínárodní aféry? Řekl jsem již: disciplinární pŤestupek slečnin. A' ze soukrornd o sporu mezi p. Ťeditelem a slečnou stala se národní krise! Čím?Nu, tím, že národ vzal soukromou pŤi páně ňeditelovu za svou a podepŤel jeho ohroženou autoritu Ťeditelskou - svotl' slepou,
národní, od které není odvolání. Ano, stáli jsme všichni na straně trestající metly, na straně porušeného disciplinárního Ťádu. Malé ričinky, velké následky. Jakjl jsme my ČechovépŤec jen kaprálskj' národ! A jaká tu myšlenková logika! Jak vyznanlnál Slečna se nedala umačkat. Pracovala, projevila se, uplatnila se. Dnes se vrací silná a pohled na toto vítězství musí bjlti a měl by b1fti milj'každému, zvláště z mladé generace' která chce také vyrrist a také pŤekonat. Mladá generace mohla by bft tušínr poučena, jak Snadno stává se člověk v Čechách kacíŤem a zrádcem. Stačíb1it vyššío pril hlavy a mít pjlchu a temperament svéhojá - a visíte hned na některé národní šibenici. V slečně Pospíšilovéproraz1lo naše helectví po prvé uzkj. domácí dvoreček. Ten zjev m žeme jen vítat. Roste nám zatím moderní českédrama a to potŤebuje veliké herečky, veliké pŤedstavitelky. Pro toto nové mladé umění vítám sl. Pospíšilovu. Nové naše drama stojí v pŤedsíni.Ať mu slečnapodci ruku a smí"riejí s ndmi bude Nevím, jestli nám dosud škodila, ale tolik se mi zdá, že nám mriŽe cel3j'. mnoho prospět. IÝašeherectví je v ripadku. Fakt ten nelze si zapirat. Staré tradice, bylyJi jaké, dávno setlely a se rozpadly, novych moderních nemáme. Nemohu zde rozhodovat posud, stvoŤili je slečna.Ale po Frou-Frou mohu Ťíci,že elektrisuje svoje herecké okolí a udává tempo, rytmus, náladu hŤe, že zvedá ostatní herce. MriŽeme doufat, že herci začnou tvoŤit, pracovat a myslet. V kom něco je, nedá se utlačit, a kdo bude utlačen,jehc vina. Tíse a zápasné napětí jsou nejlepšíškolou. Dnes vidíme již také, že nezadusí sl. Pospíšilova všecky své kolegyně. Vidíme, Že pŤi všem svém skutečném,opravdovém umění - a právě pro ně - je jednostranná, t. j. karakter, indiuidualita uměleckd'Slečna má sice velice širokou uměleckou klaviaturu, ale proto ztistanou z ní pŤece, tuším, vyloučeny povahy hloubavé, citové, intimní. Slečna pŤedstavuje v1fborně vypjatou vrili a vášeĎ, sva]ové figury mravní i fysické, šumivou pěnu rozmaru a nudy. Silny vzduch naturalismu, jakjl z ní čišív mnohych scénách hranych na ostŤínože,kdy slova vám syči kolem rt jako slina, je zdravy a plodny stejně pro hlediště jako pro jeviště.
131
A slečnaPospíšilovajako umělkyně? Jak ugsokti?Kolik metrtl? Kolik centimetrri pod Duseovou nebo Bernhardtovou? Na ty otázky neodpovídám.Je, soudím,skutečndumělkyně, ne pouhj'virtuos, jak ji chtěli kdesi malovat. A skutečníumělci se neměŤí. Její Magda v Domově prisobila na mne nejhlubšim dojmem, kter;i jsem si posud odnášelz divadla, ačjsem viděl obě vjlšejmenované dramatické heroiny. Kus se rozevŤel a prohloubil opravdovostí a niterností,tím bolestnfm, poďoŽenym, zjitňenfm textem života. Vyskytly se také pochybnosti, prospěje-li slečna modernímu, uměleckému a pŤedemnašemurepertoiru.Nebude.li hráti jen virtuosně efektnÍrilohy na ričetbásnika. Myslím, Že po Sudermannovi jsou ty pochybnosti nezdrivodněny. Slečna nepotŤebujevirtuosně psanfch partitur. Soudim, že dovede tvoŤit váŽně a opravdově, v malém vnějšímrámci, se siln1improhloubenímnitra. Slečnavnášído našeho divadla světovf vzďuch, jejž chce takéžiz vě pít našenovéumění: malovat moderníhočlověkaširoce,volně, bez pňedsudktia konvencí, v plnémrozvoji jeho sil. Zde se se slečnousetká, doufám, našemladá modernígenerace.A k oboustrannémuprospěchu.l
Cgklg ulstauni Současněa souběžněs Národopisnou vystavou poŤádá Národní divadlo svoji: jakysi pňehled dosavadni našíprodukce dramatické, jakfsi invent፠našehodramatickéhomajetku. Nesoudím,že by doopravdu ji k tomu veďy nějakéredlnéa positiuni snahy ethnogra. ftcké,žeby viděla skutečněv kusech divadelníchživy prrivodnítext k mrtqim a mlčeliv:immusejnírrrskŤínímvjlstavním. Celj' nápad není nic než koketní efemera ethnografickéhorečky, která tŤese českj'mtělem. V seznamechher, kterémají bjlti pŤedvedenyve dvou cyklech, jednom věnovanémhistorickémunašemurozvoji, a druhém, jenŽ má malovat ,,životnašeholidu.., nepostňehnuljsem alespoĎani 1 - [o Pospíšilovéviz dále zde rra str. 188 a na str. 254.]
stopy po nějakéidei, po nějakémvúdčímprincipu, kterf by ospravedlnil tento názor a dával tušiti,Žebéžiskutečněo konstrukci nějatgpu psgchologického z laši dramatické literatury. Celá kého českého myšlenkanení nic nežto, co podává se samo sebou,pŤímona d]ani: repertoiru. venkovskénávštěvynějak kus českého sehráti za četnější Historickj' cyklus má bj't tedy jakjlmsi názornjm kursem našich dějin, dramaticky ilustrovanfm díly uejrriznějšíchsměrri a nejrrizhodnot.Kdyby opravdu běželoo nějakouideu,.nebylaby ani nějších nová, ani šťastná.Ale' opakuju: rozumím vj'stavní t. zv. ethnogra. íickéhorečcea nechci ji zde nijak léčitstudenoukurou.
Psgchologick! medailon p. J. Zegera Cyklus t. zv. historickj' začalsám velmi žertovně,totlŽ uelmíne. historickg_ mgthem.Kde začínajídějiny? ptal se asi leckdo, když viděl jako první číslohistorickéhocyklu p. Zeyer&v ,,Libušin hněv... bdie.,, u nás ale ne. Všudejind.e' jak známo, tam, ,,kde pÍestcÍuait Stťrněmenejen na národní historismus, ale ještě více na ntirodnt mgthologii.V těch její mlhách koupáme se rádi, se zvláštním národ. ním dostiučiněním.Kdybychom si mohli prodloužiti svou historii o několik století- jak bychom byli šťastni.A kdybychom do témlhy pňední mohli postavit celj.olymp bohri, poloboh a bohatj.r _ jaké teprve štěstí.Jak by se to pak pěkně fabulovalo, jak měkce snilo v tom sladkémsoumraku, kter1i by se vlnil a hustil kaŽdou chvíli v nějakj. drivěrnj,, oživen!,legendárnístínl Seděl jsem na ,,Libušiněhněvu.. a díval se na jeho m]havéobrazy, Mllra, sladká mlha, teplá, soumračnámlha. Vlnila se, srážela,rozstu. povala a splfvala, stalf kruh, stálj.tok, stálf stín. Jeden stín honil druhj.a člověkseděla hledělna jevištějako do ohně,odkud se zvedají ntraky kouŤe,takové hustéa pruŽné,a letí vysoko a měnítvar -teď Irlava,teď ruka _ tak to bylo, jako když ve sněníčlověksedía hledí do ohně a do dymu. Jen jednu chvíli,kdy jsem se zahledělhloub do témlhy a kdy mne
181
unavil stejn1i, pravideln jejÍ tanec, počaljsem pŤístjinou Íiguru neŽ ty, které se plazily na jevišti: figuru básníka, ktery tu mlhu seskupil a nynÍ pod sv1im prutem honi] a hustil v šeptajÍcístíny. Figura p' Zeyera. Zďe je ta vlnivá Íigura, medai]on rozmarného okamžiku.
P. Zeyer nemiluje pŤítomnost, odvrátil se od ní do mi.nulostÍ,a ani ne do minu]osti -to není pŤesné-ale do mlhy, clo něčeho,co je bez času a bez místa, mimo ně - ke snu. Je, tuším, sběratel' kulturnÍ historik, archeolog vkusem a rozmarem. Ale proto nezbudoval trpělivou, dlouhou a obtíŽnou praci ze stňepri,z kostÍ mrtvol, starého nábytku a star]ich staveb, z musejnich hrobri nějakou studenou, vzdušnou a ztuhlou architekturu jako Flaubert v Sa]ambÓ - ne _ k tomu je tňeba mnoho smyslu eraktního, mnoho smgslu pro |akta a data, slouem pro realitu a také mnoho sgntetického,rozpiatého kon. struktiunéhoducha, bojovného a ritočného,kterjl má mohutné válečné plíce, plné horkého dechu, kterf provane i hroby a oživii kostry. Pan Zeyer je naopak slab]i, sladk a roztouženj'. A tak odvrátil se ne k minulosti, ale ke snu. Šelza minulost, prošel ji celou a zastavil se u bdie. A tak stvoŤil nám naši báji, jak mu jeho ctite]é ryjí pamětnÍ nápis do medailonu. Napsal ,,Vyšehrad.. a ,,PŤíchod Čechliv.. veliké básně rapsodické - ne umělecká díla, ale tmptoui'sace. Snad tím urážim vládnoucí soud literární, ktery poďepisuje snad i mnohj' z mlad] ch - ale opakuju: ne umě]ecká díla, pouhé improvisace. Pan Zeyet, mám-li bj.t upŤimnjl, není mi velk1|'umělec * prosím za prominutí, že boŤim konvenci - a]e není mi. Flaubert se v takov] ch skrupulosních otázečkách vyznal a ten pověděl, co je umělec a co dělá umělce. Je to |orma. Umě]ec je bojovn1il, silny člověk, kterf pÍemdhrilritku. A pŤemáhá ji tím, že ji uturiÍtpo svém, po svém plánu, po svém cíli. Ale u p. Zeyera je tomu praqí' opak: p. Zeyer v uveden ch básních je pÍekontiutin,píemdhrin ltÍtkou.Jsou to básně skoro beztuaré,amor|nt. Básník vytrŽen patií do ohně a do kouŤe. A ten se vlní a hustí se v tvary, které tekou, v stíny, které hovoňÍ a vrou' A jdou stíny a lákají básnÍka a on ie hont a on ie chytá. Běhají pňed nÍm, on za nimi; unikají mu, lákají ho, zavádějí jej. Je to irnprouisace, neni to silné, bojouné,klid.né,plastí.cké umění,
pan Zeyer - a to je psychologicky zajímavé- nenaléztiskoro' Žádnjlch iak Se sám pňiznává, nic, Nejprve nehledá a nena|ézá "nr'imétťt. prací.1 svj'ch genesi jeho pŤedmluvy, kde vykládá Znáte jsem Znáte je|lo ',Karolinskou epopeji... A všude stejně: ,,bloudil po v snění kdysi kdesi a četl,,.. . jednou stŤedověkéhonovelistu, vychodní po tŤetí bretonské, starofrancouzské nebo epos druhé jako pohádku . . . atd. Ale vždy konec koncri jen para|rdze' Nebot psgchologii, p, Zeyer nic nehledá v námětech, tak také nic nehledá v Kdo znájeho práce, ví, jak hrubá je a primitivná. Je to konec koncri -_ pŤes všecku vŽdycky jen emočnímalba - urišněnebo touhg, a to -rgae kreuni, smyslové, květnatou deklamaci a idealistickou dekoraci živelné. živočišné, A tak tedy: p. Zeyer je pÍemdhrin kitkou jako všichni exaltovaní snivci. A proto je jeho dílo rihrnem tak smgslné' vj.lučně smgsloué a povrchové a tak málo chtěné, vo]né a ideové. V dramatech, které maloval, ať divadelních, at knižních, at ve formě dramatické, epické nebo románové, ftrise' rozuz|eni neleŽí nikdy ye uniterném, psgchoIogickémpostupu - a]e vŽdy jen a jen v situaci, okolnostech. Jeho milenci hynou jen proto' že - jim bráni, Že je roztrhli, že se ztrati]i sobě. Že mriŽe láska zaniknout vniterně, psychologickym děním' postupem v duŠíchobou lidí _ bez vnějšího prisobení fysického -
to p. Zeyerovi ani nenapadlo. Tak také v dramatech jeho nenajdete žádny probIémtragtčností,Žáďnéurčitétypické vypracování světového názoru, určité ponětí člověka a jeho určenÍ,problému ving a trestu, I jeho dramata jsou -chvilkové improvisace, a poněvadž chvilkové, proto každéjinak improvisované. Proto také p. Zeyer nestvoŤil nám naši mythologii, poněv adž ta pŤedpokládá vědomí určitého Ťešení Života, neni neŽ primitivní lid.ouri|ilosofie a ethika, není než určitf názor světovj', typickf, vypracovanj'. Pan Zeyet za|idnil snad mrtvj. Vyšehrad mrtvj'mi stiny - ale mythologie je víc. Mythologie se nedá stvoŤit ex post, ona se dá jen interpretovat - pro pÍitomnost. Jak! je tu rozdíl tŤebamezi p. Zeyerem a Wagnerem! Tento chtěl si zodpo1 - TŤebaz ,,Letopisrl lásky...
185
r86
vědít mythologiíněmeckou záhady nejen svéhonitra _ ale celégoudobosti _ chtěI v mythologii najít odpovědi pro čingpňítomnosti a budoucnosti,a to proto, poněvadŽ v ní viděl st
bez stylu.., napsal p. Y. Mršttk asi pňed sedmi lety. Je tomu tak: je v pr ze Zeyerověsem tam odstavec,kter1i na dobu, kdy byl psán' je pozoruhodn určitostíslovesnéhoreliefu a leskléhokovovéhoohně barevného.Jeho smyslovost vyzdvih]a častoi stíny a mlhy jeho figur v záplavn1i požár barev. Ale je nutno uznat pramen této s]ovesné exaltovanosti: verbalismus čiréhoutopismu, ilusivnost prudkého opojeni a utonutí v parách a dymech vlastní krve. Styl, skutečn1i styl, t. j. ideovf rytmus a vlna citová, _skrytá, podložená,sugestivná dynamika obraz a ideí - to není. látkou. P. Zeyer je malj, sladkj., roztouženy,utonul a pŤemožen1i odvrácen do minulosti, ale ne do té, která mrižebj.t budoucností. A z toho plyne to, co většinasprávně cítí,ale nedovedeformulovat, to, co se halí v tu planou a prázdnou Írázi:,,ženenídramatik.. - ale,,Že je básník... Ne, to je nedorozumění:je ilusionista a improvistitor, pŤedem- obět suéchuIlea otroksuéndladg - neníz těch, ímprouistitor a plemenně kteŤíkomandují poesii. Je, zdá se mi, pŤílišživočišně bojovn;im, duchem tvrircem, dramatikem Žiďem, nežaby mohl bj't je duch ideou! a mgšIenkoa! hodnot... Dramatik ,,pňehodnocovatelem v prvni Ťadě,dobrodruh a rek v poli ducha, kterf se spouštípodle slov Hebbelov1ich na ,,povážlivéa nejpovážlivějši..,na skutečné krise světovéhoa kulturního rozvoje. Drama, kteréjím opravdu chce b1t, je vždycky boiouné-soud nad star1imiritvary a počátek,formu. lace novfch. Jen kde je problém,kde je ztihada- jen tam je drama. beztvarélátky - je právě Formulace problémuje právě pŤemožení myšlenkovj'a umělecky čÍn.Tím však není mdlá, rozkošnickálázefi tepljlch stínri a par _ zďe ltilka pŤemohlaautora, kterj' není dosti umělcem.
Štolbouo drama Penize P. Štolbovy,,Penize,, jsou banálni a žalostnj'produkt, kterj. by neměl bj't v Národním divadle dnes možny.Nečekaljsem sice nikdy ničehood pana Štotly pro umění - ale věŤil jsem, že má alespoĎ
jistou společenskou slušnosta bystrost, Že pochopímalou hodnotu své práce a nebude jí dnes snižovat pracně pozvednutou roveů vkusu našehoobecenstva.Nestalo se však tak, i je nutno ŤícipŤímo3' toZhodně' že ,,Penize,. znamenajínaprostéuměIecké |iasko p. Štolbovo kdo vÍ,co je to uměleckápráce a co se m žea dnesmusÍpo každému' umělci žádat. Pan Štolba,kterj. začal dramatickou svou kariéru fraškamičistěněmeckéhostňihu,končíji banálnímimelodramaty bez kažďépsychologie,bezkaŽdénálady, bez kaŽdé citovosti a dojmovosti. UprostŤed této dráhy Iežíjedna, dvě slušnějšípolokomedie, polofraškyz ma]oměstskéhoživota, které pŤesuměleckou nicotnost a barokní karikaturnost mají ve svédobě a rozvoji našehorealistickéhodramatu jist1i,tŤebaskrovn! vyznamjako pokusy o mrauoličnou malbu naštsoudobé maloměstské společnosti. Pokusy ty jsou, opakuji, hubenéa duseny kaŽdou chvíli fraškovitoukarikaturnosti nebo situ. ačniaranžovaností- ale budiž!PŤiznávámejim spravedlivě v1iznam historickj, v našemrozvoji dramatickém,pro jednu chvíli jako pňechodnémuprovisoriul AIe již ,,ZauěI,,p. Štobovadusila nás odporem své prázdné aranžovanémechaniky, sv1im sklonem ke krvavému soudnímurománu. Kromě prvního aktu je již ZávěÍ naprosto bezcennf melodram bezkaždépsychologiea poesie.,,Penize,,jsou na té cestě konečn1iripadek. Hlouběji jít nelze. A zde má kritika pŤímo pouinnost Ťíci svoje: dost a ne obcházet neupŤímněhorkou kaši, koketovat s ,,technikou..a ,,konYencí..a podobn1imibezduch1imi pojmy' jak鞎alostnédivadlo poskytla nám va]ná část našichubohjrch referentri.
Ještě sI, Pospíšiloua Družstvo ,,Národního divadla.. vyďalo nedávno riŤednízprávu, kterou je skoncována zatim otázka sl. Pospíšilovy;sl. Pospíšilova, dovídámese tam, k vlastní žádosti pr1i propuštěnabyla z nějakého mlhavého punktačního závazku, jímŽ byla prf nějak napolo již pňijata do členstvaNár. divadla. Toto riŤednísdělení vyvolalo všude
jak bylo dokazováno v kolika nepŤíjemnj'dojem |alšoutinim|aktú, a pak ji jednostranlisiech. Slečnaprf de facto jiŽ podepsalasmlouvu nejdrileži. uo o s,,o vrili zrušila.Nevime, jak věci se majÍ' a zejména stála pŤece o kterou smlouvu, zrušila tějšíbod, pročslečnaPospíšilova je, slečna tedy Že fakt nenínám vyjasněn.Konečnj ujiz '" d.omáhala, divadle. na Národním hrát nebude na níŽjsme neměli ani prášku zájmu aféry, z celé vycházíme My našeje jasné.Myslili jsme, že slečně zcela čisti. Stanovisko osobniho, práci u nás a pro nás, a poněvadžjsme zá\eŽina opravdovéváŽné viděli, Že slečnapŤevyšujeo hlavu v herectví našenynějšísíly,soudili jsme, žemŮžemíti štastnj.vliv na našejeviště. Soudili jsme, žekaŽdy jedinec a zvláště ten, kterjl bojoval o sebe a svrij projev, je pŤíliš drahá sílav kapitále národním,nežaby'mohl bj.t bez dalšíhoz něho škrtán. Soudili jsme, Že i kdyŽ jedinec ten chybil, nestačínám ani jemu neplodné a studené pokání pro nenapravitelnou minulost, marné vj,čitky a nesmiŤitelné,liché zavrŽeni - nlbrž že, lze-|i co se to stát jen navázanj'm vzájemn1imstykem' vribec napravit, mťrže prací a vážnou opravdovou snahou. Tyto ideje' ríčinnou oddanou, jsme pak nijak nekompromitovali, poněvadž po kter1lm s]ouŽíme, našemnelze kompromitovat nikdy ideu tím, Žeji vždg,ušude,d.ťlsledně něčímprávě opáčnfm: oportuna logickgvykládám a užívám,.n1ibrž a poli. nim utěkemod. nt, uhnutímod pÍtméčrirgz dt1uodituedleišt.ch jiné konuence, každé nebo zbabělosti ticklch, ze zištnosti,ptospěchtiÍstut,
Ruthoui Sgčtici P. Ruthoui Sgčticivypadají naprosto z literatury a ná|eŽi pouze goai j ako,,lidsk1f dokument.., kuhurn ímud.ěiepísci, so citilnimup atholo jako symptom společenské a mravní zpustlosti t, zv. lepšichkruhri praŽskjlch,kterétleskajítakovémuslátanémuelaborátu,jako je tato bezduchá a zběsilá fraška.Jakou citovou surovost pŤedpokládátato jež m 'že hra u obecenstva,jemuŽ se dovedelíbitl To ubohéovzduŠí, v citovéma rozumovémčlověkuvzbudit jen mučiv]|'pocit studu za
190
společnost a kulturu, k niž ná|eží- to ubohé ovzduší je tu humoristickou pastvou praŽské společenskéelity. Ale nedivte se, proč t. zv. společnosinaše,jiŽ vyznačuje, že nemá ani ponětí o tom, co společnost ukládá a ustavuje, co je uměleckf vkus, společenskátradice, salonní duch a citová kultura, je lákána tajemnou náklonnosti k takov:imto literárním stokám. Tito parvenus rozpomínají se na svoji minulost, která je tak blízká, tak blízká té čpavéatmosféŤetam na jevišti a zapomínají na to, čemu se pracně naučili po svém zbohatnutí, dekoru, které si pracně a nejistě vštěpovali v pŤedsíníchšlechtickj.ch bytri a odkoukali od livrejí. Ruthova fraška staví Národní divadlo a šíŤečeskj či praŽsk:i vkus do nejmizernějšího světla, staví jej hluboko i pod vídeĎsk;f' kterj' jak známo kulhá dateko za opravdu ušlechtilejším vkusem evropskym. Taková hra není ani ve Vídni moŽna dnes' nežjako t. zv. lokální fraška v pŤedměstskéaréně, pro obecenstvo nejnižšíchtŤíd a nejbídnějšího vzdělání. A v Praze hraje se na Národním divadle večet, pŤed t. zv. elitním obecenstvem. A líbí se. A kritika denních listrl, která nevycho. vává obecenstvo, ale slepě pluje s ním a obráži pouze jeho dojmy' píševáŽně a opravdově o této slátanině z odpadkri posledních t. zv.. humoristick]ich listri, jako o vážné umělecké prácil Ale co se tomu divíme? Není tomu dávno a ,'Lumír.. sám, tehdy ještě směrodatnj' a vjllučn areopag ve věcech umění a vkusu, tisknul v čele listu od p. Rutha drama a vnucoval jej tak literatuŤe a umění jako seriosníIro umělce,jeho,kterjlstejněvprvníchjakovposledníchkusechbyljen nemotornf a hrub1 Ťemeslník, horší než ohnet, špatnj' jeho epigon. Není tomu dávno a ,,LumíI.. sám hájil v žalostné a stydné nekritič. nosti tohoto vyrobce proti dramaturgovi StroupeŽnickému' když mu uzavŤel - a nejplnějším právem - vstup do Národního divadla.
Philip piho D obrodinci lidstua drama bylo sensační uměleckystejněbezcenn:fm o málo lepším, moderního se do strojí falešně které Philippiho,,Dobrodincili'ilstua.,,
kostymu a hraje si na problémovoupsychologickou hru, kdežto ve a opravduje to jen mašinerievypočtenána druhougalerii. skutečnosti ,{ržea skŤípeto, až projiždlmráz každjlm,kdo má trochu umělecké dušea uměleckéhosvědomí.A ta v1iborná denní kritika zasel Jak rozšafněto rozm]ouvala tomu milému obecenstvu,aby se mu nenasadil do jeho tupélebky brouk skepsea reflexea aby -brih chraii * nechtěl snad ptát Se po mravním svědomí,hledat je v sobě a v životě a Žádat ho snad dokoncepo jinj.ch' Jen to ne - jen ne žádnoumravní zpraŽenosta vrtošivost. My máme svou zásadní otázku a nejdŤíve kulturní, duchovézáhady musímerozŤešittu. o mravní, společenské, ostatně:načse namáhat? smyslu. Ty nám neutekou. A se starat nemá - IVlrižeme jak bylo vtipně Ťečeno, je dostat rozŤešeny, po pŤípadě odjinud,z druhéruky. Ubohj' p. Philippi však za to za všecko nem že.on je opravdu dobrf a z gruntu dušepočestnj'a užitečnftvor, kterj. nemyslil na nic leda na honoráŤ,kterj' chtěl touto snahou vydělat.
Šimdčkúu Jin!
uzd.uch
Jevištěm pňešeltaké v poslednídobě p. Ši.matkttu ,,Jin! uzduch* v novémzpracování,ktere škrtlopŤíliš a hruby konec a nahrasensační dilo jej versí klidnějšía ušlechtilejší. Jinak však umě]eckéa psychologickéstavby, ideovékonstrukce se p. autor netknul a o tétrváme zcelaklidně zase na tom, co jsme napsali do pŤedloůskj'ch Rozhledrl (1894,str. 280 a n.1).These v]ivu prostŤedía sugestivnéhovychovatelskéhovlivu novym prostňedímpojata je tu ryze mechanicky a jeď. nostranně' bez demonstracepsychologické,kterou si položilp. autor -do meziakti,za spuštěnouoponu.Jinak uznávámevšak rádi umě. IeckouváŽnost a štastnouruku miniaturisty, která chytá v ostrych ulomcích,pečlivékresbě tieiailovénaladěnía mravy určit;ichvrstev.
1 - [Viz zde na str. 15.]
Vlstauni cgklus Vj'stavní cykly zklamaly riplně a naprosto. Nepodaly tgpického genetickéhoobrazu o českémdramatu, nevytkly stadia jeho rozvoje, nepodtrhly hry, které z pouhého diuaď.Ia d'ovedly se vznésti v uměnt a poesii. Byla to pouhá nevhodná nekritická snriška více méně špatně obehraného repertoiru, smetenéhoze všech koutri divadelního archivu. Nejlepší a nejbohatšÍhry naše (StroupežnickéhoVoitěch Žar a vald. štejnskd šachta, Srobod u Rozklad) nepŤešly v bec jeviště, zato zbtlh. darma mobilisovány byly pouhé diletantské hračky jako Pinkasovy nebo dutá tragedie Vlčkova Milada a podobné pathetické nebo sentimentální odvarv.
Dančenk u Šťastn! čtouěk A nová saisona otevírá- se stejně nešťastně tentokráte rusk m dramatem Dančenkoalm Šťastngčlouěk. Šťastn;|, člověk je práce veskrze banálnÍ, konvenční v kresběkarakterové, bez opravdové clušemalebné jemnosti, tlez každé myšlenky umě]ecké i filosofické. Po ruskjlch dramatech, jež se hromadněji nám pňedstavila pŤed6-7 roky a jimiŽ vtrhoval k nám tehdy realismus' po těch vonn ch šťavnat ch a syt1 ch hrách je Dančenkriv Šéastnyčlověk vyvětral;i such1f flakÓn. Je to zkarikovan]i francouzsk uaudeui.lle,pustého a nečisté}rothe. matu. Šťastnj,mčlověkem je totiŽ malÍňBogučarov, šťastnymproto, Že je mnoho milován Ženami, že sám mnoho miluje -totiž.,y,á zi,očišně,smyslně miluje, poněvadŽ pcl citu, d'uši a suěd.omí není u tohoto bujného vypaseného zviňete ani stopy. V prvním aktě odpuzuje od sebe tento člověk beze vši pňíčiny,jen tak, že jiŽ jej pňeš]alasta, Nastasju Matvějevnu Lebedinskou, ženu generála, která se ntu obětovala, a zamiluje se do mladé sentimentální a velikodušnéoptirnistky, nezkušenébásníÍky .Iaseněvy. A to všecko zce]a snadno a pohodlně, s pŤirozenjlmlenoŠnÝmnonchalantním k]iclem3ako něco, co se rozumí samo sebou. PŤestal mi]ovat jednu, začal druhou. Jedna láska odešla,
jeho Ženou, nedává se odstrašit druhá pŤišla.Mladá dívka chce bj.t věŤív dobré ieho minulostí,chce mu obětovat všecko,i svézdraví, iia,t.o1aa.o'chcemu pomocii jako umělci,věňi,Želáskousvouvzpruží i jeho umění,kteréklesá, a Bogučarovsám také pro svéuměníŽádá oá ní této oběti. Ale dňíveje nutno rozloučitstarjl manželskjsvazek, nebot Bogučarovmá ženu,která od něho odešla,kdyŽ zá|etničilna cestách.Běži o to pohnout ji k rozvodu. Bogučarovsám k ní jede' aby od nÍdostal svolení.Ale zatímv rozmluvě ukážese, žeJevdokija Alexandrovna jej miluje posud a Bogučarovsveden temperamentem svéŽeny _ odvrátí se od Jaseněvy a pŤimknek Jevdokiji Alexandrovně. SmíŤíse spolu a Bogučarov žije dále klidně, spokojeně' poŽitkáŤsky,nezakalen ani stínem svědomí a zodpovědnosti.To je psychologickástavba hry, co je mimo to, je buď episodanebo dějov aparát. Celá práce není než podobizna tohoto surovéhozvíŤecího samce' kterj.nedá se ničímrušit z trávenÍ,nedá se ničímvytrhovat z požívavostisv1ich chtíčri.Žiie t
indiferentní zr da, živočicha ne člověk. Proto autor, kterf chtěl napsat drama, napsal vlastně jel zkarikoaan! uaudeaÍIle, nejasn1ir, nevykvašen;f genre mezi |raškou a melodramatem,kde není ani uměleckéani Iogickéani mravnÍ perspektiug,kde neni hodnotného roztňíděnísvětla a stínri.Proto tato látka tak po vjtce tragická _ zahubenídobréa čistédušebezduchou,surovouhmotou - je trado. vána nečistlmsurou$mtÓnem' ua nějŽ jsme zvykli snad u francouz. skj'ch, správněji paŤíŽsk]fch fraškáŤri, kter.ínás však bolestněa trapně pŤekvapujev literatuŤeruské,která dala světu tolik těžk]ch apoštol. sky opravdov:i'cha ryzich dušíbásnick: ch. Tento nedostatek mravního vědomí, mravního dosahu činriprisobÍnevyslovně odporně ve hŤe Dančenkově. Je nadevše trapn]f ten špr]imovnÝ, lehkováŽnj, názor starych rodičťlJevdokije Alexandrovny, Tulpanovych na zvÍ. ŤeckostBogučarovu,je trapná i ta smyslnáláska Jevdokije k tomuto zvrhlémumuži - je trapnjl ten cel]i nedostatekmravní perspektivy a členitosti,to širokévbíháníhrubě komick'Ýchepisod clo tragického toku hlavníhoděje, to celémíseníkomiky a tragiky - zcelanahodilé a vnějši' bez každéhoanitÍníhoideouého brisnického dťrvodu. Zkarikouan! uaudeuille,karikatura po vftce, to je náš konečn soud. Hráno bylo také zcela po vaudevillu šablonovitě,jak se již hrává v Národním divadle.
osaměIéduše oď Gerharta H auptmanna Ke konci listopadu dočkalo se konečněpremiéry v NárodnÍm divadle Hauptmannovo drama ,,osaměIéd'uše.,, které slibova|a již v minulésaisoněněkolikrát clivade]níspráva, po kaŽdévšak odloŽila, poněvadž,jak jsme slyšeli, zákulisní diplomacie nějak selhávala a dámy nemohly se dohodnouti o party. duše..jsou kus váŽnéumělecképráce,jaká je na Národ,,osaměIé ním divadle rara avis; nenÍto pouhéd.iuad.Io, ta zvláštní specialita vj'roby Ťemeslné, jež má svou marku a svrij trh jako jiné zboŽi prri-
a to je vfznamná událost myslné,je to literatura, poesiena diuadle, ze soudulite.r,, nus"- áivadelnímživotě,kterj'z největšíčástivypadá histortka, kter! rárního kritika a m že bj.ti jen polem kulturntho chce zachytit ktery sbírá doklady k mrautim soudobéspolečnostt, Nárepertoiru Největšíčást mravní naladění,ovzdušíspolečenské. jen z něho má rodnílrodivadla spadá jen pod toto druhéhlediště a zájemavyzlam. duše..jsou vj'jimkou a zásluhajejich je právě v tom, že ,,osaměIé čemu otevírajídivadlo literatuŤea poesii' že lámou rozhodně s tim, není co a a parte debiliore Ťíkalose a Ťíkádosud d.ramatickéuměnt vpravdě nic více nežuměIost,hbitost, zručnost'vtip. hlubokého nebe, ,,osaměIfimi dušemť,vniká k nám kus cizího lidé většinou naši znali kterou vbíhá kus vonné uměleckézahrady, a zvolna jak se krystalisovalo jen z doslechu.Mladéněmeckéhnutí, (francouz. imelilo hlavně v poslednímdesítiletízrtulyct'vlivri cizích skéhonaturalismu, proudri nordickfch i ruskfch) i domácích(Gottfried Ke]ler, otto Ludwig, Hebbel), dle rriznéhoterénu r zně, ale v hlavních v1isledníchliniich pňece pŤibuzně,ohlašujese po prvé vážnětímto Hauptmannovfm dramatem u nás. Jeho Hanička pŤešla její sice pŤednějakj.m časemjevištěmNárodního divadla, ale poesie ji a vjlznam utonuly v pozlátkovézáŤi vj.pravnéféerie'v kterou aŽ s pŤílišnou hor]ivostímechanickfch aparátri oblékla režie.,,osaměIti duše..pokládásám autor jich, jak známo,za nejlepšihru svou a soud z jeho a nejopravdovější ten je správnf, hra je opravdu nejvnitŤnějŠí se zdá díla,má nejvíceuměleckého,protoŽecitovéhoposvěcení.Nám ukázkou celédramatické nejcelejšÍ však,žeje na ten časi nejtypičtější, stvoŤilanejlepšídíla v čem to, Moderny německé,Že vystihuje nejlépe popisnosÍ.V tomto poli, zdá se nám, d.osud:ndladououdušemalebnou napsala německá Moderna v prÓze, dramatě i poesii (Detlev von i-iiiencron) dosud svá nejlepšíčísla.Německá Moderna, tŤeba vystupovalas aspiracemifilosoÍickynria sociálnímia programy ideovfmi -defactovesqichnejlepšíchdílechzrista|argzeuměleckou,intimně uměIeckou, někde, Ťeknuto, až pŤílišuzce uměIeckou,ui.rluosněskoro její,Bleibtreu, Conradi dušenruIebnou StaršípŤedchridcové a ndladouou.
a s nimi celf kruh seskupen;jlkolem mnichovské ,,Gesellschaft..' byl daleko ÍilosoÍicky tendenčněišive svjlch pracích, pracoval vědomě o nějakém novém (materialistickém) názoru světovém a chtěl jej ve sv1ich dílech propagovat _ byl polemickj., pamfletovy, ričelovjl, vfbojnj' ve svych dílech, která, jak dnes jiŽ obecněji se uznává, nestojí umělecky vysoko, jsou plochá, všední,rozlomená;fragmentární, chaotická a romantická pŤedem, romantická romantismem revolucionáŤri vcelku mělkych, a|e zato tím ripornějších,nejapnějších,pestŤe kostymovan1 ch a divadelně nalíčen$ch,klamajících jiné a oklaman ch pŤedem sebou samjlmi. Naproti nim stojí kruh seskupenj. kolem berlínské ,,Freie Biihne.., kruh umělecky nejzralejšÍ a nejštastnější, ktery sice v theorii a kritice často hlásal ideovou tendenčnost, ale v nejlepšíchsv ch dílech zristal hlavně objektiuně realistick!, nazíraje všecko se zrilibnou uměIeckg klidnou, kontemplatiuní"plnostt a sgtostt, chytaje nalad.ěnt, uzduch rozlit! po pÍeďmětec, pocitové a citové postŤehy v tom jemném sugestivném pavučí vlivri a stykri s podrobnou pŤesnou láskou do posledních odstínri a zvlnění duševních. Kruh těchto umělcti, za jichž pŤedstavitele ]ze míti zcela dobŤe Gerharta Hauptmanna, nebyl daleko staršiho realismu francouzského, kontemplativního realismu Flaubertova v písemnictví a školy fontainebleauské v malíŤství.Dnes vstupuje německá Moderna do fáze tŤetí: do období tendence ideové, do tvorby dialektické a thesové,jakvidíme na divadle ku pŤ. na ottoui Erichu Hartlebenoui. Je to vliv filosofie nietzschovské a stirnerovské, která hledá si bojovného vjrazu i v literatuňe. odtud zase pŤevládá thesovitost, dialektickf šerm a pointovanost, sestrojovanjl symbolismus postav, schematičnost a odtaŽitost, jak je viděti v dramatě právě na Hartlebenovi; odtud zase stoupající vliv Hebbelťlu,jako dosud největšíprisobení l{ellerouo a I'ud.wigouov mladší tvorbu; odtud zase tÍíďění světel a stínri, pevny odhad, pevné odvážení mravních hodnot a cen jednotlivjlch prvkri a figur v dramatě, tvoŤení určité jednotné perspektivy, sestieďování v určitj' typ slovesnÝ, v určitou formu slovesnou, blizkou namnoze starému dramatu, k nimž se obrací tito nejmladší umělci. Hauptmann není básník ideoqi, básník abstrakce a symbolismu, dialektik určité tendence.
Není duch bojovnj., je iluch kontemplati.un!.Kontemplatiuntrealista a zahloubanj' do divadla, jež vyvolává, tak jej |ze nejlépe ponoŤen1i charakterisovati.Ve většiněj eho her naleznetesice dva názory světové postavenéproti sobě' dva hromadné tvary, dvě rriznémyšlenkové nebo mravnÍposice zápasísnad i spolu (jako v ,,osaměIlchduších,,), ale básník nerozhodujese ani pro jeden ani proti druhému,miluje lidi oba stejně klidně, teple a pečlivě'o zápas jich a hodnotu pŤedstavující myšlenkovoumu vlastně pŤi nich neběŽí- pouze o ty dojmy, o ten nervovy a citovf život jich, jak je vyvolán tímto zápasem, jak se v něm zračía maluje. Krise tvarri hromadnjlch, rodin a názor světov ch nezajímajíjej samy o sobě, jen ten popisn!, rLušemalebn!, ndladou!iích ultěžek. Y ,,osaměIlch duštch,.postavil proti sobě dva názory světové, starj' svět rodičristarosvětskj.ch,prostjlch, pŤesnějiďvě kulturg citoué: nehloubavych' žijicíchpo tradici staréhoŤádu' poddanj.chvrchnosti duchovníjako světské,obňadněcírkevnickj'ch,jichŽ názor na svět a Život je naprosto peun!, hotou!,ucelen!,v němžkažd! čin má sv j jedinf nezměnitelnf odhad mravní,hrubj' snad, falešnjlsnad, ale nezměnitelnj. a určitj',a svět novf, nehotov1ive všem,hloubavj.,kterjl chce novémuodhadu mravnímu, ale nedovede jej pevně formovat a hlavní _ nedovede jej realisovat, zpečetit sv1m životem, celostí životaa povahy. Autoru neběží všaknijak o to, kterf názor je správnf, kter;f tábor má pravdu a pokud ji má, on stejně sympaticky, plně, teple maluje staré,šosácké, prostoduchéa obmezenérodičejako revolucionáŤské,udychané,pŤedrážděné, chabé děti nemocnévrilí, podrytév pevnosti povahy a jistotě citu a pÍesvědčení. Jemu šlopÍedem v tomto zápaseo umělecké,vlídné,kontemplativnéhody pozorovánÍ' o labuŽnickou malbu náladovou, o stálésledovánítoho hutnéhotoku proměn pocitovych a citovfch, jimiž procházejívšecky osoby zap|etenédo tohoto zápasnéhonapětí. on chce hlavně pochopiti, vystih. nouti, objati celf ten plnf víÍivf tok a toŽ vystihnouti citově malebně, sgtě plnlma laskaulma očima. o sám postup, o sdm proces tohoto rozvoie,tohoto d'ěntmu běžt,ne o jehoctlea konce.Že ve hŤejsou utopeny také jisté problémymravní' společenské, hygienické,k tomu obrací
197
198
pozornost až v druhé Ťadě, neformuje jich nijak, zristavuje dÍudlcu samému, aby si vybral z téch hotovjlch danych fakt jich theoretickou logickou kostru, aby sám si učinil závéry, vy al drisledky. Mladf biolog Jan Vockerat jest jedním z těch Ťídkj'ch lidí' kteŤí v duchu i vpravdě se star1im názorem světovym, se starou kulturou duchovou a mravní zlomili, kteŤívyšli ze starého světa a chtějí pŤejít mravní, jak žijejich porriznu do nového,je pňedchridcemtéto novéŤíše roztroušeno mezi lidmi staré ňíše,starého světa několik; vyskytují se podle autora tito pňedchrldci nové kultury mravní roztroušeně' Spora. dicky, jednotlivě, osamoceně posuď ve starém tradičním okolí, které jim nerozumí, které jich nechápe; odtud jméno, jaké jim dává Anna Mahrová, ,,osamocenéduše..; Vockerat je z nich i Anna Mahrová je z nich. Tato ,,osamocená duše..,tento mladj'Vockerat je člověk utištěn$ a nervosně rozdráŽděnj' svfm okolím; tento člověk je dále' zdá se, hluboce nemocen vrilí, nestál , nepevnf, nerozhodny, kolísavy. Drama Hauptmannovo otevírá se právě takovou krisí, kde podlehla jeho kŤtem dítětejeho' vrlle, činem,jenŽ neshoduje se s jeho pŤesvědčením: k němuž svolil on, rozhodn nevěrec, po vrili rodičrim, ženě, okolí kompromisem a ristupkem konvenci. V kruhu svfch soudruh je pokládán za ristupkáŤe,opovrhují jím proto, jak vykládá druh jeho' malíŤBraun. To by nebylo ovšem ještě rozhodné,poněvadŽ Vockerat sám odklonil se duší od této hŤmotící'frázovité revolučnosti, kterou nazirá sprár'ně jako šosáctví (v rozmluvě s Mahrovou) - ale pr . během hry ukazuje se tato jeho nerozhodnost a nepevnost vlile, rozmarná těkavost a kolísavost stále určitěji. Vockerat pozná totiž studentku Annu Mahrovou, také osamocenou duši, člověka nové ňíšemravní, která jinak než literně a církevnicky, po vnějším pŤedpisu cení a váží čirry a city, která místo hmotné a pevné morálky vnějšískládá ji v individuelnf voln;i odhad svědomí, duši mu spŤízněnou,která dovede chápat jeho snahy, podporovat jej v jeho vědecké a rozumové práci, kterou roste duchově, jako péčísvé ženy, prostoduchéa obmezeně milujícÍKatuše prospívá manŽelství: v1iměna tělesně. Poměr mezi ním a Mahrovou je d.uchoué
rnyšIenek, podpora pochopení, víry, pŤíbuznosti duševní. Mahrová není naprosto nic svridná a koketní, není to žena, je to duch. Člověk novéÍíšernravni právě jako Vockerat sní o vyŠšímideovějším poměru muže k Ženě než je dneŠnísmyslné tělesné pouto; a tak nazirají také oba svrij vzájemnj' styk. Jinak rozumí mu ovšem okolí, které v něm nevidí nic víc neŽzcela obyčejnou aventuru, nezákonnj'poměr. Pobyt Mahrové u Vockeratri rozrušuje celou rodinu; Katuše vidí v ní sokyni, která vyniká nad ni širok1im duševním obzorem, která mriŽe dáti mlŽi, co nenr že nikdy ona pŤi nejlepšív li a snaze: pochopení, podporu duchovou' pomoc vzr stu duchovému. Mahrová podrobuje si a ziskává i Katuši jako duch; Katuše uznává správnost její názor o dnešnínrpostavení Ženy ve společnosti, v otázce emancipační; jen její pobouŤenáinstirrktivní citovost větŤív ní nepŤítele,kterj. ji olupuje o lásku muŽovu. Neodporuje však, nenaŤíká si hlasitě, jakož celá je ubohá, pasivní, umlčená, zašlapaná duše, vědomá si své prostoty a bezcennosti; hyne jen a vadne. Svazek obou ,,osaměl;ich duší..rozetne matka Vockeratova, která hned od počátku s nedrivěrou hleděIa na ,,emancipovanou.. Mahro. vou' na kterou nazírá nyní jako na raÍinovanou záletnici; nem že ani pojmout myšlenku, žeby mezi synem jejím a ji byla vÝměna duchor'á, život myšlenkovj'; sama nerrrěla nikdy takov ch potňeb, proto jich nedovede pochopiti ani u druhfch; prostjl, jednoduchy, hrubÝ Život její, cely složen z několika málo jen, zato však jasnj.ch a určit1|rch prvk , nedovede rrikdy pojmout širokou, odlišenou, v jemnjlch spl vavj'ch sítích bohatě rozvětvenou korunu duševního stromu synova; v jeho chování vidí prostě hňích, mravní kleslost a pád, pokušení smyslti, jež pojímá jako trest za nevěru synovu' drisledek jeho nevíry (dogmatické a formálné) a jemuž odpirá spíše z duvodri konvence, mrtuu než skutečné mraunosti (rodina jich byla posud česÍna'syn nesmíjim zpúsobit tu /ranlrr atd.). Zatím také styk Mahrové a Jana Vockerata prošel rozvojem a vstupuje ve fázi intinnější, citouou spíšenež ideovou. Jednu chvíli hrozÍskutečně,Že by pŤešelv poměr citov ; Anna Mahrová nedopustí však tomu, silnou rukou zadrži rozjetjl vtiz ve vysoké pyšné vzdu.
':ac
chovéčáňeideovosti, nedovolímu sjeti do koleji citovosti. ZIiká se blízkosti Vockeratovy, života s ním, duchovéhostyku' ač pŤitor1 sama v nitru se láme hoňem' Žádá od něho obět,pro ideu, pro ten čist1f názor o budoucí duchovéformě styku mezi muŽem a ženou,kter1| nelze dnes realisovat ještě, poněvadŽ nejsou tu podmínky k tomu; dnes nelze žtti ještétu budoucíŤíši,tu budoucíkulturu mravní ryze duchovou a na zjemnělém,všezodpovědném svědomíjedincovu ryze ani,ternězaloženou;dnes by to znamenalo ještě pohoršovatichuclé duchem, zabíjeti prostá, naivně a živočišně milujíci srdce; nelze Žíti ještětňetíŤíši, Ťíšiducha svatého,Ize jen uprauouatistezky jeho pňíštÍ; Anna Mahrová Žáďá po Vockeratovi odŤeknutíse štěstíosobniho a práci neosobní,ve prospěchlidskéhorodu' budoucnosti;ten duchov1i poměr sami založit a ŽÍtinemohou, at jen pracují tedy k tonru, aby alespoůbudouci pokolentjejmohlo žit, aby alespoůjednou v bud.oucnosti byl možn!. Anna Mahrová odjÍŽdíz rodiny Vockeratovy a provždy. I v ní odehráIse psychologick1fproces od doby, kdy vstou. pila do tétorodiny. Sama žila mimo rodinu a neznalaženjin!.ch mimo snad svédružky; proto stáIa z počátkuchladně k obmezenéprostotě Katušině; ale jak se s ní délest] kala, podmanilo si ji čísÍě lidskéitid.ro Katušino, její prostá vroucnost a obmezená horlivost, její pasivná zlomenosta věrná psí oddanost;a stejně bylo tomu s matkou Vocke. ratovou, s jejÍ starosvětskou srdečností,odhodlanou prostoduchostí a pevnou hotovostí;žila v rodině po prvéa citovéživočišné teplo její, všecky ty primitivní, prosté,jednoduchéa hrubé, leč právě proto silnéa živelnécity ji pronikly, prohŤály,zvlhčily; poznala tyto dr.'ě ženy,bytosti prosté,trpné,právě rodovéa rod.inné, pochopilaje a tím již si je zami]ovala a nem že chovati se k nim nepŤátelsky.odchází od Vockerat ze soucitu k těmto ženám,které si ji podmanily hoto. vou opravdovostísvou, odcházi jako duch, jako vítěz, s povfšenj'm klidem, jakj' dává rozhodnut1f,vybojovanÝ boj. Mladf Vockerat však hyne po jejím odjezdu sebevraždou.Tento námět, tato logická jeho kostra není,jak viděti, ve svékonstrukci nejjasnější.StŤedováideová figura hry, mladj' Vockerat, je v kolika směrech ne dosti vyjasněny, ne dosti určitj'; jeho dušeje
nade vše složit1i,psychologick! alambik, jehožjednotlivéprvky nejsou dosti zváženy, Z toho plyne však právě ta neurčitostkonklusí, jeŽ si mrižedivák ze hry vyjmouti. Není dost jisto, jakj' je zrikonn!, tgpick! obsah hry. Není vyjasněno, pročhyne Vockerat. Je to slaboch,člověkkolísavy,zlomenévtile, kterf nedovedeprojevit vnitňníve vnějším,realisovat je. Ale odkud ta slabost? Jsou znaky' které ukazují k tomu, že je to Vockeratoua osobnívlastnost (neumíspravovat svéjmění, je marnotratně štědry' jeho skrupule a nejistota, jak se zachovati v kroužku pŤátel a Srov. nati se životem,i sama potŤebapochopeníjeho vědecképráce někj'm z rodinnéhokruhu, z okolí ukazuje na slabost),Že by v každlchokol. nostech,jak je nemocnj vtilí, mravně bezesvaly,trpěl, trpěI' i kdyby nebyl člověkjiné kultury mravní, jinéhonázoru světového,budoucí duchové,kdyby nebyl ,,osamělouduší...osamělédušejsou slabé, Ťíše každy je ubíjía hubí, vykládá Anna Mahrova' a mnohym bude se opravdu zďát, žeto by mohlo bj'ti ideovou pointou hry: Že totiž starf názor světovf, stará kultura pravni, jednoduchá, prostá, hrubá, zcelakladnri, určitá,na vnějšímneměnnémslovnímvj.kladu za|ožená, Iiterní',cirkeunickrÍje lepšínež nová, volná, duchově vniterná, poněvadžna tyto vnějšíhmotnépŤehradya skŤíně,zcela pevné,hotové, určitémrižese opŤit jako o zed kažď! slabšíčlověk,roztrženy,neurčit , nepevnf, nerozhodn1f,jenž jinak neustále se kolísá a láme, pevnéhose nedobádá, stále bádá v sobě,pŤemÍtá, ale ničehourčitého, a to, čehodobyl, nedovedese pevně ani pŤidržet,poněvadžnejistota a kolísavostcitová podmiĎuje kolísavostvrile; želidem slabj'm, kteŤí nedovedoužtt svépŤesvědčení, kteŤínedovedou vniterní svět uskutečnit rovnocenně a hodnotně, kteŤínedovedou ve vnějšísvět zasáhnout silně a v ritisku jeho náhod zbudovat palác svéhosnu a své víry, je potŤebívnějšíhmotnétradice,určitésankcea určitézduaznosti. zcela jasně a zŤetelněformulované.Ale konkluse tato, opakuju, neplyne nijak sama sebou jasně ze hry, nenítu vypracována, vypreparována; naopak jsou ve hŤe prvky, které ji zatemfiují a kalí, tak na pŤ. choroba vrile, měkká roztrženosta rozmarnost, roztěkanost Jana Vockenta zdá se bfti v něm stÍednt,d,anria ne pouze získaná
situací dramatickou, a naopak zase Ánna Mahrová, jejíž rlstrojí mravní je daleko harmoničtější, tužší,pevnější neŽ Janovo, vyjde z krise i pňes svoji duševnÍosamělost, pňes nov;f ráz mravní, k němuŽ se zná, vcelku neporušena. Hauptmannovi, jak patrno, nešlo o žádnou thesouou ideouost, o žddnérozhodnuti, Iogickou tendenčnost,tgpičnosÍ., Drama jeho neni dialektick]fm procesem dvou titvarri myšlenkovj.ch, nybrž psycholo. gickou, dušemalebnou, náladovou bcisnt, zrilibnou, kontemplatíunou malbou objímajícÍ, chápající a poeticky zužitkující tento spor dvou názor světovych, dvou kultur. Jako myšlenková konstrukce nenÍ d.rama jeho jasné, určité,pňesně formované, dává místa rriznym závě. rtim' Ale to všecko nebylo rimyslem spisovatelovjlm; jemu šlo jen o to, ndladouě, d.ušemalebně, btÍsnickgvytéžit ten rozvoj, tu hutnost, plnou sytost proměn psychickj'ch, jimiž procházeji jeho osoby, vystihnout celou tu rozvíŤenoubáseĎ duševníclrpolostinťra polosvětel, která zpÍvá a vňe v této srážce dvou názor a kultur. Autor netÍídila neklasiftko. ual tento tok světel a stínri, tuto hru nervovou a citovou, figury Žijí ji v celé sloŽité hutnosti, v celém ud;i'chaném spěchu, do něhoŽ jsou ponoŤeny a chyceny; autorovi šlo patrně o postiženi tohoto plného života, života pňedem nervového, pocitového a citového a ne tak o ideouémgšIenkoaéieho složky; ty, jak jsme viděli u nejdťrležitější n. gury hry, Jana Vockerata, nejsou utŤiděny a vyjasněny. Celou dúležitou otázku po obsahu toho myšlenkového styku mezi Janem Vocke. ratem a Annou Mahrovou pŤešelautor naprosto; ani světovj názor Vockeratriv' ani Anny Mahrové není nijak vymezen. Jan Vockerat je biolog sice, starosvětsk;im, obŤadně cirkevním rodičťrmje sice ,,ne. věrcem.., na stěnách jeho pokoje visí sice Darwin a Háckel - ale to všecko nestačípŤecek vyjasnění jeho myšlenkového života, k stanovení jeho světovéhonázoru, kter] (dohadujeme se tak jen z poznámek Braunovjlch) byl asi metafysick;i materialismus. Jaká je ta nová Ťíše duchová, ta nová krrltura, kterou chtějí obě ,,osaměIéduše..,Jan a Anna, není nám právě objektivně logicky demonstrováno; nevíme ani, jak Anna pňedstavuje si, Že by se měla realisovati, po jakfch cestách mělo by se k nÍ dojít.
správně konstruoA více ještě: Jan Vockerat, zdá se mi, ncní ani _ prauděpodobnou, d"osti mi se jeho nezdá sebevraŽda totiŽ ván, konec dŤive, s tou pověděl o něm nesouhlasí,zdá se mi, právě s tím, co autor chorobnou vtilí, s tím kolísavou roztěkaností a rozmarností, s ttlu jen silné, hotové pevné povahy mravním diletantismem. Zďá se mi, Že cítění' volněa uědon umírají, jen lidé mohutného živelnéhovášnivého hloubaví lidé Naopak citri. rozhodnfch, pevnfch, těŽce slehl]ilch jsou pŤedem a kolísaví, rozmarní a rozptj'Iení, diletanti mravni pro a v lučně egoistg,nemohou se odhodlat a rozhodnout pro nic, ani životem' Život, ani pro smrt, potácejíce se mezi obojím, dávaji se vléci je také až malovali lpějí. Tak pŤece aŽ rizkostně koncú na němŽ konec ve svych jeŽ jich vzt:ičili postavili a typy posud.všickni velicí básníci, Bazarov Turgeněvriv ncihod.ou; aitectr. Shakespearriv Hamlet zemŤe v ,,otcích a dětech.. a Rud'in také. Rudin zejména neměl síly ukončit jej život bídn:i, utištěny a poníŽen;i, rlal se jím raději sm kat, než by byl sám volně opustil. V ,,Novině.. Turgeněvově zastŤelíse sice nilrilista NeŽdanov, ale zase ne z vnitŤnílro podnětu a tlaku, nybrž ndhodnou shodou okolností,sevŤenfm jich tlakem, vehnán jimi do rizkÝch; má b;iti t,otiž zatčena vezen d.o Petrohradu pŤed soud pro velezrádu. Zdá se mi tedy, že u psychologické struktury, jakou postavil Hauptman pod.jménem Jana Vockerata, je volná, chtěná, rozhodná Samovražda dosti málo pravděpodobná a žek ní byl veden básník divadelní konvencí, potŤebou rozuz|enia zakrojení pátého aktu. To všecko jen na dolrlad, jak konstruktivná, logická, ideová stránka hry Hauptmannovy je neurčitá, nejasná, zka|ená, jak mu na ni nezáleŽelo, jak ji pŤešela minul se zavŤenyma očima. Všechno
básnické umění za to je v ndlailouépopísnosti,u dušemalebnéiemnosti a orlstíněnéplnosti, s jakou je tradován cely ten hutnf tok duševních stav , jimiŽ procházejí osoby hrou, těch vlivťr,jimiž na sebe vzájenrně prisobí,těch jemn1ich sugestivních proudŮ, jimiž se vzájenrně proni. kají a určují,těch šerj.ch od'stupťrovanych,pŤechodnfch, odstíněnj'ch tÓnri, v něŽ se barví a spl.ivají. Ta nevyslovenost situace, ty hádan. lrovité, nevyjasněné, nové a nevyzpvtné vztahy, v jak'Ých k sobě navzájem stojí Jan Vockerat, Anna Mahrová, KatuŠe, oblívají celou
20ll
hru zvláštním,šedfm,podmračnymkouzlem poesie.Všeckoje jakoby opŤedenojemn1im,hedvábnym pavučímrozcitlivěl1ichnití, sugestivduševníhnutÍz jednoho do nych napjatfch mostri,po nichžpŤebíhají je druhého.Vrcholem tohoto umění tŤetíakt, kde v klesajícímsoumraku, kdy hasnou a hynou vnějšítvrdétvary reality, vybíhajíz duší city a sny a touhy neslyšněa měkce jako laně po povlacíchmechu. V neurčit1ch obrysech,v spl1vavjlch odstínech,napověděnj.cha vybledlj.ch slovech,kterémálo tvrdí a všeckodávají jen utušit a uhádnout, je tu podána celá tajemnost a něha duševníblízkosti a duševního prtsobenÍ,celá to podstata duší,jeŽ podmiĎuje jich pŤíbuznost a splynutí' Drama Hauptmannovo, celé jemné a opŤedenéšerem a něhou, obliténáladovfm, vlaŽnfm, rozcitlivěl m soumrakem,vyŽaduje nej. opatrnějšíchrukou hereckfch, aby nebylo s něho setŤenoto vlaŽné těkavé kouzlo, jeŽ tvoňí jeho privab, ta náladová odstíněnostpolo. stínria polosvětel.Herci, ježje hrají,musívládnouti uměnímodsttn , pÍechod.t1, tuoÍiuouzahloubanostta uniternostt,utonulou utoucnosti. PŤedstavenína Národním divadle postrádalo toho všeho; byla to vcelku oloupaná kostra, s níŽopršelysvaly, barvy a plamen života, ztrnulj' mechanismus,nahélešení. K tomu pŤistupuje jiná ještě okolnost obecného rázu: ueltkti divadla s ueliklm hledištěmnehodí se pro takovéto jemné,intimní hry. Herec musÍdo jistémíry vždycky v takonáladovédušemalebné qich divadlech pŤepínatirysy, hrubě nanášeti barvy, |orcirouati slovem v poměru k prostoru, k vzdálenosti, aby i posledním,nej. vzdálenějšímŤadám diváctva byl jasnf a reliefní. Hrám takov1im Méně dtváctva vyhoví nejlépema|éjeuištěintimnt, jeuištězkušebné. než uí'ce;co víme o psychologii hromad, vždycky je prospěšnější ukazuje, jak jednotlivec, vstoupí-li do hromady (a čímvětší,tím hriŤe),ztrácí svújsoud, svou rozumovost' svénázory, kteréměl doma mezi čtyÍmistěnami, a podléhávšempŤedsudkrlma všempošetilostem hromady, zvláštnímujejímu prtiměru, kterf je tím niŽší,čím četnějšíje hromada; jeďnotlivec utone snadno v takovéto široké hromadě, je zatlačena zbázlivén,redukován na prriměrnj. normál.
zvolna a vytrvale právě jako ugchoutiuat Diváctvo musíse pÍiprauouat, žeu nás herectvoa k tomu s|oužimalédivadlo lépenežuelltd.Myslím, ie dnes cítiti naléhavějiž potŤebutntimniho ieuištěrgze uměleckého institutu, ani obchodního n" ..p."'.ntačního lokálu ani veŤejného "domu. Tak naprostéa riplnénezdary, jako nezdar Hauptmannovj.ch osaměIlch dušÍměl by mladšíliterární kruhy praŽsképŤímostrkat k pokusu o podobnj. podnik. Máme dnes Modernu, nemohla by se na něco podobného?Myslím, Že by to nebylo tak riskantní oc}vážit a obtižné,jakse zdá. Dvěpodmínky, a to hlavní,nebylo by snadtak - ne nesnadno splnit: najít maly (snad i začazen!)sál a opatŤit zapdlenéochotníkg, a|e nadané,uzdělané, herce hierarchy Ťemeslné jako prostŤedek podniku, kteŤíby jako cíl, ale pŤinesli ne sebe by kteŤí tak docela po sÍaroautora, svého naiuně poctiuě a docela milovali se bych nebál ani jich Pak oddaně. prÍmiltuně suětsku,nezvykle dnes co nás zabijí' je nebot, nemotornosti,hranatostia těžkopridnosti hladká, prázdná maska, rutina a šablona.
