:: HLAVANOVSKÝ OBČASNÍK :: Hlavanovské noviny Denního stacionáře EXODUS č.4/ ročník II./ 2009 • • • • • • • • • • •
Kurz pečení Hipoterapie Koterov Velká Synagoga a Západočeské muzeum Zapomenuté světy Z pracovních činností Bambiriáda Konvent Plasy Masné krámy, Trigon Gallery, Alive 2009, Západočeské muzeum Meditační zahrada Výstava Fotografie Zdeňka Čechury
Kurz pečení - 13. 5. 2009 Protože naši uživatelé rádi mlsají, upekla Eliška Fáberová s Martinem Huclem vynikající perník. Všem chutnal, těšíme se na další dobrůtky.
• • •
Poleva 2 hrnky pomerančového džusu 1 vanilkový pudink trocha cukru krupice
Příprava 1. Mouku smícháme s cukrem, kakaem a kypřícím práškem do perníku. Přidáme vejce, olej a mléko a umícháme dohlídka. Těsto vlijeme na plech vyložený pečícím papírem a pečeme při teplotě 180 °C cca 30 minut. 2. Tvaroh ušleháme s moučkovým cukrem a natřeme na zchladlý perník. Džus podle chuti přisladíme a uvaříme v něm pudink. Mírně zchladlý natřeme na tvaroh a dáme ztuhnout do lednice. Nejlépe je konzumovat druhý den, kdy perník zvláční. DOBROU CHUŤ!
Hipoterapie Koterov - 19. 5. 2009 Konečně teplo! Řekli jsme si při cestě do o. s. JITŘENKA v Koterově. Jako první nás uvítala fenka Bibinka, což je plemeno skotského jeleního psa "deerhound". Je velmi přátelská, dokonce složila canisterapeutické zkoušky. Náš uživatel Pepa nás tentokrát předběhl a čekal u připravených koní. Pepa bydlí v nedalekém Plzenci, tudíž nemá Koterov daleko. My ostatní jeli MHD. Manželé Hýžovi s asistentkou nás uvítali, řekli uživatelům základní pravidla jak se chovat u koní a mohlo se jet. Samozřejmě, že nesmí chybět žokejská helma. Je to i z důvodu bezpečnosti, například při nechtěném pádu z koně.
Foto: J. Tesařová
Vylepšený perník Suroviny Těsto • 2 hrníčky polohrubé mouky • 1 hrníček cukru krupice • 2 lžíce kakaa • 1 prášek do perníku • 2 celá vejce • 1/2 hrnku oleje • 1 hrnek mléka Náplň • 2 tvarohy • cukr moučka dle chuti
Foto: J.Tesařová
O. s. Jitřenka má ve svém programu jezdeckou školu pro děti i dospělé, je možné přijít na exkurzi a nahlédnout do zázemí kobylek, podat jim pamlsek jako je suchý chléb, mrkev, jablka. Též je možné se povozit v tzv. kruhovce. My jsme opět zvolili relaxační jízdu, která spočívá ve svezení se na koních v příjemném prostředí lesa a luk v blízkém okolí. Tyto jízdy jsou vhodné jak pro děti, tak pro dospělé.
A že svezení bylo příjemné, nasvědčovala spokojenost uživatelů. Někteří se vezli na kobylkách Madlence a Gotice, jiní na valachovi Bohoušovi. Bohouš je jeho pracovní jméno, jinak se jmenuje "Generalissimus Fára XXXVIII-10". Jde o Starokladrubského Bělouše a v kohoutku má 165 cm. Klisna Madla /též Madlenka nebo Máňa/, je z plemene Hafling. V kohoutku má 135 cm a je trpělivá, komunikativní, bezproblémová. Klisna Gotika, též nazývaná Čárlí, má v kohoutku též 135 cm a je z plemene Hucul. Mimo výše uvedených koní vlastní o. s. Jitřenka další koně. Jsou jimi klisna Úvrať, klisna Marie Viktorie, valach Daník, klisna Feline, klisna Heda, valach D'Artagnan a klisnička Bellona. Ta se narodila 22.4. 2009 a její matkou je klisna Heda. Návštěva hipoterapie se povedla se vším všudy a koníkům jsme poděkovali podáním námi přineseného suchého chleba a pečiva. Též poděkování manželům Hýžovým a jejich asistence.
Foto: J. Tesařová
Velká Synagoga a Západočeské muzeum Plzeň - 27. 5. 2009 I přesto, že nám počasí moc nepřálo, vydali jsme se za kulturou. Jako první byla v našem plánu plzeňská Velká Synagoga. Ta je druhou největší synagogou v Evropě a třetí největší na světě. Základní kámen byl položen 2. prosince 1888.
Foto: K. Lavičková
Probíhá zde výstava fotografií Vladimíra Železného "Můj Eretz" pořízených od severní Galileje přes Tel
Aviv až po jižní Negev. Obsahuje i snímky z palestinských území, včetně citlivé arabské části Hebronu. Jádrem výstavy jsou záběry z Jeruzaléma, a to židovského, křesťanského i islámského. Téměř polovinu výstavní plochy však zabírá dosud stále otevřený cyklus zachycující duchovně vznícenou atmosféru u Zdi nářků v Jeruzalémě. Fotografie byly poutavé a za prohlídku určitě stojí. Poté naše kroky směřovaly k Západočeskému muzeu, kde probíhá expozice Moře a život a zároveň výstava prací Salvadora Dalího. Výstava Moře a Život probíhá v přízemí levého křídla hlavní budovy. Tato unikátní výstava Vám umožní vstoupit do světa mořských bezobratlých i obratlovců prostřednictvím 290 exponátů, 170 fotografií, 100 ilustrací a promítaného filmu "Barvy moře". Jedná se o nejrozsáhlejší výstavu svého druhu jaká kdy byla v západních Čechách realizována. Mořský svět je tu představen očima předních českých biologů, geologů, paleontologů, geografů a archeologů z Národního muzea a Přírodovědecké fakulty UK v Praze. K vidění je zde celá řada unikátních výtvorů přírody, například: velekrab japonský (největší krab s rozpětím nohou až 4 m), ulity a lastury měkkýšů indopacifické a karibské oblasti, "Venušin koš" (kostra mořské houby) a "Venušin vějíř" (korálnatec), ohromná dolní čelist "bílé velryby" (vorvaně), obratle a kostice velryb, "pily" pilounů, "meč" mečouna, "roh jednorožce" (zub narvala) či lebka "ochechule" (sirény). Neméně atraktivní jsou ale i ostatní ukázky bezobratlých, ryb, žraloků, rejnoků, želv, tuleňů a delfínů - jejich dermoplastické preparáty, krunýře, čelisti a lebky. Dioráma pobřeží Rujány Vám představí mořské druhy ptáků. Ve výčtu klenotů výstavy nelze opomenout ani ukázku zkamenělin z někdejších českých moří - trilobitů, měkkýšů, korálů a ježovek. (Zdroj: Západočeské muzeum). Výstava byla úchvatná, krásná a poučná, rozhodně doporučujeme k návštěvě. V prvním patře levého křídla hlavní budovy probíhá již zmíněná výstava prací Salvadora Dalího, nejznámějšího surrealistického a extravagantního umělce. Kolekce, čítající téměř 200 uměleckých děl, představuje originální litografické listy, dále malé bronzové plastiky a sérii malovaných talířů. Součástí výstavy je 103 originálních litografií, které byly použity jako ilustrace k souboru Božská komedie. Návštěvníci se mohou těšit také na černobílé fotografie, které pořídil v Paříži významný český fotograf Václav Chochola. Díky tomu, že jej Salvador Dalí nechal během několika dní nahlédnout do svého soukromí, vznikly podle názoru odborníků nejzdařilejší portréty tohoto světového umělce (zdroj: Západočeské muzeum). Nenechte si proto tuto výstavu ujít a najděte si chvilku pro pochopení jeho děl.
Zapomenuté světy - 27. 5. 2009
Z pracovních činností
Ještě před vstupem do muzea jsme zavítali na výstavu fotografií Lékaři bez hranic ve spolupráci s Janem Šibíkem, která se koná v Kopeckého sadech. "Zapomenuté světy" je výstava fotografií, která vznikla ve spolupráci Lékařů bez hranic s fotografem Janem Šibíkem. Jan Šibík navštívil v září 2007 projekt Lékařů bez hranic na léčbu opomíjené nemoci kalaazar v Keni a zdravotní středisko v uprchlickém táboře v severní Ugandě. Objektivem zachytil dva světy: prvním je život s "černou horečkou" v oblasti zvané Západní Pokot, druhý vypráví osudy vnitřně vysídleného obyvatelstva severní Ugandy. Na první pohled rozdílná témata spojuje jedno: obě patří k tématům světem zapomenutým.
Tapiko
Foto: J. Tesařová
Kalaazar neboli viscerální leishmanióza, v rozvinutém světě více méně neznámé parazitické onemocnění, ohrožuje obyvatele mnoha chudých zemí. Ročně se touto nejvážnější formou leishmaniózy nakazí asi půl milionu lidí. Bez léčby je smrtelná. 20-letá válka, v níž na severu Ugandy proti vládním jednotkám bojovali rebelové z Armády Božího odporu, přinutila 1,6 milionů lidí (z nichž 90% patří k národu Acholi) opustit domovy a přežívat v těžkých podmínkách uprchlických táborů. Co kalaazar způsobuje nemocným, jestli se dá léčit, jak probíhá den v polní nemocnici Lékařů bez hranic v západní Keni a na druhou stranu jak po 20 letech vysídlení žijí obyvatelé severní Ugandy, představuje výstava fotografií "Zapomenuté světy". (zdroj: Lékaři bez hranic). Pohled na chudobu, bídu a nemoci na africkém kontinentu až vháněl slzy do očí a opouštěli jsme tuto výstavu se smíšenými pocity.
Tuto nově zavedenou činnost si oblíbily zejména slečna Eliška Fáberová a slečna Gabriela Šornová. Obě tapiko moc baví a jsou na něj šikovné. Eliška si jako svůj první obrázek vybrala tygra a Gábina zvolila žirafu. Jak se jim daří, můžete posoudit sami.
Foto: J. Tesařová
Bambiriáda - 5. 6. 2009 Jedenáctý ročník Bambiriády se konal v Plzni ve Chvojkových Lomech na Slovanech. Bambiriáda byla zahájena ve čtvrtek 4. června a pokračovala do soboty 6. června. Co je BAMBIRIÁDA? Prezentace činnosti občanských sdružení dětí a mládeže a středisek volného času. Ve čtvrtek byla Bambiriáda slavnostně zahájena za účasti Václava Šlajse, poslance Parlamentu ČR, Mgr. Petry Kacovské, členky Rady města Plzně a Mgr. Petra Šimona, manažera kandidatury Plzně na Evropské hlavní město kultury 2015. Mgr. Petra Kacovská přestřihla pásku a následovala velká bubenická show Marimba.Po celý den se pak na pódiu střídaly hudební či taneční skupiny. Návštěvníci tak viděli například Penguins Dance Zdeňka Kozelky, Jiřičky, country tance a clogging v podání dětí z Domu dětí a mládeže Třemošná, taneční kroužky ze ZŠ Vejprnice a mnoho dalších. Nechyběla ani módní přehlídka Střediska volného času dětí a mládeže v Plzni Bolevci. Hasiči předvedli zásah se záchranářskými psy a také hašení ohně. Malí i velcí pak obdivovali ve vzduchu letecké modely. Po celý den probíhala úspěšná Bambihra na téma „Cestou po Evropě“ Plzeňsko mladýma očima“.
Foto: P. Marek
My jsme se zúčastnili v pátek 5. června. Páteční Bambiriáda byla zahájena mažoretkami Maršálkami z Plzně. Při příchodu do areálu Chvojkových lomů nás uvítali Skauti a lákali naše uživatelky na "zkrášlení" v podobě namalovaných květin na tváře. Podlehla Veronika, která si nechala vyzdobit tvář modrožlutou květinou. Naše pány zlákalo střílení z kuše. Úspěšný byl Pepa, který věděl že jde o středověkou zbraň, protože historie středověku je zároveň i jeho koníčkem. Následovalo malování, kreslení, trefování se hokejkou do branky, mini basket, mini házená, házení indiánských šípů, překážková dráha, házení míčků do kbelíku a další podobné atrakce. Velice zajímavá byla enkaustická malba, což je tvoření obrázku pomocí teplé žehličky
a voskových pastelek. Tuto techniku si vyzkoušeli Veronika a Pepa. Celé páteční dopoledne jsme mohli sledovat bubenickou skupinu Marimba. Těšíme se na další ročník Bambiriády.
Foto: J. Tesařová
Klášter Plasy – 11. 6. 2009 I přesto, že se na nás počasí mračilo, rozhodli jsme se navštívit bývalý cisterciácký klášter v Plasích nedaleko Plzně. Hlavní prohlídkový okruh začal v budově samotného konventu, kde kdysi bydleli mniši. Tato budova pochází z dob vrcholného baroka. Připomněli jsme si nezvyklé „vodní“ řešení základů budovy. Procházeli jsme křížovou chodbou zdobenou barokními freskami Jakuba Antonína Pinka, Františka Antonína Müllera a Josefa Kramolína. Navštívili jsme kapitulní síň, kapli sv. Bernarda a nemocniční křídlo s expozicí lékáren a jedinečnými barokními záchody. Podívali jsme se do knihovního sálu, pracovny opata, čítárny a zimní jídelny. Nakoukli jsme do klášterního vězení, kde odsouzení stáli ve vodě v prostoru, ve kterém se sotva hnuli. Prohlídka byla velice příjemná a zajímavá. Poté jsme se vydali do místní cukrárny zlepšit si chuť, kterou nám zkazilo ošklivé počasí. Snad nás bude na příští výlet hřát sluníčko.
Foto: J. Tesařová
Masné krámy, Trigon Gallery, Alive 2009, Západočeské muzeum - 17. 6. 2009 Ve středu jsme využili pěkného počasí a navštívili jsme plzeňské galerie a výstavy. Jako první cíl jsme si zvolili Výstavní síň Masné krámy, kde probíhá výstava „Šumava“ autorů Alfreda Kubina a Josefa Váchala. Alfred Kubin (1877–1959) a Josef Váchal (1884– 1969) byli obdařeni velkým talentem, výjimečnou obrazotvorností a ryzím zaujetím pro obsah i formu díla. Patřili k originálním solitérům, tvořícím sice v kontextu dobových výtvarných proudů, ale přesto jdoucím svou osobitou, osamocenou cestou. Vytvořili mimořádná a rozsáhlá díla, označovaná za mnohoznačná, tajemná a těžko proniknutelná. Při prohlížení jejich prací si nelze neuvědomit silnou, vzájemnou a někdy až neuvěřitelnou rezonanci. Osobně se nikdy nesetkali, ale věděli o sobě a alespoň torzovitě znali dílo toho druhého. Měli mnoho společného, ať už v životě nebo v tvorbě. Kubin se narodil v Litoměřicích, uvědomoval si svůj blízký vztah k Čechám a vliv českých, slovanských kořenů na svou tvorbu. Velice dobře znal starší i soudobé české umění, s řadou českých umělců udržoval přátelské styky. Váchal měl blízký vztah k německé kultuře a umění staršímu i novému, vysoce hodnotil práci soudobých německých umělců na poli dřevorytu, jeho tvůrčí etapa před 1. světovou válkou měla blízko k německému expresionismu, na výstavě Pressy v Kolíně nad Rýnem v roce 1928 se mu dostalo ocenění za jeho práce i vynález vícebarevného tisku z jedné desky. Kubin i Váchal milovali Šumavu. Šumava jim osobně zasáhla do života i tvorby. Byla to krajina blízká jejich srdci, byla to krajina jejich duše. Šumavě věnovali některé ze svých prací, obrazových i textových. Setkání se Šumavou je inspirovalo a mělo vliv i na jejich další tvorbu, která se Šumavou souvisí volně či s ní zdánlivě nemá nic společného. Váchal pobýval na Šumavě v letech 1905–1933. Hlavním místem jeho pobytu byly Prášily, ale projezdil celou Šumavu. Mezi jeho hlavní práce k Šumavě patří kniha textů a dřevorytů „Šumava umírající a romantická“ (1931). (zdroj:www.zpcgalerie.cz) Po prohlídce jsme se zamířili přes ulici do „vodárenské věže“, kde v patře Trigon Gallery probíhá výstava dalších děl, mimo jiné i Kamila Lhotáka (*25.7.1912 - †22.10.1990) - český malíř, grafik a ilustrátor. Kamil Lhoták neměl umělecké školení, studoval Univerzitu Karlovu. Od roku 1940 byl členem Umělecké besedy, v letech 1942-48 působil ve Skupině 42, od roku 1945 ve Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1939, od roku 1946 i v zahraničí a v roce 1947 získal 1. cenu benátského bienále kresleného filmu
(Atom na rozcestí). Osobitě poetická Lhotákova malba byla podmíněna jeho neškoleným projevem, od prvních pokusů probíhala v celistvé linii, kterou nelze dělit do vyhraněných slohových etap. Založena je na básnickém pohledu, přestože hlavním inspirativním zdrojem mu byla technika a civilizace z přelomu a počátku 20. století - především průkopnická doba automobilismu, letectví a vlakové dopravy - ale i pražská periférie se svými ohradami. Přes poněkud snový ráz prostředí i jemnou valérovou malbu mají zobrazené technické předměty vždy naprostou věrnost a konkrétnost. V kompozici se objevily principy, které předjímaly narativní figuraci 60. let (sled situací na téma Ze života balónu, 1946).
Foto: J. Tesařová
Lhoták se věnoval rovněž ilustracím, z nichž nejznámější jsou vyobrazení ke knihám A. Branalda. Dalším cílem bylo Západočeské muzeum. Procházku Křižíkovými a Šafaříkovými sady nám zpříjemnila výstava velkoplošných fotografií s názvem „Alive 2009“ francouzského fotografa Yanna ArthuseBertranda. Celá expozice čítá 92 fotografií a je zaměřena na ochranu přírody. Tento francouzský fotograf se stal světoznámým už svými prvními fotografickými studiemi lví rodinky, kterou po dva roky sledoval z horkovzdušného balonu v Keni, kam odjel se svou ženou Anne studovat chování zvířat. Tehdy poznal, jakou moc má fotografie nad slovem a naučil se dívat na živé tvory z nového úhlu. Během svých cest poznal nejenom krásy přírody, ale také dopad, jaký má lidská činnost na přírodu. A dospěl k paradoxu, že čím většího pokroku člověk dosahuje, aby vylepšil svůj životní styl, tím víc poškozuje a ochuzuje svou planetu. Y.A.Bertrandovi se podařilo zachytit symbiózu člověka a zvířete jako rovnocenných obyvatel planety, jako těch, kteří se vzájemně potřebují. Působivé snímky zvířat ze všech končin Země, která s námi lidmi sdílejí společný prostor, doprovázejí texty komentující ekologické aspekty lidského působení na přírodu. Výstava mimořádným způsobem spojuje vzdělávací moment,
srozumitelný všem bez ohledu na hranice států, rozdílné jazyky i míru vzdělání, s estetickým působením. Magická krása uměleckých fotografií vzbudila zaslouženou pozornost pro svůj hluboce humánní rozměr i zachycení nenahraditelného bohatství přírodní rozmanitosti planety Země. (zdroj: zemekrasnaneznama.cz).
V Západočeském muzeu probíhá unikátní výstava originálních kostýmů českých filmových pohádek s názvem „Jak se oblékají pohádky“. Hlavní patronkou se stala první dáma paní Lívie Klausová. Pokud máte rádi pohádky, nenechte si tuto výstavu ujít, stojí za zhlédnutí. Dospělí si zavzpomínají a děti se na chvíli ocitnou v jiném světě, ve světě pohádek. Je možné vidět kostýmy např. z pohádky Císařův pekař, pekařův císař, Tři oříšky pro Popelku, Pyšná princezna, Arabela, Byl jednou jeden král, O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Nejkrásnější hádanka, Princ Bajaja a mnoho dalších. Těšit se můžete nejen na kostýmy, ale i dekorace a rekvizity, fotografie a záběry z natáčení, které nebyly nikdy zveřejněny. Některé z kostýmů dokonce patří do kulturního dědictví České republiky. Výstava nás velmi potěšila, pěkný den jsme zakončili jako tradičně v cukrárně.
Prodejní výstava – 25. 6. 2009 Fotografie od uživatelů Zdeňka Čechury a Luďka Hurta, výtvarné práce Veroniky a Pepi, výrobky. To byla výstava pořádaná v našem zařízení poslední červnový čtvrtek. Zdeněk se rád toulá přírodou a při té příležitosti fotografuje. Tentokrát si vybral pro svůj objektiv smírčí kříže. Smírčí kříž je kamenný kříž postavený nejčastěji na místě, kde se stal hrdelní zločin nebo neštěstí. Ve středověku bylo možno při trestání provinilců uplatnit systém tzv. smírčího práva, kdy byl provinilci uložen nějaký úkol, kterým odčinil svůj zločin. Takovým úkolem kromě vyrovnání s postiženou rodinou mohlo být i vytesání a vztyčení kamenného kříže na místě, kde byl zločin spáchán. Luděk fotografoval různá zákoutí města Rokycan, kde i bydlí. Fotí na černobílý kinofilm, sám si negativ vyvolá a též si udělá i samotné obrázky. Černobílá fotografie je zajímavá, působí umělecky. Veronika s Pepou pravidelně navštěvují výtvarný kurz vedený paní Jitkou Šmolíkovou. Malují, kreslí, batikují. Na výstavě se prezentovali malbami a kresbami tvořené temperami, vodovými barvami, suchou křídou, pastelkami a tužkou. Veronika se pochlubila mozaikou.
Foto: J.Tesařová
Foto: P.Marek
Samozřejmě, že nesměly chybět naše výrobky. Novinkou byly hračky z textilu, vonné pytlíčky z modrotisku plněné levandulí, vonné polštářky též s levandulí, soupravy šperků a zvířátka z korálků. Dále jsme nabízeli koše, košíčky a podnosy z pedigu, polštáře, tkané koberce, sáčky na houby a bylinky, batikované halenky, zástěry, chňapky. Lidé chodili průběžně celý den, některé již známe, jiní přišli ze zvědavosti a neodešli s "prázdnou". Zdeněk Čechura hrál na harmoniku a Pepa Batěk nabízel moučníky, který sám den před výstavou upekl. Dle zápisů v kronice se výstava líbila, byla pohodová atmosféra a my všichni ze stacionáře se těšíme na další akce.
Zájmy a fotografie Zdeňka Čechury
hokej. Již několik let jsem v invalidním důchodu. Abych nemusel být jen doma, dojíždím od roku 2006 do Denního stacionáře Exodus v Plzni Slovanech. Tam jsem našel výborný kolektiv kamarádů a terapeutek. Zabýváme se především pracovní činností. Já osobně rád pletu košíčky z pedigu. Umím tkát na ručním tkalcovském stavu, naučil jsem se ubrouskovou techniku. Každé úterý máme výtvarný kurz, kde nás učí paní Jitka Šmolíková různým výtvarným technikám. Jezdíme na výlety, exkurze, navštěvujeme památky, muzea. Občas navštívíme hipoterapii Jitřenka v Koterově, kde se rád svezu na kobylkách, také chodíme hrát bowling. Třikrát jsem se zúčastnil Abilympiády v Pardubicích. Ta letošní byla pro mě úspěšná, neboť jsem se umístil dvakrát na třetím místě.
Smírčí kříže
Mezi moje záliby patří luštění křížovek všech druhů a luštění různých hlavolamů. Kupuji si každý týden časopis, kde se luští o ceny. Zkouším štěstí, zda se mi podaří někdy něco vyhrát. Jezdím na kole, chodím na pochody. Například Plánská 50, pochod Praha – Prčice, Kladrubská 10 další. Chodím na houby, jsem rád v přírodě. Při toulkách přírodou fotografuji zajímavá místa a objekty. Doma slepuji modely z balzy a papíru jako např. menší modýlky letadel. Největším potěšením je hraní na harmoniku jak na piánovou, tak na knoflíkovou. Zúčastňuji se srazů harmonikářů, každým rokem hraji na Masopustu, při stavění májky, na svatbách a životních jubileích. Další mojí radostí je pes Ben. Každý den chodíme na procházky. Když jsem ještě neměl záchvaty a neužíval léky, jezdil jsem pravidelně každý rok do Vysokých Tater na vysokohorské túry. S horským vůdcem jsem vylezl nejvyšší horu Vysokých Tater – Gerlachovský štít /2655 m/. Jinak mám Tatry projité, dá se říct takřka celé. Zajímá mě historie Kladrub, kladrubského kláštera, historie naší planety, např. jak vznikla, dělám si poznámky i o souhvězdí a o celém vesmíru. Též hraji různé společenské hry, ať už deskové jako je dáma, nebo pexeso. Každý den hraji s počítačem pět zápasů dámy. To zvládnu i s expertem na tuto hru.Venku si zahraji badminton, stolní tenis, petanque, v zimě
Foto: Z. Čechura
Foto: Z. Čechura
*Všem čtenářům přejeme slunné prázdniny*
