Nová krása: ieií Eenese a charakÚer PÍedndška
Jest neklamné a neotnylné znamení, po němž vŽdy a všude poznáte opravdu novou krásu a opravdu nové umění.l A jest to toto: nevlichocuje se nikdy vaší pňízni, nepodplácí si vás hladkostí a elegancí povrchu a tváie, nezná senilní líbivosti ani koketerie a nestará se vti.bec skoro nic o vás: žije svrij život obrácenj. do nitra, spočívá v sobě jako každá hodnota, zakotveno v sobě a v sebe, vzdáno cele své vnitŤní myšlence, svému vnitŤnímu rytmu a zákonu. Dojem, jímž na vás prisobí, jest spíše dojem čehosi tvrdého a pŤísného,čehosi silného, odvráceného a drsného neželegantního a hladkého -něčeho, co se pŤíkňeodlišuje od konvenčnosti a pňíjemnépohodlnosti posavad. ního běŽnéhouměleckého vfrazu. Nové umění a novou krásu poznáte nejbezpečnějipo tom, že není ani dost mtilo chytrdckd..všecka politika a diplomacie jest jí cizí: nehledí a nesnažíse vlísati se do vaší pÍízně,nechce vkrásti se do života zadními vrátky a pňipnorrti se pokojně k pňítomnosti a k minulosti a pŤiživovati se s nimi ve svorné shodě z mísy obecného uznání. Ne, kaŽdá nová krása a kažďé nové umění rná zňejmě ctnosti ilobguatelské:sebed věru, poctivost, nesnášelivost, bojovnost a vj'1 . Měl bych, pŤesněmluveno, psáti všude za slovo: noui umění _ lméní mlad'é, neboť nemyslím, Že dnes rodí se jakési zbrusu nové umění. Nikoliv: /caždcumění (i to, jež je nám dnes star$m) b$valo kdysi, na počátku svém, mlad.ym a zestaralo a upadlo teprve později - to rychleji, ono povlovněji ďe bohatstvi sv ch vnitf. ních sil a potencí _ a pňivodilo tím nutnost, aby bylo vystŤídáno uměním mladším a proto nov$m. Ale ponechávám běžnéslovo, poněvadž nemrlŽe vésti nynÍ k nedorozumění.
lučnost- absolutní,nesmlouvavéctnosti válečnédoby a novépočínajícíkultury. Nová krása a novéuměnívtrhuje vždy do světa jako dobyvatel - ne vysmlouvat si místečkovedle starékrásy a starého umění, nj.bržpodmanit si celj' život a celj. svět, ne z marnivosti a o tom, pychy, nj.bržprotd, Že jest hluboce a nevfvratně pňesvědčeno žemá pravdu životaa budoucnostía žepŤibliŽujea dohánísvět k této uírg nejunitÍněiší pravdě, již posud nepoznalnebo jížzanedbal:beztéto umění.Tato vira jest jeho vlastní koŤen,temny mystickj' neni nouého Života:z něho roste a na koŤen,upjatj.k stŤeduvšehovesmírového něm visí. Není novékrásy, nenínovéhoumění,kde nenítohoto absolutního náboženskéhoa mystického vztahu a posvěcení:at pravda, o niž uměníjde, jest veliká nebo malá, největšínebo nejrnenší,at jest to pravda posledníchnebo prvních věcí našeho života, jeho povrchu a pleti nebo jeho základri a koŤenri,aéjest to pravda metafysiky, ať pravda tŤebajen fysiky' at pravda věku či pravda zlomkri vteŤiny, tŤebasmalá na pohled a nepatrná pravda optická nebo perspektivná, pravda slova a věty, jich odstínu a reliefu, pravda chvěje některé barvy a některéatmosféry (jako bylo pŤi impresionismu) - nové nejen žev tomto sporuměnímusíbj't vždy nezvratně pŤesvědčeno, ném bodě mrižemepoznat pravdu, a|e že ji má a poznalo. A proto pochyby nebo dvojakosti, nlbrž zavazuje v tornto bodě nepŤipouští človělcavěŤiti a cítiti jako ono. Nové umění není kaŽdéhočestného pyrrhonistickéeklektickéa konciliantní:setkánikdy pochybovačné, te-li se s takovfm uměním'vézte,žese uzavírájiž doba jeho rozkvětu a rozvoje a nenídaleko k západu. Ctnosti umění opravdu nového,opravdu novéuměleckékultury, - iiž proto,žeÍtšikrdsg jsou, opakujlt, uždgckyudlečné a ndboženské na u a že,je-Ii co mgsttckého a uměni rozmnožuie uždgien čindobguatel. tétozemi, jest to on. Všecko nové umění je v první Ťaděčinemvíry a odvahy a v druhé drisledkemlásky - a také mystické lásky k posledníchvili, k jejímu nenávratnémukouz]u a tajemství. Nová krása, novéuměnívzniká vždy tak, Že pŤesodpor historik nebo theoretikťr,kteŤíse tlohorlli,ženovj, qin není možn!, poněvadž
86
všecka krása a všecko umění jiŽ bglo a jest vyčerpáno a stráveno v mezích,za něŽ nelze jíti, takže nezblvá, nežopakovat a napodobit staréčinyve více méněrlzkostlivj.ch otiscícha variantech - žepŤes odpor a zrazoyánijich pŤijdevelikéa smělétvrirčísrdce,kterévšemu navzdory dokážetuto zdánlivou nemožnost. Tak, tŤeba,dohodli se theoretikové,Že v našemutilitaristickém positivistickém a věku nenímožnajiž lyrika mystickélásky k bohu, jiŽ žecit ten sám vymňel s rriznj'mi jinj'mi formami minulékultury, jichž byl jen exponentem,žez těch a podobnfch rlvah dá se dovodit padek a nemohoucnosttakové poesie - a hle, pňijde Verlaine a dokážeonu nemožnost. Zbásnív ,,Sagesse.. knihu tak horečného tepu, tak vášnivéhovzletu, tak nyjícíněhy a tak sežehnuté pokory obrozujících se smysl , takové sprostnosti srdce a tak propastnj'ch vírri nervovjlch a citovj'ch - že stvoŤípŤes nejnemožnější prostŤedí a právě zhnusenímsi ho a odporem k němu novou poesii mystickou stejn1ch vnitŤních hodnot a stejné psychické potence, jako byla veliká mysticko-erotická a náboženská poesie španělská a pňece pŤitomryze dnešníchuti a sensibility ran a rozkoše,lásky a hr zy, nejhlubšíchsmyslnj'ch prilnocí a prvního nejtiššíhoduchovéhosvítání. r Nebo: dohodnou se theoretikové,že není možno' aby vznikla opravdová modernítragedie, která by náš běžnj'život a samu jeho praxi a organisaci dovedla nazirat ve velikj'ch tragick1fch liniích a v symbolicky typickj.ch Íigurách a kritisovat jej s opravdovostí, ne prosnostía vj'sostí té ethickékritiky, jakou prováděla na swjch recícha polobozíchtragedie antická, a hle, pŤijde Ibsen a stvoŤíji. V samém mechanismu moderního života nalezne zdroje tragické ins'pirace,v jeho věcnéstŤízlivostijeho smutnékouzlo a strašidelnou velikost, v jeho.nivelisacia prriměrnictvíjeho tragickou vinu, v jeho churavosti a citovézprahlosti temnou poesii novéhopathosu a nové ironie a zákony tragickélogiky a drislednostiv tom, v čemse posud viděIajen látka k anekdotám. Nebo: sjednotíse theoretikové,že jsou jakési pevné,nezvratné a nepňekročitelné hranic.emezi malíŤstvíma sochaŤstvíma že je
nervová vášnivost, vzruch a horečka života, které nemriŽe a nedovede zpodobit sochaŤstvía jež musí zristati po estetick1ich zákonech domé. nou malíňství - a hle, pŤijde Rodin a pŤekročí,ne: pŤeskočí,vysoko pňeskočímezníky lenivj.ch mozkri' StvoŤí plastické básně Žasného nervového fluida a horečné sensibility, plastické bouŤky rozkoše a hrtizy, těla vibrující vášněmi a jich kŤečíjako ether vibruje světlem a vzduch zvuky, zachyti samu plet a samu páru života, jeho magnetickj' dech a kouŤ: tesá, co, zdálo se, mriže jen malovat malíň. Vždy a všude, všimněte si, jsou theoretikové a historikové lidé nevíry, lidé pŤesycenínebo bázliví, lidé stagnace a stŤíz]ivékontemplace, slovem lidé' kteŤí ztratili mystickjl vztah k životu, a genius tvťrrceje sprostné, ale hrdinné a mysteriu oddané srdce, které věŤi, že látka umění a činri nedošla jako skoupě naměŤená mouka, že b h není ani Íikcí ani hypothesou ani.legendou, nfbrž nejplnější skutečnost opravdové ens realissimum do slova a do písmene - že vlá' d1iše' tvoňí a hoňí všude kolem něho, a hlavně duje do něho strašnjlm kosmick;im větrem rozkoše a hr zy' opojení a lásky a ženejej po neznámj'ch a nezbadanjlch drahách, žekaždá minuta jest jen zázrakem zjevení a proudem, kterjlm se vylévá božstvo do života a světa, a každj.den jen novfm aktem v mystickém dramatě věčnéobrody všeho, že není všednosti a staroby, že každ! den je svátkem a žádá jen, aby se do něho vnesla víra a odvaha, a rozsvítí se pak v kráse a v síle, jakou se nezažeh|y ani nejslavnější dnové historie a legend. Vždycky a všude theoretikové a historikové podezírají tvrirce, vždycky a všude jsou pňesvědčeni,že žádá oď umění, co nemriže dáti, vždycky a všude pomlouvají ho a bagatelisují jako ducha bezkázné poznání, nepoučenéhorebela nebo divocha ohrožujícíhoa zvrhujícího pracn1i a odvěk1f rozvoj umění - a vždycky a všude objeví se naposled, že intuice tv rcova a pohled jeho v samy zákony a Samo ristrojí umění byl hlubší arozpoznával základnější síly a dovolával se podstatnější a věcnější logiky, než jakou znali theoretikové a historikové, a že čintvrircriv prodloužil jen, dosledoval a domyslil posavadní nápovědi a náběhy historie. JeJi jaká kladná Íilosofie,již dovedeme vyjmotrt z procesri umě-
lecké historie, jest to jen ta, že umělec-tv rce jde daleko pňed svojí dobou a pŤed v:ivojov:ilm stadiem, kterj'm procházi prúměr jeho národa a jeho společnosti,že vidí dtil a hloub, uíc a iinak, typičtěji a vj'razněji nežjeho obecenstvo a Že obecenstvo jeho později, po letech nechápavosti nebo pochopení jen polovičatého,dovychová se jemnosti a charakternéčistotgumělcova zŤení.MalíŤi zostňují nebo rozšiňují tak neustá]e zrakovir život obecenstva, dovršují jeho zrakovou kulturu, učí je vidět bez konvencí hlavy, rozumu' logiky a paměti čistě a nově tÓny a odstíny, kter1 ch by jinak v pÍírodě nepostŤehlo' A básníci jsou učiteli nové kultury citové, probouzejí a odkrjlvají nové nervové a citové sféry života, na|ézaji nové sensace srdce, učí žít nové tÓny a odstíny citri a nálad, které první vyslovili, chvět se rozkošemi a vzlykat v smutcích, kter1 ch neznaly ještě pŤedchozí generace' a obrozrrjí tak, rozšiŤujía zjemĎují sensibi]itu a hnětou ji v nové tvary, neboť ve svj.ch figurách stavějí živépŤíklady, dle nichž snaží se žit m|aďá generace: rozmnožuiice Íiši žíuotarozmnožuii ÍÍši krdsa. Ale co si musíte v tomto procesu věčnéobrody uvědomit' na co kladu největší driraz a bez čeho nem žete pochopit genesi nové krásy a nového umění, jest to, že opravdu tvoňiv1i umělec nehledd nikdy krdsu, njlbrž něco podstatně jiného a v podstatě vždy to: víc života, víc poctivosti, víc pravdy, víc síly, víc rytmu, víc zákona a logiky, víc bolesti a rozkoše, než jich posud bylo v umění. Nehledá zejména líbivost - naopak celá snaha jeho jest v podstatě revolučnía revoltní: chce uvésti do Ťíšeumění a posvětiti jeho šlechtictvím něco, co bylo posud z něho vylučováno, co bylo pokládáno za nedristojnéuměni, co bylo stigmatisováno věčnym estetickjrm parijstvím jako churavé, zr dné, pathologické, ohyzdné, rvavé a vražedné, něco, z čeho nemrižepr1i nikdy vzniknout estetickj.dojem. KaŽd! opravdov]i uměleckjl tv rce zdá se na počátku své dráhy dobňe vychovanjlm znalc m a amatér m syrovfm, a o jeho umění mluví se jen jako o čemsi zajímavém, o kuriositě, ale vfslovně necení séjeho dílo jako dílo dobréhovkusu a krásy. NeboťkrrÍsu- a to jest paradox a všecka melancho]ie i tragická ironie rtměleckého nejrlětŠí
života - krrisu dduti teprue perspektiua ddlky: teprve když uplynula ňada let a dílo umělcovo zvolna vychladlo a ztuhlo' když ztratilo svou vášnivou ethickou aktuálnost a dramatickou d raznost, když vlastní drivod jeho vzniku a pŤíčinajeho bytí patňi již pňešlosti, etiketují a cítí je lidé jako krásné - teprve tehdy, lrdy jeho hrozn;i a strašn1i dosah a dostŤeldo života, jeho dravčíspár a bojovnj'hrot jest otupen a obroušen,kdyjeho vu]kanická nevypočítatelnost, která ohrožovala kdysi všecku pevnou }ristoričnosta její Ťád, jest zlomena a zdušena, kdy tlílo samo stalo se pŤešlostía vzpontínkou. Krása jest jen poesií minrrlosti a melancholií vzpomínky, jež se klade jako modrá mlha nejraději na zňíceniny, které bj'valy - kdysi a dávno - nebezpečnj'mi hrady, nevypočítateln mi centry síly a dravčími hnízdy nebezpečí. Krása jest jen melancholií odšumělj'ch hodri a kvas , titansk1ich vj'buchri životní rozkoše, melancholií uklidnění a vystňízlivění z šílenj'chhoreček. Čímvíce do minulosti zapadá dílo, tím klidnějším, prostším,jednoduššíma pŤíjemnějšímzďá Se nám a tím nesnadnějšíjest nám, vmysliti se v jeho někdejší složitost, pathologičnost, chaotičnost a vulkaničnost. Jak jest obtížno dnes, kdy na pŤ. Íigura Goethova ztuhla a zmrz|a, pŤedstavit si, prožít a procítit jeho privodní pathologičnost a problematičnost, jeho intelektuálnou dobrodružnost, vjlbušnjl var jeho sensibility a celou tu temnou, elektŤinou napojenou tmu, z niž v bolestech a v zkostech, v nejistotách a v zmatcích jako ostrov z moŤe krystalisovalo se jeho dílo! A stejně jest tomu s Mozartem a jinj'mi velikj.mi Íigurami tak zvanfch harmonick ch duchri. JevÍ se nakonec prŮhledn1imi a mělkfmi, samozŤejmj.mi schematy a šablonami, kdežto vpravdě byly to zjevy rižasněsložité'pŤemetnéa horké, plné skrytjch možnostízmaru a roztŤíštění,povahy bolestné a bolavé, šflené,pracně krocené impulsivnosti - a právě z těchto temn ch démonickj.ch živl tvoŤily svá díla jako protijed a lék proti nim, jich svod a odtok, pŤekonávajíce je z nich sam1ich' Tato harmoničnost ex post' tato zdánlivá vyrovnanost a hotovost stává se pak krátkozraklm theoretikrim právě argttmentem proti nov; m tvŮrcrim, tvoŤícím dílo z temnych koŤen-
nj.ch pudri duše,z temnéproserpinskénoci vzdechri a zoufání nebo veselí.Tak Mozart byl dlouhou ve vjbuších rozpoutanéhošíleného 'Wagnerovi a Schubert argumentem proti dobu argumentem proti Hugovi Wolfovi. Nebot - a to jest, chcete-li, druhi'vi'znamn bod v charakteristice tvoŤivéhoducha, ačkoliv souvisí co nejdrlvěrněji s pŤedešljlma jest jen jeho drisledkem- genius nedbá nikdy o ospravedlněnísvého z mgstickéltiskgk pozjevu pŤedminulostí,ani o sepětíjeho s ni: tuoíí' chuíIe,vzdávaje se cele za plnostpŤekgpuiíct sleďníuteíině,z ad'ěčnosti a bez vfhrady její závrati, povolnj' k ní, splj'vaje s ní a s jejím tajemstvím, nestaraje se o dŮsledky a vnější organisaci času a jeho logiku, bez ješitnosti,pokorně a neosobně.Nalézti souvislost a logiku mezi jím a minulostí,pŤičlenitijej, objeviti mezi ním a jednotlivj.mi velikj.mi zjevy minulosti rytmickou spojitost dramatickédrislednosti a nutnosti, není již věcí jeho, nj.brž samého toku a rozvoje Života. IÝovéuměnía nová krása jest proto vždy vášnivě oddána pňítomnejplnější,nejskutečnosti a víc: jest vlastně jedinou pŤítomností, která jest. Mimo ni jest všeckotok, nějšía nejpravdivějšískutečností, pohyb a klam: ona jediná stojív centru spojena podzemnítepnou se srdcem a osou života. Nebot tím lišíse podstatně a základně umělectv rce od člověkareprodukce, od člověkaprťrměrua prostŤednosti: kdeŽto prrlměrnj.člověkŽivoňístále z minuléhoa v minulém,pňipíná' spojuje, váže a našívápracně a neštastněsvrij život podle vnějších kriterií paměti a logiky a sestavujetak vlastně podle cizích,nesvfch vzorc stále ani ne svoje dojmy _ nj.bržjen ozvuky cizíchdojmútvoňivj. duch jedinj. a sám žijeintensivně plnj' a skutečnj.život,bez logiky, paměti a abstrakce, život zmnoženya stupůovaprostŤedníkri první ruky v jedinémzjevenísmyslti. plnj' z a ny, Člověkreprodukce živoŤívedle něho jakj'si strašidelnj'fantomatickj. pseudoŽívot,jakousi ironickou dŤímotnoumtiru, kterou nedovede setŤást,jakj.si položivotvyssátjl a odkrevenf na schema,larvu a šablonu.TvoŤivj' duch sám a jedinf obrozujese neustález pramen věčnostia ve chvíli, kdy se pŤestaneobrozovat, kdy ztratí schopnost
nekonečného rozvoje - tento největšítalent genia - je psáno nad ním mene tekel a je zvážen a spočtěnpro smrt. Proto nenaleznete spolehlivějšíhoa věrnějšíhokriteria opravdu novékrásy a opravdu novéhoumění neŽ to, Že jest dramatické,což neopisuje znamená, pŤeloŽenodo jazyka negace'že jest nehi.storické: minulost, nlbtž organisuiepÍitomnosta budoucnost,tvoti z nejskrytějšícha nejvlastnějšíchpotŤeb doby novj. svět tvarú. a hodnot, stylisuje materiál doby a života v novjl smysl a dává mu novou perspektivu. Nikdy nevyprijčujesi novéuměnítvarov jazyk a v razovéprostŤedkyod minulosti, nikdy neopakuje mrtvj'styl a rnrtvj. vfraz mrtvého života, nikdy neopisuje, nesestavuje,necituje, nechvíle vybírá - nlbrž tvoŤí'to znamená organisujechaos pŤítomné v novy zákon, v nov;i'vfraz, v novj'rytmus. Nemá většíhohŤíchu - hŤíchuproti samépodstatěumění,hŤíchuposkvrĎujícíhovíce samo mysterium tvorby - nežjesthŤíchkopistriv a epigonri,kteňíporušují, zvracejí a falšujísám základní rytmus uměleckéhoživota,nejvyššía nejpodstatnějšíj eho kriterion : nepodplatnou souvislost mezi uměním a životem,mezi orgánem a funkcí, mezi inspiracía tvarem. Všechen yzta}:^ a poměr, kterjl má nové umění k minulosti, jest jen ten: kritisuje ji, polemisujes ní, interpretuje ji a znásilůujeji po pŤípadě, kaŽdj.m zp sobem pak ji pŤekonáváa reaguje na ni - ale nikdy jí neopisujea nenapodobi.To jest mu vlastní modlosluŽbouhmoty a mrtvolnosti, hňíchemz ufalství a nevíry v nekonečnosta v sílu uměleck1ichhodnot, travičživotaa vesmíru,falšovánímnejvyšších stvím všechsvatj'ch zdrojri životaa zdraví. At j de o novou poesii nebo o novou architekturu, poznáte j e vždy po tom, žesi hled.ajínejprve svrij novj. jazyk vlrazovf a tvarovy, že si hledají.svrij styl, poněvadžho nikde nenalézajíhotovj,, nemohou ani nalézt,nebot všechenposavadnivlraz a styl jim nevyhovuje:je právě ztělesněnímcizíhoživota,cizíhocitu, cizí potŤeby,cizíhoričelu a cizíuzkosti cizich lidí a cizíchdob. opravdu nová at poesieat architektura kuje si svrij vyraz a styl na ohni nejvnitňnější bolesti a touhy z kňehké,tekuté,oblačnéhmoty posledníchvílea z jeji rizkosti, stále proměnnéa stále Živéa zjitÍené. TvoŤíjej intuicí,jakou proniká touhu
a potŤebudneškaa jakou jí, němé,rozvanlje jazyk - ale nikdy, a na to kladu největšípňízvuka d raz, nehledá jej ve vnějškua nesnášíjej z vnějška.Nemyslí v bec nic na vnějšek a nevychází z něho' nybrž jen z vnitra, z jeho potŤeb,bolestí,touhy, z jeho obraz a z jeho vise, kterépromításlepěa d sledně,bez koncesí,ve vněj šek_ a z j ehoňešení, toto promítnutíjest právě styl. StgInení,opakuju,nic jinéhonežorganisouand bolest,touha,uzkost a nutnostdobg, ulraz nutnostia ne koketnosti a líbivosti vnějška a spekulace na lacinj. potlesk. VŠeckasláva a čeststylu jest ve věrnosti, poctivosti a neuchylnosti, s jakou ji promítá ve vnějšek,neohlíŽejese na to, libili se to konvenci. Proto nebudetecenit styl poesiepodle rj.mťrnebo slovníku a styl architektury podle fasády, nj.bržjen a jen strukturou vnitra - jeho logikou a jeho rytmem, jeho organisací,tou sumou životaa hloubkou a poctivostíjeho bolesti,touhy, doufánía.snu,kterétu byly vyjádŤeny. a jen Jin'f, chcete-li tŤetí,ale stejně driležitj'znak jako pŤedešlé novou jich, vždy neomylně kterj. charakterisuje ukryt;il drisledek krásu a novéumění a jest nejsilnějšíjich inspirací,jest ten, ženoué k celku žiuota,že uměnt a nouri krtisasměíuieuždgk celku a toužtužťlg toužíobejmout, vyplnit, prosvítit a pŤepodstatnitcelf život,žened.robtani iei, ani seĎe.Tento titanskj.sen je pŤirozen;idrisledekjejí mladosti a její víry. Každénovékráse a každémunovémuuměníjsou cizí a daleky nectnosti stáŤí:nezná sobectvíspecialisace,nezflá hmotnéhonapodobenímalych vfsekri a vj.krojh života,neodlučujese od velikého rytmického celku, neuzavirá se pŤed ním, není isolované, nfbrŽ oddané,sloužícia splj'vající:nese' slouží,pracrrje k jednotě a k celku nejprve uměnía pak života,chce ne napodobit život,nybrž a stup ouat intensitu ieho rytmu, prochvět jím zdobit jej, zmnožouat všeckojako vibracísvětla, sepnoutjím všeckov jeden velikj.akord plesu a extase. Každá nová krása a každénovéuměníjest symbolické a ornamentální,každénové umění má neobyčejněživj' cit celku a nekonečnosti,cítía ctí rytmus Života a světa, pŤizprisobujeSe mu' splj.vá s ním; není hmotné,virtuosní, mechanické;teprve stárnoucí již uměnírozpadá se v Ťaduspecialitžárliv1ich,rozdvojea upadající a trzavŤenfcha propadá zvolna, ale nezadržitelně ufclr, orllorrčenych
koketnostem hmotnéobratnosti a virtuosity - všíješitnosti,marnivosti a líbivosti - všemu dábelskémusv dnictví' které hlubšímu pozorovateli zprotivĎuje a nakonec zabijí každézestár|éumění. Že uměleckédílo neníotiskem a reprodukcískutečnosti,nj'brŽ čímsinepodobenstvímslávy, krásy a nevykonečněvětšíma vj,znamnějším, je zpytnosti života, hluboce vepsáno v srdce každéhonovéhoumění. Abych to doloŽil pňíklademz vltvarnych umění:v dobách mládí a síly, v dobách jitňních pracují všeckav1itvarná umění bez rozdílu pokorně na celku - budově nebo ulici nebo celémměstě - sjednoceny a podporujícese navzájem, proniknuty vášnivj.m vědomím a svědomím rytmičnosti, která všecko váže a v nížvšecko jest jen členemvyššísynthesy a látkou pro nekonečnější rozpětí melodie a harmonie. V dobách těch malíŤi sochaŤ,právě jako kterj'koli Ťemeslník,netvoŤíisolován abstraktní díla, bez zŤeteleke konkretnímu čelu,nj'brž sleduje zcela určitj' cíl dekorační:freskovou vj'zdobu té nebo onéstěny nebo kamenickou ozdobu toho nebo onoho pilíňeči vj.klenku' Ale jakmile se umění rozdělí a odloučíod sebe a položísi cíl do sebe, do největšímožnétechnickéhotovosti a podrobnosti, do hmotnéa hmotaŤské virtuosity, nastává upadek, a jedjednota nota stylu, umění a Života, nejvyššíhodnota kultury, je ztracena. Nebot styl není nic jiného než vědomí a svědomí celku, vědomívzájemnésouvislosti a sepjatosti,vědomíživotníhorytmu echo a prodlouŽenítepu světovéhosrdce. Styl je všecko,co zrcadlí a stupfluje souvislostživota,jeho tok a vj'vojovj'zákon: proti stylu jde všecko, co tuto jednotu ruší,co vyjímá z celku jednotlivosti, z Ťetězučleny,z rytmu takty a isoluje je. Styl vždy členía stavi, styl nikdy nenapodobí,nj.bržvždy zkracuje, interpretuje, zhuštuje'synthetisuje - je soudemu hodnocení.m žíuota: vypouštímalé,akcentuje velké, vyzdvihuje základ, zákon, smysl hmoty. Je tuchou duchové jednoty životaa světa, podobenstvímkosmickéaÍinity a jednotnosti. Styl činíz umění kulturní moc a sílu, organisátora,soudce a pŤehodnocovateleživota: umění tim, žesloužíživotu,ovládá a obrozuje jej neustále ke sv m učelrima po svj'ch intencích: umění stává se životem,život uměním.Proto po každé,kdykoli nová krása a nové
umění Se lodí a vlévá do života, toužípo tom, zmocniti se nejen estetickékontemplace a obraznosti, nj'brž chce ovládnouti i životní a společenskoupraxi, reformovati organismus akce, a určujícnové dráhy sensibilitě prlsobiti i na genesinovéhočinu. PopatŤtenyní.sv1fšetěchto hledisk na našesoučasné umění- na cel1iten chaos,kterj. se za ně.vydává a chce jím bft - a taŽte se, co chce,jak typ krásy realisuje?Kde je nová krása nebo alespoůprvky k ní,její první vibrace a záŤeni?Kde' ne-li novf styl a nová umělecká kultura, alespoř náběhy k nim, touha po nich, práce o irě? Tažte se, v čemvidí naši dnešníumělci krásu, prameny a zdroje té budoucí šlechtickosti,které se Ťíkákrása? Koňí se trpně starémušlechtictví' žiji z něho, z odpadkri velikj'ch hodri starj'ch stylri a kultur, nebo zakládají šlechtictvínovékultury? organisují svj.m uměnímnebo jen mechanisují?TvoŤínebo opakují? Jsou prvním členem$nové uměleckékultury nebo posledním vfběžkem staréa odumírající? Uctívajízákladnějšía bytnějšísíly a božstvaživota nežjich pŤed. chridci? Sestoupili hlouběji neŽ oni k svatj'm studnám inspirace a čerpajíz nich bezprostŤedněji,pŤímoa rovně, a dávají i nám píti' neŤedíce a nepŤelévajíce, neochuzujícesílu a mysterium svj'm dotykem? Jdeme k novésyntheseuměnía životanebo propadámespecialisaci a epigonství,virtuositě dro.bnj'chgenr a hmotnémuformalismu? Jakfch životních soudti, jakfch hodnot, jaké ethiky, jaké metafysiky funkcí stalo se umění?Jaké jsou ctnosti našichumělcrl? Jsou to novéctnosti novédoby a novékultury, mužné,iniciativnéctnosti válečné,ctnosti heroické vjlchovy, kdy učitelem byly jen bouŤe a mÍazy' nebezpečí a rlzkost, rrutnosta osud: odvaha, víra, poctivost, oddanost,bezohlednostideovéslužby,láska vzdálenj.ch a nejvzdálenějšíchcilri, touha nejhlubšíhoa ristŤedního dostŤeludo životaa spo_ lečnosti nebo koketnost s bectví a ješitnosti,lačnostnejbližšího a nejsnadnějšího, slušnéa krotké a zlaciněléctnosti rlpaclku, horší, protoževraŽednější, neŽvyslovená neŤest?
Takvvé jsou otázky, které se musí tázat kažďy, kdo chce poznat směr a proud, spád a cil umění svédoby, sám základ a smysl jeho: ty musí vésti srdnatě a nerlchylnějako mečk hrudi uměleckj.ch děl svédoby - na ty musívymáhat odpověď pŤímoua kladnou. PŤiblížíteJise jimi k našídnešnídobě, zmatenéa zmítanéprotivami a Spory' nemrižetenevidět, ževedle staréhoumění,slabošského a umdleného,zŤejmě napodobujícíhoa rozŤeďujícíhostaré veliké kultury, rodí se a s ním objevy, posledníhovj.běžkustaréa odumŤelé zápasí umění nové a opravdu mladé, které se inspiruje z novj,ch zdrojrl krásy, jež samo hledá a odkrj.vá, a směňujek novémutypu stylu a kultury. Krása ta jest opravdu nov{ již proto, žezdá se posud největšívětšinělidstva nekrásnou:jest to krása pravdy a síly, krása poctivosti a víry, krása rytmu a zákona, krása struktury a logiky' krása mužná, tvrdá a koŤenná:krása hlubšíhoa bytostnějšízňení i širšího citu pro v základ věcí a života,krása jemnějšího,bystŤejšího jich souvislosta podmíněnost. Mám-li vám Ťícinejstručnějia nejnázorněji,.v čemlišíse dnešní estetickf cit novéhouměníod estetickéhocitu staršíhouměníz generace našichdědri,v čemjest jinak organisován,mohu odpovědětjen tak: v tom, žev něm zvolna, ale jistě, miz|tozpor mezi snema ži'uotem, mezi praudoua krd.sou,mezi nebema zemí,mezi poesiía zdrauím,mezi že Žije z vyšší |antasii a logikou - žejest jednotnějšía organičtějši, synthesy a pŤeklenujevětšímioblouky a hudebnějšímiakordy větší plochy života. Staréuměnt žilo prduě z pikantnosti těchto kontrast , romanticklm d.ualismemroztržkga zlomkoui.tosti žiuota- v něm byl pramen jeho pathosu a jeho poesie: nové umění žije již a bude Žíti stále více z jednoty, ze zákonnosti, z veliké celistvosti Života: na|ézá cíl svtij právě v zcelenístar1fchrozeklanj,chran, jeŽ staršíuměníještě víceštěpiloa šíňilo,poněvadžmu jich bylo tŤebajako látky a podmínek tvorby. Cítímea vidíme dnes, že ani v počátcícha v prvním rozkvětu starého umění a staré kultury nebylo roztržky tohoto dualismu a žejakmile do něho vnikne, vnese do něho zárodek rlpadku, smrti a zmaru.
Cítímednes - a ne-li posud všiclrni,leďy zato nejsilnějšía nejlepší z nás - že skutečnosta pŤítomnostjest bohatŠí,užasnější'hlubší nežbyla stará obraznost,Želogika pŤedstihujevšechensen, a temnější, Že dobŤevidět a dobŤeinterpretovatj est obsaŽnějšínežblouznit. Noq|l náš estetickj cit - a to jest mi vlastní jeho cenou - neni oduozen! nlbržpruotn!:základ jeho jestv novémposvěcenísmyslri a oiluozouan$, a jich naivnosti a zboŽnosti, v novém posvěcenízemě, zkušenosti, všedníhodne. Vrátili jsme se od odvozenéhok prvotnémua k základnímu, od klamri a lstí k poctivosti a jadrnosti, od vedlejšíhok podstatnému.Titěrnou a malichernou zdá se nám dnes všecka krása vj'jimky a dálky, nesnesitelnymvšecko,co je vyrváno z velikéhotoku z jeho a rytmu života, z jeho souvislosti a mystického.spŤíznění, perspektivné nekonečnosti.Pathos nového uměnÍ leží jinde neŽ pathos umění starého:jest to pathos ne vj'jimky a náhody, nlbrž logiky, zákona, d slednosti- pathos ne vnějška,n; brž vnitra. Novj'm generacímjest vlastnízvláštnímgstick! cit realitg,mgstíck! kult žiuotaa cestk němu: ne ieu skutečnosti,ale její bytnost a zákonskoro kontemplace.Blížímese k životu nost je pŤedmětemnáboženské jako k největšímukladu světa, jako k vj'kladu a ke každéskutečnosti dojati všehomysteria, jako k poslednímudrivodu i svéhobyti zbožné oč kladnějšímv.tomto mystics pohledem náboženskyuc.tívajícím. kém smyslu je dnešnínovéumění,nežbylo umění staré!Lze Ťici,že tím uice a fantastičnosti, čtm aice mizi z uměni kult romane.sknoslÍ romantickj, stary mgstikgiloněhouÍilcd.Srovnejtev tomto směru tŤeba dobrodruŽn román s intimním a psychick m románem novějším: honbě za zázračnlm, tam pŤinejvětšípohnutnosti vnější,pŤi šílené a zraku, podivná srdce podivná zprahlost vládne a bizarním tajemnj,m pŤedměty' nejběžnější a surovost a stŤízlivostzŤení zde nejprostší jsou nazírány s vlahou něhou kamení na cestě a květina vedle ní, zbožnéhoobdivu, zrakem zbožnědojatfm a citem bohosluŽebn1im. odvrátili jsme se od fantastiky a pŤiklonilijsme se ke skutečnosti, k pozorování,k citu, k intuici, k interpretaci, k docítěnía domyšlení skutečnosti- tím jest vysvětlena genesetohoto novéhoestetického názoru a citu.
Zásluhu o to má celj' změněnj, charakter doby, zrněněná intelektuálná bilance na konci věku rlžasného rozvoje pňÍrodnicha technickj'ch věd. Nejfantastičtější sny minulj'ch věkri se uskutečnily abezděky cítíme,očhlubší,rlžasnější, novější,bohatšíatajemnějšíjest tato skutečnost,nežbyly v] mysly staréunavenéobraznosti-a obraznost tím pŤirozeněklesá na ceně. Nová technika stvoňila i novou mluvu Íormovou,novj' svět tvarri - a to beze všítradice, ano proti ni, beze všífantasie, bez všechpretensíestetickj'ch, pouh1imlogickjlm ňešením matematick ch a mechanickj'ch problémri,pouhj.m jich promítnutíma ztělesněním.Inženfňibyli první architekti ryzího čelu, první, kdoŽ bez ohledu na estetickou tradici, jen z rlčelustavby a charakteru materiálu - z vnitra a jeho nutnosti - stvoňili první surovéa syrové,ale taképodivně vlrazné a náladově charakteristické stavby věku. Neznám hned tak podivně ve]ikéhoa drtivého architektonickéhodojmu, jako ten, kter]im prisobívelikf železniční most, holf, pustj., bez ozdob, pouhopouhá ztělesněná konstruktivná myšlenka: právě v této pŤíkrécharakterné čistotě, v této tvrdé ryzosti, v této nevylhanépoctivosti a pŤísnostije zárodek estetické sensace'je něco, co si vynucuje rlctu a co těsně sousedís pocitem velikosti. Jak malicherně a titěrně vypadají vedle loho kamenné stavby našichměst se sv]|'mitak zvanj,mi estetickj.mi fasádami, se sv]imi kupolemi a sloupy uloupen;ilmis renesančních palácril Jaká podvodná maskaráda,jaká hnusná fraškaa parodie,jakéfalsátorství základního rytmu umělecképoctivosti a pravdy, neporušitelnésouvislosti mezi dobou a jejím v razovj,m projevemt Kdežto pouhopouhá železnáinžen rská konstrukce je autentickf, nevylhan]i a nevypťrjčenj.v1fraz našehosmutného,temného,morosníhověku, beztvaréhoještěa kyklopicky spoutaného,žvatlajicíhoteprve a vymáhajícíhosi své nejprimitivnějšípotŤeby - vyraz naivní, poctiv]f a protov zárodku estetick a uměleck - nenítaková moderníkopie staréhostylu ničímnežhistorickou lží,podvodem a plagiátem. Tam stojíme, nevědouce o tom, u nové gotiky, u gotiky že|ezné, jejiž princip je t!ž, jako byl princip ranégotiky kamenné:nic neŽ pravda Boje o sttíeh 7
ričelua poctivost materiálu, užitá matematika a užitá mechanika' _ a odtud velikost, zákonnj', nerichylnj' a neriplatn1fvjraz nutnosti odtud zák|ad k uměleckémudojmu, ke kráse. a Nová krása je pŤedemkrásou rlčelu,vnitňního zákona,logiky postulát, citu, struktury _ to je první postulát moderníhoestetického kterémuvyhovuje vŽdy a všudei každéopravdu novéa silnéumění minulé.A kde jej naleznete splněnjl v pŤítomnosti,vězte, že stojíte pŤedzárodkem novékrásy, tŤebase vám zdála málo hladkou a tŤeba vá. odpozo.,ala svojí piísností,tvrdostí, uzavŤenostía drsnosti. Zde, pravě zde jest a nikde jinde, zejménane tam, kde spekuluje na vás a chce vás získat koketnost elegancea líbivosti. Nebot nepodplácí-li co na světě, jest to nová krása a novj' styl. ZákontenmúŽeteověŤitvšude,varchitektuŤejakovdramatice. Srovnejte některé drama opravdu nové krásy, nového estetického hodnocenía nové stylové organisace,tŤebaslbsenovo, s dramatem starším,s romantickym dramatem z let tŤicátj.ch,tŤebaDumasovjlm. Jaká prostota a prrihlednostthematu u lbsena, jaká konstruktivná charakternost a zákonnost, jaká vášeůlogiky a čistěričelovédyíamikyt Jaká nenávist vší rétorickédekorace, jakf odpor ke vŠemu svésta okouzliti vedlejšímua detailovému,co by mohlo pŤedčasně k centru, jaká nesměŤuje a nepracuje co diváka, jaká nenávist všeho, Jaké drisledkril posledních do Že|eznáio't'r, dosledovánía domj.šlení bez Jak mluvyl prosté, ,trí"ul,é, suché věty běžnékonversační kráse Loketnosti a bez všechÍioriturt Jaké uhfbání všípoesii a vší v běžném,titěrnéma konvenčnímsmyslu slova, poněvadžbásnik ví, jaká jiná, iinak nová, silná a podmanivá poesie a krása - krása a dosledovanéhodo Lonstiukce a logiky, krása zákona domyšleného poslednípídě,krása matematická, chladná snad, ale i veliká zachvěje se nakonec na všem svojí ethernou vibrací. - žívé vědomívŠechprvotních a základních, .Rozum, ričel,logika _ intuice mateŤskj.ch poměrri látky a rlzkostlivé svědomí k nim uměnÍ a nového jsou božstva v organisačnízákon látky: taková novéhoumění:po nich musítesetázat, zkoumáte-li hodnotu traždého a vfznam uměleckéhodíla. Nic nenívzdálenějšínovémua mladému
uměnínežfantastika libovolnosti, fantastika vnějšíchanalogií'která odvádí od centra, učíodskakovat od jádra a ztrácet se ve vedlejším, zatemĎuje ričela smysl celku, zmalicherĎujejeho rytmus, rušíjeho poctivost, láme dosah jeho logiky, usnadůujepodvody, surogáty a padělky. Všimněte si jen z|a, které zptisobila tato libovolná fantastika v starémuměleckémprrimyslu, v renesančníornamentice lidsk ch a zvitecichmotivri. ona.to byla, která pŤivodilaripadek tohoto starého aplikovanéhoumění, poněvadž ubila v něm naposled všechen smysl logickj. a konstruktivnjl, vŠechnyprvotní, zák|adnéa koňenné ctnosti tvarové, poněvadž literární konvenci a vtip položila místo organickéintuice - a dodnes změlčuje, zmalicherĎuje' vysušuje a odnervuje všecko,čehose dotkne, a nejen v uměleckémprlimyslu' nybržv každémumění, at vj.tvarném,taťliterárním. Není horšího nepňítelemyšlenkovékázně a intuivné drislednosti nad ni: proto vyhjlbá se jí tolik každénové a mladé umění, že iak je svúdna a pohodlna,tak je i neplodná a zhoubná. Krása, kterou chce a hledá nové umění, je v první Ťadě krása bytostná, krása koŤenrivěci, která podává v rytmické zkratce zhuště. nu jejich podstatu a esenci, krása, která pňičleůujerytmus svrij k rytmu světovému- nebot kdo Ťekl rytmus, Ťekl také vesmír. Zák|ad všehorytmu vidíme v tepu srdce a proto rytmus jest nám samou nejvěrohodnějšízkratkou a charakteristikou organismu. K ničemunestali jsme se tak citlivi jako k chybě v rytmu: chyba v něm a om1ileníse v něm nebo chudoba v něm svědčínám neomylně, že sám organismus.je churavjl nebo pokaženj'.Nikdy od desítiletí nebylo, tuším,tolik smyslu, tolik ucha a víc: tolik srdce pro rytmus jako dnes. Chceme mnoho rytmu, co nejvíc rytmu v poesii, rytmus zhuštěn;j',básně napojenérytmem jako oblak elektŤinou,rytmus ne pevn1 a schematickj',ale pružn a volnf, podávajícínejvícmožnosti k interpretaci' Cenímeproto ku pŤ.Walta Whitmanq, žejeho volnf širf veršmá v sobě většírytmickébohatstvínežstarj' uzavŤenf,Že je bohatšírytmickj.mi zárodky a možnostmineŽ jiné veršepŤílišpevně ukuté,žeje povolnějšík rytmickéfluktuaci vesmíru.A v hudbě ctíme
svědomí světové,poněvadž hudba není nic neŽ užItá matematika. Nikdy posud neovládala hudba tolik uměleckou kulturu doby jako dnes: nikdy termíny hudebnínebyly tak častoa tak drisledněpŤenášenyjako kriteria do ostatníhoumění.Nic nedokazuje zňejměji' jak a podstarlzkostlivou snahou krásy vnitŤnía bytostné,krásy esenční
tovéje nesenonovéumění. V uměníchtvarowj'chmá obdobnj'smysl a rikol kresba, toto umění zkr atky, esence'rytmického zj ednodušenía prohloubení,interpretace a soudu světa a žívotajakoŽádnédruhé.Nic nežádátolik charakterné síly jako ono. ěistoty a pevnosti oka, nic tolik jeho pŤehodnocovací rytmického vnitŤního kolik koncentrace, kolik povědět, Kdo dovede do de Chavannes Puvis bohatstvía toku, kolik melodickéněhy vložil kreslíŤti pŤidržel jedinéhoze svj.ch gest a postojú? Nebo, abych se v užšímsmyslu slova, kolik hoŤkéironie, kolik zoufaléhopesimismu, kritiky a Íilosofieje v kresbě Degasověnebo kolik veliké společenské _ Toulouse-Lautrecově? Krása, k níŽ se obrácí novéumění a za niž touží,tŤebasne dost vědomě posud, i našezměněná estetická sensibilita,jest mnohemširší", nežbyla krása stará: jest drisledkemživěji a vášnivěji cítěnéafinity a sepětívšeho v kosmu velikj'mi jednotnj.mi vesmírové,spŤíznění zákony života a sr.nrti,drisledkem mystického kultu života a jeho logiky. Podmínkou krásy minul: m generacím byla nepopíratelně jakási uzavŤenost,ukončenost,hotovost ve všem:v teclrnice,ethice i metafysice-bez ní nevznikl jim estetickf dojem. My dnes vycháziuměleckédílo jest nám tím krásme se stanoviska právě opačného: nějším,čímvíce pohledu a vj.hledu nám dává na věci života, čím většíobzor nám otevírá, čímvíce a vášnivěji splj'vá s nekonečnfm kosmickfm rytmem, čímméněuzavíráa čímvícedává tušit,čímvíce napovídá a čímménědopovídá. KaŽďy konec cenímetím vj,š, čím vícepočátku,čímvícemožnostía zárodkri novjlch procesúv soběnese. v vojovjl Nemilujeme zej.ménakonce pŤílišapodiktické,pŤetínající rytmus a jeho togiku z vnějšíchohledri technickj.ch a komposičních: žádámeod konce jen, aby nás vyvedl na vrchol a dal nám nejvyŠší možnj'pŤehledděnía rozhled po něm: domyslit je jest jiŽ našívěcí.
Celá literatura, celá Íilosofiestává se tak stále vice uměnim tcizati se. Cena a vjlznam ÍilosofieNietzschovy vice nežve všemostatnímjest právě v tom: byl posud největšímumělcem otázky. Abyste pochopili tuto principielnou změnu našehovkusu a naší estetickésensibility i zprisob,jakfm ji organisovaloa vypěstilo nové umění'všimnětesi jen toho, co se z divade] a obraz pŤírodnÍch líbilo ještě našim pradědrim nebo dědrimaco Se líbí dnes nám. Bylo to vždycky cosi malého,uzavňenéhoa zapomenutého,zátiši a zákoutí, něco, kam nezalehlomnoho ze světovéhovětru a dechu, něco vyřatého z nekonečného vesmírovéhorytmu, něco osamoceného,co pŤe. trhalo, pokud mohlo, mosty a souvislost s ním, něco, co mělo krásu drobného,hravého,elegického,opuštěného a zapomenutého- krásu uzavŤenostia tísně.Všeckoveliké,prosté,volnéa širé,dalekév hledy, krása velikjlch ploch a plánťr,stepía hor, nebudila estetickj.chdojmri, spíšetísnila a děsila. Dlouho trvalo, nežbyly dojmy ty zpracovány a zhodnocenyesteticky, a stalo se to definitivně ažv našídobě' NuŽe, dnešnínašesensibilita miluje z pŤirodynejvíceprávě místa,která _ budiž mi dovolena ta metafora - souvisí nejvic s nekonečností, sousedís ní, dávají z ní nejvíc cítit, napovid'ajiz ní nejvíc.Milujeme nejvíczemi tam, kde jest van kosmickéhovětru nejprudšía kde jest slyšet nejvíc echa a resonance z kyklopického srdce vesmírového. A stejně v umění: chceme krásu, která se pŤipínák světovému rytmu a pŤibližujese mu nekonečností melodie. Nestrhuje nás krása uzavÍenáa uzavírající,pŤílišhotová a obmezená i vymezená. UměleckédíIojest nám tím vzácnější,čímintimněji nás spojuje s vibracemi světovélyry, čímvícejeho zásluhou s nimi spl1fváme. Tak v malíŤstvívedlo toto nové pojetí krásy k požadavku,jejž první formoval impresionism,aby obraz,tŤebase obmezuje na malj' kout zemskjl, nepodával jej uzavňenjra sevŤen]i,hmotně a plasticky ukončenj',nybrž zalit! nesmÍrností vzduchu a atmosféry,prožehnu|i kosmickou lyrikou světelnou, tetelící se vibrací nekonečnosti a otevŤenjlvšem afinitám vesmiru - aby pevn tvar byl jen vj,chodištěm a nositelem nekonečnosti,ne tupou a mrtvou, podrobně vypreparovanou hmotou, n1ibržzáminkou pro zachyceníživota celé
101
atmosféry,podkladempro nejj emnějšía nejprchavějšíkosmickf Život. A stejně v poesii a v literatuŤeodvrátili jsme se s nechutíod všech čistě a s objektivnou lhostejnostívypreparovanj'ch a vypiplanj'ch popisri vnějšíhodění, od t. zv. vj'sekri reality, které nám tarasily brány k nekonečnostia uzavíraly obzor. Milujeme jen díla' která souvisíco nejintimněji se životem svéhotvrlrce' s tmou a všísopečnostíjeho sensibility, dílane hmotnéstatiky, nfbrž dílav jádÍedynamická, dramatická a lyrická, která mnoŽí a stupíují rytmickou horečkuživotga prodlužujído všechsféropojenj'šílenj'tepvesmírovéhosrdce: poesii a literaturu dramatickou samou aktuálnostísvého bytí a dostŤeludo života jak svéhotv rce, tak svéhočtenáŤenebo diváka. Chceme,aby v kaŽdémuměleckémdíleměla co největší častsama nevyzpytnost, nevypočítatelnosta temnota života, aby bylo pracínejen autorova mozku a intelektu, ale pňedemjeho srdce a krve a vicz abg se u něm organisouala ztělesnilsdm jeho osud. Chceme,aby do něho vniklo co nejvíceze samézáhadnosti,rozmarnosti, osudnosti Života, aby na něm pracovaly nejen dni' ale pŤedema hlavně i temné noci a prilnoci se všemi svjmi bouŤkami,aby umělec je tvoňil ne nlbtž z hr zy, tísněa nutnosti chvíle,aby mu bylo z klidnépŤešlosti, protijedem, jejž svaňil proti vnějšími vnitŤnímjed m nebezpečnj.m žechceme svéhoživota.Ten je smysl postulátu tak živědnes cítěného: v umění individua a ne nositele idejí, ne posedléideami, ne hole a věšáky na ideje. obtaz, Socha,básgí, hudba, každ'éuměleckédílo jest nám tím vzácnějšía dražší,čim hlouběji souvisí s mateŤskou tmou životní,čímvíce spodníchpodzemníchpramenri je zavlažuje, čímvíce chladnénočnírosy na něm leží:nechcemeplody a.drisledky pouze autorova intelektu, chcemevíc, nekonečněvíc, samu organisaci jeho Života a osudu. uměníŽádáme,aby bylo v tomto smyslu dramatické od nejvyššího a autobiografické:abychom, čtouceknihy autorovy, prožívalijeho drama, ne vnějšíchdějri, ale jeho transcendentníhotypu, aby co kniha, to scénaneb akt v něm, co kniha, to krise jeho intelektu nebo sentimentu. Chceme, aby Íigury,kterétvoŤí,nebyly jen problémem
jeho plastické a technickésíly a hotovosti, nlbtž aby měly dosah a dostŤeldo jeho života,aby byly prostŤedky,jimiž organisuje svoji sensibilitu, experimenty na ovládnutí a zkrocení všech vražednj.ch sklonri a možnostívnitŤníhožívota,na pŤekonánía krystalisaci jeho chaosu,aby byly jeho zbraněmiv boji s osudem:aby se jimi, jak Ťíkal Hebbel, vychovával. První a samozŤejm1f drisledektěchto vysokj.ch cílri,kterési klade k a nimž toužínové umění,jest ten, že se musí odvracet od všeho kultu detailu pro detaÍl, od hmotné a technické virtuosity, která k]ame a podvádí svojí zdánlivou deÍinitivnostía která obratností a hbitostírukou pŤedstíránám rozŤešitbolest srdce a duše,od všeho, co odvádí od rytmické fluktuace, od smyslu pro její nekonečnosta utápí jej v obmezenostilátky a hmoty. Není novémuumění a nové kráse horšíhoa neŤestnějšího hŤíchuproti samépodstatě tvorby než všecko toto mod]áňstvíhmoty, všecka obmezená a jalová pfcha virtuosti, kteŤísi hrají, kde mají vzj'vat, zbožíovat a ztrácet se v nekonečnostimysteria, a podvazují tak sebevražednětepnu nekonečnosti a duchovéhovlání, s nímžmajísplfvat sestejnouvášnivostíjako pokorou. Proto všecky lekce velikjlch a největšíchmistrri nového umění učily a učítéto první a základní ctnosti uměleckétvorby: oddanosti k mysteriu, bohoslužebné zbožnosti a pokoňe pŤed ním. Všichni kladli a kladou nejvyššíd raz na to, že první povinností umělcovou jest nezaměnit svrij cíl za svoje prostŤedky,neutonout v látce a její obmezenosti,nj.bržrytmisovat, organisovat,stylisovat -. ne napodobit' ne opisovat. Největšíz nich nenáviděli tolik vypreparovanou definitivnost, že se díla jich zdála nehotovjrmi a nedodělanj.miprriměrnj'm Ťemeslníkťrm : impresionismuszdál se epigonťrm starjrch směrri malbou lenosti, Ibsen, Rodin, Whistler byli viněni, že'neuzavírají,nedokončujía nedohotovují.Dnes víme, že omyl ten a nedorozuměníto byly nutné nebo alespoĎ pŤirozené, poněvadžtito mistŤividěli hloub a podávali podstatnějšínežnejpilnějšía nejstŤízlivější detailisté_ a osudemvšípodstaty, všíbytnosti, všehorytmu jest zdáti se první chvílitemnj'm,nejasnj'ma nedokonče. nym.
104
Bytnost, rytmus, esence' styl jsou božstva nového umění. Styl znamená v první Ťaděnic zlytečnéhoa všeckopodstatné.A esence jeho znamená umění odhmotněnétak, abychom snadno slyšeli tep extensitě, srdcea cítili jeho nerv: chcemenejvícintensity pÍi nejmenší chceme všude zkratku, koncentraci, interpretaci a to znamená: charakteristickéa typické gesto, obrys, rytmus. Chceme vliteratuŤe slova největšíhonapětí vnitŤníhoa největšínosnosti' slova vybraná a posvěcená, slova nejhlubšíhologickéhodostŤelua nejplnější čel,,o,ti. Ch".-e, aby umělec nebo básník podával jen vrcholy vln' krise duševníchdějri, slova, scény nebo linie obzíravéa čistéjako pohledy s vysokj'ch hor. Nenávidíme prázdnj' hluk, pouhou rétorickou skutečnost a empirii: styl je nám prostŤedkem,kterj. nám opatňujeduchovéticho, v němžse snáze odpoutává rytmus z hmoty a myšlenkanebo cit z věcía lidí. Chceme,aby básník dovedl mluviti i tichem, chceme, aby po pŤípadědovedl umlčetilidi a rozhovoŤiti studny a prameny nočnía pověděti jich monotonním a sladkj.m jazykem všecko, co jiní nedovedou rétorickymi tirádami. Chceme' nu slovech leželarosa a vrlně samoty a aby šla krásn1fmmelojako "ny dickj'm rytmem lehce vzneslj,m, dostupujíc jen na špičky' Gracie v Botticelliho PrimaveŤe. GeisÍder Schwere,poslední ďábel Nietzschrlv, jest i poslednímdáblem, kteréhochce pňekonávat nové umění.Ztohoto charakteru novékrásy a novéhoumění,jak jsem jej zde naskizzoval, plyne drlsledeknade vše dťlležitj'pro uměleckou sociostaréuměnílogii: nová krása a novéumění_ nekonečněvíc než,. posluchačo,o, a fui i spolupracounictutdiutikouo,čtenriiouo, pÍeilpokltid.ti Staré umění, a kaŽdé staré umění, pŤivádi skoro slouemobecenstua. svoje obecenstvo k hotovému,je požitkem a rozkošív pasivném, jest vribec epikurejskémsmyslu slova, jest v podstatě kvietistické a z reality bolestí .lti'. svjlm ričelema vší svojí snahou paliativem a iivota, uklidíovatelem a uspavatelem, narkotikem, opiem nebo kterédává zapomenoutnudy a trudu životnéhoa vyjímá na hašišem, jest pro obechvíli z jeho mdlobnémechaniky: kaŽdéstaréumění
nežádáod něho žádnéhovnitŤcenstvo nejvj'špohodlnéa pŤíjemné, citové vroucnosti, bojovnosti a tvoŤivosti, a ního napětí, nepokoje jimiŽ pracuje, vžity a zpracovány generaceneboéestetickéhodnoty' mi, pozbyly jiŽ dávno své dramatickénovosti a nehotovosti a mají pevnou vyzkoušenounosnost a dosah, chuéi pňízvuk, interpretaci i vliv. Žaane staré umění neryje rydlem bolesti do živéa zjitŤené citlivosti, nj'bržhraje jen opakovanoua vyzkoušenouhru vzpomínek, abstrakce a tradice: rozkoš, kterou dává svému obecenstvu, jest pokojná, bezpeéná,uspávající,pohodlná aumělá-bez všech záhaddobrodružnostia krisí, nfch otŤesrlpro jeho sensibilitu,bez pŤekvapení, pŤíliš zkrocená. umění naproti tomu ptisobí rozkošaž Nové ochočenáa nárazy a otŤesyposud nevyzkoušenj'mi,vyvolává dojmy neznáméposud nervovémua citovémuustrojenísv ch vyznavačti,titočína místa, jež posud nebyla vydána žádnémurltoku, kombinuje novédojmové i pŤedstavové asociace,experimentujenovfmi možnostmisensibility' jest celéjedinou velikou, vášnivě vtíravou a bolestnou otázkou, na nižmusídivák nebo posluchačna|éztstrij co strij odpověď rozhodnou a určitou a ne jen odpověď svéhorozumu, n brž celéhoorganismu a jeho polarity, celébytosti a všechjejíchtemnj'ch zňídela pramen : rozkoš, kterou dává a mrj.žea chce dát, jest zjitňená, silná, nová, záhaďná a temná, rozkoš ne trpná, nj'brž dramatická, rozkoš tvoŤivá i boŤivá, v nížjest slito a pŤehodnocenomnoho tizkosti, napětí a bolesti, rozkoš,kte zabiji všeckoslabéa jen silnémujest pramenem života, zvj.šenéradosti a ostnem zmnoženého Poměr mezi t. zv. obecenstvem a tv rcem u každéhonového uměníjest rlžasněvážn! a opravdovj', pŤísnj'a dramaticky napjatj': vedle něho cítíteteprve jasně celou frivolnost tohoto vztahu pŤi umění starém.U novéhoumění mluviti o obecenstvu je vribec nejapné, nebot poměr mezi tvúrcem a pŤijímajícím množstvímpňipomíná tu svojí vroucností a opravdovostípoměr mezi zalrladatelem náboženstvía prvotnou církví- má něco z.jeho varu a kvasu. Nové uměníŽádá od svéobce stejněsílya hotovosti a pŤedevším součinnosti a vnitňní citové tvorby: obec musí spolupracovat s tv rcem, tisíce tajemnj'ch a vroucíchvztahri navazuje se denně mezi ní a ním. Jsou.
to tajemné vztahy akce a reakce, poměr erotickédramatiky a receptivity, napjatf a bohatf vnitŤnímimožnostmi.Divák nebo posluchačmusítu vnitŤně tvoŤit a pracovat na svémcitu a více,i na své citovosti, musí ji kultivovat, musí pochybovat, zkoušetse, pňesvědčovat se a pak dvojnásobně se oddávat, vyhrafiovat svoji citovou a duševnípolaritu do největšíjemnosti a pŤesnosti,experimentovat novou thesi života, vychovávat se v kázni novéhoŤádu:jest jedním z těch, kdož utváŤejíbudoucíživot díla,jedním ze součinitelri,kteŤí pracují na dojmu, jakj'm má prisobit novéumění a nové dilo v budoucnosti - zkoušejína vlastním srdci tajemnévlastnosti nov ch estetick1fchživlri,kterémistr první vyvolal ze tmy a jimž první dává cirkulovati v těle lidstva, hodnotí je, zavádějí a stanoví jich kurs v životnípraxi budoucnosti. Proto každénovéuměníjiž samj'mi podmínkami své genesetouží celéhoživota: apeluje na a musí touŽit po opanování a pŤetvoŤení jiŽ jej zasáhá hluboko v celé a tím nov1 typ citovosti, propaguje je složenía zvrstvení života a chtíc nechtíc revoltuje. Poměr jeho k životu je zcela jinf nežpoměr staréhoumění:staréumění nežádá mnohem vic, neŽ aby bylo trpěno nebo podporováno jako luxus, kterj. pracuje na zachování posavadníhoŤádu tim, Že umdlenj.m a unavenfm dává na chvíli zapomenouti nudy, tihy a trudu života a činíjim jej zase hodnj.m žádosti- novéuměnínaproti tomu cítíse kŤtema posvěcením,kvasem novéhoživota,kterf jej dovede obrodit do samj,chkoŤen , jeho životnímocía hvězdou. Nové uměnípojímá Se samo jako krise ve vj.voji lidstva, pokládá se za světovf soud, za mystickj. meč,kterj. pŤišelroztíti svět ve dvojí prili a určit jednu k zahynutí a druhou k spasení.Má vědomí síly, která tvoŤímythy i kulturu, a u bolestia a uzkosti,v novébolesti a rlzkosti posud neznané,uctívá pouto svého novéhoŤádu. Shromažďujekolem sebe svoji obec vždy touŽ otázkou, kterou volal Richard Wagner: pojďte ke mně všichni,kdož stejnoutrpíte strázníjako já. KaŽdéstaréuměníslibuje osvobodit od tíhy a bědy světa a života, slibuje rozkoš zapomenutí a klidu, slibuje dáti píti nepenthesu-
kaŽdénové,opravdu novéuměníneslibuje nic nežbolest, ale ovšem novou bolest a školunovj'ch ctnostínovékultury: valí na obec svj'ch vyznavačribŤemenoceléhosvěta a slibuje jim jen radost srdce a sílu, jak je zmoci a jíti pod ním tanečním a.svatebnímkrokem zápasníka ke hrám. Staréuměníslibuje pohodlí,novéjen novou kulturu a nové její ctnosti, staréuměníláká k sobě,novéodpuzuje od sebe pŤíkrostí, a dovoluje pŤiblížitise jen nejsilnějšíma vziti tvrdostí a uzavŤeností pŤísného Ťádu- a hle, vždy a všudese ukáže, na sebe roucho svého že právě nejsilnějšía nejlepšítoažívzyvat, uctívat, nésta bojovat a žeprávě nejlepšíutíkajíod pohodlíke zbroji, k štítua k meči. Každénovéuměníjest nekonečněvíc nežestetickou theorii a její realisací - jest soudem života a světa, novjm ethosem a novym pathosem,uměnímnovéhoživotai novéhoumírání.PŤinášínovj'typ sensibility a kultury, pŤinášívzory' dle nichž chce zhnísti život a zformovati lidstvo. PňisluhujeJi staréuměnístarémuŤádua staréinu šlechtictvítéto země, obrací se někdy nové umění, aby vyi'olalo vrstvám, k společenskjlm novou sensibilitu,i k novj'm společenskj,m terresuierges,vždy však a každj'm zprisobemzakkidti nouéšIechtictvt uěcíi lidt, citti i ideit, dojm i soudti tim,žej edny sféryživotavylučuje ze svéŤíše nebo alespoĎse od nich odvracía druhj,m,posud parijskjlm a pokládanj.mza nedristojnéuměnía proto vypovězen m daleko pŤed jeho práh, dává nejen občansképrávo ve svézemi, nj'brŽ klade do nich i těžištěsvěta a činiz nich míru a soud všechostatních. Každénovéuměni je vždycky jen za|oženimnovéhierarchie hodnot a novéhoŤáduvěcí, kter]ilz počátkubj'vá celfm světem popírán a pohazován pŤezdívkou- a novéuměnízdvihá se vzdorem krásného a hrdéhoparadoxu právě tuto pŤezdívkuzb|áta uličníhoa píšeji na svtij bojovnÍ'štít'a hle, zanedlouho stává se z pŤezdívkyšlechtickf titul a právě nejslavnějši,nebot zdá se bj'ti skoro zvláštnímironickj'm dějinnj'm zákonem, Že žádn! titul neznídost sonorně a slavnostně, kterj.nebyl vyzkoušenrozjívenj.mhrdlem spílající |llzy - aéjiŽ jest to luza ulice nebo luza novin nebo luza salonťr.Ani gotika, která jest nám dnes synonymemvšívznešenosti,veleby a královskosti v umění, není pťrvodněničímnež uráŽkou nebo alespoĎ bagatelisujícímpod-
ceněním;chtělo se jí jen Ťíci:zde jest něco syrového a surového, hrubého,barbarskéhoa pochybnéhoproti Ťímskécivilisaci a její tradici elegancea dobréhovkusu. Kdežto starénebo pŤesnějizestár|éuměnípodává se jako konvence a hra, která nemá a nechceani míti dosahua dostŤeludo životaa jeho praxe' jako něco vědomě a čelněumělého,jako vzduchoprázdn1|' prostor nebo ostrov vytrženf ze souvislosti života a světa, jako prostŤedekuměléhoodloučení od života,a stojíceléna distinkci a protivě mezi uměníma životem,realitou a Íikcía žIjez nich a jimi _ zavazuje novéuměník drlslednosti a k drlsledkrlm, cítíse bfti životem zmnoŽenějšímnež béžn! skutečnj'život, něčím,co jej obsahuje v esenci a podává jeho zákon a podstatu v rytmické zkratce, a proto učtbrdti sdm žiuotjako ltitku k uměnt, učíumění života Ťízeného stylem, učí kultuÍe a zak|ádá ji - ji' která není nic jiného neŽ život žitj. sub specie krásy a umění, život, ienŽ pňestalb t hrou náhody a začináblt ňízeni zákonem krásy a svobody. KaŽdénovéuměníciti, Že nemrlžese vžíta ovládnout život,pokud nevytvoŤínovékultury - která jest právě jednota a styl uměnípŤenesenéhov život. Každénovéuměníje hluboce a podstatně monistické:věÍív jednotu sil životnfch a světovj'ch, je nesenovášnivou touhou a snahou, sceliti všecko posud rozirženéa roztŤíštěné' sceliti všecky staré rozeklanérány, všecky kontrasty, jež uměle šíŤiloa udržovalostaré umění, poněvadž z nich žilo. Každé nové, opravdu nové,umění, i dnešnínaše,pracuje ke kultuŤe,poněvadžkultura je záztak umění opakovanj, neustále, v každou hodinu kteréhokolivšedníhodne, a proměněnj.tak v methodu, poněvadŽkultura je inspirace pŤipoutaná s nebes na zemi a daná do služebkaždélodi našítouhy jako vítr nebeskf, a která se tak stala z vfjimky pravidlem a služebnousilou. Nekulturni doby .žijí dualismem, kontrastem mezi ušlechtilfm duchem a podezňelj'ma zanedbávanj'm tělem, mezi krásnou vj'jimkou a ošklivj'm pravidlem, mezi noblesoua vj'škou snu a triviálností a malostí skutečnosti,mezi posvěcenj,m svátkem a znesvěcenj'm
všednímdnem, mezi prací a krásou, zdravím a poesií a tisícerym jin1im rozporem - kultura je sjednocením,vyrovnáním a vykoupením jich všech. Kultura posvěcuje všecko odsvěcenéa znesvěcené, kultura nám získává v první Ťadědávno ztracen! náboženskj,vztah k tělu a k tak zvanéhmotě. Kultura nevěŤív krásnédušev ubohj.ch, zanedbanjlchtělech, kultura je sřatek ducha a hmoty, Fysis a Psyche, je Ítší. ze všechnauk naplněnt: učímystice reality - této nejvyšŠí novémunáboŽenstvío kráse života a země a sladkosti jich smyslu. A nic nepŤesvědčuje tolik o ní jako novéumění,.nebot nic nebojuje tolik proti jich zestárnutíjako ono. Novéuměníjest hluboce monistické:věňív jednotu síly,inspirace, oběti i vykoupení- věŤí,Že neníjinéhozasvěcenív krásu nežherois. mus života, želátka, z niž jest stkán život, je jedna, že nem že bj't nic ztraceno z vnitňní hodnoty a potence, že všeckosvětlo i všecka tma, všechenčasa jeho logika pracují jen na tom, aby upravovaly cesty a dráhy, jimiž se pŤeměůuje odvaha v dílo,touha v čina slovo v tělo, a že jsou tu jen proto, aby rozhlaholily v zpěvné světelné stŤíbrovšechnoticho a všechnuhloubku temnj'ch studní a pramen nitra. Nové umění věŤípŤedevším, že po každétňebas jen dočasné klesnuti vnitŤníhožívotaa snížení letu umělcova prozradí se hluch1fmi místy at v básni at v obraze, že vada, omyl nebo faleš v intonaci a stylu uměleckéhodíla je vždy vadou, nedostatkem a trhlinou v charakteruumělcově, že všecky uměleckéhodnoty a ctnosti jsou v jádŤeosobnía charakterové. A ta]
má ji ve všechsvj.ch poctivj'ch, absolutních,nesmlouvavj'ch váleč. n]ilchctnostech, jest jí proniknuta a obklopena celá jako mlunnym oblakem: neboéto, čemuse Ťíkákrása, nenínic nežjeden nebo druhy z bleskovj.ch paprskťr,které z ní stále rytmicky srší,náhodou námi jasněji zachycen1i. Krása nenínic jinéhonežaureola rlcty a zbožnosti,kterou pozdější' slabšía pňíživnické věky polívajíkaždjl rilomek a každou stňepinu věku silnéhoa mrtvého,všecko,co nyní, kdy je ztracenaperspektiva celku, nutnosti a zákona, dech a tep života,jeví se jim jako ričelnj' vtip, rimysl a štastn1fvynďrez. Neboékrása jest jen slovo, obraz a podobenstvípro nepojmenovatelnou jednotu Života, pro mystickou sílu' která znova a znova obrozuje svět, pro kouzlo prchajícíchvíle,kterou se božstvovylévá do vesmíru a života, pro mysterium rozkošea hrrizy, spravedlnosti a drislednostiživotní,pro světlo, jehožzáŤisnesli z nás jen největší geniovéa titani a i ti jen na vteŤinua z iehožpŤešlosti, vzpomínkou a legendou,žijívšichniostatní. Každ!, kdo netvoŤí,nevidíjí samévlastně nikdy. Všecko,co mriže, jest líbati jen v zbožnostistopy, kterj'mi pŤešla,jen místa,po nichž sjel její blesk - ne mnohem víc nežtŤísky,kteréožehlasvj'm posvěcujícímohněm.
EÚhíka dnešní obrody aplikovaného
umění
Není dávna doba - a většině obecenstvai umělectva trvá.snad posud - kdy se za vlastní a pravéumění,za ,,velké,,uměnívytvarné pokládal jen obraz a socha a všechnoostatní,všechnauměníaplikovaná nebo tak zvanj, uměleck1i prrimysl byl bagatelisován jako ,,malé..umění, jako umění odpaďkové a bezvlznamné, jako něco mezi Ťemeslema prrimyslem,o co zajímati se a starati se bylo pod ctí umělce. skutečného A doba ta znamená právě nejhlubšíripadkov1i bod na stupnici uměleckékultury. Žaane době posud nebyla celkoutiultuarnd a uměleckdkulturavzdálenějšía cizejšíneŽprávě ii.Žádná nezneuznalatak samy její podmínky a sám její smysl a základ jako tato, žádná nezničilatak v zárodku všeckyprvky k ní jako tato. Pochopiti to, značí jiŽ rozejíti se s ní na nikdy nesetkanou,a počáteklepšíhozítŤkajest právě v tomto poznání. Žaana doba nedovedla uměleckéhoseparatismu,uměleckévflučnosti, marnivosti, sobectví a neužitečné abstraktnosti v tak krajní drisledky jako ona: umělec nejen Že nesloužilživotu, on neslouŽilani umění, n brž jen soĎč,vj,lučnosti svojí speciality, své odborné virtuositě velmi pochybnéhojádra. Uměni rozpadlo se v Ťaduspecialit, v Ťadu genrú hmotně a podrobně napodobícíchjednotlivé vj.seky a zlomky světa - bez smyslu pro celek, organismus,Život, jeho ztikon a rgtmickou líníi, jeho symbolickésepětía podmíněnost,to jest pro jeho d.uchououfednotu. Nikdo neměl zŤeník celku, at se mu Ťíká umělecká kultura nebo Život. Umělec, malíŤ,sochaŤtvoňil ze sebe a pro sebe,odloučenod rytmri života a organismu,ve vzduchoprázd-
