八大人学 HAČI-DAININGAKU Osmeré poučení Buddhovy závěti DÓGEN KIGEN
Přeloženo z: Master Dogen´s Shobogenzo, Book 4. (Translated by Gudo Wafu Nishijima & Chodo Cross.) Windbell Publications Ltd. London 1999, pp. 233-237.
1
八大人学 HAČI-DAININGAKU Osmeré poučení Buddhovy závěti Hači znamená „osm,“ dainin znamená „velký člověk,“ tj. buddha. A kaku, zde vyslovované jako gaku, znamená „intuitivní zachycení pravdy.“ Gautama Buddha přednesl toto osmeré poučení právě před svou smrtí, a toto jeho poslední kázání bylo zaznamenáno v Juikjó gjó (Sútra poslední vůle)1. Mistr Dógen přednesl tuto kapitolu, když cítil, že jeho vlastní smrt se blíží; a tak i v jeho případě je to jeho poslední poučení. Tato kapitola tak tvoří poslední v 95tikapitolové edici Šóbógenzó. Buddhové jsou duchovní lidé. Odkázané učení, které tito probuzení nahlédli a uskutečnili2, se nazývá „Osmeré poučení Buddhovy závěti.“ Kdo se jím bude řídit, dosáhne nirvány3. Nyní následují slova posledního kázání našeho Prvotního Mistra, Buddhy Šákjamuniho, které proslovil té noci, v níž vstoupil do nirvány4. 1) Nestarejte se příliš5. Buddha řekl: „Můžete sami vidět, mniši, že lidé, kteří se příliš starají o své potřeby, chtějí mít příliš mnoho, a proto také příliš mnoho trpí. Bezstarostné naproti tomu nepoutá tyranie žádostí, a proto tomuto utrpení nejsou vystaveni. Učte se nestarat pro samu vznešenost nestarání. Kdo dokáže 1
2
3 4
5
遺教経 (JUIKJÓ-GJÓ), doslova „Sútra učení poslední vůle,“, zkratka pro Bussui-hacunehan-rjakusecu-kjókai-gjó. Originální sanskrtská verse sútry je ztracena. 覚知 (KAKUČI). První polovina složeniny, 覚 (KAKU), zde znamená vnímat, uvědomovat si, uvažovat, uskutečňovat, apod. V názvu kapitoly tentýž znak, 覚 (KAKU), „pravda“ znamená předmět buddhova vnímání, uvědomování, reflexe nebo uskutečnění. Zde zhruba: klidný a pokojný (adistrakční) stav mysli. Zde nirvána znamená pari-nirvána, tj. úplné vyvanutí, transformace mysli, velká smrt. 少欲 (ŠÓJOKU), ze sanskrtského alpecchuh. Doslova: „málo žádosti.“ 2
nestarat se, má již v základu všechno co potřebuje: nemusí podlézat a podvádět své svědomí, aby získal přízeň druhých. Není ani otrokem zalíbení smyslů; jeho mysl je stále vyvážena a spočívá v klidu bez obav a strachů. Je schopen zacházet se vším bez připoutanosti a žít stále spokojeně; takový člověk již nyní žije v nirváně. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Nestarejte se příliš.‘“ 2) Toto jediné postačí6. Buddha řekl: „Rozjímáním je třeba, mniši, dospět k přesvědčení, že existuje jedno jediné, které postačí; to vás zbaví strastí všeho druhu. Toto jediné je pravým místem nadbytku, radosti a pokoje. Kdo zná toto jediné, cítí se vždy pohodlně a radostně, i když leží na holé zemi. Komu však nepostačuje toto jediné, je nespokojený a nešťastný, i kdyby žil v nebeském paláci. Byť majetkem bohatý, přece je ubohý; zatímco tomu, komu postačí toto jediné, nic neschází a je spokojený ― i když nic nemá. Nespokojení jsou bez ustání trápeni všemi žádostmi; kdo ví, že toto jediné postačí, nemůže než tyto ubožáky litovat. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Toto jediné postačí.‘“ 3) Vzdalte se lomozu světa7. Buddha řekl: „Kdo si přeje, mniši, dosáhnout pravého a nefalšovaného míru a radosti, nechť žije vzdálen lomozu světa. V takto pro Ducha osamělých má zalíbení sám nebeský Otec i všichni andělé. Proto opusťte ve světě své blízké i vzdálené, žijte osamoceně v pustině a vytrvale rozpouštějte kořeny strastí. Kdo má zalíbení ve skupinovém životě, trpí mnohými obtížemi — podobně jako když se ptačí hejno shromáždí na jednom stromě, a pak se děsí, že strom uschne nebo se zláme. Kdo je spoután a spojen se světem, je ponořen do všemožných druhů utrpení — podobně jako starý slon topící se v bažině, který je neschopen sám se zachránit. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Vzdalte se lomozu světa.‘“
6 7
知足 (ČISOKU), ze sanskrtského samtustah. Doslova: „znát dostatek.“ 寂静 (DŽAKUDŽÓ), „klid“, „pokoj“ zastupuje sanskrtské śānta. Doslova: „nevyrušitelnost osamocenosti“ (beata solitudo benediktinů). 3
4) Stále se modlete a nikdy neustávejte8. Buddha řekl: „Když budete, mniši, v modlitbě vytrvalí, nebude nic, čeho byste nedosáhli — podobně jako pramínek vody bez ustání tekoucí provrtá skálu. Proto se stále modlete a nikdy neustávejte. Pokud mysl často umdlévá a opakovaně se vzdává, podobá se člověku rozněcujícímu oheň vrtěním dřevěné tyčky, který by přestával dříve, než se dřevo zahřeje: nikdy oheň nezíská, byť si to přál sebevíce. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Stále se modlete a nikdy neustávejte.‘“ 5) Neztrácejte bdělost9. Buddha řekl: „Vím, že se, mniši, opakovaně uchylujete pro pomoc k druhým; vězte však, že se nic nevyrovná stálé bdělosti. Kdo dokáže udržovat stálou bdělost, nedá banditům strastí příležitost k napadení. Proto bez ustání buďte přítomni sami sobě a bedlivě pozorujte všechny své programy i cíle. Kdo ztratí bdělost, ztrácí všechno. Je-li však síla vaší bdělosti pevná a mocná, nic vám neublíží, i kdybyste se ocitli v samém středu zbojníků pěti žádostí — podobně jako byste byli uprostřed bitevního pole dobře opancéřováni ve zbroji, a neměli se čeho obávat. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Neztrácejte bdělost.‘“ 6) Cvičte rovnovážný stav mysli10. Buddha řekl: „Je možno cvičit, mniši, různé druhy meditace, avšak ze všeho nejdůležitější je uvést mysl do rovnovážného stavu. Toho se dosahuje nezaujatým pozorováním vynořujících se a opět mizejících obsahů mysli. Když se přestanete starat o tyto rozptylující myšlenky, dosáhla mysl rovnovážného stavu. Cvičení rovnovážného stavu mysli se podobá hospodáři, který pozorně opravuje hráz nádrže, protože šetří vzácnou vodou. Také 8
9
10
勤精進 (GON-ŠÓDŽIN), 精進 (ŠÓDŽIN), ze sanskrtského vīrya. Doslova: „vytrvalá energičnost.“ 不忘念 (FUMÓNEN), 念 (NEN) zastupuje sanskrtské smrti. Doslova: „nezapomenout na mysl.“ 修禅定 (ŠÚ-ZENDŽÓ), 禅定 (ZENDŽÓ), zastupující foneticky i významově sanskrtské dhyāna („meditace“). Totéž co v zenu zazen (= „upevnit prázdnou mysl“), šikantaza (= „prostě jen sedět“), ičidaidži (= „to jediné dostačující“). Doslova: „cvičit stav vyprázdněné (sonomní) mysli.“ 4
meditující pozorně hlídá rovnovážnost mysli, aby tak zabránil unikání vzácné vody moudrosti. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Cvičte rovnovážný stav mysli.‘“ 7) Hledejte především pravé Já11. Buddha řekl: „Bez nalezení pravého Já se, mniši, nezbavíte chtivosti a připoutání. Cvičte proto kontemplaci, která je v mé Cestě jediným prostředkem k odstranění připoutanosti k věcem i lidem a k dosažení osvobození. Nikoho, kdo nekontempluje, nelze nazvat člověkem Cesty12: ať již žije v klášteru nebo ve světě13. Vskutku, kontemplace je pevný člun pro překonání oceánu stáří, nemocí a smrti. Je velkou zářící svítilnou v temnotách nevědění; je nejlepším lékem pro všechny nemocné; a je ostrou sekerou klestící prales úzkosti. Proto hledejte neúnavně pravé Já, ale především pilně cvičte kontemplaci, a tak se zdokonalujte. Komu zasvítí jasné světlo kontemplace, i když má ještě oči tělesné, je již člověkem duchovního poznání. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Hledejte především pravé Já.‘“ 8) Mlčte již konečně a netlachejte14. Buddha řekl: „Vaše mysli jsou, mniši, rozbouřené, protože se vášnivě oddáváte všemožnému tlachání a klevetění. Opustili jste svá zaměstnání a rodiny, a přece nejste schopni dosáhnout osvobození. Zmlkněte již konečně, mniši, a přestaňte s tím neustálým vše vznešené snižujícím tlacháním. Překonáte-li tento zlozvyk, jistě dospějete k radostnému klidu 15. Tak je třeba rozumět tomu, když vám říkám: ‚Mlčte již konečně a netlachejte.‘“
11
12 13 14
15
修知恵 (ŠÚ-ČIE), 知恵 (ČIE), zastupuje sanskrtské prajñā („transcendentální moudrost“); v zenu šóbogenzó (= „zření zdroje neporušené pravdy“). Doslova: „cvičit poznání zdroje myšlení.“ 道人 (DÓNIN), mniši a jeptišky. 白衣 (BJAKU-E), „bíle odění“, tj. v obyčejném šatu, laici. 虚論 (KERON), „jalové diskuse“, zastupuje Sanskrtské prapañca, znamenající mnohomluvnost nebo rozvláčnost. V zenu užíváno ve významu „starání se o vnější záležitosti (hlouposti).“ 寂滅 (DŽAKUMECU), „jasnost“, „vyrovnanost“, „klid“, „ničím nezrušitelná sonomnita“ zde zastupuje sanskrtské nirvāna. 5
Toto je osmeré poučení Buddhovy závěti. Protože každé z nich obsahuje všech osm ostatních, můžeme říci, že všech je šedesát čtyři... a tak by se dále mohla množit donekonečna, avšak postačí nám pro jednoduchost pouze oněch šedesát čtyři. Jsou posledním kázáním velmistra Šákjamuniho; jsou pokyny Velkého Vozu a Buddhovou svrchovanou labutí písní, zpívanou o půlnoci patnáctého dne druhého měsíce. Poté již velmistr dále nic nekázal a vstoupil do parinirvány. Buddha řekl: „Následujte, mniši, bez ustání, usilovně, s myslí nerozdělenou cestu osvobození. Všechny věci na světě bez výjimky, pohyblivé i stojící, pomíjejí a jsou nestálé. Zmlkněte tedy konečně a netlachejte stále. Čas musí plynout, a já mám v úmyslu zemřít. Toto bylo mé poslední poučení.“ Tathágatovi žáci by proto měli neúnavně studovat toto poučení. Kdo je nestuduje a necvičí, nebo je vůbec nezná, nemůže se nazývat Buddhovým žákem. Je to Tathágatova pokladnice oka pravé pravdy16 a přejemné mysli nirvány. Dnes je ale většina lidí nezná, a jen někteří je viděli nebo o něm slyšeli; jistě je to důsledek zlovolného klamu nebo nedostatku dlouhodobě nashromážděných zásluh. V uplynulých dobách pravého, a dokonce i již pokaženého učení je všichni Buddhovi žáci znali, studovali a cvičili. Dnes se snad nevyskytují ani jeden nebo dva mezi desetitisícem mnichů, kteří by o tomto osmerém poučení Buddhovy závěti něco věděli. Je to vskutku politováníhodné. Postupující degenerace učení v těchto úpadkových časech je neporovnatelná. Dokud však Tathágatovo pravé učení alespoň ještě proniká tímto světem, dokud ještě čisté učení nezhynulo, měli bychom je studovat bez otálení. Nebuďme nedbalí ani líní. Setkat se s Buddhovým učením i během nespočetných kalp je obtížné; zrodit se jako člověk je ještě obtížnější. Když získáme lidské tělo na některém ze třech méně příznivých světadílů, snad nám to alespoň nějak prospěje. Nejlepší jsou ale lidská těla získaná na jižním světadíle — protože se setkala s Buddhou, slyšela Učení, opustila rodiny a dosáhla pravdy. Avšak lidé, kteří zemřeli před Tathágatovou parinirvánou ani neslyšeli toto jeho poslední osmeré poučení, ani se mu neučili. My je nyní vidíme a slyšíme a můžeme se mu učit — jistě jen díky příznivým zásluhám, nashromážděným našimi předky za předlouhou dobu. Studiem těchto poučení, jejich neustálým rozvíjením ve všech životech a neselhávajícím dosahováním svrchované pravdy bodhi, sdílením 16
正法眼 蔵 (ŠÓBÓGENZÓ), název Dógenovy sbírky textů. 6
jich se všemi živými bytostmi nechť dosáhneme sjednocení s Buddhou Šákjamunim; nechť nikde není žádný rozdíl! Šóbógenzó Hači-dainigaku Psáno v chrámu Eiheidži, šestého dne prvního lunárního měsíce v pátém roce éry Kenčó17. Dnes, den před koncem soustředění v sedmém roce Kenčó 18 mně asistent19 Gi-en odevzdal hotovou kopii; ihned jsem ji pečlivě porovnal s originálem. Byl to poslední náčrtek psaný zesnulým Mistrem během jeho nemoci. Říkal mi, jak si pamatuji, že má v úmyslu přepsat celé Šóbógenzó psané v kana20 a další texty zatím dokončené, připojit nové rukopisy a zkompilovat tak celý text celkem ve stu kapitolách. Tato čerstvě napsaná kapitola21 měla být dvanáctou v pořadí. Poté však se Mistrova choroba velmi zhoršila, takže ukončil práci na dalších rukopisech; a tak je tento náčrtek posledním sdělením zesnulého Mistra. Je nanejvýš politováníhodné, že již nikdy nespatříme oněch plánovaných sto kapitol. Všichni, kdo milovali zesnulého Mistra (a jimž se po něm stýská podobně jako mně), měli by bezchybně opisovat tuto kapitolu, a tak ji zachovat. Je to závěrečné poučení Buddhy Šákjamuniho — a je to také poslední poučení odkázané nám laskavě zesnulým Mistrem. Zapsal Edžó22.
17 18 19 20
21
22
1253, v roce smrti Mistra Dógena. Zemřel prý 28. srpna. 1255. 書紀 (ŠÓKI), úředník asistující hlavnímu mnichovi, jeden ze šesti asistentů. 仮字正法眼蔵 (KADŽI-ŠÓBÓGENZÓ) znamená Šóbógenzó Mistra Dógena, které psal s použitím japonských znaků kana — oproti šindži-šóbógenzó psanému pouze čínskými znaky. „Čerstvě napsaná“ naznačuje, že Mistr Dógen zahájil psaní kapitoly nově v konečném roce svého života. 12tikapitolová edice Šóbógenzó zahrnuje kromě takových čerstvých kapitol, datovaných rokem 1255, také kapitoly dřívější, např. Kesa-kudoku (kapitola 12 v 95tikapitolové edici; datovaná 1240). Edžó, nejlepší žák Dógenův, jeho tajemník, editor a vydavatel jeho spisů. 7
ACTA ALOGODICA © 2013 Karel Hauzer Překlad z angličtiny s přihlédnutím k japonskému textu. Neprodejné. Pro studijní účely a vnitřní potřebu klubu ALOGODOS.
8
